Evropská unie - úvod, historie, instituce a způsob fungování Ing. Jiří Mach, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze
Obsah 1. Hlavní specifika EU 2. Vývoj evropské integrace a její cíle 3. Nástroje EU
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (1) nejvyšší míra integrace na světě 27 zemí, 496 mil. obyvatel rozsáhlý spotřebitelský trh fungující vnitřní trh liberalizace pohybu zboţí, sluţeb, kapitálu vysoká úroveň spotřeby kvantita i kvalita zátěţ ţivotního prostředí demografická struktura
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (2) vysoká míra sociálního zabezpečení pokles konkurenceschopnosti (niţší míra zahraničních investic) x výnosy z rozsahu paternalismus a sociální stát rigidita trhu práce, rozsáhlé sociální zabezpečení nezaměstnanost vysoká úroveň veřejné spotřeby (vzdělání, kultura, zdravotní péče, bezpečnostní záruky, ochrana spotřebitelských práv, ) vysoká míra redistribuce důchodů vysoké daňové zatíţení
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (3) nízká vybavenost přírodními zdroji závislost na dovozu protekcionismus niţší investice do vědy a výzkumu technologické zaostávání za USA a Japonskem
Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (4) Provázanost Společné politiky EU Heterogenita Ekonomická výkonnost Makroekonomická stabilita Sociální politika Ochrana ţivotního prostředí Energetické koncepce + diference politické, strategické, bezpečnostní
Hlavní specifika EU jako politického subjektu akcentace demokratických principů, ochrana lidských práv různý přístup k bezpečnostním aspektům nadstandardní vztahy EU k 77 rozvojovým zemím (tzv. skupina ACP)
Jean Monnet Robert Schuman VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE
Počáteční impulsy k evropské integraci 1. východisko z války: snaha o uspořádání mezinárodních vztahů po 2. sv. válce, které by předcházely případným dalším konfliktům, urychlení politických a společenských změn, zrychlení hospodářského rozvoje typické pro poválečné období několik pokusů o integraci ve 40. letech (Skandinávská unie, Benelux, Francita) 1949 RVHP překonání psychologických bariér 2. rostoucí mezinárodní propojení ekonomik vyšší efektivnost (výnosy z rozsahu), vyšší specializace, zmírňování rozdílů, vědecko-technická spolupráce 3. obrana před sílící konkurencí na světových trzích
Poválečná situace rekonverze ekonomik přelom v pojetí úlohy státu posílení jeho pozice v ekonomice regulace, státní intervencionismus, zestátňování rozpad světové ekonomiky studená válka, zpřetrhání tradičních (obchodních) vazeb politické aspekty evropské integrace
Hlavní milníky evropské integrace (1) 1952 platnost ESUO 1958 platnost Římských smluv o EHS a Euratomu 1965 dosaţení pásma volného obchodu 1968 vznik Evropských společenství, celní unie 1973 1. rozšíření ES 1981, 1986 jiţní rozšíření ES 1987 platnost Jednotného evropského aktu
Hlavní milníky evropské integrace (2) 1993 spuštění vnitřního trhu, vznik EU Maastrichtskou smlouvou 1994 platnost evropského hospodářského prostoru 1995 severní rozšíření EU 1997 Agenda 2000 (příprava na další rozšíření) 1999 spuštění EMU, platnost Amsterodamské smlouvy 2002 začátek činnosti Konventu
Hlavní milníky evropské integrace (3) 2003 platnost smlouvy z Nice, ukončení činnosti Konventu 2004 východní rozšíření EU, politická dohoda o Ústavě pro Evropu 2007 2. východní rozšíření EU, podpis Lisabonské smlouvy
1952-58 Zakládající státy 1986 3. rozšíření: Španělsko, Portugalsko 1973-1. rozšíření: Spojené království, Dánsko, Irsko 1995 4. rozšíření: Rakousko, Finsko, Švédsko 1981 2. rozšíření: Řecko 2004 5. rozšíření: ČR, SR, Maďarsko, Polsko, Malta, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kypr
2007 6. rozšíření: Rumunsko, Bulharsko Kandidátské země: Chorvatsko, Turecko, Makedonie Potenciální kandidátské země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo
ESUO (1951) 1952 Paříţská smlouva sektorové integrační seskupení vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí cíle podpora hospodářského růstu racionální dělba práce vyšší produktivita udrţení nepřetrţité zaměstnanosti
