Morfologie Gramatika gramatické tvary a konstrukce a jejich sémantické funkce - obecný úvod Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Anotace Tematický celek zaměřený na tvarosloví - úvod je zpracován do 1 prezentace, kterou lze použít pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Prezentace seznámí žáky se základními morfologickými pojmy a jevy. Tematické celky je vhodné doplnit kontrolními otázkami, popř. využít materiály DUM k tomu určené a zaměřené. Autor Mgr. Petra Hrnčířová Období tvorby Listopad 2012 Obory Tematická oblast Klíčové pojmy druhy, pád, číslo, rod Druh učebního materiálu Cílová skupina Věková skupina Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor 2. ročník Český jazyk - tvarosloví Morfologie, slovní druhy přehled, přechody mezi slovními Výklad Žák 15-20 let
TVAROSLOVÍ (MORFOLOGIE) = část mluvnice (gramatiky), nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy a morfologickými kategoriemi slov, tj. jejich tvary a mluvnickými významy
Slovní druhy Skloňování (Deklinace) Podstatná jména Přídavná jména Zájmena Číslovky Tabule, kočka, člověka, dům Hezký, červený, přátelský Já, můj, ten, kdo Pět, pátý, pětkrát, mnoho Časování (Konjugace) Slovesa Psát, moci/moct Příslovce Předložky Spojky Částice Citoslovce Krátce, tam, nahoře S, v, nad, mimo Že, ale, nebo, a, když Ať, kéž Ach, bum, haf
Ohebnost a neohebnost Ohebné slovní druhy: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa Neohebné slovní druhy: příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce Ohýbání = flexe je dvojí: skloňování (deklinace) = připojování pádových koncovek ke kmeni, vyjadřuje se pád, číslo, jmenný rod moř-i, moř-em (týká se slovních druhů č. 1 4) časování (konjugace) = připojování osobních koncovek ke kmeni, vyjadřuje se osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid nes-e, nes-ou (týká se sloves)
Slova - morfologická ( tvaroslovná) Jmenné (substantivní) skloňování ohebnost X neohebnost zájmenné Složené (adjektivní) časování Plnovýznamová (význam věcný i gramatický) podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce, citoslovce Neplnovýznamová (význam gramatický) předložky, spojky, částice, některá slovesa
Syntaktické (skladebné) syntaktické funkce slov ve větě jsou Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce Větným členem nejsou Předložky, spojky, částice, citoslovce
Přechody mezi slovními druhy zpodstatnělá přídavná jména (hostinský, pokojská, telecí) zpodstatnělá adjektivní zájmena (naši = rodiče) se zlobili) přechody od slov ohebných k neohebným: tvary podstatných jmen k příslovcím (večer, málem), k předložkám (kolem, během), k částicím (naštěstí), k citoslovcím (hrome), k spojkám (dokonce), tvary přídavných jmen, k příslovcím (bezmála, snadno), k částicím (možná), tvary zájmen, k částicím (ono, to prší), tvary sloves, k příslovcím (vsedě, chtě nechtě), k předložkám (vyjma), k spojkám (bud), k částicím (nechť), k citoslovcím (hle, vida)
Mluvnické kategorie jmen a) pád (casus [kázus]) - vyjadřuje vztahy jména ve větě; pády jsou: prosté (bezpředložkové) předložkové
1. nominativ 2. genitiv 3. dativ 4. akuzativ 5. vokativ 6. lokál 7. instrumentál 7 pádů otázky kdo? co? koho? čeho? čí? komu? čemu? koho? co? oslovení (o) kom? (o) čem? kým? čím?
