Jean Monnet European Module Geografické aspekty evropské integrace LS 2005 RNDr. Petr Rumpel, Ph.D. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje petr.rumpel rumpel@osu. @osu.cz
Témata přednášek: 18.2.Geokulturní a geopolitické aspekty evropské integrace - Mgr. Kovář 25.2. Úvod do evropské integrace základní termíny a teoretické aspekty RNDr. Rumpel, Ph.D. 4.3. Historie a vývoj evropské integrace RNDr. Rumpel, Ph.D. 11.3. Problematika rozšiřování EU Doc. RNDr. Siwek,, CSc. 18.3. Instituce a rozhodovací proces RNDr. Rumpel, Ph.D. 25.3. Evropské právo a jeho vývoj Mgr. Šumberová 1.4. Zahraniční vztahy EU Doc. RNDr. Baar,, CSc. 8.4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Mgr. Šurman a Mgr. Šumberová 15.4. Společná zemědělská politika EU Mgr. Žufan 22.4. Regionální politika EU RNDr. Rumpel, Ph.D.
Témata přednášek: 29.4. Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu Ph.Dr. Pitrová, Ph.D. 6.5.? N.N. Host 13.5. Přeshraniční,, mezinárodní a meziregionální kooperace v EU Mgr. Wilam 20.5. Vztahy ČR a EU N.N. Host 27.5. Aktuální vybrané problémy Evropské integrace N.N. Host
Povinná literatura: JAKŠ, J. ( 1998): Quo Vadis Evropská Unie. ETC Publishing Praha. PAVLÍK, P. (2000): Integrační procesy ve světě. IN: JEHLIČKA, P., TOMEŠ, J., DANĚK, P. (editoři) (2000): Stát, prostor, politika. PřF UK Praha, KSGRR, str. 200-221, 221, ISBN 80-238 238-5566-2. Amsterdamská smlouva např. MZV ČR Praha, ISBN 80-85864 85864-73-8. Strukturální fondy 12 (2001): Kde hledat informace o EU. Praktický průvodce českými internetovými zdroji. (w ww.mmr mmr.cz) Smlouva zakladající Ústavu pro Evropu
Další doporučená literatura a informační zdroje 1: Materiály vydané pro informační účely v rámci komunikační strategie před vstupem ČR do EU MZV ČR a Ústav mezinárodních vztahů. EMERSON, M. (1998): Redrawing the Map of Europe, McMillan Press Ltd,, London, str. 270, ISBN:0-333 333-73447. FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds( eds.) (2001: Rozšiřování ES/EU. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno, 193 str., ISBN: 80-210 210-2645-6. 6. FRIES, F. (1995): Velké evropské rozpravy. HZ Editio,, Praha.
Další doporučená literatura a informační zdroje 2: ŠREIN, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky EU. VŠE, Praha. WEIDENFELD, W. (1999): Europa - Handbuch. Bundeszentrale für politische Bildung Nr.. 359, Bertelsmann, Gütersloh.. 960 s. ZLÝ, B. (1996): Evropská Unie. Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta Karviná, str. 168, ISBN 80-85879 85879-31.
Internetové zdroje: www.euractiv.cz www.seznam.cz ministerstva (www.mzv mzv.cz/eu, www.europa europa.eu.int www.evropska evropska-unie. unie.cz www.euroskop euroskop.cz www.integrace.cz cz www.citizens citizens.eu.int www.europarl europarl.eu.int http://inforegio inforegio.cec.eu.int www.mzv mzv.cz/eu/ www.vláda.cz cz/1250/ /1250/vrk/vybory.htm www.euroinfocentrum euroinfocentrum.czcz
Aktuální zdroje informací: Mezinárodní politika Hospodářské noviny Integrace (www.integrace.cz( www.integrace.cz) Ekonom Euro Lidové noviny... www.euractiv.cz
Jean Monnet European Module Geografické aspekty evropské integrace 25.2. 2005 2. přednáška: Úvod do evropské integrace Základní termíny a teoretické aspekty RNDr. Rumpel, Ph.D.
Definice evropské integrace tegrace spojení, sjednocení do vyššího celku, ucelení, propojení. vropská integrace (EI) proces sbližování (propojování) ekonomických, politických a sociálních systémů jednotlivých evropských národních států. tegrace není cíl ale pouze nástroj k dosažení obecných cílů.
