OBČANSKÉ PRÁVO 2. část Mgr. Ing. Šárka Dytková Střední škola, Havířov-Šumbark, Sýkorova 1/613, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl zpracován v rámci akce EU peníze středním školám - OP VK 1.5. Výuková sada PRÁVO, DUM č. 10
Co se v kapitole dozvíte Právní úkon Základní pojmy v oblasti smluvních vztahů Základní typy smluv Odpovědnosti za škody Řešení dědického práva Podstata práce notářství a notáře
PRÁVNÍ ÚKON Je to projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Vůli lze projevit jakkoli, pokud je zřejmý její obsah, jak výslovně(ústně nebo písemně- např. sepsáním závěti), tak i jednáním(např. spálením závěti) či opomenutím (např. nenapsáním závěti).
PRÁVNÍ ÚKON Právní úkony dělíme na: typické (kupní smlouva) a atypické (smlouva o smlouvě) podle počtu zúčastněných stran jednostranné (např. závěť) dvoustranné (darovací smlouva) vícestranné (smlouva o sdružení) adresované a neadresované (např. vyhlášení veřejné soutěže) mezi živými a na případ smrti (např. pojistná smlouva pro případ smrti)
PRÁVNÍ ÚKON Nejběžnějším dvoustranným (popř. vícestranným)právním úkonem je smlouva, která vzniká dohodou smluvních stran (úplným přijetím nabídky). Uzavřením smlouvy předchází návrh na uzavření. Smlouva je uzavřena okamžikem kdy přijetí návrhu nabývá účinnosti. Občanský zákoník přesně stanoví, kdy může účastník od smlouvy odstoupit. Odstoupením se smlouva od počátku ruší.
DRUHY OBČANSKOPRÁVNÍCH SMLUV Pozor na rozdíly mezi uzavřením smlouvy na základě občanského zákoníku a smlouvy vyplývající ze znění obchodního zákoníku! 1. KUPNÍ SMLOUVA Touto smlouvou se prodávající zavazuje, že za určitý obnos převede vlastnická práva k věci na kupujícího, písemná podoba, směnná smlouva 2. DAROVACÍ SMLOUVA Jejím prostřednictvím dárce věc bezúplatně přenechá obdarovanému, doporučena vždy písemná podoba, pokud má dojít k předání daru až po smrti dárce je smlouva o daru neplatná, dárce se také může domáhat vrácení daru, pokud se k němu obdarovaný chová tak, že tím porušuje dobré mravy.
DRUHY OBČANSKOPRÁVNÍCH SMLUV 3. SMLOUVA O DÍLO Podle se ní se zhotovitel zavazuje objednateli, že mu provede objednané dílo za sjednanou cenu. Cena se většině případů platí až po dokončení díla, ale nevylučuje se možnost složení zálohy. 4. NÁJEMNÍ SMLOUVA Podle specifikace této smlouvy pronajímatel přenechá nájemci za úplatu věc, aby ji nájemce dočasně užíval. Nájemce je povinen věc udržovat a pečoval o ni tak, aby na ní nevznikla škoda. Doba nájmu končí podle toho, jak je uvedeno ve smlouvě. Výpovědí může být ukončen jen nájem, který je sjednaný na dobu neurčitou. Zvláštní ustanovení platí při sjednávání nájmu u bytu.
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU Občanský zákoník hovoří o tom, že každý je povinen jednat tak, aby škodám předcházel a aby nedocházelo ke škodám na majetku, zdraví, přírodě a životním prostředí. Občanský zákoník upravuje vztahy i závazky vzniklé z toho že jeden subjekt (fyzická i právnická osoba, tzv. škůdce) způsobil škodu jinému subjektu (poškozenému) a nebo za tu škodu odpovídá a je proto zpravidla povinen vzniklou škodu nahradit. Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za škodu nerozdílně. Může taky dojít k tomu, že poškozený škodu přímo zavinil. Pokud je tomu tak, nese škodu poměrně.
DĚDICKÉ PRÁVO Obsahuje souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a závazků zemřelého na právní nástupce. Dědicem je ten, na koho přejdou práva a povinnosti zemřelé osoby podle ustanovení občanského zákoníku o dědickém nástupnictví. Jde o osobu, kterou zákon nebo závěť za dědice povolá. Dědicem se nabývá smrtí zůstavitele. Zůstavitel je fyzická osoba, jejíž práva a závazky přešly po její smrti na jejího dědice. Dědění ze zákona Dědění ze závěti Stav odmítnutí dědictví Vydědění Potvrzení o dědictví
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA Dědění ze zákona vzniká v případě, že zůstavitel nezanechal závěť, nebo pokud v závěti rozhodl jen o části svého majetku, případně pokud dědictví (nebo jeho části) nenabyl některý z dědiců ze závěti. Zákon rozeznává několik dědických skupin: 1. skupina zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem, nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho další děti 2. skupina nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti.
