Vybrané bankovní produkty a jejich realizace při úmrtí klienta

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Vybrané bankovní produkty a jejich realizace při úmrtí klienta Diplomová práce Autor: Bc. Marie Dudáčková Finance Vedoucí práce: Ing. Marcela Soldánová Praha duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Klatovech dne 6. dubna 2010. Bc. Marie Dudáčková 2

Poděkování: Děkuji vedoucí mé práce Ing. Marcele Soldánové za její ochotu, trpělivost, podněty, připomínky a korekturu diplomové práce a dále panu J. Draţkovi za pomoc při konečných úpravách. 3

Anotace Tato práce na téma vybrané bankovní produkty a jejich realizace při úmrtí klienta je rozloţena do pěti kapitol. V první kapitole jsou podrobněji rozebrány základní bankovní produkty a sluţby, které banky poskytují. V následující kapitole je popsáno dědění a jeho zákonné podmínky. Také se zde pojednává o tzv. odúmrti, tedy o připadnutí dědictví státu. Třetí kapitola se zabývá postupem banky při úmrtí klienta banky a jsou zde uvedeny i doklady a identifikační údaje nezbytné pro uskutečnění tohoto procesu. Dále následují tři modelové případy na ukončení smluvního vztahu, ve kterých sehrál svoji nezastupitelnou roli Nejvyšší soud České republiky. Závěrečná pátá kapitola porovnává změny, které se týkají dědického práva, návrhu nového občanského zákoníku se současným zněním. Některé konkrétní změny jsou pro názornost doplněny jednoduchými modelovými případy. Klíčová slova: Platební styk, úvěry, peněţní prostředky, odúmrť přechod dědictví na stát, návrh občanského zákoníku, dědění ze zákona, dědění ze závěti. Annotation This study on selected banking products and their implementation in the death of the client, is divided into five chapters. In the first chapter are discussed in more detail the basic banking products and services that banks provide. The next chapter describes the inheritance and legal conditions. There is also deals with the so-called odúmrti, ie Accrual of State succession. The third chapter deals with the banks' practices for the death of the client and the Bank are presented here with the documents and identifying information necessary to complete this process. Furthermore, the model followed by three cases of termination of the contractual relationship, which played a vital role in the Supreme Court of the Czech Republic. The final fifth chapter compares the changes relating to succession rights, the new Civil Code, the current version. Some specific changes are for illustrative simple model cases. Key words: payments, loans, funds, transition of inheritance to the State, draft of Civil Code, law of succession, inheritance according wills. 4

Obsah ÚVOD... 7 1. CHARAKTERIS TIKA ZÁKLADNÍCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 8 1.1 PLATEBNÍ STYK... 8 1.1.1 Hotovostní platební styk... 9 1.1.2 Bezhotovostní platební styk... 10 1.2 ÚVĚROVÉ OBCHODY... 13 1.2.1 Kontokorentní úvěr... 13 1.2.2 Eskontní úvěr... 15 1.2.3 Kreditní karta... 16 1.2.4 Hypoteční úvěr... 17 1.2.5 Hypotéky v číslech... 18 1.2.6 Úvěry v číslech... 19 1.3 VYBRANÉ ZMĚNY ZÁKONA O PLATEBNÍM STYKU... 19 1.3.1 Realizace platebních příkazů... 20 1.3.2 Platební karty... 20 1.3.3 Další změny v souvislosti s právní úpravou... 21 1.4 VKLADOVÉ BANKOVNÍ PRODUKTY... 22 1.4.1 Vklady na vkladních knížkách... 22 1.4.2 Akcie na doručitele... 24 1.4.3 Stavební spoření... 25 1.5 POJIŠTĚNÍ POHLEDÁVEK Z VKLADŮ... 28 2. DĚDĚNÍ BANKOVNÍCH PRODUKTŮ A SLUŽEB... 30 2.1 ČTYŘI DĚDICKÉ SKUPINY PODLE ZÁKONA... 30 2.2 PŘIPADNUTÍ DĚDICTVÍ STÁTU... 33 3. POSTUP BANKY PŘI ÚMRTÍ KLIENTA... 36 3.1 DOKLADY A POVINNÉ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE PRO USKUTEČNĚNÍ PROCESU... 36 3.2 POSTUP BANKY V PŘÍPADĚ OBDRŢENÍ LISTINY DOKLÁDAJÍCÍ ÚMRTÍ KLIENTA... 37 3.3 ÚMRTÍ ÚČASTNÍKA PENĚŢNÍCH PROSTŘEDKŮ NA ÚČTU... 38 3.4 POSTUP BANKY V PŘÍPADĚ DĚDĚNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA ÚČTU... 41 3.5 OPRÁVNĚNÍ K NAKLÁDÁNÍ S PROSTŘEDKY NA ÚČTU ZŮSTAVITELE... 43 3.6 ÚMRTÍ ÚČASTNÍKA STAVEBNÍHO SPOŘENÍ... 43 3.7 POSTUP BANKY V PŘÍPADĚ ÚMRTÍ KLIENTA PLATEBNÍ KARTY A VKLADNÍ KNÍŢKY... 44 3.8 POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ... 45 4. MODELOVÉ PŘÍPADY UKONČENÍ S MLUVNÍHO VZTAHU... 47 4.1 VKLAD NA ÚČTU JAKO PŘEDMĚT DĚDICTVÍ... 47 5

