Univerzita Pardubice. Fakulta zdravotnických studií. Úroveň dentální hygieny u dětí do 10 let. Věra Kratochvílová

Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií Úroveň dentální hygieny u dětí do 10 let Věra Kratochvílová Bakalářská práce 2016

Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně. V Pardubicích dne Věra Kratochvílová

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Lucii Chrudimské, DiS., za odborné vedení a cenné rady, které mi byly velkou oporou při zpracování této práce. Poděkování patří i všem klientům stomatologické kliniky, kteří se ochotně zapojili do probíhajícího výzkumu. Na konec, ale ne v poslední řadě patří poděkování celé mé rodině, zejména mamince, manželovi a oběma synům za neutuchající trpělivost a podporu, kterou mi věnovali během celého studia.

ANOTACE Bakalářská práce je zaměřena na úroveň dentální hygieny u dětí do 10 let. Teoretická část se v úvodu zabývá anatomickým popisem dentice, jejím vývojem a funkcí. Zmíněny jsou nejčastější patologie, se zaměřením na zubní kaz, s popisem jeho příčin a možností prevence. Další kapitoly se věnují dentální hygieně, se specifikací pro dětský věk. Zabývají se rozborem dentálních pomůcek i technik čištění. Závěr teoretické části je věnován edukaci ve stomatologii a preventivním prohlídkám. Výzkumná část práce byla zpracována na podkladě dat získaných dotazníkovým šetřením na stomatologické klinice ve Středočeském kraji. Podle zjištění vyplývajících z dotazníkového šetření, byl vytvořen edukační materiál pro rodiče a jejich děti shrnující důležitá fakta v péči chrup v dětském věku. KLÍČOVÁ SLOVA dentální hygiena, dentice, dětský věk, orální zdraví, prevence

ANNOTATION The bachelor thesis deals with the level of dental hygiene in children under 10 years of age. At its beginning, the theoretical part provides anatomical description of the dentition, and it also describes its development and functions. Furthermore, the most common pathological phenomena are listed, focusing on dental caries, explaining its causes and offering prevention options. The following chapters attend to dental hygiene specified for childhood. They concentrate on the analysis of dental appliances and dental cleaning techniques. The conclusion of the theoretical part is devoted to education in dentistry and preventive examinations. The research part was prepared on the basis of data acquired through questionnaires at a dental clinic in the Central Bohemian Region. According to the findings obtained via the questionnaire survey, an educational material for parents and their children was compiled. The document summarizes essential facts related to dental care during childhood. KEYWORDS dental hygiene, dentition, childhood, oral health, prevention

OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ... 10 SEZNAM TABULEK... 12 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK... 13 ÚVOD... 14 CÍLE PRÁCE... 15 I. TEORETICKÁ ČÁST... 16 1. ANATOMIE... 16 1.1. Dutina ústní... 16 1.2. Zuby... 16 1.3. Morfologie zubu... 16 1.4. Histologie zubu... 17 1.5. Parodont... 18 1.6. Slina... 18 1.7. Slina ve vztahu k zubu... 18 2. VÝVOJ CHRUPU... 19 2.1. Intrauterinní vývoj chrupu... 19 2.2. Poruchy vývoje zubů... 19 2.3. Dočasná dentice... 19 2.4. Trvalá dentice... 20 2.5. Rozdíly mezi dočasným a trvalým zubem... 20 3. POŠKOZENÍ TVRDÝCH ZUBNÍCH TKÁNÍ... 21 3.1. Eroze... 21 3.2. Abraze... 21 3.3. Zubní kaz... 21 3.3.1. Příčiny a vznik zubního kazu... 22 3.3.2. Stanovení rizika zubního kazu u dětí... 22 4. PREVENCE ZUBNÍHO KAZU... 24 4.1. Výživa... 24 4.2. Dentální hygiena... 24 4.2.1. Základní pravidla domácí dentální péče... 25 4.2.2. Dentální hygiena v dětském věku... 25 4.2.3. Pomůcky k dentální hygieně... 27 4.2.3.1. Zubní kartáčky... 27

4.2.3.2. Zubní pasty... 28 4.2.3.3. Mezizubní kartáčky a vlákna... 29 4.2.4. Techniky čištění zubů... 29 4.2.5. Detektory plaku... 30 4.3. Fluoridace... 30 4.4. Pečetění fisur... 30 4.5. Preventivní stomatologické prohlídky... 31 5. EDUKACE... 32 5.1. Edukace ve stomatologii... 32 II. VÝZKUMNÁ ČÁST... 33 6. VÝZKUMNÉ OTÁZKY... 33 7. METODIKA PRÁCE... 34 7.1. Použité metody... 34 7.2. Průběh výzkumu... 34 7.3. Výzkumný vzorek... 34 7.4. Zpracování dat a prezentace výsledků... 35 7.5. Limit výzkumu... 35 8. ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ... 36 9. DISKUZE... 51 10. ZÁVĚR... 59 11. SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ... 60 12. PŘÍLOHY... 65

