Liberalizace energetiky v Evropské unii a její dopady na český trh s plynem

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Liberalizace energetiky v Evropské unii a její dopady na český trh s plynem Vedoucí práce: Mgr. Ing. Pavlína Balcarová Petra Vítková Brno 2012

Na tomto místě bych chtěla poděkovat mé vedoucí bakalářské práce, Mgr. Ing. Pavlíně Balcarové, za čas, který mi věnovala při konzultacích, za poskytnuté cenné rady a připomínky, které mi velmi pomohly při zpracování této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Liberalizace energetiky v Evropské unii a její dopady na český trh s plynem zpracovala samostatně, a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu literatury. V Brně dne 20. května 2012

Abstract Vítková, P. Liberalization of the energy sector in the European Union and its impact on the Czech gas market. Bachelor thesis. Brno: Mendelu in Brno, 2012. Thesis deals with the liberalization of gas market in the European Union. The aim of bachelor is to evaluate the effects of energy liberalization on the Czech gas market from a consumer perspective. The theoretical part describes the gas market liberalization in the European Union. Then there is gas market liberalization in the Czech Republic described. It also explains the composition of the prices for the supply of gas. In the practical part, there is Czech gas market monitored, especially the development of gas prices for households in the Czech Republic. Bachelor thesis also describes development of gas prices for households in other countries of the European Union. Keywords Liberalization, gas market, gas prices, gas suppliers, energy. Abstrakt Vítková, P. Liberalizace energetiky v Evropské unii a její dopady na český trh s plynem. Bakalářská práce. Brno: Mendelu v Brně, 2012. Tato bakalářská práce pojednává o liberalizaci trhu s plynem v Evropské unii. Cílem je vyhodnotit dopady liberalizace energetiky na český trh s plynem z pohledu spotřebitelů. Nejprve je v teoretické části práce popsána liberalizace trhu s plynem v Evropské unii. Následně je popsána liberalizace trhu s plynem v České republice. Také je zde vysvětleno složení ceny za dodávku zemního plynu. Ve druhé části práce, v praktické části, je sledován český trh s plynem, především vývoj cen plynu pro domácnosti v České republice. Součástí práce je i zobrazení vývoje cen plynu pro domácnosti v ostatních zemích Evropské unie. Klíčová slova Liberalizace, trh s plynem, ceny plynu, dodavatelé plynu, energetika.

Obsah 9 Obsah 1 Úvod a cíl práce 13 1.1 Úvod...13 1.2 Cíl práce a metodika...14 2 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR 15 2.1 Liberalizace trhu se zemním plynem v EU...15 2.1.1 Liberalizační směrnice...15 2.1.2 Cíle energetické politiky EU... 17 2.1.3 Regulace evropských energetických trhů...18 2.2 Liberalizace trhu se zemním plynem v ČR...19 2.2.1 Průběh liberalizace trhu s plynem v ČR...19 2.2.2 Cíle české energetické politiky... 20 2.2.3 Regulace na českém trhu s plynem...21 3 Cena za dodávku zemního plynu 23 3.1 Cena za distribuci zemního plynu... 23 3.2 Cena za přepravu zemního plynu... 25 3.3 Cena za služby operátora trhu... 25 3.4 Cena za komoditu a obchod... 25 3.5 Faktory ovlivňující cenu zemního plynu... 27 4 Český trh s plynem 28 4.1 Vývoj českého trhu s plynem... 28 4.1.1 Velkoobchodní trh s plynem... 28 4.1.2 Maloobchodní trh s plynem... 30 4.2 Vývoj cen zemního plynu pro české domácnosti...31 4.2.1 Vývoj průměrné ceny plynu... 32 4.2.2 Vývoj cen plynu u vybraných plynárenských společností... 33 4.3 Rozdíly v cenách za plyn u jednotlivých dodavatelů... 34 4.3.1 Domácnosti s roční spotřebou plynu 30 MWh... 35

10 Obsah 4.3.2 Domácnosti s roční spotřebou plynu 50 MWh...36 4.4 Změny dodavatele plynu domácnostmi... 38 4.4.1 Počty změn dodavatele plynu domácnostmi... 38 4.4.2 Plynárenské společnosti oblíbené u domácností...39 5 Vývoj cen plynu v zemích Evropské unie 41 5.1 Země, otevírající trhy s plynem před 1. červencem 2007... 41 5.2 Země, otevírající trhy s plynem 1. července 2007...44 6 Závěr 47 7 Literatura 49

Seznam obrázků 11 Seznam obrázků Obr. 1 Složení ceny dodávky zemního plynu pro české spotřebitele v roce 2012 23 Obr. 2 Distribuční společnosti na svém distribučním území 24 Obr. 3 Počet dovozců plynu do ČR v období let 2005-2010 28 Obr. 4 Obr. 5 Podíly jednotlivých dovozců plynu na dovozu plynu do ČR v období let 2005-2010 29 Podíly plynárenských společností na prodeji plynu konečným spotřebitelům v období let 2005-2010 30 Obr. 6 Vývoj průměrné ceny plynu pro domácnosti v ČR v Kč/m 3 v období let 1993-2010 32 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Vývoj cen plynu pro domácnosti u vybraných plynárenských společností v Kč/MWh v období let 2004-2011 33 Náklady na plyn domácností s roční spotřebou plynu 30 MWh u jednotlivých obchodníků s plynem v Kč/rok 35 Náklady na plyn domácností s roční spotřebou plynu 50 MWh u jednotlivých obchodníků s plynem v Kč/rok 37 Obr. 10 Počet změn dodavatele plynu domácnostmi v letech 2007-2011 38 Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Počty odběrných a předávacích míst jednotlivých plynárenských společností 39 Vývoj cen plynu v zemích EU otevírajících trh s plynem dříve než 1. července 2007 42 Vývoj cen plynu v zemích EU otevírajících trh s plynem 1. července 2007 44

12 Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Výpočet nákladů na plyn u dodavatelů plynu při roční spotřebě plynu 30 MWh 58 Výpočet nákladů na plyn u dodavatelů plynu při roční spotřebě plynu 50 MWh 59

