Dějiny Romů PONTIS Šumperk o.p.s. WWW.pontis.cz 2010 pontis@pontis.cz 1
Obsah DĚJINY ROMŮ... 3 PŮVOD... 3 ODCHOD Z PRAVLASTI... 4 MIGRACE VE VLNÁCH... 4 ROMOVÉ V EVROPĚ... 5 ROMOVÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH... 5 ÚTISK A PERSEKUCE... 6 REPRESIVNÍ OPATŘENÍ... 6 ASIMILAČNÍ POLITIKA... 6 ZTRACENÁ HISTORIE... 7 OBDOBÍ 1. REPUBLIKY... 7 SKUPINY ROMŮ NA ÚZEMÍ ČR V OBDOBÍ 1. REPUBLIKY... 7 ZÁKON O POTULNÝCH CIKÁNECH... 8 OBDOBÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY... 8 POVÁLEČNÉ OBDOBÍ... 8 SLOVENŠTÍ ROMOVÉ... 8 POLITIKA STÁTU V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ... 9 POLITIKA STÁTU V 50. LETECH... 9 POLITIKA STÁTU V 60. LETECH... 9 POLITIKA STÁTU V 70. LETECH... 9 POLISTOPADOVÉ OBDOBÍ... 10 ROMOVÉ V DEMOKRACII... 10 STATISTIKY... 10 Seznam použité literatury:... 11 2
DĚJINY ROMŮ MIRO THAN ODOJ, KAJ MIRE NIPI. romské přísloví MÉ MÍSTO JE TAM, KDE JSOU MOJI LIDÉ. Romové byli v každé společnosti vždy pouze menšinou, která nestála v centru dění. Písemnosti uložené v archivech se Romům věnovaly především, když způsobili něco, co se většinové společnosti dotýkalo negativně. Nejčastěji se setkáváme s písemnými zmínkami o Romech v trestních a soudních spisech, náboženských textech apod. Známe však také reakce z děl umělců, kteří obdivovali Romy a jejich způsob života, jejich živel pro ně představoval vždy zdroj inspirace. PŮVOD Romové pocházejí z indického subkontinentu. Neví se s jistotou, proč započali putování z Indie do Evropy. Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat lingvisté podle vývoje romských dialektů. Díky tomu, že vývoj jazyků má své zákony, mohli nejpřesněji určit místa a dobu pobytu Romů. Badatelé se dodnes neshodli přesně na místě, odkud započalo putování na západ. Podstatnější jsou však možné příčiny tohoto putování. Pro jejich objasnění je dobré připomenout si základní momenty indické historie. Jedna z nejstarších světových civilizací vznikla právě v Indii, v povodí řeky Indu ve 3. tisíciletí př. n. l. Vyspělou kulturu vytvořilo původní obyvatelstvo dlouho před vpádem kočovných indoevropských kmenů. Jedna z hypotéz říká, že Romové patří právě ke zmíněnému původnímu obyvatelstvu, jež bylo nájezdníky podmaněno. Za nejbližší příbuzné Romů jsou považováni Domové, kteří tvořili samostatné etnikum. S příchodem, podrobením původního obyvatelstva a osvojením si jejich kultury došlo k zavedení nového společenského systému, který podrobitelům zaručoval horní místa na společenském žebříčku. Tak vznikly základy kastovního systému. Kasta je endogamní rodová skupina, která má svoji specifickou tradiční profesy, její hranice jsou dány předpisy a pravidly, při jejich nedodržování, může být člen kasty ze skupiny vyloučen. Jak bylo řečeno, každá kasta provozovala rodové 3
řemeslo, když se vyčerpala poptávka, byly některé nuceny územního pohybu (takto motivované migraci se říká řemeslné kočovnictví). Docházelo také ke štěpení rodových skupin z ekonomických důvodů. Předkové Romů nemuseli být vždy v nízkém postavení, ne vždy také patřili k opovrhované sociální vrstvě. V průběhu staletí se i přes útisk a persekuci rozptýlili po celém světě. O indickém původu svědčí: Jazyk, podobnost některých zvyků, podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie zpracování kovů ODCHOD Z PRAVLASTI Příčiny, způsob i časové určení odchodu Romů z pravlasti není známo. Existuje mnoho hypotéz, proč mezi 3. 