MASARYKOVA UNIVERZITA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE 2016 Bc. Petra Zámečníková

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA KATEDRA OPTOMETRIE A ORTOPTIKY KORELACE MEZI HODNOTOU REFRAKCE A IQ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Vlasák Autor: Bc. Petra Zámečníková Obor: Optometrie Brno, duben 2016

Jméno a příjmení autora: Bc. Petra Zámečníková Název diplomové práce: Korelace mezi hodnotou refrakce a IQ Pracoviště: Optika D+P s.r.o., Erbenova 2978, 390 02 Tábor 2 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Vlasák Rok obhajoby diplomové práce: 2016 Anotace: Práce popisuje emetropii a ametropie, tedy hypermetropii, myopii a astigmatismus a uvádí jejich klasifikace. Přibliţuje objektivní vyšetření refrakce a zaměřuje se na automatické oční refraktometry a skiaskopii. Na objektivní vyšetření refrakce navazuje popis subjektivního vyšetření refrakčního stavu oka, pouţití a stavba optotypů, včetně vyuţití zkušební obruby a zkušebních čoček. Práce shrnuje základní teorie týkající se inteligence a schopností člověka. Popisuje dělení inteligence a Flynnův efekt. Téţ je poukázáno na definici a rozdíl inteligenčního a emočního kvocientu. Dále jsou zmapovány moţnosti testování inteligence a důraz je kladen na Ravenovy standartní progresivní matrice. Korelace hodnoty refrakce a IQ je demonstrována na vybraném vzorku probandů. Klíčová slova: Emetropie, ametropie, inteligence, IQ, EQ, Ravenovy progresivní matrice

Name of the author: Bc. Petra Zámečníková The title of the master s thesis: Correlation between the value of refraction and IQ Workplace: Optika D+P s.r.o., Erbenova 2978, 390 02 Tábor 2 Master s thesis facilitator: Mgr. Ondřej Vlasák Year of defence of master s thesis: 2016 Annotation: This thesis describes emmetropia and ametropia, i.e. eye conditions such as hyperopia, myopia and astigmatism, including their classification. It discusses the objective examination of refraction and focuses on the automatic eye refractometers and skiascopy. It follows with the description of the subjective examination of the eye refraction state, the use and construction of optotypes, and the use of trial frames and trial lenses. The thesis summarizes the basic theories of intelligence and human abilities. It concentrates on the division of intelligence and the Flynn effect. What is also pointed out is the definition and the difference between the intelligence and emotional quotient. The possibilities of intelligence testing are mapped out and an emphasis is placed on the Raven's Standard Progressive Matrices. Finally, a correlation between the refraction value and IQ is demonstrated on a selected sample of probands. Keywords: Emmetropia, ametropia, intelligence, IQ, EQ, Raven's Standard Progressive Matrices

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Korelace mezi hodnotou refrakce a IQ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Vlasáka a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. Neexistuje závaţný důvod proti uţití tohoto školního díla ve smyslu 60 Zákona č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V Brně dne 22. 4. 2016

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Ondřeji Vlasákovi za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování diplomové práce. Také bych ráda poděkovala Bc. Daně Pěčkové, DiS., a Růţeně Domové, za ochotnou spolupráci, všechny rady a připomínky. Mé poděkování patří také Bc. Vendule Krumlové za odborné konzultace v oblasti psychologie.

OBSAH ÚVOD... 6 1. EMETROPIE A AMETROPIE... 8 1.1. Emetropie... 8 1.2. Ametropie... 8 1.2.1. Hypermetropie... 8 1.2.1.1. Klasifikace hypermetropie... 10 1.2.2. Myopie... 11 1.2.2.1. Klasifikace myopie... 12 1.2.3. Astigmatismus... 13 1.2.3.1. Klasifikace astigmatismu... 13 2. VYŠETŘENÍ REFRAKCE... 16 2.1. Objektivní refrakce... 16 2.1.1. Skiaskopie... 16 2.1.2. Automatické oční refraktometry... 17 2.1.3. Fotorefraktometry... 18 2.2. Subjektivní refrakce zraková ostrost... 18 2.2.1. Optotypy... 19 2.2.1.1. Snellenovy optotypy... 21 2.2.1.2. Optotypy uplatňující pouţití logaritmické řady... 21 2.2.1.3. Optotypové znaky... 21 2.2.1.4. Vyšetření zrakové ostrosti... 22 2.2.2. Zkušební kufr, čočky a jejich pouţití... 23 2.2.2.1. Zkušební kufr a čočky... 23 2.2.2.2. Pouţití zkušebních čoček... 24 2.2.2.3. Zkušební obruba... 24 2.2.2.4. Příslušenství pouţívané k refrakci... 24

2.2.2.5. Cykloplegické látky... 25 3. INTELIGENCE... 26 3.1. Inteligence a schopnosti... 26 3.1.1. Verbální schopnosti... 26 3.1.2. Prostorová představivost... 26 3.1.3. Numerické schopnosti... 27 3.1.4. Percepční pohotovost... 28 3.1.5. Paměťové schopnosti... 28 3.1.6. Psychomotorické schopnosti... 28 3.1.7. Umělecké schopnosti... 28 3.2. Teorie inteligence... 29 3.2.1. Teorie dvou faktorů... 29 3.2.2. Teorie vzorků... 29 3.2.3. Teorie skupinových faktorů... 29 3.2.4. Hierarchická teorie inteligence... 30 3.2.5. Guilfordova teorie... 30 3.3. Druhy inteligence... 32 3.3.1. Thorndikeho klasická teorie... 32 3.3.2. Meiliho teorie analytické inteligence... 32 3.3.3. Fluidní a krystalická inteligence... 33 3.3.4. Funkční architektura inteligence... 33 3.3.5. Gardnerova teorie... 34 3.4. Flynnův efekt... 35 3.4. IQ... 36 3.5. EQ... 39 3.5.1. Emoce... 39 3.5.2. Vztah EQ a IQ... 39 3.5.3. Emoční inteligence... 40

3.5.4. Vývoj emoční inteligence a rozvoj EQ... 40 4. TESTOVÁNÍ INTELIGENCE... 41 4.1. Binetův test... 42 4.1.1. Stanford-Binetova inteligenční škála... 42 4.2. Wechslerovy testy... 43 4.3. Ravenovy progresivní matrice (matice)... 43 5. VÝZKUMNÁ ČÁST... 46 5.1. Cíl práce a hypotézy... 46 5.2. Metodologie výzkumu... 46 5.3. Vyšetřované osoby... 47 5.4. Refrakční vady... 49 5.4.1. Anizometropie... 51 5.4.2. Korekce účastníků studie... 51 5.5. Inteligence... 53 5.5.1. Inteligence a vzdělání... 54 5.5.2. IQ a počet přečtených knih... 55 5.6. Korelace mezi hodnotou refrakce a IQ... 56 5.6.1. Myopie a myopický astigmatismus... 58 5.6.2. Emetropie, hypermetropie a hypermetropický astigmatismus... 60 5.6.3. Anizometropie a IQ... 62 5.7. Refrakční vady a vzdělání... 63 5.8. Refrakční vady a počet přečtených knih... 65 5.9. Diskuze... 67 ZÁVĚR... 72 SOUPIS LITERATURY A PRAMENŮ... 74 SEZNAM ZKRATEK... 78 SEZNAM OBRÁZKŮ... 79 SEZNAM GRAFŮ... 80

SEZNAM TABULEK... 82

ÚVOD Ideální lidské oko je emetropické, tedy takové, kde rovnoběţné paprsky s optickou osou dopadají na sítnici. Pokud tomu tak není, jedná se oko s refrakční vadou. U krátkozrakého oka se paprsky střetávají před sítnicí a u dalekozrakého oka za sítnicí. Astigmatické oko má v různých meridiánech různou lomivost. Refrakční vady lze měřit pomocí subjektivních a objektivních metod. IQ je inteligenční kvocient pouţívající se k porovnání inteligence člověka k ostatní populaci. Ke změření inteligenčního kvocientu se pouţívají standardizované výkonnostní psychologické testy. Testování IQ se věnují kliničtí a poradenští psychologové, pro plošné měření se pouţívají zkrácené inteligenční testy, které vycházejí např. ze Stanford-Binetovy škály a Cattellovy teorie inteligence. Někteří autoři zkoumali závislost inteligence na stupni myopie. Z jejich výzkumů vyplývá, ţe myopové mají v průměru vyšší IQ neţ hypermetropové nebo emetropové. Pro pravdivost tohoto výzkumu hovoří fakt, ţe národ s průměrně nejvyšším IQ, tedy Číňané, je nejvíce postihnut výskytem myopie. Přestoţe se někteří badatelé přiklání k názoru, ţe myopie a inteligence jsou podmíněny stejnými geny, nebyla zatím prokázána ţádná přímá souvislost. Jedním z moţných vysvětlení můţe být i spojitost čtení a vzdělání se stupněm inteligence. Čtení vede nejen k vyššímu vzdělání a IQ, ale také můţe prohlubovat stupeň myopie. Ve své diplomové práci se chci proto zabývat souvislostí refrakce a IQ, popsat emetropii, myopii, hypermetropii a astigmatismus. Charakterizovat jejich klasifikace a moţnosti korekce. Shrnout současné poznatky o vyšetření zrakové ostrosti. Popsat subjektivní vyšetřovací metody (pouţití optotypů) a objektivní refrakci, tj. skiaskopii a automatické oční refraktometry. Druhou teoretickou část této diplomové práce budu věnovat inteligenci a IQ. Bude vymezen pojem inteligence, popsány základní teorie týkající se inteligence a jejího dělení. Práce přiblíţí problematiku Flynnova efektu. Definuje inteligenční a emoční kvocient a jejich vzájemný vztah. Kapitola zabývající se testováním inteligence bude zaměřena na Binetův test, Wechslerovy testy a velký důraz bude kladen na Ravenovy progresivní matrice. Ve výzkumné části diplomové práce bych chtěla prozkoumat vztah mezi refrakčním stavem oka a hodnotou IQ. Dále výsledky výzkumu porovnat s vybranými zahraničními studiemi. Pro dosaţení tohoto cíle byly stanoveny tyto hypotézy: 6

Hypotéza 1: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem mají v průměru vyšší IQ neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Hypotéza 2: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem dosahují vyššího vzdělání neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Hypotéza 3: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem přečtou za rok více knih neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Diplomová práce má za cíl prokázat či vyvrátit souvislost hodnoty refrakce a IQ. 7

1. EMETROPIE A AMETROPIE 1.1. Emetropie Světlo prostupuje optickými prostředími oka aţ na sítnici, kde dochází k podráţdění sítnicových buněk - fotoreceptorů. Vzniklý vzruch se přenáší po zrakové dráze směrem ke zrakové kůře týlního mozkového laloku. Zde dochází ke zpracování a tvorbě zrakových vjemů. Mezi optická prostředí oka se řadí rohovka (cornea), komorová voda (humor aquaeus), čočka (lens crystallina) a sklivec (corpus vitreum). Světelné paprsky se při průchodu nezkalenými optickými médii lámou na předních i zadních plochách rohovky a čočky [1,2,3]. Emetropií je nazýván stav, kdy rovnoběţné světelné paprsky s optickou osou oka procházejí za akomodačního klidu zornicí (pupilou) a dopadají na sítnici (retinu), kde dochází k jejich střetnutí. Emetropie je ideální poměr mezi zakřivením rohovky a čočky, optickou mohutností optických prostředí a délkou oka. Refrakce oka je určena tímto poměrem [1,4]. 1.2. Ametropie Lidské tělo není dokonalé, to platí i pro lidské oko. Pokud refrakce oka není správná, jedná se o oko s ametropií. U ametropického oka, neboli oka s refrakční vadou, nedochází k dopadu rovnoběţných paprsků s optickou osou oka, prostupujících zornicí za akomodačního klidu, přímo na sítnici. Refrakční vada je porušení ideálního poměru mezi délkou oka a lomivostí optických medií oka. Podle polohy střetu paprsků se rozlišuje hypermetropie (střet je za sítnicí) a myopie (střet je před sítnicí). Případ, kdy rovnoběţné paprsky nemají v různých řezech oka jednotné ohnisko, je označován jako astigmatismus [1,2,5]. 1.2.1. Hypermetropie Hypermetropie, označována také jako dalekozrakost, je refrakční vadou, při které dochází k střetu rovnoběţných paprsků s optickou osou za akomodačního klidu za sítnicí. Pojem hypermetropie se skládá z několika slov: hyper (přesahující), met (změřit, míra) a opia (oka) [1,6]. Oko bývá po narození hypermetropické. V prvních letech ţivota dochází k podstatnému růstu oka. Axiální délka oka roste přibliţně ze 17 mm na 23 mm, během prvních tří let ţivota. 8

