E N C Y K L O P E D I E N A Š Í P Ř Í R O D Y

E N C Y K L O P E D I E N A Š Í P Ř Í R O D Y FAUNA Milo Andûra Nakladatelství Libri Praha 2003

NA NùKOLIKASVAZKOV PROJEKT ENCYKLOPEDIE NA Í P ÍRODY POSKYTLA NADACE âeského LITERÁRNÍHO FONDU NADAâNÍ P ÍSPùVEK VE V I 15 000,- Kâ. Milo Andûra, 2003 Illustrations Knihovna Akademie vûd âr, archiv autora, 2003 Odborní recenzenti: Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., RNDr. Ivo Novák, CSc. Libri, 2003 ISBN 80-7277-162-0

Obsah Úvod... 7 Zvífiena âeské republiky... 7 Jak pouïívat tuto knihu... 8 Seznam obrázkû v barevn ch tabulích... 10 Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky... 11 Pfiehled systematického zafiazení ÏivoãichÛ âr (do fiádû)... 339 Slovníãek odborn ch termínû... 341 Rejstfiík vûdeck ch názvû... 344 Bibliografie... 361

Úvod Na kniïním trhu najdeme poãetnou a rûznorodou nabídku knih o na í pfiírodû. Nûkteré se snaïí ãtenáfie zaujmout poutav mi fotografiemi, jiné zajímav m textem a mnohé mají podobu atlasû ãi pfiíruãek; odborné publikace nabízejí nejnovûj í poznatky bádání v rûzn ch oborech. Je evidentní, Ïe právû ÏivoãichÛm je v tomto smûru vûnována nejvût í pozornost, a tak by se mohlo zdát, Ïe v e potfiebné má zájemce o na i zvífienu k dispozici. Ve skuteãnosti tomu tak zcela není. PfievaÏují pfiedev ím knihy zamûfiené na nejpopulárnûj í skupiny zvífiat savce, ptáky, ryby, mot ly ãi brouky, a ucelenûj í pfiehledy fauny zase neb vají pfiíli obsaïné. KdyÏ pfiírodovûdecky ménû zasvûcen ãtenáfi zaslechne nûco o slunilce pokojové ãi prûsvitce vzná- ivé, musí se prokousat hromadami knih, aby zjistil, bude-li mít dostatek vytrvalosti, Ïe první je moucha a druhá drobn kor perlooãka. Právû proto pfiicházíme s touto encyklopedií, která se oproti ostatním li í v jednom podstatném zástupci na í fauny ze v ech skupin bezobratl ch i obratlovcû jsou v ní uvedeni v abecedním pofiadí podle ãesk ch názvû. U obratlovcû jde o v ãet úpln, ale u bezobratl ch jsme museli pfiistoupit k urãitému v bûru, a to jak kvûli rozsahu (zejména u známûj ích skupin hmyzu), tak i proto, Ïe jen malé procento druhû má ãeská jména. Nicménû i pfies toto omezení jde o nejpodrobnûj í v ãet na í fauny, kter se za posledních nûkolik desetiletí dostává ãeskému ãtenáfii do rukou, a to vãetnû aktualizovan ch poznatkû o roz ífiení a poãetnosti, které mnohdy doznaly podstatn ch zmûn. Pfiínosem snad bude i lep í orientace v ãeském názvosloví pro fiadu druhû se totiï bûhem doby nakupilo i nûkolik ãesk ch jmen a jejich nejednotné pouïívání nûkdy pûsobí nemalé problémy. Kromû základního pfiehledu na í zvífieny se v encyklopedii odráïejí i nové zmûny v systematickém zafiazení rûzn ch skupin ÏivoãichÛ. Zejména u bezobratl ch v ak není tento proces zdaleka ukonãen, a tak jsme se v nûkter ch pfiípadech podrïeli star ího, tradiãního dûlení, protoïe nov systém je nestál a neuzavfien. Urãité problémy jsme ostatnû mûli i s tím, které Ïivoãichy do encyklopedie zafiadit. Nûkdej í klasické dûlení Ïiv ch organismû na rostliny a Ïivoãichy uï dávno neplatí a biologové je dnes rozdûlují do nûkolika fií í, jejichï poãet rovnûï není uzavfien. Obvykle se v ak rozli ují na bakterie, archebakterie, houby, rostliny, praprvoky, prvoky a Ïivoãichy. Jin mi slovy jednobunûãní prvoci a praprvoci uï v dne ním slova smyslu Ïivoãichy nejsou. Pfiesto jsme povaïovali za úãelné je alespoà ve struãnûj í formû do encyklopedie zafiadit, aby byla informace o na í zvífienû co nejúplnûj í. Zvífiena âeské republiky Pfiíroda âeské republiky je velmi rozmanitá. Rozlohou sice patfiíme v rámci Evropy k nejmen ím územím, ale v bilanci poãtu druhû a rostlin pfiedãíme i nûkteré mnohem vût í státy. Zoologové unás zatím napoãítali okolo 40 000 druhû (odhady se pohybují mezi 40 000 45 000 druhy) mnohobunûãn ch ÏivoãichÛ, dal ích nûkolik tisíc pfiipadá na jednobunûãné prvoky a praprvoky. DÛleÏité je v ak slûvko zatím, neboè skuteãn poãet mûïe b t mnohem vy í. JestliÏe je uobratlovcû asi 600 zji tûn ch druhû víceménû koneãn m v ãtem, ubezobratl ch to zdaleka neplatí, neboè stupeà poznání nûkter ch skupin hmyzu, roztoãû i jin ch ãlenovcû je velmi neúpln. Uveìme si namátkov pfiíklad u pakomárû se dosud uvádí asi 190 zji - tûn ch druhû, ale reáln odhad odborníkû je aï ãtyfinásobn. Navíc nové metody v zkumu zvy ují druhovou rozmanitost i tím, Ïe podle velice detailních znakû na bunûãné a nitrobunûãné úrovni, napfiíklad podle poãtu chromozomû, rozdûlují nûkdej í dobré druhy na více druhû, které sice laik od sebe zpravidla nerozli í, ale z hlediska platn ch principû zoologické klasifikace mají tyto druhy pln nárok na to b t samostatn mi druhy. Na souãasné podobû na í fauny (a samozfiejmû i flóry) se pfiíznivû odráïejí pfiedev ím dvû hlavní skuteãnosti. Za prvé je to v hodná poloha uprostfied kontinentu, která umoïàuje, aby se na na em území setkávaly lesní druhy ze západu kontinentu se stepními prvky z v chodní a jihov chodní Evropy stejnû jako chladnomilní obyvatelé severu s teplomiln mi druhy z jihu. MoÏnost jejich vzájemného, mozaikovitého souïití v rámci relativnû malého území pak umocàuje velká ãlenitost reliéfu a rozmanitost krajiny. U nás najdeme teplé níïiny a pahorkatiny i chladná pohofií, rozsáhlé lesy i bezlesá území, potoky i velké fieky, jezera i rybníky. Nechybûjí ani rozlohou malá, ale neobyãejnû v znamná stanovi tû, jako jsou stfiedoevropské pralesy, ra elini tû, písãité duny, stepi a lesostepi, krasová území se skálami a jeskynûmi ãi ledovcová jezera. Pfiedstavují ostrûvkovité ukázky na í pûvodní pfiírody a v pfieva- Ïující kulturní krajinû s poli, loukami, mezemi, remízky i nepfiíli pohostinn m prostfiedím mûst vytváfiejí relativnû pestrou nabídku Ïivotního prostoru pro rozmanitá spoleãenstva ÏivoãichÛ. Jedinû velehory a mofie nám chybûjí. Chceme-li v ak dát úplnou odpovûì na otázku, co ovlivàuje podobu na í dne ní zvífieny, nevystaãíme jen s pohledem do souãasnosti. Pro utváfiení pfiírody konkrétního území to platí pro celou planetu mají vedle zemûpisné polohy a s ní souvisejícího klimatu, geologick ch podmínek i ãlenitosti reliéfu území (od níïin do hor ub vá rozmanitost ekosystémû stejnû jako smûrem od rovníku k pólûm) znaãn v znam i více ãi ménû vzdálené události v historii Zemû pohyby a izolace kontinentû, horotvorné procesy, vznik a zánik mofií apod. Na souãasné podobû pfiírody se projevují víc, neï si vût ina lidí moïná dokáïe pfiedstavit. Nejinak je tomu i s pfiírodními pomûry na území âeské republiky, a tak se ani v na em pfiípadû neobejdeme bez krátkého pohledu zpût. Je tû relativnû nedávno, na konci tfietihor pfied 10 miliony lety, unás panovalo teplé podnebí se subtropick mi pralesy, vût ina Moravy leïela na dnû tehdej ího Karpatského mofie a také v jiïních a západních âechách se rozlévala gigantická jezera. Nic ze souãasné zvífieny tuto dobu nepfiipomíná. Zásadní klimatick zlom nastal aï od 7

