Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Pořadové číslo projektu:* CZ.1.07/1.5.00/34.0811 Šablona:* Ověření ve výuce: (nutno poznamenat v TK) III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_12_17 Sada:* Třída: 1. A III/2/1/2 Český jazyk a literatura 1 Datum: 12.11. 2013 *) Doplňte po konzultaci s ředitelem školy 1
Publius VERGILIUS Maro Předmět: Ročník: Jméno autora (vč. titulu): Český jazyk a literatura 3. ročník šestiletého gymnázia 1. ročník čtyřletého gymnázia František Baloun Škola adresa: Gymnázium Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II, 392 01 Soběslav 2
Zdroje: Vl. Prokop, Dějiny literatury od starověku do poč. 19. stol Karel Milička, Světová literatura I. SMART Notebook 10 3
Publius VERGILIUS Maro jeho tvorbou dosahuje žánr eposu plného rozkvětu vystudoval řečnictví, filozofii, literaturu a přírodní vědy k jeho významným dílům patří: 4
Publius VERGILIUS Maro 1/ Zpěvy pastýřské (Bucolica) = sbírka deseti eklog, formou alegorie promlouvá o představě ideálního světa bez válek a násilí Ekloga = kratší báseň s tematikou idilického života venkovských pastýřů 5
Publius VERGILIUS Maro EKLOGA PRVNÍ Meliboeus, Tityrus Ty tedy, blažený starče, zde uprostřed potoků známých, uprostřed posvátných zdrojů si v stinném pohovíš chládku. Tadyhle živý ten plot, jenž pozemek sousední dělí, jehožto vrbový květ jest od četných včeliček spásán, bude tě bzučením tichým, jak doposud, ke spánku zváti, onde zas pod strmou skálou si k nebesům zapěje vinař, přitom budou tu lkát též vrkaví holoubci lesní, které s rozkoší slýcháš, i hrdličky z vysokých jilmů. 6
Publius VERGILIUS Maro 2/ Zpěvy rolnické (Georgica) = didaktický epos propojujeodborný text s uměleckým účinkem celým eposem prostupuje obdiv k přírodě, práci, nezkažnosti života na venkově... 7
Publius VERGILIUS Maro ZPĚVY ROLNICKÉ (GEORGIKA) Jak jsou rolníci šťastni, když vlastní výhody znají! Poctivá zem jim sama a daleko svárlivých bojů dává výživu snadnou, již rodí jim v hojnosti z půdy, třebaže vysoký dům, jenž hrdým pyšní se vchodem, za rána klientů proud jim ze všech nechrlí komnat, třebaže vchod, jenž želvou se skví, v nich nebudí touhu, nebudí korintské vázy ni zlatem vyšité šaty, třebaže fénický nach jim nebarví bělostnou vlnu, třebaže skořice vonná se nemísí s olejem čistým. 8
Publius VERGILIUS Maro ZPĚVY ROLNICKÉ (GEORGIKA) Zato má bezpečný klid, má úskoků neznalý život, doma má hojnost všeho, má poklid na širých polích, jeskyně, jezera živá a krásná údolí chladná, veselé bučení skotu a lahodný pod stromem spánek vždycky tam má, tam pastvin je dost, též brlohů šelem, junáctvo ztužilé v práci a skrovným potřebám zvyklé. Jsou tam slavnosti bohů, ctěn kmet, tam naposled vtiskla u nich šlépěje své, když prchala ze světa Diké. Ovoce, které mu strom dá, neb plody, jež pole mu skytne ochotně samo, ty sklízí a nespatří železné právo, zběsilý náměstí hluk neb listiny v archivu státním. 9
Publius VERGILIUS Maro vrcholným dílem Vergilia je hrdinský epos AENEIS byl napsán patrně na objednávku císaře AUGUSTA má oslavovat římskou minulost a starobylost Augustova rodu námět vychází z pověsti o trójském hrdinovi Aeneovi, který po pádu Tróje opouští vlast a pomnohaletém bloudění se usadil v Látiu, aby položil základy velikého Říma 10
Publius VERGILIUS Maro AENEAS je ztělesněním římského ideálu statečný, vytrvalý, čestný, setrvává v úctě k bohům a je zcela oddán svému úkolu epos je psán v hexametrech Portréty 11