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Graf zdrojů, kde rodiče získali první informace o péči o dětský chrup... 36 Obrázek 2 Graf zhodnocení edukace, při první preventivní prohlídce dítěte... 37 Obrázek 3 Graf zdrojů, kde rodiče dohledávali informace o péči o dětský chrup... 37 Obrázek 4 Graf názorů rodičů na celkovou informovanost o ústní hygieně v dětském věku.. 38 Obrázek 5 Graf věku dětí, kdy rodiče začali s čistěním chrupu... 38 Obrázek 6 Graf druhů pomůcek používaných v začátcích čištění dětských zubů... 39 Obrázek 7 Graf začátku používání pasty podle věku dětí... 39 Obrázek 8 Graf doporučeného množství zubní pasty při začátku používání, dle respondentů 40 Obrázek 9 Graf faktorů ovlivňující výběr dětské zubní pasty... 40 Obrázek 10 Graf faktorů ovlivňující rodiče při výběru zubního kartáčku... 41 Obrázek 11 Graf praktických doporučení pro dětský kartáček, dle respondentů... 41 Obrázek 12 Graf frekvence čištění zubů... 42 Obrázek 13 Graf délky čištění zubů... 42 Obrázek 14 Graf rozložení věku dětí, kdy se učili manipulovat v ústech zubním kartáčkem.. 43 Obrázek 15 Graf rozložení začátku samostatného čištění, podle věku dítěte... 43 Obrázek 16 Graf frekvence kontrol míry vyčištění zubů dítěte... 44 Obrázek 17 Graf návratnosti dětí, pokud rodič zjistí nedostatečné vyčištění zubů... 45 Obrázek 18 Graf dočišťování dětských zubů rodičem... 46 Obrázek 19 Graf věku dítěte, kdy rodiče ukončili dočišťování zubů... 46 Obrázek 20 Graf vynechání dentální hygieny... 47 Obrázek 21 Graf hodnocení dentální hygieny dítěte, rodičem... 47 Obrázek 22 Graf věku dítěte, při první návštěvě u stomatologa... 48 Obrázek 23 Graf důvodu první návštěvy dítěte u stomatologa... 48 Obrázek 24 Graf frekvence návštěv zubního lékaře dítětem... 49 Obrázek 25 Graf intenzity péče o dětský chrup rodičem, v porovnání se sebepéčí... 49 Obrázek 26 Graf poměru dětí s ošetřeným, nebo neošetřeným a intaktním chrupem... 50 Obrázek 27 Graf rozložení věku dětí, ve výzkumném souboru... 50 Obrázek 28 Zubní kříž (Gojišová, 1999, s. 10)... 66 Obrázek 29 Schématické znázornění vývoje zubu (Komínek, 1980, s. 24)... 66 Obrázek 30 Celkové příčiny vzniku vývojových anomálií u zubů (Merglová, 2011, s. 25)... 67 Obrázek 31 Místní příčiny vzniku vývojových anomálií u zubů (Merglová, 2011, s. 25)... 67

Obrázek 32 Mineralizace, prořezávání a ukončení růstu kořene u dočasných zubů (Merglová, 2011, s. 19)... 67 Obrázek 33 Mineralizace, prořezávání a ukončení růstu kořene u stálých zubů (Merglová, 2011, s. 23)... 68 Obrázek 34 Porovnání velikosti zubního kartáčku pro dítě a dospělého (foto vlastní)... 68 Obrázek 35 Značně opotřebované zubní kartáčky - nevhodné k použití (foto vlastní)... 68 Obrázek 36 Jednosvazkový kartáček (foto vlastní)... 69 Obrázek 37 Různé varianty prstových kartáčků (foto vlastní)... 69 Obrázek 38 Graf průměrného věku dítěte, přiřazen ke způsobu kontroly vyčištění zubů... 73

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Zdroje prvních informací... 70 Tabulka 2 Zhodnocení míry edukace rodičem... 70 Tabulka 3 Zdroje dohledávaných informací... 70 Tabulka 4 Názor respondentů na otázku mají rodiče dostatek informací o dětské dentální hygieně... 70 Tabulka 5 Kdy začali rodiče s čištěním dětského chrupu... 71 Tabulka 6 Čím začali rodiče čistit dětský chrup... 71 Tabulka 7 Kdy začali rodiče přidávat zubní pastu k čištění zubů... 71 Tabulka 8 Množství zubní pasty, při začátku používání... 71 Tabulka 9 Množství zubní pasty, přiřazené k věku použití... 72 Tabulka 10 Kritéria pro výběr zubní pasty... 72 Tabulka 11 Kritéria pro výběr zubního kartáčku... 72 Tabulka 12 Praktická doporučení pro výběr zubního kartáčku... 73 Tabulka 13 Frekvence čištění zubů... 73 Tabulka 14 Délka čištění zubů... 74 Tabulka 15 Kdy se dítě učilo manipulaci se zubním kartáčkem... 74 Tabulka 16 Od kolika let si dítě čistí zuby samo... 74 Tabulka 17 Způsob kontroly míry vyčištění rodičem... 74 Tabulka 18 Vrací rodiče děti zpět k nápravě čištění zubů... 75 Tabulka 19 Do kdy dočišťovali rodiče dětem zuby... 75 Tabulka 20 Jak často si děti zuby nevyčistí... 75 Tabulka 21 Hodnocení dentální hygieny rodičem... 75 Tabulka 22 Kdy navštívilo dítě poprvé zubního lékaře... 76 Tabulka 23 Důvod první návštěvy u stomatologa... 76 Tabulka 24 Frekvence návštěv u stomatologa, během 1 roku... 76 Tabulka 25 Přístup rodiče k péči o dětské zuby... 76 Tabulka 26 Počet ošetřených a neošetřených zubů... 76 Tabulka 27 Věk dětí ve výzkumném souboru... 77 Tabulka 28 Počty dětí s intaktním a neintaktním chrupem, dle věku... 77

SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK Cca - zkratka latinského circa - okolo, zhruba CDA - Canadian dental association EAPD - Evropská akademie pro dětskou stomatologii ECC - early childhood caries - zubní kaz časného dětství FDI - Fédération Dentaire Internationale - World Dental Federation Světová dentální federace mm - milimetr MZ ČR - ministerstvo zdravotnictví České republiky Na F - Natrium fluoratum, indikační skupina stomatologikum ph - lat. pondus hydrogenia, tj. potenciál vodíku Vyjádření kyselosti nebo zásaditosti roztoku pmm - pars per milion - výraz pro jednu miliontinu RTG - rentgen μmol/l - podíl rozpuštěných látek v jenom litru

ÚVOD Dentální hygiena je mocnou zbraní v neustálém boji s trvalou mikroflórou dutiny ústní. Je významným pilířem nejen v boji proti zubnímu kazu. Každodenní dokonalé odstranění zubního plaku je nejlepší prevencí závažnějších onemocnění celého lidského organismu, která mohou vznikat na podkladě přemnožení patologických mikroorganismů v ústech během lidského života. Jen správné techniky čištění, vhodně zvolené pomůcky a zodpovědný přístup je účinný. Návyky důkladně prováděné ústní hygieny je zapotřebí pěstovat již od útlého dětství. Výchova dítěte k orálnímu zdraví je svěřena do rukou těch nejpovolanějších a to jejich rodičů, avšak ne všichni mají zodpovědný přístup. Zubní kaz v dětském chrupu je stále nejčastějším chronickým onemocněním v České republice (Lenčová et. al. 2012, s. 168). Podle posledních studií je zaznamenán mírný pokles nových kariézních lézí u předškolních dětí oproti 90. letům 20. stol., tato čísla však nedosahují výsledků mnoha zemí, které jsou v úrovni dentální hygieny, a tím i v boji proti zubnímu kazu, daleko před námi (Ivančáková 2012, s. 119). Stále mnoho rodičů se domnívá, že kvalita a odolnost chrupu je podmíněna pouze geneticky a tudíž se nedá nijak ovlivnit. Dosud je zakořeněn názor, že dočasný chrup není vlastně potřebný, neboť setrvá v ústech krátkou dobu. Stále rodiče věří, že i malé dítě je schopno postarat se o svůj chrup samo a následky dětských chyb se jich netýkají. Někteří doposud neuznávají, že nejlepšími pomocníky proti téměř všem problémům, které mohou v dětských ústech nastat, jsou správně zvolené dentální pomůcky a důsledná orální hygiena. Jako matka dvou malých dětí, považuji správné informace o orální hygieně v dětském věku za velmi důležité. Jako zdravotní sestra, pracující několik let ve stomatologické ordinaci, až příliš často sleduji důsledky selhání péče rodičů v podobě zástupů dětí, které jsou v nízkém věku nuceny podstoupit ošetření zubního kazu. A bohužel i nad velmi malými dětmi často zaznívá věta: Já ti říkala, čisti si zuby pořádně! Cílem této práce je posouzení dentální hygieny u dětí. Prověření znalostí rodičů v péči o dětský chrup a zhodnocení postupů, kterými vedou své děti k samostatnosti v orální hygieně. Na základě výsledků výzkumu jsem vytvořila edukační leták, který poskytuje rodičům oporu v zajištění orálního zdraví dítěte. 14

CÍLE PRÁCE 1. Popsat důležité body oboru pedostomatologie ovlivňující orální zdraví dětí do 10 let. 2. Zjistit, kde rodiče získali informace jak pečovat o dětský chrup. 3. Zjistit, zda mají rodiče správné informace k výběru dentálních pomůcek a podle čeho se v široké nabídce orientují. 4. Zjistit, jaké jsou znalosti rodičů o orální hygieně v dětském věku. 5. Vytvořit ucelený edukační materiál přibližující rodičům základy správné péče o dětský chrup. 15

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. ANATOMIE 1.1. Dutina ústní Dutina ústní (cavitas oris) je vstupem do trávicího ústrojí. Jejím úkolem je mechanická úprava potravy před vlastním zpracováním v následných oddílech. Uplatňuje se též jako cesta dýchací a podílí se na artikulaci řeči (Grim et. al. 2005, s. 12). Vpředu je dutina ústní ohraničena rty (labia oris), po stranách tvářemi (buccae), horní oddíl tvoří patro (palatum) a spodní oddíl spodina dutiny ústní. Zadní stěna chybí, zde dutina ústní přechází v hltanovou úžinu (isthmus faucium). Obsahem dutiny ústní je jazyk (lingua), zuby (dentes), patrová mandle (tonsila palatina) a slinné žlázy (glandula salivaria) (Naňka et. al. 2015, s. 142). 1.2. Zuby Zuby (dentes) jsou bílé, kosti podobné orgány zasazeny v zubních lůžcích (alveolus dentis), ve dvou zubních obloucích v dutině ústní. Soubor všech zubů označujeme hromadným pojmem dentice. Slouží člověku k ukusování a žvýkání potravy. Uplatňují se i při tvorbě řeči, ochraně měkkých struktur a v neposlední řadě zastávají funkci estetickou (Grim et. al. 2005, s. 14). Během života vyrostou člověku dvě sady zubů, dočasná dentice (dentes deciduales) a trvalá dentice (dentes permanentes). K popisu polohy zubu v dutině ústní se využívá tzv. zubní kříž. Nejpoužívanější variantou, doporučovanou FDI (Féderation Dentaire Internationale) je dvouciferný systém, viz obrázek 1 (Gojišová et. al. 1999, s. 10). 1.3. Morfologie zubu U každého zubu popisujeme: korunku (korona dentis), krček (collum dentis), kořen (radix dentis) a dřeňovou dutinu (cavitas dentis). Podle tvaru zubní korunky rozlišujeme řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), zuby třenové (dentes premolares) a stoličky (dentes molares) (Merglová et. al. 2000, s. 9). Zubní korunka Korunka je vystupující částí zubu do dutiny ústní. Kousací, neboli okluzní plocha je u premolárů a molárů různě zvrásněna rýhami, které tvoří kousací hrbolky. U řezáků a špičáků se popisuje plocha řezací. K dalšímu popisu plošek zubu se používají termíny: bukální - přivrácené k tváři, orální - přivrácené do vlastní dutiny ústní. Plochy aproximální, 16

