NĚKTERÉ OBVYKLÉ PROBLÉMY PŘI OSVOJOVÁNÍ ČESKÉHO HLÁSKOVÉHO SYSTÉMU CIZINCI (Ne)problematický vztah hláska foném grafém 37. setkání AUČCJ Praha 19. 5. 2012 Jaroslav Šimek jarasimek@centrum.cz
Hláska foném grafém foném = zvukový segment se schopností rozlišit význam slova v č. např. b p (byl [bɪl] pil [pɪl]); a a: (dal [dal] dál [da:l]); r l (rys [rɪs] lis [lɪs]) hláska = konkrétní, fyzická podoba fonému grafém = písmeno Pozn.: V prezentaci používám transkripci IPA.
Příklady cizích hlásek s fonematickou platností æ téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska (mezi českým e a a) ƞ velární n ʏ zavřená přední zaokrouhlená samohláska ɾ alveolární švih (též jednokmitné r) ʔ hlasivková explozíva (též ráz) angl.: man [mæn] = muž men [men] = muži něm.: singen [z ɪƞən] = zpívat sinnen [z ɪnən] = přemýšlet něm.: (ihr) müsst [mʏst] = musíte (der) Mist [mɪst] = hnůj špan.: perro [pero] = pes pero [peɾo] = ale hebr.: לראות [li:rʔo:θ] = vidět לירות [li:ro:θ] = střílet
Problém 1: Krátké a dlouhé samohlásky České jednoduché samohlásky (Dankovičová 1999) ɪ u i: u: ɛ o ɛ o: a a: Typologické hodnocení jazyků podle fungování vokalické kvantity (Duběda 2005): Typ 1: jazyky, ve kterých má vokalická kvantita fonologickou platnost čeština, japonština, arabština, maďarština, (chorvatština) Typ 2: jazyky, ve kterých je vokalická kvantita foneticky variabilní (nikoli však funkční) ruština, angličtina, němčina, francouzština, italština Typ 3: jazyky, ve kterých vokalická kvantita není foneticky variabilní, a tedy ani funkční gruzínština, španělština
Problém 2: i í neboli problém navíc
Problém 3: Palatální okluzívy ť, ď, ň v jazycích světa se vyskytují celkem výjimečně (např. maďarština, řečtina, makedonština) ň výrazně častější než ť ď poměrně náročná artikulace
Problém 4: Vibranta ř Foném /ř/ je specificky česká alveolární frikativní vibranta, která činí cizincům pravděpodobně největší obtíže při výuce české výslovnosti. (Wikipedie) Opravdu je to takový problém? v češtině 2 poziční varianty znělé ř (řeka, dřít, dveřník...) neznělé ř (keř, střídat, tři, opřít...) => jednodušší artikulace, vyšší frekvence v lexikonu
Problém 5: České alofony ƞ v češtině poziční varianta n před k, g: [vɛƞku], [maƞgo] např. v angličtině a němčině samostatný foném něm.: singen [z ɪƞən] = zpívat sinnen [z ɪnən] = přemýšlet angl.: sing [sɪƞ] = zpívat sin [sɪn] = hřích dz, dž v češtině jako varianta c, č důsledkem asimilace znělosti: leckdy, léčba běžně jako samostatné fonémy (italština, chorvatština, maďarština, hindština atd.) ɣ varianta [x] důsledkem asimilace znělosti ['gdɪbɪɣbɪl] ɱ v češtině poziční varianta m před v, f [traɱvaj], [nɪɱfa] v jazycích světa se jako samostatný foném v podstatě nevyskytuje
II. Pod vlivem české ortografie Studenti se obvykle s cizím jazykem seznamují od začátku prostřednictvím psaného slova (Flege 1995, s. 236).
Problém 6: Asimilace znělosti v češtině pouze kontaktní a zpravidla regresivní př. babka [bapka], pod povrchem ['potpovr xɛm]
Problém 7: Grafém ě Nemá fonologický protějšek! tě, dě, ně => [cɛ, ɟɛ, ɲɛ] bě, pě, vě => [bjɛ, pjɛ, vjɛ] mě [mɲe]
Problém 8: Spřežka ch označuje napříč jazyky různé hlásky neznělá velární frikativa [x] čeština: chléb ['xlɛ:p] neznělá velární explozíva [k] italština: anche ['a:ƞkɛ] neznělá post-alveolární afrikáta [tʃ] španělština: muchacha [mu'tʃatʃa] neznělá post-alveolární frikativa [ʃ] francouzština: chat [ʃa] neznělá palatální explozíva [c] vietnamština: cho ['cɔ ]
Problém 9: Grafém a hláska č hláska č má nejméně sjednocený zápis (IPA označuje tuto hlásku spřežkou) tʃ (IPA) ç (např. albánština) c (např. italština) ć (např. chorvatština) č (např. slovenština) ch (např. angličtina) cs (např. maďarština) cz (např. polština) tsch (němčina) tr (vietnamština) tx (baskičtina) ĉ (esperanto) tch (portugalština) atd.
Problém 10: Grafémy i y i y [ɪ] => byli [bɪlɪ] / bili [bɪlɪ] / bily [bɪlɪ] / byly [bɪlɪ] í ý [i:] => býlí [bi:li:] / bílý [bi:li:] / bílí [bi:li:]
Literatura Bestová, C. T. (1994). The Emergence of Native-Language Phonological Influences in Infants: A Perceptual Assimilation Model. In: H. C. Nusbaum (Ed.). The Development of Speech Perception: The Transition from Speech Sounds to Spoken Words. MIT. Čermák, F. (2010). Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Dankovičová, J. (1999). Czech. In: Handbook of the International Phonetic Association. Cambridge University Press, pp. 70 74. Duběda, T. (2005). Jazyky a jejich zvuky. Praha: Karolinum. Flege, J. E. (1995). Second Language Speech Learning. Theory, Findings, and Problems. In: Winifred Strange (Ed.). Speech Perception and Linguistic Experience: Issues in Cross-Language Research. Timonium, MD: York Press. Palková, Z. (1977). Cvičení české výslovnosti pro cizince. Praha: SPN. Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.
[ˈkɔnɛts ts] ( [ˈɟɛkʊjɪva:m ˈzapɔzɔrnɔst]
Konec Děkuji Vám za pozornost!