Růst poté pokračuje aţ do dospělosti na hodnotu kolem 24 mm. Změna předozadní délky oka je doprovázená oploštěním a ztenčením rohovky a poklesem lomivosti čočky [1,7,8]. Vývojem očního bulbu by mělo dojít k emetropii, přesto asi u poloviny očí přetrvává určitý stupeň hypermetropie. Obraz pozorovaného objektu, který vzniká za sítnicí, se jeví zamlţený, nezřetelný a menší, protoţe je blíţe k uzlovému bodu oka [1,4,5]. V konečné vzdálenosti za hypermetropickým okem se nachází daleký bod. Blízký bod hypermetropického oka bývá vzdálen a můţe být před i za okem. Dalekozrakost můţe být korigována čočkou, jejíţ obrazové ohnisko je totoţné s dalekým bodem oka, tedy spojnou čočkou. Léčba hypermetropie je zaloţena na pacientových příznacích a schopnosti kompenzovat práci do blízka. U mladých lidí není léčba vţdy nezbytná. Výjimkou z tohoto pravidla je akomodativní strabismus. V tomto případě můţe být část nebo celý strabismus upraven pouţitím konvexní čočky, jeţ sniţuje potřebnou akomodaci a tedy přidruţenou nadměrnou konvergenci 1,6,16. U dospělých osob je hypermetropie korigována zejména pro zlepšení vidění na blízko. Někteří věří, ţe fakultativní sloţku není potřeba zcela korigovat, pokud si pacient nestěţuje na bolesti hlavy a únavu. Jiní se domnívají, ţe fakultativní sloţka by měla být korigována plně. Zatímco pětileté dítě můţe být lhostejné k 4-5 dioptriím dalekozrakosti, v období adolescence a později můţe jedince omezovat uţ jedna dioptrie hypermetropie. Takový pacient musí nosit korekci alespoň v případech zvýšených nároků na akomodaci, tedy pro práci do blízka 16. Ve středním věku se stávají brýle na čtení nutností. Pokles akomodační schopnosti se bývá tak velký, ţe pacient jiţ není zcela schopen pohodlně vidět na čtecí vzdálenost bez spojných čoček. Kromě toho síla čoček překročí absolutní a fakultativní sloţku hypermetropie, takţe klient můţe pohodlně vidět na čtení a práci do blízka, ale vidění se stane rozmazané, pokud by byly tyto čočky pouţity pro vidění do dálky. Zvláště pro lidi od 55 let je obtíţné přizpůsobit se i jedné dioptrii. Tento typ hypermetropického pacienta obvykle potřebuje konvexní čočky jak pro vidění na dálku, tak i na blízko 16. Obrázek 1: Obrázek 1: A - Hypermetropické oko (L=čočka), B Adaptace pomocí akomodace (L=čočka je více konvexní), C Korekce kovexní čočkou (=Cx) předsazenou před oko 18 9

1.2.1.1. Klasifikace hypermetropie Hypermetropie můţe být klasifikována na základě fyziologie, anatomické struktury, akomodační činnosti nebo stupně vady. Dělení dle fyziologie 1,6 : Fyziologická nepatologická, Patologická způsobená např. patologickým oploštěním rohovky, krvácením, edémem, tumorem, chyběním refrakčního elementu (př. afakie) nebo jeho posunutím (posun čočky). Dělení dle anatomické struktury 1,6 : Osová (axiální) hypermetropie předozadní délka oka je menší neţ by odpovídala optické mohutnosti lomivých prostředí. Refrakční optická prostředí lámou paprsek méně, neţ by odpovídalo délce oka. Dále lze hypermetropii dělit na 1,5 : Indexovou jeden nebo více indexů lomu optických prostředí není v normě. Křivkovou zvětšení poloměru zakřivení jedné nebo více refrakčních ploch rohovky nebo čočky způsobuje sníţení lomivosti soustavy. Zvětšení poloměru křivosti rohovky o 1 mm povede ke zvětšení velikosti hypermetropie o 6 D. Komorovou se zmenšující se hloubkou přední komory se i sniţuje refrakční schopnost oka. Klasifikace dle akomodační akce: Manifestní hypermetropie [1,5]: Absolutní nelze vykompenzovat akomodačním úsilím. Je dána nejslabší spojnou čočkou, se kterou je vidění hypermetropa do dálky ostré. Fakultativní lze kompenzovat zvýšeným akomodačním úsilím. Je dána rozdílem mezi nejslabší a nejsilnější spojkou, který umoţnuje ostré vidění do dálky. Latentní hypermetropie je skrytá akomodací a nelze ji odhalit bez pouţití cykloplegik. Po kápnutí cykloplegika dojde k přerušení činnosti ciliárního svalu. Latentní hypermetropie se svou velikostí rovná navýšení hodnoty spojné čočky, která po aplikaci cykloplegik zaručí ostré vidění do dálky [1,5]. 10

Manifestní a latentní hypermetropie tvoří hypermetropii totální [1,5]. Dělení dle stupně hypermetropie [1,6]: Simplex (nízká): plan aţ +3,00 D Modica (střední): +3,25 aţ +5,00 D Gravis (vysoká): více neţ +5,00 D 1.2.2. Myopie Myopie, označována také jako krátkozrakost, je refrakční vadou, při které dochází ke střetu rovnoběţných paprsků s optickou osou za akomodačního klidu před sítnicí. Pojem myopie se skládá ze dvou částí: myein (zavřít) a ops (oko) [1,6]. Daleký bod myopického oka se nachází v konečné vzdálenosti před okem. Blízký bod je blíţe k oku. Krátkozrakost se koriguje čočkou, jejíţ obrazové ohnisko je totoţné s dalekým bodem myopického oka, tedy rozptylnou čočkou. Myop vidí lépe do blízka neţ do dálky, je to způsobeno posunem dalekého a blízkého bodu k rohovce [1,5,9]. Část lékařů zastává názor, ţe by se myopie měla ve většině případů korigovat plně, tak aby člověk mohl vidět pohodlně a ostře do dálky. Někteří odborníci se však domnívají, ţe by krátkozrakost měla být podkorigována a krátkozraký člověk by měl číst bez brýlí. Věří, ţe tím zabrání dalšímu zvýšení myopie. Plná korekce však umoţňuje myopovi vytvořit normální vztah mezi akomodací a konvergencí. Krátkozraké děti nevyţadují ţádné zvláštní stimuly pro nošení brýlí. Myopové z počátku nemusejí rozpoznat svojí vadu, jakmile ale obdrţí brýle, jsou si vědomi pokroku v čitelnosti věcí 16. Obrázek 2: A- Myopické oko (L=čočka), B- Korekce konkávní čočkou (=Cc) 18 11

1.2.2.1. Klasifikace myopie Myopie můţe být klasifikována na základě anatomické struktury, progrese, doby vzniku a stupně vady. Dělení dle anatomické struktury [1,6]: Osová (axiální) myopie axiální délka oka je větší neţ odpovídá optické mohutnosti lomivých prostředí. Refrakční - lomivost optických prostředí je předimenzována oproti předozadní délce. Další dělení je následující [1,6]: Indexová - jeden nebo více indexů lomu optických prostředí není v normě. Křivková zvýšení lomivosti je způsobeno zmenšení poloměru křivosti jedné nebo více refrakčních ploch. Komorová se zvětšující se hloubkou přední komora se zvyšuje i refrakční schopnost celého oka. Klasifikace dle doby vzniku [1,5]: Vrozená - bývá stacionární, dosahuje velikosti aţ -10 D a často je jednostranná [1,3]. Školní - začíná po šestém roku věku, stabilizuje se kolem dvacátého roku ţivota a obvykle nepřevyšuje -6 D. Pozdní - vzniká aţ v dospělosti a většinou nepřesahuje -3 D. Dělení dle stupně progrese: Fyziologická (myopia physiologica) - jedná se zejména o niţší vady bez degenerativních změn [1,3,10]. Intermediální (myopia intermedialis) - je středně těţká myopie s nefyziologickou axiální délkou oka (25,5-32,5 mm). Je doprovázena malými degenerativními změnami na sítnici [1,4,10]. Progresivní, patologická (myopia progressiva, pathologica) - vzniká brzy a dochází k rychlému zhoršování (progrese 1 4 D za rok). K ustálení dochází do 30-ti let věku. Je doprovázena změnami očního pozadí. Patologická myopie můţe být i dědičná [1,3,5,10]. Dělení podle stupně myopie [1,3]: Simplex (nízká) plan aţ -3 D Modica (střední) - od -3,25 D do -6 D Gravis (vysoká) - nad -6 D 12

1.2.3. Astigmatismus Astigmatismus je na rozdíl od hypermetropie a myopie zástupce vad asférických. Rovnoběţné paprsky s optickou osou procházející optickým prostředím astigmatického oka za akomodačního klidu nemají v různých meridiánech (řezech) své ohnisko v jedné rovině. Způsobuje to nestejná optická mohutnost v jednotlivých řezech optického systému (např. nesprávný index lomu nebo centrace, vada zakřivení). Pojem astigmatismus je sloţen ze slov a (chybí, postrádá) a stigma (bod). Korekce astigmatismu se řeší pomocí cylindrické (torické) čočky. U níţ se zjišťuje nejen síla, ale také její osa [1,3,5,6]. Korekce astigmatismu můţe být také řešena pomocí sférického ekvivalentu. Ten představuje sílu sférické čočky, kterou se dosáhne umístění krouţku nejmenšího rozptylu na sítnici. Jeho hodnota je rovna, kde S reprezentuje sférickou a C cylindrickou dioptrickou sloţku korekce [8]. Je zřejmé, ţe nejčastější stíţností pacienta s astigmatismem je neschopnost ostře vidět na všechny vzdálenosti. Zatímco někteří hypermetropové mohou efektivně vidět na dálku a někteří myopové dobře na blízkou vzdálenost. Stejně jako u jiných vad i astigmatický pacient zapojuje mnoho kompenzačních pohybů ke zlepšení vidění. Mohou mít tendenci přivírat oči, aby vytvořili vodorovnou štěrbinu mezi víčky a tím došlo k oříznutí paprsků v jednom meridiánu 16. 1.2.3.1. Klasifikace astigmatismu Astigmatismus můţe být klasifikován: na pravidelný a nepravidelný, podle polohy meridiánů nebo vzhledem k refrakční vadě [1,6]. Pravidelný a nepravidelný astigmatismus [1,6]: Pravidelný - řezy s maximální a minimální optickou mohutností svírají pravý (kolmý) úhel. Nepravidelný úhel je jiný neţ 90. Např. u zjizvené rohovky nebo u keratokonu. Dělení dle příčiny: Příčina na přední ploše rohovky - Astigmatismus bývá nejčastěji způsoben vadou zakřivení přední plochy rohovky. K nejvýraznější změně indexů lomu dochází právě na rozhraní vzduch-slzný film- rohovka a tedy největší dioptrický účinek způsobují změny v zakřivení na tomto rozhraní [1,6]. 13

Příčina na zadní ploše rohovky Zakřivení zadní plochy rohovky byla dříve často opomíjená hodnota, protoţe převládal názor, ţe způsobuje pouze malý dioptrický účinek [1,6]. Příčina na čočce Čočkový astigmatismus můţe být způsoben abnormálním zakřivením obou ploch čočky, její subluxací nebo změnami indexu lomu (katarakta). I akomodační činnost můţe způsobovat změny čočkového astigmatismu [1,5,6]. Další příčina Šikmý astigmatismus o účinku 0,10 D můţe být způsoben změnou úhlu alfa o cca 5, kde úhel alfa představuje úhel mezi osou vidění a optickou osou [1,6]. Dělení dle orientace meridiánů (u pravidelného astigmatismu): Přímý (podle pravidla) - Méně lomivý je vodorovný (horizontální) řez (±20 stupňů), tedy meridián mezi 160 a 20 stupni. Jedná se často o rohovkový astigmatismus [1,5,6]. Nepřímý (proti pravidlu) - Méně lomivý je svislý (vertikální) řez (±20 stupňů), tedy meridián mezi 70 a 110 stupni [1,6]. Šikmý (obliquus) - Řezy s niţší lomivostí se nacházejí mezi 20 a 70 stupni anebo mezi 110 a 160 stupni [1,6]. Za meridián s niţší lomivostí je povaţován ten, co má plošší a numericky větší poloměr zakřivení a souhlasí s orientací osy minusového korekčního cylindru. Naopak za řez s vyšší lomivostí je brán ten, co má strmější a numericky menší poloměr zakřivení a souhlasí s kladnou osou korekčního cylindru a zároveň je kolmý k ose minusového cylindru [1,6]. Dělení vzhledem k refrakční vadě [1,6]: Podle pozice sítnicových obrazů vzdáleného bodu za uvolněné akomodace můţe být astigmatismus klasifikován takto: Jednoduchý astigmatismus (simplex) - První meridián je emetropický a druhý je myopický (jedná se o jednoduchý myopický astigmatismus) nebo je druhý řez hypermetropický (pak se jedná o jednoduchý hypermetropický astigmatismus). Sloţený astigmatismus (compositus) Oba řezy jsou myopické (jedná se o sloţený myopický astigmatismus) nebo jsou oba řezy hypermetropické (platí pro sloţený hypermetropický astigmatismus). Smíšený astigmatismus (mixtus) Jeden ze dvou obrazů předmětu leţí před sítnicí a druhý za ní. 14