Euratom (1957) 1958 cíle podpora rozvoje jaderného průmyslu rozvoj výzkumu sjednocení bezpečnostních norem pokrok v mírovém vyuţívání jaderné energie
EOS Evropské obranné společenství 1952 členové ESUO umoţnit vyzbrojování západního Německa v rámci tzv. evropské armády při institucionálním uspořádání podle vzoru ESUO obrana = citlivá oblast suverenity ztroskotalo na odmítnutí Francie
EHS (1957) 1958 Římská smlouva strategické cíle: celní unie do 12 let další cíle společný trh do 15 let zavedení společných politik ve 3 oblastech: zemědělství, zahraniční obchod, doprava zavedení společných pravidel hospodářské soutěţe udrţení konkurence uvnitř EHS koordinace hospodářských politik v měnové i fiskální oblasti (koordinovaný postup, ne společné politiky!) vytvoření institucí: Shromáţdění (později EP), Rada, Komise a Soudní dvůr sbliţování legislativy v hospodářské oblasti
Jednotný evropský akt 1987 první reformulace Římských smluv cíle pro další integrační fázi: - posilování politické spolupráce cesta k EU - vytvoření jednotného vnitřního trhu - sbliţování hospodářských a měnových politik právní zmínka o EMU - rozšíření politik ES o sociální a kohezní politiku - rozšíření koordinovaných politik o výzkum a technický rozvoj a ochranu ŢP - nové formulování úkolů zahraniční politiky znění jedním hlasem (koordinace stanovisek, pak teprve společný postoj ES)
Maastrichtská smlouva (1992) 1993 zaloţila Evropskou unii, ovšem bez právní subjektivity zastřešení 3 společenství jasně definované cíle: - vnitřní trh - posilování hospodářské a sociální soudrţnosti - hospodářská a měnová unie - společná zahraniční a bezpečnostní politika - občanství unie - spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice
Chrámová konstrukce EU 1. pilíř ekonomická dimenze evropské integrace celní unie vnitřní trh společné politiky koordinované politiky hospod. a měnová unie 2. pilíř společná zahraniční a bezpečnostní politika demokracie, lidská práva, zahraniční pomoc, evropská bezpečnostní politika, evropské síly rychlé reakce, odzbrojování 3. pilíř spolupráce ve vnitřních věcech a justici azylová politika, překračování vnějších hranic, imigrační politika, mezinárodní trestně-právní spolupráce, celní spolupráce
Schengenská dohoda, Schengenský prostor součástí 3. pilíře původně mezistátní dohoda 1985 Francie, Benelux, Německo dnes všechny státy EU kromě UK, Ir, Kypru, Rum., Bulh. (ČR a SR od 7.12.2007) + Island, Norsko, Švýcarsko Schengenský informační systém
Spill-over effect rostoucí stupeň spolupráce, jehoţ konečným výsledkem můţe být aţ politické sjednocení Evropský hospodářský prostor (EEA) 1995 dohoda se státy EFTA (kromě Švýc.) doplňující Smlouvy ES rozšíření vnitřního trhu (i kdyţ omezeně) i na státy mimo EU
Amsterodamská smlouva (1997) 1999 smlouva pozměňující smlouvu o EU právní zakotvení moţnosti vícerychlostní Evropy (různá dynamika integračního procesu pro jednotlivé státy) změny institucionální: posílení role EP (posíleny jeho spolurozhodovací pravomoci), Rada pravomoc rozhodovat kvalifikovanou většinou, posílení postavení a pravomocí Komise rozhodnutí, ţe zásadní institucionální změny aţ počet členských států 20 posílení dalších společných politik, zjednodušení smluv, EU srozumitelnější občanovi
Smlouva z Nice (1) (2000) 2003 nová Smlouva o EU institucionální reforma příprava na rozšíření: - rozšíření principu většinového hlasování na 29 oblastí - hlasování v Radě ministrů EU: počet hlasů adekvátní podílu obyvatelstva na celkové populaci EU + 3 velké státy mohou přehlasovat ostatní - počet komisařů v EK: velké státy se vzdají 2. komisaře, celkem max. 27 komisařů; po dalším rozšíření další negociace - posílení pravomocí předsedy EK (moţnost odvolávat komisaře) - počet poslanců EP 720, později 736
Smlouva z Nice (2) ne zásadní posuny v hospodářské oblasti co do stupně integrace nový strategický cíl EU pro příští desetiletí: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou + udrţitelný růst + více a lepších pracovních míst + větší sociální soudrţnost: - modernizace evropského sociálního modelu - informační společnost: akční plán e-europe - vytvoření evropského výzkumného prostoru - dokončení vnitřního trhu