4.2 PENĚŢNÍ PROSTŘEDKY NA ÚČTU V RÁMCI SJM... 49 4.3 BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ PŘI VÝPLATĚ Z ÚČTU BEZ DISPOZIČNÍHO PRÁVA... 50 4.4 SHRNUTÍ UVEDENÝCH PŘÍKLADŮ... 51 5. KOMPARACE NOVÉHO NÁVRHU OBČANS KÉHO ZÁKONÍKU S E SOUČASNÝM ZNĚNÍM 52 5.1 ZÁKLADNÍ POJMY... 52 5.2 VYBRANÉ KONKRÉTNÍ ZMĚNY NÁVRHU OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU... 53 5.2.1 Dědické tituly... 53 5.2.2 Závěť... 55 5.2.3 Dědění ze zákona... 55 5.2.4 Nepominutelný dědic... 56 5.2.5 Odpovědnost za dluhy... 57 5.2.6 Zřeknutí se dědického práva... 58 5.2.7 Náhradní dědic... 59 5.2.7.1 Obecné náhradnictví... 59 5.2.7.2 Svěřenecké náhradnictví... 60 5.2.8 Odkaz... 61 VÝS LEDKY... 64 ZÁVĚR... 66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 68 SEZNAM GRAFŮ, SCHÉMAT A PŘÍLOH... 69 6

Úvod Moderní bankovnictví na území dnešní České republiky se začalo utvářet jiţ v průběhu druhé poloviny 19. století. Bankovnictví je významným prvkem ekonomiky kaţdé země a dotýká se kaţdého z nás. Finanční zdroje a vůbec finance celkově jsou nedílnou součástí kaţdého ekonomického subjektu. Kromě toho je bankovnictví v trţním hospodářství součástí ekonomického prostředí daného státu. V současné době je ekonomika, a to i ta česká, zasaţena celosvětovou hospodářskou krizí, která začala psát svou historii v červenci roku 2007 ztrátou důvěry amerických investorů v hodnotu hypoték. Tato globální hospodářská krize měla dopad i na bankovnictví a důsledkem byl krach mnoha finančních institucí, jejichţ zákazníci nebyli schopni splácet hypotéku a banky nedokázaly prodat jejich nemovitosti. Tato diplomová práce je zaměřena na bankovní produkty a jejich realizaci při úmrtí klienta a s tím související přechod práv a povinností k těmto produktům děděním. Práce je rozdělena do několika kapitol a podkapitol. Po první kapitole, která charakterizuje základní bankovní produkty a sluţby, které banky poskytují, následuje kapitola, která se zabývá vysvětlením obecného pojednání dědění a o tzv. odúmrti (cadacum), tedy o připadnutí dědictví státu podle 462 občanského zákoníku. Dále se zmiňuji o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který se právě zabývá hospodařením s majetkem, který vzešel z tzv. odúmrti. Třetí kapitola je věnována postupu banky při nakládání s bankovními produkty v případě úmrtí klienta banky a také zde informuji o dokladech a povinných identifikačních údajích, které jsou nezbytné pro uskutečnění tohoto procesu. Ve čtvrté kapitole uvádím tři modelové případy nakládání s peněţními prostředky na bankovních účtech u banky, ve kterých sehrál svoji nezastupitelnou roli Nejvyšší soud České republiky. Závěrečná pátá kapitola je věnována návrhu nového občanského zákoníku a komparaci změn, které se týkají dědického práva, se současným zněním. Nejdříve zaměřuji pozornost na jednotlivé základní pojmy, které jsou důleţité pro dědické právo a dále se věnuji konkrétním změnám návrhu občanského zákoníku. Některé uvedené změny jsou pro názornost doplněny jednoduchými modelovými případy. 7

