Rozmnožování a vývoj živočichů



Podobné dokumenty
2.ročník - Zoologie. Rozmnožování Zárodečné listy (10)

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

- vytvoření speciálních buněk (gamety), vznikají meiózou (redukční dělení) v pohlavních orgánech

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Biologie - Sexta, 2. ročník

8. Rozmnožování a vývoj živočichů: vývoj, růst, stárnutí a smrt

Nepohlavní rozmnožování mnohobuněčných

Rozmnožování živočichů

MEIÓZA. 1. Které fáze z meiotické profáze I jsou znázorněny na obrázcích?

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

Rozmnožovací soustava

7. Rozmnožování a vývoj živočichů: osemenění, oplození a embryogeneze

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Variace Vývoj dítěte

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

ZÁKLADNÍ ŠKOLA ÚPICE-LÁNY PALACKÉHO 793, ÚPICE ABSOLVENTSKÁ PRÁCE ŠKOLNÍ ROK RADIM ČÁP 9.B

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol. Opakování pojmů z 6. ročníku

Rozmnožování živočichů, zvláště nestrunatců. Oldřich Nedvěd PřF JU Entomologický ústav BC AV ČR

Základy buněčné biologie

Moderní biologie na dosah ruky EUSOCIALITA. Kateřina Černá Přírodovědecká Fakulta Univerzity Karlovy, Katedra zoologie

Maturitní témata z biologie

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

VY_32_INOVACE_ / Nitroděložní vývin člověka

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Maturitní témata BIOLOGIE

OPLOZENÍ erekci zvlhčením kontrakce varlat, nadvarlat a chámovodů 500 miliónů spermií prostagladiny

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

Cílová skupina žáci středních odborných škol (nezdravotnického zaměření)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Pohlavní soustava muže a ženy, sekundární pohlavní znaky, pohlavní hormony, menstruační cyklus.

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH, TKÁNĚ

10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození

Evoluce pohlaví a determinace pohlaví. Marie Ošlejšková

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

M A T U R I T N Í T É M A T A

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

DIDAKTICKÝ TEST- OBECNÁ ZOOLOGIE

Otázka 22 Rozmnožování rostlin

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Rozmnožování nižších obratlovců

Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus

Soustava krycí od protist po hlístice

Přírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika

očekávaný výstup Člověk a příroda 2. stupeň P rozlišit jednotlivé skupiny živočichů a znát hlavní zástupce ročník 8. č. 2 název

Degenerace genetického kódu

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_19. Člověk V.

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Rozmnožování a (časný) vývoj živočichů

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Viry. Bakterie. Buňka

lní Gonozomáln Chromozomové určení pohlaví autozomy x gonozomy gonozomů ení Mgr. Aleš RUDA XY: : pohlaví heterogametické

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Očekávaný výstup: Žák zařadí probrané druhy živočichů do systému, popíše stavbu těla typických zástupců, vysvětlí příčiny ohrožení bezobratlých

GENETIKA. Dědičnost a pohlaví

Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice

Ekologická, fyziologická a fylogenetická charakteristika přírody, zoologie Druhý ročník a sexta

Dědičnost pohlaví a znaků s pohlavím souvisejících

Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1

Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie

Šablona: III/2. Pořadové číslo: 13

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Digitální učební materiál

Žahavci. Žahavci jsou bezobratlí živočichové (nemají páteř ani jiné další kosti). Jejich trávicí soustava je slepá (=láčka), může být velmi členitá.

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

Autorské řešení pracovního listu Soustava dýchací a cévní 1. přijímá kyslík, odstraňuje oxid uhličitý 2. 1B, 2A, 4C, 5D 3. c 4.

Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Rozmnožovací orgány 1/54

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

Žahavci. Nervová soustava je velmi primitivní (je rozptýlená). Tvoří jí volně umístěné a propojené jednotlivé nervové buňky.

GENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě

ORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY

Individuální vývoj člověka = ontogeneze

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Maturitní okruhy z biologie

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Deoxyribonukleová kyselina (DNA)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Transkript:

Rozmnožování a vývoj živočichů

Rozmnožování živočichů Rozmnožování - jeden z charakteristických znaků organizmů. Uskutečňuje se pohlavně nebo nepohlavně.