tedy mezizubní nesou označení mesiální ke středu zubního oblouku a distální odvrácené od středu zubního oblouku (Kilian et. al. 2012, s. 9). Zubní krček Krček zubu tvoří přechod mezi korunkou a kořenem zubu. Je to místo styku skloviny, zuboviny a cementu. Přirozeně jej kryje dáseň (Mazánek et. al. 2014, s. 26). Zubní kořen Kořenem zubu je označována část zasazená do alveolární kosti. Jeho povrch pokrývá zubní cement. Kořen zubu je buďto celistvý, pak mluvíme o jednokořenovém zubu nebo rozdělen, pak mluvíme o zubu vícekořenovém. Uvnitř se nachází zubní kanálek, který je pokračováním dřeňové dutiny. Hrot zubního kořene je místem vstupu cév a nervu do zubu (Šedý 2012, s. 173). Dřeňová dutina Dřeňová dutina je v korunce i kořeni zubu, jejím obsahem je zubní dřeň (Mazánek et. al. 2014, s. 174). 1.4. Histologie zubu Zub se skládá z několika druhů tvrdých zubních tkání. Sklovina (email), zubovina (dentin), cement (cementum) a zubní dřeně (pulpa dentis) (Merglová et. al. 2000, s. 9). Sklovina Sklovina je nejtvrdší substancí lidského těla, tvoří ji až 97 % anorganických látek. Má bílou barvu a pokrývá zubní korunku (Merglová et. al. 2000, s. 9). Zubovina Zubovina je základní stavební součástí zubu, je pružná a ne tak tvrdá jako sklovina, obsahuje kolem 80 % anorganických látek. Má žlutou barvu, tvoří největší část zubu, proto určuje jeho tvar (Šedý 2012, s. 86). Cement Zubní cement je strukturou podobný kosti a pokrývá povrch zubního kořene a krčku. Je součástí závěsného aparátu zubu, upínají se do něj kolagenní vlákna ukotvující zub na svém místě (Mazánek et. al. 2014, s. 30). 17

Zubní dřeň (pulpa dentis) Zubní dřeň je růžová hmota tvořena řídkým vazivem, jenž zcela vyplňuje zubní dutinu a vnitřní prostor kořenových kanálků. Obsahuje množství cév a zakončení nervových vláken (Šedý 2012, s. 87). 1.5. Parodont Parodont (parodontium) je souborné označení pro všechny struktury ukotvující zub na svém místě v alveolu. Funkčně jdou struktury parodontu rozdělit na tkáně podpůrné (alveolární kost, zubní cement a ozubici) a krycí (gingiva a spojovací epitel). Do alveolární kosti je zub umístěn vklíněním (gomphosis) (Naňka et. al. 2015, s. 145). Existence parodontu je spjata s přítomností zubu, rostou společně a po ztrátě zubu dochází k jeho zániku. Zubní cement obsahuje 70 % anorganických látek, má nažloutlou barvu a pokrývá celý kořen zubu, někdy i krček. Ozubice (periodontium) je soubor vazivových vláken spojující cement s alveolární kostí zhruba na 2/3 zubního kořene a zubní cement a dáseň na zbylé 1/3 (Šedý 2012, s. 175). Dáseň (gingiva) je sliznice obklopující krček zubu, je přechodem mezi sliznicí dutiny ústní a vlastním zubem. Zdravá dáseň má jemně růžovou barvu s naznačeným dolíčkováním. Jejím hlavním úkolem je zamezení průniku škodlivých mikroorganismů ke kořenovým strukturám (Mazánek et. al. 2014, s. 32). 1.6. Slina Tři páry velkých slinných žláz spolu s malými slinnými žlázami rozesetými po celé dutině ústní vyprodukují denně zhruba 1-1,5 l slin. Produkce sliny podléhá cirkadiálnímu rytmu a je ovlivněna vnějšími faktory i emocionálním a psychickým stavem. Složením je slina směsí vody (99 %), anorganických a organických látek. Její ph je 7 - neutrální (Hellwig et. al. 2003, s. 31). 1.7. Slina ve vztahu k zubu Ve vztahu k zubu jsou ve slině obsaženy důležité minerální látky jako vápník, sodík, draslík fosforečnany, chloridy a fluor. Dále pak pufrovací systém bikarbonátový a fosfátový. Bikarbonát prostupuje zubním plakem a neutralizuje organické kyseliny, čímž se prodlužuje možnost remineralizace porušené zubní skloviny, díky anorganickým složkám sliny (Minčík et. al. 2014, s. 66). Mechanicky pak slina omývá povrch zubu, zajišťuje tak jeho fyziologické samoočišťování (Kilian et. al. 2012, s. 16). 18