1. Charakteristika základních bankovních produktů Banky v současné době provádějí celou škálu činností, které neustále rozvíjejí a modifikují. Z tohoto důvodu je velmi obtíţné vymezit jejich obecnou charakteristiku a systematizaci. Mezi základní sluţby, které poskytují banky svým klientům, patří i realizace platebního styku, tedy hotovostní a bezhotovostní přesuny peněţních prostředků mezi jednotlivými subjekty. 1.1 Platební styk Zabezpečování platebního styku patří k jednomu z nejvýznamnějších úkolů bank a platební styk v České republice metodicky řídí 1 Česká národní banka. Platební styk můţeme dělit z různých hledisek, ale pro účely této práce uvádím níţe uvedené rozdělení. Graf č. 1 Platební styk Platební styk členění dle místa členění dle způsobu v rámci banky v rámci ČR přeshraniční platební styk zahraniční platební styk bezhotovostní hotovostní Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje rozdělení platebního styku z hlediska místa realizace a z hlediska způsobu nakládání s peněţními prostředky. 1 37 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 8

1.1.1 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk zahrnuje všechny peněţní pohyby uskutečněné za pouţití zákonných platidel (osobní předání, zaslání poštovní poukázkou nebo cenným psaním, předání prostřednictvím třetí osoby atp.). Pojem zákonné platidlo označuje takové peněţní prostředky, které musí být podle zákona přijímány všemi subjekty jako prostředek úhrady dluhu. Zákonná platidla mají formu mincí a bankovek. Pro realizaci hotovostního platebního styku je podmínkou existence fyzických peněz, které jsou však snadno odcizitelné a také se můţe stát, ţe je ztratíme nebo se setkáme s padělky peněz. V zahraničí při špatné znalosti tamější měny se můţeme setkat s neplatnými bankovkami. Naproti tomu je výhodou to, ţe je můţeme mít vţdy s sebou a tudíţ je máme vţdy k dispozici. Hlavní oblastí hotovostního placení jsou běţné kaţdodenní úhrady prováděné občany, neboť domácnosti provádějí i v současnosti mnoho plateb v hotovosti. Avšak z ekonomických a bezpečnostních důvodu se začíná dávat přednost bezhotovostnímu platebnímu styku. Zavedením peněţních automatů se zlepšují sluţby pro klienty a minimalizuje se drţení peněz v hotovosti bankou. Banky samy udrţují stav peněz v hotovosti na pokladnách jen v rozsahu očekávaných krátkodobých potřeb, aby úrokové ztráty a rizika z drţení pokladní hotovosti byly co nejvíce minimalizovány. 2 Klienti banky, kteří ukládají hotové peníze na bankovní účty obvykle prostřednictvím pokladen, mohou vyuţít sluţeb nočního trezoru v době, kdy má banka jiţ zavřeno. Tuto sluţbu vyuţívají především obchodníci, kteří odvádí denní trţbu. Podmínkou pro průběh hotovostního platebního styku je existence bankovek. V České republice má výsadní právo vydávat nebo-li emitovat hotové peníze Česká národní banka. Česká národní banka stanoví vyhláškami 3 v oblasti platebního styku například: nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náleţitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu, postup fyzických a právnických osob při příjmu zákonných peněz a nakládání s nimi, včetně postupu při odebírání podezřelých bankovek a mincí, poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, 2 3 KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví, Praha: 2006, s. 142. 22 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 9

ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince, podmínky, za kterých lze reprodukovat symboly peněz nebo vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. Hotovostní platební styk je dále upraven zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, který stanovuje s účinností od 1. července 2004, ţe veškeré platby, jejichţ výše překračuje částku 15 000 EUR, musí být provedeny bezhotovostní platbou. 1.1.2 Bezhotovostní platební styk Všechny způsoby realizace bezhotovostních plateb prodělaly dlouhý historický vývoj v souvislosti s rozvojem obchodu v celém světě. Banka při provádění bezhotovostního platebního styku vystupuje v roli zprostředkovatele. Jako s nástrojem bezhotovostního platebního styku se dnes nejčastěji setkáváme s těmito instrumenty: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, hromadné příkazy (k úhradě nebo inkasu), trvalý příkaz (k úhradě nebo inkasu), platební příkaz pro mezinárodní platební styk (payment order), a dále sem bývají zařazovány: bankovní platební karta, šeky. Poměrně často se u nás vyuţívají poštovní poukázky, které primárně nepatří mezi bankovní produkty, ale banky je akceptují při realizaci bezhotovostního, respektive hotovostního platebního styku. Příkazy k provedení plateb mohou předávat klienti bance zejména formou: písemnou osobně na pobočce banky, pomocí dálkového přenosu dat (home-banking, call-banking, phone-banking, GSM-banking, internet-banking, office-banking) - komunikace se odehrává prostřednictvím mobilního telefonu anebo osobního počítače a modemu, který klientu umoţňuje napojit se na počítačovou síť banky a komunikovat s bankou 10

