Profil: Josef Mandaus Autor: Vlastimil Resl, 3. 2. 2012 10:24 Jedním ze zástupců Karlovarského kraje na tratích našich rychlostních zkoušek je žlutický Josef Mandaus (7. 11. 1975). Syn bývalého účastníka federálního mistrovství republiky, jenž mu mimochodem dělá navigátora, zahájil svoji rallyovou kariéru až po třicítce. O to větší porci soutěží si však každoročně dopřává. V letošní sezóně bychom ho za volantem felicie v modro-bílých barvách firmy APM Automotive měli vidět nejen na tratích Poháru K4 a Rallye cupu, ale premiérově i v jihomoravských Hustopečích. Motoristické začátky Táta jezdil v osmdesátých letech minulého století trabanta za Státní statek Žlutice a dokonce se prosadil až do federálního mistráku (profil Josefa Mandause st. na ewrcresults.com). Po soutěžích jsem ho doprovázel od malinka. Za volant mě to táhlo doslova magnetickou silou. V nějakých dvanácti, třinácti letech jsem tátovi nastartoval, rozjel a pokřtil úplně nového civilního favorita. Také já začal po roce 2000 závodit s trabanty. Jezdil jsem strkáče po poli, plné soubojů a kontaktů se soupeři. Rallyový debut jsem absolvoval na podzim roku 2008 v Kralovicích s felicií, koupenou od Zbyňka Krestýna. Navigoval mě táta a v této sestavě jezdíme dodnes.
Rallye Cup 2009 Kompletní sezónu 2009 jsem absolvoval v Rallye Cupu, navíc jsem přidal několik startů ve volném poháru. Velmi mě ale sužovaly technické problémy. Čtyřikrát mě zradil motor, pravidelně praskaly poloosy. Spásou bylo seznámení s okruhovým pilotem Jirkou Bažatou z Mariánských Lázní, jenž po prodeji fabie na Slovensko momentálně staví širokou stotřicítku RS. Jirka mi začal připravovat motor a od té doby si nemohu jeho spolehlivost vynachválit. Problém s poloosami mi pro změnu vyřešil dobrý kamarád z Rallye Cupu Jarda Kovanda. Ohromně mi pomáhá také jeho mechanik Milan Kratochvíl.
Přestup do Poháru K4 Nejvýznamnější změnou pro rok 2010 byl přestup do Poháru K4. Odešel tam můj výborný kamarád Standa Sitný a já ho následoval. Táta ještě neměl licenci Federace automobilového sportu a tak vedle mě usedl velezkušený Hynek Středa. Znám ho už od dětských let, kdy tátu navigoval František Blahout a Hynek v dalším trabantu četl noty Andreji Syrvatkovi. Právě on mě vedle táty výrazně posunul vpřed nejen, co se týče rozpisu, ale rallyových vědomostí a schopností vůbec. Je to opravdový profík a skvělý učitel. I chlastat dokáže naučit:-) Snažím se o co nejjednodušší rozpis. Vracák mám označený číslem osm. Abych použil desítku, to už musí být extrém. Hynek mi poradil rozepsat si delší zatáčky čísly. Třeba dva tři dva znamená dlouhou zatáčku začínající mírně, poté ostřejší a v závěru se opět otevírající. Ani táta však nezahálel a odjel se mnou několik podniků Rallye Cupu. Jel jsem oba šampionáty zhruba z poloviny. Pro pravidelné výlety na vzdálené moravské podniky mi totiž chybí finance. Když si táta udělal licenci pro ká čtyřku, Hynek přesedl k Miloši Dvořákovi lanceru. do
Konkurence ve třídě Loňským suverénem třídy SA1 byl nedostižný Martin Vopatřil. Velmi rychlý, ale nevyrovnaný, je Pavel Šimůnek s favoritem. Na některých erzetách mi dá deset vteřin, na dalších však naopak ztrácí. Kvituji především velmi dobré vztahy se všemi soupeři v poháru. Největšími kamarády jsou Standa Sitný, Jirka Kovanda, Pavel Beránek a Mirek Šmíd. Ten však loni startoval pouze v Příbrami a doufám, že letos se budeme potkávat častěji. Loni jsme se hodně skamarádili s Pavlínou Tydlačkovou a brněnskými Pavlem Vedrou a Jirkou Havelkou, přes Hynka Středu pak s Milošem Dvořákem. Z hlavního pole sprinterů velmi dobře vycházíme s otcem a synem Gešvinderovými, našimi krajany Jardou Roubíčkem a Milanem Hovorkou, Vendou Kopáčkem a Petrem Pickou, pocházejícím z nedalekého Sokolova. Samozřejmě se snažím porovnávat i časy se sprintery, jedoucími áčkové čtrnáctistovky. Je mi proto jasné, že na Kopáčka a Galiu nemám.