9. (10.) stol. n. l. započali migraci. Důvodem mohla být: monoprofesnost, hledání lepšího živobytí, únik z území vlivem vpádů expanzivních kmenů. Žádná z těchto hypotéz nebyla označena jako jednoznačně správná nebo alespoň nejpravděpodobnější. Podnětem k cestě na západ mohlo být také hledání lepšího živobytí v oblastech, které nebyly postihovány suchem a následnými hladomory. Informace kterými zeměmi Romové prošli a jak dlouho na jejich územích pobývali, nám dává srovnávací lingvistika. Téměř ve všech romských dialektech se vyskytují slova perského původu. Také v Arménii se nějakou dobu zdrželi, některé kmeny se zde dokonce usadili natrvalo. Všechny romské dialekty také obsahují v nemalém množství slova řeckého původu. Romové se zdržovali na území tehdejšího Řecka (Byzantská říše) po dosti dlouhou dobu, odtud také pochází označení Cikáni z řeckého Anthinganoi (maloasijská sekta, zabývající se věštěním). Pokračují romské skupiny z Malé Asie se úžinou Bospor nebo Dardanely a přes Balkán dostávali do Evropy. Nejnovější lingvistické výzkumy naznačují, že někteří Romové se znovu vraceli do Asie, nebo přicházeli do Afriky. Část z migrantů se v daných oblastech trvale usazovala. MIGRACE VE VLNÁCH I.VLNA - Přes Persii, Turecko na Balkán (Byzantská říše) a odtud dál do střední Evropy. Romové putovali Evropou podél toku Dunaje. II. VLNA - Postupovala severem Afriky přes Gibraltar do Španělska. Z pobytu v oblasti Malého Egypta vznikla mylná domněnka, že vlastí Romů je Egypt. 4
migrace Romů do Evropy ROMOVÉ V EVROPĚ Jednoznačný důkaz, že Romové byli v Evropě již ve 12. století, neexistuj. Je však pravděpodobné, že to mohlo být i podstatně dříve. V historických pramenech najdeme sice nejisté zmínky o lidu připomínajícím Romy, není však jasné, jedná-li se skutečně o ně. Informace z roku 1068 obsažená v kronice neznámého mnicha z kláštera na hoře Athos v Řecku se s největší pravděpodobností Romů skutečně týká. Pojednává o lidech zvaných Atsínganoi (Athinganoi), pohybujících se v oblasti Cařihradu. Ve 14. století se objevili v Uhrách, V 15. století na Slovensku. Do severní Evropy pronikali ve dvou proudech: Západní - z Čech do Německa, Francie, Španělska, Holandska, Dánska a Norska. Východní - přes Uhry do Polska, Finska a Švédska. Na Britských ostrovech se objevili po roce 1500 a na Ukrajinu a do Běloruska přišli až mnohem později. Do Ameriky a Austrálie Romové přicházeli zároveň s ostatními přistěhovalci z Evropy. Skupinám putujícím Evropou byly vydávány zpravidla panovníkem tzv. průvodní glejty, jejichž držitelům měly zaručit bezpečnou cestu územím a volný návrat. ROMOVÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH První zmínka o Romech - zpráva ze Starých letopisů českých. Rok 1417 je rokem, o kterém s jistotou víme, že Romové již byli na našem území. Pražský kronikář, který zaznamenával počátky husitského hnutí, psal nelichotivě o táboritech stejně jako o přechodně přítomných Romech v Praze. Z roku 1417 máme jejich přítomnost potvrzenu také ze Znojma a o rok později z Chebu. Po tomto roce však zprávy o Romech na našem území mizí, a to přibližně na šest desetiletí. Muži měli velmi tmavou pleť, dlouhé vlasy a vousy, ženy měly kolem hlavy plátno obmotané jako turban a nosily krátké košile, přes které měly na rameni připevněný hrubý přehoz, ženy a děti měly v uších náušnice. Jejich nevídaný zjev měl pramálo společného s evropskou módou. (Angus Fraser: Cikáni, 1997.) 5