v pohodlí domova nebo své kanceláře. Tento způsob zadávání příkazů k platbám umoţňuje klientům uţívat i dalších sluţeb, jako jsou například aktuální informace o stavu běţného účtu nebo vyuţívání informačního servisu banky (kurzovní lístek, úrokové sazby). V posledních letech úloha internetového bankovnictví v České republice velmi vzrostla. Vzhledem k tomu, ţe bezhotovostní peníze existují ve formě zápisů na účtech, musí být kaţdý jejich pohyb na účtech klientů zaznamenán. Platební styk v rámci jedné banky Jedná se o platební styk uskutečňovaný pouze v CZK a v rámci jedné banky. Pokud plátce i příjemce jsou klienty stejné banky, zatíţí banka účet plátce a peněţní prostředky připíše ve prospěch účtu příjemce. Platba proběhne na obou účtech v témţe časovém okamţiku nebo zúčtování probíhá tzv. dávkovým způsobem, tzn. na obou účtech proběhne zúčtování s časovým odstupem. Podle nového zákona o platebním styku ustanovení 111 musí být peněţní prostředky připsány na účet příjemce ve stejný den, kdy byly odepsány z účtu příkazce. Tuzemský platební styk Jedná se o platební styk uskutečňovaný pouze v CZK a v rámci České republiky. V případě, ţe plátce a příjemce jsou klienti různých bank, probíhá zúčtování mezi nimi tímto způsobem. Platba je zaúčtována: k tíţi účtu příkazce, ve prospěch účtu banky příjemce, k tíţi účtu banky příkazce, ve prospěch účtu banky příjemce, k tíţi účtu banky příjemce, ve prospěch účtu příjemce. Tuzemský platební styk je realizován prostřednictvím clearingového centra České národní banky, 4 které vede účty všech zúčastněných bank a prostřednictvím těchto účtů probíhají 4 38 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 11

všechny platby mezi bankami. Kaţdá banka má otevřen svůj clearingový účet a na tomto účtu musí udrţovat dostatečné peněţní prostředky pro krytí plateb svých i plateb klientů. Nutným předpokladem realizace platebního styku je také bezpečně a rychle fungující systém komunikace a předávání zpráv mezi bankami na celém světě. Tuzemský platební styk v rámci České republiky ponejvíce upravuje vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Lhůty převodu jsou pak upraveny zákonem o platebním styku. Přeshraniční platební styk Je převod peněţních prostředků z jednoho členského státu EU/EHP 5 do jiného členského státu EU/EHP v domácí měně kteréhokoliv členského státu EU nebo do států mimo EU/EHP. Podle 109 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku si můţe klient s bankou dohodnout lhůtu pro převedení částky na účet banky příjemce, avšak tato lhůta nesmí být de lší neţ 4 pracovní dny. Odpovědnost za provedení přeshraničního převodu je konstruována tak, ţe banka příkazce odpovídá za převod aţ do dne připsání částky převodu na účet banky příjemce. Platební styk přeshraniční i zahraniční je zaloţen na přímém spojení bank přes vzájemně vedené korespondentské účty, jejichţ prostřednictvím si banky zúčtují platby pro sebe i své klienty. Banky si vzájemně otevírají účty a tím si budují tzv. sítě obchodních spojení. Není samozřejmě moţné, aby kaţdá banka měla přímé spojení na všechny ostatní banky, proto v mnoha případech probíhá zúčtování plateb nepřímo prostřednictvím jiné banky. Tyto účty existují ve dvou formách, a to NOSTRO účet, tj. účet, který má (naše) banka otevřený 5 Evropský hospodářský prostor - zahrnuje členské státy Evropské unie: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozems ko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko a země Evropského sdruţení volného obchodu (ESVO): Island, Lichtenštejnsko a Norsko. 12

