Shmuel Bar Výzkumný pracovník v Institutu Samuela Neamana pro Národní politický výzkum, zakladatel a CEO lntuview Ltd Tento odborný podklad byl psán pro Prague European Summit 2015 Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni.
1.Úvod Arabský státní systém, který se vyvinul během druhé poloviny 20. století, se zhroutil v Sýrii, Iráku, Jemenu, Libyi a Somálsku a je možné, že bude následovat Libanon a Jordánsko. Podobně jako tomu bylo s Valihrachem v příběhu o Alence od Lewise Carrolla, země, které zkolabovaly, nelze bez významných politických, ekonomických a/nebo vojenských investic poskládat zpátky dohromady, jenže tento kapitál není v současné situaci k dispozici. Rozpad národního státu a hranic na Blízkém východě vedl k návratu k základním nábožensko-sektářským a kmenovým identitám. Tyto identity byly přítomné a latentní vždycky, ale v současné době se k nim primárně vztahuje velká část populace této oblasti. Hlavními silami v tomto novém regionálním nepořádku" jsou - a v dohledné budoucnosti budou - islámské síly:,,islámský stát" {1515) a další islamistická hnutí. Tyto síly spolu budou soupeřit o převahu na všech úrovních - nábožensko-ideologické, ekonomické, vojenské a na poli teroristických útoků na ty, jež vnímají jako své nepřátele, tj. zhroucené režimy, Izrael, prozápadní konzervativní arabské státy a Západ. Znásobí rovněž své snahy získat vyspělé zbraně, chemické zbraně, prostředky umožňující kybernetické útoky a proti těmto nepřátelům je využijí. Hrozbou tedy není pouze územně definovaný Islámský stát", ale spíše vznik množství lokálních, ale propojených džihádistánů" částech regionu a jejich možné rozšíření do dalších zemí v jižní Asii, jihovýchodní Asii a v Evropě. v různých Vzestup Islámského státu" (,,al-dawlah al-islamiyah") tak v tomto kontextu představuje pro Blízký východ a postižené regiony rozhodující historický okamžik. Politické a vojenské obrození myšlenky chalífátu" má dopad na radikální islámská hnutí a komunity po celém muslimském světě. Muslimské komunity, organizace, vůdci a ideologická hnutí se k existenci Islámského státu" nemohou stavět nevšímavě. Mohou být buď proti němu a považovat jeho nárok na titul chalífát za nelegitimní, nebo mohou jeho nárok uznat a přislíbit chalífovi věrnost. Zatímco arabské státy, jež Islámský stát" přímo ohrožuje, jeho legitimitu odmítají, informace o obrovském množství uprchlíků objevující se na sociálních médiích a rovněž image úspěšného Islámského státu" přispívají k tomu, že chalífát je z eschatologického hlediska lákavý, a rozdmýchávají oheň radikalizace mezi muslimy na Západě, které vybízí, aby přicestovali na Blízký východ jako zahraniční bojovníci a aby bojovali proti bezvěrcům" i na Západě. Současné snahy porazit Islámský stát" tuto organizaci nijak závažně nepoškodily a v očích stoupenců jej dokonce vyzdvihly jako muslimskou entitu, která se staví proti vojenské síle bezvěreckých" supervelmocí. Zásahy Ruska jen přilévají olej do ohně radikalizace, vyvolávají vzpomínky na Afghánistán a ještě více podněcují mladé muslimy, aby se připojili k džihádu. Uprchlická krize, jež je důsledkem občanské války v Sýrii, vyvolala také dalekosáhlé demografické změny v sousedních státech Sýrie, což ohrožuje jejich stabilitu a dokonce i integritu coby států. Další dezintegrace států v regionu je 1
vysoce pravděpodobná a totéž platí o zhoubném dopadu na jeho evropské sousedy. Tato studie se věnuje důvodům, proč je Islámský stát" tak lákavý, a šancím na jeho vojenskou a ideologickou porážku. Rovněž se zabývá tím, jakým způsobem se může mezinárodní společenství zejména EU k této záležitosti postavit a jaké prostředky použít: jak zabránit přesahu současných událostí do dalších zemí, jak zmírnit společenský a bezpečnostní dopad na Západ a jak zvýšit bezpečnost zemí v první linii" na Blízkém východě, jež jsou při řešení tohoto problému ochotny spol u pracovat. 2. Co je Islámský stát"? Ideologický světonázor za chalífátem Islámský stát" je mnohem kontroverznější, a směřuje více ven a má větší sklon k násilí než jakýkoli předchozí pokus o vytvoření islámského režimu. Je založen na eschatologickém vnímání současného stádia islámské historie, podle nějž nyní uzrál čas na obnovení jednoho islámského státu pro celý muslimský svět pod vedením chalíf/ a na znovuobnovení džihádu proti bezvěreckému světu za účelem učinění Alláhova slova nejsvrchovanějším na světě". Ačkoliv ideologové Islámského státu" prohlašují, že cílem je napodobit režimy Čtyř spravedlivých chalífů, zdá se, že opravdovým modelem je režim Proroka samotného, který vedl svatou válku proti polyteistům", jimž dal volbu islámu, nebo meče", na Arabském poloostrově likvidoval pohanství" a herezi" a podrobil či zmasakroval celé populace těch, kteří mu oponovali. Na rozdíl od většiny předchozích chalífátů, pro něž nebyl džihád proti nemuslimskému světu ve středu jejich zájmu, pro Islámský stát" je to přímo raison ďetre. Nicméně dobytí Říma" nelze dosáhnout, aniž by srdce Blízkého východu nebylo nejprve