poãátku ãtvrtohor bûhem posledních dvou milionû let. V té dobû do lo na celé zemûkouli k v raznému kolísání podnebí, doprovázenému stfiídáním chladn ch období neboli ledov ch dob (glaciálû) s teplej ími dobami meziledov mi (interglaciály). Na rozdíl od ãasto vïité, ale nesprávné pfiedstavy ne lo tedy o trvalé dlouhodobé ochlazení. Zatímco v interglaciálech se ve stfiední Evropû podobaly teplotní a sráïkové pomûry zhruba souãasnosti, bûhem glaciálû klesala prûmûrná teplota vzduchu asi o 10 C. Od konce tfietihor probûhlo nejménû 12 15 takov ch v kyvû, nejv raznûj í glaciály byly ãtyfii. V období nejvût ího zalednûní zhruba pfied 600 250 tisíci lety sahal mohutn skandinávsk ledovec aï k úpatí na ich severních pohraniãních hor a do Slezska, místní ledovce se tvofiily v Krkono ích a na umavû. Na souãasné pfiírodní pomûry mûlo rozhodující vliv poslední zalednûní s hlavním nárazem chladu zhruba pfied 16 000 lety, které zcela odeznûlo teprve pfied 11 000 9 000 lety. V souãasné dobû tedy Ïijeme ve fázi poledového období zvaného holocén (pfiedchozí období ãtvrtohor se stfiídáním ledov ch dob se naz vá pleistocén). Se stfiídáním ledov ch a meziledov ch dob se samozfiejmû mûnila i pfiíroda. V chladn ch periodách mívala ráz dne ní tundry, pfii relativním oteplení s krátk mi, such mi léty a drsn mi zimami nastaly pfiíznivûj í podmínky pro rozvoj stepních ekosystémû. Pfiíchod klimatick ch zmûn aè jiï ochlazení nebo oteplení ov em nutnû neznamenal úplné stûhování (vymizení) pfiíslu né fauny a flóry. Jednotlivé druhy mohly pfieïívat v klimaticky pfiíhodn ch územích (oblastech, lokalitách) zvan ch refugia; chladnomilné druhy pfii oteplení ustupovaly do hor, pro teplomilnûj- í druhy byly takov mi útoãi ti tfieba slunné, k jihu odvrácené stránû a skály. Takové zástupce fauny a flóry, ktefií dokázali nûjak m zpûsobem pfieïít z klimaticky odli n ch období naz váme relikty. V dne ní poledové etapû klimatického cyklu se setkáváme zejména s tzv. glaciálními relikty, tedy se zástupci chladnomilné zvífieny (resp. i kvûteny) z posledního zalednûní. V na ich horách (i jinde na pfiíhodn ch chladn ch a vlhk ch stanovi tích) jich najdeme víc neï dost napfi. my ivku horskou, slavíka modráãka, kulíka hnûdého, datlíka tfiíprstého, kosa kolohfiivce, ÏluÈáska borûvkového, plo tûnku horskou, vrkoãe horského, ídlo horské, znakoplavku horskou ãi perleèovce mokfiadního. TûÏi tû jejich souãasného roz ífiení leïí na severu v tundfie a v tajze, jiïnûji se vyskytují ostrûvkovitû v horsk ch polohách (boreoalpínské druhy), ve vrchovinách a v podhûfií, pfiípadnû na ra elini tích, v chladn ch údolích apod. (boreomontánní druhy). adu teplomiln ch reliktû najdeme zejména mezi mûkk i (napfi. drobniãka jiïní). Obecnû fieãeno, na v razné ochlazení bûhem cel ch ãtvrtohor nejvíce doplatila málo pohyblivá pûdní fauna. Teplomilné druhy pozemních ÏivoãichÛ (zejména obratlovcû a létajících ãlenovcû) totiï mohly s pozdûj í zmûnou pomûrû alespoà ãásteãnû znovu osídlit po zemi, vzduchem i vodami opu tûná území (aktivnû i pasivnû), ale rychlej í stûhování uãervû, ÏíÏal a podobn ch tvorû si lze jen stûïí pfiedstavit. Ani poslední poledové období (holocén) nezûstalo u etfieno klimatick ch zmûn (zejména v mnoïství sráïek), i kdyï v kyvy nebyly (nejsou) tak v razné jako pfii stfiídání glaciálû a interglaciálû. V jednotliv ch fázích, rozli ovan ch jako preboreál, boreál, atlantik, epiatlantik, subboreál, subatlantik a subrecent, se mûnilo sloïení vegetaãního krytu (velice zjednodu enû fieãeno od borov ch lesû a smí- en ch doubrav po buãiny a jedlobuãiny) a s ním i zvífieny, ale spí v relativním zastoupení jednotliv ch druhû ãi skupin neï v zásadní zmûnû druhového spektra. Velmi v znamn mi úseky holocénu z hlediska dal ího v voje pfiírodních pomûrû ve stfiední Evropû byly atlantik (zhruba pfied 7 750 4 500 lety) a subboreál (pfied 4 500 aï 2 200 lety), kdy do stfiední Evropy zaãal z jihov chodu pronikat ãlovûk. Od té doby jeho vliv na pfiírodu neustále stoupá a není zdaleka nadnesené tvrdit, Ïe zmûny, které má ãlovûk doposud na svûdomí, pfiedãí v e, co na e pfiíroda prodûlala bûhem pfiedchozích období holocénu. Lidé nejprve naru ili celistvost lesních porostû a tím pfiispûli k roz ífiení stepních druhû v mnohem vût í mífie, neï jim pûvodní krajina nabízela (hrabo polní, kfieãek polní, koroptev polní aj.). OdlesÀováním zároveà pfiipravili o Ïivotní prostfiedí velké druhy kopytníkû pratura, zubra a losa a ve spojení s lovem je pomûrnû záhy vyhubili (bûhem 1. tisíciletí n. l.). Naopak uï bûhem raného stfiedovûku se na na e území dostávaly nepûvodní druhy zvífiat z jin ch konãin svûta. Zatímco krysa obecná a my domácí (pozdûji i potkan) osídlily na e území samovolnû v dûsledku rozvíjejícího se obchodního ruchu, jiné druhy byly dováïeny jako lovná zvûfi (danûk evropsk, baïant obecn ). Doslova záplava nov ch druhû se na na em území objevila bûhem 19. 20. století. Nûkteré druhy byly rovnûï vysazeny (lov, koïe ina, zábava muflon, sika) nebo zdivoãely po úniku ze zajetí (norek americk, paovce hfiivnatá), jiné se k nám dostaly jako kûdci kulturních plodin ãi byly nevûdomû zavleãeny (zvlá tû hmyz). Extrémním pfiíkladem je na e rybí fauna, tvofiená z jedné tfietiny cizími, nepûvodními druhy. Pfies zmûny, které má ãlovûk v na í pfiírodû na svûdomí, si i souãasná zvífiena uchovává urãit ráz. Ten vypl vá ze zoogeografické sounáleïitosti na eho území s palearktickou oblastí a její eurosibifiskou podoblastí. Tato oblast zahrnuje kromû Evropy podstatnou ãást Asie (na sever od Himálaje) a severní Afriku po Saharu. Velká ãást na eho území spadá do zóny (ãi provincie) listnat ch lesû, nejjiïnûj í oblasti Moravy fiadíme do zóny stepí a vy í hraniãní horstva do zóny stfiedoevropsk ch pohofií. Jin mi slovy a zjednodu enû fieãeno, kdyby na e území zûstalo netknuté rukou ãlovûka, z pfieváïné ãásti by ho pokr valy listnaté a smí ené lesy, v men í mífie stepi a lesostepi (jiïní Morava) a horské ekosystémy (pfiirozené smrãiny, subalpínské louky apod.), doplnûné mozaikou plo nû ménû rozsáhl ch stanovi È, jako jsou louky, bfiehové porosty kolem vodních tokû, skalní v chozy apod. Podle hrubého odhadu patfií asi 70 % druhû na ich ÏivoãichÛ k lesní faunû, asi 20 % druhû má stepní pûvod a zbytek tvofií druhy vyslovenû horské ãi nepûvodní. Je to v ak velmi pfiibliïná bilance, která se v jednotliv ch skupinách mûïe více ãi ménû li it. Pfievaha lesních druhû je ov em jednoznaãná. adu z nich dnes vidíme kolem sebe i na zahradách, ve vesnicích a ve mûstech, a pfiitom si ani neuvûdomujeme, Ïe jejich pûvodním domovem je les jeïek evropsk, veverka obecná, pûnkava obecná, sojka obecná, kos ãern ãi s kora koàadra, to jsou nejnázornûj í pfiíklady. Tak jako nové druhy zásluhou ãlovûka pfiib valy a pfiib vají, jiné zase vymizely a mizejí. Zatímco zpoãátku to bylo hlavnû dûsledkem nadmûrného a nekontrolovaného lovu, bûhem 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, vystoupila do popfiedí devastace krajiny a pfiírodních stanovi È, která buì zcela vymizela, nebo se natolik pfiemûnila, Ïe se stala pro mnoho druhû neobyvateln mi. Nejprve jsme ze smí en ch lesû udûlali sterilní smrkové monokultury a z ãeské krajiny, tvofiené pestrou mozaikou luk, 8