u jiné banky, a LORO účet, tj. účet, který (naše) banka vede pro jinou banku. Na těchto účtech nejsou prostředky dle zvyklostí úročeny. Zahraniční platební styk Pod pojmem zahraniční platební styk rozumíme pohyb hotovostních a bezhotovostních peněţních prostředků přes hranice nějaké definované měnové oblasti, zpravidla identické se státními hranicemi země. Do zahraničního platebního styku můţeme zahrnout převody v cizí měně, které nesplňují podmínky přeshraničního platebního styku. Zahraniční platební styk není právně upraven a bankami je realizován dle obchodních podmínek jednotlivých bank. Na rozdíl od přeshraničního platebního styku není vázán na IBAN 6 a lhůty ze zákona. 1.2 Úvěrové obchody Poskytování úvěrů a další formy financování patří mezi nejdůleţitější obchody komerčních bank. Banky nabízejí poměrně širokou paletu úvěrů, které lze členit dle různých hledisek. Mezi nejčastější patří členění dle: účelu, ke kterému je úvěr určen, subjektu úvěru a doby splatnosti úvěru. Dále uvedu některé konkrétní formy moţnosti půjčení peněz, které banky poskytují. 1.2.1 Kontokorentní úvěr Vzhledem k pruţnosti způsobu úvěrování se stal kontokorentní úvěr poměrně často vyuţívaným, a to ze strany podnikatelů i občanů. Jedná se o sloučený vkladový a úvěrový účet. Klient tak můţe platit ze svého účtu i v případě, kdy na něm nemá dostatek peněz. Maximální výše úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem, který udává výši moţného dluhu (debetní zůstatek na účtu). V případě debetního zůstatku platí klient úrok z úvěru. 6 IBAN jedná se o mezinárodní formát čísla účtu bankovního spojení, pouţívaný při platbách v rámci EHP. IBAN se skládá z ISO kódu státu, kontrolního čísla, identifikace banky a čísla účtu. 13

Úrokové sazby se pohybují od 8 do 18 % p. a. V případě kreditního zůstatku samozřejmě dostává klient úrok z vkladu. Banka obvykle povoluje i určité krátkodobé překročení úvěrového rámce, coţ můţe pro klienta znamenat dodatečné (sankční) úroky. Úvěrový rámec se u nepodnikajících fyzických osob obvykle nachází v rozmezí 5 000 Kč a dvojnásobku čistého měsíčního příjmu. Splatnost úvěru vyplývá jak z účelu pouţití, tak i doby, na kterou je smlouva uzavřena. Vzhledem k tomu, ţe banka s dobrými klienty úvěr kaţdoročně prodluţuje, můţe mít úvěrový vztah středně aţ dlouhodobý charakter. Pro klienta je velkou výhodou tohoto úvěru moţnost jeho pruţného čerpání podle momentální potřeby. Úroky platí pouze z aktuálního stavu. Klient tak krátkodobě překlene nedostatek peněz na běţném účtu. Je to však pro něj relativně drahý úvěr, naopak pro banku je výhodou poměrně vysoká úroková sazba. Pokud banka vyţaduje zajištění, vyuţívají se prakticky všechny známé formy. Pojmem zajištění úvěru v širším slova smyslu rozumíme veškerá opatření prováděná bankou s cílem zajistit řádné splácení úvěru, včetně úroků. Obecně platí, ţe čím je úvěr rizikovější a čím je doba splatnosti delší, tím kvalitnější musí být způsob zajištění. K nejdůleţitějším nástrojům vyuţívaných k zajištění úvěrů patří: prověrka úvěrové způsobilosti (bonity) klienta - klient předkládá účetní výkazy, podnikatelský záměr a jiné dokumenty, limitování výše úvěru pro jednotlivé klienty, diverzifikace rizika prostřednictvím konsorciálních úvěrů, kontrola úvěrového subjektu a objektu. I přes tato opatření se banka nevyhne poskytnutí špatných úvěrů. Pro tyto případy vyuţívá řady zajišťovacích instrumentů (úvěrové zajištění v uţším pojetí), které dávají bance moţnost v případě, kdy klient nesplácí úvěr, uspokojit své pohledávky pomocí záruk. 14

