VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Role všeobecné sestry v procesu prevence nozokomiálních infekcí

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Role všeobecné sestry v procesu prevence nozokomiálních infekcí Bakalářská práce Autor: Pavlína Balíková Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce se zabývá rolí všeobecné sestry v procesu prevence nozokomiálních infekcí. Práce se skládá se z teoretické a praktické části. Teoretická část obsahuje tři hlavní kapitoly, které shrnují poznatky o nozokomiálních infekcích, jejich prevenci a roli všeobecné sestry. Praktická část obsahuje výsledky dotazníkového šetření o znalostech všeobecných sester. V diskuzi jsou shrnuty výsledky dotazníkového šetření a zhodnoceny hypotézy. V závěru je souhrnné shrnutí celé bakalářské práce. Klíčová slova Nozokomiální infekce, Prevence, Všeobecná sestra, Hygiena rukou, Původci, Zdroj Annotation My bachelor thesis is about role of general nurses and their prevention of nosocomial infections. It consists of theoretical and practical part. Theoretical part contains three main chapters about nosocomial infections, their prevention and role of general nurses. Practical part includes results of a survey about the knowledge of general nurses. Evaluation of hypotheses and results of a survey are in the discussion. Conclusion summarizes my entire bachelor thesis. Key words Nosocomial infection, Prevention, General nurse, Hand hygiene, Agents, Source

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce paní Mgr. Janě Truplové za odborné vedení a cenné rady. Děkuji náměstkyni pro ošetřovatelskou péči paní Mgr. Ivaně Andělové, která mi umožnila distribuci dotazníků. A také chci poděkovat všeobecným sestrám Nemocnice Třebíč, které byly ochotny zúčastnit se dotazníkového šetření. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat mé rodině a přátelům, kteří mě podporovali při psaní této bakalářské práce, ale také během celého studia.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíl práce... 10 1.2 Pracovní hypotézy... 10 2 Teoretická část... 11 2.1 Nozokomiální infekce... 11 2.1.1 Dělení dle převažující manifestace... 12 2.1.1 Původci... 13 2.1.2 Zdroj... 16 2.1.3 Přenos... 17 2.1.4 Vnímavý jedinec... 17 2.2 Prevence nozokomiálních infekcí... 18 2.2.1 Uroinfekce... 18 2.2.2 Ranné infekce... 19 2.2.3 Katetrové infekce... 20 2.2.4 Respirační infekce... 21 2.3 Role všeobecné sestry při prevenci nozokomiálních infekcí... 22 2.3.1 Všeobecná opatření... 23 2.3.2 Hlášení nozokomiálních infekcí... 23 2.3.3 Hygiena rukou... 24 2.3.4 Používání rukavic... 24 2.3.5 Dezinfekce... 25 2.3.6 Sterilizace... 26 3 Praktická část... 28 3.1 Metodika výzkumu... 28 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 28 3.3 Průběh výzkumu... 28

3.4 Zpracování získaných dat... 28 3.5 Výsledky výzkumu... 29 3.6 Diskuze... 48 3.6.1 Vyhodnocení hypotézy 1... 48 3.6.2 Vyhodnocení hypotézy 2... 49 3.6.3 Vyhodnocení hypotézy 3... 50 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 51 4 Závěr... 52 Seznam použité literatury... 54 Seznam grafů... 56 Seznam zkratek... 57 Seznam příloh... 58

1 Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala téma Role všeobecných sester v procesu nozokomiálních infekcí. Práce se tedy zabývá problematikou prevence nozokomiálních infekcí. V dnešní době je téma nozokomiálních infekcí ve zdravotnictví velice aktuální a rozšířené. Výskyt nozokomiálních infekcí ve zdravotnickém zařízení poukazuje na kvalitu péče, ale také na znalosti lékařského i nelékařského personálu. Nozokomiální infekce jsou komplikacemi při léčbě, které zbytečně prodlužují pacientovu léčbu a také zvyšují náklady na léčení. Vzhledem k pravidelnému školení personálu ve zdravotnických zařízeních a studiu o nozokomiálních nákazách při vzdělávání zdravotnických asistentů a všeobecných sester, je nozokomiálních nákaz stále mnoho. Domnívám se, že všichni zdravotníci vědí, co jsou to nozokomiální infekce, ale nedodržují preventivní předpisy a postupy. Cílem této práce je zjistit úroveň znalostí o nozokomiálních infekcích, zjistit, zda délka praxe má vliv na preventivní opatření a porovnat typ nozokomiálních infekcí na odděleních interního a chirurgického typu. Bakalářská práce se zabývá tím, jak všeobecné sestry znají nozokomiální nákazy a také jak dodržují správnou prevenci. Práce je rozdělena na teoretickou a praktikou část. Teoretická část je rozdělena na tři hlavní kapitoly. V první kapitole se zabývám druhy nozokomiálních infekcí, jejich původci, zdroji přenosu. Druhá kapitola obsahuje prevenci na nejčastější druhy nozokomiálních infekcí, jako jsou respirační infekce, ranné infekce, uroinfekce a katetrové infekce a jejich prevence. Třetí kapitola obsahuje informace o roli všeobecné sestry v oblasti. Patří sem hygiena rukou, používání rukavic, hlášení nozokomiálních infekcí a také informace o dezinfekci a sterilizaci. Hygiena rukou a používání rukavic jsou pro přenos a prevenci velmi klíčové. Praktická část je rozčleněna do sedmi základních kapitol, které popisují metodiku výzkumu, charakteristiku vzorku respondentů a výzkumného prostředí, průběh výzkumu, zpracování získaných dat, výsledky výzkumu, diskuzi a návrh řešení a doporučení pro praxi. Výsledky výzkumu popisují znalosti respondentů v závislosti na délce jejich praxe. Déle zjišťuji, jaké nozokomiální infekce se nejčastěji vyskytují na 8

odděleních interního a chirurgického typu. A jak respondenti dodržují prevenci nozokomiálních infekcí. Praktická část je kvantitativní výzkum, který používá techniky dotazníkového šetření. 9

1.1 Cíl práce Cíl 1 Zjistit úroveň znalostí všeobecných sester v oblasti nozokomiálních infekcí. Cíl 2 Zjistit, zda délka praxe všeobecných sester má vliv na preventivní opatření v oblasti nozokomiálních infekcí. Cíl 3 Porovnat typ nozokomiálních infekcí na odděleních interního a chirurgického typu. 1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1 Domnívám se, že více než 70 % všeobecných sester bude mít dobré znalosti o nozokomiálních infekcích. Hypotéza 2 Očekávám, že respondenti s délkou praxe do 10 let budou lépe dodržovat preventivní opatření v oblasti nozokomiálních infekcí. Hypotéza 3 Předpokládám, že na odděleních interního typu budou dominovat uroinfekce a odděleních chirurgického typu budou dominovat ranné infekce. 10