polí, mezí, remízkû, potokû a rybníkû, odstranili vût inu tzv. rozpt lené zelenû. Potom pfii ly na fiadu potoky a fiíãky, které jsme sevfieli do vydláïdûn ch koryt. Nemalou ãást území zabrala narûstající velkomûsta a neregulovaná tûïba surovin. Aby toho nebylo dost, v e jsme je tû zasypali tunami hnojiv, pesticidû, emisemi a zavlaïili kysel mi de ti. ZároveÀ s tím pfiib valy poloïky na seznamu ohro- Ïen ch, mizejících a nezvûstn ch druhû ÏivoãichÛ i rostlin. Snad jeden pfiíklad za v echny v 80. letech 20. století, kdy devastace na í pfiírody zfiejmû vrcholila, hovofiily seriózní odhady aï o 80% úbytku mot lû. Na tûstí se doba zmûnila a pfies pfietrvávající závaïné problémy ve vztahu k pfiírodnímu prostfiedí lze pozorovat urãité zlep ení. Zfiejmû jsme svûdky neobvyklého experimentu, umoïàujícího sledovat, jak se zmûna spoleãensk ch pomûrû projevuje na stavu a v voji pfiírody. UÏ zase se z na ich polí oz vají kfiepelky, v fiekách teãe ãist í voda a v lesích rostou pravé hfiiby. Nesmí nás to v ak naplnit uspokojením, Ïe je v e v pofiádku, berme to pouze jako signál a povzbuzení, Ïe alespoà ãásteãná náprava je moïná a Ïe stojí za to o ni bojovat a ze v ech sil usilovat. P IBLIÎN POâET DRUHÒ ÎIVOâICHÒ FAUNY âr Kmen Druhy Houbovci 11 Îahavci 7 Rybomorky? Plo tûnci 1 500 Pásnice 1 Vífiníci 550 Bfiichobrvky 30 Hlístice 5 000 Strunovci 15 Vrtej i 30 Mechovnatci 1 KrouÏkovci 250 Mûkk i 240 Mechovky 10 Îelvu ky 110 âlenovci pfies 34 000 Strunatci 600 Celkem pfies 42 300 Jak pouïívat tuto knihu Encyklopedie je zaloïena na principu abecedního uspofiádání jednotliv ch hesel podle ãeského názvu. Základní hesla pfiitom pfiedstavují Ïivoãi né druhy, doplàková hesla popisují nadfiazené systematické jednotky v linii ãeleì fiád tfiída kmen fií e, ale tato hlavní linie se mûïe li it podle zvyklostí ujednotliv ch skupin ÏivoãichÛ (napfiíklad jsou zafiazeny nadtfiídy ãi dal í mezikategorie, jiné zase chybûjí). KvÛli úspofie místa je pfiitom vyuïíván nadfiazen systém informací, tzn. Ïe obecnû platn údaj tfieba pro zástupce jedné ãeledi (napfi. poãet vajec ve snû ce, zpûsob péãe o potomstvo, poãet konãetin, tvar kfiídel) se uï u jednotliv ch druhû neopakuje. Stejnû tak znaky spoleãné pro kmen, tfiídu i fiád nejsou snad aï na mimofiádnû v znamné v jimky opakovány v textu niï ích kategorií. Jin mi slovy fieãeno, pokud ãtenáfie zajímá úplná informace o konkrétním druhu, získá ji postupnû z jednotliv ch hesel, která na sebe odkazy navazují. Jedinou v jimkou jsou nûkteré ãeledi a fiády málo znám ch ãi dûleïit ch bezobratl ch ÏivoãichÛ, které nemají ãeská jména. V takov ch pfiípadech jsou uvedeny vûdecké, latinské názvy a pfiípadn zájemce o podrobnûj í údaje si musí vzít na pomoc odbornou literaturu, jejíï hlavní v ãet je uveden na konci encyklopedie. KaÏdé heslo jednotlivého druhu zaãíná záhlavím, v kterém je uveden jeho pouïívan ãesk název, latinské pojmenování (vãetnû nejãastûj ích synonym), zafiazení do fiádu a ãeledi a nejdûleïitûj í tûlesné rozmûry (rûzné u jednotliv ch skupin ÏivoãichÛ). V dal ím popisu jsou uvedeny hlavní znaky vãetnû zbarvení (zpravidla se t kají dospûl ch jedincû, umláìat jen tam, kde je to dûleïité ãi pozoruhodné), souãasn v skyt u nás a nejdûleïitûj í údaje o zpûsobu Ïivota (stanovi tû, potrava, poãet mláìat, pfiípadnû v vojov cyklus apod.). Na závûr jsou pfiípadnû zaznamenány jiné, dnes uï nepouïívané ãeské názvy druhu. Nakonec jsou pfiíslu n mi zkratkami oznaãeny zvlá tû chránûné a ohroïené druhy, u lovn ch druhû zvûfie je zaznamenána i povolená doba lovu. Hesla pro vy í jednotky, neï je druh, hlaviãku nemají. Vyhledání druhû ãi skupin ÏivoãichÛ podle latinsk ch názvû umoïàuje rejstfiík vûdeck ch názvû. PouÏité zkratky: Rozmûry CD celková délka, DK délka kfiídla (umot lû pfiedního páru), DKr - délka krun fie, DO - délka ocasu, DS délka schránky, DZo délka zobáku, DT - délka tûla, H hmotnost, RK rozpûtí kfiídel, S ífika schránky, TS tlou Èka (síla) schránky, VS v ka schránky OhroÏené a zvlá tû chránûné druhy ÏivoãichÛ, druhy lovné zvûfie Hdz hájen druh zvûfie, Ldz lovn druh zvûfie (vyhlá - ka MZ âr ã. 245/2002 Sb. a ã. 480/2002); v závorce je uvedena stanovená doba lovu; Kod kriticky ohroïen druh, Od ohroïen druh, Sod silnû ohroïen druh (ãervené seznamy ãi jejich návrhy pro jednotlivé skupiny ÏivoãichÛ); EIA druh sledovan pfii posuzování vlivû na Ïivotní prostfiedí (zákon ã. 100/2001 Sb. pfiíloha ã. 8); Ch 1 zvlá tû chránûn druh, kriticky ohroïen, Ch 2 zvlá tû chránûn druh, silnû ohroïen a Ch 3 zvlá tû chránûn druh, ohroïen (vyhlá ka MÎP âr ã. 395/1992 Sb. pfiíloha ã. III); NAT NATURA 2000 (druhy ÏivoãichÛ uvedené v pfiíloze II smûrnice ã. 92-43-EEC) Ostatní u názvu druhu ãi skupiny odkazuje na existující heslo? údaj je nejist nebo není k dispozici 9

Seznam obrázkû na barevn ch tabulích (Obrázky jsou na nich sefiazeny abecednû.) Amur bíl Baboãka bílé c Baboãka kopfiivová Baboãka kopfiivová housenka Baboãka paví oko Baboãka síèkovaná Batolec ãerven Bejlomorka buková hálky Bekynû mni ka Bekynû velkohlavá Bûlásek fiefiichov Bûlopásek topolov Bûlozubka edá BûÏník kopretinov BlatÀák tmav Blatnice skvrnitá Blatnice skvrnitá larva Blecha domácí Bobr evropsk Bobr evropsk ohlodan kmen Bodalka stájová Bolen drav Bukáãek mal Bzunka jeãná Candát obecn âáp bíl âáp ãern âervenka obecná âervotoã spíïní âervotoã umrlãí âolek horsk âolek obecn âolek velk Datel ãern Datlík tfiíprst Drop velk Drsek vût í DrvopleÀ obecn housenka Dudek chocholat Hlem Ïì zahradní Hnûdásek jitrocelov Hohol severní Hrabo polní Hranostaj Hrobafiík mal Hrouzek obecn Hfiebenule borová Husa velká Chroust obecn dospûlec Chroust obecn larva (ponrava) Jantarka obecná Jelec proutník Jelen lesní Jeseter mal Je tûrka obecná Je tûrka zední Je tûrka Ïivorodá JeÏdík obecn JeÏek v chodní JeÏek západní Kachna divoká Kalous u at Kapr obecn Klikoroh borov Klí tû obecné Kobylka hnûdá Kobylka zelená nymfa Koãka divoká Kolãava Koliha velká Kolju ka tfiíostná Komár pisklav Kormorán velk Koroptev polní KoÏojed obecn larva KoÏojed obecn dospûl Králík divok Krasec borov Krtek obecn Krutihlav obecn Krysa Kfieãek polní KfiiÏák ãtyfiskvrnn KfiiÏák pruhovan Kukaãka obecná mládû KuÀka obecná Kvako noãní LabuÈ dlouhokrká LedÀáãek fiíãní Lelek lesní Lín obecn Lipan podhorní Li aj kyprejov Li aj topolov L koïrout smrkov Lyska ãerná Mandelinka bramborová dospûlec Mandelinka bramborová larva Martináã bukov Martináã hru Àov mot l Martináã hru Àov housenka Medvûd hnûd Mlok skvrnit Mlynafiík dlouhoocas Mník jednovous Modrásek ãernolem Moudivláãek luïní Moucha domácí dospûlec, larvy a puparia Mfienka mramorovaná Muflon My domácí My ice kfiovinná My ice lesní My ivka horská My ka drobná M val severní Nesytka sr Àová Netop r ãern Netop r dlouhouch Netop r pestr Netop r pobfieïní Netop r rezav Netop r u at Netop r veãerní Netop r velk Norník rud NosoroÏík kapucínek Nutrie fiíãní Ohniváãek celíkov Okáã bojínkov Okoun fiíãní Okounek pstruhov Ondatra piïmová Osenice polní Ostruháãek bfiezov Ostruháãek