ÚTISK A PERSEKUCE Zpočátku byli Romové v Evropě přijímáni dobře s blahosklonností a s pochopením, po určité době se vztah k nim začal měnit. Romové se výrazně odlišovali vzhledem, zvyklostmi a mentalitou, ale také nesrozumitelným jazykem. Byl jim vyčítán vlahý vztah k církvi a praktikování černé magie. Romové byli spojováni s tatarskými a později s tureckými nájezdníky, mezi obyvateli se šířili zvěsti o špehování a zakládání požárů ve prospěch orientálních bojovníků. Později si venkovské obyvatelstvo své antipatie k romskému etniku formovalo na základě událostí, které souvisely s příchodem romských skupin na obecní pozemky a následnými ztrátami drůbeže, plodin případně jiných movitých statků. Od 15. století začíná pronásledování a vyhánění Romů. Postoje vůči Romům se změnily ve chvíli, kdy v roce 1427 byli pařížským arcibiskupem exkomunikováni z církve z důvodu nedodržování křesťanských zásad. Protiromské represe na našem území se datují kolem roku 1538, kdy začíná nejen u nás doba pronásledování, vypovídání ze země, mučení, zabíjení i užívání Romů k nuceným pracím. V roce 1492 byli ze Španělska spolu s Židy vyháněni i Romové. V letech 1496 1498 se sněm Svaté říše římské národa německého usnesl na tom, že Romové mají být vyháněni a pronásledováni. Pod hrozbou pokuty musela být přítomnost Romů oznamována a každému dopadenému hrozil trest smrti. Později padlo také vyhlášení, že kdo zabije cikána, nedopouští se vraždy a nebude trestán. REPRESIVNÍ OPATŘENÍ Vyhánění a pronásledování Romů probíhalo v celé Evropě. V 16. století došlo k zesílení represí. U nás se datují protiromské represe rokem 1538 a spadají na Moravu. V tomto roce se moravský zemský sněm usnesl, že do dvou týdnů mají být Romové z území Moravy vykázáni. Ke zpřísnění došlo v roce 1556, kdy muži měli být mučeni, poté trestáni na hrdle, ženy a děti neměly být topeny, jak se dělo do té doby, ale využívány k práci. Nařízení vůči Romům nebyla vždy a všude důsledně dodržována. Například v době třicetileté války zažívali Romové poměrně klidné období, válečný konflikt znemožnil důsledný postup vůči nim. Radikální změnu zavedl až císař Leopold I. V roce 1697 vydal Leopold I. mandát, podle kterého byli Romové prohlášeni za psance. Romský psanec mohl být kýmkoliv beztrestně zabit jako škodná zvěř. Někde se pořádaly na Romy štvanice, muži byli trestáni popravou, ženy a větší děti při prvním chycení odřezáním ucha nebo jeho části. Pokud porušili zákon, bylo jim na záda vypáleno znamení. Byli povinni podepisovat hrdelní revers, v němž se museli zavázat pod trestem popravy, že se do země nevrátí. Menší děti se předávaly na převýchovu prací, pokud se však nenalezl zájemce o převýchovu, byly posílány s matkami na hranice a všichni potom vypovězeni. Romové na svých dětech lpěli již tenkrát a často se pro ně vraceli. U hranic Českého království i jinde se roku 1706 povinně vztyčovaly výstražné tabule proti vstupu Romů včetně vyobrazení trestů za nerespektování zákona. Karel IV. ještě zpřísnil opatření, když vymezil postihy za poskytnutí pomoci, úkrytu i potravy pronásledovaným Romům. Při opakovaném dopadení nařídil trestat na hrdle také ženy. V roce 1726 v českých zemích sjednotil trestání romské potulky a pronásledování tak dosáhlo vrcholu. ASIMILAČNÍ POLITIKA 6
První ji začala uplatňovat Marie Terezie zákonem z roku 1761. Za její vlády sice stále docházelo k persekucím a sama také vydala několik dekretů, které nařizovaly trestání Romů, pragmatismem však dospěla k novotářskému přístupu. Zákonem z roku 1761 začala asimilační politika v oblasti Sedmihradska. Romové měli: pracovat v zemědělství, oblékat se jako ostatní, plnit povinnosti nevolníků vůči vrchnosti, plnit náboženské povinnosti vůči církvi, pod trestem 25 ran holí nemluvit romsky. Byli záměrně rozptylováni - v každé vesnici jen jedna rodina. Asimilace byla jedinou možností, jak se mohli Romové začlenit do majoritní společnosti. Od počátku 19. stol. začali Romové usilovat o získání trvalého bydliště na území Moravy. Na okrajích a perifériích měst a vesnic vznikaly romské osady. Její syn Josef II. pokračoval v politice své matky a nepřímo se podílel na usidlování Romů na Moravě. ZTRACENÁ HISTORIE Ta historie Romů, která souvisí s opuštěním původní země až po dobu