Obrázek 3: Příklady vytváření obrazu astigmatickým okem vzhledem k sítnici (DLC - disk nejmenšího rozptylu, F y a F z - první a druhá fokála) upraveno,17 15

2. VYŠETŘENÍ REFRAKCE 2.1. Objektivní refrakce Při objektivní refrakci se měří refrakční vady člověka bez jeho větší pomoci. Po klientovi můţe být vyţadována spolupráce při umístění hlavy nebo fixování bodu na určitou dobu. Během vyšetření nejsou subjektivní informace o kvalitě vidění zapotřebí. Proto se objektivní refrakce vyuţívá i u dětí a nespolupracujících pacientů. Objektivní refrakce je jednou z důleţitých součástí celkového vyšetření refrakce, neboť při následující subjektivní refrakci představuje značnou časovou úsporu 1,2,6,11. 2.1.1. Skiaskopie Skiaskopie je metoda objektivní refrakce zaloţená na pozorování směru pohybu červeného reflexu - stínu. Vyvolaného světlem z bodového skiaskopu (retinoskopu), jenţ nahradil skiaskopické zrcátko a externí zdroj světla. Vyšetřovaný jedním okem fixuje objekt v dostatečné vzdálenosti, aby došlo k eliminaci zkreslení výsledku akomodací, a druhé oko je vyšetřováno. Cílem skiaskopického vyšetření je zachytit bod neutralizace, postupným předkládáním spojných nebo rozptylných skel na Rekossově kotouči či ve skiaskopické liště 1,5,11. Vyšetřující zvolí libovolnou vyšetřovací vzdálenost, tu však musí zohlednit ve výsledku měření. Souhlasný pohyb stínu ukazuje na hypermetropii, emetropii případně myopii menší neţ převrácená hodnota vyšetřovací vzdálenosti. Protichůdný pohybu svědčí o myopii větší neţ převrácená hodnota vyšetřovací vzdálenosti 1,5,11. Bod neutralizace je shodný ve všech meridiánech jen u sférických vad (tedy hypermetropie a myopie). U astigmatismu tomu tak není, proto je zapotřebí kaţdý meridián korigovat samostatně. Při vyšetření je doporučeno začít hledáním obou hlavních řezů natáčením rukojeti retinoskopu. Hlavnímu řezu odpovídá stav, kdy se shoduje směr pohybu světla v rovině zornice se směrem pohybu osvětlovacího svazku. Absolutní hodnota rozdílu mezi lámavostí sférických zkušebních čoček předsazených v obou hlavních řezech udává astigmatickou diferenci 1,5,11. Tento postup, kdy je konstantní vzdáleností od vyšetřovaného, se nazývá skiaskopie statická. Opakem je labilní skiaskopie, při které se vyšetřující snaţí nalézt neutrální bod 16

pomocí změny vzdálenosti retinoskopu od oka pacienta. Převrácená hodnota této vzdálenosti souhlasí s axiální refrakcí oka. Tento druh skiaskopie je náročný na přesné změření vzdálenosti retinoskopu od vyšetřovaného oka a na prostor před pacientem, jenţ není nekonečný 1,5,11. Obrázek 4: Reflex vyvolaný retinoskopem (A-norma; B-Souběžný pohyb. Reflex se pohybuje ve stejném směru jako retinoskop, značí hypermetropii; C-Protiběžný pohyb. Reflex se pohybuje v opačném směru než retinoskop, svědčí o myopii; D-Proužek není jednotný ve tvaru, velikosti a jasu v celé zornici. Proužek je nápadný v jednom poledníku, značí astigmatismus; E- Neutralizační bod. Pohyb reflexu není znatelný, pupila je vyplněna červeným reflexem.) 16. 2.1.2. Automatické oční refraktometry Jiţ na počátku sedmdesátých let minulého století byly na trh uvedeny první automatické refraktometry. Za tu dobu prošly řadou inovací a změn. Pouze axiální refrakci a proměřování parametrů astigmatických očí měřily přístroje první generace. Přístroje druhé generace jiţ dokázaly uvolnit akomodaci a zvládly zaznamenat změnu sférické refrakční sloţky. Třetí generace vyuţívá metody Jacksonových zkříţených cylindrů, zamlţovací cylindrické metody a metody komplementárních obrazů. Tyto přístroje dosáhly velké úspory času v objektivní refrakci a staly se důleţitým prvkem, jenţ předchází subjektivnímu měření refrakce 1,5,11. Jednotlivé modely automatických očních refraktometrů se od sebe odlišují z elektronického, fyzikálně-optického i optometrického hlediska. Přes všechny odlišnosti vyuţívají společného principu, vyšetření oka pomocí infračerveného záření 880 nm, jenţ neozařuje oko a sniţuje neţádoucí akomodaci. Autorefraktometr promítne obraz na sítnici oka 17

a pomocí sady detektorů vyhodnocuje odraţený paprsek, jenţ prošel přes optická média (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec) oka k sítnici a zpět. A tímto zjistí objektivní refrakci daného oka 1,11. Dnes společně s autorefraktometrem v jednom přístroji můţe být i keratometr, zařízení jenţ měří parametry přední plochy rohovky. Tím pomůţe při další specifikaci astigmatismu. Místo keratometru můţe být součástí autorefraktometru i bezkontaktní tonometr pro měření nitroočního tlaku. V moderních multifunkčních přístrojích lze nalézt všechny tři zařízení v jednom zařízení. Některé modely automatických očních refraktometrů lze propojit s foropterem, lze pak vyuţít automatického předsazení korekce zjištěné pomocí objektivní refrakce 1,12,13. 2.1.3. Fotorefraktometry Stolní oční autorefraktometry jsou vhodné pouze pro klienty schopné sedět a mírné spolupráce. Jsou tedy vhodné pro neleţící dospělé a děti cca od pěti let, které jsou schopné se soustředit a vydrţet v klidu po dobu měření. Vzhledem k tomu, ţe i vyšetření leţících pacientů nebo menších dětí je nesmírně důleţité, prošly stolní refraktometry řadou modifikací. Na český trh byly uvedeny přenosné ruční refraktometry, označované také jako fotorefraktory. Nejčastějším zástupcem těchto přístrojů je především PlusOptix, méně pak Retinomax, jehoţ sférický rozsah je -18 aţ +23 D a cylindrický 0 aţ ±12 D 1,14,15. Ruční autorefraktometry (fotorefraktory) PlusOptix jsou určeny převáţně na screeningová vyšetření dětí. Jejich výhodou je hlavně rychlost měření. Měří se za binokulárních podmínek a není potřeba aplikovat cykloplegika. Jedná se o bezkontaktní měření ze vzdálenosti 1m. Tyto přístroje jsou vhodné pro pacienty od 6 měsíců. Princip je zaloţen na excentrické fotoskiaskopii. Infračervený paprsek prochází přes optická média oka aţ na sítnici, kde dochází k odrazu. Podle velikosti refrakční vady vzniká na zornici specifický světelný obrazec, z něhoţ se následně vypočte hodnota sférické vady. Měření je prováděno ve třech řezech, aby byla odhalena i případná asférická vada 1,15. 2.2. Subjektivní refrakce zraková ostrost Konečné zjištění refrakce během zrakových vyšetření se obvykle provádí pomocí subjektivní refrakce. Přestoţe v průběhu let jiţ bylo popsáno mnoho technik zjištění subjektivní refrakce, v praxi se pouţívají pouze dvě nebo tři. Tyto metody se spoléhají 18

na spolupráci vyšetřovaného s vyšetřujícím, vedou ke zjištění sférické a cylindrické (a její osy) sloţky refrakční vady 8. Vyšetření zrakové ostrosti patří mezi jedno ze základních očních vyšetření. Zraková ostrost je vlastnost vizuálního systému. Vyjadřuje úhlovou velikost detailu, který můţe být ještě rozpoznán pozorovatelem. Limity zrakové ostrosti jsou charakteru optických a nervových faktorů nebo jejich kombinace. V normálním oku jsou omezení optickými faktory a nervovými faktory podobného rozsahu. Zástupcem optického faktoru je např. difrakce nebo chromatická vada. Neurální limit rozlišení je dán hustotou rozloţení sítnicových receptorů a nervovými interakcemi v sítnici a v následných zrakových drahách [6]. Subjektivní metody vyuţívají k testování optotypové tabule a zkušební čočky. Zkušební čočky se mohou vkládat do zkušební obruby nebo být součástí foropteru. Foropter je mechanické zařízení obsahující řadu sférických, cylindrických, prizmatických čoček o různé síle, přídatné filtry a čočky. Optotypy, tištěné či projekční, obsahují písmena, čísla nebo piktogramy uspořádané v přesné sekvenci a se shora dolů se postupně zmenšuje jejich velikost. Konkrétní velikost znaků je přizpůsobena vzdálenosti, ze které je prováděno vyšetření. Zraková ostrost reprezentuje minimální rozlišovací úhel oka, zjištěný pomocí optotypu, s nebo bez korekční čočky. Subjektivní refrakci většinou předchází objektivní refrakce a zjištění dosavadní korekce. Stanovení refrakce oka dovolí očnímu lékaři či optometristovi předepsat korekční čočky, které umoţňují pacientovi získat nejlepší moţnou zrakovou ostrost 8,16. 2.2.1. Optotypy Zraková ostrost je ovlivněna nejen stavem optického systému oka, ale také sítnice, zrakové dráhy a mozkových zrakových center. Jako zraková ostrost, neboli minimum separabile, je označována schopnost oka rozlišit dva body leţící poblíţ sebe. Od centra sítnice do periferie se zhoršuje zraková ostrost, protoţe koncentrace smyslových elementů směrem do periferie klesá. Vliv na zrakovou ostrost mají i věk a změny průhlednosti optických prostředí, jejich vlivem dochází ke sniţování zrakové ostrosti, jeţ závisí také například na barvě a intenzitě světla [1,5,10]. Emetrop rozliší 2 body jako samostatné dva, pokud zorný úhel neklesne pod 1 minutu a zároveň jsou podráţděny dva nesousedící smyslové elementy a alespoň jeden čípek mezi nimi zůstává nezasaţen [1,5,10]. 19

Ke zjišťování stavu a hodnocení zrakové ostrosti se běţně pouţívají optotypy. Coţ jsou tabule, či obrazovky, na kterých se nacházejí znaky v různých velikostech. Kaţdá značka (písmeno, číslice, symbol) bývá zanesena do čtvercové sítě 5x5 jednotek, jedné jednotce sítě odpovídá tloušťka čáry znaku nebo mezery. Výsledek vyšetření je vyjádřen jako zlomek nebo desetinné číslo. Čitatel zlomku symbolizuje vzdálenost pacienta od vyšetřovacího optotypu a jmenovatel odpovídá vzdálenosti, ze které je daný znak viděn emetropickým okem. Například, čte-li vyšetřovaný pacient řádek označen 6/15 (0,4) ze vzdálenosti 6 metrů, je zraková ostrost 6/15 neboli 0,4. Znamená to, ţe takováto osoba je schopna rozpoznat z 6 metrů znak, jenţ vidí emetrop z 15 metrů [1,2,5,16]. Pacient, který není schopen přečíst ani největší znak optotypu, je poţádán, aby se postupně přibliţoval k vyšetřovací tabuli, dokud není schopen daný symbol rozeznat. Tato vzdálenost je zaznamenána jako čitatel. Například 2/60 znamená, ţe pacient byl 2 metry od znaku označeného 6/60. Pokud není moţné ani takto rozlišit největší písmeno, vyšetřující přidrţí za dobrého osvětlení své prsty před okem pacienta. Stupni vidění poté odpovídá největší vzdálenost, při které byl vyšetřovaný ještě schopen rozeznat počet prstů 16. Pokud není pacient schopen určit počet prstů, testuje se schopnost zaznamenat pohyb ruky. V případě, ţe osoba nemůţe detekovat ani pohyb ruky, je vyšetřovací místnost zatemněna a do oka pacienta je svíceno svítilnou ze 4 kvadrantů. Pokud je schopen člověk určit směr, ze kterého světlo přichází, je vidění zaznamenáno jako světelná projekce. Jako světlocit je označen stav, kdy pacient je schopen detekovat pouze světlo bez určení jeho pozice 16. Obrázek 5: Zástupce LCD optotypu, na kterém lze vyšetřovat visus ve 2D i 3D [zdroj vlastní] 20