jilmov Ouklejka pruhovaná Paovce hfiivnatá Parma obecná Páskovka hajní Pestrokroveãník mravenãí Pûvu ka podhorní Piják stepní Pilous ãern Piskofi pruhovan Plamatka smrková Plch lesní Plch velk Plch zahradní Ploskohfibetka smrková Ploskoroh Ïlut Pl ík lískov ãásteãn albín Plzák lesní Polák velk Po tolka obecná Potápka ãernokrká Potemník mouãn Potkan Prase divoké Pfiástevník medvûdí Pfiástevník pry cov Pstruh obecn potoãní Racek chechtav Rak fiíãní Rákosník obecn Rejsec vodní Rejsek mal Rejsek obecn Ropucha krátkonohá Ropucha obecná Ropucha zelená Rosniãka zelená Rybák obecn Rys ostrovid Sekavec horsk Siven americk Sklepnice obecná Skokan hnûd Skokan hnûd snû ka Skokan krátkonoh Skokan ostronos Skokan skfiehotav Skokan tíhl Skokan zelen Slavík modráãek Slep kfiehk Slimák nejvût í Slimák popelav Slunéãko sedmiteãné Sluneãnice pestrá Srnec obecn Srnec obecn mládû Stínka obecná StonoÏka kvorová Strakapoud mal Strakapoud prostfiední Strakapoud velk Strnad viniãn Stfievlík mûdûn Stfiízlík obecn StuÏkonoska modrá Sumec velk Sumeãek americk SviÏník polní S c rousn Sysel obecn keble rybniãná tûnice domácí tika obecná tír k lnat Tesafiík alpsk Tesafiík obrovsk Tetfiev hlu ec Tolstolobik bíl Ëuh k obecn Úhofi fiíãní UÏovka obojková Veverka obecná Vlk obecn Vlnatka krvavá Volavka ãervená Vrápenec mal Vrápenec velk Vydra fiíãní V r velk Zajíc polní Zavíjeã mouãn dospûlec a larvy Zlatohlávek zlat Zmije obecná Zrzohlávka rudozobá Zuboãárník bfiezov Îelva bahenní ÎíÏala obecná Îluna zelená ÎluÈásek fie etlákov Îluva hajní 10

Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky A adéla chrastavcová viz adéla pestrá adéla pestrá (Adela degeerella, syn. Nemophora degeerella) fiád mot li, ãeleì adélovití DK 7 10 mm. Pfiední kfiídla má Ïlutohnûdá se dvûma ãern mi pfiíãkami, mezi kter mi je Ïlut pás; 7 má tykadla 4 del í neï tûlo. Hlavním stanovi tûm jsou dubohabrové lesy, ale objeví se i na okrajích smí en ch porostû, na loukách ãi podél vodních tokû (V. VI.). Hostitelskou rostlinou housenek je sasanka jarní. Housenky zpoãátku minují v listech, pozdûji si vytváfiejí ze dvou úkrojkû listu schránku, ve kter ch Ïijí. Pfiezimuje housenka. Pfiední ãervenohnûdá kfiídla adély chrastavcové (A. metallica, syn. N. metallica) jsou bez kresby a zadní, ponûkud tmav í, nesou del í tfiásnû. DrÏí se na loukách a v slunn ch stráních (VI. VIII.). Housenky Ïijí na chrastavci, hlaváãi a chrpû. adélovití (Adelidae) ãeleì mot lû. Jedna ze esti ãeledí podfiádu Monotrysia; mají sice ústní ústrojí bez kusadel, ale je tû krátk sosák a 8 jedin otvor pro páfiení i kladení vajíãek. Pfiíbuzn mi ãeledûmi jsou kovovníãkovití, bronzovníãkovití, minovníãkovití a drobníãkovití. Adélovití zahrnují drobné denní druhy s nápadnû dlouh mi tykadly (del ími neï pfiední kfiídla) a Ïlutav mi nebo pestr mi, ãasto i kovovû leskl mi pfiedními kfiídly. Mot li poletují v lesích a na pasekách kolem stromû a kefiû, pfii rojení i ve vût ím poãtu; housenky zprvu minují, pak Ïijí v lasturovitém pouzdfie ze dvou kouskû listû na Ïivné rostlinû ãi na zemi. âr: 20 druhû. aksamitka plochá (Causa holosericea, syn. Isognomostoma holosericum) fiád stopkoocí, ãeleì hlem Ïìovití VS 5,2 5,8 mm, S 10,5 12 mm. Men í plï s nezamûnitelnou terãovitou ulitou, která má iroce rozevfienou pí tûl a nápadn zub v obústí, na povrchu je jemnû zrnitá a pokrytá krátk mi chloupky v pravideln ch fiadách. Roztrou enû ob vá hrub í sutû (nejlépe z kysel ch hornin) v lesích vrchovin a hor, také se ukr vá pod volnû leïícím tlejícím dfievem. Jin název: zuboústka sametová. alka malá (Alca torda) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití H 0,5 0,9 kg, CD 39 43 cm, DO 7,1 8,4 cm, DZo 2,2 2,6 cm. Vyznaãuje se ãernobíl m zbarvením, zavalit m tûlem, krátk m krkem a siln m, vysok m, napfiíã r hovan m zobákem. Hnízdí pfii atlantském pobfieïí Evropy i Severní Ameriky; v âr byl zaznamenán jedin v skyt hejnka 4 jedincû v únoru 1890 na Vy kovsku. alkoun holubí viz alkoun obecn alkoun mal (Alle alle, syn. Plautus alle) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití H 0,1 0,2 kg, CD 20 22 cm, DO 2,7 3,8 cm, DZo 1,3 1,7 cm. Alkouni se podobají alkám, pûsobí v ak ponûkud tíhlej ím dojmem a zobák mají del í a piãat. Alkoun mal je z nich nejmen í (velikosti kosa) s kratiãk m klínovit m, tmav m zobákem a ãernobíl m zbarvením (hlava, krk a záda ãerné, bfiicho bílé). Z Arktidy se do vnitrozemí dostává zcela v jimeãnû, v âr byl zastiïen pouze jednou v Ústí nad Labem (1976). Ponûkud vût í alkoun obecn (Cepphus grylle) (H 0,4 aï 0,6 kg, CD 33 35 cm, DO 4,7 5,6 cm, DZo 3 3,5 cm) je kromû velké bílé skvrny na kfiídlech cel ãern, nohy má ãervené. Z âr jsou známá dvû pozorování upodûbrad (1979) a Prahy- Braníku (1986). Jin název: alkoun holubí. alkoun obecn viz alkoun mal alkoun tlustozob (Uria lomvia) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití H 0,6 aï 1,1 kg, CD 40 42 cm, DO 4,6 5,1 cm, DZo 3 4,5 cm. Zbarvením pfiipomíná alku malou, je v ak o trochu vût í (velikosti lysky) a má tíhlej í krk i zobák. Vyskytuje se kolem severního pólu, moïn ojedinûl v skyt v âr naznaãují jen dvû star í nedoloïené zprávy ze Slezska (1861) a z okolí Karlov ch VarÛ (1886). Alkoun úzkozob (U. aalge) se mu zbarvením a velikostí podobá (H 0,9 1 kg, CD 43 48 cm, DO 4 5 cm, DZo 4,1 4,9 cm), av ak zobák má viditelnû tíhlej í. Ob vá skalnatá pobfieïí severní polokoule na obou stranách Atlantiku. V âr byl jako velice ojedinûl zabloudilec spatfien 2 ukromûfiíïe (1971) a na nádrïi Rozko uâeské Skalice (1979). alkoun úzkozob viz alkoun tlustozob alkovití (Alcidae) ãeleì dlouhokfiídl ch. Nepoãetná skupina men ích aï stfiednû velk ch mofisk ch ptákû, pfiizpûsoben ch k rychlému pohybu pod hladinou; zpûsobem Ïivota a do jisté míry i vzhledem pfiipomínají tuã- Àáky. Îiví se rybami a jin mi mofisk mi Ïivoãichy. Hnízdí v poãetn ch koloniích a jediné vejce sná ejí na hol podklad, o potomka se starají oba rodiãe. Je známo 22 souãasn ch druhû, z nichï nûkteré náhodnû zalétají (nebo jsou zaneseny vûtrn mi boufiemi) i do vnitrozemí. âr: 4 ãi 5 druhû. Dfiíve byli alkovití fiazeni jako fiád alek (Alciformes). alky viz alkovití améboflageláti (Percolozoa) kmen prvokû schopn ch vytváfiet biãíky i panoïky. Îijí volnû i paraziticky. Pfiíkladem je slimaãenka obecná (Vahlkampfia limax) s jednou velkou panoïkou a dvûma biãíky. Vyskytuje se v doãasn ch vodách a je dlouhá 60 130 µm. amur bíl (Ctenopharyngodon idellus, syn. C. idella) fiád máloostní, ãeleì kaprovití H 5 18 kg, CD 0,7 1,1 m. Velká b loïravá ryba s válcovit m tûlem, irokou hlavou, nízko poloïen ma oãima a velk mi, tmavû lemovan mi upinami; kromû svûtlého bfiicha je vãetnû ploutví nazelenalá, hfibet má tmav í neï boky. Pochází z v chodní Asie, unás byl vysazen v roce 1961 do rybníkû na TfieboÀsku, pozdûji i do vût ích fiek (Labe, Morava aj.). V eutrofizovan ch nádrïích omezuje rûst 11