2 Teoretická část 2.1 Nozokomiální infekce Nozokomiální infekce nebo také nemocniční nákazy jsou infekce, které vznikají v souvislosti s hospitalizací a jsou endogenního a exogenního původu. Nozokomiální infekce se dělí na nespecifické a specifické (Maďar, 2006). Nozokomiální infekce jsou spojovány se vznikem prvních nemocnic. Historii nozokomiálních infekcí výrazně ovlivnily lékařské objevy, které měnily jejich diagnostiku a léčbu. Mezi osobnosti, které významně zasahovali do historie, patří Antony van Leeuwenhoek sestrojil první mikroskop, Louis Pasteur aktivní imunizace, Robert Koch objevitel původce tuberkulózy. Důležitou roli sehráli Oliver Wendell Holmes a I. F. Semmelweis, kteří poukázali na nutnost čistých rukou lékařů a sester. Joseph Lister zavedl roku 1886 na berlínské klinice rituál aseptické operace. V 19. století přišel důležitý objev penicilinu Alexandra Fleminga a dalších antibiotik, který ale nepřinesl, jak se očekávalo, vymizení infekcí, protože nadměrné užívání antibiotik vyvolalo zrod rezistencí (Šrámová, 2013). Podle epidemiologie se nozokomiální infekce dělí: - nespecifické NI - specifické NI - exogenní NI - endogenní NI Podle převažující manifestace se nozokomiální infekce dělí: - močové infekce - respirační infekce - katetrové infekce - ranné infekce (Maďar, 2006). 11

2.1.1 Dělení dle převažující manifestace Nespecifické nozokomiální infekce Jsou nákazy, které většinou vyobrazují epidemiologickou situaci v místě zdravotnického zařízení nebo jsou také indikátorem hygienické úrovně zařízení. Šíření těchto infekcí probíhá podobných způsobem jako v ostatních kolektivech jako jsou např. školy. Průběh může být komplikovanější u pacientů, kteří jsou oslabeni onemocněním. Prevencí je pečlivá osobní anamnéza při příjmu klienta a také velmi přísné dodržování protiepidemického režimu. Původcem je mikroorganismus, který má charakter komunitních kmenů a jsou citlivé na antibiotika (Kollárová, 2011). Specifické nozokomiální infekce Jsou nákazy, které jsou následkem terapeutických a vyšetřovacích výkonů u pacienta. Původci těchto infekcí do organismu vstupují dvěma malými epiteliálními povrchy (oční spojivky, urogenitální trakt) a třemi velkými epiteliálními povrchy (kůže, alimentární trakt a respirační trakt). Důležitá je porucha celistvosti povrchu vstupní brány. Díky invazivním zákrokům dochází k poruše epitelu. Šíří se pomocí implantace nebo inokulace infekčního agens. Méně častá je cesta alimentární nebo respirační. Tato infekční agens jsou spojována se zdravotnickými zařízeními. U specifických infekcí se uplatňují i podmíněně patogenní mikroorganismy a nepatogenní mikroorganismy v běžné komunitě. Rezistence na chemoterapeutika je charakteristická pro mikrobiální nemocniční kmeny. Výskyt těchto infekcí ovlivňuje kvalita asepse, dezinfekce a sterilizace, ale také i dodržování protiepidemického režimu, vybavení materiálem a odborností ošetřovatelského personálu (Kollárová, 2011). Endogenní nozokomiální infekce Jsou nákazy, které jsou vyvolány vlastním infekčním agens. Infekce jsou zavlečené z kolonizovaného místa do odlišného systému. To se uskutečňuje krevní cestou a nejčastějším způsobem je instrumentální zákrok nebo operace. Tato nákaza může vzniknout u imunosuprimovaných pacientů. Etiologický agens je přítomná mikroflóra v lidském těle a je zpravidla nepatogenní. Nozokomiální nákazy, které jsou vyvolané edogenními kmeny jsou vázány na častou fázi hospitalizace a to většinou 1. 4. den. Při aplikaci antibiotik se endogenní flóra mění na rezistentní exogenní flóru (Kollárová, 2011). 12

Exogenní nozokomiální infekce Jsou nákazy, které vznikají na základě zavlečení infekčního agens z vnějšího prostředí do organismu. Objevují se většinou až v pozdější fázi hospitalizace asi od 5. dne. Vyvolávají je multirezistentní kmeny. Uplatňují se hlavně grampozitovní koky, z nich jsou nejvýznamnější stafylokoky vyvolávající sepse (Kollárová, 2011). 2.1.1 Původci Původcem nozokomiálních infekcí může být kterýkoliv z mikroorganismů (bakterie, chlamydie, viry, kvasinky) Bakteriální flóra se během doby hospitalizace významně mění. V brzké fázi hospitalizace (1. 4. den) jsou nákazy vyvolány hlavně kmeny pacientů, které jsou zavlečeny do zdravotnických zařízení z venku. Jsou to stafylokoky, enterokoky a streptokoky, které jsou citlivé na chemoterapeutika a antibiotika. V nemocničním prostřední se kolonizují a díky šíření se mění na flóru se všemi vlastnostmi. Exogenní nozokomiální infekce vznikají 5. den hospitalizace a jsou vyvolané multirezistentními kmeny (Šrámová, 2013). Stafylokoky Jsou považovány za jedny z nejčastějších původců. Na základě tvorby plasmokoagulózy se dělí na dvě skupiny - koagulózu tvořící (Staphylococcus aureus) a koagulózu netvořící (Šrámová, 2013). Staphylococcus aureus Patří k nejhojnějším lidským patogenům. U jedné třetiny obyvatel nevyvolává příznaky, velmi nebezpečným se stává u lidí s poruchou imunity, u kterých způsobuje spektrum potíží, jako jsou záněty kůže až smrtelné sepse. Jeho kmeny vyvolávají hnisavá onemocnění kůže a podkoží, mléčné žlázy a kostí. K infekci stafylokokem je vnímavější poškozená tkáň, takže infekce vznikají v dekubitech, bércových vředech, popáleninách, ale také i v místě cizích těles, jako je kardiostimulátor, katetry a kanyly (Šrámová, 2013). Staphylococcus aureus methicilin resistentní (MRSA) Staphylococcus aureus methicilin resistentní tzv. MRSA je obrovským klinickým problémem. Kmeny se vyskytují ve dvou formách, nejčastější je heterogenní typ a méně častý je homogenní typ (Šrámová, 2013). 13