Pro testování zrakové ostrosti by měla být vybrána tichá místnost. Optotyp by měl být upevněn v úrovni očí na světlé, přehledné zdi. Zeď by neměla mít v okolí okna, aby se předcházelo oslnění 16. 2.2.1.1. Snellenovy optotypy Původní optotyp sestavený Snellenem měl různých sedm velikostních úrovní. Na největší z nich bylo pouze jedno jediné písmeno, a zmenšující se řádky byly navíc doplněny o číslovku. Zvyšoval se počet symbolů na řádek se zmenšující se velikostí řádku. Poslední a také nejmenší řádek byl sloţen ze sedmi písmen a jedné číslovky. Sekvence velikostí řádků odpovídala v metrech 60, 30, 21, 15, 12, 9 a 6. Dnes se s označením Snellenův optotyp je moţné setkat u designů s jedním velkým písmenem na začátku tabule a dále se zmenšujícími řádky s postupným přibýváním písmen 1,2,6. 2.2.1.2. Optotypy uplatňující použití logaritmické řady Jedná se o optotypy zkonstruované podle následujících pravidel. Poměr mezi jednotlivými řádky má logaritmickou progresi (0,1 log jednotek). Na kaţdém řádku se nachází stejný počet znaků. Úměrné velikosti písmen jsou i mezery mezi řádky a znaky, velikost má tedy logaritmickou progresi. Původní optotyp uplatňující pouţití logaritmické řady byl konstruován za pouţití Landoltových kruhů. Dnes je tento systém pouţíván i pro písmena, číslovky nebo dokonce i obrázky 1,2,6,10. 2.2.1.3. Optotypové znaky Nejpouţívanější optotypové znaky pro dospělé v ČŘ jsou písmena. Bývají konstruovány do sítě 5x5 políček a šíře čáry znaku vyplňuje pětinu šíře sítě. Písma se pouţívají patková i bezpatková. Písmena jsou vhodná především pro osoby, jeţ umí číst 1,6. Landoltovo C nebo Landoltův kruh je znak skládající se z kruhu s přerušením, je také zapsán do čtyřhranné sítě 5x5. Vnější průměr Landoltova kruhu odpovídá pěti políčkům čtvercové sítě, vnitřní průměr znaku poté odpovídá třem dílům a přerušení C představuje jednu jednotku. Ve většině testů Landoltova typu je přerušení kruhu v jednom ze čtyř směrů (nahoru, dolů, doprava a doleva), někdy však můţe být rozšířen také o přerušení v šikmých 21

osách. Úkolem vyšetřovaného během testu je definovat umístění přerušení na kaţdém kruhu. Na rozdíl od spousty jiných optotypových symbolů, je zde kritický detail přesně definovaný a jednoznačný. Rozhodující detail, přerušení kruhu, odpovídá dvaceti procentům z celkové výšky optotypového znaku. Drobná nepravidelnost, jeţ určuje pozici přerušení, nemusí být viděna vyšetřovaným jako jasné C, ale můţe se jevit pouze jako drobný bod asymetrický v určitém směru. Landoltův kruh, stejně jako následující znak Pflügerova háku, je vhodný také pro vyšetřované, jenţ ještě nejsou seznámeni s abecedou 1,2,6. Pflügerovy háky, označované také jako negramotné E, vyuţívají také čtvercovou síť pět krát pět políček. Tento znak tvaru písmene E má většinou všechna tři ramena stejně dlouhá. Ramena znaku jsou směřována hlavně ve dvou osách (v horizontální a vertikální), tedy do čtyř základních směrů (nahoru, dolů a na obě strany). Úkolem pozorovatele je určit tento směr. Je moţné nalézt i alternativní varianty testu, které jsou rozšířené i o směry ramen v šikmých osách, tedy na osm variant umístění znaku 1,2,6. Obrázkové optotypy jsou nedílnou součástí dětských ordinací. Jako optotypové symboly se pouţívají pouze jednoduché obrázky, jenţ děti dobře znají (např. čtverec, letadlo, srdce, ). Znaky jsou vyobrazeny jakou siluety nebo obrysy. Tento test je pouţíván hlavně pro děti předškolního věku. Malý pacient pojmenuje viděné obrázky nebo je ukáţe na destičce, kterou drţí v ruce, a na které jsou jednotlivé obrázky z optotypu vyobrazeny. Na rozdíl od předchozích jmenovaných znaků nemusejí být obrázky striktně zapsány do čtyřhranné sítě 1,6. 2.2.1.4. Vyšetření zrakové ostrosti Při testování zrakové ostrosti by měl být brán zřetel na následující body 16 : 1) Je potřeba zvolit adekvátní optotypové znaky odpovídající rozumovým schopnostem pacienta. Např. pro gramotného člověka písmena a předškolní dítě Pflügerovy háky. 2) Chybná představa o zrakové ostrosti můţe nastat, pokud jsou vyšetřovanému předkládány znaky jednotlivě, místo v celém řádku. Tento jev se vyskytuje zejména u osob s amblyopií ex anopsia. Takový člověk můţe například dosahovat výsledků aţ 0,4-0,5 při zkouškách s izolovanými písmeny. Při identifikaci písmen tvořící sérii je pak visus pouze 0,1. 3) Mohou nastat rozdíly v rozpoznávání různých písmen ve stejném řádku. Za nejjednodušší písmeno abecedy k identifikaci je povaţováno L, písmeno B pak za nejobtíţnější. Obtíţnost postupně roste v řadě písmen T, C, F a E. 22

4) Visus by měl být vţdy testován s i bez korekce, pro porovnání. 5) Při všech měření zrakové ostrosti by si měl vyšetřující všímat souvislostí mezi nečitelnými znaky. Například neschopnost vidět nasální nebo temporální poloviny optotypu můţe znamenat váţné defekty zorného pole. 6) Jsou-li obě oči vyšetřovány zároveň, je obvykle zjištěno, ţe jedno oko posiluje druhé, a ţe binokulární zraková ostrost je o něco lepší neţ monokulární. 7) Falešné zrakové ostrosti se dosáhne v případě, ţe pacient při vyšetření zavírá nebo mhouří oko. To způsobí sníţení pupilární apertury a umoţní vstup do oka pouze centrálním paprskům. Takto změřený visus je lepší neţ odpovídá realitě. Je tedy důleţité, aby pacient měl oči při vyšetření doširoka otevřené. 8) Pacient by měl být v průběhu vyšetření pozorován, aby se předcházelo podkukování okluzoru. 2.2.2. Zkušební kufr, čočky a jejich použití 2.2.2.1. Zkušební kufr a čočky Zkušební kufr je plato s čočkami a příslušenstvím, pouţívaných pro stanovení refrakce oka. Tyto čočky jsou kaţdá označena hodnotou odpovídající jejich dioptrické síle, tak i směrem osy u cylindrické čočky. Zkušební kufr se skládá z 16 : Dvojic plusových sférických čoček v rozmezí od +0,25(+0,12) do +20 dioptrií Dvojic mínusových sférických čoček v rozmezí od -0,25(-0,12) do -20 dioptrií Dvojic plusových cylindrických čoček v rozmezí od +0,25(+0,12) do +8 cylindrických dioptrií Dvojic mínusových cylindrických čoček v rozmezí od -0,25(-0,12) do -8 cylindrických dioptrií Přídatných čoček Tyto čočky jsou navrţeny tak, aby se vešly do standartní zkušební obruby. Kaţdá čočka je obklopena kovovým či plastovým okrajem pro její ochranu a také ploškou, tvořící rukojeť, pro snadnou manipulaci. Mezi doplňkové čočky ve zkušebním kufru patří 16 : Okluzní čočka Dírkové štěrbiny Stenopeická clona 23

Maddoxův cylindr Prizmatické čočky v rozmezí 0,5 aţ 6,0 prizmatických dioptrií Disociační filtry např. polarizační nebo červený a zelený 2.2.2.2. Použití zkušebních čoček Zkušební čočky jsou nedílnou součástí oftalmologických a optometristických ambulancí, mohou být ale nahrazeny foropterem. Zkušební čočky mají nezastupitelné místo při vyšetření refrakční vady u dětí, které by mohly být zastrašeny masivní maskou foropteru nebo by nemohly být správně umístěny za otvory foropteru vlivem malé vzdálenosti zornic. Bifokální či multifokální brýle jsou předepisovány za pouţití zkušební obruby a čoček, protoţe klient můţe lépe posoudit pohodlnou práci a čtecí vzdálenost s lehce skloněnou hlavou a očima v přirozené poloze pro čtení. Zkušební čočky jsou také přednostně pouţívány v refrakci afakických a vysoce myopických očí, kde je výhoda menší vzdálenosti od oka ke zkušební čočce 16. 2.2.2.3. Zkušební obruba Zkušební obruba, je v podstatě obruba schopná udrţet skupinu tří aţ čtyř zkušebních čoček pro kaţdé oko. Obruba má nastavitelnou část pro uchycení za uši a posuvný můstek, jenţ můţe měnit pupilární vzdálenost. Některé zkušební rámečky mají také upravitelnou inklinaci. U vysokých mínusových a plusových předpisů, je potřeba zaznamenat vzdálenost mezi čočkou v obrubě a okem (vertex distance) pro další práci očního optika. Kalibrační stupnice můţe být součástí vnější strany obruby. Moderní zkušební obruby mají mechanismus otočných šroubů na straně zkušebního rámu pro otáčení předního nosiče čoček. Do nosiče se vkládá cylindrická čočka, posuvný šroub umoţní s ní otáčet do správné osy. Na čelní ploše zkušebního rámu jsou vyznačeny stupně od 0 do 180. Podle konvence jsou rámečky označeny v protisměru hodinových ručiček a od pravé strany vodorovného poledníku 16. 2.2.2.4. Příslušenství používané k refrakci Zkřížený cylindr se skládá z plusového a mínusového válce, jenţ jsou nastaveny k sobě navzájem v pravém úhlu. Rukojeť se nachází uprostřed mezi oběma osami. Osa plusového 24

válce bývá označena bíle či černě a osa záporného cylindru červeně. Zkříţené cylindry jsou k dispozici ve variantách ±0,12, ±0,25, ±0,5 a ±1,0. Zkříţený cylindr je důleţitý nástroj pro určení přesné síly a osy astigmatismu 16. Stenopeická clona, je-li umístěna před oko, odstraňuje periferní paprsky světla jdoucí do oka, zlepšuje kontrast a obecně zlepšuje vidění téměř do normálních mezí, pokud má pacient refrakční vadu. Disk s dírkou slouţí k rozlišení vizuální ztráty způsobené refrakční vadou od špatného vidění důsledkem onemocnění oka. V naposled jmenovaném případě při předloţení stenopeické štěrbiny před oko nedojde ke zlepšení visu. Clonu lze pouţít pro ověření správnosti výsledné monokulární refrakce 16. 2.2.2.5. Cykloplegické látky Aby se předcházelo chybám v měření vlivem akomodační amplitudy (schopnosti zaostřit), pouţívají se cykloplegické látky. Velkou schopností zaostřit vládnou především děti a mladí pacienti. Mohou tak zásadně měnit ohnisko v průběhu refrakce a navodit tím myopický posun nebo falešný výskyt astigmatismu. Přesné stanovení refrakční vady je moţné paralyzováním akomodace pomocí cykloplegických kapek. Pouţití cykloplegik je nejlepší způsob, jak docílit přesné refrakce u dítěte. Cykloplegické látky působí na duhovku, paralyzují svěrač zornice. Ale hlavně na řasnaté těleso, ve kterém deaktivují zaostřovací svaly, a oko tak jiţ není schopné akomodovat na blízkou vzdálenost. Zástupci takovýchto látek jsou např. atropin, homatropin, tropikamid, skopolamin a cyklopentolát 1,13,16. 25

