Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Sledování výskytu parazitóz trávícího traktu u koní Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph. D. Vypracovala: Michala Otevřelová Brno 2007

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sledování výskytu parazitóz trávícího traktu u koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne 20. 4. 2007 Michala Otevřelová

Děkuji doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph. D. za všestrannou pomoc a odborné konzultace, které mi poskytla při vypracování této bakalářské práce.

ABSTRAKT Název práce: Sledování výskytu parazitóz trávícího traktu u koní Autor: Michala Otevřelová Parazitózy koní jsou trvalým problémem všech koní. Předmětem naší práce bylo zaměřit se na vnitřní parazity trávícího traktu, kteří se nejčastěji vyskytují v našich podmínkách. Téma bylo zpracováno formou literárního přehledu. Nejprve byly objasněny základní pojmy, které se parazitologie týkají. Další část byla věnována několika parazitárním onemocněním, s kterými se u koní můžeme setkat. Zde byl nastíněn jejich průběh a příčiny vzniku. Další část práce se zabývala popisem jednotlivých druhů endoparazitů. Zde byl objasněn jejich popis, vývoj, škodlivost a místa, jež osídlují v trávícím traktu koní. Pro snazší orientaci byl zpracován systém parazitů, kterými se autor zabýval. Část metodika vlastní práce měla za cíl popsat hygienické podmínek tří vybraných chovů koní na Jižní Moravě, ve kterých bude v letech 2008 a 2009 probíhat experiment. Klíčová slova: koně, endoparazité, parazitózy

ABSTRACT Title: Monitoring of parasitosis in digestive systems of horses Author: Michala Otevřelová Parasitosis by horses is a continuous problem of all horses. The target of this work was to focus on internal parasites usually living in digestive systems in our area. The topic was elaborated as a literary overview. First, a description of basic terminology regarding parasitology. The next part was focused on some parasitic illnesses which one can find by horses along with their description of the course of illness and cause. The next part focused on describing individual kinds of endoparasites their detailed description, development, harmfulness and place of occurrence in horse digestive systems. The system of parasites which the author deals with has been listed for easier orientation. The practical part of this work had to describe the hygienic conditions of chosen breeding station in South Moravia in which an experiment will take place in 2008 and 2009. Keywords: horses, endoparasites, parasitosis

OBSAH 1. ÚVOD...8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED...10 2.1 Parazitologie... 10 2.2 Ekologická orientace helmintologie... 10 2.3 Systém endoparazitů koní... 12 2.4 Charakteristika parazitárních chorob trávícího traktu koní... 14 2.4.1 Strongylóza trombo-embolická kolika... 14 2.4.2 Kokcidióza koní... 16 2.4.3 Oxyuróza koní... 16 2.4.4 Habronematóza koní... 17 2.4.5 Anoplocefalóza koní, (cestodóza)... 18 2.4.6 Cyathostomóza koní... 20 2.4.7 Gasterofilóza koní... 21 2.4.8 Askaridóza koní škrkavičnost... 23 2.5 Charakteristika jednotlivých druhů endoparazitů koní... 24 2.5.1 Kmen: Výtrusovci... 24 2.5.2 Kmen: Ploštěnci... 24 2.5.3 Kmen: Hlístice... 28 2.5.4 Kmen: Členovci... 37 3. NÁVRH CÍLE A METODIKY VLASTNÍ PRÁCE...41 3.1 Výběr chovů koní pro sledování výskytu parazitóz... 41 3.2 Charakteristika chovatelských podmínek ve vybraných stájích... 42 3.2.1 Farma Bolka Polívky, Olšany chov č. 1... 42 3.2.2 Ranč Hamilton, Hamiltony chov č. 2... 43 3.2.3 Ranč Čára, Vyškov chov č. 3... 44 4. ZÁVĚR...45 5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...46 6. SEZNAM OBRÁZKŮ...49 7. SEZNAM PŘÍLOH...50

1. ÚVOD Problematika parazitizmu představuje v chovu koní obrovský problém. Jedná se o trvalý problém, který ohrožuje zdraví a kondici všech koní na celém světě. Parazity dělíme podle lokality výskytu. Na povrchu těla svých hostitelů cizopasí parazité vnější ektoparazité, a uvnitř těla hostitelů cizopasí parazité vnitřní endoparazité. Endoparazitů, řazených dříve do jednotného kmene červů, rozděleného dnes na mnoho samostatných systematických jednotek, existuje celá řada druhů. Někteří jsou si velice blízcí, ale jiní se mohou značně lišit třeba dobou infekce či životním cyklem. Většina endoparazitů koní patří do některé ze tří odlišných skupin (kmenů), jimiž jsou výtrusovci, ploštěnci, členovci nebo hlístice. Trávící trakt koní běžně osídlují parazitičtí červi. Vždy jde o dospělce žijící ve střevním obsahu, který prochází trávícím traktem. Často se přichycují ke stěně střeva, proto nemohou být odneseni se zažitinou ke konečníku. Paraziti se nesnaží svého hostitele zabít, protože by to znamenalo i jejich smrt. Je opravdu výjimkou, že by divoký kůň, pohybující se neomezeně po území o rozloze více než tisíc akrů, byl vážně napaden vnitřními parazity. Důvod je jednoduchý: k tomu, aby se kůň nakazil, potřebuje trávu znečištěnou trusem. Divocí koně se pasou na jednom místě vždy jen chvíli, potom putují dále a trus nechávají daleko za sebou. Larvou L3 se nenakazí, protože ta se ještě nestačila z vajíčka vyvinout. Než se vrátí zpět na místo, kde se už jednou pásli, je velká pravděpodobnost, že uplynula příliš dlouhá doba na to, aby L3 přežila. Vývojový cyklus parazita je přerušen. Srovnejme život divokých koní se životem koně na ohraničené pastvině - ten nemůže putovat dál a trus nechat daleko za sebou. U divoce žijících koní tedy nedosáhne intenzita parazitárního osídlení takového stupně, aby zvířeti ublížilo. Naopak u koní, kteří se pasou na menších pastvinách, však může nabýt enormních rozměrů a může se stát koni osudnou. Také podnebí má velký vliv na zamoření parazity. Koně žijící v teplých, vlhkých oblastech jsou v mnohem větším riziku než ti, kteří žijí v krajinách s horkým a suchým klimatem. 8

Naše práce se zabývá jak samotnými parazity trávícího traktu koní, jež se vyskytují v našich podmínkách nejčastěji, tak samotnými parazitózami, tedy onemocněními, jež daný parazit způsobuje. 9