Obecné - deklarované cíle EI: Mír a politická stabilita - bezkonfliktní vztahy mezi státy v Evropě Ekonomický růst a růst životní úrovně Sociální spravedlnost a rovnost příležitostí, solidaritou k sociální stabilitě Udržení a zlepšení životního prostředí Trvalá udržitelnost rozvoje
Evropské společenství a Evropská unie Evropské(á) Společenství 1. nosný supranacionální pilíř EU, hlavně ekonomický (dle Maastrichtské smlouvy a dalších následujících smluv), má právní subjektivitu, vlastní instituce tj. Politická unie + Společný trh Evropská Unie zahrnuje nejen hlavní 1.pilíř, ale také intergovernmentální 2. a 3. pilíř
Obecné nástroje integrace Harmonizace (sbližování) právních systémů členských států a vytváření společného nadstátního (supranacionálního( supranacionálního) práva Vytváření společných nadstátních institucí, které zabezpečí provádění a vymáhání supranacionálního práva Delegování kompetencí (dílčích suverenit) států na supranacionální instituce tímto transferem kompetencí je omezována národní suverenita
Rozdíly mezi supranacionální a Nadnárodní organizace: 1. Vlastní nadnárodní instituce 2. Rozhodování většinové ztráta suverenity (delegování částí suverenity na nadnárodní instituce) 3. Není možné veto 4. Občanům vyplývají z členství práva a povinnosti přímá účinnost zákonů 5. Existence kontrolních mechanizmů vně státu např. v oblasti dodržování právních norem mezivládní organizací Mezivládní organizace 1. Zástupci členských států 2. Jednohlasnost a zachování plné suverenity 3. Právo veta 4. Práva a povinnosti jen po transpozici do národní legislativy 5. Neexistuje kontrolní mechanizmus vně státu
Hlavní teze k EU: Je unikátní a neexistuje analogie Je nedokončená problém finality finality tj. definování konečného stavu či konečného cíle integrace v Evropě Je omezená sektorově a geograficky Je vnitřně zájmově heterogenní a vývoj je nerovnoměrný, cyklický (fáze málo/intenzivní integrace) Jedná se o projekt elit s demokratickým deficitem Jedná se o prolínání a vzájemnou podmíněnost politických a ekonomických cílů Centrální koncept (představa) je fuzzy tzn. bez jasných hranic, nejasný
Faktory funkční (sektorální( sektorální) integrace: Institucionální integrace Legislativní integrace vytvářením práva ES/EU Standardizací a harmonizací norem a procedur (administrativních řízení) Infrastrukturní integrace - budováním společné evropské infrastruktury Integrace na mikroekonomické úrovni např. kooperace podniků, fúze
Stupně politické integrace: Mezivládní spolupráce Konfederace Politická unie Federace Centralizovaný unitární stát
Mezivládní (intergovernmentální( intergovernmentální) kooperace rozhodování konsensem (jednomyslně) žádný transfer parciální suverenity z národního státu neexistence permanentních společných institucí právo veta neexistence kontrolních mechanismů vně popř. nad členskými státy
Konfederace Volná asociace (sdružení) suverénních států vytvořené za určitým společným ad hoc účelem (např. obrana společná instituce) Rozhoduje se (konsensem) jednomyslně
Politická unie transfer (delegování) jasně definovaných části suverenity (tzn. kompetencí) na společné instituce (sdílení suverenit až/nebo omezení suverenity) supranacionální prvky: rozhodování většinové,, nelze vetovat rozhodování společnými nadstátními institucemi ve prospěch společenství států existence nadstátní kontroly
Federace federální stát Přesné rozdělení a vymezení kompetencí mezi federaci (Spolkem) a regionálními články veřejné správy (Spolkové země) Existence ústavy popř. ústav a centrálních kompetencí a kompetencí dílčích spolkových států federace i jen regionalizované regionalizované státy s určitými prvky federalizace
Centralizovaný unitární stát Dominance centrálních orgánů Pouze omezený transfer kompetencí na regionální a místní orgány veřejné správy Subtypy mohou být unitární decentralizovaný stát a unitární s dominancí centra.
integrace 5 stupňový model 1. Zóna volného obchodu 2. Celní unie 3. Společný trh 4. Hospodářská a měnová unie 5. Totální ekonomická unie a politická unie
Zóna volného obchodu Free Trade Area - FTA Nejnižší, nejméně rozvinutý stupeň ekonomické integrace Cíl: Rozvoj vzájemně výhodného obchodu přinášejícího větší ekonomický růst Nástroje: Bilaterální nebo multilaterální mezivládní dohody o liberalizaci obchodu: Odstranění tarifních překážek obchodu mezi účastníky FTA např. odstranění cel Odstranění netarifních překážek např. hlavně kvantitativních omezení (kvót) Autonomie jednotlivých států v oblasti obchodní a celní politiky neexistence společného celního sazebníku vůči třetím zemím!