3. INTELIGENCE Obecná inteligence je jednou z nejznámějších schopností člověka. Jedna z definic inteligence je, ţe se jedná o bystrost mysli, či její schopnosti. Ryze české ekvivalenty pro inteligenci jsou chápavost a důvtip. Někdy také označována jako schopnost člověk číst mezi řádky. Inteligence je potřeba pro orientaci v nové a neznámé situaci, ve které si jedinec nemůţe vystačit pouze se zkušenostmi. Někteří psychologové chápou pojem inteligence jako všeobecnou přizpůsobivost, adaptabilitu, schopnost vhodně se aklimatizovat v daných podmínkách. Je všeobecně v odborných kruzích známo, ţe duševní schopnosti člověka se vyvíjejí konstantní rychlostí aţ do 13 let věku, poté se vývoj zpomaluje. A v dospělosti je jiţ vývoj malý nebo ţádný 19,20. 3.1. Inteligence a schopnosti Postupným bádáním faktorových analytiků byla sestavena celá řada schopností. U nich byla následně rozpoutána diskuze, zdali se jedná o sloţky obecné inteligence nebo ať uţ z části či úplně stojí samostatně. Názory stále nejsou jednotné a s dalším prozkoumáváním oblasti se mění. Následuje výčet těch nejzákladnějších a nejznámějších 19. 3.1.1. Verbální schopnosti Část psychologů povaţuje verbální schopnost jako prvek inteligence, druhá část autorů ji staví stranou jako samostatnou schopnost. Verbální schopnost je tvořena porozuměním vztahům vyjádřených slovy a schopnosti vyjadřovat se. Zástupcem testů, jenţ měří verbální schopnosti je i test třídění slov. Např. jsou zadána slova: DUB SMRK BŘÍZA LÍPA JAVOR a testovaný má ze skupiny pěti pojmů označit ten, který do skupiny nepatří. V tomto případě do skupiny nepatří SMRK, protoţe není stromem listnatým jako ostatní moţnosti 19. 3.1.2. Prostorová představivost Prostorová představivost je souhrnný pojem pro tři důleţité vlastnosti: prostorovou orientaci, vizualizaci a kinestetickou představivost. Prostorová orientace zajišťuje jedinci 26

vymezení své polohy ve svém okolí. Vizualizace je schopnost představit si vzájemné polohy předmětů a jejich změny. Pro vyřešení úloh typu: určení pohybu odlišných soukolí, je potřeba kinestetická představivost. Následující ilustrace je ukázkou z testu zjišťujícího prostorovou představivost v kombinaci s technickým myšlením 19. Obrázek 6: Ukázka testu kombinující prostorovou představivost a technické myšlení upraveno,19 3.1.3. Numerické schopnosti Pohotová a přesná práce s čísly je charakteristická pro numerickou schopnost. Je moţné ale, ţe numerická schopnost je jen podsloţkou schopnosti pohotové a přesné práce s nám známými jednoduchými symboly. Numerickou inteligenci porovnávají např. testy číselných řad. Číselné řady mají mnoho podob a většinou začínají jednoduchými vztahy a postupně roste obtíţnost. Zástupcem řady je např. série: 2 3 5 8 13 x Cílem probanda je za X doplnit číslovku, v tomto případě 21, která doplní řadu čísel (vznikající součtem dvou předchozích čísel) 19. 27

3.1.4. Percepční pohotovost Percepční pohotovost zde není vnímána jako pojem spjatý se smyslovými schopnostmi, ale je chápán ve významu duševním. Dostává se do popředí při rychlém pozorování detailů. Percepční pohotovost se projevuje v situacích jako je oprava textu či hledání čtyřlístků 19. 3.1.5. Paměťové schopnosti Paměť ve smyslu funkce mozku je zatím více prozkoumaná neţ paměťové schopnosti ve významu osobních rozdílů. Mechanickou paměť lze rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou paměť. Otázkou zůstává, jestli logická paměť stojí samostatně, nebo se jedná o spojení mechanické paměti s logickým myšlením, tedy před zapamatováním materiálu dojde k jeho logickému uspořádání 19. 3.1.6. Psychomotorické schopnosti Psychomotorické schopnosti se dostaly do popředí za druhé světové války, v té době došlo k rozmachu vojenské techniky a kromě nároků na hrubou fyzickou práci stouply i nároky na jemnou motoriku a koordinaci pohybů. Psychomotorické schopnosti se i nadále uplatňují v pracovních podmínkách a ve sportu. Vztah mezi psychomotorickými schopnostmi a inteligencí není tak pevný jako u výše zmíněných (Sportovec můţe skvěle skórovat na branku, ale jeho skóre u IQ testu nemusí dopadnout příliš valně) 19. 3.1.7. Umělecké schopnosti Díky vysoké úrovni uměleckých schopností lze ve společnosti dosáhnout velkého úspěchu a uznání. Přesto se většina lidí bez této schopnosti nestydí k tomuto handicapu přiznat. Ale přiznat se k tomu, ţe člověk nemá vysokou inteligenci, to uţ mnohým činí problémy. Lidé vycítili, ţe nedostatek v některé ze schopností není závaţný problém, ale nedostatek v inteligenci jako takové znamená znevýhodnění ve společnosti 19. Umělecké schopnosti lze dělit na 19 : Literární schopnosti Hudební schopnosti 28

Výtvarné schopnosti Herecké schopnosti Jednotlivé podskupiny mohou stát samostatně, ale mohou se u člověka projevovat i v určité kombinaci 19. 3.2. Teorie inteligence 3.2.1. Teorie dvou faktorů C. Spearman byl první, který vyuţil faktorovou analýzu pro výzkum inteligence. Definoval dvoufaktorovou teorii inteligence v roce 1927. Intelektové operace jsou závislé na dvou faktorech, G-faktoru a S-faktoru. Zatímco S-faktor je činitel speciálního nadání a má jen omezený rozsah, G-faktor se projevuje u všech myšlenkových operací. G-faktor odpovídá obecné inteligenci a je vrozený 21. 3.2.2. Teorie vzorků Teorie vzorků, označovaná jako mnohofaktorová teorie, stojí proti Spearmanově teorii. Mnohofaktorová teorie byla sestavena v roce 1921 E.L.Thorndikem, ten zastával názor, ţe inteligence se skládá ze spousty dílčích sloţek, faktorů. Při kaţdém intelektuálním pochodu se zapojuje hned několik sloţek 21. 3.2.3. Teorie skupinových faktorů L.L.Thurstone nezastával názor, ţe existuje všeobecná inteligence, ale rozdělil inteligenci do sedmi samostatných faktorů. Na základě této myšlenky byly sestaveny i testy, které dávaly charakter jednotlivých sedmi nezávislých primárních schopností. Teorie skupinových faktorů zahrnuje tyto schopnosti 21,22 : verbální faktor V - práce s pojmy; početní faktor N - numerické úlohy; pamětní faktor M - schopnost zapamatovat si; prostorový faktor A - znázorňování a představivost ploch a 3D předmětů; 29

prostorový (mechanický) faktor P - řazení předmětů dle šablony; faktor mentální produktivity (rychlosti a času) T - fluence slov; induktivní faktor R - hledání souvislostí 21. 3.2.4. Hierarchická teorie inteligence Bádání W.P.Alexandra je označováno jako tzv. anglická škola, jeho teorie dělí inteligenci do čtyř úrovní, na následující 21 : 1.Úroveň 2.Úroveň 3.Úroveň 4.Úrověň Skupinový faktor 1 Speciální faktory 1,2,3,4,... Verbální faktor Skupinový faktor 2 Speciální faktory 1,2,3,4,... G-faktor Skupinový faktor 3 Skupinový faktor 1 Speciální faktory 1,2,3,4,... Speciální faktory 1,2,3,4,... Praktický faktor Skupinový faktor 2 Speciální faktory 1,2,3,4,... Skupinový faktor 3 Speciální faktory 1,2,3,4,... Obrázek 7: Dělení inteligence dle hierarchické teorie [upraveno,21] G-faktor (obecný faktor) se projeví ve všech myšlenkových operacích. Mezi společné faktory patří verbální a praktický faktor, kaţdý se ukazuje v mnoha schopnostech, a patří jim druhá pozice v hierarchickém uspořádání inteligence. Další v pořadí jsou faktory skupinové a poslední pozice patří specifickým faktorům, jeţ se uplatňují v konkrétních výkonech 21. 3.2.5. Guilfordova teorie J.P.Guilford svou teorii struktury intelektu opřel o prostorový model kostky. Guilford předpokládá, ţe kaţdá intelektová operace vzniká na základě tří základních kritérií, tedy myšlenkových operací, obsahů myšlenkových operací a jejich výsledků 21,22. 30

Mezi myšlenkové operace a procesy řadí autor: poznávání (reprezentuje receptivní procesy, vnímání informací, jejich chápání), paměť (jde o ukládání a vybavování si informací), konvergentní myšlení (znamená řešení problému na základě jednoho moţného správného řešení), divergentní myšlení (reprezentuje řešení problému na základě více moţných správných řešení) a hodnocení (jde o posuzování vhodnosti, přiměřenosti a kvality závěrů myšlenkových procesů) 21. Obrázek 8: Guilferdův trojrozměrný model inteligence upraveno,21 Mezi obsahy pak autor řadí čtyři materiály: konkrétní materiál (řadí sem okamţité vlastnosti předmětů, např. barva a rozměr), symbolický materiál (do této podskupiny spadají různé symboly a znaky, či celé systémy znaků), sémantický materiál (reprezentuje slova a jejich význam) a materiály související s chováním (odpovídá termínu sociální inteligence, tedy porozumění chování ostatních jedinců i sobě samému) 21. Kombinace intelektové operace a základního obsahu (matriálu) vede k jednomu ze šesti moţných výsledků. Mezi moţné produkty patří: jedinečné produkty (např. zaznamenat chybějící prvek určitého celku), třidy (zahrnují úlohy na principu vyřadit ze série objektů ty se 31

společnými vlastnostmi), systémy (reprezentovány schopností třídit jednotlivé elementy do celků), transformace (představují způsobilost konat různé změny s materiálem), implikace (označující intuici, předvídavost, tj. jde o důsledky, které z něčeho vyplívají) a vztahové myšlení (týká se schopnosti podchytit kontext mezi jednotlivými členy) 21. 3.3. Druhy inteligence 3.3.1. Thorndikeho klasická teorie Mezi jednoduchá dělení inteligence lze zařadit klasickou teorii tří druhů inteligence od E.L.Thorndikeho z roku 1918. Tento badatel rozdělil celkovou inteligenci na tři druhy 21 : Teoretická (abstraktní) inteligence umění práce se slovy a symboly Konkrétní (praktická) inteligence schopnost fyzické manipulace s předměty Sociální inteligence - způsobilost práce s lidmi, porozumění jim 3.3.2. Meiliho teorie analytické inteligence R. Meili se jako psycholog proslavil rozdělením inteligence na pět druhů, podle dělení byl sestaven Analytický test inteligence. Podle výsledků testu byly sestaveny profily, připomínající hvězdy, kde kaţdý hrot hvězdy odpovídá jedné oblasti testu. Profily pěti inteligencí jsou označeny jako logicko-formální typ, obrazně-konkrétní typ, kombinatorický (tvůrčí) typ, analytický (receptivní) typ a harmonicky rozvinutý typ inteligence 21. Subtesty jsou zaměřeny na šest oblastí, jako uspořádání obrázků, tvorba vět ze slov, číselné řady, analogie, mezery v obrázcích a tvorba nákresů ze tří linií. Jednotlivé subtesty lze sdruţit do tří oblastí: okruh konkrétních souvislostí (sem spadají subtesty týkající se tvorby vět, vyplňování mezer a uspořádání obrázků), abstraktní okruh (zahrnuje analogii a práci s číselnými řadami) a poslední okruh reprezentující vizuální imaginaci (sem spadá pouze sestavování kombinací z linií). Z jednotlivých kombinací podtestů lze usoudit i jiné intelektové vlastnosti. Psycholog Meili svou teorii několikrát poupravil, v poslední úpravě rozdělil faktory na obecné a skupinové a na faktory základní a podmíněné 21. 32