Úvod a cíl práce 13 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Během 21. století výrazně narostl celosvětový zájem o energetiku. Energetické otázky se staly předmětem pozornosti ve všech zemích Evropské unie. Způsobil to především fakt, že ceny energií po přelomu tisíciletí začaly ve většině zemí EU intenzivně růst. Nebývalý zájem o energetiku také vyvolala plynová krize v roce 2009, kdy si země EU uvědomily, jak snadno jsou po energetické stránce zranitelné. Význam energetiky si připustila i Evropská unie a začala se o ni velmi zajímat. Energetika vládne světem. Čteme o ní na internetu, v odborných článcích, časopisech, i běžně v novinách. V televizi sledujeme naučné dokumenty o energetice, můžeme navštěvovat různé energetické konference či v rádiích poslouchat rozhovory s energetickými odborníky a experty. O energetice slyšíme i z úst podomních prodejců energií, kteří čím dál častěji v rámci snahy o získání dalších zákazníků pro plynárenskou společnost, kterou zastupují, zvoní u dveří našich domů či bytů. O energetice čteme slogany na billboardech, při sledování seriálů v televizi na nás také útočí energetika v podobě reklam, které nás lákají na přechod k výhodnějšímu dodavateli plynu či elektřiny. Mezi velmi diskutovanou část energetiky na úrovni Evropské unie patří trh se zemním plynem a jeho liberalizace (tj. otevření trhu s plynem konkurenci), o kterou Evropská unie usiluje již od roku 1998, kdy byla přijata první liberalizační směrnice Evropského parlamentu a Rady. Tímto tématem, liberalizací trhu se zemním plynem, se tedy budeme zabývat v této bakalářské práci. Dříve byla energetika v rukou státních monopolů jednotlivých členských států Evropské unie a pro občany bylo nemyslitelné, aby si mohli vybírat své dodavatele plynu. Ještě před několika lety působil na českém trhu s plynem jediný významný hráč. Tímto hráčem byla skupina RWE, která působila jako monopolní dovozce zemního plynu do České republiky. Přijetím první liberalizační směrnice se ale situace v jednotlivých zemích EU začala měnit a členské státy začaly postupně otevírat své plynárenské trhy konkurenci, přičemž ve většině zemí EU došlo k úplnému otevření trhů s plynem 1. července 2007. Cílem liberalizace plynárenského trhu je vytvoření konkurenčního, otevřeného trhu s energiemi, možnost rovného přístupu obchodníků na trhy s plynem či možnost spotřebitelů zvolit si svého dodavatele plynu a nakupovat plyn za dostupné ceny. Evropská unie tedy chce prostřednictvím liberalizace plynárenských trhů docílit snížení koncových cen zemního plynu pro spotřebitele a současně zvýšit kvalitu dodávek zemního plynu. [18, 66]

14 Úvod a cíl práce 1.2 Cíl práce a metodika Cílem bakalářské práce je vyhodnotit dopady liberalizace evropského energetického trhu na český trh s plynem z pohledu spotřebitelů. Pro splnění tohoto hlavního cíle bude nutné splnit dílčí cíle. Prvním dílčím cílem je zjistit, z jakých složek se konečná cena plynu účtovaná plynárenskými společnostmi domácnostem skládá. Druhým dílčím cílem je odhalit, které faktory ovlivňují výši ceny plynu pro konečného spotřebitele. Třetím dílčím cílem je vysledovat, jak se vyvíjela cena plynu pro české domácnosti od doby před liberalizací trhu s plynem do současnosti. Zaměříme se na to, zda cena plynu od doby liberalizace trhu s plynem v ČR do současnosti pro domácnosti klesla, vzrostla či se nezměnila. Na základě těchto dílčích cílů vyhodnotíme, jaké dopady měla liberalizace českého trhu s plynem na české domácnosti, zda vedla ke snížení cen dodávek zemního plynu, či jaké (ne)výhody domácnostem liberalizace trhu s plynem přinesla. V teoretické části práce se budeme věnovat liberalizaci plynárenského trhu v EU a v ČR. Bude zde vymezen pojem liberalizace trhu s plynem a s ním související tři důležité liberalizační směrnice. Dále budou popsány cíle evropské energetické politiky a regulace evropského energetického trhu. Následně bude popsán průběh liberalizace plynárenského trhu v ČR, cíle českého plynárenství a regulace českého trhu s plynem. V další části se zaměříme na složení ceny za dodávku zemního plynu pro domácnost v ČR. V praktické části práce se budeme věnovat českému trhu s plynem. Nejprve bude popsán vývoj českého trhu s plynem. Budeme sledovat, jak se měnil počet dovozců plynu (velkoobchodní trh s plynem) či jak se měnil počet obchodníků s plynem v ČR (maloobchodní trh s plynem). Dále zjistíme, jak se vyvíjely průměrné ceny plynu pro domácnosti, a také provedeme analýzu vývoje cen plynu u tří konkrétních plynárenských společností. Budeme zkoumat, jak se vyvíjely ceny plynu pro domácnosti od doby liberalizace trhu s plynem do současnosti. Dále budeme kalkulovat náklady na plyn pro domácnosti s různými ročními spotřebami plynu u různých plynárenských společností. Vyhodnotíme, zda jsou cenové rozdíly mezi jednotlivými dodavateli plynu velké, a zda má pro domácnosti smysl měnit dodavatele plynu. Budeme sledovat, zda, a jak často domácnosti mění své dodavatele plynu, a pokud ano, které dodavatele plynu upřednostňují. Na závěr praktické části zjistíme, jak se vyvíjely ceny plynu pro domácnosti od doby otevření trhu s plynem do současnosti v ostatních zemích EU. Na základě praktické části práce určíme, jaké jsou dopady liberalizace trhu s plynem pro české spotřebitele.

Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR 15 2 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR Pojem liberalizace je ve Slovníku cizích slov vysvětlován jako uvolňování, zmírnění omezení vlivu státní moci, uznání soukromého vlastnictví. [7, str. 200] Podle Rause je v rámci liberalizace nutné odstranit překážky vstupu na trh, jelikož zabraňují rozvoji konkurence na trhu. [6] Liberalizace trhu s plynem dle Chemišince znamená otevření trhu s plynem konkurenci, zajišťující spotřebitelům svobodnou volbu svého dodavatele plynu. Předpokladem liberalizace plynárenství je provedení privatizace v plynárenství a vytvoření legislativy opravňující k podnikání v plynárenství. [4] Cílem liberalizace trhu s plynem je zvýšení konkurence na plynárenském trhu, umožnit obchodníkům rovný přístup na trh s plynem, podporovat investice do infrastruktury a investice do nových přeshraničních propojení, či zajistit právo zákazníka na volbu svého dodavatelé plynu. [66] Výsledkem liberalizace by měly být nižší a transparentnější ceny pro spotřebitele a kvalitnější (bezpečnější) dodávky plynu. [18] Liberalizaci trhu s plynem dle Chemišince doprovází vznik nových informačních technologií či využívání marketingu, vznik spotových trhů - energetických burz. [4] 2.1 Liberalizace trhu se zemním plynem v EU Cílem Evropské unie byla snaha přeměnit neefektivní státní monopolní plynárenské odvětví v jednotlivých zemích EU na plynárenství, kde by existovala konkurence a plynárenství by bylo ovlivňováno pouze minimem regulací ze strany státu. Dříve totiž bylo plynárenství ve většině zemích Evropské unie monopolem a vlastníkem byl stát. [8] V této kapitole se budeme zabývat liberalizačními směrnicemi, cíly energetické politiky EU zaměřené na plynárenství a regulací evropských energetických trhů. 2.1.1 Liberalizační směrnice Liberalizace trhu s plynem na úrovni Evropské unie je obsažena především v liberalizačních směrnicích Evropského parlamentu a Rady: 98/30/ES, 2003/55/ES, 2009/73/ES. Liberalizační směrnice 98/30/ES Otevírání trhu s plynem na úrovni Evropské unie započalo dle Brabcové v 90. letech přijetím liberalizační směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES (1. liberalizační balíček) o společných pravidlech vnitřního trhu s plynem. [2] Cílem této směrnice bylo upravit pravidla výroby, distribuce, tranzitu a dodávek zemního plynu a současně určit postup vytváření jednotného vnitřního trhu s plynem, kde by existovala konkurence. Dalším cílem této směrnice bylo, aby ceny dodávek zemního plynu pro spotřebitele byly určeny na základě tržních mechanismů, nikoliv monopolem státní plynárenské společnosti.