Úvěrové zajištění (zajišťovací instrumenty) se člení nejčastěji ze dvou hledisek: 7 podle povahy (formy) zajištění se rozlišuje zajištění osobní a věcné: - osobní zajištění, kdy bance ručí třetí osoba (ať uţ fyzická či právnická), - věcné zajištění dává bance právo na určité majetkové hodnoty (zpravidla) příjemce úvěru, podle svázanosti zajištění se zajišťovanou pohledávkou rozlišujeme zajištění akcesorické a abstraktní: - akcesorické zajištění je takové, kdy zajištění je těsně a nerozlučně spojeno se zajišťovanou pohledávkou. Zanikne-li pohledávka, automaticky zaniká i zajištění, - abstraktní zajištění naproti tomu představuje samostatně stojící právo, které je nezávislé na zajišťované pohledávce. S uspokojením pohledávky zajištění nezaniká, subjekt poskytující zajištění má však právo na jeho vrácení. To dává moţnost vyuţívat tohoto zajištění k opakovanému poskytování úvěrů. 1.2.2 Eskontní úvěr Eskontní úvěr se vyuţívá v případě potřeby profinancovat část pohledávek plynoucích z obchodních vztahů s odběrateli. Jedná se o úvěr, kdy banka odkupuje (eskontuje) směnku od jejího majitele před její splatností a umoţňuje tak majiteli směnky, aby získal hotové peníze před dobou splatnosti směnky, přičemţ si sráţí úrok - diskont za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky. Banka zde vystupuje jako věřitel s tím, ţe směnku v době splatnosti nepředloţí k proplacení původnímu majiteli, který směnku bance postoupil, ale jejímu výstavci, jde-li o směnku vlastní, nebo směnečníkovi, jde-li o směnku cizí. 8 Směnka je cenný papír vyjadřující písemný dluţnický závazek. Je instrumentem obchodního úvěru, sama o sobě je vyjádřením dluhu. Směnka můţe vzniknout z různých příčin a vyznačuje se abstraktností (není nutné uvádět důvod vzniku) a také skripturností (uznávají se nároky pouze na směnce uvedené). 7 8 ŠVARCOVÁ, J. Ekonomie stručný přehled 2007/2008, Zlín: CEED, 2007, s. 258. PAVELKA. F., BARDOVÁ D., OPLTOVÁ R. Úvěrové obchody, Praha: Aktris, 2002, s. 64. 15

Směnka je spolu se šekem upravena podle směnečného a šekového zákona, 9 v souladu s Ţenevskými konvencemi 10. který je Základem pro stanovení výše úroku jsou smluvně dohodnuté podmínky mezi klientem a bankou. Celkové náklady tvoří zpravidla úrok stanovený na základě diskontní úrokové sazby obchodní banky, eskontní provize a související poplatky a výlohy. 1.2.3 Kreditní karta Kreditní karta se ve své hlavní funkci, tedy moţnosti platit za zboţí a sluţby platební kartou, neliší od debetní platební karty. Debetní platební karta je typ platební karty, která je vázána k existenci bankovního účtu. Obvykle ji klient získá automaticky při zaloţení nového účtu v bance. Rozdíl je však v tom, ţe u kreditní karty čerpá finanční prostředky, které si půjčuje od banky, a to aţ do výše, na které se s bankou domluví jedná se o tzv. kreditní limit nebo také úvěrový rámec. U debetní karty je finanční částka, kterou můţe prostřednictvím této karty čerpat, limitována aktuálním mnoţstvím finančních prostředků na účtu. Pouze v případě, ţe klient má k účtu sjednán také kontokorentní úvěr, můţe prostředky čerpat i do mínusu. Je nutné upozornit na skutečnost, ţe kaţdá banka pouţívá vlastní kritéria pro stanovení úvěrového rámce. Tato hranice se zpravidla pohybuje kolem trojnásobku průměrného měsíčního příjmu klienta. Úvěr získaný prostřednictvím kreditní karty je tzv. revolvingový úvěr, který klient můţe neustále obnovovat tím, ţe splácí část nebo celou čerpanou částku. Čerpanou částku můţe klient splácet dle jeho volby nebo moţností. K tomuto úvěru nepotřebuje klient ţádného ručitele. Některé banky v České republice, jako například Raiffeisenbank, a.s., vydají kreditní kartu i bez ohledu na to, zda v dané bance má klient vedený nějaký účet. Oproti tomu Komerční banka, a.s. nebo GE Money Bank, a.s. a většina ostatních bank poţadují mít k vydání kreditní karty zaloţený běţný účet vedený v korunách. 9 Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 10 Ţenevská konvence je mezinárodně uznávaná dohoda, podle níţ je směnečné právo upraveno v řadě zemí, především v oblasti kontinentální Evropy. 16