zbaveno muslimských odpadlíků" - šíitů, jezídů, Kurdů a alavitů. Alavitský režim v Sýrii a šíitský režim v Iráku představují pro Islámský stát",,blízké nepřátele" 2. Podstatou chalífátu není režim jako takový, ale osobnost chalífy coby zástupce posla božího" (,,khalifat rusu/ al/ah"{ Tento titul má následující politické charakteristiky: Úplná autorita chalífy v náboženských i světských záležitostech, a tedy i nepřijatelnost muslimského náboženského pluralismu v rámci chalífátu. Univerzalita chalífátu a potřeba fyzického sjednocení všech částí dar al-islam" (domu islámu) 1 khilafah", česky chalífa nebo kalif - tento model je založen na jmenování vůdce. Jde o to, že titul označuje vůdce, nikoli režim, systém zákonů, či jasně definovanou politickou strukturu. Plný titul chalífy je Khalifat Rasul-Allah" (zástupce posla božího). Podle sunnitské tradice není jmenován předchozím chalífou ani nadpřirozenými božskými znameními, ale skupinou, která svazuje a rozvazuje" (ahl-al-hal wa al-'aqd), a jeho autorita je od toho okamžiku upevněna přísahou věrnosti" (ba'ya). 2 Posedlost Islámského státu" - a jeho předchůdců, skupiny Abu Mus'ab al-zarkáví - šíity byla jablkem sváru mezi nimi a starou gardou" džihádisticko-salafistického hnutí. Vůdce al-káidy, Ayman, al-zavahíri rozlišuje mezi vůdci šíitů a obyčejným lidem". Ti první jsou odpadlíci islámu. Ti druzí byli prostě ideologicky mylně vedeni, a kvůli jejich neznalosti jim má být tudíž odpuštěno. 3 Chalífovi se také říká Velitel věřících" (,,amir al-mu'minin") a Ten, který musí být poslechnut" (,,wali al-amr"). 2
pod chalífátem, a tudíž nepřijatelnost stejně legitimních soupeřících chalífátů a implicitní nepřípustnost vestfálského systému" mezi muslimskými státy. Podrobení,,lidí knihy 11 (židů, křesťanů, zoroastriánů),,umarovu paktu", který na ně uvaluje daně a dělá z nich druhořadé občany. Obnovení útočného džihádu 11 (,,Jihad al-talab wal-ibtida"), vedoucího k agresívnímu vztahu s Dar al-harb 11 (domem války). Povinnost nabýt - nebo v džihádu proti bezvěrcům dokonce použít - jaderné zbraně, a to pode příkazu Koránu (8:60):,,Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly..., abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své... 4 " Možná, že ve světle výše uvedeného se současné islámské režimy vyhýbaly paradigmatu chalífátu 11 a raději se definovaly jako emiráty 11,,,islámské republiky" nebo království 11 Existuje opravdu jen málo islámských hnutí, která se vážně pokusila definovat moderní koncepci toho, jako by měl být chalífát strukturován 5. Dokonce ani pro al-káidu nebylo založení chalífátu bezprostředním cílem, byl to spíše cíl, kterého má být dosaženo postupně 6. Důležitou otázkou je etiologie" fenoménu, který Islámský stát 11 představuje dnes. Tento fenomén není nový. Projevil se v období po 11. září v podobě popularity al-káidy mezi muslimy po celém světě. Pokusy odkrýt fundamentální příčiny niterného nepřátelství radikálního islámu 11 vůči Západu vedly k identifikaci dlouhého seznamu základních příčin" či hybných faktorů 11 : chudoba (či nerovnoměrnost rozložení bohatství), odcizení, absence demokracie a opresivní autokratické režimy, národní či kulturní ponižování, kolonialismus, vojenské porážky, společenské a ekonomické intervence Západu a rovněž politické záležitosti, jako je palestinská otázka, války v Iráku a Afghánistánu a další. Nicméně nelze říci, že by jedna z těchto příčin sama o sobě či jakákoli jejich kombinace vedly k rozsáhlému terorismu. Mnohé z nich se ve třetím světě 11 běžně vyskytují, zatímco jiné jsou charakteristické pro muslimský či arabský svět, ale žádné z nich nepředstavují křivdy tak obrovské, aby je jiné národy neznal/. Zatímco se však v jiných společnostech tyto křivdy přetavily ve vznik lokálních teroristických hnutí, pouze v muslimském světě jsme svědky vzniku hnutí, která zahrnují příslušníky stejného náboženství či příbuzná etnika z jiných oblastí, která identifikují celý západní svět (či jakoukoli jinou 4 Toto souvisí s mainstreamovou islámskou diskuzí o jaderných zbraních, která ospravedlňuje, nebo dokonce nutí k získání jaderných zbraní včetně jejich použití proti bezvěrcům". Viz: Shmuel Bar, Warrant for Terror, Rowman and Littlefield, 2006, str. 70-73. 5 Hizb al-tahrir al-lslami (Islámská strana osvobození) a její odnože jako al-muhajirun" http://www.pal-tahrir.info/ memorial93/7203-2014-05-19-16-41-19.html. Viz také: http://khilafah.net/main/index.php/ajhisa/alkhalifah/c9 6 Viz http://www.h udson. org/resea rch/9901-the-zawa h iri-letter-a nd-th e-strategy-of-a 1-qaeda 7 Okupován a kolonizován je Tibet, stejně jako provincie Sin-ťiang v Číně; řada Basků a katolíků v Severním Irsku vnímá svou situaci podobně, stejně jako sikhové v Indii, Tamilové na Srí Lance, stát Chiapas v Mexiku a řada dalších etnických skupin na světě. 3
