Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Veverkovití (Sciuridae)
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) čeleď: VEVERKOVITÍ (Sciuridae) obývá široké území v rozmezí od Z Evropy až po V Asii v ČR ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem
Hmotnost 250-340 g. Huňatý ocas napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích a veverka jej využívá jako pokrývku těla při spánku.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle není vyvinut pohlavní dimorfismus žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají
V ČR se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě nepřátelé: kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, větší dravci, sovy v zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě potrava: semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, čerstvá míza část nalezené potravy si uschovává do svých spižíren v dutinách stromů
Sysel obecný (Spermophilus citellus) čeleď: VEVERKOVITÍ (Sciuridae) kriticky ohrožený druh dorůstá délky okolo 20 cm denní aktivita žije v koloniích, vyhrabává si podzemní nory (nory na zimní spánek jsou mnohem hlubší než nory sloužící pouze za úkryt v koloniích si jeden ze syslů vždy vezme hlídku a upozorňuje na nebezpečí pískavými zvuky
Hmotnost 200-400 g. Hustý, hnědavý, přiléhavý kožich.
Sysel obecný (Spermophilus citellus) živí se semeny, zelenými částmi rostlin a kořínky může konzumovat i malé bezobratlé živočichy přes zimu hibernuje sysel si na zimu udělá zásoby tuku, nikoliv obilí původně stepní živočich dává přednost lokalitám s nízkou trávou, kde má dobrý výhled do okolí rodí 5-8 mláďat na začátku léta (červen)
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Bobrovití (Castoridae)
BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) čeleď: BOBROVITÍ (Castoridae) ve dvou barevných formách (černé nebo hnědé) teplá srst s hustou podsadou, kterou mají pečlivě promaštěnou na zadních nohách mezi prsty plovací blána
BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) obvykle se dožívá 20 let dospělí jedinci dosahují hmotnosti 17-26 kg samice jsou větší než samci charakteristický plochý ocas je průměrně 30 cm dlouhý a 15 cm široký úder ocasem do vody je varovný signál v případě znepokojení a je výzvou pro ostatní bobry k potopení
BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) pohlavní dospělosti dosahuje obvykle ve 3-4 letech páření od prosince do května, vrchol je koncem ledna březost 105-109 dnů a mláďata se rodí od dubna do srpna až 6 mláďat, průměrně 3
Býložravci, upřednostňují měkké listnáče jako je osika a vrba, ale nepohrdne ani jinými dřevinami.
BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) na jaře, v létě a na podzim jsou bobři aktivní po celou noc v zimě je aktivita omezena, setrvávají ve svých sídlech pohyb rodiny řídí obvykle 1 dospělý samec, který opouští noru nebo hrad první teritoriální druh typickou rodinu tvoří rodičovský pár, jeho 3-4 letošní mláďata, 2-3 loňská mláďata a často ještě 1-2 předloňská mláďata max. bylo zjištěno 12 příslušníků jedné rodiny monogamní druh, uhynulý jedinec z páru může být nahrazen buď cizím jedincem, nebo i vlastním potomkem
Žijí v norách, které mají vyhrabané u vodních toků se strmými břehy (dlouhé 50-200 m) a tvoří složitý systém o několika patrech s mnoha brlohy a větracími šachtami.
BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) v nově obsazovaných územích si bobři oblíbili též síť melioračních kanálů není-li možné vyhrabat nory, budují tzv. hrady výška hradů 100-180 cm, průměr 3-4 m
Potřebují udržení stálé hloubky vody (pod vodou schraňují potravu a voda je únikovým prostorem v případě ohrožení) proto budují zejména na mělkých vodních tocích s kolísající vodní hladinou přehrady.
Většina hrází je dlouhých okolo 22 m, ale některé mohou měřit až neuvěřitelných 600 m.