16 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR Členské země EU se zavázaly, že se budou snažit o vybudování jednotného vnitřního trhu s plynem. [79] Tato směrnice podle Brabcové požadovala po plynárenských společnostech v EU také tzv. účetní unbundling, což je oddělení účetnictví regulovaných činností (přeprava, distribuce plynu) od neregulovaných činností (obchod s plynem). Cílem bylo zabezpečení vyšší transparentnosti. [2] Liberalizační směrnice 2003/55/ES V roce 2003 nahradila směrnici 98/30/ES směrnice 2003/55/ES (druhý liberalizační balíček), která se stala účinnou dne 1. 7. 2004. Tato směrnice kromě účetního oddělení usiluje o právní unbundling, což znamená, že přepravou, distribucí či obchodem s plynem by se měly zabývat právně oddělené subjekty. Tímto úkonem se rozdělila např. společnost Pražská plynárenská, a.s., na dva subjekty Pražská plynárenská Distribuce, a.s. (zabývající se distribucí zemního plynu) a Pražská plynárenská, a.s. (zabývající se obchodem se zemním plynem). Směrnice také obsahuje závazná data pro otevření trhu s plynem v členských státech, 1. července 2004 všichni zákazníci kromě domácností mají možnost volby svého dodavatele plynu, od 1. července 2007 i domácnosti mají možnost volby svého dodavatele plynu. [42] Ve směrnici byl také obsažen požadavek úpravy regulace a kontroly. Byla dána povinnost členským zemím, aby vytvořily jednoho či více regulačních orgánů, které by měly za úkol určovat podmínky přístupu do energetické soustavy a také provádět kontroly provozovatelů přepravní či distribuční soustavy. Také by měly zamezit zneužití monopolního postavení na trhu s plynem. [42] Liberalizační směrnice 2009/73/ES V dubnu 2009 byl schválen třetí liberalizační balíček, který mimo jiné obsahuje Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. [14] Tato směrnice usiluje o podporu hospodářské soutěže, ochranu spotřebitele, posílení nezávislosti národních regulačních orgánů a rozšíření jejich pravomocí. [30] Ve směrnici je opět kladen důraz na nutnost oddělení regulovaných činností (přeprava, distribuce) od neregulovaných (obchod s plynem) u plynárenských společností. [43] Směrnice přinesla větší práva pro zákazníky. Ve směrnici je obsažen požadavek, aby dodavatelé energetických surovin přesně informovali zákazníky o konečné ceně dodávky energií. Směrnice dává zákazníkům právo volby způsobu platby za dodávku energií. [77] Spotřebitelé mohou měnit svého dodavatele plynu, pokud dojde ke zvýšení ceny plynu, či nastane změna v obchodních podmínkách. Zákazník má právo odstoupení od smlouvy do tří měsíců od dne, kdy došlo ke zvýšení ceny či ke změně obchodních podmínek. Zákazník má také právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu, a to v případě, jestliže ho obchodník s plynem neinformuje alespoň 30 dní přede dnem, kdy nabývá změna účinnosti.

Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR 17 Pokud byl zákazník o nových podmínkách informován, i přesto může bez uvedení důvodu odstoupit a to nejpozději 10 dnů před nabytím účinnosti změn. [81] 2.1.2 Cíle energetické politiky EU Brabcová konstatuje, že společná energetická politika EU se poprvé objevuje až v Lisabonské smlouvě. V Lisabonské smlouvě jsou jednoznačně stanoveny cíle, kterých má být v energetice dosaženo. Lisabonská smlouva potvrzuje významnost energetické politiky a věnuje jí zvláštní kapitolu. [2] V Lisabonské smlouvě jsou stanoveny tyto cíle: zabezpečit fungování trhu s energiemi, zajistit bezpečnost energetických dodávek v Evropské unii, zvyšovat energetickou účinnost, úspory energií a důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zajistit propojení energetických sítí. [44] Energetická politika Evropské unie je tedy obsažena ve třech základních pilířích: bezpečnost dodávek, konkurenceschopnost a udržitelný rozvoj. Bezpečnost dodávek Energetickou bezpečností se rozumí dostupnost dodávek energií za adekvátní světovou cenu. Vzpomínky na plynovou krizi z ledna 2009 dle Bartušky nutí Evropskou unii k myšlence, že je nezbytně nutné zajistit a zvýšit energetickou bezpečnost EU. Kvůli sporům ruské plynárenské společnosti Gazprom s ukrajinskou plynárenskou společností Naftohaz tehdy došlo k přerušení dodávek zemního plynu do 18 evropských zemí. Přestože spor mezi ruskou plynárenskou společností Gazprom a ukrajinskou plynárenskou společností Naftohaz se nakonec urovnal, nemůže se do budoucnosti vyloučit možnost opakování podobné události. Proto během českého předsednictví v Radě EU bylo jednou z hlavních priorit zajistit energetickou bezpečnost. [1] Zvýšit energetickou bezpečnost lze pomocí diverzifikace. Waisová hovoří o třech podobách diverzifikace: diverzifikace energetických zdrojů, diverzifikace dodavatelů energií, diverzifikace tranzitních tras. [3] V rámci bezpečnosti je nutné budovat stále nedostatečnou infrastrukturu, aby země měly mezi sebou reálná propojení. Díky propojením by byla možnost velmi rychle a efektivně řešit krizové situace. [9] Celoevropský trh s energiemi stále nebyl vytvořen, protože není vzájemně propojen. Zde nastává problém, např. pokud nastane krize, teoreticky by se mohl dodat plyn z Rotterdamu, kde je dostatek plynu, např. do Bulharska či na Litvu. Prakticky to ovšem nejde, a toto je hlavní problém Evropy. Pokud by EU měla propojený trh s plynem napříč hranicemi, nebyla by šance vydírat některou zemi EU. Některé země se snaží na propojenosti pracovat. V září 2011 se propojila Česká republika s Polskem. Více je propojená západní Evropa, např. Francie je s Belgií propojena pomocí sedmi plynovodů. Východní Evropa, např. Bulharsko a Řecko, nejsou propojeny vůbec. [9]