Oblíbená soutěž Moc se mi líbil Vyškov díky několika krásným šotolinovým úsekům, skvěle organizované Krkonoše a Pačejov. Naopak se mi nelíbil předloňský Vsetín. Ne tedy, že bych měl výhrady k tratím či pořadatelům, naopak. S Hynkem jsme však ulomili kolo hned na úvodní vložce a čekala nás čtyři sta padesát kilometrů dlouhá cestu domů. Mým snem je absolvovat Bohemii. Je to slavná a tradiční soutěž, má nádherné technické tratě v krásném prostředí a každoročně jí navštěvuji v roli diváka. Naopak mě neláká Barumka. Na ní jsem zavítal jen jednou jako doprovod Mirka Fišera, jehož zradila poloosa. Prostě to Valašsko je pro nás asi zakleté. Mistrovství světa pak z časových důvodů nesleduji skoro vůbec, vyjma mrknutí na výsledky na internetu.
Největší karambol Musím zaklepat, ale žádnou větší havárii jsem dosud nezažil. Vždy to odnesl maximálně nárazník, loni na Lužických horách při průjezdu plotem navíc práh. Největší poškození utrpěla felicia na výše zmíněném Vsetíně, kde to vedle ulomeného kola odnesly nádrž a zadní náprava. Vzhledem k nedostatku peněz si ani nemohu velkou ránu dovolit a jsem nucen jet s rezervami.
Rallyový vzor Jednoznačně Emil Triner. Na jeho jízdu vždy byla a stále je radost pohledět. Vedle rychlosti mu nechybí atraktivnost, navíc ani v soukromí není žádným machýrkem. V uplynulé sezóně dosahoval s fabií neuvěřitelných časů. Jeho styl mi prostě imponuje. Samozřejmě můžu zmínit Sebastiena Loeba. Ten se ale asi líbí všem:-) Čas a finance Jsem vyučený automechanik. Svému oboru zachovávám věrnost, vyjma šesti let strávených na evropských silnicích za volantem kamiónu. Společně s Jardou Pliskvou provozujeme soukromou dílnu ve Žluticích. Z vydělaných peněz pak mimo jiné financuji své závodění. Práce je naštěstí hodně. Dle designu mé felicie je jasné, že hlavním sponzorem je firma APM Automotive. Právě ona je také hlavním dodavatelem dílů do našeho servisu. Dalším reklamním partnerem je pražská firma Belix, dělající sanační práce po povodních, požárech a dalších neštěstích.
Další koníčky Většinu času mi zaberou práce a závody. V zimě se rád svezu na lyžích na sjezdovce či procvičím jízdu na sněhu na akcích Dana Kroba a Roberta Valečka. Volný čas se také snažím věnovat jedenáctileté dceři. Ta mi jezdí fandit i na soutěže, většinou během letních prázdnin. Loni se mnou byla čtyřikrát.
Rallyová budoucnost Také nadále hodlám střídat podniky Poháru K4 s volnými, rád bych se premiérové zúčastnil Hustopečí. Přestup do sprintů momentálně vůbec neplánuji. Na vymoženosti typu HANS totiž nemám peníze. Uvažoval jsem třeba objednat si krásné kalendáře od špičkového fotografa Roberta Balcara, od něhož pravidelně odebírám fotky. Jenže nakonec jsem raději koupil nové pneumatiky. Ty musím sjednotit. Jet vepředu michelin a vzadu třeba matador asi není úplně optimální. Vždyť třeba na předloňském deštivém Pačejově jsme jeli vzadu řízlý slick a vpředu protektory margumy. Mohl-li bych si splnit sen bez ohledu na finance, zvolil bych jako pravověrný Škodovák fabii R2. Naopak velké čtyřkolky mě nelákají. Nikdy jsem s nimi nejel a asi bych to ani neuměl.
Foto: Robert Balcar, archiv