vegetace. Sná í zakalenou vodu i nízk obsah kyslíku, je v ak teplomiln. Vytírá se pfii 20 25 C, samice mívá aï 2 miliony jiker, které po vykladení nabobtnají a vzná ejí se ve vodû. DoÏívá se 10 let, má chutné, v Ïivné maso. amurovec ãern (Mylopharyngodon piceus) fiád máloostní, ãeleì kaprovití H 32 36 kg, CD 1 1,3 m. Tvarem tûla pfiipomíná amura bílého, má v ak tmavé aï ãerné zbarvení (vãetnû ploutví). Pochází z povodí Amuru a jiïní âíny a do Evropy byl dovezen v 60. letech 20. století, nyní se zkou í jeho chov v rybnících i unás (jiïní âechy VodÀansko, jiïní Morava Pohofielicko). Na rozdíl od amura se Ïiví hlavnû mûkk i, jejich schránky drtí siln mi poïerákov mi zuby. anapovití (Anapidae) ãeleì dvouplicn ch. Miniaturní pavouci s tûlíãkem shora kryt m pancífiem ze siln ch kutikulárních destiãek. Jedin ná zástupce anapa buková (Comarona simoni) patfií k arachnologick m (tj. pavouãím) raritám, neboè je známá jen z balvanit ch sutí pfii jihozápadním okraji Brd. Îiví se kofiistí odpovídající velikosti, zejména chvostoskoky. andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) fiád papou ci, ãeleì papou - kovití H 26 29 g, CD 17 20 cm, DO 14 15 cm, DZo 1,1 cm. Nejhojnûj í australsk papou ek a také nejbûïnûj- í druh chovan v zajetí v nejrûznûj- ích barevn ch mutacích; pûvodní zbarvení je Ïlutozelené. Zejména z domácností ãasto ulétne do volnosti, v roce 1936 bylo unás dokonce zaznamenáno úspû né vyhnízdûní jednoho páru u Horní Krupé na Havlíãkobrodsku. Jin název: papou ek vlnkovan. axis indick (Axis axis) fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití H 70 110 kg, DT 1 1,8 m, DO 10 15 cm. tíhl, v raznû bíle skvrnit jelen z Indie a Cejlonu, ãasto chovan pro svûj hezk vzhled v oborách. U nás byl v 19. a 20. století po urãitou dobu drïen v âernovicích utábora a v Jabkenicích na Nymbursku, nyní se nikde nechová. Jin název: jelen axis. axis vepfií (Axis porcinus, syn. Hyelaphus porcinus) fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití H 35 55 kg, DT 1 1,5 m, DO 10 25 cm. Men í zavalit jelen s krátk ma nohama a hnûd m neskvrnit m zbarvením. Pochází z Pfiední a Zadní Indie. U nás byl v druhé polovinû 19. století krátce chován v oborách na Dobfií i a v Mní ku v Kru - n ch horách. Jin název: jelen vepfií. 12

B babka leskohlavá viz s kora babka babka luïní viz s kora luïní baboãka admirál (Vanessa atalanta) fiád mot li, ãeleì baboãkovití DK 25 30 mm. Nezamûniteln druh s jasnû ãerven m pruhem a bíl mi skvrnami na ãernohnûd ch kfiídlech. Zastihneme ji v lesnaté i otevfiené krajinû, na podzim saje na spadaném pfiezrálém ovoci v sadech a zahradách. I kdyï je bûïná, zdaleka nedosahuje takové poãetnosti jako baboãka kopfiivová ãi baboãka paví oko. Je taïná, zjara pfiilétá z jihu a bûhem léta se zpravidla vylíhnou dvû generace; mot li poãetnûj ího, druhého pokolení se pak na podzim vracejí zpût. Housenky Ïijí na kopfiivách. Naproti tomu na e nejvût í pravá baboãka osiková (Nymphalis antiopa) s kfiídly dlouh mi aï 35 mm u nás zimu pfieãkává. Má ãernohnûdá kfiídla lemovaná irok m Ïlut m pruhem a na zadních fiadou modr ch skvrn. Jednotlivû se vyskytuje v otevfiené krajinû i v lesích, ãastûji poblíï potokû a rybníkû, kde rostou osiky, jívy a bfiízy jako hlavní Ïivné rostliny ãern ch a na hfibetû ãervenû skvrnit ch housenek. Mot l Ïije od VII. do VI. následujícího roku. Lidov název: ãernoplá tník. baboãka bílé c viz baboãka kopfiivová baboãka bílé L, baboãka bodláková, baboãka jilmová viz baboãka paví oko baboãka kopfiivová (Aglais urticae) fiád mot li, ãeleì baboãkovití DK 25 mm. Spolu s baboãkou paví oko je na í nejbûïnûj í baboãkou. Na ohnivû ãerven ch kfiídlech nahrazují napodobeninu oka ãerné a Ïluté velké skvrny a fiada modr ch skvrnek podél vnûj ího okraje kfiídel. Nechybí nikde mimo souvislé jehliãnaté lesy, bûïnû létá i v centru velkomûst a na vrcholcích hor. Její znaãné roz ífiení umoï- Àuje bûïná dostupnost hlavní Ïivné rostliny kopfiivy dvoudomé. Mot li se vyskytují ve dvou generacích, první v V. VI. a druhá od VII. do jara následujícího roku, neboè pfiezimují v puklinách stromû, v jeskyních, sklepech a jin ch chránûn ch místech. U baboãky bílé c (Polygonia c-album) je nápadn hluboce vykrajovan zadní okraj kfiídel; naz vá se podle Ïlutobílé skvrny ve tvaru písmene C na rubu kfiídel. Pfiezimují (jako ostatnû u vût iny baboãek) dospûlí mot li. Baboãka paví oko baboãka paví oko (Inachis io) fiád mot li, ãeleì baboãkovití DK 30 mm. Jeden z na ich nejbûïnûj ích a nejznámûj ích mot lû s hnûdoãerven mi kfiídly a pestrobarevnou kresbou s dominantní velkou oãní skvrnou. V bûrem stanovi È a zpûsobem Ïivota se od baboãky kopfiivové neli í. Velmi hojná baboãka síèkovaná (Araschnia levana) je zajímavá tím, Ïe vytváfií dvû odli né sezonní formy jarní generace je cihlovû ãervená s ãern mi skvrnami, letní forma naopak tmavá s bíl mi pásky. Dále unás více ãi ménû bûïnûji Ïijí baboãka jilmová (Nymphalis polychloros) a baboãka bodláková (Cynthia cardui). Baboãka bílé L (Nymphalis vau-album, syn. N. L-album) k nám v minulosti vzácnû zavítala jako migrant a také baboãka vrbková (N. xanthomelas) byla zji tûna ojedinûle uï velmi dávno. baboãka vrbová, baboãka síèkovaná viz baboãka paví oko baboãkovití (Nymphalidae) ãeleì mot lû. Zahrnují stfiednû velké aï velké denní druhy se zkrácen ma pfiedníma nohama, upinat mi tykadly a pestr m zbarvením. Nápadnû ostnité housenky ãasto Ïijí ve spoleãn ch hnízdech. Kukly, zavû ené za zadní konec, mívají hranat tvar a zajímavé zbarvení s kovov mi skvrnami. âr: 44 druhû. bahenka pruhovaná (Viviparus viviparus, syn. V. fasciatus) fiád jednopfiedsí- Àoví, ãeleì bahenkovití VS 28 32 mm, S 22 24 mm. Vodní plï, má silnostûnnou ulitu s tup m vrcholem a její Ïlutozelené aï olivovû zelené zbarvení doplàují 3 narudle hnûdé pruhy; tûlo je edivé s oranïov mi skvrnkami. ídce se vyskytuje v dolních úsecích Vltavy, Ohfie a Sázavy, dále i v Berounce, NeÏárce a LuÏnici; v minulosti byla hojná v Labi. DrÏí se mezi kameny pfii bfiehu nebo na navigacích. Jin název: bahenka fiíãní. V skyt bahenky pruhované v âr bahenka fiíãní viz bahenka pruhovaná bahenka uherská (Viviparus acerosus) fiád jednopfiedsíàoví, ãeleì bahenkovití VS 30 55 mm, S 23 38 mm. Na- e nejvût í a nejvzácnûj í bahenka s edavû Ïlutozelenou ulitou a jen naznaãen mi tmav ími pruhy. Jako dunajsk endemit zasahuje na na e území do nejspodnûj ích úsekû povodí Moravy a Dyje. Od bahenka Ïivorodá (Viviparus contectus, syn. V. viviparus) fiád jednopfiedsíàoví, ãeleì bahenkovití VS 30 45 mm, S 25 35 mm. Na e nejbûïnûj í bahenka s hnûdozelenou tenkostûnnou ulitou se znaãnû klenut mi závity a piãat m vrcholem. Je hojnûj í v âechách neï na Moravû. Ob vá stojaté a bohatû zarostlé vody niï ích poloh rybníky, tûnû, slepá ramena fiek i zatopené pfiíkopy; ojedinûle vystupuje do 800 m n. m. Obvykle Ïije v bahnû a Ïiví se fiasami a odumfiel mi ãástmi 13

