Společnost a stát
Stát stát politická forma organizace společnosti. Specifické znaky, kterými se stát liší od ostatních, nestátních politických organizací jsou: organizace podle území; státní moc, tj. zvláštní veřejná moc spočívající ve státním aparátu disponujícím možností donucení; suverenita, tj. neomezená moc nad subjekty působícími v jeho hranicích, které jsou povinny respektovat i jiné státy. Činnost státních orgánů se odvolává na konkrétní legitimizaci. Právo je technikou činnosti státu a současně státem stanoveným regulátorem společenských vztahů. Stručný politologický slovník
Nejvýznamnější teorie vzniku teologická - stát vznikl z boží vůle a je odrazem boží dokonalosti teokratická - božský původ nemá pouze stát, ale také panovník patriarchální - stát vznikl rozrůstáním rodiny a státní moc panovníka se uplatňuje stejně jako moc otce nad rodinou patrimoniální - stát vzniká na území, kde panovník vlastní zemědělskou půdu
teorie násilí (vládní teorie) - stát je výsledkem násilného podmanění určitého území a obyvatelstva smluvní teorie - rozhodnutí svobodných lidí uzavřít mezi sebou smlouvu o vzniku státu organická teorie - analogie mezi státem a biologickými organismy (vliv Darwina) institucionální pojetí - stát vzniká institucionalizací moci - moc přechází z vládnoucích osob do výhradního držení instituce
Základní atributy státu obyvatelstvo - pevná vazba mezi členy společnosti spolu s jejich majetkem území - je hranicemi vymezeno a odděleno od území jiných států moc - státní moc je suverénní a vynutitelná, není podřízena žádné vyšší mocenské úrovni; vůči ostatním státům vystupuje jako rovnocenná
Společnost Definice společnosti: obyvatelstvo na určitém území národ založen na společných rysech: historie, mýty jazyk kultura mentalita lid souhrn lidí s určitým vztahem ke státní moci občané lidé v právním vztahu ke státu
Společnost a stát odlišení společnosti a státu od společnosti jako státem vytvořené jednoty lidí ke společnosti jako síti vztahů občanská společnost (Hegel, Marx) původně pojem s hanlivým morálním podtextem dnes označuje protiváhu státu, která zaručuje jeho zdravý vývoj
Vnitřní funkce státu funkce vnitřní zdokonalování ekonomiky (hospodářství) státu a zvyšování její (jeho) výkonnosti, zabezpečování individuálních potřeb příslušníků společnosti rozvoj národních a kulturních tradic a hodnot organizace a výstavba veřejného zdravotnictví, školství, umění, kultury, sociální péče, sportu apod.
Vnější funkce státu ochrana státu před napadením vytváření podmínek mírového soužití a realizace integračních procesů mezinárodní pomoc a spolupráce (hospodářská, kulturní, politická, sportovní apod.) s jinými státy
Materiální a formální funkce materiální - zabezpečení reprodukce mocenských struktur a veřejné moci formální - vydávání zákonů, uskutečňování státní správy a soudnictví
Formy vlády demokratické vlády - občané se mohou podílet na vládě, jednak přímo (referenda, demonstrace apod.), jednak nepřímo (volbou zástupců, kteří vykonávájí státní moc) autokratické vlády - nedovolují občanům, aby se podíleli na řízení státu; vládne jen skupina osob nebo jedinec; různé podoby autokracie (aristokracie, plutokracie, monokracie, monarchie)
Monarchie absolutní - panovník je suverénní držitel jednotné, nedělitelné a neomezené moci ve státě; vykonává ji doživotně a dědičně konstituční panovník (exekutiva) se dělí o moc s parlamentem (legislativa) parlamentní exekutiva již není podřízena panovníkovi, ale parlamentu (= funguje podobně jako parlamentní republika)
Republika res publica, - věc veřejná forma, ve které neexistuje dědičná vláda, její představitelé jsou voleni pouze na základě ústavy občany či zákonodárným sborem
Republiky dle formy vlády parlamentní republika - vláda je odpovědná parlamentu, prezident má omezené pravomoci prezidentská republika - v čele exekutivy je prezident volený občany neoprezidentská republika obdoba parlamentní republiky, její prezident má posílené pravomoci a je volen občany kancléřská republika exekutivu vede kancléř; má výrazně větší kompetence než ministerští předsedové v parlamentních republikách