Mechanismus vzniku rezistence k methicilinu spočívá v produkci nového vazebného proteinu pro penicilin, kódovaného meca genem. Rezistence k jednomu antibiotiku však v tomto případě znamená i rezistenci na řadu dalších antibiotik. (Šrámová, 2013, str. 34) První MRSA byla identifikována roku 1961 a v současné době je izolována ve všech zemích na celém světě. MRSA se nejčastěji objevuje u pacientů, kteří byli podrobeni invazivním procedurám a u osob s oslabenou imunitou, které jsou léčeny v dialyzačních centrech. MRSA je závažným lékařským problémem, který ohrožuje nemocného vzniklou sepsí, infekcí v ránách nebo také pneumonií. K přenosu dochází nepřímým a přímým kontaktem, nejčastěji jsou to ruce zdravotnického personálu (Šrámová, 2013). Enterokoky Vankomycin resistentní enterokoky Jsou grampozitivní bakterie, které se obvykle vyskytují v gastrointenstinálním traktu lidí. Vankomycin resistentní enterokoky jsou významnými původci infekcí močového traktu, infekcí krevního řečiště a ranných infekcí. Tyto enterokoky byly poprvé popsány v roce 1986 v Evropě a poté v USA, u nás byly poprvé zaznamenány roku 1997. Výskyt těchto enterokoků v nemocnicích má endogenní a exogenní původ (Šrámová, 2013). Klostridie Clostridium difficile Clostridium difficile jsou náročné anaerobní grampozitivní tyčinkové bakterie, které vyvolávají průjem. Vyvolává dva toxiny: A je enterotoxin, který způsobuje průjmy a B má cytotoxické účinky na stěnu střeva. Přirozeně se vyskytuje v půdě, vodě a ve střevech zvířat a lidí. Nosičství této bakterie je vysoké u novorozenců (80 %) a nižší u větších dětí (60 %). Clostridium difficile u zdravých jedinců nevede k propuknutí onemocnění, protože za obvyklých podmínek je růst patogenu redukován zdravou střevní flórou. Vznik a vývoj nákazy je spjat s předchozí antibiotickou léčbou. Predispoziční faktory jsou vyšší věk, onkologická onemocnění, imunosuprese, ulcerózní kolitida, hemodialýza a také dlouhodobý pobyt v nemocnici. Pro zvládnutí tohoto onemocnění jsou důležitá epidemiologická opatření, která jsou zaměřena na přerušení přenosu a šíření (Šrámová, 2013). 14

Burkholderie Burkholderia cepacia Souvisí s onemocněním cystická fibróza. Cystická fibróza je chronické a dědičné onemocnění, které se projevuje infekcemi dýchacích cest, vysokým obsahem soli v potu, neprospíváním a u mužů neplodností. Burkholderia cepacia osidluje hlavně hleny dýchacích cest osob s cystickou fibrózou a tím způsobuje opakované infekce. Infekce je skoro vždy vyvolána lidským kontaktem, je to přenos z jednoho pacienta na druhého pacienta nebo rukama ošetřovatelského personálu. Největší nebezpečí spočívá v tom, že Burkholderia je málo citlivá na antibiotika a dezinfekce. Protiepidemická opatření jsou zaměřena na zabránění kontaktu odlišných skupin nemocných (Šrámová, 2013). Gramnegativní bakterie Pseudomonas sp., Klebsiella sp., Acinetobacter sp. Gramnegativní aerobní tyčinky a gramnegativní nefermentující tyčky patří mezi multirezistentní původce nozokomiálních nákaz. Gramnegativní bakterie jsou producenty skupiny enzymů hydrolyzující beta-laktamový kruh cefalosporinů, penicilinů a karbapenebů (Šrámová, 2013). Pseudomonas patří mezi velmi časté agens nemocničních nákaz. Mohou být exogenního i endogenního typu. Často se vyskytuje na oddělení ARO a JIP ve spojitosti s užíváním endotracheálních kanyl. Mají velkou afinitu k vlhkému prostředí, jako jsou dřezy, umyvadla, mycí houby. Aby nedocházelo k šíření pseudomonáz je velmi důležité dodržování protiepidemického režimu (Kollárová, 2011). Klebsiella je rezistence na antibiotika způsobená vytvářením beta-laktamáz. Je velmi nebezpečná pro novorozence na novorozeneckých JIP, u nichž je smrtelná (Kollárová, 2011; Šrámová, 2013). Acinetobacter je gramnegativní mikrob, který je velmi rozšířený ve vodě a půdě. Bývá součástí faryngální a kožní flóry u zdravých jedinců. Je považován za důležitý patogen nozokomiálních nákaz zejména u pacientů JIP a ARO. Vyvolává pneumonie, uroinfekce, endokarditidy, meningitidy. Také postihuje pooperační rány a popáleniny a vyvolává katetrové infekce. Acinetobacter je rezistentní vůči dezinfekci a vysychání. 15

Infekce jsou přenášené vzduchem, kontaktem z pacienta na pacienta a rukama ošetřovatelského personálu (Šrámová, 2013). 2.1.2 Zdroj Zdroj nozokomiální infekce je prvním bodem epidemického řetězu v přenosu nákaz. Zdrojem může být pacient, návštěvník nebo zdravotník (Šrámová, 2013). Pacient Pacient může být zdrojem infekce jako nemocný s klinickými příznaky anebo jako nosič nákaz bez žádných klinických příznaků (Šrámová, 2013). Pacient při exogenní nozokomiální infekci vylučuje původce nákaz do vnějšího prostředí. Mikroorganismy jsou na povrchu kůže, v krvi, ve slinách, ve stolici, sputu a mohou ulpívat na předmětech, vyšetřovacích přístrojích, plochách, ve vzduchu, v odpadech. V prostředí se mikroorganismy přímo či nepřímo přenášejí na jiné osoby. Pokud onemocní ošetřovatelský personál, jedná se o nozokomiální profesionální infekci (Šrámová, 2013). Endogenní nozokomiální nákaza je onemocnění, které vzniká působením vlastní mikroflóry. Pacient s endogenní nozokomiální nákazou je zdrojem sám sobě. Agens vyvolávající infekci se dostává do dutin, ran, pomocí krve a tkání. K tomuto přenosu dochází u operací a při imunosupresivní léčbě a ozařování, kdy je organismus velice oslaben (Šrámová, 2013). Návštěvník Rodina nebo nejbližší známí, kteří navštěvují pacienty v nemocnicích, mají důležitý význam pro úspěšnou léčbu a rekonvalescenci nemocného. Avšak se může stát, že jsou podobně jako personál zdrojem nozokomiální nákazy. Organizace návštěv musí být uspořádána dle režimových opatření, které jsou v provozním řádu nemocnice. Režimová opatření závisí na charakteru oddělení, a také na zdravotním stavu nemocného (Šrámová, 2013). Zdravotník Zdravotník je součástí šíření nákaz, hlavně pomocí kontaminovaných rukou. Ošetřovatelský personál je buď zdrojem nozokomiálních infekcí v případě vlastní 16