Nepohlavní rozmnožování - nevytvářejí se specializované pohlavní buňky = nový jedinec je tvořen z tělních buněk mateřského jedince - je běžné u prvoků, z mnohobuněčných často u přisedlých, nepohyblivých nebo cizopasníků. - rychlý způsob rozmnožování - uplatňuje se za příznivých podmínek - umožní rychlé zvýšení počtu jedinců druhu - umožní rozmnožení i přisedlých živočichů, kde by setkávání jedinců k rozmnožování bylo problémem

Nepohlavní rozmnožování u prvoků Dojde k mitotickému dělení jádra, a potom k rozdělení cytoplazmy. Často vznik kolonií - jedinci spojeni společným rosolovitým obalem, nebo výběžky cytoplazmy. Rozlišujeme: 1. Množení dělením 2. Množení rozpadem 3. Množení pučením

1. Nepohlavní rozmnožování prvoků dělením - nejčastější - mateřský jedinec se podélně (bičíkovci) nebo příčně (nálevníci) rozdělí na 2 dceřiné jedince - organely se regenerují po rozdělení, případně se vytvářejí před rozdělením - případná pevná schránka se rozdělí na 2, nebo si ji jeden jedinec nechá a druhý vyrobí.

2. Nepohlavní rozmnožování prvoků rozpadem - nejdříve se mnohonásobně rozdělí jádro - kolem jader se soustředí okrsky cytoplazmy - nakonec se mateřský jedinec rychle rozpadne na mnoho dceřiných buněk

3. Nepohlavní rozmnožování prvoků pučením - zřídka - na mateřské buňce, která se nemění, vznikají výrůstky - pupeny - po mitóze sem přecházejí jádra - pupen roste a po čase se osamostatňuje, dále roste a mění se

Nepohlavní rozmnožování u mnohobuněčných - nový jedinec vzniká vždy ze skupiny buněk mateřského organizmu -často u skupin s velkou schopností regenerace (ostnokožci, kroužkovci...) 1. Množení dělením 2. Množení pučením

Nepohlavní rozmnožování dělením u mnohobuněčných - mateřský jedinec se podélně nebo příčně dělí a ztrácí při dělení svoji individualitu - chybějící orgány a části těla se nahrazují Například příčné dělení medůzovců - postupné odškrcování:

Nepohlavní rozmnožování dělením u mnohobuněčných Zvláštní typ dělení - polyembryonie - dělení ve stádiu zárodečného vývoje. Rozrýhované vajíčko se rozpadne na 2 nebo více skupin a každá skupina dá vznik samostatnému jedinci. U parazitických blanokřídlých. Čím je vzniklých larev více, tím je větší pravděpodobnost, že některá najde vhodného hostitele. U obratlovců je polyembryonie u pásovců - z 1 základu 4-12 zárodků. Nahodile u mnoha savců včetně člověka - jednovaječná dvojčata.

2. Nepohlavní rozmnožování pučením u mnohobuněčných: - mateřský organizmus si zachová svou celistvost a nový jedinec se vyvíjí jen z malé skupiny buněk jeho těla - pupeny mohou vznikat na libovolných místech těla, nebo na zvláštních, k tomu účelu vyvinutých výrůstcích - houby Porifera - pláštěnci - žahavci

Pohlavní rozmnožování - sexuální rozmnožování - vývoj a splývání pohlavních buněk - vytvoří se pohlavní buňky = gamety - haploidní a ty splynou v zygotu - diploidní - ze zygoty vznikne nový jedinec - v zygotě se kombinují geny obou rodičů a potomci tak mají rozšířenou dědičnost - větší adaptabilita na měnící se podmínky prostředí - pohlavně se rozmnožují téměř všichni mnohobuněční živočichové a většina prvoků