18 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR Konkurenceschopnost Podmínkou k fungování efektivní energetické politiky je dobře fungující jednotný vnitřní trh s plynem a elektrickou energií. [45] Na trhu musí existovat konkurence jak ve výrobě, tak v dodávkách a současně trhy musí být transparentní, a zákazníkům musí být umožněn jednoduchý přístup na otevřený trh. Koneční zákazníci musí mít právo změny dodavatele energií. EU usiluje o to, aby docházelo k propojování národních trhů a následně vznikl celoevropský trh se zemním plynem. [57] Aby energetický trh dobře fungoval, hovoří Brabcová o následujících předpokladech: konkurenceschopnost na straně zákazníka, konkurenceschopnost na straně dodavatele a postačující infrastruktura. Konkurenceschopnost na straně zákazníka vyžaduje velký počet zákazníků na trhu s energiemi. Tito zákazníci si budou moci vybírat svého dodavatele energie. Budou požadovat nižší cenu či lepší podmínky. K dosažení konkurenceschopnosti na straně dodavatele je nutné mít k dispozici dostatečné množství přírodních zdrojů plynu. Další nutností je dostatečný počet obchodníků se zemním plynem a možnost pro vstup dalších obchodníků na energetický trh (zabezpečení co nejnižších možných překážek). Dostatečná infrastruktura na trhu s energiemi je založena na spravedlivém a vyváženém přístupu regulátorů, stabilní energetické politice, dále také na splnění technických požadavků. [2] Udržitelný rozvoj Cílem této oblasti je zvýšit energetickou účinnost v EU o 20 %, snížit spotřebu energie v EU o 20 %, ve vyspělých zemích o 30 %. Porovnáváme s rokem 1990. Dalším cílem je snížit emise skleníkových plynů nejméně o 20 %. Opět je výchozím rokem stanoven rok 1990. Tyto cíle mají být naplněny do roku 2020. [50] 2.1.3 Regulace evropských energetických trhů Regulaci evropských energetických trhů zajišťují především tři instituce: Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), Rada evropských energetických regulátorů (CEER), Skupina evropských regulátorů pro elektřinu a plyn (ERGEG). ACER Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, sídlící v Lublani, vznikla 3. března 2011. [41] Mezi hlavní činnosti ACER patří likvidace překážek přeshraničního energetického obchodu, uvádět do souladu aktivity národních energetických regulačních orgánů. ACER svými činnostmi podporuje hospodářskou soutěž a vytváření příznivých cen dodávek energií pro zákazníky. [8] Agentura ACER tvoří pokyny pro provoz přeshraničních plynovodů a také elektrických sítí. Provozovatelé plynovodů a elektrických sítí podle těchto nařízení urču-

Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR 19 jí konkrétní pravidla. ACER zpětně zkoumá, jestli tato konkrétní pravidla nejsou v rozporu s pokyny pro provoz přeshraničních plynovodů a elektrických sítí. V případě, že vznikne přeshraniční spor a jednotlivé národní regulační orgány se nedomluví na řešení, problém musí vyřešit ACER. Agentura ACER monitoruje vnitřní energetický trh a sleduje dodržování práv spotřebitelů. [19] CEER Rada evropských energetických regulátorů, založená v Bruselu v roce 2000, je podle Brabcové řazena mezi neziskové asociace a zabývá se koordinací mezi národními regulačními úřady. Prostřednictvím CEER si národní regulační úřady vyměňují zkušenosti. [2] CEER také napomáhá vybudování jednotného konkurenčního vnitřního energetického trhu. [47] CEER je tvořena národními regulačními úřady jednotlivých zemí EU a EHP. [48] ERGEG Skupina evropských regulátorů pro elektřinu a plyn vznikla v roce 2003 a sídlí v belgickém Bruselu. Svým charakterem se jedná o poradní skupinu, která spolupracuje s Evropskou komisí při budování jednotného vnitřního energetického trhu. Skládá se z národních regulačních úřadů. [32] 2.2 Liberalizace trhu se zemním plynem v ČR V následující části se budeme zabývat průběhem liberalizace trhu s plynem v České republice. Dále se zaměříme na cíle české energetické politiky zaměřené na plynárenství. Budeme sledovat regulaci na českém trhu s plynem. 2.2.1 Průběh liberalizace trhu s plynem v ČR Otevírání trhu s plynem v ČR předcházela privatizace českého plynárenství. Privatizace českého plynárenství se uskutečnila ke konci roku 2001 prostřednictvím prodeje státního podniku Transgas, a.s., a jeho podílů v distribučních společnostech společnosti RWE z Německa. [83] Otevírání trhu s plynem v ČR započalo 1. ledna 2005, liberalizace probíhala postupně, přičemž úplné otevření trhu s plynem proběhlo 1. ledna 2007. Liberalizace trhu se zemním plynem byla v České republice tedy zahájena rokem 2005. Dnem 1. ledna 2005 největší koneční odběratelé zemního plynu přešli ze skupiny tzv. chráněných zákazníků 1 do skupiny tzv. oprávněných zákazníků 2. Byli to 1 Chráněný zákazník získává dodávky plynu za regulované ceny Energetickým regulačním úřadem. 2 Oprávněný zákazník je oprávněn uzavřít smlouvu na dodávky zemního plynu s libovolným dodavatelem plynu.

20 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR největší zákazníci, jejichž roční spotřeba zemního plynu převyšovala 15 mil. m 3 a tito zákazníci dostali právo změnit svého dodavatele plynu. [24] V roce 2006 následovala druhá etapa liberalizace českého trhu s plynem. Dnem 1. ledna 2006 přešli do skupiny oprávněných zákazníků všichni koneční odběratelé zemního plynu kromě zákazníků typu domácnosti. Domácnosti totiž byly stále řazeny do skupiny chráněných zákazníků. Tímto došlo k otevření trhu pro dalších 140 000 zákazníků, kteří si mohli zvolit svého dodavatele plynu. [25] V roce 2007 se stali oprávněnými zákazníky i domácnosti, proto dnem 1. ledna 2007 se český trh se zemním plynem plně otevřel. Právo změnit dodavatele plynu dostalo 2 845 439 zákazníků. [26] 2.2.2 Cíle české energetické politiky Zásadním dokumentem české energetické politiky je Státní energetická koncepce (SEK). Ve státní energetické koncepci vláda ČR definuje základní směr oblasti energetiky na několik let dopředu. V současné době (tj. 2. 2. 2012) je dle Musila stále v platnosti SEK schválená usnesením vlády č. 211 v březnu roku 2004. [5] Cíle státní energetické koncepce z roku 2004 jsou: maximalizace energetické efektivnosti, zajištění efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů, zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí, dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství. [57] Od března 2004 však došlo k mnohým změnám, jak uvnitř ČR, tak i ve vnějším okolí. Hlavní změnou je, že Česká republika vstoupila do Evropské unie, proto státní energetická koncepce musí být v souladu s cíly politiky EU v oblasti energetiky, a o to se snaží aktualizace státní energetické koncepce. [57] Návrh na aktualizaci Státní energetické koncepce z roku 2010 by měl být v roce 2012 předložen vládě k projednání. [38] V aktualizaci je kladen důraz na využívání tuzemských energetických zdrojů, preferuje nižší energetickou náročnost, snížení emisí skleníkových plynů, rozvoj infrastruktury. Aktualizace vychází ze tří pilířů energetické politiky EU konkurenceschopnost, bezpečnost dodávek, udržitelnost. [63] Hlavním posláním energetiky ČR je zabezpečit spolehlivé, bezpečné dodávky energie, které uspokojí potřeby obyvatel a také ekonomiky ČR. Dodávky by měly být dostupné za konkurenceschopné a přijatelné ceny a také ohleduplné k životnímu prostředí. Zároveň je důležité zajistit plynulé dodávky energií i v případě krizových situací, aby nedošlo k ohrožení fungování státu či ztráty na lidských životech. [57] Velký důraz je kladen na diverzifikaci dodávek zemního plynu od různých zdrojů, ale také i přes odlišné dopravní cesty. Tímto krokem by se zvýšila bezpečnost a spolehlivost zásobování i v situacích, pokud by došlo např. k havárii či nějaké politické či obchodní krizi. Aktuálně totiž platí, že až 75 % dodávek zemního plynu Česká republika čerpá z Ruska. Zbývajících 25 % z Norska. Je důležité mít dodávky plynu v nouzových situacích, které by pokryly alespoň minimální technologickou spotřebu podle zákona o stavech nouze. Neméně důležité je zvyšování kapacit podzemních zásobníků plynu na území ČR a také budování nových podzemních zásobníků. Pokud dojde k omezení dodá-

Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR 21 vek plynu, je nutné využívat podzemní zásobníky přednostně pro domácí trh. ČR si klade za cíl získat prospěch z tranzitní schopnosti plynárenské soustavy v ose sever/jih a zachovat si významnou pozici tranzitéra plynu. [57] 2.2.3 Regulace na českém trhu s plynem Regulace českého trhu s plynem je uskutečňována prostřednictvím několika institucí: Energetický regulační úřad (ERÚ), Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), Státní energetická inspekce (SEI) a Operátor trhu s elektřinou (OTE). Energetický regulační úřad (ERÚ) Energetický regulační úřad vznikl 1. ledna 2001. [2] ERÚ reguluje ceny dodávek energií přeprava, distribuce plynu, čímž zajišťuje průhlednost a srozumitelnost ceny plynu pro konečného zákazníka. ERÚ se dále zabývá kontrolou soutěžních podmínek na trhu s plynem, v případě potřeby řeší spory. Spolupracuje s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Snaží se budovat konkurenceschopnost na trhu s plynem a vykonává dohled nad trhem s plynem. [33] Energetický regulační úřad zajišťuje implementaci směrnic EU, týkajících se energetiky, do českých podmínek. Zabývá se tvorbou pravidel, zabezpečujících efektivní fungování liberalizovaného trhu s energiemi a tvoří vyhlášky. [34] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vznikl v roce 1996. ÚOHS představuje ústřední orgán státní správy a není závislý na své rozhodovací aktivitě. V čele úřadu stojí předseda, jmenovaný prezidentem republiky. [74] Hlavním posláním této instituce je umožnit fungování trhů, které je v souladu s pravidly hospodářské soutěže, chránit spotřebitele. Úřad se snaží motivovat soutěžitele (dodavatele plynu) k tomu, aby jednali v souladu se soutěžním právem. Provádí zásahy, pokud zjistí praktiku, která by narušovala hospodářskou soutěž (kartelové dohody, zneužití dominantního postavení na trhu), umožňuje podnikům své chování napravit. ÚOHS vykonává dohled na trhem s plynem a v případě, že některá plynárenská společnost zneužije dominantního postavení na trhu, uloží jí pokutu. [74] Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Působnost Ministerstva průmyslu a obchodu je definována v zákoně č. 2/1969 Sb. MPO působí jako orgán státní správy, který má v kompetenci energetický sektor. MPO má za úkol vypracovat Státní energetickou koncepci, zajišťuje plnění mezinárodních závazků či smluv. Disponuje státním souhlasem v případě výstavby přímých vedení v plynárenství. [2] Ministerstvo průmyslu a obchodu

22 Liberalizace trhu s plynem v EU a v ČR každý rok vypracovává Národní zprávu České republiky o elektroenergetice a plynárenství. MPO vypracovává nařízení v oblasti plynárenství. Státní energetická inspekce (SEI) Státní energetická inspekce představuje orgán státní správy. Jejím nadřízeným je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. SEI je tvořena ústředním inspektorátem a územními inspektoráty. SEI má své sídlo v Praze a svým charakterem se jedná o rozpočtovou organizaci. Prostřednictvím zákona č. 458/2000 je SEI udělen rozsah své kontrolní činnosti i pravomoce. [22] Kromě kontrolních činností vykonává SEI i sankční činnosti. Pokud ERÚ zjistí porušení povinností plynárenskými společnostmi, ERÚ vyzve Státní energetickou inspekci, aby provedla kontrolu. Pokud SEI zjistí, že byl plynárenskou společností porušen zákon, je oprávněna jí pokutovat. [25] Operátor trhu s elektřinou (OTE) Společnost OTE, a.s., vznikla dne 18. dubna 2001. Funguje jako akciová společnost a jako její jediný akcionář působí stát, Česká republika. OTE nejdříve působil jako operátor trhu v elektroenergetice, novelou energetického zákona začal působit i jako operátor trhu s plynem. Společnost OTE představuje neutrální místo pro vypořádání odchylek mezi subjekty na trhu s plynem, zaznamenává změny dodavatele a organizuje krátkodobé trhy. [4] Jedním z cílů OTE je snažit se o transparentnější trh s plynem. OTE vypracovává měsíční a roční zprávy o trhu s elektřinou/plynem, monitoruje množství plynu umístěného v podzemních zásobnících a porovnává s kapacitou. OTE poskytuje informace provozovateli přepravní soustavy a provozovateli podzemních zásobníků plynu či provozovateli distribuční soustavy o tom, že někteří účastníci trhu si neplní své platební povinnosti. OTE vypracovává celkovou bilanci plynárenské soustavy a vypracovává statistiku, týkající se dovozu plynu a vývozu plynu. V neposlední řadě OTE vypracovává statistiku zákazníků, kteří změnili svého dodavatele plynu. [60]

Cena za dodávku zemního plynu 23 3 Cena za dodávku zemního plynu Cena za dodávku zemního plynu, účtovaná plynárenskými společnostmi domácnostem, se skládá ze čtyř složek distribuce plynu, přeprava plynu, poplatek za služby operátora trhu, čtvrtou složkou je komodita a obchod. Cena za distribuci plynu, přepravu plynu a poplatek za služby operátora trhu jsou složky regulované, každý rok je jejich výše stanovena Energetickým regulačním úřadem. Čtvrtá složka, cena za komoditu a obchod, je cenou neregulovanou, tržní, určují si ji jednotliví obchodníci s plynem. K rozdělení ceny dodávky plynu na složky regulované ERÚ a na složku tržní došlo díky liberalizaci trhu s plynem, tedy dne 1. 1. 2007. Na následujícím obrázku vidíme složení ceny dodávky plynu pro rok 2012. [11] Distribuce a přeprava OTE Komodita a obchod 21 % 0,2 % 78,8 % Obr. 1 Složení ceny dodávky zemního plynu pro české spotřebitele v roce 2012 Zdroj: vlastní zpracování; tzbinfo [11] Pro rok 2012 tvoří regulované složky (distribuce, přeprava a služby operátora trhu) dohromady 21,2 % ceny dodávky plynu. Neregulovaná složka (komodita a obchod) tvoří 78,8 % ceny dodávky plynu. Nyní se zaměříme jednotlivě na cenu za distribuci, přepravu, služby operátora trhu a za komoditu a obchod. 3.1 Cena za distribuci zemního plynu Přeprava plynu pomocí distribuční soustavy do jednotlivých odběrných míst spotřebitelů je proces, který byl a vždy bude regulován. Vlastnictví distribuční soustavy vytváří na určitém geografickém prostoru přirozený monopol. Pouze jediná společnost na svém území zabezpečuje domácnostem distribuci plynu. Distribuční společnosti si navzájem nekonkurují a vytváří šest monopolních trhů. [24] Distributor plynu pouze dopravuje plyn pomocí distribuční soustavy k jednotlivým odběratelům (domácnostem), ale neobchoduje s plynem. S plynem obchoduje obchodník s plynem (dodavatel plynu), který plyn nakupuje a následně prodává domácnostem. Každá domácnost má tedy svého distributora