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Parazitologie Parazitologie je věda o parazitech. Zabývá se studiem stavby těla, způsobu života a vývoje parazita, dále způsoby přenosu jednotlivých druhů parazitů a metodami boje proti šíření parazitárních onemocnění (Encyklopedie DIDEROT, 1999). Je to věda, která se zabývá parazity, jejich hostiteli a vztahy mezi nimi. Parazit je pak organismus rostlinného (fytoparazit) anebo živočišného původu (zooparazit), který využívá druhý organizmus (hostitele) jako zdroj výživy a prostředí pro svůj život, vyžadujíc (částečně anebo úplně) od něho regulaci vztahů s venkovním prostředím. Nedostatečná přizpůsobivost jednoho z obou partnerů na takovýto život mu zapříčiňuje smrt (JURÁŠEK, 1987). 2.2 Ekologická orientace helmintologie DYK a kol. (1972) o ekologii helmintů říkají, že vztahy mezi výskytem cizopasníků s podmínkami jejich životního prostředí zkoumá a analyzuje ekologická helmintologie. Použitá ekologická helmintologie zjišťuje tyto poměry v prostředích hospodářsky využívaných. Vývoj ucelených vědomostí o parazitech a parazitózách se značně zpomalil tím, že ekologická hlediska byla dříve zanedbávána. Ekologický profil krajiny je velmi závažný i pro větší výběhy domestikovaných zvířat. Jejich převládající ráz do značné míry rozhoduje o možnosti invazí nebo zvyšování jejich intenzity a extenzity (DYK a kol., 1972). Rozhodující vliv ekologických činitelů lze prokázat v různých terénech využívaných k pastvě nebo sloužící jako nouzové pastviny tam, kde se zatím nemohlo přikročit k zakládání a ošetřování umělých pastvin. Dále vysvitnou tyto poměry při srovnávání zdravosti nebo slabší promořenosti svažitých, propustných terénů na úbočí hor a v předhoří, s bohatšími soubory geohelmintů, vyskytujících se zpravidla v nížinných terénech a zvláště v humózních a celkově humidních oblastech zaplavovaného území. U méně odolných vajíček a larev helmintů má stejně závažný vliv i osluněnost, výhřevnost a vysychavost terénu, dále zastínění vegetací, převládající struktura půdy, možnost promrzání. K prudkému vyschnutí, mrazu a účinku ultrafialových paprsků jsou vývojová stadia cizopasných červů, přizpůsobených poměrům našich zeměpisných šířek a 10

střídavému klimatu značně odolná, srovnáme-li je s druhy vysloveně jižními (DYK a kol., 1972). Styk domestikovaných a povolně žijících zvířat s původními biocenózami hostícími původce nemocí určuje možnost vzniku druhotných a antrapurgických ohnisek v místech kam byla přepravena helminty zamořená užitková zvířata. Aklimatizace, reaklimatizace a dovoz plemenného materiálu ke zlepšování užitkových vlastností našich chovů jsou z helmintologického hlediska rovněž velmi závažné (DYK a kol., 1972). Pokusy o usídlení cizích druhů zvířat, nákupy chovanců zoologických zahrad apod., mohou rovněž rozšířit soubor helmintů, kteří u nás naleznou vhodné zevní podmínky i vyhovující mezihostitele nebo se adaptují k zcela novým mezihostitelům a rezervoárovým hostitelům. Je nutné stále připomínat důležitost parazitologických kontrol všech importů i karanténních opatření (DYK a kol., 1972). 11

2.3 Systém endoparazitů koní Níže uvedený systém se týká pouze parazitů, jimiž se zabývám ve svojí práci (zdroj: www.biolib.cz). ŘÍŠE: PRVOCI (PROTOZOA) KMEN: VÝTRUSOVCI (APICOMPLEXA) TŘÍDA: KOKCIDIE (COCCIDEA) ŘÁD: EIMERIIDA ČELEĎ: KOKCIDIOVITÍ (EIMERIIDAE) ROD: Eimeria ŘÍŠE : ŽIVOČICHOVÉ (ANIMALIA) KMEN: PLOŠTĚNCI (PLATYHELMINTHES) TŘÍDA: TASEMNICE (CESTODA) ŘÁD: KRUHOVKY (CYCLOPHYLLIDAE) ČELEĎ: ANOPLOCEPHALIDAE ROD: Anoplocephala Mamiezia KMEN: HLÍSTICE (NEMATODA) TŘÍDA: SECERNENTEA ŘÁD: HÁĎATA (RHABDITIDA) ČELEĎ: STRONGYLOIDIDAE ROD: Strogyloides ŘÁD: MĚCHOVCI (STRONGYLIDA) ČELEĎ: STRONGYLIDAE podčeleď: CYATHOSTOMINAE ROD: Cylicostephanus Poteriostomum 12

Cyathostomum Coronocyclus Cyliccocyclus podčeleď: STRONGYLINAE ROD: Strongylus Oesophagodontus Craterostomum Triodontophorus ČELEĎ: TRICHOSTRONGYLIDAE ROD: Trichostrongylus ŘÁD: ŠKRKAVICE (ASCARIDIDA) ČELEĎ: ASCARIDIDAE ROD: Parascaris ŘÁD: OXYURIDA ČELEĎ: OXYURIDAE ROD: Oxyuris ŘÁD: SPIRURY (SPIRURIDA) ČELEĎ: HABRONEMATIDAE ROD: Habronema ČELEĎ: ONCHOCERCIDAE ROD: Setaria KMEN: ČLENOVCI (ARTHROPODA) TŘÍDA: MNOHONOŽKY (DIPLAPODA) ČELEĎ: TRICHONEMASOMATIDAE ROD: Trichonema TŘÍDA: HMYZ (INSECTA) ŘÁD: DVOUKŘÍDLÍ (DIPTERA) ČELEĎ: STŘEČKOVITÍ ROD: Gasterophilus 13

2.4 Charakteristika parazitárních chorob trávícího traktu koní Onemocnění zvířat, vyvolané parazity, se nazývá parazitóza. Někdy může být přenosná na člověka (Encyklopedie DIDEROT, 1999). Některá talentovaná hříbata nepodají očekávaný výkon ani při vynaložení nemalých prostředků. Častou příčinou bývá začervení. Všichni koně jsou samozřejmě napadeni parazity. Problémy začínají teprve tehdy, když množství parazitů překročí určitou míru. Napadený organismus je parazity silně oslabený, což se u koně projeví hubnutím, zcuchanou a nezdravou srstí, sníženou výkonností a zvýšenou vnímavostí vůči nemocem. Při stejném krmení a ustájení postižený kůň hůř roste a hůř se vyvíjí (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). Zvíře ztrácí chuť k jídlu a celkově vypadá sešle (WATSONOVÁ a kol., 2003). Pouhým pozorováním koně stěží poznáme, že má červy. Většina červů sice zhoršuje kondici koně, ale stejně se projeví i různá další onemocnění (VOGEL, 1996). Klinické příznaky invaze endoparazity závisí na druhu cizopasníka, jeho množství a na tom, na jakém místě těla parazituje (WATSONOVÁ a kol., 2003). Hříbata, která bývají zvláště náchylná k invazím škrkavek, působí anemicky, mají naběhlé břicho a rozježenou srst, takže jim chlupy spíše stojí než leží (WATSONOVÁ a kol., 2003). Koně se nakazí při pastvě, kdy do sebe dostanou vajíčka parazitů, která se hojně vyskytují v trusu jiných nakažených koní (HERMSEN, 1998). Zelená krmiva a konzerváty zeleného krmení jsou často kontaminovány larvami a vajíčky parazitů vylučovaných trusem od koní, organickými hnojivy (vajíčka škrkavek) nebo odpadními vodami (tasemnice). Na zeleném krmení, příp. také na seně nebo slámě se vyskytují stadia parazitů (MEYER a COENEN, 2003). 2.4.1 Strongylóza trombo-embolická kolika Jedná se o koliku, která vzniká následkem zneprůchodnění střevních tepen tromby nebo emboly (STACHOVÁ, 2005). Příčinou ucpání střevní tepny jsou nejčastěji migrující larvy parazita Strongylus vulgaris (STACHOVÁ, 2005). Způsobují poranění vnitřní vrstvy tepny, na těchto místech se usazují trombocyty, fibrinová vlákna a vznikají krevní 14