3.3.3. Fluidní a krystalická inteligence R.B.Cattell rozdělil celkovou inteligenci na dvě sloţky, na fluidní (také označovanou jako tekutou inteligenci) a krystalickou inteligenci. Které jsou u kaţdého člověka zastoupeny v jiném poměru. Přestoţe dva různě staří lidé dosáhnou stejného výsledku v inteligenčním testu, budou k řešení problému přistupovat odlišně a to právě díky jinému poměru sloţek inteligence. Fluidní inteligence je spíše vrozená a převaţuje v mladším věku. Jedná se o schopnost přizpůsobení se, duševní pruţnosti či bystrosti a dá se na ní dále pracovat a rozvíjet (např. zkušeností, myšlením, učením). Svého vrcholu dosahuje na začátku adolescence a po skončení tohoto období začíná strmě klesat. Ziskem znalostí a rozumových dovedností se utváří druhá sloţka celkové inteligence a to krystalická inteligence. Krystalická inteligence převaţuje spíše ve vyšším věku, ulehčuje myšlení a je determinována prostředím. Její rozvoj závisí na intelektuální činnosti a tréninku mozku a můţe stoupat i po páté dekádě ţivota 19,21. 3.3.4. Funkční architektura inteligence Myšlenka funkční architektury pracuje s teorií propojení mezi dílčími funkčními systémy zpracovávající informace o vlastním těle, vlastním proţívání a okolním světě. Vztah mezi těmito systémy umoţňuje inteligentní orientaci vedoucí k inteligentnímu jednání. Hierarchická teorie rozděluje předpokládané funkční systémy na niţší a vyšší. Kdy vyšší řídí niţší a kontrolují inteligentní jednání 19. Sloţky funkční architektury inteligence jsou dle Sternbergovy triarchické teorie (teorie tří principů) rozděleny do tří oddílů. První skupina odpovídá analytické inteligenci a je měřena standartními IQ testy, bývá označována jako inteligence komponentová. Tato oblast je i nejvíce probádaná, lze podle ní předpovídat školní úspěšnost, hůře pak ţivotní úspěchy. Další část reprezentující tvořivou inteligenci vyuţívá divergentního myšlení. Tvořivost se uplatňuje při řešených nových situací a nepřesně definovaných problémech, jsou pro ni typické rozmanité a neobvyklé nápady. Tvořivost je základem zkušenostní inteligence. Poslední sloţka uplatňuje dovednosti a znalosti a jedná se o praktickou inteligenci. Praktická inteligence, označována také jako kontextová inteligence, predikuje prosperitu jedince v běţném ţivotě 19,21,22,23. 33

3.3.5. Gardnerova teorie Gardner se rozhodl některé vlastnosti, do té doby povaţované za schopnosti, postavit na úroveň inteligence, to vedlo k rozpoutání diskuze na téma nových inteligencí. Gardner na přelomu tisíciletí definoval multiple inteligences (v důsledku chybějícího řádného českého ekvivalentu se termín do češtiny překládá jako sedmero inteligencí ) 19,21 : 1) Lingvistická inteligence reprezentuje porozumění řeči, mluvení, čtení a psaní. Vysoká lingvistická inteligence je typická pro spisovatele 19. 2) Logicko-matematická inteligence uplatňuje se ve vědeckém myšlení, při řešení problémů a logických rébusů, při provádění výpočtů a odvozování důkazů. Rozvinutou logicko-matematickou inteligenci mají například filosofové a matematici 19,21. 3) Prostorová inteligence zahrnuje dobré vizuální představy a vysokou úroveň orientace. Pro architekty a navigátory je typická výborná úroveň tohoto druhu inteligence 19. 4) Muzikální inteligence projevuje se při hře na hudební nástroje, při zpěvu, dirigování a komponování hudby. Muzikální inteligence je typická pro pracovníky hudebního průmyslu, tedy dirigenty, skladatele či hudební virtuosy 19. 5) Kinestetická (tělesně-pohybová) inteligence reprezentuje uţívání a vnímání těla při konání řízených a zručných pohybů. Vynikající úrovní této inteligence oplývají sportovci, tanečníci, ale i chirurgové 19,21. 6) Intrapersonální inteligence uplatňuje se při vnímání sebe samého a porozumění svým myšlenkám, činům a emocím. Touto schopností oplývají například mistři buddhismu 19. 7) Interpersonální (sociální) inteligence - zastupuje porozumění ostatním lidem a dobré mezilidské vztahy. Je zde velká podoba s termínem sociální inteligence. Reprezentanti velké interpersonální inteligence jsou např. učitelé, psychoterapeuti, ale i obchodníci 19,21. 8) Později přidané: přírodovědná (ekologická) inteligence důleţitá pro porozumění přírodě, a spirituální inteligence 19,21. Na Gardena navázali další badatelé a postupem času byly vytvořeny další pojmy a poddruhy týkající se inteligence (př. emoční, morální či spirituální inteligence). Tyto nové 34

teorie se pak stávají námětem diskuzí, zdali jsou správně pouţity a definovány, nebo se stávají jen obětí módy, vyuţívající prestiţe termínu inteligence 19,21. 3.4. Flynnův efekt Za posledních sto let došlo k pomalému, ale trvalému stoupaní průměrné hodnoty IQ v industrializovaných zemích. Mezi lety 1900 a 2012 došlo k nárůstu o téměř 30 bodů u americké populace, coţ znamená, ţe průměrný člověk v roce 2012 měl vyšší IQ neţ 95 procent populace z roku 1900. Politolog James Flynn popsal tento jev před téměř 30 lety, zabýval se otázkou, proč k tomuto posunu došlo a zdali bude i nadále pokračovat. Od té doby se pozvolný nárůst IQ ve Spojených státech i ostatních vyspělých státech světa nazval Flynnův efekt 24,25. Flynn předloţil skupině subjektů dva inteligenční testy revidované pro dvě různá období, např. Wechslerovu inteligenční škálu pro děti publikovanou v roce 1949 a 1974. Ukázalo se, ţe subjekty dosahují lepších výsledků u starších verzí testů neţ u testů z pozdějšího období. To byla první indicie k myšlence, ţe IQ roste. Protoţe není moţné získat vyšší skóre u dřívější verze testu, pokud by nebylo průměrné IQ normalizační skupiny dřívějšího testu niţší neţ dnes. Sám Flynn to přirovnává ke kvalifikaci na olympiádu, překonání dnešních hodnot je náročnější neţ třicet let starých kvalifikačních standardů. Na počátku zkoumání se myslelo, ţe se tento efekt bude nejvíce týkat IQ testů, které kladou důraz na řešení problémů pomocí kulturně specifických znalostí, neţ u IQ testů, jenţ vyuţívají např. komplexní abstraktní vizuální vzory. Někteří psychologové si mysleli, ţe se jedná pouze o reakci na kvalitnější školní docházku. Dalšími výzkumy ze 14 zemí světa se ale ukázaly, ţe vzestup IQ se nejvíce projevuje u testů s minimálními kulturní sloţkou 24,25. V současné době jsou k dispozici data z cca třiceti zemí světa. Největší posun průměrné hodnoty IQ (šest bodů za deset let) se ukazuje u kulturně redukovaných testů, jako jsou Ravenovy testy. Další v pořadí (čtyři body za deset let) jsou výkonnostní testy, např. Wechslerovi testy. Nejmenší posun je u verbálních testů a to asi o dva aţ tři body za deset let 24. Na otázku proč k Flynnovu efektu dochází nelze jednoznačně odpovědět, pravděpodobně se jedná o souhru více faktorů. Prvním činitel je systém vzdělávání, tím došlo k obrovskému posunu ve slovní zásobě. Druhým prvkem je smýšlení dnešních lidí o světě. Zatímco dříve lidé smýšleli konkrétně a realisticky, představa dnešního člověka o světě je hypotetická. Projevuje se to u Raveových testů, kde je Flynnův efekt veliký. Ravenův test je zaloţen na 35

hypotetických otázkách o symbolech, které se netýkají reality. Další činitel je nepřeberné mnoţství vizuálních obrazů v moderním světě. Které jsou zodpovědné za zlepšení v oblasti zobrazovacích dovedností a zlepšení pohledu na trojrozměrné prvky a jejich otáčení 24. Popsání Flynnova efektu nemělo význam pouze na poli psychologie, ale také na úrovni amerického soudního systému. V některých amerických státech je stále povolen trest smrti pro těţké zločince. Pokud je ale zločinec testován na standardizovaném IQ testu se zastaralými normami, jeho skóre můţe být aţ o sedm bodů lepší neţ odpovídá současné normě. Tak můţe dojít ke zkreslení výsledku a vykonání popravy na osobě, jenţ není způsobilá k provedení trestu 24. 3.4. IQ IQ, inteligenční kvocient, udává stupeň rozumových schopností. Inteligenční kvocient je věkově závislé měřítko úrovně inteligence. Pojem kvocient znamená určitý poměr mezi dvěma hodnotami téţe veličiny, odlišení jedné hodnoty od druhé. Dříve se IQ definovalo jako poměr mentálního věku a věku skutečného, podle vzorce [20,26,27]: Poměr je vynásoben stem, aby došlo k odstranění desetinné čárky. Podle vzorce lze určit, zdali je dítě opoţděné, napřed či v normě duševního vývoje. Opoţdění dítěte například o rok není takový problém v jedenácti letech, jako ve třech letech. Tento jednoduchý vztah se přestal pouţívat, nebylo moţné ho totiţ pouţít pro dospělou populaci. Dnes uţ jsou tedy výpočty pro IQ mnohem propracovanější. Vyuţívají se přepočty pomocí tabulek specifických pro kaţdý test. Hrubý skór testu se přiřadí k odpovídající hodnotě v tabulce. Tabulky jsou uspořádány tak, aby průměrné výsledné hodnoty odpovídaly 100 se směrodatnou odchylkou 15 19. 36

Obrázek 9: Rozložení IQ v populaci upraveno,20 Stejně jako mnoho rozloţení v přírodě, tak i distribuce IQ má podobu pravidelné křivky, ve které průměrná hodnota dosahuje 100 bodů a podobné rozloţení se vyskytuje jak nad tak i pod touto hranicí. Existuje celá řada různých druhů testů inteligence, např. Ravenovy progresivní matice, Stanford-Binetův test a Wechslerův test. A kaţdý z nich má svou vlastní škálu pro měření inteligence 20. Podle IQ můţeme sestavit tuto stupnici rozumových schopností [10,11]: Tabulka 1: Stupnice rozumových schopností 19,26,27 IQ Úroveň rozumové schopnosti Přibližné zastoupení v populaci Nad 130 Vysoká, výjimečná inteligence 2 % Více jak 120 Vysoký nadprůměr 7 % 110-120 Lehce nadprůměrná inteligence 16 % 90-110 Normální, vysoce průměrná inteligence 50 % 80-90 Lehce podprůměrná inteligence 16 % 70-80 Výrazný podprůměr 7 % 50-70 Lehký stupeň mentální retardace 35-50 Střední stupeň mentální retardace 20-35 Těţký stupeň mentální retardace 2 % 0-20 Nejtěţší stupeň mentální retardace Lidé s nejtěţším stupněm mentální retardace, dříve stupeň označován jako idiocie, odpovídají duševními schopnostmi kojencům aţ batolatům. Ve většině případů tito lidé 37

vyţadují neustálou péči, nemluví, sami se nenakrmí, neudrţí stolici a moč a často se ani nemohou pohybovat. Dospělý jedinci s těţkým aţ středně těţkým stupněm mentální retardace lze přirovnat ke tří aţ šesti letým dětem. Zvládají základní péči o sebe, jako oblíkání či udrţení čistoty, a jsou schopni se naučit základům řeči. Děti s lehkým stupněm mentální retardace lze vychovávat a vzdělávat ve speciálních třídách, v dospělosti dosahují duševní úrovně jedenáctiletého dítěte. Takový člověk potřebuje celý ţivot dohled, aby se nestal terčem vyuţívání, je také náročné ho zapojit do pracovního procesu 19. 38

3.5. EQ 3.5.1. Emoce Pojem zastřešující subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziologickými změnami, motorickými projevy (gestikulace, mimika), stavy menší či věší pohotovosti a zaměřenosti (láska, strach, nenávist aj.). V zásadě jde o hodnotící, kladné či záporné reakce na podnět. Hartl,Hartlová (2010, str.126) Emoční proţívání doprovází veškeré lidské chování, přestoţe ne vţdy si je uvědomováno. Obecně si člověk uvědomuje emoční stavy, které mají určitou délku a intenzitu. Typickým rysem komplexního jevu jako jsou emoce, je jejich obrovská proměnlivost a citlivost. Emoce můţe být změněna pouze na základě vnitřního, subjektivního přehodnocení situace, přestoţe vnější, objektivní podmínky zůstávají zachovány. Stejný jev se vyskytuje i u jiných duševních procesů (např. myšlení), ale ne s takovou citlivostí jako u emocí. Emoce hrají nezastupitelnou roli v sociálních vztazích 29,30. Emoce lze dělit podle druhů, kde se kaţdý druh skládá z mnoha typů např. různé formy lásky. Jednoduché dělení emocí je na emoce jednoduché (základní) a sloţité (sociální). Mezi jednotlivými formami nejsou vţdy zcela ostré hranice 29. 3.5.2. Vztah EQ a IQ Emoční inteligence a rozumová inteligence jsou dvě různé inteligence s různými sídly v mozku. Emoční centra jsou uloţena ve vývojově starších a hlubších částech podkorové oblasti. Naopak rozumová centra jsou uloţena ve vývojově mladších a povrchových částech mozku. Přestoţe se jedná a dvě různé sloţky, nelze je zcela oddělit. Spolupráce center pro emoce s intelektuálními centry je popsána termínem emoční inteligence. Emocionální a kognitivní procesy se vzájemně doplňují a uţ od svých prvopočátků jsou těsně propojeny 29,30. EQ na rozdíl od IQ má menší základ v genetické výbavě jedince, lze tedy výchovou snáze rozvíjet. Pro testování IQ je jiţ sestavena řada standardizovaných testů. Testování EQ není z tohoto pohledu tak jednoznačné. Nelze tak snadno změřit rysy jako jsou sebevědomí, úcta či laskavost 29. 39