24 Cena za dodávku zemního plynu plynu, kterého si nemůže vybírat, a svého dodavatele plynu (obchodníka s plynem), kterého si sama vybírá. Na obrázku níže vidíme, jak je území ČR rozděleno do šesti distribučních území, na kterých působí šest distribučních společností. Distribuční společnost si domácnosti nemohou vybírat, je jim určena, podle místa, kde se domácnost nachází: v jižních Čechách zabezpečuje distribuci plynu všem domácnostem společnost E.ON Distribuce, a.s. 3, ve východních Čechách společnost VČP Net, a.s. (skupina RWE), na severní Moravě společnost SMP Net, a.s. (skupina RWE), na jižní Moravě společnost JMP Net, a.s. (skupina RWE), v Praze společnost Pražská plynárenská Distribuce, a.s., ve zbývajícím území ČR zabezpečuje distribuci plynu domácnostem společnost RWE GasNet, a.s. (skupina RWE). Obr. 2 Distribuční společnosti na svém distribučním území Zdroj: Tzbinfo [10] V každém distribučním území existuje tradiční dominantní dodavatel plynu 4, jelikož před otevřením trhu s plynem 5 domácnosti v jednotlivých územích automaticky musely odebírat plyn od určitého obchodníka s plynem, např. všechny domácnosti z Prahy musely povinně odebírat plyn od společnosti Pražské plynárenské, a.s. Po otevření trhu s plynem některé domácnosti v Praze změnily svého dodavatele plynu, ale velmi mnoho domácností dodavatele plynu nemění, zůstává stále u společnosti Pražské plynárenské, a.s. Výsledkem toho je, že společnost Pražská plynárenská, a.s., je stále dominantním dodavatelem plynu na svém území, tedy v Praze. V jižních Čechách je potom tradičním dodavatelem plynu společnost E.ON Energie, a.s., ve východních Čechách společnost 3 Společnost E.ON Distribuce, a.s., vznikla tak, že v důsledku unbundlingu došlo k rozdělení společnosti E.ON, a.s., na společnost E.ON Distribuce, a.s., zabývající se distribucí zemního plynu a na společnost E.ON Energie, a.s., zabývající se obchodem s plynem. 4 Dodavatel plynu, obchodník s plynem a plynárenská společnost jsou označení pro jeden stejný subjekt. 5 Před otevřením trhu s plynem působily v ČR jako obchodníci s plynem pouze společnosti: Pražská plynárenská, a.s., E.ON Energie, a.s., a společnosti ze skupiny RWE.

Cena za dodávku zemního plynu 25 Východočeská plynárenská, a.s. (skupina RWE), na severní Moravě je dominantním dodavatelem plynu společnost Severomoravská plynárenská, a.s. (skupina RWE), na jižní Moravě společnost Jihomoravská plynárenská, a.s. (skupina RWE), ve zbývajícím území ČR je tradičním dodavatelem společnost RWE Energie, a.s. (skupina RWE). [10] Cena za distribuci plynu pokrývá náklady vzniklé provozováním distribuční soustavy, měřením, vypracováním dat, které jsou nutné pro vyvažování plynárenské soustavy v ČR. V ceně jsou zahrnuty rovněž odpisy. Ceny za distribuci plynu jsou u jednotlivých distribučních společností rozdílné, jelikož distribuční soustavy jsou v jednotlivých územích odlišné 6. [35] Cena za distribuci plynu se skládá ze dvou částí, první složka je variabilní, druhá složka fixní. Variabilní složka je cena za plyn, který zákazník skutečně odebere (v Kč/MWh). Spotřebitel platí tím vyšší variabilní složku, čím více plynu odebírá. Fixní složka představuje stálý měsíční plat. Fixní složku ceny za distribuci musí spotřebitel platit za všechny měsíce roku (i za měsíce, kdy plyn neodebírá). Fixní složkou zákazník platí za možnost získávat plyn z distribuční soustavy v libovolný čas. [36] Cenu za distribuci platí domácnosti svému dodavateli plynu (nikoliv distributorovi). 3.2 Cena za přepravu zemního plynu Cena za přepravu zemního plynu se pro celý český trh s plynem neliší a je stejná, tudíž i vzdálenostně nezávislá, tzv. princip poštovní známky. Vzdálenostní nezávislost je způsobena relativně malou rozlohou naší republiky. Výše ceny za přepravu plynu se odvíjí od množství plynu, které je nutné přepravit v průběhu jednoho dne. Každá domácnost tedy platí stejnou částku za přepravu plynu. Výši této částky určuje podobně jako cenu za distribuci plynu Energetický regulační úřad. [36] 3.3 Cena za služby operátora trhu Prostřednictvím ceny za služby operátora trhu domácnosti hradí náklady operátora trhu. Domácnosti hradí za služby operátora trhu v roce 2012 částku 2,1 Kč za 1 MWh spotřebovaného plynu. Tato složka je také regulovaná a představuje nejmenší složku ceny dodávky plynu. [68] 3.4 Cena za komoditu a obchod Zbývajících téměř 80 % ceny plynu je neregulovaná složka ceny plynu. Tuto cenu si určují jednotliví dodavatelé plynu sami. Je tvořena nákupní cenou plynu od dovozce či jiného obchodníka s plynem, náklady na obchodní činnost, ziskem obchodníka (marží) a náklady na uskladňování plynu. [35] Cena za komoditu a obchod se skládá stejně jako cena za distribuci ze dvou částí, první složka je variabilní, druhá složka fixní. Variabilní složka je cena za plyn, který zákazník 6 Závisí např. na hustotě plynofikace domácností či na geografických podmínkách.