https://www.youtube.com/watch?v=yjjaqe xoppy
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Křečkovití (Cricetidae)
Křeček polní (Cricetus cricetus) čeleď: KŘEČKOVITÍ (Cricetidae) je obyvatelem otevřené kulturní krajiny vyskytuje se v nížinách v Česku je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh 150-600 g pestré zbarvení dobře vyvinuté lícní torby samci mívají v době rozmnožování nápadně zvětšené boční kožní žlázy
Křeček polní (Cricetus cricetus) potrava: zrní, semena, zelené rostliny, hmyz, ale i mláďata ptáků
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Hrabošovití (Arvicolidae)
ONDATRA PIŽMOVÁ (Ondatra zibethica) čeleď: HRABOŠOVITÍ (Arvicolidae) jejím domovem je S Amerika a Kanada k nám bylo dovezeno několik exemplářů těsně po roce 1900 a vypuštěno u Dobříše ondatry se rychle přizpůsobily novému životnímu prostředí a brzy se odtud rozšířily do celé Evropy a pak i do euroasijské oblasti
ONDATRA PIŽMOVÁ (Ondatra zibethica) zbarvení evropských ondater je v jednotné u samců i samic na hřbetě jsou tmavší (způsobují to tmavší pesíky vyčnívající ze základní rezavě hnědé srsti)
ONDATRA PIŽMOVÁ (Ondatra zibethica) ocas je ze stran zploštělý a lysý přední končetiny kratší než zadní a obojí mají po 5 prstech spojených náznakem plovací blány tělo až 37 cm dlouhé a ocas může měřit až 20 cm váží kolem 1 kg, zvlášť těžší jedinci i 1,5 kg přední hlodáky jsou silně vyvinuté
ONDATRA PIŽMOVÁ (Ondatra zibethica) značná rozmnožovací schopnost (až 4 vrhy ročně) začínají se pářit v březnu březost 21-28 dnů (6-8 mláďat) jsou holá a slepá a matka je kojí 3-4 týdny asi po 20 dnech začínají přijímat zelenou potravu po 3-4 měsících jsou již samostatná; pohlavně dospívají v 5.- 8. měsíci
ONDATRA PIŽMOVÁ (Ondatra zibethica) ondatry jsou vázány na vodu živí se převážně rostlinnou potravou a jen příležitostně seberou raka, škebli, leklou či nemocnou rybu nebo rybí plůdek při stavbě nor mohou poškodit zemní hráze rybníků nebo nadělají škody na hnízdech vodních ptáků
Krmné stolečky ondater
Hraboš polní (Microtus arvalis) čeleď: HRABOŠOVITÍ (Arvicolidae) jeden z nejhojnějších hlodavců v ČR 8-12 cm, samec bývá větší než samice a dosahuje váhy až 50 g od myši se liší krátkým ocasem, robustnější stavbou těla a zaobleným čenichem má malé a poměrně skryté ušní boltce zbarvení hnědé až šedé, břišní strana bývá světlejší
Hraboš polní (Microtus arvalis) typický obyvatel travnatých stepí, luk a polí původně nížinný druh, ale proniká i vysoko do hor žije v norách, které tvoří složitý komplex většinou ve větších koloniích býložravec, živí se zelenými částmi rostlin a kůrou stromů
Hraboš polní (Microtus arvalis) samice vyvádí mláďata (nejčastěji 3-10) 3x-7x ročně po zhruba 20denní březosti a stejnou dobu je i kojí samice může být pohlavně dospělá již v 13. dni života, to znamená v době, kdy ji matka ještě kojí samice tedy mohou mít mláďata již cca ve 33 dnech věku díky tomu se hraboši v pravidelných intervalech přemnožují
Norník rudý (Clethrionomys glareolus) čeleď: HRABOŠOVITÍ (Arvicolidae) jeden z našich nejběžnějších savců hmotnost 15-35 g červenorezavé zbarvení hřbetu, větší ušní boltce, dlouhé hmatové chlupy (vibrisy) na čenichu a delší ocas
Hraboš polní (Microtus arvalis) v ČR běžný druh s celoplošným rozšířením různé typy lesních porostů, zejména listnaté a smíšené lesy s bohatým bylinným podrostem rozmnožování od března do října, v semenných letech dubů či buků i v zimních měsících ve vrhu 2-8 mláďat převážně pozemní, ale i stromový způsob života převážně rostlinná potrava, zvláště semena, plody, výhonky a zelené části rostlin, klíčící semenáčky dřevin, kůra a pupeny dřevin, ale i jehličí až třetinu jídelníčku (nejvíce z našich hrabošů) tvoří živočišná složka (např. hmyz, pavouci, zdechliny)
Hryzec vodní (Arvicola terrestris) čeleď: HRABOŠOVITÍ (Arvicolidae) preferuje vlhká místa poblíž vodních ploch v ČR běžný druh, škodící na zahradách a sadech ohryzem kořenů dřevin a zeleniny ohroženy i lesní výsadby na podmáčených lokalitách nebo školky v blízkosti vodních ploch
Po ondatře náš druhý největší hraboš (hmotnost 70-180 g). Zbarvení těla hnědé, břicho světlejší.
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Myšovití (Muridae)
Myška drobná (Micromys minutus) čeleď: MYŠOVITÍ (Muridae) nejmenší evropský hlodavec (hmotnost 4-13 g), s delším ovíjivým ocasem vázaný na hustě zarostlá stanoviště s vyšší vegetací staví si kulová, na vegetaci zavěšená hnízda včr běžný, avšak nenápadný druh
Krysa obecná (Rattus rattus) čeleď: MYŠOVITÍ (Muridae) přísně synantropní druh v ČR se vyskytuje téměř výhradně ve středních Čechách severozápadně od Prahy
Podobná potkanovi, ale subtilnější postava (hmotnost 130-250 g), špičatější hlava, velké oči, dlouhé ušní boltce, štíhlý ocas delší než tělo, proměnlivé zbarvení.
Potkan (Rattus norvegicus) čeleď: MYŠOVITÍ (Muridae) především v okolí lidských sídel ve městech i v podzemních kanalizacích či skládkách odpadů ve volnosti podél vodních toků, měně často v zemědělských kulturách největší zástupce čeledi hmotnost 140-500 g
Zavalité tělo, tupě zakončená hlava, malé oko, krátké boltce, lysý při kořeni tlustý ocas kratší než tělo. Šedohnědý až hnědý hřbet, břicho šedavé.