3.5.3. Emoční inteligence Emoční inteligence je jako pojem známa uţ z devadesátých let minulého století. Je spojena s emočními vlastnostmi potřebnými v cestě za úspěchem. Mezi tyto vlastnosti se řadí např. nezávislost, oblíbenost, vcítění, vytrvalost, laskavost, ovládání nálady, úcta či práce s pocity. Modelů a dělení emoční inteligence je mnoho, od jednodušších po sloţitější a podrobnější. Základní dělení prvků emoční inteligence je na: týkající se sebe samého a vztahující se k mezilidským vztahům. Většina modelů emoční inteligence se však shoduje v následujících čtyřech obecných prvcích: sebeuvědomění, sebeřízení, sociální podvědomí a řízení vztahů 29,30]. 3.5.4. Vývoj emoční inteligence a rozvoj EQ Pro rozvoj emoční inteligence je nesmírně důleţité prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá, a ve kterém se pohybuje. Velký vliv na rozvoj citových schopností mají rodiče a pedagogové. Je nezbytné, aby rozvoj jedince nebyl ponechán náhodě, ale jednalo se o proces řízený 29. Emoční systém se oproti kognitivnímu systému objevuje z fylogenetického i ontogenetického hlediska dříve. V průběhu celého ţivota slouţí emoční soustava jako primární motivační systém. Pro novorozence jsou emoce stěţejní jazyk komunikace s okolím, vyjadřují jím svoje základní potřeby. S touto komunikací si dítě vystačí po celý první rok ţivota, není však tak přesný a jednoznační jako pouţívaní emocí dospělým člověkem. V batolecím období začínají být emoce čitelnější a do dvou let věku dítěte se rozvíjí v základní podobě všechny jednoduché emoce. Do tohoto období paří také rozvoj empatie. V předškolním věku dochází k dalšímu rozvoji emocí, dítě jiţ dokáţe emoce popsat a mluvit o nich. Se školní docházkou přichází i schopnost kontrolovat a ovládat emoce. Emoční labilita přichází s rozvojem mnoha tělesných změn v období puberty. Ustává v adolescenci a jedinec opět přebírá nad emocionálním ţivotem kontrolu. Vývoj emocí, ale tímto nekončí, pokračuje i nadále v průběhu celého ţivota 29,30. 40

4. TESTOVÁNÍ INTELIGENCE Jedním z největších úspěchů psychologie je standardizované testování inteligence. Testování kognitivních a intelektuálních schopností jsou jedny z nejvýznamnějších a nejpouţívanějších vynálezů oboru. Vyuţívají se při přijímacích řízení do vzdělávacích institucí i do zaměstnání, ale také při posuzování klasifikace a diagnostiky duševních poruch 23,31. Testovat schopnosti lze dvěma způsoby, první způsob je zadat úkol a měřit čas, který proband potřebuje k jeho vyřešení. Tento způsob je problematický v mnoha ohledech, není to vhodný způsob pro plošné testování a neřeší otázku, co kdyţ testovaný subjekt zadaný úkol nevyřeší, nebo ho vyřeší nesprávně. Druhý přístup k testovaní není tak závislý na čase, buď se čas vůbec nezaznamenává, nebo se stanoví celkový limit a počítá se, kolik úloh za daný limit proband správně vyřešil. Úlohy se poté bodují, celkový počet dosaţených bodů se označuje jako skóre testu, či hrubý skór. Samotný celkový počet bodů, ale nestačí, je třeba ho přiřadit k určité referenční skupině. Vztah mezi výsledkem testu a referenční skupinou je vyjádřen pomocí směrodatné odchylky 19. Při kvalitním testování inteligence je nutné pouţít standardizovaný, reliabilní, validní a objektivní test. Podmínky testování by měly být pro kaţdý subjekt stejné. Reliabilita poskytuje informaci o opakovatelnosti a konzistenci výsledků testu. Tedy při prvním i druhém testování jednoho subjektu se dosáhne stejného výsledku. Validní test je takový test, který měří to, co měřit má. Objektivity lze dosáhnout zavedením pouze jedné správné odpovědi, čímţ se eliminují např. předsudky a nálada vyšetřujícího 23,25. Francis Galton byl jeden z prvních, kdo se před sto lety snaţil vyvinout test inteligence. Galton se zabýval genetickým podkladem inteligence. Hledal souvislosti inteligence a moţných dědičných senzorických a percepčních schopností. Tento přírodovědec a matematik sestavil sadu testů a otestoval téměř deset tisíc lidí na výstavě v Londýně v roce 1884. Testoval např. reakční čas, zrakovou ostrost, velikost hlavy, paměť pro viděné tvary. Závěr testování byl takový, ţe britské vědce od ostatních obyvatel neodlišují tělesné parametry, a ţe úspěch v testu reakčního času nemá vztah k ostatním druhům inteligence. Přestoţe hypotéza nebyla potvrzena, Galton dal psychologii korelační koeficient 23,25. 41

4.1. Binetův test V roce 1881 byla ve Francii zavedena povinná školní docházka, do té doby bylo moţné, aby se mentálně postiţené děti vzdělávaly doma. Alfred Binet dostal za úkol sestavit zkoušku, která by pomohla diagnostikovat mentálně retardované ţáky a ţáky se specifickými poruchami učení. Binet vyuţil principu mentálního věku, sestavil sadu úkolů se vzrůstající obtíţností. Mentálně slabší ţák je schopen splnit pouze lehčí úkoly, které zvládnout splnit i děti mladšího věku. Mentálně zdatnější student tedy zvládne i úkoly určené pro starší ţáky. Podle počtu vyřešených úloh, měřící schopnost uvaţovat a řešit problémy, se určí mentální věk dítěte. Psycholog Binet svou škálu na počátku dvacátého století několikrát zrevidoval 23,25,31. 4.1.1. Stanford-Binetova inteligenční škála Stanford-Binetův test je zaloţen na otázkách týkajících se verbálních schopností a je velmi rozšířen ve Spojených státech. Pro potřeby testování, právě amerických školáků, administraci Binetova testu přepracoval Lewis Terman, pracující na Stanfordově univerzitě, a vznikla Stanford-Binetova inteligenční škála. Před vznikem nových norem bylo potřeba otestovat několik tisíc školáků. Poslední revize testu proběhla v roce 1986, přesto zůstává test mezi nejčastěji pouţívané v psychologické praxi 20,23. Terman spojil Binetovu myšlenku mentálního věku a Sternův index inteligence. K dané úloze, jenţ zvládne vyřešit většina dětí, se přiřadí příslušný mentální věk. Inteligenční kvocient se vypočítá poměrem mentálního věku k věku skutečnému a vynásobením stem. V poslední revizi testu se přešlo k určování IQ podle tabulky, která převádí hrubý na standartní skór tohoto testu. A také byl test rozdělen do čtyř skupin (matematické myšlení, verbální myšlení, vizuální myšlení a krátkodobá paměť) a pro kaţdou skupinu úloh je moţné určit dílčí skór. Na Stanford-Binetově stupnice je polovina populace v rozmezí IQ 90-110 bodů a druhá polovina nad a pod touto hranicí. Tedy 25 procent nad 110 body, 11 procent výše neţ 120 bodů, 3 procenta nad 130 a 0,6 procent nad 140 bodů. Na druhém konci stupnice dochází k stejnému rozloţení 20,23. 42

4.2. Wechslerovy testy Stanford-Binetova inteligenční škála je zaměřena na verbální schopnosti a dobře funguje pro děti. Je však nedostatečná pro dospělou populaci, proto David Wechsler sestavil v roce 1939 nový test WAIS. Wechslerova inteligenční škála pro dospělé, tj. WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), se skládala ze dvou částí, a to z jazykové škály a škály výkonnostní. O téměř dvacet let později byla vyvinuta i verze pro dětskou populaci neboli WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children). Neverbální část testu zkoumala schopnost manipulovat a uspořádat sady kostek, obrázků a podobně. Wechslerova škála je sloţena ze dvou samostatných podstupnic, pro obě části testu, kaţdá s vlastním IQ hodnocením. Je tedy moţné i výsledek obou částí porovnat 20,23. 4.3. Ravenovy progresivní matrice (matice) Progresivní matrice je inteligenční test, který byl sestaven Ravenem jiţ před druhou světovou válkou v minulém století. Testovací sešit je sestaven z 60 úloh, dále rozdělených do 5 sérií (A aţ E) po 12 úkolech. Kaţdá úloha je tvořena černobílým nákresem, v němţ jedna část nákresu chybí. Úkolem probanda je označit v nabídce 6 nebo 8 moţností chybějící díl, jenţ dotvoří logický a smysluplný celek. Z nabízených moţností je vţdy jen jedna odpověď správná a obtíţnost matric stále roste, od nejjednodušších úloh po nejtěţší [2,26,27]. Kaţdá sada testu má své specifické zaměření [26,27]: A-souvislosti ve struktuře matric princip úlohy spočívá v doplnění chybějící části statického vzoru. B-analogie mezi páry obrazců základem řešení je najít souvislost mezi páry figur typu a:b = c:?. C-progresivní změny v obrazu matric cílem je odhadnout postupné logické změny ve strukturách. D-přeskupování obrazců princip spočívá v zákonitostech následností a střídaní obrazců v celku. 43

E-rozkládání obrazců na prvky základem těchto matric jsou algebraické operace. Obrázek 10: Ukázka z testu Ravenovy progresivní matrice, úloha A1 (vpravo) a úloha D10 (vlevo) [27] Celý test je neverbální, lze ho tedy označit za test mezinárodní. Neobsahuje sloţité symboly či čísla, proto má na výsledek testu minimální podíl vzdělání. Dle Ravena inteligenční test měří výkon chápat tvary, jejich charakter, vztahy mezi nimi a jejich logické uspořádání. Testem nelze změřit něco jako absolutní inteligenci, ale lze změřit schopnost systematického a metodického myšlení. Pravděpodobně lze testem měřit Spearmanův G- faktor s pouze malou příměsí S-faktoru [2,26,27]. Při řešení úloh se uplatňují tři základní psychické faktory: pozornost, percepce a myšlení. Na pozornost se lze dívat ze dvou pohledů, jako na soustředění vědomí nebo jako základní kámen percepce, který vyvolává přípravu člověka na vnímání. Při řešení úloh má pozornost důleţitou roli, při jejím poklesu dochází k růstu chyb v řešení [26,27]. Vyšetřovanému subjektu je předloţen testovací sešit s progresivními matricemi a záznamový arch, do něhoţ proband zapisuje, dle svého mínění, správné odpovědi. Je ţádoucí, aby testovaný subjekt postupoval systematicky od první úlohy k poslední, aby nedocházelo k přeskakování úkolů a nedocházelo k vracení se k úlohám. Prvních pět matric ze sady A slouţí k ověření, zdali proband pochopil zadání úkolu. U této pětice úloh je i dovoleno vyšetřovanému pomáhat. Časový limit pro řešení celé zkoušky není stanoven, avšak celkový čas se pohybuje mezi 30 aţ 40 minutami [2,26,27]. Vyhodnocení testu je poměrně jednoduché, za kaţdou správnou odpověď je přičten jeden bod, za špatnou odpověď se ţádný bod neodečítá. Celkový maximální počet bodů je šedesát. 44