rostlin. Samice rodí aï 50 mláìat. Do- Ïívá se 7 10 let. bahenkovití (Viviparidae) ãeleì jednopfiedsíàov ch. Vût í vodní pfiedo- Ïábfií plïi s krátk m tûlem i nohou a s hlavou vybíhající v kyjovit rypák. Mají del í tykadla a kuïelovitou, tmavû pruhovanou ulitu s 5 6 závity a zfieteln mi pfiírûstkov mi zónami na víãku. Ob vají stojaté i tekoucí vody, sná ejí i urãit stupeà zneãi tûní. Na rozdíl od vût iny na ich sladkovodních plïû ned chají plícemi, ale hfiebenit mi Ïábrami. V zavíãkovaném stavu pfieãkají na del í dobu i vyschnutí nádrïe ãi toku. Rodí Ïivá mláìata. âr: 3 druhy. bahàáci (Limicolae, syn. Charadrii) podfiád dlouhokfiídl ch. V souãasné podobû systému ptákû pfiedstavují jeden ze tfií podfiádû dlouhokfiídl ch, dfiíve byli fiazeni jako samostatn fiád (Charadriiformes). DorÛstají men í aï stfiední velikosti, mají obvykle del í brodivé nohy se tíhl mi prsty bez plovací blány a zpravidla i del í úzk zobák. ZdrÏují se pfii bfiezích vod ãi v baïinat ch terénech, kde jako potravu sbírají rozmanité Ïivoãichy. Dobfie létají. Do jednoduch ch dûlkû na zemi sná ejí 4 vejce, mláìata jsou nekrmivá. Asi 200 druhû se dûlí do 12 ãeledí. âr: 7 ãeledí, 49 druhû. bahnatka severní viz blatenka severní bahnatka veliká viz blatenka tmavá bahnitka hladká (Leydigia leydigii) fiád perlooãky, ãeleì ãoãkovcovití CD 0,6 1 mm. Drobn kor s prûhlednou, Ïlutou aï naãervenalou skofiápkou a mohutn m zadeãkem, v zadní polovinû nápadnû roz ífien m. Nepfiíli hojnû Ïije na bahnitém dnû eutrofních vod. Patfií k men inû druhû perlooãek se dvûma pohlavními generacemi, na jafie a na podzim. bahnivka nadmutá viz bahnivka rmutná bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata) fiád jednopfiedsíàoví, ãeleì bahnivkovití VS 9 12 mm, S 6 8 mm. Jako jeden z nejhojnûj ích vodních plïû Ïije v tûních, retenãních nádrïích, kanálech, pfiíkopech, zatopen ch pískovnách a na kamenech v pfiíbfieïní zónû fiek. Ob vá vût inu níïin a v návaznosti na vût í fiíãní toky i pahorkatiny (Berounka, Vltava apod.). Má 14 svûtle rohovou ulitu s 5 5 1/2 mírnû klenut mi závity. DoÏívá se 2 let. Je to v znamn mezihostitel aï 50 druhû motolic. Bahnivka v chodní (B. leachii) se li í niï ím poãtem silnûji klenut ch závitû (4 1/2 5). V âr je známá pouze z jiïní Moravy. Jin název: bahnivka nadmutá. Kod bahnivka v chodní viz bahnivka rmutná bahnivkovití (Bithyniidae) ãeleì jednopfiedsíàov ch. Vodní pfiedoïábfií plïi s krátkou a irokou, vpfiedu jakoby uèatou nohou, nitkovit mi tykadly a tenkostûnnou, vejãitû kuïelovitou ulitou se zfieteln mi soustfiedn mi r hami. âr: 2 druhy. bahnomilka obecná viz bahnomilka obrovská bahnomilka obrovská (Pedicia rivosa) fiád dvoukfiídlí, ãeleì bahnomilkovití CD 25 28 mm. Na e nejvût í bahnomilka s tmavou trojúhelníkovitou skvrnou na kfiídlech. Dospûlci posedávají na vegetaci kolem tekoucích vod, larvy se nejãastûji vyvíjejí v bahnit ch lesních tûàkách. Novûji b vá fiazena do samostatné ãeledi (Pediciidae). Na e nejhojnûj í bahnomilka obecná (Dicranomyia modesta) dorûstá asi tfietinové velikosti (6 9 mm). bahnomilkovití (Limoniidae) ãeleì dlouhoroh ch. Zahrnují nohat dvoukfiídl hmyz pfiipomínající tiplicovité, av ak s pestfie skvrnit mi kfiídly a jinak uspofiádanou Ïilnatinou. Larvy s pfiívûsky na konci tûla Ïijí ve vlhkém prostfiedí, dospûlce zastihneme uvod a na stinn ch místech, nûkdy i v hejnech. âr: nûkolik desítek druhû. bachornatky, bachofici viz stejnobrví baniãka beru ãí viz chudoblanní barvomûnka duhová viz batolec duhov batolec ãerven viz batolec duhov batolec duhov (Apatura iris) fiád mot li, ãeleì baboãkovití DK 28 aï 35 mm. Bezpochyby jeden z na ich nejhezãích denních mot lû s efektní barvomûnou, která dodává 7 nádhern modrofialov lesk. Objevuje se jednotlivû na vlhãích místech v lesích na cestách i lesních okrajích, ãasto u kaluïí, jinak spí létá v korunách stromû. Mot l saje mízu vytékající na poranûn ch místech, zavalitá zelená housenka se svûtl mi prouïky na bocích a dlouh mi rûïky po stranách hlavy, která pfiezimuje, se Ïiví listím topolû. Jin název: barvomûnka duhová. Men í batolec ãerven (A. ilia) Ïije na podobn ch místech, nûkde dokonce hojnûji; jeho základní zbarvení je svûtlej í a na kfiídlech má nev razné kruhové skvrny. Na na em území se nehojnû a roztrou enû vyskytuje ve stfiedních a niï ích polohách, nejãastûj í je v luïních lesích. Ch 3 (oba druhy) bázlivec ol ov (Agelastica alni) fiád brouci, ãeleì mandelinkovití CD 6 aï 7 mm. Drobn a leskl, kovovû modr, zelen ãi fialov brouk mandelinkovitého vzhledu s jemnû, hustû teãkovan mi krovkami. Hojnû Ïije v luïních lesích a bfiehov ch porostech potokû i fiek. Îiví se listy ol í (pfiechází i na bfiízy a topoly), na jejichï spodní stranu klade 8 se silnû nadmut m zadeãkem stovky vajíãek. Malé ãerné larvy dokáïou listy okousat tak dokonale, Ïe z nich zûstane pouze stonek se Ïebry. Kuklí se v pûdû a je tû téhoï roku se líhnou dospûlci. Poãetnost bázlivce rok od roku v raznû kolísá, pfii rozsáhlej ích záplavách se vût ina kukel ãi pfiezimujících broukû utopí. Jin název: zádumãivec ol ov. Podobné Ïivotní zvyky má i Ïlutohnûd bázlivec vrbov (Lochmaea capreae) s tím rozdílem, Ïe je vázan na vrby, topoly ãi bfiízy a samice kladou vajíãka do pûdy, mechu a pod kameny. bázlivec vrbov viz bázlivec ol ov baïant ãesk vy lechtûná forma baïanta obecného. K nám bylo dovezeno nûkolik odli nû zbarven ch poddruhû a mutací. Jako první to byl baïant obecn kolchidsk (P. c. colchicus), jehoï cílen m chovem byla vy- lechtûna forma s typicky modrozelenou aï ãernozelenou hlavou i krkem a bez bílého obojku, pozdûji známá po celé Evropû jako ãesk baïant. Teprve pozdûji, aï koncem 18. století, byl k nám dovezen baïant obecn obojkov (P. c. torquatus) s jasnû zelenou hlavou a bíl m obojkem. Souãasné populace na ich baïantû jsou uï v sledkem mnohonásobného kfiíïení nejrûznûj ích podruhû a mutací. baïant královsk (Syrmaticus reevesi) fiád hrabaví, ãeleì baïantovití H 0,9 1,5 kg, CD 75 210 cm, DO

40 45 cm, DZo 2,7 3,4 cm. Je jedním z nejvût ích baïantû; 7 má kropenaté, pfieváïnû Ïluté zbarvení s ãernobílou hlavou a pfies pûldruhého metru dlouh ocas. Pochází ze stfiední a severní âíny. Jako okrasn i lovn pták je chován v Evropû i jinde ve svûtû. U nás byl koncem 19. století zaveden do obor na Moravû (Kyjovsko, Hole- ov, Jemnice, Bystfiice pod Host nem aj.), poté i v âechách (Podûbrady, Chotûlice unového BydÏova, Chlumec nad Cidlinou aj.). V souãasnosti se na Moravû místy vyskytuje i ve volnosti, zejména poblíï baïantnic (50 100 jedincû). Ldz (16.X. 15.III.). ks baïant obecn (Phasianus colchicus) fiád hrabaví, ãeleì baïantovití H 0,6 2 kg, CD 53 89 cm, DO 23 64 cm, DZo 2,4 3,5 cm. Dosahuje velikosti bûïného kura domácího, 7 má nápadnû dlouh ocas a celkovû ãervenohnûdé zbarvení s tmavou hlavou, ãervenou skvrnou kolem oka a bíl m obojkem. Pfii vzletu hlasitû mává kfiídly a vydává hfimotn zvuk. Pochází z Kavkazu a hor Stfiední Asie, odkud byl uï ve starovûku dovezen do Stfiedomofií, pozdûji i jinam do Evropy (a posléze do celého svûta). V âechách je uvádûn od 11. století, dlouho v ak byl chován pouze v baïantnicích, teprve v první polovinû 20. století se uchytil ve volné pfiírodû. Do poãátku 80. let patfiil k nejdûleïitûj í lovné zvûfii (roãní odstfiel aï 1,2 milionu kusû), poté nastal náhl populaãní zvrat jako dûsledek zmûn v zemûdûlské krajinû