nemoci, nebo je přenašeč původců nozokomiálních nákaz. Hlavním rezervoárem nemocničních infekcí jsou zdravotníkovy ruce, které ovlivňují proces šíření nákaz přímo nebo nepřímo kontaminováním předmětů, ploch, léků, nástrojů. Ruce zdravotnického personálu jsou nejrizikovější a také nejrozšířenější způsob přenesení nozokomiálních infekcí (Šrámová, 2013). 2.1.3 Přenos Nozokomiální infekce se šíří pomocí etiologického agens ze zdroje na vnímavého jedince. Zda-li je přítomen zdroj nákazy, hovoříme o přímém přenosu, který se realizuje kontaktem. Při nepřímém přenosu není přítomnost zdroje infekce, jeho realizace záleží na schopnostech etiologických agens přežít dlouho dobu mimo tělo hostitele. Závisí také na vhodném prostředí vehikulu. Vehikula dělíme na nespecifická a specifická (Šrámová, 2013). Nespecifická vehikula Nespecifická vehikula přenosu nozokomiálních infekcí jsou obecná, které při přenosu infekčního agens mohou uplatnit i v jiných komunitách (dětské, rodinné) než v nemocniční. (Kollárová, 2011, str. 44) Patří mezi ně voda, ovzduší, prádlo, předměty a plochy a odpad (Šrámová, 2013). Specifická vehikula Specifická vehikula jsou prostředky typické pro nemocniční prostředí. Nevyskytují se jinde než v nemocničním prostředí. Úzce souvisí s diagnostickými a terapeutickými zásahy a postupy nezbytnými k uzdravení pacienta. (Šrámová, 2013, str. 153) Specifická vehikula umožnují přežití a množení mikrobů. Specifická vehikula se podílejí na vzniku specifických nozokomiálních infekcí. Slouží jako prostředek k přenosu nákazy při diagnostických a terapeutických činnostech jako je endoskopické vyšetření, operace, infuzní terapie, aplikaci injekce, katetrizaci močového měchýře, umělá plicní ventilace, hemodialýza a implantace cizích těles (Šrámová, 2013). 2.1.4 Vnímavý jedinec Nozokomiální infekce je důsledkem kontaktu původce nákazy s organismem nemocného. Při střetu s nákazou je důležitý pacient a stav jeho organismu. 17

Epidemiologické studie ukazují čtyři hlavní předpoklady pro vznik nozokomiální infekce. Organismus nemocného je ovlivněný vnitřními a vnějšími faktory (Šrámová, 2013). Hlavní předpoklady pro vznik nozokomiální infekce: Oslabení v důsledku prvotního onemocnění. Oslabení v důsledku aplikace léčiv. Znečištění vnitřního prostředí organismu nemocného. Zanedbání procesu antisepse a asepse (Šrámová, 2013). Predisponující faktory vnější a vnitřní Vnější faktory věk, obezita, hormonální poruchy, životní styl, malignita, dekubity, polytrauma, poruchy krevního oběhu, popáleniny, vlastní mikroflóra pacienta Vnější faktory typ operace, doba hospitalizace, katetrizace močového měchýře, infuzní a transfuzní terapie, endoskopické vyšetření, léčba radioterapií, umělá ventilace (Kollárová, 2011) 2.2 Prevence nozokomiálních infekcí 2.2.1 Uroinfekce Uroinfekce patří mezi 30 40 % k nejčastějším nozokomiálním nákazám. Asi v 60 90 % se vyskytují v souvislosti se zavedením močového katetru. Předpokládá se, že asi 10 % pacientů v nemocnici má zavedený permanentní močový katetr. Pokud je pacient katetrizován několik dní, je velká pravděpodobnost uroinfekce. Močový katetr patří mezi rizikové faktory, u kterých je vznik uretitid. V našich zdravotnických zařízeních jsou močové infekce často opomíjeny, ve skutečnosti se však vyskytují častěji, než je oficiálně hlášené. Léčba těchto nákaz je antibiotická, ale mohou se vyskytnout i komplikace. Uroinfekce spadají do kategorie méně finančně zatěžujících infekcí (Maďar, 2006). Permanentní močový katetr Důležité pro zahájení léčby je odlišení kolonizace a infekce. Při léčbě močových infekcí je nutné počítat s přítomností biofilmu, který zvětšuje možnost eradikace, pokud není katetr odstraněn. Postup léčby je jako u ostatních nozokomiálních nákaz. Přetrvávají-li 18

kandidurie i po odstranění nebo vyměnění močového katetru může to dokazovat přítomnost systémové mykotické infekci (Teplan, 2004). Urosepse Základem zdařilé léčby je vyléčení primárního ložiska infekce a antibakteriální léčba jedním nebo více léky, jejichž volba odpovídá spektru nákazy (Teplan, 2004). Prevence Prevence močových infekcí při zavedeném močovém katetru závisí na jeho sterilním zavádění, na manipulaci katetrem a na jeho odpojování od sběrného vaku. Místa kontaminace jsou spojení katetru a močové trubice, spojení katetru a trubice sběrného vaku a vyprazdňovací výpusť. Zavedení PMK musí být za přísných aseptických podmínek, katetr musí být sterilní, zavádíme pomocí sterilních rukavic nebo sterilní pinzety. Močové katetry by měly být zaváděny pouze v jasných indikacích, jako jsou obstrukce močového traktu, neurogenní dysfunkce nebo retence moči. Vak nesmí ležet na zemi a nesmí se zvedat nad úroveň pasu. Katetry by neměly být pravidelně vyměňovány, protože tím je pacient vystavován poranění močové trubice a měchýře. Výměna močových katetrů by měla spojena s podáváním ATB, aby se zabránilo vzniku urosepse. Hubice u uzávěru by měla být úplně vyprázdněná, tím se zabrání množení mikroorganismů ve stojaté moči (Maďar, 2006). 2.2.2 Ranné infekce Ranné infekce nebo také infekce v místě chirurgického výkonu jsou infekce, které nejčastěji vznikají v místě chirurgické rány. Komplikují léčbu a jsou způsobovány různými typy mikroorganismu. Tyto mikroorganismy pronikají do rány, rozmnožují se v ní a produkují toxiny (Kouřilová, 2010). Ranná infekce je třetí nejčastější nozokomiální infekcí (14 20 %). Již od počátku 80. let je dokázáno, že ranné infekce prodlužují hospitalizaci a zvyšují náklady na léčbu (Maďar, 2006). Prevence Prevence ranných infekcí se dělí: předoperační 19

