SUPERVIZE Mgr. Lubomír Smékal V poslední době se s termínem supervize setkáváme stále častěji, ale nejsem si jist, že vždy zcela přesně víme co supervize je a k čemu nám může být dobrá. Supervize bývá stále ještě spojována s jistou nedůvěrou, která pravděpodobně souvisí právě s tím, že nemáme dostatek informací o tom, co můžeme od supervize očekávat. Často jsem se setkával s obavou, že supervize je vlastně zase jen nějaká další kontrola, před kterou se je třeba mít na pozoru. Definice supervize Definice supervize, se kterými se můžeme setkávat, jsou různé: Supervize je proces sloužící k pravidelné korekci profesionálního chování. Supervize je posilou, osvěžením a prevencí proti syndromu vyhoření. Supervize je metoda kontinuálního zvyšování profesionální kompetence poradce, vede pracovníka k samostatnému vykonávání profese, chrání klienta a současně chrání status profese nebo profesní skupiny. 1 Systematická pomoc při řešení profesionálních problémů v neohrožující atmosféře, která dovolí pochopit osobní, zejména emoční podíl člověka na jeho profesním problému. 2 Supervize je činnost, která slouží k dalšímu osobnímu a profesnímu rozvoji pracovníků. A supervize může být také určitým poodstoupením od problémů souvisejícími s prací nebo jejího zvládání. Funkce supervize To, co supervize je, nám může přiblížit také, když si uvědomíme, jaké jsou nejpodstatnější funkce supervize 3. Informační funkce: Supervize může poskytovat supervidovaným informace, může je vzdělávat a tím vzdělavatelem nemusí být nutně supervizor. Nové informace a nové pohledy mohou přinášet kolegové 1 GABURA, Ján a PRUŽINSKÁ, Jana. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: SLON 1995. s. 146 ISBN 80-85850-10-9. 2 TOŠNEROVÁ, Tamara a TOŠNER, Jiří. Syndrom vyhoření (pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia 2002. 16 s. 3 SMÉKAL, Lubomír. Psychologie a pomáhající profese. 1. Vydání. Přerov: PPŠ-Institut celoživotního vzdělávání, 2011. 58 s. Projekt CZ.1.07/3.1.00/37.0086 Další vzdělávání v oblasti psychosociální podpory a duchovní péče Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR www.girasole.cz
v supervizi a úkolem supervizora může být třeba jen umožnění (facilitace) takových sdělení. Tyto informace mohou být velmi cenné. Přinášejí pohled na věc, která mne zajímá, nebo která přitahuje moji pozornost a tyto alternativní pohledy jsou pohledy na stejnou věc, ale z podstatně jiného úhlu. Tím, že máme možnost vidět situace a problémy z různých úhlů, získáváme jejich daleko celistvější vidění. Tyto jiné pohledy může přinášet také supervizor. Tím supervize napomáhá, podle P. Hawkinse a R. Shoheta 4, pracovníkům: v porozumění svým klientům, více si uvědomovat své reakce a odezvy na klienta, chápat dynamiku toho, jak probíhají jejich interakce s klientem, podívat se na to, jak intervenují a jaké jsou dopady jejich intervencí, zkoumat další způsoby práce s touto a podobnými situacemi klientů. Funkce podpory: Měla by podporovat sebevědomí pracovníků ve smyslu uvědomování si své hodnoty jako člověka a jako pracovníka, měla by podporovat autonomii, kompetenci, aktivitu a v tomto smyslu moc pracovníků. Supervize by měla být i zdrojem povzbuzení v situacích, když si pracovníci nevěří ve vztahu ke svým odborným činnostem nebo vztahům na pracovišti a vztahům k organizaci, ve které jsou zaměstnáni. Tam, kde necítíme dostatek podpory, jsme zpravidla podstatně náchylnější prožívat stres, snižuje se naše pomyslná imunita vůči negativním vlivům, se kterými se při naší práci setkáváme (ať už se to týká mezilidských vztahů na pracovišti či v organizaci nebo případové práce a chování klientů). Podstatně dříve se u nás může objevit stav, který nazýváme syndromem vyhoření. Rovněž u této funkce je nutné poznamenat, že supervize nemůže nahradit psychoterapii tam, kde je psychoterapie indikovaná. Funkce kontrolní: Supervize by měla být také jistou garancí, že práce s klienty bude