1.2.4 Hypoteční úvěr Jedná se o úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, a to i rozestavěné, kdyţ pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. 11 Nezbytnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je, ţe nemovitost se musí nacházet na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářsky prostor. 12 Jak vyplývá z účelu pouţití (propojenosti s nemovitostmi), jedná se o dlouhodobý účelový úvěr se splatností aţ několik desítek let. Finanční prostředky banka na tyto úvěry získává vydáním dluhopisů, a to hypotéčních zástavních listů. Takto získané zdroje můţe banka pouţít pouze na poskytnutí hypotečních úvěrů. Hypotéční zástavní listy patří mezi veřejně obchodovatelné cenné papíry, coţ umoţňuje jejich majiteli, aby je kdykoliv prodal. Mají dvojí zajištění jsou kryty pohledávkami z hypotéčních úvěrů, které jsou navíc zajištěny prostřednictvím zástavního práva reálně existující nemovitosti. Takto kvalitní krytí činí z hypotečního zástavního listu jeden z nejbezpečnějších cenných papírů. Další výhodou je, ţe výnosy z hypotéčních zástavních listů nepodléhají dani z příjmu jako například výnosy z termínovaných vkladů nebo vkladních kníţek. Úroková sazba hypotéčních úvěrů je nejčastěji stanovena jako kombinace dvou způsobů, pevné sazby po celou dobu splatnosti tohoto úvěru nebo pohyblivé v závislosti na vývoji trţních úrokových sazeb. Úzké propojení hypotečních úvěrů s investicemi do bydlení vede k tomu, ţe jejich poskytování je obvykle podporováno státem, u nás je to například ve formě dotace k úrokům z hypotečních úvěrů, zvýhodněné či dokonce bezúročné půjčky od státu aţ po nejrůznější druhy záruk ze strany státu nebo specializovaných záručních bank. 11 PLÍVA, S., ELEK, Š., LIŠKA, P., MAREK, K. Bankovní obchody, Praha: ASPI, 2009, s. 174. 12 28 odst. 4 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. 17

1.2.5 Hypotéky v číslech Hypoteční trh zaznamenal výrazný pokles. Přestoţe na závěr loňského roku došlo k výraznému zvýšení hypoték, v letošním roce má opět počet poskytnutých hypoték výrazně klesající tendenci. V lednu 2010 bylo poskytnuto 2 533 hypoték v celkovém objemu 4,28 miliardy Kč. V meziměsíčním srovnání představuje lednový výsledek propad o 30 %. V loňském roce poskytly banky domácnostem hypotéky za 73,85 miliardy Kč, coţ znamenalo ve srovnání s rokem 2008 pokles o 39 %. Od července 2009 aţ do konce roku se hypotečním bankám dařilo v meziročním srovnání pozvolna navyšovat počty a objemy nově poskytnutých úvěrů, ale v lednu letošního roku se tento trend zastavil. Graf č. 2 Průměrná měsíční hodnota hypotéky 12 10 10,09 8 6 4 2 6,16 4,28 0 Rok 2008 Rok 2009 Rok 2010 (údaj za měsíc leden) v mld. Kč Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje průměrnou měsíční hodnotu hypotéky v mld. Kč. Průměrná výše hypotéky v lednu 2010 v meziměsíčním srovnání vzrostla o téměř 35 000 Kč na 1 689 887 Kč. O rok dříve ale klienti v průměru čerpali hypotéku v objemu 1 717 923 Kč. Trh klesl i přesto, ţe průměrná úroková sazba u hypoték, poskytnutých v lednu roku 2010 klesla proti prosinci roku 2009 o 9 setin procentního bodu na 5,52 % 13. 13 Zdroj: hn.ihned.cz [online]. ČTK [cit. 18.2.2010]. Dostupný z www: <http://hn.ihned.cz/c1-40606660-hypotecni-trh-se-v-lednu-vratil-k-padu>. 18