perioperační pooperační (Maďar, 2006) Předoperační prevence zahrnuje co nejkratší dobu pobytu v nemocnici. U výkonů plánovaných je důležitá léčba ostatních infekcí. Při holení operačního místa by se mělo preferovat použití nůžek, protože zvýšení rizika ranných nozokomiálních infekcí je z důvodu mikroskopických řezných ran v kůži, ve kterých se usídlují mikroorganismy. Významná je také antibiotická profylaxe antimikrobiálními přípravky, jejímž cílem je snížení výskytu mikroorganismů (Maďar, 2006). Perioperační prevence je preventivní péče během operace. Je důležité dodržovat zásady bariérové ošetřovací péče. Členové chirurgického týmu provádějí chirurgické mytí a dezinfekci rukou před navlečením sterilních plášťů a rukavic. Celý operační tým musí mít ústenku zakrývající nos a ústa, čepici, která zakrývá vlasy. Při přípravě pacientovy kůže je nutné dodržet dobu expozice dezinfekce. A minimalizovat počet osob na operačním sále (Maďar, 2006). Pooperační prevence zahrnuje, aby rána, byla sterilně zakryta obvazem na 24 48 hodin po výkonu. Důležité je při převazu a kontaktu s ránou dodržovat zásady asepse. Při výměně a dezinfekci rány používat materiály a pomůcky, které jsou sterilní. Pacient musí být při propuštění z nemocnice dostatečně poučen o ošetřování rány (Maďar, 2006). 2.2.3 Katetrové infekce Katetrové infekce neboli infekce krevního řečiště vznikají přemisťováním mikroorganismů z kůže do místa zavedení. Dělí se na lokální infekce, které vznikají v místě vpichu a na systémové infekce, které probíhají jako sepse, nereagují na antibiotika a zdravotní stav pacienta se lepší až po odstranění katetru. Nejčastějšími původci jsou kandidy a stafylokoky. Mikroorganismy mohou proniknout i hematogenní cestou, nebo také kontaminovanou zátkou (Kollárová, 2011). Periferní žilní katetry Periferní žilní katetry jsou nejpoužívanějším typem katetrů. Běžným místem zavedení na horní končetině je předloktí a loketní jamka. Nejčastější komplikací spojenou se zavedením flexily je flebitida, která vzniká z mechanických, infekčních nebo 20

fyzikálně-chemických příčin. Faktory, které ovlivňují vznik zánětu, jsou závislé na materiálu, velikosti, lokalizaci katetru a na osobě, která flexilu zavádí. Mezi další faktory patří délka zavedení, frekvence výměny krytí a složení infuzních roztoků. Riziko infekce katetru stoupá při zavedení déle jak 96 hodin. Z tohoto důvodu by měl být periferní žilní katetr vyměňován v intervalu 48 až 72 hodin (Maďar, 2006). Centrální venózní katetry Centrální žilní katetry jsou příčinou většiny katetrových infekcí. Lékaři je často indikují, protože umožňují podávání více tekutin a léků současně. A je také možnost monitorovat kritické pacienty. Implantované katetry se užívají u pacientů, kteří vyžadují dlouhodobější intravenózní léčbu. Podle studií je prokázáno, že jednocestné katetry jsou spojené s menším rizikem infekce, než vícecestné katetry. Dalším z důležitých faktorů je místo zavedení, je dokázáno, že vyšší mikrobiální kolonizace je při zavedení do vena jugularis interna než při zavedení do vena subclavia (Maďar, 2006). Prevence Prevence katetrových infekcí zahrnuje přísné dodržování asepse, důkladné mytí rukou. Periferní žilní katetry mohou být kontaminované bakteriemi, které jsou přítomny na pacientově kůži nebo také na kůži zdravotnického personálu. Buď jde o extraluminární kontaminaci, která vzniká krátkou dobu po zavedení flexily a je způsobena bakteriemi z pacientovy kůže. Nebo se jedná o intraluminární kontaminaci, která vzniká až 7. 14. den po kanylaci a je způsobena kontaminací infuzního roztoku nebo léku a jedná se o hematogenní šíření. Prevence zahrnuje vhodný výběr místa vpichu, druh materiálu kanyly, bariérové ošetřovací techniky při aplikaci katetrů, jejich výměna, správná péče o místo zavedení a také používání moderních intravaskulárních katetrů, jako jsou bezjehlové vstupy a impregnované kanyly (Maďar, 2006). 2.2.4 Respirační infekce Respirační neboli nozokomiální pneumonie patří u hospitalizovaných pacientů k nejzávažnějším infekcím. Tvoří asi 10 15 % z celkového počtu nozokomiálních infekcí. Po uroinfekcích jsou nejčastější skupinou, ale mají největší mortalitu. Respirační infekce prodlužují léčebné náklady a také prodlužují dobu pobytu v nemocnici (Maďar, 2006). 21

Etiologickými agens jsou potencionálně patogenní mikroorganismy, které jsou rozdělené do I. a II. skupiny. Patogeny I. skupiny se nacházejí v horních nebo dolních dýchacích cestách. Způsobují nozokomiální infekci v době napojení na umělou plicní ventilaci, která vzniká do 4. dne. Patogeny II. skupiny nejsou přítomny v dýchacích cestách, většinou pocházejí z distálních částí trávicího ústrojí nebo mohou být přeneseny na pacienta z jiného zdroje, objevují se po 5. dni od zahájení ventilace (Kollárová, 2010). Prevence Mezi aspekty prevence nozokomiálních pneumonií patří přísné dodržování zásad asepse ošetřovatelským personálem. Odsávání sekretů z trachey. Svědomitá péče o ventilátory. Zvlhčování vdechovaného kyslíku a vzduchu. Bezchybná očista a dezinfekce přístrojů zajišťujících respirační diagnostiku a terapii. A do prevence bezpochyby patří i polohování pacienta. Všeobecná sestra by měla zvládat péči o ventilované pacienty a také péči o ventilátor. To představuje výměnu respiračních okruhů, nebulizace a filtrů. Zvlhčovače jsou příhodným prostředím pro růst bakterií, proto musí být plněné jedině sterilní vodou (Dučaiová, Litvínová, 2013). Ovlivnitelné rizikové faktory Ovlivnitelné rizikové faktory souvisí se způsobem poskytování ošetřovatelské péče. Patří mezi ně např. trvání ventilace déle než 24 hod., zavedení nasogastrické sondy, opakované intubace, poloha vleže bez zvýšení horní části těla (Kollárová, 2010). 2.3 Role všeobecné sestry při prevenci nozokomiálních infekcí Úloha všeobecné sestry je zavedení postupů v rámci péče o pacienty a kontrola možné infekce. Všeobecné sestry by měli být seznámeny s postupy, aby se zabránilo vzniku a šíření infekce, udržují vhodné postupy pro všechny pacienty po celou dobu jejich hospitalizace (World Health Organization, 2002). dodržování aseptických technik, včetně mytí rukou a použití bariérového režimu hlášení ošetřujícímu lékaři příznaky infekce, zahájení izolace pacienta a objednávání vzorky kultur u pacientů, kteří vykazují známky infekční nemoci, když není lékař k dispozici, 22