skutečně profesionální, že při ní budou minimalizována selhání, kterým se nelze u žádné profese vyhnout. Supervizor by měl napomáhat kvalitní a realistické refl exi vlastní činnosti pomáhajících a sám jim poskytovat zpětnou vazbu. I u této funkce je třeba odlišit to, co je ovlivnitelné v rámci supervize a co je již v kompetenci vedení organizace, které je pracovník součástí. Kontrola, o které hovoříme u supervize, by měla vždy respektovat základní požadavek supervize, aby totiž byla pro pracovníka supervize vždy bezpečná a neohrožující. Formy supervize a proces supervize Supervize může také probíhat v různých formách a mít různé konkrétní podoby. Může se jednat o supervizi individuální, kdy supervizor pracuje pouze s jedním pracovníkem. Další formou je supervize skupinová, kdy pracuje supervizor se skupinou pracovníků s podobnými potřebami a při supervizi může využívat dynamiky skupiny a různosti pohledů členů skupiny. Jak třetí nejobvyklejší 4 HAWKINS, Peter a Robin SHOHET. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha: Portál 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9
forma bývá uváděna supervize týmová, která se zaměřuje především na práci v týmu, jeho strukturu, vnímání rolí v pracovním týmu a jejich naplňování. Supervize se tedy může věnovat problematice a problémům týmu a jeho fungování (vztahy na pracovišti, způsoby vedení týmu ), práci s uživateli služby a klientům - případová supervize a problémům pracovníků (i osobním) uvnitř pracovních podmínek. Ať zvolíme jakoukoliv formu práce, budeme respektovat některé důležité kroky: 1. Vytvoření dvoj nebo trojstranného kontraktu supervize mezi supervizorem, zadavatelem supervize a supervidovanými (pokud není totožný se supervidovanými). Konkrétní náplň takové smlouvy se může do jisté míry lišit v závislosti na typu služby a typu zařízení, místních zvyklostech a dalších specifikách, základní obsah takové smlouvy by ovšem by měl být zachován. Co by měla každá smlouva minimálně obsahovat? Autoři knihy Supervize v pomáhajících profesích, P. Hawkins a R. Shohet vymezují pět klíčových oblastí 5 : Praktické stránky (čas, frekvence, místo konání, platby ) Hranice (odlišení supervize od poradenství či terapie, míra důvěrnosti supervize a zajištění bezpečí ) Pracovní spojenectví (dohoda mezi supervizorem a supervidovaným o představách o supervizi a jejím průběhu, o způsobu nalézání témat supervize, sdělení obav a přání, prohlubování vzájemné důvěry ) Formát sezení (případová supervize, supervize týmu, skupinová supervize ) Organizační a odborný kontext (očekávání organizace od supervize, vyjasnění profesních a etických kodexů chování, podmínky, ve kterých bude probíhat komunikace mezi supervizorem a zástupci organizace. Zdůrazněna by měla být mlčenlivost supervizora. Kromě tohoto výčtu je dobré, aby kontrakt obsahoval i například výši odměny pro supervizora. 2. Na počátku každé supervizní práce je třeba pokud možno vytvořit atmosféru důvěry. Jak účastníci supervize, tak i supervizor může do supervize vstupovat s řadou předsudků a zkreslených očekávání. Proto nemusí být příliš užitečné začínat supervizí natvrdo. Na počátku bývá užitečnější osobnější povídání, které může napomáhat vzájemnému poznávání a tím i získávání větší vzájemné důvěry. Někdy je vhodné používat tzv. techniky bořící ledy, které mají spíše hravý charakter. 3. Vlastní supervizní práce potom zpravidla začíná explorací (získáváním), vyjádřením a výběrem supervizních témat, která účastníci nabízejí do supervize. 4. Následuje proces změn, který mimo jiné napomáhá lepšímu pochopení problémových témat, uvědomování si klíčových oblastí problémů, objevování nových pohledů na problémy, hledání alternativních způsobů nakládání se situacemi, lepšímu pochopení sebe v rámci týmu atd. K této 5 HAWKINS, Peter a Robin SHOHET. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha: Portál 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9.