2. VÝVOJ CHRUPU 2.1. Intrauterinní vývoj chrupu Pupeny pro dočasnou dentici se formují mezi 6. - 8. týdnem embryonálního vývoje. Zakládání stálé dentice začíná kolem 20. týdne prenatálně a končí zhruba 10. měsícem postnatálně (Šedý 2012, s. 31). Na vývoji zubů se podílejí dvě zárodečné tkáně ektoderm a mesoderm. Vývoj zubů počíná vytvořením dentogingvinální lišty (zubní lišty), která probíhá v celé délce vyvíjejících se čelistí. Na spodní části lišty dochází na určených místech k množení buněk, vznikají zubní pupence, nejprve primární pro zuby mléčné a následně sekundární pro zuby stálé. Během svého vývoje prochází zub několika stádii. Vznik, proliferace, histodiferenciace, morfodiferenciace, aposice, mineralizace a erupce, schématické znázornění viz obrázek č. 2 (Merglová et. al. 2011, s. 12-14). Růst zubních tkání se šíří z růstových center, jejich počet je shodný s počtem zubních hrbolků a lze je pozorovat při RTG zobrazení. Kontrolu nad vývojem zubu má centrální nervová soustava a endokrinní systém, hlavně hypofýza a štítná žláza (Komínek et. al. 1980, s. 25, 30). 2.2. Poruchy vývoje zubů Během vývoje zubu, může dojít k poruše vývoje působením genetických nebo zevních vlivů, které se dále dělí na místní a celkové. Přehledné tabulky celkových a místních vlivů viz obrázek č. 3 a 4. Poruchy vývoje zubů členíme na anomálie počtu zubů, anomálie tvaru zubů, anomálie velikosti zubů, anomálie tvorby zubních tkání, anomálie polohy zubů a anomálie vývoje a prořezávání z hlediska časového (Merglová et. al. 2011, s. 25, 26). 2.3. Dočasná dentice Dočasná nebo mléčná dentice (dentes decidui, dentes lactei) má 20 zubů. Obsahuje 8 řezáků, 4 špičáky a 8 stoliček (Komínek et. al. 1980, s. 32, 33). Prořezávání dočasných zubů začíná kolem 6. měsíce věku dítěte. Posloupnost erupce po jednom kvadrantu je číselným znázorněním 1, 2, 4, 3, 5. Tabulka mineralizace, prořezávání a dokončení vývoje kořene mléčných zubů, viz obrázek č. 5. Kolem prvního roku života má dítě 8 zubů, koncem druhého roku 16 zubů, a do 30 měsíců věku by měl být v ústech prořezán kompletní dočasný chrup (Šedý 2012, s. 32, 33). Kompletní dočasná dentice slouží člověku zhruba po dobu 4 let. Kolem 6. roku věku vstupuje dítě do období smíšené dentice, které je charakterizováno přítomností mléčných i stálých zubů v dutině ústní. Dočasné zuby začínají nahrazovat jejich stálí nástupci (Merglová et. al. 2000, s. 12). 19

2.4. Trvalá dentice Trvalá dentice má 28-32 zubů, variabilní počet je dán přítomností či nepřítomností třetího moláru (zubu moudrosti). Obsahuje 8 řezáků, 4 špičáky, 8 třenových zubů a 8-12 stoliček. Stálé zuby prořezávají mezi 6. a 13. rokem věku dítěte (Komínek et. al. 1980, s. 33). Jako první obvykle prořezávají dolní řezáky, nebo první stálá stolička (6), u děvčat o něco dříve než u chlapců. Pořadí erupce se v horní a dolní čelisti liší. Číselným znázorněním se zuby prořezávají v dolní čelisti: 1, 6, 2, 3, 4, 5, 7, v horní čelisti: 6, 1, 2, 4, 5, 3, 7. Celkově trvalá dentice vykazuje větší variabilitu prořezávání. Tabulka mineralizace, prořezávání a dokončení vývoje kořene stálých zubů, viz obrázek č. 6. Vliv na erupci zubu mají faktory genetické, pohlaví, rasa a sociální. Ve vyspělých zemích prořezávají zuby dětem dříve, což je dáno lepší životosprávou a dřívějším nástupem puberty (Merglová et. al. 2011, s. 21). Celkový vývoj stálého zubu je dlouhodobý proces, od založení přes prořezání až k definitivnímu ukončení růstu a uzavření kořene potřebuje zub 10-12 let (Šedý 2012, s. 33). 2.5. Rozdíly mezi dočasným a trvalým zubem Mezi mléčným a trvalým zubem je několik rozdílů. Dočasný zub má mléčně bílou až namodralou barvu, stálý zub je fyziologicky zbarven do odstínu žluté, někdy šedé barvy s tmavším odstínem u krčku zubu (Komínek et. al. 1980, s. 41). V porovnání velikosti vede stálý zub nad mléčným, avšak proporcionálně je kořenový systém mléčného zubu větší než u zubu stálého. Kořeny mléčných zubů jsou delší, tenčí a rozepjaty do větší šíře, pokud se jedná o vícekořenový zub (Naňka et. al. 2015, s. 146). Sklovina mléčného zubu je tenčí, ztluštělá u krčku zubu a poréznější, naopak dřeňová dutina je větší a často vybíhá v rozích. Tvrdé zubní tkáně jsou u dočasného zubu zastoupeny méně a jsou méně mineralizovány. Z toho vyplývá i větší náchylnost k poškození (Šedý 2012, s. 181). 20