omezení expozice pacientů k infekcím od návštěvníků, nemocničního personálu a ostatních pacientů (World Health Organization, 2002). 2.3.1 Všeobecná opatření Každý pracovník ve zdravotnictví by se měl jimi řídit, aby se předcházelo vzniku nozokomiálních infekcí (Workman, 2003). Rutinní opatření Každý pracovník nese odpovědnost, že má očkování proti hepatitidě typu B. Mezi základní opatření patří hygiena rukou před a po kontaktu s pacientem. Při porušení kůže by poranění mělo být ošetřeno nepropustným krytím, které působí jako ochrana před průnikem mikroorganismů. U výkonů, kde je možné potřísnění krví nebo biologickým materiálem musí mít pracovník nasazené rukavice. Sliznice nosu, úst očí je nutné chránit před kontaminací biologického materiálu používáním ochranných pomůcek (ústenka, ochranné brýle). Je důležité znát postup při poranění ostrým předmětem (Workman, 2003). 2.3.2 Hlášení nozokomiálních infekcí Hlášení hromadného výskytu nemocniční nákazy a nemocniční nákazy, která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí, se podává okamžitě, a to zpravidla telefonicky nebo faxem nebo elektronickou poštou příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví a následně se potvrzuje na formuláři označeném "Hlášení infekční nemoci". (195/2005 Sb., str. 1) Postup při hlášení nozokomiálních infekcí Hlášení nozokomiálních nákaz má na starosti ošetřující lékař, který je elektronicky podá ústavní hygieně. Ošetřující lékař stanoví diagnózu dle seznamu ve formuláři hlášení NI. Pracovník z ústavní hygieny bude mít přístup k sestavě všech pacientů s NI v NIS pro kontrolu hlášených NI. V případě hromadného výskytu nozokomiálních infekcí, které vedly k poškození zdraví nebo úmrtí pacienta je povinen ošetřující lékař ihned telefonicky hlásit 23

výskyt na oddělení ústavní hygieny (Směrnice: Hlášení a sledování nozokomiálních infekcí, 2013). 2.3.3 Hygiena rukou Hygiena rukou zahrnuje mytí rukou, dezinfekci a ošetření kůže ochranným krémem a je každodenní součástí práce všeobecných sester a ostatních zdravotnických pracovníků (Kohoutová, 2012). Hygienické mytí rukou Hygienické mytí rukou je běžné mytí rukou prováděné v rámci osobní hygieny nebo při jeho viditelném znečištění. Provádí se pod tekoucí teplou vodou s použitím tekutého mýdla, které je v zásobníku s dávkovačem a to po dobu 30 sekund. Po opláchnutí vodou se ruce osuší jednorázovým papírovým ručníkem (Kohoutová, 2012). (viz příloha č. 1) Hygienická dezinfekce rukou Účelem je snížení mikroflóry na kůži díky působení dezinfekčního alkoholového přípravku. Realizuje se v režimu chirurgické a hygienické dezinfekce. Dezinfekce rukou se provádí po dobu 20 30 sekund. Pro hygienickou dezinfekci platí pět momentů dezinfekce rukou před kontaktem s pacientem, před aseptickými postupy, po kontaktu s biologickým materiálem, po kontaktu s pacientem, po kontaktu s okolím pacienta (Kohoutová, 2012; Vytejčková, 2011). (viz příloha č. 2, 3) Postup Dezinfekční přípravek vtíráme do suchých rukou. Vtíráme asi 3 ml dezinfekce tak, aby byly celé ruce po dobu působení dezinfekčního roztoku vlhké. Ruce se poté neoplachují vodou ani neotírají (Vytejčková, 2011). Péče o kůži rukou Součástí hygieny by mělo být i užívání ochranných krémů a emulzí. Snižují vysušování pokožky rukou v důsledku používání dezinfekčních přípravků a podporují ochrannou bariéru v prevenci jejího poškození kůže (Kohoutová, 2012). Používání rukavic Zajišťují mechanickou bariéru, která snižuje riziko přenosu mikroflóry z pacienta na personál a naopak. Rukavice chrání pokožku před účinky dezinfekčních roztoků 24

a ostatních škodlivin. Rukavice se dle výkonu používají nesterilní či sterilní. Rukavice se navlékají na čisté a suché ruce (Vytejčková, 2011). (viz příloha č. 4) Zásady používání Používání rukavic nenahrazují dezinfekci rukou. Po provedení dezinfekce rukou se rukavice nasazují těsně před výkonem a ihned po něm sundávají. Po sundání rukavic je nutná dezinfekce rukou, když jsou rukavice pudrované, je nutné i hygienické mytí rukou (Kohoutová, 2012). 2.3.4 Dezinfekce Je to soubor opatření, které složí k zneškodňování mikroorganismů z předmětů a ploch pomocí fyzikálních, chemických a kombinovaných postupů (Zeman, 2011). Cílem dezinfekce je přerušení cesty nákaz od zdroje k vnímavému jedinci, tj. zabránění dalšímu šíření infekce. (Zeman, 2011, str. 30) V běžné ošetřovatelské praxi se setkáváme s profylaktickou dezinfekcí, která se zaměřuje na prevenci vzniku infekcí a šíření nozokomiálních nákaz v nemocnicích. Jedná se o dezinfekci lůžek, nočních stolků, podlah a toalety (Hůsková, 2009). Dezinfekce ohnisková neboli represivní likviduje ohnisko nákazy. Jedná se o dezinfekci hnisající rány nebo dezinfekci nástroje znečištěného biologických materiálem (Hůsková, 2009). Druhy dezinfekce Chemická dezinfekce je postup, při kterém se uplatňují chemické látky dezinfekční prostředky. Je to nejběžnější typ dezinfekce na standartních typech oddělení. Většina dezinfekčních prostředků je ve formě aerosolu nebo roztoku. (Hůsková, 2009; Zeman, 2011) Fyzikální dezinfekce je postup, při kterém se využívá fyzikálních vlastností ke snížení životnosti mikroorganismů. Patří mezi ně UV záření, spalování, filtrace vzduchu, var v přetlakových nádobách. Využívá se jako doplnění chemické dezinfekce v prostorách jako jsou laboratoře, operační sály a pitevny (Hůsková, 2009). 25