civilizaci) jako svou Nemesis a která zaútočila mimo své domovské země. Fenomén Islámského státu" tedy nelze vysvětlit jako výsledek pouze politických a společensko-ekonomických faktorů. Je potřeba vzít v úvahu také faktory kulturní, jako jsou náboženské obyčeje, celkový postoj k násilí nebo tradice tolerance či intolerance k jinému". Na Západě je tendence prohlašovat, že fenomén Islámského státu" je iracionální". Avšak jak říká Polonius v Hamletovi:,,Je to šílenství, ale je v tom jistá metoda". Na budování vlády teroru za účelem dosažení politické nadvlády (Robespierre, Hitler, Stalin), na využívání náboženského nebo nacionalistického zápalu k dosažení těchto cílů či na uvolnění těch nejatavističtějších hybatelů lidské bytosti za účelem uspokojení voličstva není nic iracionálního. Ačkoli byly syrská a irácká společnost před Islámským státem" represivní, muž si nemohl jen tak koupit sexuální otrokyni, znásilnit ženu či rozřezat někomu hrdlo kdykoli se mu zlíbilo. Za Islámského státu" si může jakýkoli muž koupit dívky do otroctví (i když pouze Kurdky, jezídky a jiné untermenschen") a znásilnit kohokoli koho jeho pravá ruka (ruka meče) vlastní". V hobbesovském světě je toto přirozené".,,islámský stát" racionální je - používá prostředky, které dosahují vytoužených cílů. Z našeho pohledu však není rozumný". Druhou stranou mince je tendence nalézat pro vznik a chování Islámského státu",,racionální" ekonomické vysvětlení. I toto je problematické. Žádná racionální ani rozumná ekonomická analýza by neříkala, že stát, který se prezentuje jako existenciální nepřítel všech svých sousedů, by ekonomicky prosperoval. Extrapolací této školy je analogie, kterou někteří západní znalci dělají mezi Islámských státem" a organizovaným zločinem. Je pravdou, že mezi terorismem a organizovaným zločinem už nějakou dobu existuje propojení. Dokladem jsou například vazby Hizballáhu na obchod s drogami v Afghánistánu a Latinské Americe. Členové al-káidy byli vybízeni k tomu, aby používali kriminální činnost jako zdroj vlastního financování operací, a dostali k tomu nábožensko-právní povolení, že zločiny proti bezvěrcům nejsou v nesouladu s islámem. Chová se tak i Islámský stát". Násilnická povaha ideologie Islámského státu" a volné pole působnosti pro páchání násilí na nemuslimech a ženách je navíc lákavé pro mnoho zločinců, kteří v ideologii radikálního islámu nalézají příhodné útočiště. Radikální islám totiž společensky ospravedlňuje brutalitu a zločiny, jež by byly nepřijatelné ve společnostech, v nichž takoví zločinci žili. Mnoho radikálních islamistů (kupříkladu Abú Musab az Zarkáví či Richard Read) skutečně zahájilo svoji kariéru jako zločinci. Toto je však pouze okrajový aspekt a rozhodně ne klíčový rys etologie tohoto fenoménu. 3. Jaká je budoucnost Islámského státu?" Od té doby, co Islámský stát" zaznamenal v červenci 2014 svá první vítězství, nastolil svou vládu v oblastech, které má v Iráku a Sýrii pod kontrolou, zakládá zde místní vlády, obchod a hospodářství a vytváří zdání právního státu" - byť brutálního a diskriminačního. Dnes představuje mnohem hrozivější sílu a je jasné, že má-li být pokořen, poražen a rozbit" (jak se vyslovil prezident Obama), je nutná 4
vojenská síla, která současné úsilí koalice podstatně přesahuje. Západní a arabské vojenské kampaně proti Islámskému státu" v Sýrii, Iráku, Libyi a Jemenu nepřinesly žádná zásadní vítězství, a pokud od základů nezmění svou strategii, žádná zásadní vítězství se konat nebudou, a to z následujících důvodů: Rozsah bombardovací kampaně je oproti rozsahu veškerých operací zanedbatelný a totéž platí o počtu vojáků Islámského státu", kteří při těchto útocích zahynou - jejich počet je ve vztahu k velikosti vojenské síly Islámského státu" nepatrný. Snahy mobilizovat prozápadní síly a přimět je k boji s Islámským státem" přes značnou finanční podporu selhaly. Jediní, kdo proti Islámskému státu" momentálně v terénu bojují, jsou tudíž jeho rivalové v džihádu - Jabhat al-nusra a jiní přívrženci al-káidy spolu s několika dalšími jednotkami podporovanými Saúdskou Arábií a Katarem. Tyto jednotky nemají finanční prostředky na to, aby si vybudovaly vojenskou sílu, která by se rovnala Islámskému státu." A i kdyby se jim podařilo dosáhnout lokálních vítězství, pro Západ by to pozitivnější prostředí nevytvořilo. Nasazení a operace ruských vojenských sil v Sýrii je ohlasem na nové rozložení moci v regionu. Je to odraz Rusko-Íránského strategického kalkulu, že: Nebezpečí hrozící Assadovu režimu významně narostlo; Assadův režim nemůže zpětně získat kontrolu ani nad většinou bývalého území Sýrie; Pád syrského režimu by pro Rusko a Írán znamenal strategickou ránu Západ - a zejména USA - se vyhnou jakékoli konfrontaci s Ruskem či Íránem minimálně do 20. ledna 2017. Klíčovými cíli ruské intervence na rovině takticko-vojenské tedy není poražení Islámského státu", nýbrž vytvoření funkčního Alavistánu" podél převážně alavitského pobřeží severní Sýrie včetně oblastí při pobřeží s převážně sunnitským obyvatelstvem a dále vytlačení rebelů (podporovaných Západem, Araby a Turky) z jejich strategických pozic ve městech Aleppo a Hamá. Těmito kroky chce Rusko vytvořit nový status quo, který přesvědčí Západ, sunnitské arabské státy a Turecko, aby se vyrovnali s pokračující vládou Assada a ruskou hegemonií v oblasti. Z ruské perspektivy by životaschopný, Ruskem a Íránem podporovaný Alavistán poskytl řadu výhod zástupného vztahu s nefunkčním syrským státem: působivou vojenskou přítomnost ve východním Středomoří, zdůrazňující odchod USA z regionu a nahrazení USA coby prostředníka a vyjednavače mezi Izraelem a Sýrií/Íránem/Hizballáhem na syrsko-libanonské scéně a postupné nabytí výhod, kterých lze využít při dalších jednáních s USA v oblastech, které jsou pro Moskvu důležité. Rusko navíc s