usídlení se v Evropě a zapuštění kořenů. Současní Romové se o této své historii nikdy neučili a k Indii nemají žádný citový vztah. Jedním z důvodů je absence vlastní psané historie. OBDOBÍ 1. REPUBLIKY K pochopení toho, kdo jsou dnešní čeští Romové, je nutno vrátit se do období Československa za 1. republiky. Tehdy na území dnešní České republiky žilo několik skupin Romů. Nejpočetnější skupinou v Čechách a na Moravě byli tzv. čeští a moravští Romové. Přestože byli Romové za první republiky oficiálně uznáni za svébytnou národnostní menšinu, Československo nadále vůči nim uplatňovalo zákon o potulce z roku 1885. cikánka čte z ruky SKUPINY ROMŮ NA ÚZEMÍ ČR V OBDOBÍ 1. REPUBLIKY ČEŠTÍ ROMOVÉ - Žili kočovným způsobem života. Zabývali se drobným obchodem, obchodováním s koňmi, ženy vykládáním z karet, čtením z ruky. NĚMEČTÍ ROMOVÉ - Méně početná skupina, žijící v oblastech pohraničí. MORAVŠTÍ ROMOVÉ - Žili převážně usedle. Vykonávali tradiční řemesla, ale také se živili jako příležitostní dělníci, nádeníci. OLAŠTÍ ROMOVÉ - Nejmenší skupina kočovných Romů. 7
ZÁKON O POTULNÝCH CIKÁNECH Vešel v platnost v roce 1927 - Romům nakazoval prokazovat se cikánskými legitimacemi (popis osoby, otisky prstů). Zakazoval: kočovat, vlastnit zbraně, tábořit ve větších skupinách. Vůdci kočovnických skupin museli s sebou nosit kočovnické listy. Bez nich se nesmělo kočovat, ne každý, kdo si o něj zažádal, ho dostal. Všichni Romové starší 14 let se museli legitimacemi prokazovat. Do lázeňských velkých měst a rekreačních oblastí měli kočovní Romové vstup zakázán, což oznamovaly tabule u cest. Dle zákona měly být také neusazeným Romům odebírány děti a zaváděl mimo jiné zdravotní a veterinární opatření. OBDOBÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY Roku 1939 bylo vyhlášeno trvalé usídlení kočujících osob. Kdo neuposlechl, umístěn do kárných pracovních táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. V létě1942 vyšel výnos o potírání cikánského zlořádu. Romům byla přidělena cikánská legitimace, aby byli označeni a izolováni. V prosinci 1942 nařídil H. Himmlera deportaci Romů do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. V Osvětimi zahynulo 20 000 Romů z celé Evropy. Skupina českých Romů byla zlikvidována a je tedy možno hovořit o genocidě. Celkový počet romských obětí 2. světové války se odhaduje na půl milionu osob. Romové byli nacisty programově likvidováni jako nevyhovující. Při deportacích cikánů a cikánských míšenců do koncentračních táborů byl způsob života konkrétních Romů nepodstatný. Romové se aktivně zapojovali do boje proti fašismu. POVÁLEČNÉ OBDOBÍ Oblast Čech a Moravy byla prakticky bez Romů. Jednotlivci, kteří přežili, se postupně roztrousili mezi ostatní obyvatelstvo, se kterým posléze splynuli. Po válce přicházeli na naše území Romové ze Slovenska, aby osídlili převážně vysídlené pohraničí. Přesuny byly vyvolány a lákaly také nové pracovní síly pro obnovu průmyslu. Během 40 let odešla ze Slovenska velká část Romů mladší a střední generace. Někteří se vraceli, jiní zůstali, spojení s příbuznými na Slovensku nepřerušili. Zdálo se, že neustále migrují. SLOVENŠTÍ ROMOVÉ K migracím slovenských Romů na naše území docházelo od roku 1945 až do rozdělení federace. Přicházeli hledat: práci, možnost lepšího bydlení. Byli příliš odlišní od relativně integrované skupiny českých Romů. Jejich zvyky, způsob odívání i života byl ovlivněn životem v izolovaných osadách na okrajích slovenských obcí. Vznikalo husté osídlení Romů v Ostravě, na Kladně a vůbec v oblasti bývalých Sudet. Menší počet Romů přichází na jižní Moravu, větší počet přilákaly pracovní příležitosti hlavního města Prahy. Během čtyřiceti let odešla ze Slovenska po válce velká část Romů mladší a střední generace. 8