3. POŠKOZENÍ TVRDÝCH ZUBNÍCH TKÁNÍ 3.1. Eroze Eroze tvrdých zubních tkání je nevratné poškození způsobené chemickým procesem, bez vlivu mikroorganismů. Vzniká po opakovaném kontaktu zubu s velmi nízkým ph (ph 1-3). Napadena může být sklovina i dentin, čímž dochází ke zvýšené citlivosti zubu. Z potravin konzumovaných dětmi takto působí koncentrované džusy, citrusové ovoce, žvýkací vitamínové doplňky s vitaminem C a všechny nápoje kolového typu (Merglová et. al. 2011, s. 79, 80). K erozivním defektům může docházet i při nedodržení odstupu mezi jídlem a čištěním zubů. Fyziologický pokles ph po jídle změkčuje sklovinu, návrat do protektivních hodnot trvá cca 30 minut (Mazánek et. al. 2014, s. 249). 3.2. Abraze Abrazí rozumíme poškození tvrdých zubních tkání otěrem. K porušení skloviny a následně i dentinu dochází v důsledku častého kontaktu zubu s jinou pevnou strukturou. V dětském věku to bývá nejčastěji noční skřípání zuby (bruxismus), okousávání tužek nebo častá konzumace tvrdých potravin (Hellwig et. al. 2003, s. 50). 3.3. Zubní kaz Podle definice z roku 2001 je zubní kaz infekční nakažlivé onemocnění, které vyústí v destrukci tvrdých zubních tkání kvůli metabolitům kyselinotvorných bakterií zubního plaku, přítomnému biofilmu a sacharidům (Seydlová 2015, s. 17). Zubní kaz (caries dentis) je místní infekční onemocnění, postihující tvrdé zubní tkáně v dočasném, smíšeném i stálém chrupu. Je nejrozšířenější chorobou na celém světě a lidskou populaci postihuje od samého počátku. Značným problémem se stal s rozvojem moderní civilizace a zvýšením přijmu sacharidů ve stravě. Projevem zubního kazu je demineralizace a následný rozpad tkání zubu (Mazánek et. al. 2014, s. 248). V dětském věku je popisován ECC (early childhood caries) - zubní kaz časného dětství, v dřívější literatuře nazýván medový kaz. Dle definice je za časný kaz v dětském věku považován každý kariesní defekt objevující se v prvních 71 měsících života dítěte (Merglová et. al. 2009, s. 28, 29). 21

3.3.1. Příčiny a vznik zubního kazu Dle současných názorů se na vzniku zubního kazu podílejí 4 faktory, vnímavá zubní tkáň, ústní bakterie, dieta a čas (Merglová et. al. 2000, s. 13). Prakticky ihned po vyčištění zubů se na povrchu začne tvořit tenká vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin. Tento film, označován jako pelikula je záhy kolonizován bakteriemi trvale osidlujícími dutinu ústní. Nejznámější kariogenní bakterií je streptococcus mutans, který se do dětských úst nejčastěji přenese z úst matky. Z pelikuly spolu se zbytky potravy se tak začne tvořit zubní plak, ve kterém namnožené mikroorganismy zpracováním přijatých sacharidů začnou produkovat kyselé látky způsobující demineralizaci skloviny (Kilian et. al. 2012, s. 15). První známkou destrukce chrupu kazem je demineralizace skloviny, projevující se křídově bělavou skvrnou. V této fázi je kazivá léze reverzibilní, zvýšenou orální hygienou a příjmem fluoridů se proces zastaví nebo vyhojí. V dalších fázích již dochází k rozpadu skloviny i zasaženého dentinu a objevuje se kazivá léze jako pohledem zachytitelná prohlubeň v zubu, která může mít žluté, nahnědlé nebo až černé zbarvení (Minčík et. al. 2014, s. 67-71). Zubní kaz nejčastěji vzniká na místech hůře dostupným čištění, jako jsou hluboké rýhy stoliček, krčková část zubu, kde nejsnáze ulpívá zubní plak a zbytky potravy. U dětí jsou ohroženy i řezáky pokud je zub vystaven častému kontaktu se sladkou tekutinou (Seydlová 2015, s. 18, 19). Dětský zub je k zubnímu kazu náchylnější již svou anatomickou a histologickou stavbou (Fialová et. al. 2000, s. 55). 3.3.2. Stanovení rizika zubního kazu u dětí Pro předvídání kazivosti chrupu v dětském věku se využívá několik metod umožňující vyhledat děti se zvýšeným rizikem vzniku zubního kazu. K vyhodnocení jsou zapotřebí anamnestická data nejen dítěte, ale i matky spolu se zhodnocením socioekonomické situace. Dále je možno provést testy ke zjištění hladiny kariogenních mikroorganismů ve slinách a plaku. A porovnání rizikových a ochranných faktorů (Merglová et. al. 2009, s. 38). Mezi protektivní faktory se řadí pravidelná ústní hygiena dítěte, optimální přísun fluoridů, kladný přístup rodičů ke stomatologické péči a další. K rizikovým faktorům přičítáme přítomnost zubních kazů a parodontopatií u matky, přítomnost zubního plaku na bukálních ploškách zubů dítěte. Usínání, nebo spánek dítěte s dětskou lahví, která obsahuje jinou tekutinu než vodu, noční 22

kojení dle libosti po dosažení 1,5 roku věku dítěte, ale i nízkou životní úroveň rodiny, nezaměstnanost a nízkou vzdělanost rodičů a další (Merglová et. al. 2010, s. 16, 17). 23