vnímá všechny formy radikálního islámu jako wahhábismus", který nejen pochází ze Saúdské Arábie, ale je Saúdy řízen - s tichým souhlasem Američanů - s cílem destabilizovat ruské muslimské republiky. Naděje, že odstranění vůdců 1515 povede k zániku Islámského státu" má malé opodstatnění. Vůdci Islámského státu" patrně formálně přijmou následnické paradigma prvních čtyř chalífů, kdy si vůdci komunit (Ah/ al-hal wal 'aqd, ti, kdož svazují a rozvazují) zvolili nového chalífu, který absolvoval přísahu věrnosti (bay'a). Pokud by byl Bakr al-bagdádí zabit,,,islámský stát" by pravděpodobně na jeho místo vybral z jeho rozsáhlého kmene další nástupce. Je nepravděpodobné, že al-bagdádího současní zástupci - mnozí z nich nejsou Arabové - by ho byli schopni nahradil. Pokud bude al-bagdádí zabit, ale jeho smrt nebude moci být potvrzena,,,islámský stát" jej dokonce může po určitou dobu nechat virtuálně živého". Nebylo by na tom nic výjimečného: než byl Usáma bin Ládin zabit americkými silami v Pákistánu, na veřejnosti se už neobjevoval po mnoho let a tato skutečnost mu na jeho legitimitě coby vůdci al-káidy nijak neubrala. Tak či onak,,,islámský stát" není v současnosti režimem, k jehož pádu by stačila jedna kulka". 4. Rozšíření chalífátu 1515 - chalífátská souostroví Globální aspirace Islámského státu" vyjádřil Abú Bakr al-bagdádí ve své výzvě všem muslimům, kteří jsou utlačovaní v Číně, Indii, Palestině, Somálsku, na Arabském poloostrově, na Kavkaze, v oblasti al Sham (Levanta), v Egyptě, Iráku, Indonésii, Afghánistánu, na Filipínách, v Ahvázu,,ráfidském' Íránu (šíitském), Pákistánu, Tunisku, Libyi, Alžírsku, Maroku, na Východě a na Západě", a přísahal dobýt Řím (tj. křesťanství) a přivlastnit si svět". Tato výzva na jedné straně rezonuje s muslimskými komunitami na Blízkém východě a na straně druhé s muslimskou diasporou na Západě a v nearabských zemích.,,islámský stát" je lákavý pro muslimské komunity na Blízkém východě proto, že asociuje s atmosférou blížícího se sunnitsko-šíitského armageddonu, který je produktem rozšířeného názoru sunnitů ohledně pokroků šíitů v Sýrii, Iráku a Jemenu a íránského směřování k vlastnictví nukleárních zbraní. Za této situace je pro sunnity Islámský stát",,silným koněm". Image nepřemožitelnosti Islámského státu" je posilována beztrestností, s níž stíná hlavy americkým a jiným bezvěrcům", a relativně zanedbatelnými výsledky bombardování. Potenciální rekruti do tábora Islámského státu" jej poměřují ve vztahu k nepříteli: samotný fakt, že 1515 si měří síly s největší supervelmocí na světě, která jej nemůže přemoci, 1515 posiluje. Na druhé straně nearabští muslimové a muslimové na Západě mají tendenci přijímat převažující ideologie importované z arabského světa a přitahuje je myšlenka chalífátu, kterému údajně vládne potomek Prorokova kmene a ovládá území raných chalífátů - Irák a Sýrii. Ať tak či onak, muslimské 8 Například Omar al-shesheni (gruzínský Čečen, narozen jako Tarkan Tajumurazovič Batirašvili) a Turkmen Fadil Ahmad Abdallah al Hayyali (Abú Muslim al Turkmani), který dohlíží nad Islámským státem" v Iráku, a Abú Ali al Anbari, který dohlíží nad operacemi Islámského státu" v Sýrii. 6
komunity, organizace a ideologická hnutí se k nárokům chalífátu" nemohou stavět nevšímavě - jeho výlučný nárok mohou buď přiznat a přísahat věrnost, anebo se mu postavit a - v jeho očích - se stát spojenci bezvěrců a rebelů proti legitimnímu Vůdci věřících". Do dnešní doby přísahalo věrnost či podporu Islámskému státu" přibližně 60 džihádistických skupin ve 30 zemích světa. Řada těchto skupin byla dříve přidružena k al-káidě, čímž naznačují posun v celosvětovém džihádistickém vedení k Islámskému státu". Hlavními dějišti, kde vzniknou pobočky,,islámského státu", jsou: další země oblasti al-sham" - Jordánsko, Libanon a palestinská území, severní Afrika, západní Afrika, Egypt, Pákistán, Afghánistán, Bangladéš, Filipíny/Mindanao a střední Asie. Potenciál jednotlivých oblastí se liší v závislosti na úrovni kontroly režimu nebo míře chaosu v každé z těchto zemí, politické dynamice domácích islamistických hnutí, statutu místních islámských elit, snadnosti pohybu do irácko-syrské oblasti a regulačnímu mechanismu místní islámské ideologie. V mnoha muslimských zemích, kde se proti Islámskému státu" staví tradiční elita, mohou kmenoví, političtí nebo ideologičtí odpůrci této elity spatřovat ve spolupráci s chalífátem