Publius VERGILIUS Maro Publius Vergilius Maro: AENEIS Praha: Svoboda, 1970. (Překlad Otmar Vaňorný) O válce zpívám a reku, jenž první z krajiny trójské připlul k italské zemi, hnán osudem, k lavinským břehům, vyhnanec, dlouhý čas jej po zemích štvala i mořích božská moc: zlý Junonin hněv, jenž nedal se smířit. Mnoho i trpěl válkou, než konečně, založiv město, usídlil v Latiu bohy: tak povstal Latínský národ, dávní praotci albští, a římské vysoké hradby. 12
13
Poledne minulo právě Bylo tak parno a den již polední hodinu přešel; leh jsem si doprostřed lůžka, abych si pohověl tak. Okno je zavřeno napůl a napůl je pootevřeno: měl jsem takové přítmí, jaké as mívá kdy les, jako je v soumraku přísvit, když slunce z oblohy mizí, nebo když uplyne noc, ještě však nenastal den takové skrovné světlo buď dopřáno stydlivým dívkám, ve kterém bázlivý stud doufá mít bezpečně kryt. Hle tu Corinna vchází, jen v košilku volnou se halí, dva jí prameny vlasů skrývají bělostnou šíji: proslulá Semíramis prý vcházela v ložnici takto, takto i Lájis, již prý miloval kdekterý muž. Košilku strhnu: tak tenká mi v pohledu vadila málo bránila se a chtěla košilku nechat si přec. Že se však bránila přitom jak žena, jež zvítězit nechce, snadno jsem zvítězil nad ní zradila sama svůj boj. Jakmile před mým zrakem pak stanula, svlečena z roucha, nikde na celém těle nebyla jediná z vad. Jaká jsem ramena spatřil a jakých se dotýkal paží! Jaká to krásná ňadra, příhodná sevřít je v dlaň! Jaká to pevná hruď a pod ní hlaďounký život! Jaká to líbezná stehna, kyprý a nádherný bok! K čemu část po části líčit? Co spatřil jsem, musel bych chválit; k tělu tu nahou dívku stále a stále jsem tisk. Nevíte, co bylo dál? My zemdleni ulehli oba... Kéž se mi dostane často takových poledních chvil! 14
Publius OVIDIUS Naso LISTY HEROIN jsou fingované dopisymytických žen vzdáleným manželům nebo milencům, Didona Aeneovi, Penelopa Odysseovi, Ariadna Théseovi... Oinóné Paridovi (Listy heroin) Oinóné nymfa Paridu svému, ač jejím zdráhá se být, z Ídských hor dopis posílá, jejž musí, musí číst! Slovo za slovem čteš dopis můj? Či jiná žena ti brání? Pozorně čti jej, nepsala dopis ten žena z Mykén. Oinóné nymfa, jejíž slávu hlásají hvozdy na pláních fryžských, já sama, ponížená zradou toho, jemuž jsem říkala "můj" snad smím to říct tu lkám 15
Publius OVIDIUS Naso zdánlivě didakticky se tváří skladby UMĚNÍ MILOVAT, LÉKY PROTI LÁSCE a O PĚSTOVÁNÍ ŽENSKÉHO OBLIČEJE v těchto skladbách udílel rady současníkům, jak si získat a udržet náklonnost, nebo naopak rady, jak se lásky zbavit Rady dívkám Máš li snad černé zuby neb velké a nakřivo rostlé, utrpíš velkou škodu, budeš li příliš se smát. Dívky (kdo by to věřil?) se dokonce učí i smíchu, chtějí i po této stránce získat si půvabný vzhled. Otvírej mírně ústa a na obou tvářích měj důlky, přitom kořeny zubů zakrývej okrajem rtů. Nesměj se stále a stále, až křeč tě v slabinách svírá: jakousi ženskou něhou zvoniti musí tvůj smích! Jedné zvrácený chechtot zas ústa ošklivě zkřiví, druhá se při smíchu třese spíše bys věřil, že lká; jiná zas, když se směje, tak nějak odporně vřeští, jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn. Rady mladým mužům Prospějí také slzy, neb slzami kamenem pohneš. Můžeš li, vlhkou tvář žena ať u tebe zří! Budou li slzy ti chybět (vždyť nepřijdou pokaždé zavčas), dotkni se očí rukou, kterou sis navlhčil