a souãasné stavy se odhadují nanejv na 300 000 600 000 jedincû. Vyhledává men í lesíky ãi kfiovinaté stránû, které se stfiídají s loukami a poli, vyïaduje blízkost vody. Potrava je pfieváïnû rostlinná (semena, hlízy, zelené ãásti rostlin), hmyz a drobní Ïivoãichové nab vají na v znamu v letních mûsících. Hnízdí 1 roãnû (IV. VI.) a normální snû ku tvofií 6 16 (obvykle 8 12) vajec, ãasto sná- ejí i dvû samice do jednoho hnízda (aï 23 vajec). DoÏívá se aï 8 let, ale v podmínkách intenzivního lovu se to stává zfiídka. Myslivci se snaïí poãty baïantû zv it vypou tûním umûl ch odchovû, jejich schopnost pfiizpûsobit se pfiírodním podmínkám v ak je zpravidla malá. Ldz (16.X. 31.XII./ /31.I.) baïant obecn kolchidsk, baïant obecn obojkov viz baïant ãesk baïantovití (Phasianidae) ãeleì hrabav ch. Nejpoãetnûj í skupina hrabav ch, zahrnující stfiednû velké druhy s krátk m zobákem a ostruhou na bûháku; pestrobarevní samci nûkdy mívají ozdobná dlouhá ocasní pera. Îijí v polygamii nebo v párech, hnízdí na zemi v jamkovit ch hnízdech a sná ejí vût í poãet vajec, o snû ku a v chovu potomstva se stará samice. âr: 4 druhy hnízdící (2 druhy pûvodní a 2 druhy vysazené). bedlobytka hnûdá viz bedlobytka houbová bedlobytka houbová (Mycetophila fungorum) fiád dvoukfiídlí, ãeleì bedlobytkovití CD 4 6 mm. patnû létající mu ka se Ïlutav mi kfiídly, vyskytující se na podzim ve velkém mnoïství ve vlhãích lesích. Vyhledává rûzné druhy hub, u hfiibovit ch je nejãastûj- í. Jin název: bedlobytka obecná. Bedlobytku hnûdou (Sciophyla thoracica) pfiitahují nejvíce holubinky. bedlobytka obecná viz bedlobytka houbová bedlobytkovití (Mycetophilidae) ãeleì dlouhoroh ch. Drobní dvoukfiídlí komárovitého vzhledu s nápadnû dlouh mi kyãlemi a vyklenutou hrudí, vázaní na lesní, pfiípadnû jiná stinná a vlhká stanovi tû. Bílé ãervovité larvy nûkter ch druhû jsou hlavními pûvodci ãervivosti hub, jiné se Ïiví dravû ãi odumfielou organickou hmotou. âr: asi 300 druhû. Bûhulík plav bûhulík plav (Cursorius cursor) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì ouhorlíkovití H 90 155 g, CD 22 24 cm, DO 5,1 aï 6,4 cm, DZo 2 2,5 cm. Pou tní bah- Àák z Afriky a jihozápadní Asie s dlouh ma Ïlut ma nohama, dolû mírnû ohnut m zobákem, svûtl m pískov m zbarvením a s ãern m prouïkem pfies oko. Z âr jsou 3 doloïené pfiípady mimofiádného v skytu na Liberecku (1891), Lounsku (1893) a Mladoboleslavsku (1929). bejlomorka borová, bejlomorka buková viz bejlomorka obilná bejlomorka kapustová, bejlomorka maková viz bejlomorka ostruïiníková bejlomorka obilná (Mayetiola destructor) fiád dvoukfiídlí, ãeleì bejlomorkovití CD 3 mm. Jeden z nejznámûj- ích druhû, napadající rûzné obiloviny. Dospûlci se objevují v V. a larvy, pûvodnû vázané na planû rostoucí trávy, nalézají vhodné útoãi tû i na p enici, Ïitu ãi ovsu. Pronikají do pochvy mezi stéblem a listem v pfiízemních ãástech rostlin napadené místo Ïloutne a usychá, aï se stéblo zlomí. Pfii vût ím napadení tak pûsobí znaãné kody. Bûhem roku mívá dvû generace, larva pfiezimuje ve stéblech nebo v zemi. Z Evropy byla s obilím jako tzv. hesenská moucha zavleãena témûfi do celého svûta. Larvy bejlomorky sedlové (Haplodiplosis equestris) Ïijí v sedlovit ch hálkách na stéblech obilí. Setkáváme se s ní na jiïní Mo- 15

Bejlomorka sedlová ravû. Bejlomorka buková (Mikiola fagi) je hojná v bukov ch a smí en ch lesích. Prozradí se drobn mi ãerven mi hálkami ípkovitého tvaru na líci bukov ch listû, uvnitfi hálky se vïdy vyvíjí jediná larva. Na podzim padá s listím na zem, zakuklí se a pfiezimuje, dospûlec se vylíhne brzy zjara. Bejlomorka borová (Thecodiplosis brachyntera) kodí na borovicích a kosodfievinû, jejichï jehlice následkem sání larev usychají a pfiedãasnû opadávají. Larvy se pfies zimu kuklí v pochvû jehlic nebo v hrabance na zemi. bejlomorka ostruïiníková (Lasioptera rubi) fiád dvoukfiídlí, ãeleì bejlomorkovití CD 1,5 2 mm. Její pfiítomnost poznáme podle ováln ch nebo kulovit ch, na povrchu drsn ch a rozpraskan ch hálek (3 4 mm) na prutech maliníku a ostruïiníku. OranÏové larvy v nich pfiezimují a kuklí se zjara, dospûlci vyletují v V. VI. Stejné zbarvení mají i larvy bejlomorky makové (Dasyneura papaveris) Ïijící uvnitfi makovic a bejlomorky psárkové (D. alopecuri), které najdeme larvy v kvûtenstvích rûzn ch trav. Naopak larvy bejlomorky kapustové (D. brassicae), které napadají odkvetlá kvûtenství fiepky a ko Èálovin, jsou bílé. bejlomorka psárková viz bejlomorka ostruïiníková bejlomorka sedlová viz bejlomorka obilná bejlomorkovití (Cecidomyidae) ãeleì dlouhoroh ch. Poãetná, ale pfiehlíïená skupina drobn ch dvoukfiídl ch (obvykle 2 3 mm) s dlouh ma, tíhl ma nohama, nebodav m ústním ústrojím, jemn mi kfiídly, velk ma oãima a ochm fien mi tykadly. Larvy jsou b loïravé nebo dravé, u nûkter ch druhû tvofií hálky. âr: pfies 500 obtíïnû rozli iteln ch druhû. bekasina otavní (Gallinago gallinago) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití H 70 180 g, CD 17 19 cm, DO 5,3 aï 6,1 cm, DZo 5 7,8 cm. Men í bah- Àák (velikosti kosa) s del ím rovn m zobákem, krátk m krkem, krat íma nohama a hnûdav m zbarvením. V âr protahuje (III./IV. a X./XI.) i hnízdí (IV. VI.) v poãtu 1 200 2 400 párû. Skrytû ob vá baïiny, vlhké louky a ra- elini tû, vystupuje aï na hfiebeny hor (Krkono e, 1 350 m n. m.). Na jiïní Moravû po dokonãení velk ch vodohospodáfisk ch úprav témûfi vymizela. Nejãastûji prozradí svou pfiítomnost za jarního toku, kdy _ rychle létá krouïiv m a stfiemhlav m letem a vydává nezvyklé meãivé zvuky, vznikající chvûním ocasních per. Hlavní sloïku potravy tvofií ãervi, nejrûznûj í hmyz a pfiípadnû mûkk i, v malé mífie i semena rostlin. DoÏívá se pfies 15 let. Na e populace zimují hlavnû v západní Evropû a ve Stfiedomofií. Jin název: sluka otavní. Ch 2 Hdz Bekasina otavní bekasina vût í (Gallinago media) fiád dlouhokfiídlí, ãeleì slukovití H 160 aï 311 g, CD 27 29 cm, DO 5,1 7,1 cm, DZo 5,7 7,4 cm. Je o trochu vût í neï bekasina otavní a má silnûj í krat í zobák, shora ponûkud svûtlej í zbarvení a irok bíl lem na ocase; za letu se neoz vá nápadn m hlasem. Ob vá sever Eurasie, v 19. století sahala jiïní hranice jejího hnízdního areálu jiïnûji neï dnes (aï do Nizozemska, Nûmecka a polského Slezska, také unás existuje z té doby nûkolik nedoloïen ch zpráv o jejím hnízdûní). Nyní v âr pouze protahuje sice nehojnû, ale pomûrnû pravidelnû se dvûma vrcholy v IV. a IX./X. Jednotliví ptáci se drïí uvypu tûn ch rybníkû nebo na vlhk ch loukách. Jiné názvy: sluka prostfiední, sluka velká, sluka vût í. Oh bekynû ãerné L viz bekynû zlatofiitná bekynû mni ka (Lymantria monacha) fiád mot li, ãeleì bekyàovití DK 18 aï 26 mm. Nejznámûj í zástupce ãeledi jako pûvodce nûkdej ích kalamit ve smrkov ch monokulturách (s 3 5let m cyklem); v posledních desetiletích uï k takovému pfiemnoïení nedochází. Pfiední kfiídla má bílá a bohatû tmavû skvrnitá, ãasto se objevují i melanické formy (zvlá tû pfii pfiemnoïení), zadní kfiídla jsou svûtle edohnûdá. Mot l se objevuje od VII. do IX. a pfiezimují vajíãka (pod kûrou stromû ãi pod li ejníky). Housenky se Ïiví jehlicemi jehliãnanû (pfiednostnû smrku, fiidãeji borovic) i listy listnat ch dfievin, pfii nedostatku potravy i bylinami; na jiné stromy se nechávají uná et pomocí vláken vûtrem podobnû jako malí pavouãci. U bekynû velkohlavé (L. dispar, syn. Liparis dispar) je svûtlá, naïloutle bílá pouze 8, 7 má kfiídla hnûdá s tmav ími prouïky. BûÏnû se vyskytuje v dubov ch lesích, b vá hostem i v parcích a sadech. Ve vrcholné fázi kalamity pfiipadají 2 4 miliony housenek na hektar; v dobû pfiemnoïení se vrhají i na jehliãnaté stromy. bekynû velkohlavá viz bekynû mni ka bekynû zlatofiitná (Euproctis chrysorrhoea) fiád mot li, ãeleì bekyàovití DK 20 mm. Je známá jako pûvodce kalamit v tepl ch lesích na dubech, dále na hlohu a trnce i na ovocn ch 7 8 Bekynû mni ka 7 Bekynû velkohlavá 8 16