příležitost k přeměně jednotlivých místních hnutí na větší a silnější útvar. Proto mohou velitelé malých místních hnutí, které mají k dispozici určitou teritoriální kontrolu, složit chalífovi přísahu bay'a a na oplátku jsou jmenováni místním emírem" (velitelem/princem) a získají přístup ke zdrojům poskytovaným chalífátem. Podobné sporadické a oddělené metastáze chalífátu by mohly vytvořit novou realitu chalífátských souostroví", jež by představovala strategický a operační problém v boji proti jádru Islámského státu" v hlavních dějištích v Sýrii a Iráku. To platilo do jisté míry i během rozkvětu jádra al-káidy", kdy jakákoli operace proti al-káidě v Afghánistánu musela počítat s existencí spících buněk, aktivistů a osamělých vlků", jež se ideologicky identifikovali s al-káidou. Nyní se nicméně předpovídá nárůst rozsahu a hrozby podobných rozšířených podpůrných systémů. Již nyní Islámský stát" hojně využívá internet pro nábor nových členů, velení a dohled. Pro nové členy vyskytující se mimo hlavní dějiště se jedná o model virtuálního vedení 9 " a virtuálního velení a dohledu". Virtuální přísaha věrnosti (bay'a) chalífovi je prováděna, aniž by nový člen někdy viděl toho, komu věrnost přísahá. Zatímco v minulosti mohl tradiční přísahu bay'a složit pouze ten, kdo byl ve fyzickém kontaktu s velitelem, nyní může na internetu neomezený počet muslimů podepsat formulář, ve kterém vyjádří svou věrnost. Tento fakt by se mohl stát Achillovou patou globálního dosahu této organizace, pokud by se jej podařilo moudře využít a rozložit. Zatímco autenticky teritoriálně a ideologicky zakořeněná hnutí v arabském světě mohou na chalífát" nahlížet jako na uchvatitelskou sílu, které je nutno se postavit 10, právě obnovení samotné myšlenky chalífátu může povzbudit spící islamistická hnutí v dalších regionech k vyhlášení vlastních samozvaných 9 Virtuální vedení lze definovat jako vedení prostřednictvím osoby, kterou její následovník nikdy osobně nepotkal nebo nespatřil v rámci tradičních masových médií, a taková osoba si nárokuje loajalitu následovníka. 7
chalífátů. V důsledku takové chalífátské horečky" by mohlo dojít k oddělení území, jež jsou formální součástí uznávaných států (Pákistánu, Malajsie, nebo dokonce evropských měst), a jejich prohlášení za samozvané chalífáty". Takový vývoj otevírá možnost konkurenčních chalífátů". Jen málo z nich bude otevřeno spojenectví se Západem (Korán jasně odsuzuje spojenectví s židy a křesťany") a mohou mezi sebou přirozeně soutěžit ve snaze vést džihád proti nevěřícím a posílit tak svůj islamistický charakter. S.Závěr Současné snahy o degradaci",,islámského státu" za pomoci omezené vojenské síly a o jeho delegitimizaci pomocí prohlašování, že není islámský", nebudou v blízké budoucnosti nést ovoce. Reálná možnost poražení Islámského státu" by vyžadovala rozhodující vojenské schopnosti, které nemá ani Syrský, ani Irácký režim a které koalice arabských států proti Islámskému státu" nepoužije, zatímco Spojené státy vedou zezadu". Očekávání, že budou sunnitské kmeny z Iráku a Sýrie bojovat s Islámským státem" stejně, jako bojovaly proti al-káidě v průběhu sunnitského probuzení v provincii Anbar", jsou lichá. Je chybné si myslet, že Islámský stát" je režimem jedné osoby a že cílená likvidace Abú Bakr al-bagdádího je řešením. Situace již dosáhla bodu, kdy by smrt Abú Bakr al-bagdádího nezpůsobila pád režimu, ale byl by dosazen jeho následovník. I v případě, že by Západ výrazně zasáhl, rozklad Sýrie a Iráku (o Libyi a Jemenu nemluvě) již dosáhl bodu, ze kterého není návratu, a neexistuje přijatelný režim", ke kterému by se tyto země mohly posléze navrátit. V Ruském zájmu není ani tak porazit Islámský stát", jako spíš zachovat syrský režim. Z toho důvodu je pokračující existence hrozby Islámského státu" zásadní pro ospravedlnění ruské přítomnosti. Současně je ale pokračující existence Assadova režimu spolu s ruskou přítomností jedním z hlavních důvodů, proč roste popularita Islámského státu". Občanské nepokoje v Sýrii, Iráku a Libanonu budou i nadále živit sunnitsko-šíitský konflikt. V Libanonu s populací 4 milionů uspíšila přítomnost 1, 4 milionu sunnitů ze Sýrie demografické a politické změny, jež budou pravděpodobně představovat výzvu pro šíitský Hizballáh, který má podporovat syrský režim. Komunální a sektářská příslušnost bude určující pro formování nepřátelství i aliancí v daném regionu. Vnější síly (např. USA, Západ a dokonce i Izrael) budou posuzovány na základě vnímané podpory jednotlivým stranám a v současnosti jsou Spojené státy ve veřejném povědomí vnímány jako pro- 10 Po triumfu Islámského státu" v druhé polovině roku 2014 se stará garda" salafistického džihádismu sjednotila proti Abú Bakr al-bagdádímu a jeho rozhodnutí prohlásit se chalífou. Starší salafističtí šejkové vydali fatwy a vyzývali muslimy k boji proti ISIS a přirovnali ISIS k cháridže _ a jeho členy prohlásili za extremisty" _ a devianty". Náhlý vzestup Islámského státu" a drzost al-bagdádího dokonce vzbudily podezření na islamistických sociálních sítích, že se nezastaví u vyhlášení chalífátu", ale že se nakonec prohlásí i za očekávaného Mahdího" (a/ Mahdí a/-muntazar), který se má na základě sunnitské eschatologie objevit na konci dnů. Mnozí z jeho odpůrců ani na takové prohlášení nečekali a rovnou ho nazývají falešný Mahdí". 8