sraženiny tromby, které cévu ucpávají. Následkem zvýšení krevního tlaku v tomto místě dochází také k výdutím stěny tepny. Tromby se mohou časem vstřebat, větší sraženiny se však rozpadají a uvolňují (emboly) a putují krevním řečištěm dále až do míst, kudy už neprojdou. Migrace strongylidů však také vyvolává zánět cévy a následně i křeče její stěny, které také omezují průchod krve. Následkem zhoršené neprůchodnosti tepny dochází k nedokrvení patřičného úseku střev a následně se dostaví poruchy pohyblivosti a křeče střeva z nedostatku kyslíku (STACHOVÁ, 2005). Dokud trombus nebo emboly neucpou tepnu úplně, nemusí docházet k závažné cirkulační poruše střeva a tedy ani ke kolice. Záleží také na tom, zda se ucpou tepny malé nebo velké, u velkých je postižen větší úsek střeva a situace je pak závažnější. Také proto, že střevní cévy mají poměrně bohatou síť anastomóz (tedy více souběžných cév, které vedou krev k jednomu místu), nevyvine se trombo embolická kolika z každého poškození střevní tepny (STACHOVÁ, 2005). Nejvýrazněji bývá postižený velký kolon, slepé střevo a poslední úsek kyčelníku. Pokud je nedokrvením postižená větší část střevní stěny, dochází k jejím bolestivým stahům až ke křečím. Postupně se střevní stahy zpomalují, až vymizí (pokud je přísun krve zastaven úplně, pak je to už zhruba za dvě hodiny). V ochrnuté části střeva se hromadí střevní obsah a ten buď způsobí zácpu nebo svým rozkladem produkuje plyn a vyvolá plynatost. Rozkladné produkty střevního obsahu se vstřebají narušenou střevní stěnou do krve, takže dochází k otravě krve a zánětu pobřišnice. Vše může poměrně rychle končit úhynem koně. Pokud se přesto podaří tělu nedokrvení střeva zvládnout, zůstávají v postižených místech jizvy, které mohou vést ke zúžení střeva (především tenkého) (STACHOVÁ, 2005). Svými příznaky se trombo-embolická kolika podobá zauzlení střeva nebo těžké zácpě či změně polohy střeva. Kolikový záchvat nastupuje rychle a najednou, v lehčích případech je peristaltika rychlá a obvykle se sama upraví. V těžších případech se však peristaltika zpomalí příliš až zastaví, kůň netrousí a může se mu zvětšovat břicho následkem hromadění plynu. Zhoršuje se taky celkový stav koně. Někdy může kolika trvat i několik dní, kdy má kůň mírnější koliku a peristaltiku mírně zpomalenou. I když dojde k uzdravení, je třeba počítat s recidivami (STACHOVÁ, 2005). 15

U hříbat od 5 měsíců do 1 roku se projevují invaze změnou chování, sklíčeností, slabostí, chudokrevností, mírnými kolikovými příznaky, zvýšenou teplotou 40,0 41,9 C, slabým rychlým pulsem, rychlým dechem i bolestivostí při palpaci břišní stěny (FRIED a kol., 1972). 2.4.2 Kokcidióza koní Kokcidióza se u koní vyskytuje v různých krajinách s rozličnou frekvencí a bývá většinou vyvolaná kokcidií Eimeria (Globidium) leuckarti (CHROUST, 1998). Vývoj těchto protozoí, které se vyznačují hrubým vnějším obalem se zrnitým povrchem, probíhá ve střevě. Sporulační čas se pohybuje podle teploty 3 až 6 týdnů, vylučování oocyst začíná 31. až 33. den a trvá 5 až 12 dní. Jen masivní infekce je schopná vyvolat střevní katar projevující se světlým, vodnatým trusem, slabým ikterem a hubnutím zvířete. Střevní problémy a záněty vyvolává u koní pouze opravdu masivní infekce kokcidiemi, takže její nebezpečnost pro koně není velká (STACHOVÁ, 2004). Obr. 1 Eimeri leuckarti http://www.cvm.okstate.edu/~users/jcfox/htdocs/clinpara/lst1_10.htm 2.4.3 Oxyuróza koní Původcem těchto invazí je červ Oxyuris equi, roup koňský. Cizopasníci žijí v tlustém střevě, samičky v noci opouštějí rektální ampulu a kladou vajíčka v silných vrstvách kolem análního otvoru. Na kůži anální krajiny lze pozorovat bělavé stroupky, v nichž při mikroskopickém vyšetření zjistíme masy vajíček (FRIED a kol., 1972). 16

Příznaky invazí se jeví jako silné svědění, koně se drbou o sloupy nebo pažení ve stáních. Protože krajina se stroupky není dobře dostupná, vznikají oděrky, někdy dosti rozsáhlé. Záněty kůže bývají na krajině hrbolů sedacích kostí (FRIED a kol., 1972). Někdy má kůň průjmy a koliku (STACHOVÁ, 2005). Rozpoznání nepůsobí obtíže: je podloženo nálezem stroupků kolem otvoru análního, průkazem vajíček v oškrabku kůže a prořídlou srstí, zánětem kůže v okolí a svěděním (FRIED a kol., 1972). 2.4.4 Habronematóza koní Je to označení pro žaludeční a střevní nemoc koní, kterou působí invaze červů Habronema muscae, H. microstomum, H. megastomum (FRIED a kol., 1972). Cizopasníci se zdržují buď volně v žaludečním hlenu, nebo pronikají do sliznice a do žlázek nebo do stěny střevní (FRIED a kol., 1972). Invaze nastává tak, že larvy cizopasníka, které se vyvíjejí v mouše, jsou přenášeny na kůži kolem pysků koně a pak pronikají do dutiny ústní, do žaludku i střeva, kde vyvolají chorobné změny. Vajíčka jsou kladena cizopasníky v zažívadlech koně a odcházejí s výkaly. Ve výkalech se jimi infikují larvy much a v nich počíná vývoj cizopasníka (FRIED a kol., 1972). H. muscae se zdržuje v žaludku a v tlustém a slepém střevě. H. microstonum bývá ve velkém množství v žaludku na sliznici. Působí ulcerace sliznice. H. megastonum působí největší změny na sliznici a ve stěně žaludku. Na stěně žaludku vznikají hrbolky různé velikosti a někdy útvary podobné novotvarům. V těchto útvarech jsou dutiny, které obsahují hnis a červy. Souběžné jsou akutní a chronické zánětlivé změny ve stěně žaludku (FRIED a kol., 1972). Klinický obraz: všeobecné příznaky střevních katarů, odstávající nelesklá srst, hubnutí, bledost sliznic, pokles výkonnosti (FRIED a kol., 1972). Jen při silnější nákaze se pozorují trávící poruchy nespecifického charakteru, chudnutí, výkonnostní slabost, slabé kolikové záchvaty při příjmu krmiva (WINZER, 1999). 17

2.4.5 Anoplocefalóza koní, (cestodóza) Tato parazitóza nepředstavuje u koní významný ekonomický problém. Mohou však existovat chovy, kde se vyskytuje ve značném rozsahu. Vyvolávají ji tři druhy z čeledi Anoplocepahlidae (WINZER, 1999). Anoplocephala perfoliata je nejčastěji diagnostikovanou tasemnicí koní a je považována za významný faktor v etiologii jejich kolikových onemocnění. Je popsáno mnoho případů, u nichž byla tato tasemnice příčinou nejrůznějších poškození střeva. I v ČR byly tasemnice u několika případů diagnostikovány jako příčina smrtelného onemocnění (VOJTKOVÁ, 2006). Obr. 2 Anoplocephala perfoliata www.vet.utk.edu Predilekční místo pro přichycení A. perfoliata ve střevě hostitele představuje oblast ileocékální chlopně. Tasemnice však mohou být nalezeny i na sliznici vzdálenější od této lokality. Patologické změny vznikají v místě uchycení tasemnice na sliznici. Závažnost patologických změn roste proporcionálně s počtem přítomných parazitů (VOJTKOVÁ, 2006). Koně infikovaní nízkým počtem tasemnic nemusí vykazovat klinické příznaky onemocnění. Při vyšším napadení se objevují intermitentní (periodické) koliky, průjem a peritonitida (zánětlivé onemocnění pobřišnice). Masivní infekce (více než 100 jedinců) může být doprovázena progresivním hubnutím a anémií, ale příznaky akutní abdominální bolesti jsou pravděpodobnější než chronický průběh anoplocefalózy (VOJTKOVÁ, 2006). 18