4. PREVENCE ZUBNÍHO KAZU Nejúčinnější metodou prevence zubního kazu je rozrušení všech vyvolávajících faktorů. Tedy úprava stravovacích návyků, dokonalá dentální hygiena, přiměřená fluoridace a to vše ve správné časové posloupnosti (Mazánek et. al. 2014, s. 249). Prenatální prevence Zahájení edukace o prevenci zubního kazu je důležité již v těhotenství, nastávající matky mívají velký zájem o zdraví svého nenarozeného dítěte. Proto je vhodné tuto touhu podpořit včasnými a správnými informacemi. Samotný chrup matky by měl být před porodem sanován a úroveň dentální hygieny vylepšena, pokud lékař konstatuje chyby, aby nedocházelo k možnosti nakažení dítěte kariogeními mikroorganismy (Merglová et. al. 2009, s. 61). Postnatální prevence Postnatální prevencí jsou všechna opatření všeobecně doporučována praktickými lékaři i stomatology v boji proti zubnímu kazu (Merglová et. al. 2009, s. 63). 4.1. Výživa Bohužel neexistuje žádná speciální dieta, která by zabránila vzniku zubního kazu, avšak omezením přijmu sacharidů, můžeme dosáhnout výrazného omezení vzniku kazivých lézí (Hellwig et. al. 2003, s. 71, 72). Racionální výživa by měla být součástí života každého z nás, je důležitá z hlediska zdraví dutiny ústní i celého těla. Sacharidy jsou však součástí téměř všech potravin a to v různých podobách. Nejběžněji zastoupenými sacharidy jsou sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza a laktóza. Škroby bez tepelné úpravy nevykazují kariogenní účinek, avšak po tepelné úpravě již představují jisté riziko (Seydlová 2015, s. 37, 38). Velký význam jako složení potravy má i frekvence jejího přijmu během dne. Mikroorganismy osidlující povlak dokáží využít k tvorbě kyselin téměř každou potravinu. Ze sladkých rychleji, z tepelně upraveného škrobu pomaleji, avšak jejich částečky ulpívají na zubech lépe a zůstávají v ústech delší dobu (Mazánek et. al. 1999, s. 72). 4.2. Dentální hygiena Ústní hygiena (oral, mouth nebo dental hygiene) je definována jako osobní údržba čistoty a hygieny zubů a ústních struktur, včetně protetických náhrad a ortodontických přístrojů, čištěním zubů, stimulací tkání, masážemi dásní hydroterapií i jinými procedurami 24

doporučenými lékařem, či hygienistkou, pro zachování zubního a ústního zdraví (Kilian et. al. 1999, s. 67). Zubní mikrobiální plak je jednou z hlavních příčin vzniku zubního kazu, nebo případných parodontopatií. Jeho pravidelné a systematické odstraňování je úkolem dentální hygieny. Ústní hygienu v základu dělíme na domácí a profesionální péči (Nováková 2011, s. 193, 194). Základním úkonem domácí dentální péče je každodenní odstraňování zubního plaku i zbytků potravy zubním kartáčkem a pastou, které nelze nahradit žádným léčebným postupem prováděným ve stomatologické ordinaci (Merglová et. al. 2000, s. 25). Profesionální péči v oboru dentální hygieny poskytují buď stomatologové při pravidelných zdravotních prohlídkách, nebo specializovaný dentální hygienik (hygienistka). Jejich úkolem je zhodnocení stavu domácí hygieny, motivace a případná úprava techniky čištění zubů, následovaná doporučením vhodných dentálních pomůcek (Botticeli 2002, s. 75). Úroveň dentální hygieny je jedním z ukazatelů vztahu člověka k jeho vlastnímu chrupu. Stejné pravidlo se dá aplikovat na posouzení zájmu rodičů v péči o chrup, zejména malých dětí (Kovaľová et. al. 2010, s. 235). 4.2.1. Základní pravidla domácí dentální péče Ideální by bylo čistit zuby po konzumaci jakékoliv potraviny. V běžných podmínkách zuby čistíme minimálně dvakrát denně, ráno po snídani a večer před spaním. U malých dětí s pravidelným odpoledním spánkem přidáváme čištění i po obědě. Večerní péče má být daleko pečlivější s přihlédnutím na snížené množství sliny během spánku. Po konzumaci zvýšeně kariogenních potravin je doporučován alespoň výplach úst vodou (Rošková 2010, s. 38). Doba, po kterou je nutno zuby čistit, je u každého jiná, záleží na věku a manuální zručnosti dítěte. Zuby se čistí tak dlouho dokud nejsou všechny jejich plošky čisté, obecně doporučované limity jsou 3 minuty ráno a 5 minut večer (Thomas 2012, s. 29). 4.2.2. Dentální hygiena v dětském věku Zdraví dětského chrupu je plně v rukou rodičů. V dětství se vytvářejí a upevňují veškeré návyky a k nim patří i péče o chrup. Základem správného návyku dentální hygieny je dokonalá péče, příklad rodiče a profesionální péče v podobě stomatologických prohlídek, případně návštěvy dentální hygieny ve starším dětském věku (Kovářová et. al. 2011, s. 43). 25