Ústavní smlouva (Smlouva pro Evropu) 2002 2003 Evropský konvent formulace návrhu 2004 přijata Evropskou radou 2005 ztroskotal ratifikační proces (zamítnutí v referendech ve Francii a Nizozemí) ani mezinárodní smlouva, ani ústava
Výhrady vůči Ústavní smlouvě délka, nepřehlednost zrušení principu jednomyslnosti přednost před právem členských zemí přeměna na evropský superstát demokratický deficit nedostatečná rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní obranná politika ekonomická politika
Lisabonská smlouva (Reformní smlouva) německé předsednictví EU v 1. pol. r. 2007 podpis v prosinci 2007 v Lisabonu stávající smlouvy mají být pozměněny, ale zůstávají v platnosti (rozdíl od Ústavní smlouvy) červen 2008 zamítnuta v irském referendu 90%-ní shoda s textem Ústavní smlouvy smlouva nemá ústavní charakter chybějí pasáţe o společných symbolech EU jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje i Chartu základních práv v protokolu odkaz na ioanninský mechanismus (podmínky, za kterých je moţno dočasně zablokovat rozhodnutí rady ministrů)
Obsah Lisabonské smlouvy (1) EU získá právní subjektivitu sníţení počtu eurokomisařů na 2/3 počtu člen. států předseda Evropské rady volený na 2,5 roku ministr zahraničí spojení funkce úřadu vysokého představitele pro zahr. a bezp. politiku a komisaře pro zahraniční vztahy sníţení počtu poslanců EP na 751 (max. 96, min. 6 na 1 zemi) hlasování kvalifikovanou většinou v radě ministrů: min. 55% MS s min. 65% obyv. EU rozšíření oblastí s hlasováním kvalifikovanou většinou (jednomyslnost zůstává: zahr. politika, daně, sociální politika, změny smluv EU)
Obsah Lisabonské smlouvy (2) princip oboustranné flexibility moţnost vystoupit z EU rozšíření pravomocí Evr. soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové legislativy zvýšení práva národních parlamentů poţadovat u EK změnu návrhů, u kt. je pochybnost o překročení pravomocí
NÁSTROJE ES/EU
Systém nástrojů hierarchizace, klasifikace politiky a principy hierarchizace politik: A. Společné politiky B. Komunitární (koordinované) politiky C. Národní (individuální) politiky
Společné politiky = oblasti exkluzivních kompetencí ES dohoda na společných opatřeních závazných následně pro všechny země zemědělská a rybolovná politika zahraničně-obchodní politika dopravní politika části monetární politiky spadající do EMU pro členy EMU
Komunitární (koordinované) politiky sníţené kompetence orgánů ES, přesto však ovlivňování daných oblastí vnitřní trh politika ochrany hospodářské soutěže sociální politika politika spolupráce s ACP posilování hospodářské a sociální soudržnosti konkurenceschopnost průmyslu podpora vědy a výzkumu transevropské sítě (TEN) ochrana spotřebitele energetika
Národní (individuální) politiky minimální koordinace ES exkluzivita členských států v rozhodování zdravotnictví vzdělávací systémy včetně odborné kvalifikace civilní obrana kultura turismus
Nově navrhované členění unijních kompetencí (1) I. Exkluzivní kompetence Celní unie, konkurenční prostředí pro vnitřní trh, EMU, ochrana mořských biologických zdrojů, společná obchodní politika II. Sdílené kompetence Vnitřní trh, sociální politika, ekonomická, sociální a teritoriální koheze, zemědělství a rybolov, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, TEN, energetika, oblast míru, bezpečnosti a justice, zdravotní pojištění, výzkum a vývoj, technologický pokrok III. Koordinace ekonomických politik a zaměstnanosti Národní politiky, které nespadají pod komunitární rozhodování, koordinace politik zaměstnanosti, koordinace národních sociálních politik
Nově navrhované členění unijních kompetencí (2) IV. Společná zahraniční a bezpečnostní politika V. Oblasti podpory, koordinace a doplňujících aktivit Ochrana lidského zdraví, průmysl, kultura, turismus, vzdělání, sport a odborná příprava, mládeţ, civilní obrana, administrativní spolupráce