26 Cena za dodávku zemního plynu skutečně odebere (v Kč/MWh). Fixní složka představuje stálý měsíční plat, který spotřebitel platí za všechny měsíce roku (i za měsíce, kdy plyn neodebírá). Do roku 2007 určoval ceny plynu pro domácnosti jednotlivým obchodníkům s plynem Energetický regulační úřad. Energetický regulační úřad stanovil maximální ceny za plyn a jednotliví dodavatelé plynu si tyto ceny okopírovali do svých ceníků. První známkou snahy dodavatelů odlišit se bylo, že nastavili ceny o něco nižší než maximální. Od 1. ledna 2007 si jednotliví obchodníci s plynem určují ceny za plyn samy, ERÚ určuje pouze cenu za distribuci, přepravu, a poplatek za služby operátora trhu. [70] Existují dvě možnosti, pomocí kterých obchodníci s plynem v ČR mohou získat komoditu, kterou posléze budou prodávat spotřebitelům. První možností je koupit zemní plyn prostřednictvím dlouhodobých kontraktů s ruskými či norskými producenty plynu. Druhou možností je nákup zemního plynu na krátkodobých spotových trzích. Pokud se obchodník rozhodne nakoupit plyn prostřednictvím dlouhodobých kontraktů, cena plynu v dlouhodobém kontraktu se vypočítává na základě cen ropy na světových trzích. Pokud tedy roste cena ropy na světových trzích, roste i cena plynu, protože ceny plynu kopírují s několikaměsíčním zpožděním a drobnými odchylkami cenu ropy. Důležitým faktem je, že obchodníci s plynem v ČR nakupují téměř všechen plyn z Ruska a Norska a za tento plyn platí v USD či EUR. Proto má na cenu plynu pro domácnosti vliv vývoj kurzu USD/CZK a EUR/CZK. [65] Druhou možností, jak mohou obchodníci s plynem nakoupit plyn, je prostřednictvím spotových trhů v Evropě, tedy na energetických burzách (např. německá energetická burza EEX a spotový trh TTF v Nizozemí). Cena plynu při nákupu na burze je určena pomocí tržních mechanismů, tedy střet aktuální nabídky a poptávky a obchoduje se v EUR/MWh. Konečná cena plynu pro české spotřebitele tedy závisí na kurzu EUR/CZK. [37] Společnost RWE Transgas, a.s., dominantní dodavatel plynu v ČR, se v minulosti zavázala nakupovat plyn prostřednictvím dlouhodobých kontraktů (výpočet ceny plynu z ceny ropy, která nyní na světových trzích silně zdražuje) s ruským Gazpromem, zatímco alternativní obchodníci s plynem nakupují plyn na energetických burzách v Evropě, kde je plyn podstatně levnější. [65] Přes dlouhodobé kontrakty nakupovala skupina RWE v lednu roku 2012 plyn od Gazpromu v ceně 482 USD za 1000 m 3, zatímco alternativní obchodníci ve stejném období nakupovali plyn v ceně 300 USD za 1000 m 3. [62, 84] Noví obchodníci, využívající nákupu plynu na energetických burzách, mohou spotřebitelům nabídnout nižší ceny, a tím sílí na českém trhu s plynem konkurence. [50] Nelze ovšem předpovídat, zda se alternativní obchodníci na českém trhu s plynem udrží i v případě, že ceny plynu na spotových trzích opět převýší ceny plynu v dlouhodobých kontraktech. V současné době má RWE dlouhodobé kontrakty na zemní plyn až do roku 2035. [53] Přestože v současné době RWE díky dlouhodobým kontraktům na trhu s plynem ztrácí, může v budoucnu nastat situace, že plyn na energetických burzách začne výrazně stoupat a RWE bude z dlouhodobého kontraktu těžit. [62]

Cena za dodávku zemního plynu 27 3.5 Faktory ovlivňující cenu zemního plynu Cena plynu je určena převážně vývojem cen ropy na světových trzích. Pokud roste cena ropy na světových trzích, s několikaměsíčním zpožděním roste i cena plynu. Dalším faktorem, ovlivňujícím cenu plynu, je LNG (zkapalnělý plyn). Pokud dochází k rozvoji globalizace LNG, ceny plynu klesají, protože se snižuje poptávka po plynu dodávaném klasicky pomocí potrubí. Na cenu plynu má také vliv, jestliže se prosazuje politika, která preferuje využívání zemního plynu, potom dochází k nárůstu cen plynu, protože se zvyšuje poptávka po plynu. Pokud se prosazuje politika odklonu od jádra rovněž se zvyšuje poptávka po plynu a roste jeho cena. Mezi další faktory, ovlivňující cenu plynu na světových trzích, je vliv počasí či přírodních katastrof. Mírné teploty způsobují pokles cen plynu, naopak v době silných zimních mrazů se cena plynu prudce zvyšuje. Ceny plynu rostou i v důsledku hurikánů či přírodních katastrof. Ceny plynu zvyšují i různé občanské nepokoje, např. nepokoje na Blízkém východě či v Africe. [82] Pokud dojde k vyčerpání ložisek zemního plynu, aniž by došlo k nalezení nového ložiska, ceny plynu také rostou, protože se snižuje nabídka plynu. Naopak objevení nových ložisek zemního plynu má za následek snížení ceny plynu, protože se zvyšuje nabídka zemního plynu. Faktorem ovlivňujícím cenu plynu je i rozvoj ekonomik jako je Čína a Indie. Tyto země neustále zvyšují svou spotřebu zemního plynu, zvyšují poptávku po plynu, což způsobuje růst cen zemního plynu. [82]

28 Český trh s plynem 4 Český trh s plynem 4.1 Vývoj českého trhu s plynem Vývoj českého trhu s plynem budeme sledovat ze dvou hledisek dovoz plynu do ČR (velkoobchodní trh s plynem) a dále prodej plynu konečným spotřebitelům (maloobchodní trh s plynem). U velkoobchodního trhu s plynem budeme sledovat vývoj od roku 2005 do roku 2010, u maloobchodního trhu s plynem vývoj od roku 2005 do roku 2011. 4.1.1 Velkoobchodní trh s plynem V rámci velkoobchodního trhu s plynem budeme nejprve sledovat, jak se zvyšoval počet dovozců plynu do ČR, a následně se podíváme, jak se v letech snižoval podíl společnosti RWE Transgas, a.s., na dovozu plynu do ČR. Na následujícím obrázku vidíme, jak se každým rokem zvyšoval počet dovozců zemního plynu do České republiky. Počet dovozců plynu do ČR 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Obr. 3 Počet dovozců plynu do ČR v období let 2005-2010 Zdroj: vlastní zpracování; Eru [24], Eru [25], Eru [26], Eru [27], Eru [28], Eru [29] V roce 2005 a 2006 působila na velkoobchodním trhu s plynem jako jediný dovozce plynu společnost RWE Transgas, a. s. [24,25] V této době neměly žádné další společnosti odvahu společnosti RWE Transgas, a.s., konkurovat. První společností, která překonala obavy z neúspěchu, převzala na sebe nevyhnutelné podnikatelské riziko a začala konkurovat společnosti RWE Transgas, a.s., byla v roce 2007 společnost VEMEX, s.r.o. [26] V roce 2008 již dováželo plyn do ČR celkem pět dovozců. [27] Je pravděpodobné, že společnosti, které začaly nově dovážet plyn do ČR, se snažily napodobit společnost VEMEX, s.r.o., které se