činnosti je možno používat různé metody a techniky supervizní práce (např. balintovská skupina, modelování ) 5. Reflexe změn a ukončení supervize (Kroky 3 a 4 se v průběhu supervize opakují.) Na závěr této části chci ještě zdůraznit význam supervize zvláště pro pracovníky v pomáhajících profesích. Nejde jen o důležitou složku prevence vyhoření, ale především o součást zodpovědného přístupu k pomáhání. Pomáhající pracovník pracuje sám se sebou jako s nástrojem pomáhání a měl by se o tento nástroj starat a starat se také o to, aby minimalizoval možné chyby, ke kterým při pomáhání snadno dochází. Může se cítit často nejistý a osamělý. Musí počítat s nebezpečím subjektivního pohledu, který je ovlivněn jeho osobní historií a jeho osobními zkušenostmi, s pocity, přenosy, sympatiemi a nesympatiemi. Může být ovlivňován různými postoji, světonázory či ideologiemi, které mohou jeho vidění značně deformovat. K tomu může právě velmi účinně využívat supervizi, která mu může poskytovat potřebné korekce, zpětné vazby a narovnání vidění. Závěr: V tomto textu jsem se chtěl věnovat problematikám, které vnímám jako podstatné pro práci pomáhajícího pracovníka, ke kterým patří schopnost komunikovat, protože ten, který pomáhá, musí komunikovat s ostatními lidmi, musí umět naslouchat a být slyšen. A koneckonců by si v této oblasti měl osvojit i jisté dovednosti. Musí také umět zacházet s lidmi, kteří se ocitli v krizi tak, aby jim pomáhal a pokud možno především neubližoval (některé naivní přístupy k zachraňování a pomáhání). Musí si být vědom i nebezpečí, které při pomáhání hrozí jemu jako pomáhajícímu (možné vyhoření) a musí mít nějaké nástroje, které mu budou sloužit k péči o sebe a profesionalitu své práce (supervize). Nechtěl jsem poskytovat jednoznačné návody typu know-how, spíše jsem chtěl tak trochu provokovat vlastní přemýšlení a kladení si otázek, které bývají často důležitější, než odpovědi na ně. Nicméně nabízím 3 otázky, na které si zkuste odpovědět, a které snad budou pouze první tři v řadě dalších otázek, které budou následovat, a které si už budete klást sami: 1. Co je Vaší předností a hlavním problémem při komunikování s lidmi? 2. Jaký vliv má při pomáhání osobní postoj pomáhajícího k lidem a proč je při pomáhání důležitý vztah? 3. Co považujete za nejdůležitější v péči o sebe jako o pracovníka, který pomáhá? Důležité pojmy: aikidó staré japonské samurajské bojové umění, které rozvinul a zpopularizoval Morihei Uešiba
čtyřrozměrný člověk koncept tzv. celého člověka od řeholníka a psychoterapeuta Thomase Moora, který je určován prostředím, ve kterém se pohybuje, tělem, duší a duchem (duchovnem) denotace základní význam znaku, slova, věty. komunikace - zde dorozumívání se mezi lidmi. Komunikace může být verbální a neverbální konotace vyjadřuje tu část sdělení, ve které jde o jeho individuální význam; vyjadřuje postoj, hodnocení dané věci; suběktivní zabarvení významu kontrakt dohoda krize vybočení z dosavadního řádu věcí, náhlá změna podmínek, extrémní zátěž, situace nebezpečí a ohrožení, atd. krizová intervence zásah, specifická pomoc lidem v krizi PAPU zkratka pro různé typy pomoci podle Judith Nelsenové (péče, akceptování, potvrzení a učení) pomáhající profese takové profese, jejichž cílem a náplní je poskytování pomoci jiným lidem, kteří tuto pomoc zpravidla potřebují a vyžadují (zpravidla k těmto profesím řadíme ty, kde pomáhající vstupuje s klientem do osobnějších vztahů např. sociální pracovník, psycholog, pastor, zdravotník, učitel, jen z výhradami např. úředník nebo policista) psychologický debriefing metoda používaná při práci s lidmi, kteří prodělali nějakou