Celní unie Customs union 2. stupeň ekonomické integrace Úplné odstranění cel a necelních bariér mezi členskými státy Společná celní a obchodní politika vůči třetím zemím (avšak různá k různým skupinám třetích zemí: protekcionismus vs. liberalizace) Vytváření a aplikace společného celního sazebníku vůči třetím zemím Neexistuje nezbytnost potvrzování původu zboží
Společný trh Common market stupeň ekonomické integrace voboda pohybu resp. snižování míry restrikce pohybu 4 výrobních faktorů: Svoboda pohybu zboží - zajišťuje fungující celní unie Svoboda pohybu pracovních sil (spíše nižší míra restrikce) Svoboda pohybu služeb Svoboda pohybu kapitálu ytvoření popř. další rozvoj Společných politik (např. obchodní, zemědělské, dopravní) ooperace a koordinace v oblasti dílčích ekonomických politik (hospodářská soutěž, sociální politika - ochrana zdraví pracovníků, ekologická politika,regionální politika...)
Hospodářská a měnová unie 4.stupeň ekonomické integrace Zavedení jednotné měny a existence jednotné monetární (měnové) politiky: Vytvoření nadstátní centrální banky- přenos hlavních kompetencí centrálních bank Ztráta autonomie členských zemí v oblasti monetární politiky a vliv i na fiskální (rozpočtovou politiku) politiku Nadstátní centrální banka řídí emisi měny, stanovuje principy a cíle měnové politiky (vliv na inflaci, růst, úrokové sazby) Další koordinace a harmonizace dílčích politik členských států (např. daňová politika, fiskalní politika,...)
Totální ekonomická unie a politická unie (? Federace? ) 5. Stupeň ekonomické integrace Existence měnové unie vyvolává nezbytnost úzké politické kooperace Postupující harmonizace ekonomických politik přerůstá v jejich unifikaci, což vyvolává tlaky na další integraci politického systému. Ekonomická integrace zákonitě a logicky vyvolává další politickou integraci a vytváření nadstátního politického systému Jaký stupeň politické integrace nejlépe odpovídá danému stupni ekonomické integrace je otázkou teoretické diskuse a reálného uspořádání politických sil v členských zemích.
Stupně ekonomické integrace 7 stupňový model Zóna volného obchodu Celní unie Primární ekonomická unie (vnitřní trh) Rozvinutá ekonomická unie (společný trh) Ekonomická a měnová unie (společná měna) Totální hospodářská a měnová unie Ekonomicko politická unie
Formy integrace tegrace ekonomik a politik může probíhat těmito formami komunikace mezi participujícími státy: Poskytování informací peer review system Konzultace Koordinace Harmonizace Unifikace eexistuje striktní hranice mezi jednotlivými formami integrace přechody jsou plynulé a překryvy možné.
1. Poskytování informace PeerPeer Review System Situace kdy se státy vzájemně informují o cílech a instrumentech politiky v daném sektoru (například zahraničně politické postoje) Obvykle se komunikuje prostřednictvím diplomacie, diplomatů a pracovníků zahraniční služby Informace může, ale také nemusí, být užita s cílem zajistit více koherence (soudržnosti např. zájmů) mezi participujícími státy
2. Konzultace Participující partnerské státy se nejen zavazují k vzájemnému- bilaterálnímu - poskytování informací o určitých politikách Ale také se zavazují: scházet se, diskutovat a společně analyzovat problémy v určitém sektoru Uvažovat o společných postojích a společných řešeních Nadnárodní koherence se konzultacemi posiluje a de facto se suverenita a autonomní politika států dobrovolně zmenšuje I přes právně nezávaznou formu konzultací se politici cít být vázání na určitá dominantní stanoviska partnerů
3. Koordinace Zavazuje partnery k dohodě o společných akcích vedoucích k větší koherenci (soudržnosti) participujících států Často jsou přijaty i nadnárodní regulativy
4. Harmonizace Znamená zavedení stejných norem, předpisů a pravidel do politik jednotlivých participujících států Státy mají své vlastní regulativy ale většinou stejné shoda v oblasti cílů, možnost různých postupů k dosažení cílů De facto představuje unifikaci
5. Unifikace Státní regulativy neexistují jsou zrušeny a nahrazeny nadnárodními regulativy Regulativy jsou vytvářeny na nadnárodní úrovni Závaznost postupů i cílů ve všech participujících zemích Unifikace je nejvyšší forma integrace V EU hlavně v oblasti Společného trhu
2 dimenze integrace Vertikální integrace sektorová, odvětvová (prohlubování integrace, deepening ): postupný transfér stále nových dílčích suverenit v určitých oblastech z jednotlivých států na nadnárodní instituce integrace určitých oblastí politiky institucionálně, legislativně prostorová (rozšiřování, widening ): transfér stávajícího stavu integrace na nové členské státy, rozšiřování působnosti nadnárodního práva a nadnárodních institucí na nové země. Horizontální integrace prostorová (rozšiřování,