POLITIKA STÁTU V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ Stát v této době uplatňoval vůči Romům v podstatě stejnou politiku jako před válkou. Stále byl v platnosti zákon o potulných cikánech. V roce 1947 Ministerstvo sociální péče vypracovalo návrh vládního usnesení, podle něhož měli být Romové bez trvalého pracovního poměru nuceně soustředěni v pracovních táborech. Návrh byl jinými resorty označen za nehumánní a neprošel. Po Únoru 1948 se Romové poprvé stávají rovnoprávnými členy společnosti, což jim zaručila ústava. Zákon o potulných cikánech však zůstává v platnosti i nadále, a to až do roku 1950. POLITIKA STÁTU V 50. LETECH 1952 byla vydána směrnice Úprava poměrů osob cikánského původu - kladla důraz na převýchovu a zbavování cikánů zaostalosti. Státní orgány se intenzivně zabývají tzv. cikánskou otázkou. Jsou konzultovány dva odlišné přístupy: etnický a asimilační. Přednost byla dána státem řízené asimilaci. V říjnu 1958 byl schválen zákon č. 74 o trvalém usídlení kočujících osob. Snahou bylo zařadit Romy mezi ostatní obyvatelstvo a smazat tak všechny rozdíly. Jejich specifika byla potlačována, přestávali mluvit romsky a zanikaly rodové komunity. Došlo k největší morální devastaci Romů. Nedobrovolné usazování působilo také jako kriminogenní faktor. POLITIKA STÁTU V 60. LETECH Od roku 1965 byla realizovaná likvidace nežádoucích romských soustředění a následný rozptyl jejich obyvatel. Důsledkem byla nekontrolovatelná migrace Romů ze Slovenska na naše území. Ve větších městech začala vznikat nová izolovaná soustředění Romů, dnes podobná ghettům. Zanikaly rodové komunity, které byly zárukou jistého morálního řádu pro své členy. Anonymita velkoměst dále znemožňovala jistý dohled nad dodržováním tradičních zvyklostí. Romové byli chápáni jako příslušníci sociální, sociálně patologické skupiny. Jejich kulturní i etnická specifika pak byla považována za nežádoucí projevy retardace. Koncem šedesátých let, dostali Romové u nás poprvé šanci podílet se na řešení otázek s nimi spjatých. V rámci Národní fronty vytvořili romští představitelé vlastní organizaci Svaz Cikánů-Romů, jejich činnost byla založena na principech rovnoprávného a bezkonfliktního soužití majority s romskou menšinou, která se nechce asimilovat, ale naopak deklaruje pozitivní etnická specifika a dále je rozvíjí. Takový způsob integrace byl pro KSČ nepřijatelný. POLITIKA STÁTU V 70. LETECH Svaz Cikánů Romů byl administrativním zásahem v roce 1973 zlikvidován a Romové tak ztratili možnost ovlivňovat řešení vlastních problémů. V sedmdesátých letech je státem řízená asimilace nahrazena koncepcí společenské integrace. K vyrovnání s majoritou mělo tentokrát dojít cestou materiálních a sociálních výhod. Tento systém vždy 9
samostatné a na státu nezávislé Romy paralyzoval. Otupil jejich soběstačnost a nezávislost. POLISTOPADOVÉ OBDOBÍ Před rokem 1989 Romové prakticky nebyli uznáni jako svébytná etnická skupina, nadále byli bez dalších souvislostí považováni jen za skupinu sociálně retardovanou, kterou je třeba převychovat dle vzoru majority. Romové se tedy stali svébytnou národnostní menšinou se všemi právy, které menšinám v České republice náleží až po roce 1989. Zástupci z řad Romů se dostali do parlamentu. Začala vznikat sdružení a organizace zabývající se vzděláváním Romů Část Romů začala hledat svoji identitu a rozvíjet svou kulturu začaly vznikat romské časopisy. Mezi nově vzniklé organizace a sdružení patřil Kulturní svaz občanů romské národnosti nebo Svaz romských autorů a spisovatelů. V Praze vznikla Matice romská romské křesťanské sdružení, Nadace Dženo na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot. V