Pohlavní rozmnožování - potomci jsou proměnlivější, schopnější lépe se přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí - zvyšuje se možnost přirozeného výběru - nepohlavní rozmnožování je sice rychlejší než pohlavní, ale potomci jsou identičtí s rodičem = klesá proměnlivost a přizpůsobování měnícímu se prostředí

Pohlavní rozmnožování prvoků - část prvoků se množí jen nepohlavně - při pohlavním rozmnožování se kombinuje genetický materiál jader buněk různých jedinců - např. u nálevníků konjugace

Pohlavní rozmnožování prvoků Konjugace Dvojice prvoků dočasně spojená buněčnými ústy si vymění 1 z dvojice jader vzniklých po redukčním dělení jádra. Poté splynutí obou jader. Následně rozdělení obou nálevníků několikrát.

Pohlavní rozmnožování mnohobuněčných živočichů Je pro mnohobuněčné typické. Vytvářejí se pohlavní buňky - gamety. Samičí pohlavní buňka - vajíčko, samčí pohlavní buňka - spermie. Zralé gamety jsou haploidní a výsledná zygota diploidní. Jde o oogamii - vytváří se velké nepohyblivé vajíčko - výživné rezervy jako zdroj energie a materiálu pro vyvíjející se zárodek a spermie - menší a pohyblivá - setkání a splynutí gamet. Pohlavní buňky vznikají v gonádách (pohlavních žlázách).

Živočichy dělíme na hermafrodity a gonochoristy. U hermafroditů gonády obojího typu neseny týmž jedincem. U gonochoristů - jedinec nese jen jeden typ gonád: - samci varle = testis - samice vaječník = ovarium

Hermafroditi U hermafroditů gonády obojího typu neseny týmž jedincem. Samooplození u hermafroditů výjimečně: - oddělené vývody žláz - dozrávání gamet v rozdílné době Hermafroditi - někteří plži, ploštěnky, sumky

Gonochoristé - samci a samice se liší svými gonádami = primární (prvotní) pohlavní znaky - následně i anatomicky a morfologicky - sekundární (druhotné) pohlavní znaky - závisí na primárních pohlavních znacích (prostřednictvím pohlavních hormonů) Vznik pohlavní dvojtvárnosti = sexuální dimorfizmus.

Pohlavní dvojtvárnost = sexuální dimorfizmus I v rámci blízce příbuzných druhů značné rozdíly v intenzitě pohlavního dimorfizmu.

Pohlavní dvojtvárnost = sexuální dimorfizmus Sekundární pohlavní znaky mohou být: - trvalé (po celý život) - periodické - objevující se v době pohlavní aktivity (svatební šat mnoha ptáků, hřebeny samcůčolků, chování...).

Pohlavní dvojtvárnost = sexuální dimorfizmus Sekundární pohlavní znaky jsou rozmanité: - rozdíly ve velikosti pohlaví - orgány k péči o potomstvo - zbraně k boji o teritorium, samici - optické signály k přilákání opačného pohlaví

Vznik a vývoj pohlavních buněk U většiny živočichů - prapohlavní buňky = primordiální gonocyty. Tyto buňky se již v zárodku odlišují od tělních - somatických buněk a mohou z nich vzniknou jen pohlavní buňky. Těchto buněk je málo - stovky. Pokud jsou zničeny jedinec je sterilní.

Vývoj pohlavních buněk Spermatogeneze - vývoj samčích pohlavních buněk. Oogeneze - vývoj samičích pohlavních buněk. Fáze rozmnožovací - mitotická dělení - roste počet buněk Fáze růstová - buňky se zvětšují Fáze zrání - meióza - (buňky dosud diploidní pak haploidní - ½ počtu chromozómů)

Spermatogeneze Další vývoj - odvržení značnéčásti cytoplazmy, jádro se zahušťuje = tvorba hlavičky, tvoří se v ní váček s enzymy, tvorba bičíku. Oogeneze Růstová fáze je dlouhá, hromadí se výživné látky žloutek zvětšení vajíčka až 10 000x.