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA 3. skupina stejným dílem dědí zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem opět nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázání výživou na zůstavitele. 4. skupina dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. 5. skupina nezanechal-li zůstavitel žádné dědice (nebo zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit či bylo-li dědictví odmítnuto), připadá dědictví státu.
ZOPAKUJME SI Dědí se i dluhy? Ano. Dědické právo stanoví přechod práv ale i závazků zemřelého na právní nástupce. Pokud tedy dědic přijal dědictví jako takové neodmítl je pak v zásadě ze zákona přebírá i dluhy zůstavitele. Do jaké výše je dědic povinen uhradit dluh zůstavitele? Každý dědic odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše nabytého dědictví. Příklad: dědic po zůstaviteli zdědil finanční hotovost ve výši 50 000 Kč, ale také závazek v podobě dosud nesplaceného spotřebitelského úvěru ve výši 60 000 Kč. Dědic je povinen uhradit tento závazek ve výši maximálně 50 000 Kč.
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI Závěť = poslední vůle = testament Musí obsahovat: den, měsíc a rok podepsání jinak je neplatná. Dědění ze závěti je prioritním právem vůči dědění ze zákona, neboť plní rozhodovací právo občana. Dědění ze zákona tak plní pouze podpůrnou funkci. Závěť je jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel rozhodne pro případ své smrti, co se stane s jeho majetkem (nebo jeho částí), a určuje, komu připadne. Formou závěti tedy zůstavitel určuje dědice.
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI Formy závěti: Závěť může zůstavitel napsat vlastní rukou, vlastnoruční podpis. Zůstavitel může závěť zapsat strojopisem, ale za účasti dvou svědků, současně musí před svědky výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být opatřena podpisy zůstavitele a dvou svědků nemusí znát obsah. Může být pořízena ve formě notářského zápisu.
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, musí svou poslední vůli projevit také před svědky, kteří ji zapíšou, přečtou zůstaviteli a podepíšou. Závěť musí pamatovat na tzv. neopomenutelné dědice, tedy potomky zůstavitele. Nezletilí, kteří dovršili věku 14 let, mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu.
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Nemohou to být osoby nevidomé, neslyšící, němé a ty, které neznají jazyk, ve kterém je poslední vůle psána a osoby, které mají podle závěti dědit. Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona a zletilým potomkům minimálně kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona.
ODMÍTNUTÍ DĚDICTVÍ Dědic může dědictví odmítnout a to předepsaným způsobem. Buď tak učiní u soudu a nebo písemným prohlášením. Právo na odmítnutí dědictví trvá jeden měsíc od doby, kdy soud vyzval dědice, aby se k dědictví vyjádřil. Dědic může být za jistých okolností z dědění i vyloučen.
ZOPAKUJME SI Kdo je vyloučen z dědictví? Nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželovi, dětem či rodičům a nebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin prokazatelně odpustil.
VYDĚDĚNÍ Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže: v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, byl potomek odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, potomek vede nezřízený život. Vydědění musí být provedeno písemně a musí být všechny skutečnosti dokladovány.
POTVRZENÍ O DĚDICTVÍ Pokud je jen jeden dědic, soud potvrdí, že dědictví nabyl. Pokud je dědiců více, může dojít před soudem k tzv. vypořádání dědictví a dědici uzavírají dohodu. Pokud tato dohoda neodporuje dobrým mravům, bývá soudem ihned potvrzena. Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno.
FUNKCE NOTÁŘSTVÍ - NOTÁŘ Notář je osoba s právnickým vzděláním, která na určitém místě vykonává především činnost notářského úřadu a dále poskytuje určité formy právní pomoci. Je jmenován ministrem spravedlnosti na návrh Notářské komory ČR, musí mít právnické vzdělání a 5 let notářské praxe jako notářský koncipient.
FUNKCE NOTÁŘSTVÍ - NOTÁŘ Mezi hlavní činnosti patří: Sepisování veřejných listin (závěti, společenské smlouvy o založení družstva či obchodní společnosti, dlužnické závazky atd.) Osvědčuje určité skutečnosti (ověřuje fotokopie podle originálu, potvrzuje pravost podpisu, osvědčuje správný záznam konání schůze apod.) Přijímá důležité listiny do úschovy (případně je předává jiné osobě)
POUŽITÁ LITERATURA ZLÁMAL,J.,BELLOVÁ,J. a kol. Občanský a společenskovědní základ. Právo. Kralice na Hané : Computermedia, 2011. ISBN 978-80-7402-090-2 PRŮCHA, P. - SKULOVÁ, S. a kol. Základy správního práva a veřejné správy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1993. ISBN 80-210-0820-2.