Brně dále Společenství Romů na Moravě. V Helsinském občanském shromáždění (HCA)se vyčlenila Romská sekce, která v Brně vytvořila Centrum Romů pro východní a střední Evropu. Ve Valašském Meziříčí potom pracuje demokratická aliance Romů v ČR a v západních Čechách působí Regionální sdružení romských představitelů. Začaly vznikat romské školy a postupně také romská média. V roce 1991 vzniklo v Brně Muzeum romské kultury. Romové také pravidelně pořádají své festivaly. ROMOVÉ V DEMOKRACII Svoboda získaná v listopadu 1989 má i stinnou stránku. Ztráta dosavadních sociálních jistot vede k chudobě některých romských rodin. Vysoká nezaměstnanost Romů v důsledku: nízké kvalifikovanosti, předsudků ze strany zaměstnavatelů. Nejvíce Romy ohrožuje přímé fyzické násilí příslušníků mnoha extremistických sdružení. Dalším problémem je oblast vzdělávání romských žáků, kteří bývají často vzděláváni v bývalých zvláštních školách. Romští jedinci dosahující nadprůměrné vzdělanostní i sociální úrovně a mají tendenci se ke svému etniku spíše nehlásit, aby se vyhnuli stigmatizaci. Mohli by být přitom pro své etnikum, a tím i pro celou společnost velkým přínosem. V několika posledních letech se setkáváme s emigrací Romů do zahraničí, kde se snaží neúspěšně žádat o azyl jako osoby postižené rasismem. STATISTIKY Přesné číslo se nedá zjistit, v rámci oficiálního sčítání lidu se obvykle Romové neevidují. Mnozí se ke svému etnickému původu z ekonomických či sociálních důvodů nehlásí. Romové představují samostatnou etnickou menšinu, vyznačující se přinejmenším původem a vlastním jazykem. Po celém světě dnes žije přes 12 milionů Romů. V Evropě tvoří Romskou komunitu asi 6 milionů lidí. Na území České republiky jich žije přibližně 170 200 tisíc obyvatel. Z toho: 80% slovenští Romové, 10% olaští Romové, 10% něměčtí a maďarští Romové. Romové netvoří jednotné společenství, dělí se do řady skupin a skupiny dále do podskupin a rodů. Majorita s Romy nežila nikdy spolu, vždy žili vedle sebe. Historické zpoždění však Romové bez pomocné ruky nedohoní. Žijeme tu s nimi a oni s námi. Jinými slovy mě při tom každodenním srovnávání obou přístupů k realitě nepřipadá, že by Romové byli lepší nebo 10
horší, ale stále zřetelněji dospívám k závěru, že Romové jsou jako chybějící kamínek do mozaiky; že podle přírodních zákonitostí v našem světě být musí, asi tak jako závaží na miskách vah. (Jana Horváthová, Kapitoly z dějin Romů 2002) Seznam použité literatury: PhDr. Jana Horváthová, Kapitoly z dějin Romů, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s. v nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002 Iveta Pape, Jak pracovat s romskými žáky příručka pro učitele a asistenty pedagogů, Slovo 21 o.s., Praha 2007 Bc. Andrea Gruberová, Zpráva z pilotního kvalitativního výzkumu Motivace romských rodičů na poli vzdělávání, Poradna pro občanství/občanská a lidská práva 2009 My a ti druzí. Příručka pro multikulturní výchovu a vzdělávání na základní škole; Multikulturní centrum Praha, 2003, ISBN 80-239-2099-5; Vzdělanostní dráhy a vzdělanostní šance romských žákyň a žáků základních škol v okolí vyloučených romských lokalit, Praha: GAC spol. s r. o., 2009 11
Pavel Říčan, S Romy žít budeme jde o to jak, Praha, Portál 1998, ISBN 80-4178-250-5 Základní vzdělávání romských dětí - Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 2, Liga lidských práv, 2007 Nikolai Tomáš, Příběhy ze špatné čtvrti, Člověk v tísni o.p.s., Varianty, Praha, 2007, 978-80-86961-45-3; Další použité zdroje: http://romove.radio.cz/cz http://www.romea.cz/ http://www.rommuz.cz/ http://www.msmt.cz/ http://cs.wikipedia.org/ http://www.rom.cz/ http://www.kapura.cz/ http://www.athinganoi.cz/ 12