Potkan (Rattus norvegicus) komenzální populace se při dostatku potravy mohou rozmnožovat celoročně, běžné opětovné zabřeznutí ihned po porodu ve vrhu 4-8 (15) mláďat soumračná aktivita s vrcholy po soumraku a před rozbřeskem žije v koloniích tvořených rodinnými klany (tzv. demy) s přísnou hieararchií vůdčí samec brání teritorium o rozloze přibližně 400 m 2 rostlinná i živočišná potrava (při vysoké početnosti běžný kanibalizmus)
Myš domácí (Mus musculus) čeleď: MYŠOVITÍ (Muridae) především okolí lidských sídel a hospodářských či zemědělských objektů, lesům se vyhýbá Západními Čechami probíhá asi 20 km široká hybridní zóna mezi u nás běžným poddruhem M. m. musculus a západoevropským poddruhem M. m. domesticus
Hřbet tmavošedý, šedohnědý nebo okrový, břicho světlé bez výrazného přechodu na bocích. Hmotnost 9-31 g.
Myš domácí (Mus musculus) rozmnožování zpravidla od března do října, v objektech s dostatkem potravy i celoročně počet vrhů do roka 4-10, ve vrhu 4-9 (12) mláďat aktivita soumračná s vrcholy při setmění a východu slunce domovské okrsky o rozloze 100-150 m 2 původně semenožravý druh, který však v současnosti využívá různé zdroje potravy
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Plchovití (Gliridae)
Plchovití (Gliridae) v ČR 4 druhy jsou to malí dobře šplhající hlodavci připomínající veverky, kteří jsou výborně přizpůsobeni k životu na stromech a keřích živí se převážně rostlinnou potravou, ale někteří loví ve větší míře i hmyz nebo drobné obratlovce aktivní převážně v noci severněji žijící druhy, včetně těch z ČR, upadají do zimního spánku obvykle od října do dubna přezimují stočeni do klubíčka
Plchovití (Gliridae) zajímavostí je, že jim jako jediným hlodavcům chybí slepé střevo dokládá to, že se živí potravou s malým obsahem celulózy žijí v zalesněných oblastech, zahradách i ve skalách hnízda si staví v dutinách stromů, ve skalních puklinách, v podkroví budov nebo v opuštěných norách jiných zvířat březost 21-30 dnů 2-10 mláďat obvykle 1-2 vrhy ročně
Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) čeleď: PLCHOVITÍ (Gliridae) 6-9 cm, 17-20 g (před hibernací 30-40 g) k poměru těla dlouhý huňatý ocas (5,7-7,5 cm), který se v případě nebezpečí (plšíka chytí predátor za ocas), může stáhnout z kůže oranžovožluté zbarvení, světlejší spodina těla
Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
Plch velký (Glis glis) čeleď: PLCHOVITÍ (Gliridae) téměř velikosti veverky svrchní strana těla stříbrně lesklá, šedohnědá, spodní strana bílá, ostře oddělena ocas protáhle huňatý listnaté a smíšené lesy, parky, zahrady
Plch velký (Glis glis)
Plch zahradní (Eliomys quercinus) čeleď: PLCHOVITÍ (Gliridae) délka těla i s ocasem přibližně 26 cm, váha 60-140 g barva hřbetu a hlavy šedohnědá až hnědočervená spodní strana těla bývá čistě bílá, ostře ohraničená
Plch zahradní (Eliomys quercinus) po stranách hlavy se táhne od oka výrazný tmavý pruh, zasahující až ke krku ocas je vždy kratší než tělo, zakončený černobílou štětičkou prodloužených chlupů oči i ušní boltce poměrně velké
Plch lesní (Dryomys nitedula) čeleď: PLCHOVITÍ (Gliridae) váha 17-32 g, délka 77-112 mm zbarvený hnědožlutě, břicho bývá bílé nebo žlutobílé na hlavě má přes oko k ušnímu boltci černý pruh uši jsou malé a kulaté
Řád: Hlodavci (Rodentia) Čeleď: Nutriovití (Myocastoridae)
Nutrie říční (Myocastor coypus) čeleď: NUTRIOVITÍ (Myocastoridae) velký hlodavec původem z J Ameriky ve světě často chovaná na kožešinu a maso v mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam nepříjemných invazních druhů žije na zarostlých březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách v březích si buduje nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více jak 180 m od nory
Nutrie říční (Myocastor coypus) plovací blány nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu velikostně se nutrie nachází přibližně mezi ondatrou a bobrem (5-10 kg) nutrie se živí kořeny a bylinami - potravu si vyhrabávají, nebo se pasou na březích a podél břehů potravu si dokáže přidržet předními končetinami větší množství jedinců dokáže zcela spást pobřežní vegetaci a rozhrabat břehy, čímž přispívá k jejich erozi