Termochemická dezinfekce je postup, při kterém se používá kombinace dezinfekčních vlastností chemické látky a teploty. Užívá se na dezinfekci textilu, pomůcek z umělých hmot apod. Tento typ je se využívá na centrální sterilizaci (Hůsková, 2009). Vyšší stupeň dezinfekce je pro zdravotnické pomůcky, které nemohou být sterilizovány, jejich součástí jsou dutiny. Před použitím vyššího stupně dezinfekce se pomůcky mechanicky očistí a dekontaminují. Suché se vloží do dezinfekce. Vyšší stupeň dezinfekce probíhá v uzavřené nádobě. Po vyjmutí z dezinfekčního roztoku se opláchnou sterilní vodou. Jsou skladovány v krytém obalu, ale nesmí to být déle než 8 hodin (Hůsková, 2009). Kontrola dezinfekce Účinnost dezinfekce je kontrolována pomocí chemických metod, které stanovují aktivní látky a jejich obsahu po naředění roztoku. Používané jsou také mikrobiologické metody, které zjišťují účinnost dezinfekčního roztoku pomocí stěrů z pomůcek a provádí je hygienik (Hůsková, 2009). Zásady Dezinfekci provádí zkušený pracovník. Musí být předem stanoven druh MKO. Je důležité určit druh a množství dezinfekčního materiálu. Nezbytné je určit vhodnou koncentraci roztoku. Ve všech nemocnicích je nezbytné respektovat zásadu střídání dezinfekčních roztoků (Zeman, 2011). Sterilizace Sterilizace je soubor opatření, pomocí kterých se zneškodňují všechny mikroorganismy včetně jejich spór. Sterilizace využívá chemických a fyzikálních metod (Zeman, 2011; Čoupková, 2010). Proces sterilizace tvoří: předsterilizační příprava sterilizovaných materiálů, samotný proces sterilizace, záznam o průběhu sterilizačního procesu a kontrola úspěšnosti sterilizace, uložení sterilizovaného materiálu a sledování doby exspirace, pravidelná kontrola účinnosti sterilizačních přístrojů. (Zeman, 2011, str. 34) 26

Fyzikální sterilizace Základem fyzikální sterilizace je využití suchého nebo vlhkého tepla. Důležité faktory určující účinnost je doba působení tepla a výše dosažené teploty. Platí pravidlo, že čím je kratší doba působení tepla, tím musí být vyšší teplota a naopak (Zeman, 2011). Varem pod tlakem využívá se ke sterilizaci chirurgických nástrojů. Vlhkým teplem probíhá v parních přístrojích, sterilizuje se tím sklo, porcelán, kov, keramika a plasty. Horkým vzduchem je vhodná pro odolné materiály (sklo, porcelán, některé kovové materiály, keramika). Radiační vyvolává gama záření, pro průmyslovou sterilizaci. Plazmou nový typ, pro sterilizaci je využit koncentrovaný peroxid vodíku. Nástroje díky tomu zůstávají delší dobu ostré (Čoupková, 2010). Chemická sterilizace Chemická sterilizace se používá pro termolabilní předměty, které nesmí projít procesem fyzikální sterilizace. Mezi tyto předměty patří optické přístroje, součástky přístrojů z umělé hmoty a kabely. Pro chemickou sterilizaci se užívají dvě základní látky a to jsou formaldehyd a etylenoxid. Formaldehyd je štiplavý plyn, který má silné virucidní a baktericidní účinky. Působí, ale pouze povrchově. Sterilizace formaldehydem se provádí ve specifických sterilizátorech za teploty 60 80 C. Je vhodný na sterilizaci optických přístrojů. Etylenoxid je prchavá kapalina, jejíž výpary jsou hořlavé a silně dráždí dýchací cesty. Sterilizace etylenoxidem se provádí v tlakových přístrojích za teploty 55 C. Etylenoxid je karcinogenní, musí se po každém použití dokonale odvětrat všechny přístroje a prostory. Je vhodný pro sterilizaci nástrojů, textilu, plastu, přístrojů pro mimotělní oběh a také šicího materiálu (Zeman, 2011). Kontrola sterilizace Kontrola účinnosti sterilizace se provádí pomocí bioindikátorů nebo pomocí fyzikálněchemických postupů, a také kontrola samotných sterilizátorů (Zeman, 2011). 27

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Jako výzkumnou metodu jsem použila metodu dotazníkového šetření pro kvantitativní výzkum (viz příloha č. 5). Otázky v dotazníku byly formulovány na základě stanovených cílů a hypotéz. Dotazníky byly určeny pro všeobecné sestry. Respondenti anonymně odpovídali na 19 otázek. Otázky byly uzavřené. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky byly rozdány v Nemocnici Třebíč, kde mi byl povolen paní náměstkyní ošetřovatelské péče výzkum. (viz příloha č. 6). Dotazníky vyplňovaly všeobecné sestry na odděleních interního a chirurgického typu. Výzkum probíhal v lednu 2014. 3.3 Průběh výzkumu V rámci dotazníkového kvantitativního šetření bylo rozdáno 130 dotazníků s návratností 77 %, to představuje 100 vyplněných dotazníků. Dotazníky jsem osobně rozdala na oddělení interního typu (Internu A, Internu B, Dětské oddělení, LDN I, LDN II a Plicní oddělení) a chirurgického typu (Chirurgii II, Chirurgii III, ARO, Urologii, Ortopedii a Gynekologii). 3.4 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala pomocí programů Microsoft Office Word 2010, Microsoft Office Excel 2010, kde jsem vyhodnocovala otázky z dotazníku a vytvářela grafy. Finální verze byla zpracována v aplikaci Microsoft Office Excel 2010. Zjištěná data jsou uspořádána do grafů. 28

absolutní četnost 3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 - Co se rozumí pod pojmem nozokomiální infekce (NI)? 120 100 98 Infekce, která se projeví u pacienta s oslabenou imunitou 80 60 40 20 Je to onemocnění, které vzniká v souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení Infekce, která může vzniknout i mimo nemocnici 0 2 pojem NI 0 Graf 1: Co se rozumí pod pojmem nozokomiální infekce V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti znají termín nozokomiální nákaza. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Je to onemocnění, které vzniká v souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení. Na grafu 1 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů odpovědělo 98 % respondentů správně (je to onemocnění, které vzniká v souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení) a 2 % vybralo špatnou odpověď (infekce, která se projeví u pacienta s oslabenou imunitou). 29

absolutní četnost Otázka č. 2 - Kdy je nutné provádět hygienickou dezinfekci rukou? 70 66 60 50 40 30 20 10 11 23 Při kontaminaci biologickým materiálem Před septickým výkonem Po práci s dokumentací 0 kdy je nutné dezinfikovat ruce Graf 2: Kdy je nutné provádět hygienickou dezinfekci rukou V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti mají znalosti, kdy je nutné provádět hygienickou dezinfekci rukou. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Hygienická dezinfekce rukou se provádí po kontaminaci biologickým materiálem. Na grafu 2 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů odpovědělo správně (při kontaminaci biologických materiálem) 66 % respondentů. Špatné odpovědi (před septickým výkonem a po práci s dokumentací) vybralo 34 % respondentů. 30

abslolutní četnost Otázka č. 3 - Kdy je nutné použít jednorázové rukavice? 100 90 91 80 70 60 50 40 30 Při odběru biologickho materiálu Při měření TK a P Při aplikaci intramuskulární injekce 20 10 0 používání jednorázových rukavic 0 9 Graf 3: Kdy je nutné použít jednorázové rukavice V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí kdy používat jednorázové rukavice. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Při odběru biologického materiálu Na grafu 3 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů odpovědělo správně (při odběru biologického materiálu) 66 % respondentů a špatnou odpověď (při aplikaci intramuskulární infekce) vybralo 9 %. 31