pády vyjadřují: věcné významy: pád často původcem děje (+ sloveso v rodě činném), nebo cíl děje (+ sloveso v rodě trpném), 4. pád vyjadřuje cíl děje, 6. a 7. pád okolnosti děje, 3. pád přivlastňování, prospěch (dám matce knihu), 2. pád má význam přivlastňovací (dílo J. Nerudý), původce děje (přednáška profesora) i cíl děje (potrestám viníka), částečnosti (sklenice vody), vlastnosti (dívka modrých očí), srovnáni (starší tebe), po slovese má význam cílový (dosáhnout cíle), odlukový (odtrhnout od stopky, zbavit se nepřátel), částečnosti (nasypal cukru, uber vody), záporový (nemá naděje, nemám slov); nominativ jmenovací: město Praha, řeka Vltava, řezník Novák
syntaktické funkce: 1. pád = podmět (jaro přichází), 4. pád - předmět (slyším hudbu), 2. pád - přívlastek (střecha domu) i předmět (dosáhl cíle), 6. a 7. pád - převážně příslovečné určení (jel po mostě, jel autem), 3. pád -předmět (podobal se matce) nebo příslovečné určení (byl zbitý k nevíře), 5. pád nemá platnost větného členu, vyjadřuje zvolání, výzvu, je jednočlennou větou (Pane!), 7. pád může být i doplňkem (zvolili ho králem), předmětem (třásl stromem) oslovovací formy: pane Nováku i pane Novák, ale pane Vrabec, Hess
b) jmenné číslo (numerus) - vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti singulár - jednotné číslo (k označení jedné osoby, věci) muž, dívka, tužka plurál - množné číslo (k označení více věcí, osob) muži, dívky, tužky ve staré češtině existoval ještě duál (dvojné číslo) - pro označení lidí a věcí v páru - z toho dodnes zbytky: na ramenou, rukou, nohou; rukama, očima, ušima, očičkama zvláštnosti: mluvnické číslo není totožné s označením počtu
jména pomnožná (pluralia tantum) - tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc ústa, kalhoty, kamna, spalničky, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice, Čechy jména hromadná (singularia tantum) - tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu uhlí, stromoví, vojsko, bratrstvo, bratrství, mládež, skot jména látková (materiální) - označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem písek, mák, hrách, žito, voda
c) jmenný rod (genus) - jména svým tvarem vyjadřují příslušnost k některé kategorii přirozený rod mužský, ženský a jeho absence - střední (u životných) spisovatel-spisovatelka, holub - holubice holoubě; muž - žena, jelen - laň, pes - fena - štěně - neodvozená slova gramatický rod mužský (maskulinum), ženský (femininum), střední (neutrum) (je součástí významu životných i neživotných jmen)
rozlišování rodu je vlastností substantiv - u ostatních jmen je rod dán rodem řídícího podstatného jména (shoda) starý člun, dlouhá chvíle, to širé moře životnost - neživotnost u jmen mužských maskulina neživotná (inanimata): 4. p. = 1. p. v pl. i sg. maskulina životná (animata): 4. p. = 2. p. sg. v 3. a 6. p. sg. -ovi (-u, -i), 1. pl. -i, -é, -ové páni, muži, občané, mužové
biologická životnost x mluvnická neživotnost dobytek, hmyz, skot, národ - gramaticky neživotné nebožtík - gramaticky životné lidičky, rodiče, koně - sice koncovky neživotné, ale shoda podle smyslu (jako u životných) koně se splašili u některých substantiv neživotných lze užívat koncovek životných i neživotných ukazatele/é, násobence/i, ledoborce/i ledoborce vypluly, ledoborci vypluli; všechny činitele byly vyloučeny x všichni činitelé se usnesli totéž např. u sledě/i, slanečky/čci, zavináče/i, mikroby/i, koníčky/čci, draky/ci archaismus - koncovka -ové (životná) dnové skončili
kolísání v rodě škodlivý/á rez - 2. sg. rezu (hrad) nebo rzi (kost) přechod v rodě: dítě (neutrum) - děti (femininum - děti si hrály, oko (neutrum) - oči (femininum) oči se naplakaly dvourodost: kedluben/na, prostor/a, řádek/ka aj. rod podle přirozeného rodu: choť (muž i žena - nešika; náš/naše Stáňa přišel/přišla)
mluvnický x přirozený rod děvče - přiroz. rod žen., gramaticky střední, žabec - přiroz. rod. žen., gramaticky mužský, r. střední - mladí jedinci (kuře, kůzle) i jiné jevy o mluvnickém rodu pomnožných jmen rozhodují koncovky vrata (města), Čechy (ženy), Javorníky (hrady)
životné formy akuzativní, tzv. citový rod (prostředek slohově příznakový) najít hřiba, dát si buřta, hrát debla (hovorovost i nespisovnost) jména zvířat: sýkorka, tetřev, koroptev, had, bažant - nevyjadřuje rozdíly, leda opisem (samec, samice) domácí zvířata rodově rozlišeno, např. kohout - slepice, kráva býk, kůň, vepř existuje dvojice: klisna hřebec, svině - kanec
Zdroje: Mužíková, O., Markvartová, B.: Odmaturuj z českého jazyka. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-86285-36-7 SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. ISBN 80-7200-041-1.