katastrofu či extrémní zátěž, která je založena na znovunahlížení a postuné emoční zpracovávání traumatické události supervize součást profesní i osobnostní přípravy pracovníků (především pomáhajících profesí), pomoc při zvládání obtížných případů, poskytování kvalifikované zpětné vazby a podpora pracovníků pod vedením zkušeného a vycvičeného odborníka (podrobněji v textu). syndrom vyhoření především u pomáhajících profesí výsledek dlouhotrvajícího nebo opakovaného emočního tlaku při práci s lidmi. Vyhoření bývá prožíváno především jako zjištění, že již nedokážeme pomáhat lidem, a že již nemáme v sobě nic, co bychom mohli rozdávat. Tento syndrom se projevuje především na úrovni prožívání (emoční) a na chování. Použitá literatura: 1. GABURA, Ján a PRUŽINSKÁ, Jana. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: SLON 1995. s. 146 ISBN 80-85850-10-9. 2. HAWKINS, Peter a Robin SHOHET. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha: Portál 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9 3. KASTOVÁ, Verena. Krize a tvořivý přístup k ní: Typy životních krizí, jejich dynamika a možnosti krizové intervence. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 168 s. ISBN 80-7178-365-X
4. KOLBE, Christoph. Smysl a štěstí: K vitálnímu významu otázky smyslu. In. Längle, Silvia. Sulz, Martha. ed. Žít svůj vlastní život: Úvod do existenciální analýzy. 1. vyd. Praha: Portál 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-220-1. 5. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: Psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické zdravotnické profese. 4. vyd. Praha: Portál 2000. 147 s. ISBN 80-7178-429-X. 6. MALLOTOVÁ K.: Burn-out neboli syndrom vyhoření, in Psychologie dnes, 2. číslo 2003 7. MAY, Rollo. Láska a vůle. Praha: Pragma 2007. 1. vyd. 349 s. ISBN 978-80-7349-070-6. 8. MOORE, Thomas. Léčebná péče o duši: Průvodce procesem uzdravení celé osobnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7367-782-4. 9. PUCHMERTL, Jaroslav. Michel Foucault, fatální nedocenění významu konformity. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 120 s. ISBN-13:978-80-7387-055-3. 10. SATIR, Virginia. Kniha o rodině. Praha: Práh 2006. 2. vyd. 357 s. ISBN 80-7252-150-0 11. SMÉKAL, Lubomír. Aikidó jako model strategie terapeutické a poradenské intervence [online]. c 2010 [cit. 3. února 2010]. Dostupný na World Wide Web http://www.lubomirsmekal.cz/news/aikido/ 12. SMÉKAL, Lubomír. Psychologie a pomáhající profese. 1. Vydání. Přerov: PPŠ-Institut celoživotního vzdělávání, 2011. 58 s. 13. SMÉKAL, Lubomír a PIŇOSOVÁ, Ludmila. Psychologie práce v pomáhající profesi. In. Kolektiv autorů. Studijní materiály dvojstupňového programu pro terénní sociální pracovníky 1. díl: Psychologie práce v pomáhající profesi. Úřady práce. Terénní sociální práce, Systém sociálního zabezpečení. Systém státní správy a samosprávy. 3. vyd. Brno: Drom 2005. 87 s. 14. ŠPATENKOVÁ. Naděžda. a kolektiv. Krizová intervence pro praxi. 1.vyd. Praha: Grada.2004. 232 s. ISBN 80-247-0586-9 15. TOŠNEROVÁ, Tamara a TOŠNER, Jiří. Syndrom vyhoření (pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia 2002. 16 s. 16. URY, William. Jak překonat nesouhlas: Zásady vyjednávání s lidmi, s nimiž nelze vyjednávat. 1. vyd. Praha: Management Press, 1995. 128 s. ISBN 80-85603-83-7. 17. VAN ESSEN. Sandra, Zpracování traumatických událostí, předneseno v Olomouci 29. 7. 1997 18. VOJTÍŠEK, Zdeněk, DUŠEK Pavel a MOTL Jiří. Spiritualita v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha: Portál. 231 s. ISBN 978-80-262-0088-8 19. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7367-1