Vztah hlavních ideologií ke státu konzervatismus silný stát liberalismus: tři vývojové fáze: klasický liberalismus slabý stát moderní liberalismus pečovatelský stát neoliberalismus zeštíhlení státu socialismus a komunismus stát pokládán za nástroj uskutečnění cílů anarchismus odmítání státní autority
Územní struktura státu (státní zřízení) unitární stát - jediné mocenské centrum, jediná ústava, jediné občanství, jediná soustava nejvyšších státních orgánů konfederace - tvořena samostatnými státy, jež spolu uzavřely mezinárodní smlouvu; zpravidla přechodný stav federace navenek jeden subjekt, ale dvě úrovně legislativní, exekutivní a soudní moci
Státní správa a samospráva - systémy Státní správa a samospráva - systémy Znaky samosprávných subjektů: samostatnost rovnoprávnost se subjekty stejného řádu existence skupinového zájmu demokratická tvorba samosprávných orgánů zdola vlastní ekonomická základna vázanost právním řádem státu
Politické instituce, politický systém politické instituce stát a jeho orgány, územní samosprávné celky (obce a kraje), politické strany nebo hnutí, odborové a jiné zájmové organizace, občanská sdružení a spolky, církve a náboženské společnosti, masová média, atd. politický systém množiny politických subjektů ve společnosti, vztahů mezi těmito subjekty a mechanismem tvorby společensky relevantní politické vůle
Konstitucionalismus požadavek omezit absolutní moc vyústil v potřebu změnit nositele moci ve státě, aby vládl nikoli podle své vůle, ale podle stanovených pravidel použití jakéhokoli druhu státní moci musí být kontrolováno právem ústava, jejímž konstituujícím činitelem je lid, určuje pravidla a meze moci orgánů a institucí současný konstitucionalismus se naplňuje existencí demokratické ústavy obsahující dělbu moci ve státě a zaručující základní lidská práva a svobody
Právní stát právo je významným prostředkem organizace společnosti moc je vázána právem a uplatňuje se jen na základě zákona a v jeho mezích moc je rozdělena horizontálně a vertikálně, respektuje lidská práva moc se vytváří a uskutečňuje demokratickým způsobem a v demokratickém prostředí (v totalitních systémech bylo právo užíváno obráceně jako prostředek moci)
Princip dělby moci rozdělení moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je jednou ze základních podmínek kladených na demokratický právní stát zabraňuje koncentraci moci v rukou jednoho státního orgánu systém brzd a rovnováh mezi orgány moci
Orgány veřejné moci veřejnou moc stát uskutečňuje především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek i prostřednictvím orgánů dalších subjektů, jimiž mohou být zejména územní samosprávné celky prostřednictvím orgánů veřejné moci mohou existovat a vykonávat jakoukoli svou činnost základní politické instituce (zejména stát)
Teorie role státu Existují tři hlavní teorie role státu pluralismus vláda elit korporativismus
Pluralismus akcentuje omezení a tlaky, jež vyvíjejí nejrůznější skupiny ve společnosti politika je podle této teorie reflexí preferencí těchto skupin důraz na soutěž politických stran, snaha zapojit občany přímo do výkonu správy v rámci konceptů pluralismu se uplatňují další teorie teorie veřejné volby, teorie volebního cyklu apod.
Vláda elit politickou elitu tvoří jednotlivci, kteří v dané době vykonávají ve společnosti moc politice dominuje úzký okruh dobře zorganizovaných společenských zájmů v moderním sociálním státě existují různé druhy elit a jejich vliv vychází z jejich postavení v rámci veřejných organizací
Korporativismus korporativistické teorie se zabývají vlivem ekonomických změn v industriálních společnostech na vládnutí se úzce podílejí odbory a organizace zaměstnavatelů (skupiny nekontrolují stát, ale hrají nezávislou úlohu ve vztahu k práci a kapitálu role státu se omezuje na cenovou a příjmovou politiku a na dohody s průmyslem ohledně plánování