Koliková onemocnění způsobená tasemnicí Anoplecefala perfoliata Role koňských tasemnic při vzniku kolikových onemocnění je ve světové literatuře diskutována již po mnoho desítek let. Nejstarší literární údaje připisují koňským tasemnicím neurčitý a pochybný klinický význam. V 80. a 90. letech však vzrostl počet publikovaných klinických případů, které popisují přítomnost či úlohu tasemnic A. perfoliata při vážných a často smrtelných intestinálních (střevních) onemocnění koní. Tasemnice u koní nemigrují, takže jejich patologické působení je úzce vázáno na střevo, konkrétně na místo přichycení. Pokud se tito parazité vyskytují ve vyšších počtech, mají tendenci se shlukovat do trsů. Toto shlukování může zhoršit lokalizované léze (poškození), které se tímto mohou rozšířit do submukózy, kde mohou snadněji porušit krvení a nervovou regulaci (VOJTKOVÁ, 2006). Způsobená střevní poškození: Střevní invaginace (vchlípení, intususcepce) se řadí k vážným příčinám akutních nebo chronických kolikových bolestí, v jejichž etiopatogenezi (soubor příčin a mechanismů vedoucích ke vzniku nemocí) tasemnice hrají významnou roli. Jedná se o změny polohy střevních kliček ve směru jejich podélné osy, při které se střevní trubice převrátí a ve směru peristaltiky se teleskopicky vsune do sousedního oddílu. Střevní invaginace vznikají na tenkém, slepém nebo tlustém střevě a označují se podle postiženého oddílu střeva (VOJTKOVÁ, 2006). Ztráta váhy a pomalu se zhoršující celkový zdravotní stav jsou nejnápadnějšími symptomy. Chronická forma u hříbat je často spojena s výskytem žaludečních vředů. Postižená hříbata neprosperují tak dobře jako jejich vrstevníci, mívají horečku a nejčastěji po krmení vykazují kolikové bolesti, trpí anorexií, ztrátou hmotnosti a redukovanou defekací (VOJTKOVÁ, 2006). Ruptury střeva: Odborná literatura popisuje několik případů, ve kterých byly tasemnice považovány za příčinu perforací (proděravění) různých střevních úseků. Rizikovou část gastrointestinálního ústrojí představuje v tomto směru slepé střevo. Přitěžujícím faktorem pro vznik perforace céka je vedle tasemnic také porod. Předpokládá se, že plod během svého otáčení při porodu vyvíjí tlak na kolon a rektum (konečník). Jestliže je střevo poškozeno, např. tasemnicemi, může snáze dojít k ruptuře (VOJTKOVÁ, 2006). 19

Ileální impakce: Protože predilekčním místem přichycení tasemnic je oblast ileocékálního (střevního) spojení a jejich přítomnost v tomto místě vyvolává patologické změny, jsou tasemnice spojovány také s impakcemi posledního úseku tenkého střeva. Hypertrofie ilea a střevní divertikl: Svalová hypertrofie (zvětšení) ilea, vznikající po poškození tasemnicemi, se projevuje rekurentními (vratnými) kolikovými bolestmi, které se s přibývajícím časem zhoršují. Tato hypertrofie může být doprovázena větším počtem malým divertiklů (vychlípení sliznice), vzniklých pravděpodobně ze slizničních ulcerací (vředů). Jsou popsány případy trakčního divertiklu těsně před ostium ileocaecale, jehož příčinou vzniku bylo napadení A. perfoliata a dále vznik divertiklu následkem napadení A. perfoliata s následnou rupturu střeva (VOJTKOVÁ, 2006). 2.4.6 Cyathostomóza koní Toto onemocnění je vyvoláno larválními stadii malých strongylidů a jejich schopností encystace ve stěně tlustého střeva. Encystované larvy, přežívající v inhibované formě, mohou ve stěně střeva přetrvávat i několik let. Větší kumulace larev a poté jejich migrace do lumen kolonu a céka způsobují vážně zdravotní potíže, končící nezřídka úhynem. Podle většiny odborníků je v současnosti cyathostomóza nejzávažnější parazitózou u koní. Cyathostomóza se vyznačuje problematickou diagnostikou a poměrně značnou šíří rezistence vůči mnoha rutinně používaným antiparazitikům (HANZLÍČEK, 2001). Mechanismus, kterým dochází k inhibici larev, není přesně znám, ale předpokládají se dva odlišné mechanismy : Vlivem nepříznivých podmínek prostředí na podzim se larvy uvedou ve stěně střeva do hypobiotického stavu, který umožní parazitům snadnější přežití zimy. Imunologická odezva organismu, která uvězní larvy ve stěně střeva. Výsledek obou uvedených mechanismů vedoucích k encystaci je prakticky stejný, proto se používá termínu larvální inhibice (HANZLÍČEK, 2001). Larvální stadia: Encystované larvy malých strongylidů se nacházejí ve střevní stěně ve dvou odlišných stadiích : 20

- Ve stadiu inhibované encystované larvy L3 (EL3, neboli časné larvální stadium). Podle dostupných studií je jejich podíl asi 85 %. - Ve stadiu vyvinuté encystované larvy (neboli LL3, pozdní larvální stadium). Jejich podíl je přibližně 15 %. V tomto stadiu opouští larva střevní stěnu a přechází do L4 stadia. Nejčastějším příznakem cyathostomózy je průjem, často chronický, někdy intermitentní, doprovázený horečkou, případně i kolikovými stavy. Při chronickém průběhu pacient hubne a ztrácí kondici. Nejčastějším nálezem v krvi je hypoalbuminemie, doprovázená příp. jinými nespecifickými nálezy (např. neutrofilie). Koprologické vyšetření bývá často negativní (přítomnost jen encystovaných larev). Často se anamnesticky uvádí rutinní odčervování. Příznaky onemocnění se objevují u všech věkových kategorií s nejvyšším výskytem od konce podzimu až do předjaří (HANZLÍČEK, 2001). Patologický nález představuje granulomatózní kolitidu a tyflitidu s různým stupněm edému střevní stěny. Při masivní infestaci parazity může dojít k těžkému zánětu kolonu a céka s fatálním koncem (HANZLÍČEK, 2001). 2.4.7 Gasterofilóza koní Larvy střečků rodu Gasterophilus vyvolávají v místě lokalizace v trávicím traktu intenzivní zánětlivou reakci (BODEČEK, 2004). Jedná se o zánět žaludku, buď povrchový nebo hluboký. Zvláštní formou jsou tzv. žaludeční vředy, také na jejich vzniku se může podílet vzácnější silná invaze larev parazita Gastrofilus (STACHOVÁ, 2004). Obr. 3 Gasterophilus intestinalis www.answers.com 21