šíitské a pro-íránské, a to ve světle jejich postoje vůči Sýrii, Iráku a Íránu. Hromadné masakry a etnické čistky" se stanou samozřejmostí. Zhorší se masakrování menšin, což bude na prvním místě mezinárodní agendy týkající se jednotlivých regionů. Situace se bude čím dál tím více přenášet do Evropy spolu s vlnami uprchlíků klepajících na dveře Evropy, kteří utíkají před masakry a kolabujícími státy a kteří nenacházejí azyl za zavřenými dveřmi stále ještě fungujících arabských států.,,islámský stát" dokázal využít sunnitsko-šíitský konflikt ke svému prospěchu a mnoho sunnitů na něj nahlíží jako na zastánce sunnitů v boji proti šíitské hrozbě. Na základě umírněných odhadů činí počet zahraničních bojovníků přicházejících ze Západu asi 5-7 tisíc. Mnozí z nich se již vracejí domů s pevně zakořeněnými myšlenkami džihádu. A co je důležitější, v rámci muslimských komunit na Západě se jim dostává dostatečné společenské podpory. Průzkumy veřejného mínění v muslimských komunitách v rámci muslimského světa a Západu ukazují vysoké sympatie pro Islámský stát" nebo alespoň neochotu připojit se k Západu a prohlásit ho za neislámský." Neochota mezinárodního společenství vyrovnat se se zánikem arabských států a umožnit vznik alternativních udržitelných státních subjektů, kde je to možné, pouze přispěje ke zjitření chaosu a utrpení a zpomalí snahy zabránit šíření vznikající hrozby džihádistů" v daném regionu. Ukázkovým příkladem je politické odmítnutí Západu uznat fakt, že Irák a Sýrie jsou nefunkční státy, čímž brání formálnímu vytvoření životaschopného pro-západního Kurdistánu. Kurdský politický útvar by se pravděpodobně spojil se Západem z důvodů jak strategických, tak také kvůli vlastnímu kulturnímu vnímání, podle něhož se od Arabů etnicky odlišují, a kvůli relativně malému vlivu radikálního islámu, ekonomickým zájmům a společenským hodnotám (včetně vysoké míry rovnoprávnosti žen). Antikurdská politika Erdoganovy vlády v Turecku a turecká lhostejnost vůči masakru Kurdů v Sýrii prováděnému 1515 posílily iredentismus a sebevědomí tureckých Kurdů, kteří budou do roku 2025 tvořit více než polovinu turecké populace. Výsledky parlamentních voleb v Turecku potvrdily tuto tendenci. Čím déle mezinárodní společenství zůstává v zajetí chiméry obnovení arabských států 20. století, tím nižší bude šance na vytvoření takového životaschopného Kurdistánu. Současně dosud nebyl věnován dostatek pozornosti možnému rozšíření problému do dalších, stále ještě fungujících zemí. Pokud by se Libanon prolomil pod tíhou sunnitských syrských uprchlíků, z nichž mnozí se přirozeně identifikují s Islámským státem", jakožto jedinou silou, která se postavila Assadově vládě, pak by mělo rozšíření Islámského státu" na břehy Středozemního moře dalekosáhlé důsledky pro bezpečnost východního Středomoří (včetně energetické bezpečnosti a zabezpečení dodávek zemního plynu). Destabilizace Jordánského království by se rychle promítla do palestinské oblasti a do boje by byl vtažen Izrael. Posílení těchto zemí je proto hlavním zájmem Západu. Důsledky vzniku myšlenky chalífátu proto znamenají nejen hrozby terorismu spojené s možnou existencí místních odnoží chalífátu", ale i možnost vzniku výše zmíněných chalífátských souostroví". Možnosti potenciální spolupráce mezi subjekty přiklánějícími se k chalífátu v různých oblastech jsou 9
daleko větší, než jaké byly mezi podobně smýšlejícími hnutími pod různým vedením a se sdílenou podezřívavostí vůči ostatním. Fenomén zahraničních bojovníků bude posilovat, dokud dotčené země nepodniknou kroky pro kriminalizaci samotného činu přistoupení k chalífátu". Na druhou stranu čím brutálnější a zákeřnější budou útoky spojované s chalífátem", tím větší bude dilema pro muslimskou komunitu na Západě. Bez existence aktivní bezpečnostní podpory jednotlivých států budou jejich zájmy zajištěny formální podporou chalífátu. Aby bylo možné proti tomuto společenskému a politickému domácímu problému bojovat a aby byl redukován vliv chalífátu, musí se západní státy pustit do aktivních operací zaměřených na vliv na společnost" na vlastním území. To pro západní státy představuje právní, politickou a mentální výzvu. Rizika masivního teroristického útoku v Evropě nebo USA spojeného s místními subjekty jsou vysoká. Oblasti pod kontrolou salafistických džihádistů se stanou magnetem pro zahraniční džihádisty a ti se posléze budou navracet do svých domovských zemí vybaveni ideologií, výcvikem a motivací, která je požene k provádění podobných útoků. Práce na protiteroristických strategiích bude obtížná z důvodu existence více teroristických skupin a také kvůli oslabení sousedních států, jež by mohly přispět v rámci sledování a boje proti terorismu. Pokud při podobných útocích na západní cíle padne velké množství obětí, je možné, že dojde k vyburcování Západu - včetně USA - a k intervenci v regionu. 