dřív. Kdopak by nedal, jsa chytrý, též polibky k lichotným slovům? I když ti ona je nedá, nedané vezmi si přec! Bude se zpočátku bránit a možná, že nazve tě drzým; přesto, že bude se bránit, bude si porážku přát. Jenom ať něžné rty ji nezraní polibky divé, dbej, ať nemůže lkát, tvrdý že polibek byl! Kdo si už polibky vzal a nevzal si ostatní také, hoden je ztratit i to, čeho už dosáhl dřív. Kolik jen po polibcích mi chybělo k splnění touhy? Běda mi! Neobratnost byla to, nikoli stud! I když to násilím nazveš, je milé to násilí ženám: často se dávají nutit k tomu, co těší je dát. Každá se raduje z toho, že násilně svedena byla náhlou loupeží lásky; přijme tvou smělost jak dar. Ta, jež netknuta usla, ač donutit mohla se dáti, smutno jí bude, ač v tváři předstírá radost a smích. Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky jazyk.cz/citanka/publius ovidius na 16
Publius OVIDIUS Naso vrcholným Ovidiova básnictví je soubor PROMĚNY (Metamorphoses, pčeštěný název Metamorfózy) dílo obsahuje na 250 bájí z řecké ařímské mytologie spojujícím prvkem je motiv proměny člověka v nesmrtelnou bytost, zvíře, rostlinu,věc a pod. (báje Pýramos a Thisbé, Daidalos a Ikaros, Filemon a Baucis, Niobé... dílo je zakončeno proměnou Caesara v kometu a motlitbou k Augustovi Ovidius Proměny Daidalos a Íkaros Daidalos na vyhnanství a na Krétu zanevřel zatím, zatoužil po Athénách, z nichž utekl, synovce zabiv. Prchnout mu bránilo moře, však řekl si: Zemi i vodu ať mi uzavřel Mínós, vzduch volný jest, tudy já prchnu; všecko ať v moci má Mínós, přec není on ovzduší pánem.... Roztaje vosková vazba, hoch holými pažemi mává, nemaje pernatých vesel, vzduch zachytit nemůže žádný, zděšením zbledne, a otcova jména se dovolávaje, padá a utone v moři, jež Íkarské po něm je zváno. Marně nešťastný otec, ne otec již, Íkare volá, Íkare, Íkare, kde jsi? Kde hledati mám já tě nyní? Nadarmo syna tak volal, až na vlnách peruti spatřil. Proklel teď umění svoje a tělo do země pohřbil na malém ostrůvku v moři, jenž Íkarie má jméno. 17
Publius OVIDIUS Naso ve vyhnanství vznikají jeho ŽALOZPĚVˇ(Tristia) a LISTY Z POINTU jedná se elegie plné nářků na poměry ve vyhnanství, zoufalých proseb, jimiž se obracel o pomoc http://cs.wikipedia.org/wiki/elegie PUBLIUS OVIDIUS NASO: POSLEDNÍ OKAMŽIKY V ŘÍMĚ (ŽALOZPĚVY, ELEGIE Z VYHNANSTVÍ) Kdykoli přesmutný obraz té noci mi na mysl přijde, kdykoli jsem poslední chvíle prožívat ve Městě směl, kdykoli vzpomenu na noc, v níž tolik jsem drahého nechal, kanou mi z očí i teď bohaté krůpěje slz. Již se blížilo ráno, kdy Caesar mi rozkazem určil. Neměl jsem dostatek času ni chuti k přípravě vhodné, neboť na dlouhou dobu otupěl zcela můj duch, o své sluhy jsem nedbal a nemyslil na volbu druhů, na věci potřebné k cestě, také ne na vhodný šat. Stejně jsem úžasem ztuhl jak ten, kdo zasažen bleskem, jenž je na živu sice, ztratí však vědomí své. Bolest když zahnala sama ty pocity omráčenosti a když konečně mysl zase již nabyla sil, naposled nedávno bylo, zbyli však jeden neb dva. Pláču, a oddaná choť mě objímá, prudčeji plačíc, její nevinné líce smáčely přívaly slz. Třikrát jsem dotkl se prahu, a třikrát mě strhlo to nazpět, jako by duši mé zavděk, zdržely nohy můj krok. Často již sbohem jsem dal a opět mnoho jsem mluvil, poslední polibky tiskna, jako odcházel bych již. Často, aniž jsem věděl, jsem tytéž rozkazy dával, stále se ohlížeje na drahé bytosti své. 18
19