Larvy vylučují hemolytický toxin, který při silných infekcích způsobuje krvácení do žaludku nebo střeva a následnou anémii. Gasterofilóza postihuje koně chované na pastvě, většinou ve věku 1 3 let. Klinicky se toto onemocnění projevuje střídavým apetitem až apatií, hubnutím a vzácně kolikovými bolestmi. Někdy se tato parazitóza projevuje anémií se zrychlenou srdeční činností a slabým pulsem. Pokud se larvy nacházejí v blízkosti kardie žaludku, může se objevit bruxismus a slinění. Larvy G. haemoirrhoidalis uchycené ve sliznici rekta dráždí a vyvolávají častou defekaci, svrbění v oblasti řitního otvoru, výjimečně i výhřez rekta. Larvy střečků vytvářejí různě rozsáhlé kolonie na typických místech pro jednotlivé druhy. Zde se zavrtávají do sliznice a vyvolávají eroze až ulcerace s valovitými změnami na jejich okrajích. Jsou ojediněle popsány případy perforace stěny žaludku nebo dvanáctníku a rozvoj peritonitidy jako následek infekce střečků. Někdy reaguje sliznice na poškození papilomatózní proliferací. Masivní napadení parazity může vyvolat zánět sliznice ústní dutiny (potíže při polykání a žvýkání), žaludku a střev (rektum a duodenum). V jícnu může větší počet larev způsobit jeho dilataci nebo stenózu. U koní trpících gasterofilózou dochází k oslabení organismu s predispozicí k různým onemocněním (např. v Mongolsku hynou během zimy zejména koně s masivním napadením žaludečními střečky) (BODEČEK, 2004). V trávicím traktu jednoho koně může být nalezeno i několik set larev. Oslabení koní po infekci larvami střečků se nepříznivě projevuje také na jejich pracovní výkonnosti, zvláště u koní pracujících v lese, na polích a pod. Negativní vliv má i znepokojování hostitelů při náletech imág (BODEČEK, 2004). Malý počet larev střečků v trávicím traktu koní se klinicky výrazně neprojevuje nebo jsou příznaky nespecifické. Proto se gasterofilóza často diagnostikuje na jatkách nebo při pitvě. Intravitálně mohou být larvy zachyceny v trusu, mohou se nacházet v žaludečním refluxu získaném sondáží. Larvy G. haemorrhoidalis fixované k rektální sliznici mohou být zjištěny během defekace, popřípadě pří rektálním vyšetření. Diagnosticky významné jsou kožní čárkovité změny v oblasti ústních koutků. Sérologické metody se diagnosticky neuplatnily. Podezření na gasterofilózu lze intravitálně potvrdit pouze gastroskopicky, což je také metoda sloužící k diferenciálnímu odlišení onemocnění projevujících se podobným 22

abdominálním diskomfortem (jiné parazitózy, žaludeční ulcerace) (BODEČEK, 2004). Nejčastějšími projevy jsou pokles výkonnosti, hubnutí, matná srst, otoky na končetinách i po těle (následek nedostatku bílkovin), někdy i přerušované kolikové záchvaty. Žaludeční vředy se pak projevují nechutenstvím, častým zíváním, flémováním, sliněním, někdy klkáním, kolikami, skřípáním zubů, ale někdy mohou být vředy plně bez příznaků. Pokud je vřed perforující (tedy projde skrz stěnu žaludku), dochází rychle k zánětu pobřišnice, šoku a často úhynu koně (STACHOVÁ, 2004). U koní je považován gastritis za vzácnější onemocnění (STACHOVÁ, 2004). Gastrofilóza se vyskytuje většinou ve věku 8 měsíců až 3 roků stáří zvířete (WINTZER, 1999). 2.4.8 Askaridóza koní škrkavičnost Toto onemocnění způsobují škrkavky. Bývá vyvolávaná většinou Paraascaris equorum (WINTZER, 1999). Postižená hříbata špatně rostou a mohou následkem silné invaze škrkavek i uhynout. Při postižení plic kašlou, mají horečku. Dospělé škrkavky ve střevě vyvolávají zánět střevní sliznice, který se projevuje průjmem, občasným nechutenstvím, lízavkou, matnou srstí, někdy i kolikami (STACHOVÁ, 2005). V krevním obraze snížení erytrocytů a hemoglobinu, oesinofilie (DYK a kol., 1972). Obr. 4 Škrkavka koňská www.cal.vet.upenn.edu 23

2.5 Charakteristika jednotlivých druhů endoparazitů koní Pastvina a vnitřní paraziti. Jeden bez druhého prostě nebudou. Pohybují-li se koně na pastvině, mají vnitřní parazity. Tato nepříjemná malá stvoření, která dokážou narušit dobré zdraví koní, úspěšně maří veškeré pokusy vědců je úplně zničit. Je pravda, že parazity můžeme mít pod kontrolou, ale dokud budou existovat koně, paraziti je budou s největší pravděpodobností provázet (STACHOVÁ, 2003). Je to paradox, že právě to prostředí, kde se parazitům nejlépe daří, je vlastně nejvhodnějším a nejzdravějším místem pro koně pastvina (STACHOVÁ, 2003). Je známo asi 150 druhů vnitřních parazitů koní. Většinou je najdeme v místech, kde je nadměrná populace koní. Pokud obývá hodně koní malé území, šance, že se nakazí parazity, roste opravdu geometrickou řadou (STACHOVÁ, 2003). 2.5.1 Kmen: Výtrusovci Eimeria leuckarti Je rozšířeným i když méně prokazovaným parazitem koní. Ve střední Evropě je zaznamenána prevalence 0,3-4,0% převážně u hříbat. Oocysty jsou tmavohnědě zbarveny, mají mikropyle. Oocysty mají extrémně silnou vnější a bezbarvou tenkou vnitřní slupku. Merogonie probíhá v epitelových buňkách ilea a gamogonie probíhá v buňkách lamina propria tenkého střeva (duodenum, jejunum, ileum). Zprvu lze také dokázat zralé meronty v epitelu ilea. Sporulační doba vyloučených oocyst je dlouhá a činí 21 dní (při 25 C) a 42 dní (při 15 C). Infekce nastupuje po orálním příjmu sporulovaných oocyst. Parazitóza - kokcidióza má nezjevný průběh (DYK a kol., 1972). 2.5.2 Kmen: Ploštěnci Po dlouhou dobu tradovaný názor, že tasemnice nejsou pro koně patogenní a jejich výskyt je sporadický, už dávno neplatí (VOJTKOVÁ, 2006). Tento názor uvádí i ZELINKOVÁ (2007), která konstatuje, že procento kolikových onemocnění, jež způsobily právě tasemnice, je opravdu vysoké. Tasemnice se nedají spolehlivě detekovat z trusu, jedinou spolehlivou metodou, která umožňuje 24