stromech (jabloà, hru eà, tfie eà, vestka). Má pfiíznaãn název podle chomáãe zlatit ch chlupû na konci zadeãku, kfiídla jsou u obou pohlaví bílá. Mot li se vyskytují od VI. do VIII., létají v hradnû v noci. Mladé housenky si koncem léta spfiádají z listû 8 10 cm velké hnízdo, v nûmï hromadnû zimují; dorûstají na jafie, kdy i nejvíc kodí. Zajímav m druhem je ãistû bílá bekynû ãerné L (Arctornis L nigrum) s ãernou skvrnou ve tvaru písmene L na pfiedních kfiídlech. Vyskytuje se v teplej ích polohách v listnat ch a smí en ch lesích, na v slunn ch stráních a lesostepích. bekyàovití (Lymantriidae) ãeleì mot lû. Zahrnují stfiednû velké aï velké, noãní druhy s robustním ochlupen m tûlem, více ãi ménû zakrnûl m sosákem, vût inou svûtle zbarven mi kfiídly a zfietelnou pohlavní dvoutvárností ve velikosti, zbarvení i tvaru tykadel (usamcû nápadnû hfiebenitá) a kfiídel (samice nûkdy se zakrnûl mi kfiídly). Housenky mají na bradavkov ch v rûstcích chvostky pestr ch chlupû, které u lidí vyvolávají alergické reakce. Mnohé druhy jsou váïn mi kûdci stromû. âr: 15 druhû. bûlásek hrachorov (Leptidea sinapis) fiád mot li, ãeleì bûláskovití DK 25 mm. Má nenápadné bílé zbarvení s ãernou skvrnou v rohu pfiedních kfiídel, která je v raznûj í uletních generací. Létá pomalu a tfiepotavû nízko nad zemí na loukách, lesních okrajích a v fiídk ch lesích; 1. generace se objevuje v V. VI., 2. generace od poloviny VII. do VIII. Housenky Ïijí na hrachoru, vikvi, tírovníku apod. Velmi podobn bûlásek v chodní (L. morsei) se unás vyskytuje jen na nûkolika místech Moravy. DorÛstá men í velikosti a na rubu zadních kfiídel má dvû podélné tmavé linky, prosvítající i na líci. NAT Bûlásek rezedkov (Pontia daplidice) je ménû znám, teplomiln druh s poãetn mi ãern mi skvrnami a olivovû zelenou kresbou na rubu kfiídel. Vyskytuje se na polích nebo su ích loukách, v raznû ãastûji na Moravû neï v âechách. bûlásek ovocn (Aporia crataegi) fiád mot li, ãeleì bûláskovití DK 35 mm. Vût í druh bûláska s ãistû bíl mi kfiídly bez tmav ch skvrn, av ak se zv raznûnou Ïilnatinou. Vytváfií jedinou generaci. Mot l létá od V. do VII., popelavû edá a hnûdooranïovû i ãernû pruhovaná housenka Ïije do VI. následujícího roku a zimuje v zámotku (ãasto víc jedincû pohromadû); kukla je Ïlutozelená s ãernou kresbou. Poãátkem minulého století byl velmi hojn a kodil v ovocn ch sadech, nyní témûfi vymizel. Celkem unás neïije víc neï 10 druhû bûláskû. bûlásek rezedkov viz bûlásek hrachorov bûlásek fiepkov, bûlásek fiepov viz bûlásek zeln bûlásek fiefiichov (Anthocharis cardamines) fiád mot li, ãeleì bûláskovití DK 25 mm. Od ostatních bûláskû se odli uje oranïov m zbarvením vnûj í poloviny pfiedních kfiídel. BûÏnû, i kdyï nyní ménû hojnûji neï dfiív se od IV. do VI. vyskytuje v jedné generaci na loukách i polích. Housenky jsou zelené. bûlásek zeln (Pieris brassicae) fiád mot li, ãeleì bûláskovití DK 33 mm. V udypfiítomn mot l, s nímï se setkáváme mimo souvisl les od níïin po nejvy í vrcholky hor. Z na ich bûláskû je nejvût í, na bíl ch, vpfiedu ãernû lemovan ch kfiídlech má jednu (7) ãi více (8) ãern ch teãek. Podle místa v skytu a poãasí se objevuje v 2 3 generacích (IV. X.); pfiezimuje ve stadiu kukly a ãást mot lû zfiejmû na zimu odlétá k jihu. PÛvodními Ïivn mi rostlinami housenek, které jsou Ïluté a ãernû skvrnité, byly rûzné druhy brukvovit ch, posléze na ly dostateãnou obïivu na zelí, kapustû a jin ch kulturních formách brukve zelné. Jeho hlavním pfiirozen m nepfiítelem je lumek Ïlutonoh. Jin mi bûïn mi a podobn mi, av ak men ími druhy (DK 25 30 mm) jsou bûlásek fiepkov (P. napi ) a bûlásek fiepov (P. rapae). bûláskovití (Pieridae, syn. Pierididae) ãeleì mot lû. Zahrnují stfiednû velké aï vût í denní druhy s pfieváïnû bíl m, Ïlut m nebo oranïov m zbarvením obou párû kfiídel a pohlavní dvoutvárností. tíhlé, jen krátce chlupaté housenky ãasto kodí na zeleninû a rûzn ch ovocn ch stromech. âr: 17 druhû. bûlivka plochá viz chobotnatka plochá bûloãárník habrov (Campaea margaritata) fiád mot li, ãeleì píìalkovití DK 15 20 mm. Bûloãárníci jsou skupinou píìalek s více ãi ménû v razn mi bíl mi prouïky na zelen ch ãi Ïlutozelen ch kfiídlech. U bûloãárníka habrového je základ zelenavû bíl. Je bûïn v teplej ích buãinách a dubohabrov ch hájích, jinde se objevuje fiídce (VI. VII. a VIII. IX.). Obû generace housenek se drïí na buku, habru, dubu, bfiízách a jívû, první pfiezimuje. Bûloãárník smrkov (Hylaea fasciaria) nechybí v první polovinû léta (VII. aï VIII.) nikde v jehliãnat ch a smí en ch lesích. Je zajímav tím, Ïe vytváfií dvû formy zelenou a ãervenou. Mot l tráví den pfiitisknut v typické poloze s roztaïen mi kfiídly ke kûfie stromû a teprve po setmûní oïívá. Housenky se Ïiví jehlicemi. bûloãárník smrkov viz bûloãárník habrov bûlokaz bfiezov viz bûlokaz jilmov bûlokaz jabloàov viz bûlokaz ovocn bûlokaz jilmov (Scolytus scolytus) fiád brouci, ãeleì kûrovcovití CD 3,2 aï 5 mm. Drobn dfievokazn brouk pfiíbuzn l koïroutûm, hnûdé tûlo má pokryté okrouhl mi bíl mi a Ïlut mi upinkami. Îije hlavnû na jilmech a je pfiena eãem parazitické houby Ophiostoma (Ceratocystis) ulmi, která je pûvodcem choroby tracheomykózy (neboli grafiózy), zapfiiãiàující hromadn úhyn star ch jilmû. Jejím pûsobením se strom oslabuje a tím vzniká vhodné prostfiedí pro v voj larev bûlokaza. âern bûlokaz bfiezov (S. ratzeburgi) je typick m obyvatelem star ch bfiíz. U hnûdého a krátce, fiídce ochlupeného bûlokaze ovocného (S. rugulosus) jsou tít i krovky hustû teãkované. Brouci oïírají pupeny a kûru ovocn ch stromû, larvy Ïijí pod kûrou; podélné matefiské chodby mûfií 1 4 cm a 10 20 larvov ch chodeb smûfiuje pfiíãnû od nich na obû strany. âinnost larev naru uje proudûní Èáv v l ku, takïe víc napadené stromy prosychají, vadnou a odumírají. Do roka mívá 2 5 generací. Jin název: bûlokaz jabloàov, kûrovec ovocn. Bûlokaz vestkov (S. mali) napadá odumírající vûtve vestek a jin ch peckovin. Jin název: kûrovec vestkov. bûlokaz ovocn, bûlokaz vestkov viz bûlokaz jilmov bûlokfiídlec luãní (Siona lineata) fiád mot li, ãeleì píìalkovití DK 16 22 mm. Bíl mi kfiídly mu zespodu zfietelnû prosvítá tmavá Ïilnatina. B vá bûïn na loukách, okrajích lesû a kolem 17