Hrubý skór testu je následně dle standardizované tabulky, a zohlednění věku vyšetřovaného, převeden na hodnotu IQ [26,27]. Špatné skóre testu je problematičtější neţ velice dobré skóre, protoţe můţe poukazovat na pouhé hádání vyšetřované osoby. Pro kaţdý set lze zjistit směrodatnou odchylku od předpokládaného výsledku. Pokud se odchylka větší neţ 2 nachází uţ v první části testu, nelze test povaţovat za věrohodný. Subjekt buď nevěnoval testu dostatečnou pozornost, nebo se jedná o poruchu pozornosti, percepce nebo intelektové kapacity [26,27]. Postupem času byly vytvořeny další dvě verze matric. Barevná verze pro děti a verze se zvýšenou obtíţností pro dospělou populaci s vysokou inteligencí [26,27]. Na vývoji dalších testů se neustále pracuje. Mnoho reformátorů vymyslelo vylepšené testy, které skvěle fungovaly na papíře a v laboratorních podmínkách, ale jejich převedení do praxe uţ tak jednoduché nebylo. Otázkou také zůstává, zdali by měly být IQ testy nadále pouţívány. Někteří odpůrci testů nesouhlasí s pouţitím IQ testů při diagnostikování speciálních poruch učení. Nesouhlasí s přímým spojením IQ-úspěch. Zastávají názor, ţe testy nekorespondují s chováním subjektu ve škole či rodině, které je často lepší, neţ by se dalo usuzovat z výsledku IQ test. A ţe nevypovídají nic o tom, jakou vhodnou strategii zvolit pro rozvoj dítěte 31. Zastánci IQ testů tvrdí, ţe model IQ-úspěch funguje, jen musí být správně pochopen a interpretován. Problém vidí v tom, ţe někteří pochopili Wechslerovo skóre jako jediné číslo, vše říkající. Ale testování inteligence musí být v rukou odborníků, jeţ umí výsledek testování správně vyhodnotit a na jeho základě například sestavit vhodný učební plán 31. 45

5. VÝZKUMNÁ ČÁST 5.1. Cíl práce a hypotézy Cílem výzkumné části diplomové práce je porovnat refrakční stav oka a hodnotu IQ. A výsledky výzkumu porovnat s vybranými zahraničními studiemi. Pro naplnění tohoto cíle byly stanoveny tyto hypotézy: Hypotéza 1: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem mají v průměru vyšší IQ neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Hypotéza 2: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem dosahují vyššího vzdělání neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Hypotéza 3: Myopové a lidé s myopickým astigmatismem přečtou za rok více knih neţ emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. 5.2. Metodologie výzkumu Kaţdému účastníkovi výzkumu byla stanovena objektivní i subjektivní refrakce a poté předloţen IQ test. Studie probíhala od března 2015 do března 2016. Refrakce byla stanovena v ambulanci optometrie Optiky D+P s.r.o., na pobočkách v Táboře a v Soběslavi. Objektivní refrakce byla stanovena pomocí autorefraktometru. Subjektivní refrakce byla vyšetřena optometristou sklíčkovací metodou princip maximální plusová korekce a minimální mínusová korekce. K vyšetření byla pouţita zkušební obruba, sada zkušebních čoček s Jacsonovým zkříţeným cylindrem a LCD optotyp. Na kaţdého vyšetřovaného byl aplikován stejný postup a byli vyšetřeni v jedné ze dvou schválených ambulancí. Druhá část testování zahrnovala vyplnění IQ testu Ravenovy standartní progresivní matrice. Kaţdému účastníkovi byl předloţen testovací sešit Ravenových standartních progresivních matric a záznamový arch. Kaţdému respondentovi byl vysvětlen postup vyplňování testu a názorně předvedena úloha A1, tedy první úkol z testu. Testování inteligence probíhalo v klidné místnosti u pracovního stolu s adekvátním osvětlením a odpovídající korekcí na danou pracovní vzdálenost. Pro vyhodnocení testu byla pouţita doporučení vydaná společně s testem, hrubý skór testu byl na IQ převeden pomocí standardizované tabulky hodnot. Tabulka hodnot byla naposledy aktualizována na konci minulého století, tedy není standardizována pro současnou populaci, tento fakt lze ale 46

vzhledem k povaze výzkumu zanedbat. Ve výzkumu není důleţitá reálná hodnota IQ, ale porovnání jednotlivých účastníků. Z výzkumu byli vyřazeni všichni účastníci, kteří udělali chybu uţ v některé z prvních pěti kontrolních otázek testu Ravenovy standartní progresivní matrice. Do výzkumu byly zařazeny osoby starší patnácti let s emetropií, hypermetropií, myopií, myopickým astigmatismem nebo hypermetropickým astigmatismem, jenţ zároveň v daném období vyplnili IQ test. Z výzkumu byly vyřazeny osoby se smíšeným astigmatismem a lidé s jedním okem myopickým (či s myopickým astigmatismem) a druhým okem hypermetropickým (či s hypermetropickým astigmatismem). Pokud není uvedeno jinak, je v následujících přehledech a grafech zaznamenáván astigmatismus pomocí sférického ekvivalentu. Sférický ekvivalent je určen pomocí vztahu z kapitoly 1.2.3. Astigmatismus (strana 13), při jeho výpočtu dochází vţdy k zaokrouhlování směrem dolů a pouze na násobky čísla 0,25. 5.3. Vyšetřované osoby Do výzkumu bylo zařazeno 100 osob starších patnácti let. Polovinu vyšetřených jedinců tvořili myopové nebo lidé s myopickým astigmatismem. Druhou polovinu osob tvořili emetropové, hypermetropové a lidé s hypermetropickým astigmatismem. Zastoupení muţů a ţen udává následující graf. 35% 65% Muţi Ţeny Graf 1: Zastoupení žen a mužů ve výzkumu 47

Následující graf zobrazuje poměr jednotlivých věkových skupin ve studii. Největší skupinu (51 %) tvoří nejmladší jedinci, tedy ve věku 15 aţ 24 let. 25 % osob je ve věku 25 aţ 35 let. Skupina zastupující osoby ve věkové skupině 36 aţ 45 let tvoří 8 % z celkového počtu osob. Deset procent respondentů spadá do věkové kateogorie 36 aţ 55 let. Nejmenší výseč (6 %) grafu patří jedincům nad 55 let věku. 8% 25% 10% 6% 51% 15-24 let 25-35 let 36-45 let 46-55 let nad 56 let Graf 2: Zastoupení jednotlivých věkových skupin ve studii Deset procent účastníku v době studie mělo ukončené pouze základní vzdělání. Pět procent probandů ukončilo své vzdělání na odborném učilišti. Středoškolského vzdělání dosáhlo 34 % probandů a nejvíce osob (51 %) mělo v době studie jiţ ukončeno alespoň niţší vysokoškolské vzdělání či vyšší odborné vzdělání. Maximální dosaţené vzdělání probandů v době studie zobrazuje následující graf. 48

10% 5% 51% 34% Základní škola Odborné učiliště Střední škola Vysoká škola Graf 3: Rozložení maximálního vzdělání probandů studie 5.4. Refrakční vady Rozloţení refrakčních vad vyšetřovaných osob, zjištěných dle objektivní refrakce pomocí autorefraktometru, vyobrazuje následující graf. V grafu jsou vyobrazeny hodnoty pomocí sférického ekvivalentu pro pravé i levé oko. Lze vysledovat podobnost s Gaussovou křivkou. Rozsah refrakčních vad vzorku dle autorefraktometru je od -10,0 D do +8,75 D. Nejvíce hodnot, přes 45 %, se nachází v rozmezí od -1,0 D do +0,75 D. V rozmezí -2,0 D aţ -1,25 D je cca 15 % očí. Myopii a myopický astigmatismus větší neţ -3 D lze nalézt u více neţ 20 % vzorku. Opačnou stranu grafického zobrazení zastupující hypermetropii a hypermetropický astigmatismus větší neţ +1 D reprezentuje cca 17,5 % probandů. 49

12,0-11,25 11,0-10,25 10,0-9,25 9,0-8,25 8,0-7,25 7,0-6,25 6,0-5,25 5,0-4,25 4,0-3,25 3,0-2,25 2,0-1,25 1,0-0,25 0,0-0,75 1,0-1,75 2,0-2,75 3,0-3,75 4,0-4,75 5,0-5,75 6,0-6,75 7,0-7,75 8,0-8,75 Počet osob Počet osob 30 25 20 15 10 5 Pravé oko Levé oko 0 Velikost refrakční vady od -D po +D Graf 4: Rozložení refrakčních vad vyšetřovaných očí dle objektivní refrakce Rozloţení refrakčních vad vyšetřovaných osob, zjištěných dle subjektivní refrakce pomocí sklíčkovací metody, vyobrazuje následující graf. V grafu jsou vyobrazeny hodnoty pomocí sférického ekvivalentu pro pravé i levé oko. Levá polovina grafu reprezentuje myopii a myopický astigmatismus, nejvíce hodnot v levé polovině se nachází v rozmezí -2,0 D aţ -0,25 D a to u 31 % očí. Refrakční vady rovny a větší neţ -2,25 D postihují 19 % všech očí. Pravá polovina grafu pak reprezentuje emetropii, hypermetropii a hypermetropický astigmatismus, nejvíce hodnot v pravé polovině se nachází v rozmezí mezi plan a +0,75 D a to u 39 % očí. Refrakční vady rovny a větší neţ +1,0 D postihují 11% všech očí. Kompletní rozsah refrakčních vad je od -11,75 D do +8,25 D. 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Pravé oko Levé oko Velikost refrakční vady od -D po +D Graf 5: Rozložení refrakčních vad vyšetřovaných očí dle subjektivní refrakce 50

5.4.1. Anizometropie Anizometropie je rozdílná velikost hodnoty refrakce pravého oka a levého oka. Velikost anizometropie se u probandů studie pohybovala od 0,0 do 2,25 D. 43 % účastníků nemělo ţádný refrakční rozdíl mezi pravým a levým okem. Anizometropii 0,25 D má 27 % probandů studie. 15 % jedinců je s ametropií půl dioptrie. Rozdíl mezi očima 0,75 D má 8 % probandů. Velikost anizometropie jedna dioptrie patří 4 % účastníků studie. Poslední tři procenta jedinců mají anizometropii větší neţ jedna dioptrie, tedy 1% má anizometropii 1,25 D a 2 % anizometropii 2,25 D. 8% 15% 4% 1% 2% 0,00 D 43% 0,25 D 0,50 D 27% 0,75 D 1,00 D 1,25 D 2,25 D Graf 6: Rozdělení probandů studie dle anizometropie 5.4.2. Korekce účastníků studie Následující diagram rozděluje probandy studie s myopií a myopickým astigmatismem dle doby, kdy dostali první korekci. Deset procent této skupiny zatím ţádnou korekci nevlastní. 12 % účastníků (6 osob) získalo korekci uţ v předškolním věku nebo dříve. Na prvním stupni základní školy dostalo korekci 28 % skupiny (14 osob). Od druhého stupně základní školy má korekci 22 % probandů (11 osob). Stejný počet jedinců získal korekci v období mezi 15 aţ 20 lety. A pouze tři respondenti, tedy 6 %, aţ ve věku od 20 do 30 let. Později ţádný myop nebo jedinec s myopickým astigmatismem korekci nedostal. 51

6% 0% 10% 12% Mateřská škola a dříve Základní škola 1.stupeň 22% 28% Základní škola 2.stupeň 15-20 let 22% 20-30 let nad 30 let Nenosí korekci Graf 7: Doba začátku nošení korekce u jedinců s myopií a myopickým astigmatismem Následující graf rozděluje probandy studie s hypermetropií a hypermetropickým astigmatismem dle doby, kdy dostali první korekci. Čtrnáct procent této skupiny zatím ţádnou korekci nevlastní. Čtyři osoby, tedy 12 % účastníků, získaly korekci uţ v předškolním věku nebo dříve. Na prvním stupni základní školy dostalo korekci 9 % skupiny (3 osoby). Stejný počet jedinců získal korekci v období mezi 30 aţ 40 lety. Od druhého stupně základní školy má korekci 6 % probandů (2 osoby). Od 15 aţ 20 let nosí korekci jeden účastník studie. A největší díl diagramu je tvořen respondenty (16 osob) nosící korekci od 20 aţ 30 let. Později neţ ve čtyřiceti letech ţádný hypermetrop nebo jedinec s hypermetropickým astigmatismem korekci nedostal. Z této studie, na rozdíl od ostatních, jsou vyřazeni emetropové s hodnotou subjektivní refrakce na obou očích 0,0 D. 9% 14% 12% 9% 6% Mateřská škola a dříve Základní škola 1.stupeň Základní škola 2.stupeň 47% 3% 15-20 let 20-30 let 30-40 let Nenosí korekci Graf 8: Doba začátku nošení korekce u jedinců s hypermetropií a hypermetropickým astigmatismem 52