stanovit stupeň napadení, je sérologická diagnostika. V našich podmínkách bývají bohužel tasemnice detekovány často až na operačním stole při operaci koliky. Tasemnice jsou tedy reálným nebezpečím, které nelze podceňovat. STACHOVÁ (2005) má ale názor jiný, uvádí, že tasemnice obecně nepředstavují u koní nijak výrazný problém. Pouze v některých chovech mohou být více rozšířené. Kůň je definitivním hostitelem čtyř druhů tasemnic: Kruhovky - řád Anoplocephala magma Je to největší tasemnice cizopasící u našich koní. Dosahuje délky 35-50 cm, vzácně 80 cm, šířky 18-25 mm. Skolex (hlavová část) je čtyřhranného, okrouhlého tvaru. Vpředu je opatřen 4 mohutnými přísavkami (jsou viditelné pouhým okem). Článkování začíná bezprostředně za skolaxem. Jednotlivé články jsou krátké a velmi široké. Pohlavní otvory jsou uloženy unilaterálně. V každém článku je uloženo 400-500 stejnoměrně rozptýlených varlat. Zralé články jsou zcela vyplněny děložními kličkami a vajíčky. Vajíčka jsou světlešedá s poměrně tenkou stěnou. Tvar vajíček je dosti variabilní trojúhelníková, čtyřhranná i okrouhlá (DYK a kol., 1972). Mezihostitelé jsou zemní roztoči. Spolu s potravou požírají roztoči i vajíčka tasemnic, z nichž se pak v jejich těle uvolňuje onkosféra (obrvená kulovitá larva tasemnic) (DYK a kol., 1972). Zdrojem invaze jsou nakažení koně, kteří znečišťují pastviny a výběhy stále novými vajíčky a dávají tak možnost vzniku nových generací roztočů napadených cysticerokoidy. Definitivní hostitel se zpravidla nakazí na pastvě a ve výběhu, kde spolu s potravou pozře i nakažené roztoče (DYK a kol., 1972). Vliv cizopasníka na hostitele se uplatňuje jednak mechanickým účinkem na sliznici zažívacího traktu, jednak toxickými vlivy na krevní obraz a nervovou soustavu. Mechanický účinek se projevuje především poškozením sliznice střeva, případně ucpáním střevního lumina (jsou popsány případy, kdy bylo nalezeno u jediného koně 680 exemplářů). Bezprostředně na sliznici tenkého střeva se setkáváme se zánětem. V chronických případech zbují vazivo, sliznice je znatelně zesílená a pokryta šedým hlenem (DYK a kol., 1972). 25

V normálním vzorku trusu nelze napadení tasemnicemi vždy prokázat. (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). V odcházejícím trusu lze vidět většinou jednotlivě uvolněné články tasemnice. Čerstvě odcházející články z trusu se mohou pohybovat. Rozměry a tvar vajíček jsou však u všech tří běžných druhů koňských tasemnic velmi variabilní a nedovolují přesnou druhovou diagnostiku (DYK a kol., 1972). Parazitóza anoplocefalóza. Klinicky se onemocnění projevuje jen při silných invazích. Zvláště u mladých, pasených kusů a u starších špatně živených koní. U koní v dobrém výživném stavu se klinicky projevuje jen při silných invazích. Zjišťujeme zejména příznaky anemie, občasné nechutenství, zhubnutí a periodické koliky. Může docházet i k srdeční arytmii, zvýšené dráždivosti srdečního svalu, méně často zjišťujeme i otoky v podhrudí a končetin. Výkaly bývají neformované a řídké. Chuť k žrádlu bývá někdy zachována, někdy snížena. Dále se v některých případech setkáváme i s kolísáním tělesné teploty (DYK a kol., 1972). Anoplocephala perfoliata tasemnice koňská Je celosvětově rozšířenou tasemnicí a je také nejčastěji se vyskytujícím se druhem (VOJTKOVÁ, 2006). Jedná se o nejrozšířenější tasemnici u koní v Evropě (WINTZER, 1999). Dospělá tasemnice dosahuje 2-8 cm délky, šířky 8-10 mm, maximálně 14 mm. Čtyřhranný skolex dosahuje v průměru 3 mm šířky. Za každou ze 4 přísavek je umístěn váčkovitý výrůstek je podobný oušku. Poměrně krátké články se velmi rychle za skolexem rozšiřují a od středu těla opět pozvolně zužují. Poslední články často u tasemnice chybí. Články jsou poměrně tlusté a částečně se navzájem překrývají. V každém článku je stejnoměrně rozptýleno asi 200 malých varlat. Cirrus (zahnutý penis) je opatřen jemným ostnem. Vagina vyúsťuje těsně za cirrovým vakem. Poslední články jsou vyplněny děložními kličkami, naplněné vajíčky (DYK a kol., 1972). Vývoj probíhá shodně jako u druhu A. magma. Mezihostiteli jsou půdní roztoči (DYK a kol., 1972). 26

Jednokopytníci se nakazí při pastvě na pastvinách a výbězích zamořených půdními roztoči hlavně v jarních a podzimních obdobích (DYK a kol., 1972). Vajíčka jsou schopna přežít na pastvině až devět měsíců. Druh A. perfoliata je pokládán za nejpatogennější ze všech koňských tasemnic. Tasemnice žijí přisáté na povrchových vrstvách sliznice, mohou však v důsledku silného dráždění vyvolávat i zánětlivé procesy hlubokých vrstev sliznice. Mohou perforovat i sliznici střevní. Při invazi dochází často k tvorbě prohloubenin ve stěně střeva, v nichž můžeme při pitvě tasemnice nacházet. Tasemnice bývají nahlučeny většinou na určitý úsek střeva (25 i více exemplářů pohromadě), kde případně s ostatními druhy tasemnic vyvolávají těžké patologické změny. Po odchodu tasemnice se eroze hojí jizvami. Parazitóza anoplocefalóza. Zjišťujeme především chronické poruchy zažívací s opakujícími se kolikovými záchvaty, postupné hubnutí a slabost, chudokrevnost až vyčerpání, které u mladých, případně přestárlých zvířat při silné invazi může vést v 1-1,5 měsíci k uhynutí. Také náhlé smrtelné případy vyvolané perforací střev s následnou peritonitidou nejsou vzácné. Onemocnění se projevuje nejpatogenněji hlavně při špatných chovatelských podmínkách u mladých kusů (DYK a kol., 1972). Nebyly nalezeny významné rozdíly ve výskytu u jednotlivých plemen a také nebyla nalezena souvislost mezi věkem a napadením tasemnicemi (DYK a kol., 1972). Anoplocephala mamillana Je nejmenší z koňských tasemnic. Dosahuje 0,5-4 cm délky a 4-6 mm šířky. Skolex je čtyřúhelníkového tvaru a je opatřený na ventrální i dorsální straně 4 štěrbinovitými přísavkami. Velmi krátké články se rozšiřují již za skolexem a šířku si zachovávají až ke konci těla tasemnice (celkem asi 30-40 článků). Pohlavní otvory jsou po stranách těla silně vystouplé, takže okraj tasemnice je pilovitý. Varlata jsou v počtu 60-100 a jsou nahlučena v polovině článků přiléhajících k pohlavnímu otvoru. Vajíčka jsou tenkostěnná, tmavší (DYK a kol., 1972). Mezihostiteli jsou půdní roztoči. 27

Koně se nakazí na pastvě, kde spolu s potravou pozřou i roztoče napadeného cystecirkoidy (DYK a kol., 1972). Tato tasemnice se usazuje v tenkém střevě (WINTZER, 1999). Parazitóza anoplocefalóza. Onemocnění je klinicky neodlišitelné od invaze druhu A. magma, A. perfoliata, se kterými často tvoří kombinovanou invazi. Také zde se objevují periodické koliky a špatný výživný stav i při dobrém krmení (DYK a kol., 1972). 2.5.3 Kmen: Hlístice Háďata - řád Strongyloides westeri - háďátko Parazituje především v tenkém střevě hříbat a je dlouhá asi 8 9 mm. Infekční larvy žijí často v hluboké podestýlce stájí. Do hostitele (hříběte) se dostávají skrze kůži do mízních a krevních cév a těmi putuje až do plic. Zde se průdušnicí a hltanem dostanou do střeva, kde dospívají. Krví se larvy mohou dostat i do svalů nebo do mléčné žlázy klisen, odkud se pak vylučují mlékem. To je druhý způsob, jak se může hříbě nakazit (STACHOVÁ, 2005). Parazitźa strongyloidóza. Napadená hříbata mají zánět střev, průjem, a to zhruba 9 dní po porodu (často se zamění s říjovým průjmem), mohou být i chudokrevná. Pokud už byl kůň jednou napadený nebo je starší, má vůči strongyloidům určitou odolnost a ti v jeho těle nedospějí, kůň nebude vylučovat vajíčka trusem do prostředí (STACHOVÁ, 2005). U hříbat způsobují drobné krváceniny v plících, podobně jako škrkavky (ENDE a ISENBÜGEL, 2006) Obr. 5 Stongyloides westeri vajíčko http://parasitology.cvm.ncsu.edu/vmm932/labquiz/quiz/quizc3a3.jpg 28