1.2.6 Úvěry v číslech Celkové zadluţení českých podniků u bank v roce 2009 od roku 2004 poprvé kleslo. Objem bankovních úvěrů poskytnutých nefinančním podnikům se v loňském roce sníţil o 8,1 % na 636 miliardy Kč. 14 To je podle odborníků způsobeno jednak tím, ţe některé banky omezily úvěrování z různých důvodů a jednak tím, ţe se změnilo chování firem. Firmy se začaly chovat ekonomicky a omezily poptávku po úvěrovém financování. V loňském roce nejvíce kleslo zadluţení velkých firem s obratem nad 200 milionů Kč a v letošním roce se očekává ještě mírné sníţení. U ostatních firem se naopak očekává, ţe by objem poskytnutých úvěrů měl začít znova růst. Oproti tomu se v letošním roce očekává nárůst nesplácení osobních půjček a kreditních karet, a to v souvislosti s růstem nezaměstnanosti. Prozatím podíl nesplácených úvěrů domácností stoupl na 4 %, zatímco před rokem to bylo 2,8 %. 15 Podnikové úvěry totiţ na rozdíl od osobních půjček v průběhu ekonomického cyklu kolísají mnohem více a reagují na dění v ekonomice okamţitě. 1.3 Vybrané změny zákona o platebním styku Nový zákon o platebním styku začal platit od 1. listopadu 2009 a přinesl do bankovního systému několik novinek. S těmi se museli vypořádat jak banky, tak druţstevní záloţny a jiní poskytovatelé finančních sluţeb, ale i jejich klienti. Nejedná se o novelu zákona č. 124/2002 Sb., ale o zákon nahrazující předcházející, a to z titulu rozsáhlých změn, který zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku přinesl. Oproti stávajícímu zákonu, který čítal 36 paragrafů, má ten současný paragrafů 147. Novou úpravou zákona o platebním styku se zlepšily i některé podmínky spojené s vedením a uţíváním účtu pro klienty. Níţe uvedu některé změny, které přinesl nový zákon o platebním styku. 14 Zdroj: lidovky.cz [online]. ČTK [cit. 18.2.2010]. Dostupný z www: <http://www.lidovky.cz/firmam-se-do-uveru-od-bank-moc-nechce-db4- /ln_noviny.asp?c=a100218_000071_ln_noviny_sko&klic=235583&mes=100218_0 >. 15 Zdroj: hn.ihned.cz [online]. Martin Petříček [cit. 19.2.2010]. Dostupný z www: <http://hn.ihned.cz/c1-40626060-potize-se-spatnymi-uvery-kulminuji>. 19

1.3.1 Realizace platebních příkazů Banky dle nového zákona o platebním styku mají povinnost realizovat platební příkaz nejpozději do konce následujícího pracovního dne, a to pokud se jedná o tuzemské platby. Dříve na to měla banka o den více. Aby byl běţný platební příkaz v rámci tuzemského platebního styku druhý den vyřízen, je nutné jej podat v pracovní době nebo v případě elektronického bankovnictví do 18 hodin. K převodu peněz na účet v rámci jedné banky na území České republiky v české měně dochází dle 111 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku ještě týţ den. Jedná-li se o převod peněz do zahraniční banky, je nutné vycházet z 109 zákona o platebním styku, dle kterého poskytovatel plátce zajistí, aby peněţní prostředky byly připsány na účet poskytovatele příjemce nejpozději do konce následujícího pracovního dne po okamţiku přijetí platební transakce. V případě papírového platebního příkazu se plátce a jeho poskytovatel mohou dohodnout na lhůtě o jeden pracovní den delší. Pokud se provádí platební transakce v jiné měně neţ CZK nebo EUR, můţe si banka a klient dohodnout lhůtu aţ 4 dny. 16 Počátek lhůty v případě papírového platebního příkazu nebo provedení platební transakce v jiné měně neţ CZK nebo EUR je dle odst. 6 výše uvedeného paragrafu zákona o platebním styku den následující po dni, kdy nastal okamţik přijetí platebního příkazu. 1.3.2 Platební karty Nový zákon zrušil také některé poplatky, a to například za blokaci při ztrátě nebo zcizení karty. V souvislosti s blokací karet také vyvstává majiteli účtu povinnost krádeţ nebo ztrátu platební karty neprodleně oznámit své bance, aby se zabránilo jejímu zneuţití. V zákoně o platebním styku je v 116 uvedeno, ţe plátce nese ztrátu z neautorizované platební transakce do částky 150 EUR. Tím, ţe je v zákoně uvedeno jednotné číslo, bylo diskutabilní, zda jde o podíl při kaţdé transakci (pokud by zloděj z ukradené karty zaplatil třikrát za 150 EUR, odpovědnost by zůstala celá na majiteli platební karty), nebo za součet transakcí do doby nahlášení zneuţití karty. Reakcí ČNB na nejasné moţné interpretování 16 109 odst. 4 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. 20