Český trh s plynem 29 úspěšně dařilo konkurovat společnosti RWE Transgas, a.s. Zlom nastal v roce 2009, kdy dováželo plyn do ČR již 12 dovozců, meziroční nárůst činil 140 %. Lze se domnívat, že takto velký nárůst počtu dovozců plynu byl způsoben úspěchem předchozích dovozců plynu v konkurenci společnosti RWE Transgas, a.s. Díky již velkému počtu dovozců plynu v roce 2009 sílila konkurence na velkoobchodním trhu s plynem. V roce 2010 došlo ke zvýšení počtu dovozců plynu na 19, meziroční nárůst činil 58,3 %. V roce 2010 začaly výrazně klesat ceny plynu na energetických burzách v západní Evropě. [29] Můžeme se tedy domnívat, že nárůst počtu dovozců plynu v roce 2010 byl způsoben faktem, že další společnosti využily příležitosti nákupu levného plynu na energetických burzách a začaly se zabývat dovozem plynu do ČR také. Na následujícím obrázku je ilustrován klesající podíl společnosti RWE Transgas, a.s., na dovozu plynu v jednotlivých letech. RWE Transgas, a.s. VEMEX, s.r.o. Ostatní dovozci 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Obr. 4 Podíly jednotlivých dovozců plynu na dovozu plynu do ČR v období let 2005-2010 Zdroj: vlastní zpracování; Eru [24], Eru [25], Eru [26], Eru [27], Eru [28], Eru [29] Podíl společnosti RWE Transgas, a.s., na dovozu plynu do ČR činil v roce 2005 i v roce 2006 100 %, jelikož společnost byla jediným dovozcem plynu. Během dalších let podíl společnosti RWE Transgas, a.s., klesal, až její podíl činí v roce 2010 72,6 %. Podíl společnosti RWE Transgas, a.s., klesal v důsledku růstu podílů společnosti VEMEX, s.r.o., a dalších společností, zařazených v našem obrázku pod skupinou Ostatní dovozci. Zatímco podíl společnosti RWE Transgas, a.s., se v letech snižoval, současně rostl podíl společnosti VEMEX, s.r.o., která v roce 2009 dosáhla dokonce podílu 8,5 %. Podíl společnosti VE- MEX, s.r.o., ale v roce 2010 klesl, jelikož se výrazně zvýšil podíl Ostatních dovozců. V kategorii Ostatních dovozců byla v roce 2010 významná společnost

30 Český trh s plynem United energy trading, a.s., která dosáhla podílu 4,94 %, či společnost SPP CZ, a.s., která dosáhla 5% podílu na velkoobchodním trhu s plynem. [29] 4.1.2 Maloobchodní trh s plynem V rámci maloobchodního trhu s plynem se budeme zabývat podíly jednotlivých společností na prodeji plynu konečným spotřebitelům. Na obrázku je znázorněn pokles podílu skupiny RWE na prodeji plynu konečným spotřebitelům v ČR. 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Skupina RWE Pražská plynárenská, a.s. E.ON Energie, a.s. VEMEX Energie, a.s. Ostatní dodavatelé 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Obr. 5 Podíly plynárenských společností na prodeji plynu konečným spotřebitelům v období let 2005-2010 Zdroj: vlastní zpracování; Eru [24], Eru [25], Eru [26], Eru [27], Eru [28], Eru [29], Lidovky [69] V roce 2005 činil podíl společností ze skupiny RWE na prodeji plynu konečným spotřebitelům 83,6 %. Skupina RWE byla dominantním dodavatelem plynu a ovládala více než 4/5 českého trhu s plynem. Podíl skupiny RWE ale postupně každým rokem klesal, až v roce 2011 činí 52,46 %. Podíl skupiny RWE klesal na úkor růstu podílů společnosti VEMEX, s.r.o., a dalších společností zařazených v našem obrázku pod názvem Ostatní dodavatelé. Podíl společnosti Pražské plynárenské, a.s., se v jednotlivých letech výrazně nezměnil, v roce 2011 se ustálil na 14 %. Přestože společnost Pražská plynárenská, a.s., nepatří mezi nejlevnější dodavatele plynu, u domácností je oblíbená. Lze se domnívat, že ji domácnosti považují za stabilního a důvěryhodného dodavatele plynu. Rozdíly v cenách plynu u plynárenských společností, aktuálně působících na českém trhu s plynem, budou znázorněny v kapitole 4.3, kde vyhodnotíme, kteří dodavatelé plynu patří mezi levnější a kteří mezi dražší. Podíl společnosti E.ON Energie, a.s., se v letech také výrazně neměnil, v posledních letech její podíl spíše roste. V roce 2011 se podíl společnosti E.ON Energie, a.s.,

Český trh s plynem 31 ustálil na 4,87 %. Společnost E.ON Energie, a.s., je podobně jako společnost Pražská plynárenská, a.s., oblíbená na českém trhu s plynem. V posledních letech k ní domácnosti přechází často z důvodu, že patří ke stabilním dlouhodobým dodavatelům plynu v ČR a současně je řazena i mezi levnější dodavatele plynu. Podíl společnosti VEMEX, s.r.o., od roku 2007 do roku 2009 rostl. Společnost VEMEX, s.r.o., byla v této době u spotřebitelů oblíbená, lze předpokládat, že nabízela dodávky plynu levněji než společnosti ze skupiny RWE. Především kvůli růstu podílu společnosti VEMEX, s.r.o., v letech 2007 a 2008, klesal podíl skupiny RWE. V roce 2010 a 2011 podíl společnosti VEMEX, s.r.o., klesal. Je pravděpodobné, že domácnosti odcházely od společnosti VEMEX, s.r.o., k Ostatním dodavatelům. Je zřejmé, že v rámci skupiny Ostatních dodavatelů některé plynárenské společnosti nabízely plyn domácnostem výrazně levněji než společnost VEMEX, s.r.o. Jak vidíme na obrázku, Ostatní dodavatelé se na českém trhu s plynem objevili v roce 2007, kdy měli zanedbatelný podíl 0,33 %. V roce 2011 již činí podíl Ostatních dodavatelů 23,95 %. Lze se domnívat, že k Ostatním dodavatelům přecházely domácnosti od společností ze skupiny RWE, kterým významně klesal podíl na trhu. Je vysoce pravděpodobné, že Ostatní dodavatelé nabízeli plyn domácnostem levněji než společnosti ze skupiny RWE. V rámci Ostatních dodavatelů dosáhly významného podílu v roce 2011 např. společnosti BO- HEMIA ENERY entity, s.r.o., či společnost ČEZ Prodej. s.r.o. [69] Velká oblíbenost společnosti ČEZ Prodej, s.r.o., je zřejmě způsobena faktem, že skupinu ČEZ zná v ČR téměř každá domácnost. Domácnosti proto uvítaly, když skupina ČEZ začala kromě elektřiny nabízet i plyn. Mnoho domácností potom odebírá od skupiny ČEZ současně elektřinu i plyn. Společnost ČEZ se navíc chová také společensky odpovědně, ohleduplně k životnímu prostředí, je možné, že i proto je u domácností oblíbená. 4.2 Vývoj cen zemního plynu pro české domácnosti V této kapitole budeme sledovat, jak se vyvíjely ceny zemního plynu pro české domácnosti. Nejdříve bude znázorněn graf, ve kterém si ukážeme vývoj průměrné ceny plynu pro domácnosti v České republice v období od vzniku ČR, od roku 1993, do roku 2010. Na tomto grafu budeme sledovat obecný vývoj průměrných cen plynu pro domácnosti v ČR. Ve druhé části bude zobrazen graf s vývojem cen plynu od roku 2004 do roku 2011 u tří konkrétních plynárenských společností, působících na českém trhu s plynem již před liberalizací trhu s plynem v ČR do současnosti. Na tomto grafu budeme sledovat vývoj cen plynu pro české domácnosti v závislosti na otevření trhu s plynem a budeme sledovat, jaké dopady liberalizace trhu s plynem na ceny plynu měla.