Měchovci - řád Jsou to střevní parazité, zástupci čeledi Strongylidae, která patří mezi hlístice. Patří k nejčastěji diagnostikovaným parazitům koní vůbec. Prakticky neexistuje kůň, který by tyto hlístice ve svém trávícím traktu neměl, počty jedinců ve střevě se zvyšují s věkem hostitele a obvykle se pohybují v desítkách až stovkách tisíc jedinců na jednoho koně (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002). Mají přímý životní cyklus, který zahrnuje období mimo hostitele, probíhající obvykle na pastvinách, ale i ve stájích. Dospělé hlístice žijí v tlustém střevě a kladou navzájem si podobná tenkostěnná vajíčka, která odchází ve stadiu 8 až 12 blastomer ven s výkaly. Larvy líhnoucí se z vajíček procházejí dvěma stadii preinfekčními, žijí ve výkalech a půdě a živí se baktériemi. Po určité době, podle teploty za 7 až 20 dní, se mění na larvy infekční, které dále potravu nepřijímají (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002). Larvy velmi dobře odolávají prostředí, aktivně lezou po vlhkých stéblech trav nahoru, kde je koně spasou, a to především ráno. Během dne se larvy stahují zase do vlhké hlíny (STACHOVÁ, 2005). Nejhůře postižená bývají hříbata (chudokrevnost, průjmy, špatný růst, nechutenství, koliky, matná srst apod.), méně pak koně do věku asi 3 let. Později se u dospělých koní vyvíjí odolnost, která je chrání, pokud je v pořádku jejich imunitní systém nebo kůň není napaden příliš velkým množstvím těchto parazitů (STACHOVÁ, 2005). Podle velikosti a vývojového cyklu je rozdělujeme na dvě skupiny: a) Malí stogyli (podčeleď: Cyathostominae) malí měchovci Jsou 1-1,5 cm velcí, červeně zbarvení, mají mnohem jednodušší vývojový cyklus. Migrují pouze v rámci stěny střeva. Některé larvy však prodělávají období latence, tzn. klidu, kdy jsou skryty ve stěně střeva. Toto období může trvat i několik měsíců. Přes jednodušší vývojový cyklus jsou malí strongyli významným poškozujícím faktorem. Bylo popsáno mnoho případů, kdy tito červi byli bezprostřední příčinou úhynu koní. V poslední době jejich nebezpečí vzrůstá, mimo jiné i z důvodu vytváření rezistence na některé odčervovací prostředky (STRAKOVÁ, 2005). 29

Malí strongylidé představují početnou (více než 50 druhů) celosvětově rozšířenou skupinu parazitů. Jelikož se u jednoho koně setkáváme se smíšenou infekcí více druhy, vžilo se pro onemocnění označení dle nejpočetnější podčeledi cyathostominae, cyathostomóza (BODEČEK, 2006). Vývoj malých strongylidů probíhá bez mezihostitele, infikovaní koně tedy kálí trus s vajíčky, které produkují dospělci v tlustém střevě. Z těch se líhnou do 48 hod larvy, jejichž požitím se infikují noví koně, přičemž rizikovou skupinu představují zejména ročci vyhnaní na pastvu. Infekční larvy, odolné proti vyschnutí, se na pastvě kumulují zejména v létě (BODEČEK, 2006). Tyto bílé hlístice parazitují ve slepém střevě nebo ventrálním či dorzálním tračníku, dospělí jedinci obývají prostor mezi sliznicí a stěnou střeva. Larvální migrace těchto hlístic se omezuje pouze na stěnu střeva, mnoho je jich nalézáno v povrchové mukóze slepého střeva a tračníku. Mnoho druhů vystupuje z mukózy jako larvy 4. stadia a tyto larvy jsou pak nacházeny v tlustém střevě společně s dospělci. Některé larvy napadají sliznici střeva a vytvářejí cysty, aniž by způsobily tkáňovou reakci. Jiné pronikají hlouběji a tvoří uzlinky různých velikostí. Prasknutí uzlinky způsobuje vředy ve sliznici. Prepatence (tj. doba od příjmu infekční larvy hostitelem po průkaz vajíček ve výkalech) trvá 6 až 12 týdnů (BODEČEK, 2006). Infekce koní malými strongylosy probíhá převážně bez viditelných známek onemocnění, pokud se však projeví, jedná se zejména o ztrátu kondice, hubnutí, intoleranci zátěže a opakující se koliky. Následkem společné invaze larev ze stěny tlustého střeva může vzniknout těžký průjem spojený s únikem vody a bílkovin z organismu. Onemocnění (cyathostomóza) pokračuje tvorbou podkožních otoků a může končit uhynutím koně nebo rozvojem chronického, až roky trvajícího průjmu (BODEČEK, 2006). JANKOVSKÁ a LANGROVÁ (2002) uvádí další druhy malých strongylidů: Cylicostephanus minutus Poteriostomum imparidentatum Cyathostomum catinatum Coronocyclus coronatus Cylicocyclus nassatus Cylicostephanus goldi 30

b) Velcí strongyli (podčeleď Strongylinae) velcí měchovci V dospělém stavu parazitují v tlustém a slepém střevě, kde jsou přisáti ústní kapsulou na střevní sliznici, která je do ústní kapsuly vtažena. V místech přisátí zbývají červenomodré, vyvýšené skvrnky. Nebezpečí pro koně představují především migrující larvy těchto hlístic, délka i dráha této migrace je druhově specifická, obecně však bývá velmi dlouhá a může být pro koně velmi nebezpečná (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002). Ze všech strongylidů koní, a zřejmě i z ostatních endoparazitů, jsou však zdravotně nejzávažnější tři druhy rodu Strongylus (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002): Strongylus vulgaris zubovka věncová (syn. Delafondia vulgaris) Jsou to červi s přímým, ztupeným koncem těla, v nativním stavu jsou světložluté barvy. Ústní kapsula je pohárkovitého tvaru se dvěma oblými zuby na spodině. Samec o velikostí 14-16 mm délky a 0,8-1 mm šířky. Samice je 20-22 mm dlouhá, 1,3-1,5 mm široká. Tělo se na ocasním konci pozvolna zužuje a končí oble (DYK a kol., 1972). Z vajíček, která odchází s trusem v pokročilém stadiu rýhování se líhnou během několika dnů (2-3) larvy I., tyto se po dvojím svlékání mění v larvy invazní. Ponechávají si svlečenou pokožku. Za optimálních podmínek proběhne celý vývoj za 8 dní. Larvy mají velkou schopnost migrace, i ve stáji po stěnách, žlabech a podobně. V těle hostitele prodělávají dlouhé a složité putování orgány. Uchycují se nejprve ve sliznici, i v zadních úsecích tenkého střeva, zavrtávají se do lymfatických krypt, kde prodělávají svlékání a mění se na larvu IV. Asi po týdnu vnikají larvy do střevních arteriol, přip. ven. Část larev se tak dostane do jater a do lymfatických uzlin mezenteriálních, kde hynou, ostatní larvy putují pak postupně do větších cév, předním koncem jsou zavrtávány do stěny cévy, zadní konec ční volně do lumina. Stěnou arterií nepronikají. Ve velkých střevních artériích vzniká trombus, ve kterém larvy prodělávají další svlékání a dorůstají do velikosti až 2 cm a pohlavně se diferencují. Krevním řečištěm pronikají pak zpět do stěny tlustého střeva, kde se opouzdřují a po 3-4 týdnech opouští stěnu střeva a pohlavně dospívají v luminu střevním. Celý vývoj trvá zhruba 6-7 měsíců, ve střevě žijí asi 1 rok. 31