Typy vajíček podle množství a uložení žloutku (zásobní látky) 1. vajíčka alecitální - bez žloutku savci. Zárodky se vyvíjejí v těle matky, nepotřebují rezervy. 2. vajíčka oligolecitální malé množství žloutku, a ten je rozložen rovnoměrně v cytoplazmě (ostnokožci) 3. vajíčka mezolecitální se středním množstvím žloutku - obojživelníci 4. vajíčka polylecitální žloutek tvoří většinu vajíčka - cytoplazma s J v terčíku (ryby, plazi, ptáci) - cytoplazma jako obal kolem žloutku

Oplození - splynutí jader samčí a samičí pohlavní buňky. Vzniká diploidní zygota. Oplození vnější živočichové vypouštějí pohlavní buňky do vodního prostředí, kde dojde k oplození. Vnitřní oplození splynutí jader pohlavních buněk v těle samice. Setkání spermie a vajíčka je zajištěno aktivním pohybem spermie.

Průběh oplození - spermie se přichytí na povrch vajíčka = ztrácí pohyblivost a uvolní enzymy rozpouštějící vaječné obaly -spermie se přiblíží k cytoplazmatické membráně vajíčka, plazmatické membrány splývají a jádro spermie proniká do cytoplazmy vajíčka.

Vývoj jedince ontogeneze Ontogeneze období od oplození vajíčka po smrt jedince. 2 etapy 1. období embryonálního vývoje 2. postembryonální období

Období embryonálního vývoje Období blastogeneze a období organogeneze. Blastogeneze rýhování vajíčka a tvorba zárodečných listů. Zárodek téměř neroste. Organogeneze růst orgánů a celého zárodku. Blastogeneze: Rýhování mitotická dělení Z jednobuněčné zygoty vzniká mnohobuněčný útvar. Vznikající buňky se neustále zmenšují. O typu rýhování rozhoduje množství a rozmístění žloutku (žloutek brání rýhování) - s menším množstvím žloutku se rýhují celá, s větším množstvím žloutku se rýhuje jen část cytoplazmy s jádrem. Konečným stádiem rýhování je blastula.

Typy rýhování: rýhování celkové - vajíčko se rýhuje celé ostnokožci, savci, obojživelníci rýhováníčástečné rýhuje se jen vlastní cytoplazma s jádrem, žloutek ne a) terčkovité - rýhuje se jenom malý terčík cytoplazmy ryby, plazi, ptáci b) povrchové cytoplazma na povrchu se rýhuje, žloutek uvnitř ne hmyz

Gastrulace Tvorba zárodečných listů. Skupiny buněk se organizovaně přesouvají na určená místa v zárodku. Organogeneze Tvoří se orgány.

Postembryonální období 1. postnatální fáze - růst a zrání - vývoj pohlavních znaků (juvenilní forma, larva) 2. fáze dospělosti pohlavní zralost, rozmnožování 3. fáze stárnutí - rozkladné procesy vedoucí k smrti

Postnatální fáze růst a zrání Nepřímý vývoj - po zárodečném vývoji následuje larvální vývoj. Přímý vývoj - tam, kde vajíčka bohatá žloutkem, nebo kde je zárodek vyživován mateřským organizmem (plazi, ptáci, savci, většina ryb).

Nepřímý vývoj - po zárodečném vývoji následuje larvální vývoj - larva se postupnou proměnou metamorfózou mění v dospělého jedince Larvy mohou být vzhledově velmi odlišné od dospělce (mořští bezobratlí ostnokožci...). Nebo mohou larvy základní orientací těla připomínat dospělce (hmyz, obojživelníci).

Postnatální fáze Součástí této fáze je růst - ovlivněn hormony a živinami. Většina živočichů má ohraničený růst jedinec dosáhne konečnou velikost daného druhu, a potom už neroste. Někteří růst neohraničený - růst pokračuje i po dosažení dospělosti - například ryby.

Stárnutí a smrt - degenerativní změny v buňkách (hromadění pigmentů a tuku) - klesá metabolizmus - poruchy tělesných funkcí Fyziologická smrt selhání životně důležitého orgánu a následně nevratné změny buněk. Častější nefyziologická smrt živočich je sežrán