eoretické přístupy k evropské integraci 1. Funkcionalismus 2. Neofunkcionalismus 3. Federalismus 4. Intergovernmentalismus
1.Funkcionalismus Integrace států je založena pragmaticky je praktická, hlavně ekonomická,, je to kooperace zdola zdola a to v přesně vymezený úzkých oblastech ve kterých je integrace mimořádně výhodná (tržní síly dominují v integračním procesu) Integrace je vyvolána a stimulována ekonomickými potřebam a zájmy,, technickými a sociálními imperativy či potřebami Ekonomické subjekty, podnikatelé mají zájem na integraci a jejich lobby tlačí další integraci (např. bezcelní dovoz a vývoz), která je ekonomicky výhodná Dochází pak ke graduálnímu rozvoji kooperace, která se dále rozšiřuje na další oblasti a odvětví ( spill over effect dominový efekt) proces integrace je spontánní, ne politický Institucionální faktor je slabý (ne integrace shora - slabší vliv států a politiků) minimální institucionální aparát je vša nezbytný např. nutnost kontroly dodržování regulativů
2.Neofunkcionalismus Velký důraz na institucionální faktory integrace rozšiřování kompetencí supranacionálních institucí v důsledku postupného a vzájemně se podmiňujícího transferu kompetencí tzv. Spill over effect daný silnými vnitřními vazbami mezi sektory Cílem je funkcionalistickými postupy (tzn. postupnou integrací jednotlivých sektorů participujích států) vytvořit evropskou federaci s federální evropskou vládou Neofunkcionalisté podcenili význam vlastních zájmů participujících zemí (a jejich národních politiků) Přecenili úlohu vnitřních vazeb mezi sektory jednotlivých zemí
3. Federalismus Ústava striktně rozděluje kompetence mezi centrum a dílčí komponenty federace (státy, spolkové země, regiony) cesty k evropské federaci: Legislativně vytvoření federálního právního rámce evropským ústavodárným shromážděním jednorázově a shora (Altiero( Spinelli) viz Konvent Neofunkcionalisticky gradualisticky po krocích dospět k federaci, od ekonomické integrace přejít nezbytně k politické integraci vytvořením silných institucí (Jean Monnet),od Maastrichtu (1.11.1993) při uplatnění principu subsidiarity ubsidiarita rozhoduje se na nejnižší možné úrovni na které jsou rozhodnutí a akce nejefektivnější (zahraniční politika vs. problematika bydlení)
4. Intergovernmentalismus Antiteze federalismu (De Gaulle, Thatcher) Cílem je konfederace kooperace suverenních států v určitých oblastech ( Europe des patries - Evropa vlastí) Rozhodují mezivládní instituce tvořené demokraticky legitimizovanými představiteli suverenních států Vlády členských zemí spolupracují ad hoc (v konrétních oblastech) při zachování plné suverenity států. Instituce jsou slabé jen jakési sekretariáty
EU v kontextu teorií evropské integrace U je částečně supranacionální internacionální organizací se znaky federace (tzv. 1 pilíř) částečně mezivládní spoluprací s konfederativními prvky (tzv. 2. a 3. pilíř) Teorie jsou obecné, vyhraněné modely - politická praxe je však mnohem komplikovanější a méně přehledná udoucnost: Je dána polaritou mezi federalisty a intergovernmentalisty Otázku finality evropské integrace se pokusil zodpovědět Konvent Představy finálního stavu EU se mění se změnou situace ve světě a v Evropě a se změnou dominantních, vládnoucích elit v evropských státech Heterogenita aktuálních zájmů evropských států a jejich historických tradic spíše odporuje možnosti vytvoření silné a
odely a koncepty evropské integrace Evropa soustředných (koncentrických) kruhů concentric circles Variabilní geometrie Evropa á la carte Dvourychlostní Evropa Vícerychlostní Evropa Flexibilní integrace closer cooperation Evropa regionů Evropa vlastí Evropa občanů I. a II. Kategorie (?) Evropa od Atlantiku po Ural
Příčiny evropské integrace: Existence vnějšího ohrožení (např. nebezpečí agrese) si vynucuje spolupráci ohrožených ( Sowjet threat ) Existence dlouhodobých historických konfliktů,, rozporů a animozit mezi národními státy (nacionalismus) ) a snaha politiků je zmírnit až odstranit prostřednictvím kooperace na projektu společného zájmu (Německo vs. Francie) Existence silné vnější konkurence a snaha o posílení externí konkurenceschopnosti vytvořením většího trhu (západní Evropa v rámci triády, eurosclerosis ) Existence silné vnější konkurence a snaha o koordinaci protekcionistických opatření (např. evropské zemědělství vs. USA, fortress Europa ) Snaha o zvýšení schopnosti prosazovat společné zahraničně politické zájmy a následně ekonomické zájmy ve vnějším prostředí (Evropa: ekonomický obr a politický trpaslík)