Přenos probíhá per os (ústy) s potravou či vodou. Invaze je možná i ve stájích při olizování stěn, žlabů příp. i jiných předmětů (DYK a kol., 1972). Parazitóza strongylóza. Příznaky závisí na síle invaze a stupni vývoje larev. U hříbat můžeme zjišťovat těžké příznaky onemocnění i v krátké době po narození. Invaze se projevuje tromboticko-embolickými kolikami. Při dostatečném kolaterálním oběhu se objevují lehké formy kolik, projevující se občasným neklidem, častým kálením, nechutenstvím a pak většinou spontánně ustupují. Při silných invazích se objevují prudké koliky s válením, křečovitými stavy, bouřlivou peristaltikou a častým kálením. Fekálie bývají často smíšené s krví. Dále se vyskytuje postupné slábnutí peristaltiky, meteorismus, zastavení defekace, napětí břišní stěny, zrychlení pulzu a dechu. Těžké formy mohou v průběhu 1-2 dnů končit smrtelně. Klinické příznaky vrcholí v jarních měsících (únor, březen) (DYK a kol., 1972). Strongylus edentatus Tělo je růžové až červené barvy, kutikulu mají příčně pruhovanou, ústní kapsula je kuželovitého tvaru s límcem se dvěma radiálními prstenci chitinových lístků. Zuby v ústní kapsuli chybí. Samec je 22-28 mm dlouhý, 1,5 mm široký. Samice je 32-45 mm dlouhá, 2-2,4 mm široká. Ocasní konec mají přímý, oble zakončen, vulva jim vyúsťuje v zadní třetině délky těla (DYK a kol., 1972). Vývoj probíhá ve vnějším prostředí jako u ostatních strongylidů. Hlavní část vývoje je v těle hostitele a probíhá v uzlíčcích, které larvy vytvářejí v pobřišnici. Invazní larvy pronikají stěnou střeva, putují zpočátku do jater, kde utvářejí jemné uzlíky, v nichž prodělávají 11.-18. den po invazi třetí svlékání. Asi po dvou měsících opouští játra, přičemž poraňují jaterní parenchym a putují k pobřišnici, kde vytváří uzlíky velikosti až lískového ořechu. V nich prodělávají další svlékání, pohlavně se diferencují a dorůstají velikosti až 2,5-3 cm. Poté se vrací do střeva, v jehož sliznici se usazují, vytváří uzlíky a asi po jednom měsíci vnikají do lumina střeva, kde pohlavně dospívají. Celý vývoj trvá asi 5-6 měsíců (DYK a kol., 1972). Parazit dosahuje asi za 9 měsíců pohlavní dospělosti a může vylučovat vajíčka. Teprve potom lze prokázat jeho vajíčka v trusu koně. Ke škodám v organismu však došlo už dávno před tím (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). 32

Přenos probíhá per os s vodou či potravou (DYK a kol., 1972). Parazitóza: Klinické příznaky se vyskytují hlavně u hříbat a mladých koní. Projevuje se zejména slabostí, kolikovými bolestmi různé intenzity s poruchami defekace. Při infekci se vyskytují těžké peritonitidy, často se smrtelným koncem. U starších koní probíhá onemocnění většinou chronicky (DYK a kol., 1972). Poškozuje játra, pobřišnici a střeva (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). Strongylus equinus zubovka koňská Jedná se o červi růžové až načervenalé barvy s příčně pruhovanou kutikulou na celém těle. Mohutná ústní kapsula je kulovitého tvaru se dvěma vertikálně a dvěma dorsálně uloženými zuby. Na obvodu ústní kapsule vnitřní a vnější mají radiální prstenec chitinových lístků s ostnitými vrcholy. Samec měří 25-35 mm délky a 1,3-1,4 mm šířky. Samice je až 47 mm dlouhá. Ocasní konec je přímý. Vulva je umístěna v zadní třetině těla. Vývoj probíhá ve vnějším prostředí jako u ostatních strongylidů. Invazní larvy prodělávají dlouhé a komplikované putování tělem. Nejprve se zachycují a vnikají do sliznice tlustého střeva, kde asi 11 dní zůstávají a prodělávají další svlékání. Část larev může zůstat i delší dobu ve sliznici střeva, migrují zde a poškozují cévní a nervové pleteně. Většina larev však po této době opouští stěnu střeva, vnikají do dutiny břišní, přičemž se dostávají i do jater. Aniž by se zde usazovaly, migrují parenchymem přičemž se živí většinou erytrocyty a během 4-7 týdnů dorůstají zde velikosti až 8 mm. Teprve tyto larvy vyhledávají pankreas, kde se usazují a po čtvrté se svlékají a pohlavně diferencují. Po pěti měsících se vracejí do lumina tlustého střeva, přes střevní stěnu. Larvy, které se během vývoje nedostaly do pankreasu nepronikají stěnou střeva a odumírají v dutině břišní (DYK a kol., 1972). Prepotentní období je 8-9 měsíců. Přenos probíhá ústy s potravou a vodou (DYK a kol., 1972). Parazitóza: Příznaky nespecifické. V období migrace larev se objevují koliky, nechutenství, poruchy cirkulační, případně i peritonitidy a poruchy v činnosti pankreasu (DYK a kol., 1972). Dále se může objevit poškození jater a slinivky břišní (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). 33

Mezi ostatní hlístice podčeledi Strongylinae uvádí další rody JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002: Oesophagodontus Craterostomum Triodontophorus Bidentostomum Jsou podstatně méně patogenní, protože jim chybí dlouhá migrace tělem. Infekční larvy těchto rodů mají 18-20 buněk, larvy měří 0,85 mm. Larvální migrace všech těchto strongylidů se omezuje pouze na stěnu střeva, mnoho je jich nalézáno v povrchové mukóze slepého střeva a tračníku. U některých druhů je známo, že sají krev. Prepotence trvá 12 týdnů, u rodu Triodontophorus 3 až 4 měsíce (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002). Trichostrongylus axei Jde o parazita o délce 3,5-5,5 mm. Kromě koní se vyskytuje také u hovězího dobytka a ovcí. Vývoj parazita probíhá přímo, přičemž larvy jsou velmi rezistentní a mohou snášet delší suché období. Dokonce mohou přezimovat (WINTZER, 1999). Paraziti se lokalizují převážně v a na žaludeční sliznici a jen při velmi silném napadení vyvolávají chronickou gastritidu, při které může dojít i k perforaci sliznice a nekrózám. Invaze se klinicky projevuje sníženou a nepřirozenou chutí ke žraní a průjmy, také poklesem výkonnosti, progresivním chudnutím, anémií apod. (WINTZER, 1999). Škrkavice - řád Parascaris equorum škrkavka koňská Zdržuje se v tenkém střevě a napadá především hříbata a nedospělé koně. U starších koní se s touto invazí setkáváme zřídka (FRIED a kol., 1972), poněvadž dospělý kůň si vytváří určitou imunitu (STRAKOVÁ, 2005). Jsou to velcí, bílí červi, největší ze škrkavek. Na hlavovém konci mají 3 velké a 3 malé pysky a četné drobné papily. Samec měří 15-28 cm, samice 18-40 cm. 34