6. Doporučení Je nutné zdůraznit, že existující hrozba by neměla být definicí omezována na specifickou organizaci nebo vojenskou sílu -,,Islámský stát", ale měla by být spíše definována jako ideologické hnutí s různou úrovní vlivu na velké počty obyvatel. Omezení na Islámský stát" by znamenalo neadekvátní reakci na existující výzvy. Ty musí být vnímány jako dlouhodobý boj nejen proti jednotlivým projevům násilného radikálního islamismu, ale také proti ideologickému světonázoru, který leží u jeho zrodu. To vyžaduje změnu evropského paradigmatu týkajícího se hodnocení hrozeb a rozdělování zdrojů pro jejich řešení. Naléhavost krize navíc vyžaduje zdůraznění krátkodobých opatření. Avšak byla to právě krátkodobá politika, co způsobilo současné rozšíření radikálního islámu. Byla to právě víra arabských zemí, že dokážou využít islamisty jako protiváhu levicové opozice, a také podpora USA a Velké Británie hnutí mudžáhidů během ruského konfliktu v Afghánistánu, zapojení Pákistánu na straně mudžáhidů a později Talibánu v Kašmíru a také přehlížení ideologie Muslimského bratrstva ze strany Afghánistánu i Izraele a ponechání volné ruky Hamásu, jakožto protiváhy jiných teroristických organizací. Krátkodobá politika by proto měla být posuzována v závislosti na možných dopadech na dlouhodobou politiku. 10
S ohledem na výše uvedené může být provedeno rozlišení primárních a dalších příčin vs. variabilních příčin radikalizace v muslimském světě: a dlouhodobých Primární příčiny (nezbytné podmínky) Sekundární příčiny (další podmínky) Neměnné nebo Základní islámské texty a textový základ Společenská struktura muslimské dlouhodobé příčiny pro džihád společnosti Vlastní vnímání a arabská kultura Strukturální a ekonomické faktory Wahhábisticko-salafistické výklady Absence firewallu" mezi radikály a středním proudem Variabilní příčiny Charismatičtí vůdci radikálů Politické konflikty Státní podpora a tolerance radikalis- mu Kmenové koalice vznikající kolem ideologických hnutí Krize sekulárních a náboženských autorit Slabé umírněné režimy Slabá vojenská reakce Doporučení ohledně dalšího postupu by se měla nejprve zaměřit na tmavě vyznačenou oblast (variabilní primární a sekundární příčiny) a poté na světle vyznačenou oblast (dlouhodobé sekundární příčiny). K tomu nestačí pouze politické, ekonomické nebo vojenské prostředky. Aby bylo možné vyřešit kulturní a náboženské příčiny, je nutné zapojit náboženské a kulturní prostředky. Nutnost využití obou těchto nástrojů je cizí západnímu strategickému myšlení. Západ má pouze omezený,,náboženský" arzenál. Pokud neexistuje vojenská nebo politická vůle zamezení jeho šíření. To znamená: porazit Islámský stát", nejlepší strategie je možná Z krátkodobého hlediska: Vytvoření silné koalice států nebo politických útvarů na hranicích s hlavní oblastí působení,,islámského státu", včetně Jordánska, Turecka, Kurdistánu, částí Libanonu a Izraele. Poskytnutí vojenské, politické a ekonomické podpory těmto zemím - zejména Jordánsku a Libanonu. Tato podpora by měla zahrnovat také masivní pomoc s uprchlíky přicházejícími do těchto zemí. Na oplátku by měla být od těchto zemí očekávána/vyžadována aktivní podpora vojenských akcí proti Islámskému státu" prováděných z jejich území a jasná a aktivní politika zakazující průchod a ekonomickou aktivitu Islámského státu". Jordánsko, Kurdové a Izrael jsou v tomto ohledu přirozenými spojenci. Ale musí se změnit nejednoznačný přístup Turecka umožňující volný průchod 11
zahraničních bojovníků a ropy, aby byla upevněna severní část koalice. Konec pasivní politiky, která se jeví sunnitským Arabům jako podpora íránské/šíitské hegemonie v oblasti. Strategie, která by se spoléhala na Írán jako jediného bojovníka s Islámským státem", by pouze posílila pocit, že Západ a Rusko podporují Írán coby regionálního hegemona, a napomohla by další podpoře Islámského státu". Vojenské a utajené akce, včetně cílené likvidace vybraných radikálních vůdců a cílů na základě analýzy možných způsobů jejich neutralizace, jež zahrnují: cílené zabití, zajetí nebo zadržení (veřejné či neveřejné), veřejný soud, využití k dezinformování. Přimět vlády (Saúdské Arábie, Íránu a Pákistánu) k přijetí odpovědnosti za státem financované náboženské instituce a duchovní jmenované a placené státem. Na projevy takových organizací by mělo být nahlíženo stejně jako na jakékoli jiné oficiální projevy státních orgánů. Režimy v muslimských zemích již dříve prokázaly, že vlastní prostředky k prosazování vlastní vůle u náboženských institucí, pokud se jednalo o zájmy režimu. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu musí Evropa - a Západ obecně: Přehodnotit svou strategii založenou na záměru obnovit národní státy, jež byly pohlceny Islámským státem". Irák, Sýrie, Jemen, Libye a Somálsko jsou státy Valihracha". Nikdy neměly požadované charakteristiky jednotného státu, a jakmile byly rozloženy, není možné je znovu obnovit pomocí politických prostředků a neexistují dostatečné ekonomické nebo vojenské zdroje, které by mohly dosáhnout opětovného sjednocení těchto států. Sestavit program pro zablokování vlivu Islámského státu" mezi evropskými muslimy. Protiradikalizační úsilí bylo těžce oslabeno politickou korektností a ideologicky motivovaným popřením náboženských/islámských východisek islamistického terorismu. Praktický přístup k boji proti islámskému terorismu (nebo terorismu prováděnému muslimy ve jménu islámu) musí přijmout fakt, že skutečná motivace, jak ji vnímají teroristé, je islám. Vyškolit evropské odborníky znalé příslušných jazyků, kultur a náboženských přesvědčení. Vyvíjet a využívat technologie pro boj proti nabírání nových členů, propagandě a vlastním kybernetickým útokům na sociálních sítích a na internetu obecně. Zavést programy zaměřené na Operaci vlivu na společnost", cílené na radikální skupiny se záměrem je dezorientovat a zdiskreditovat jejich vedení. Vypořádat se s radikálními duchovními, kteří mají vazby na Západě, tím, že bude nakreslena jasná hranice mezi legitimním náboženstvím a přesvědčením, které nebude tolerováno, bez ohledu na jeho platné ukotvení v náboženských textech. To bude vyžadovat jasné vymezení muslimských náboženských institucí a duchovních na Západě. Již nebude možné, aby byli součástí obou světů - aby byli členy západní ekumenické společnosti a současně ospravedlňovali teroristické ideologie. Z toho vyplývají: 1) právní kroky proti duchovním vyjadřujícím i jen podmíněnou nebo dodatečnou 12
podporu teroristických činů; 2) sankce pro džihádisticky orientované duchovní a pro vyznavače násilí; 3) reinterpretace hranic svobody náboženství a zavedení kriminalizace propagandy nebo ospravedlňování teroru a nábor nových vyznavačů radikálních ideologií, ač založených na náboženských textech; a 4) nové definice principu osobní trestní odpovědnosti, podle nichž budou duchovní vůdci odpovědní za činy svých následovníků, konaných v důsledku náboženského vlivu duchovních. Přehodnotit v Evropě rozšířený předpoklad, že umírněná islamistická fundamentalistická hnutí" mohou fungovat jako protiváha džihádistického radikalismu a že by měl být podporován jejich přístup k moci v příslušných zemích. Taková víra je pouze chimérou. Na Západě začal fungovat liberalismus a demokracie až poté, co byla politika oproštěna od náboženství. Proces přeměny radikálního" hnutí ve stálý útvar zbavený radikálních" odnoží je většinou velmi pomalý, pokud k němu vůbec dojde. Vzestup moci islamistických hnutí je navíc sám o sobě povzbuzením pro radikální odnože hnutí. Nastavit a prosazovat jasná kritéria pro financování z EU a automaticky ukončit financování těch institucí, které umožňují jakékoli formy radikálního kázání nebo vzdělávání. Narušit přísun finančních prostředků radikálních skupin pomocí kriminalizace financování těch hnutí a institucí, které jsou s radikálními skupinami spojovány- to by mělo být hlavním cílem. Vypracovat konkrétní sadu nástrojů" pro boj s islámským radikalismem v rámci západních muslimských komunit. Tato sada nástrojů musí být podložena skutečným vnímáním islámu, a ne revizionistickým výkladem islámské historie a islámských dogmat. Sada nástrojů musí dále zahrnovat aktivní podporu těch muslimských vůdců, kteří jsou ochotni se jasně postavit proti radikalismu, a tresty" jako ukončení dialogu s jednotlivými vládami pro ty, kteří se jasně nevymezí. Dále musí tato sada nástrojů" zahrnovat radikální opatření, jako je exkomunikace" radikálů a zamezení jejich přístupu ke komunitám, a musí je přimět ke spolupráci tím, že budou prohlášeni za společensky nepřijatelné 11. 11 Tato sada nástrojů" obsahuje prostředky pro de-legitimizaci teroristických činů; zahrnuje takfir (exkomunikace) a obvinění teroristů z trestných činů hiraba (destrukce) a Fasad (korupce). Každá fatwa, slibující ráj pro ty, kteří se oddají džihádu, musí být následována závaznou proti-fatwou, která bude hrozit odplatou pekelným ohněm. Viz Shmuel Bar, Warrant for Terror, Rowman and Littlefield, 2006, s. 97-114. 13
Evropské hodnoty o.s. 2015 Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni. Politikům předkládáme odborná doporučení a systematicky sledujeme a hodnotíme jejich práci. Za základní prvky vysoké politické kultury považujeme aktivní občany, zodpovědné politiky a soudržnou společnost, která sdílí hodnoty svobody a demokracie. Od roku 2005 se jako nevládní nezisková organizace, která není spojena s žádnou politickou stranou, věnujeme výzkumné a vzdělávací činnosti. Vedle vydávání odborných publikací a komentářů pro média, pořádáme konference, semináře a školení pro odbornou i širší veřejnost. Na svých akcích zprostředkováváme dialog mezi politiky, odborníky, novináři, podnikateli i studenty. POLITICKÁ KULTURA ČESKO V EVROPSKÉ UNII VNITŘNÍ BEZPEČNOST THINK-TANK EVROPSKÉ HODNOTY Vlkova 36, 130 00 Praha 3 info@evropskehodnoty.cz www.evropskehodnoty.cz facebook.com/evropskehodnoty 14