absolutní četnost Otázka č. 4 - Co se rozumí pod pojmem sterilizace? 100 90 93 80 70 60 50 40 30 20 Je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem mikroorgasmů (MKO) Je to proces, při kterém je použita fyzikální očista pomůcek Je to proces, při kterém je použita fyzikální očista pomůcek 10 0 5 pojem sterilizace 2 Graf 4: Co se rozumí pod pojmem sterilizace V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti znají pojem sterilizace. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem MKO včetně jejich spór. Na grafu 4 můžeme vidět, že správně (je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem MKO včetně jejich spór) zodpovědělo 93 % respondentů, špatné odpovědi (je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem mikroorgasmů je; to proces, při kterém je použita fyzikální očista pomůcek) odpovědělo 7 respondentů. 32

absolutní četnost Otázka č. 5 - Co se rozumí pod pojmem dezinfekce? 80 74 70 60 50 Je proces ničení původců infekce vlivem, chemických látek nebo fyzikálními metodami 40 30 20 10 4 22 Je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem MKO včetně jejich spór Je to soubor opatření, který vede k odstranění MKO z prostředí a z předmětů 0 pojem dezinfekce Graf 5: Co se rozumí pod pojmem dezinfekce V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti znají pojem dezinfekce. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Je proces ničení původců infekce vlivem, chemických látek nebo fyzikálními metodami. Na grafu 5 můžeme vidět, že správně (je proces ničení původců infekce vlivem, chemických látek nebo fyzikálními metodami) vybralo 74 % respondentů, špatné odpovědi (Je to proces, při kterém dochází ke zneškodnění všech forem MKO včetně jejich spór, Je to soubor opatření, který vede k odstranění MKO z prostředí a z předmětů) odpovědělo 26 % respondentů. 33

absolutní četnost Otázka č. 6 - Kde se nejčastěji vyskytují NI? 100 90 94 80 70 60 50 40 30 V ordinacích praktických lékařů V ústavech sociální péče V nemocnicích V domovech pro seniory 20 10 0 2 2 nejčastější výskyt nozokomiálních infekcí 2 Graf 6: Kde se nejčastěji vyskytují NI V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, kde se nejčastěji vyskytují NI. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď V nemocnicích. Na grafu 6 můžeme vidět, že správně (V nemocnicích) zodpovědělo 94 % respondentů, špatné odpovědi (v ordinacích praktických lékařů, v ústavech sociální péče, v domovech pro seniory) vybralo 6 % respondentů. 34

absolutní četnost Otázka č. 7 - Jak se provádí hygienická dezinfekce rukou? 120 100 80 60 40 20 98 Dezinfekční prostředek se vtírá 20-30 sec. na suché ruce Dezinfekční prostředek se aplikuje na mokré ruce Po aplikaci dezinfekčního prostředku si opláchnu a otřu ruce Dezinfekční prostředek se vtírá déle jak 60 sec. 0 0 0 2 správná dezinfekce rukou Graf 7: Jak se provádí hygienická dezinfekce rukou? V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, jak se provádí hygienická dezinfekce rukou. Otázka měla 4 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Dezinfekční prostředek se vtírá 20 30 sec. na suché ruce. Na grafu 7 můžeme vidět, že správně (Dezinfekční prostředek se vtírá 20-30 sec. na suché ruce) zodpovědělo 98 % respondentů, špatnou odpověď (Dezinfekční prostředek se vtírá déle jak 60 sec) vybralo 2 % respondentů. 35

absolutní četnost Otázka č. 8 - Jak dlouho se nechává zavedený periferní žilní katetr? 120 100 100 80 60 40 Méně než 24 hodin 48-72 hodin Neomezeně 20 0 0 periferní žilní katetr 0 Graf 8: Jak dlouho se nechává zavedený periferní žilní katetr? V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, jak dlouho bývá zavedený periferní žilní katetr. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď 48 72 hodin. Na grafu 1 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů všichni odpověděli správně (48 72 hodin), u této je otázky 100% úspěšnost. 36

absolutní četnost Otázka č. 9 - Vyberte nesprávné tvrzení o asepsi permanentních močových katetrů. (více odpovědí) 50 45 40 46 PMK zavádíme pomocí strerilních pomůcek 35 30 PMK může být zavedený maximálně 14 dní 25 20 15 10 5 0 8 20 7 asepse PMK 19 odpojováním katetru od sběrného sáčku může vzniknout uroinfekce při zavádění PMK není třeba žádných speciálních opatření PMK může být zavedený max. 14 dní a při zavádění PMK není třeba spec. opatření Graf 9: Vyberte nesprávné tvrzení o asepsi permanentních močových katetrů V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, jak se správně dodržuje aseptická péče o PMK. Otázka měla 4 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 2 nesprávná tvrzení. Za nesprávné tvrzení jsem považovala odpověď PMK může být zavedený maximálně 14 dní a při zavádění PMK není třeba žádných speciálních opatření. Na grafu 9 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů, vybralo 2 špatná tvrzení (PMK může být zavedený maximálně 14 dní, při zavádění PMK není třeba žádných speciálních opatření) pouze 46 % respondentů, pouze jedno ze špatných tvrzení (PMK může být zavedený maximálně 14 dní) vybralo 20 % respondentů a (při zavádění PMK není třeba žádných speciálních opatření) vybralo 19 % respondentů. Správná tvrzení (PMK zavádíme pomocí sterilních rukavic, sterilní pinzety nebo přes sterilní průhledný obal) vybralo 8 % a další správné tvrzení (odpojováním katetru od sběrného sáčku může vzniknout uroinfekce) vybralo 7 % respondentů. 37

absolutní četnost Otázka č. 10 - Jaká bakterie způsobuje MRSU? 120 100 100 80 60 Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus Pseudomonas aeruginosa 40 Klebsiella pneumoniae 20 0 0 0 bakterie způsobující MRSA Graf 10: Jaká bakterie způsobuje MRSU V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, která bakterie způsobuje onemocnění MRSA. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus. Na grafu 10 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů všichni odpověděli správně (Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus), u této je otázky 100% úspěšnost. 38

absolutní četnost Otázka č. 11 - Jaké opatření platí při nákaze MRSA? 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 95 5 opatření při nákaze MRSA 0 Přísný bariérový režim Zvýšený hygienický dozor Žádná speciální opatření Graf 11: Jaké opatření platí při nákaze MRSA V této otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, jaký ošetřovatelský režim se dodržuje při nákaze MRSA. Otázka měla 3 možné odpovědi, ze kterých respondenti vybírali 1 správnou odpověď. Za správnou odpověď jsem považovala odpověď - přísný bariérový režim. Na grafu 11 můžeme vidět, že ze 100 % respondentů odpovědělo správně (Přísný bariérový režim) 95 % respondentů, špatnou odpověď (Zvýšený hygienický dozor) zvolilo 5 % respondentů. 39