Novorozenecký a kojenecký věk Bezzubá ústa novorozence a kojence do prořezání prvního zubu nejsou ohrožena zubním kazem. Přesto je doporučováno setřít dásně po každém kojení, nebo krmení z lahve, navlhčenou bavlněnou plenou, nebo gázou, jako prevence plísňových onemocnění a počátek zvykání dítěte na pravidelnou zubní péči (Kilian et. al. 2012, s. 23). Po prořezání prvních zubů, zhruba kolem 6. měsíce věku se začíná s pravidelným čistěním. Nemusí být použit rovnou dětský kartáček, dostačující je setření mléka a zbytků potravy navlhčenou bavlněnou plenou, nebo použít gumový návlek opatřený štětinkami, tzv. prsťáček. K hygienickým opatřením je nutno přistupovat i po nočním krmení. Produkce slin a tím i samoočišťovací schopnost zubů je v noci fyziologicky snížena, zvláštní pozornost je zaměřena nad horní řezáky, místo pod horním rtem, kde je produkce slin minimální (Kovářová et. al. 2011, s. 45, 46). Batolecí věk Do tří let věku dítěte, tedy v batolecím období dokončí dočasný chrup svou erupci. Jakmile se prořežou stoličky je načase zakoupit skutečný dětský zubní kartáček. Rodiče čistí dětem zuby minimálně dvakrát denně a zvykají je na pravidelnou ústní hygienu. Zhruba kolem druhého roku, by již mělo být dítě motivováno k nácviku pravidelné samostatné orální hygieny (Merglová et. al. 2009, s. 64, 65). Ve věku dvou a tří let však dítě používá zubní kartáček jako hračku a je tedy nezbytné, aby rodiče chrup samy dokonale vyčistili. Počáteční mírné protestování dítěte, by nemělo být záminkou pro nedokonalou ústní hygienu a rodiče by se neměli nechat odradit počátečními neúspěchy (Šedý 2014, s. 33). Předškolní věk Děti ve věku 3 až 6 let se pod dohledem dospělé osoby učí správné a pravidelné orální hygieně. Při nácviku čištění je snahou podpořit systematičnost a začít pracovat na správné technice. Důležitý je v tomto období příklad rodičů, nebo pečující osoby. Dětská zvídavost a snaha napodobit dospělé je vítaným pomocníkem (Merglová et. al. 2009, s. 65). Dobu strávenou čištěním zubů je vhodné dětem zpříjemnit oblíbenou písničkou, recitací říkanky, nebo se nechat inspirovat množstvím pohádek o zoubcích. Příjemný návyk se zažívá rychleji než přetrpěný úkon (Jelínková et. al. 2006, s. 223). Předškolní děti mají být vedeny k samostatnosti, co se ústní hygieny týká, nelze však předpokládat, že dokáží zuby dokonale vyčistit. Každodenní dočištění pro dítě těžko dostupných míst, by mělo být v tomto věku pro rodiče samozřejmostí (Fialová et. al. 2000, s. 151). 26

Mladší školní věk Ve věku 6 let by již dítě mělo zvládat samostatně si vyčistit chrup. Zlepšující se motorické schopnosti umožňují nácvik složitějších metod čištění. Neustálý dohled rodičů je však nezbytný i zde, doporučuje se dočišťovat dětem zuby minimálně do 8 let věku a kontroly míry vyčištění až do 10 let (Mazánek et. al. 1999, s. 66). 4.2.3. Pomůcky k dentální hygieně Prostředky k domácí dentální hygieně se dělí na mechanické a chemické. Používají se současně, přičemž mechanické pomůcky stále hrají prim. Zubní plak se dá dokonale odstranit pouze mechanickou cestou. Ani nejlepší chemické prostředky neodvedou stejnou práci, jako zubní kartáček (Kilian et. al. 1999, s. 69). 4.2.3.1. Zubní kartáčky Základní pomůckou k odstranění zubního plaku ze zubů jsou stále zubní kartáčky. Rozdělit je můžeme na manuální a elektrické. Elektrické zubní kartáčky byly vyvinuty přednostně pro osoby se sníženou motorickou zručností (Jirků 2013, s. 40). Nejdůležitější částí manuálního kartáčku a rozhodujícím faktorem při jeho výběru je hlavice, nebo - li pracovní část kartáčku. Úchopová část by měla dobře sednout do dětské ruky, příliš krátká, nebo naopak dlouhá rukojeť nepřenáší správně pracovní tlak a čištění je tak méně efektivní. I barevný motivační vzhled dětského kartáčku může sehrát svou roli (Úlehla 2014, s. 146). Doporučení vzhledu hlavice manuálního zubního kartáčku pochází z roku 1973, kdy na Symposium of Oral Hygiene bylo stanoveno následující. Délka hlavičky pro dětská ústa je 15 mm. Optimální délka vláken 7-10 mm, konce vláken zaoblené, zástřih celé hlavičky kartáčku rovný. V současné době se používají vlákna umělá, neboť přirozeně zachycují méně nečistot (Slezáková et. al. 2014, s. 172). Dalším ukazatelem kvality je průměr vláken, který má vliv na měkkost, nebo tvrdost kartáčku. Pohybuje se od 0,15 mm do 0,25 mm. Pro děti používáme zásadně měkké kartáčky, abychom předešli poranění jak gingivy, tak i tvrdých zubních tkání. Jednotlivá vlákna se v současnosti usazují do snopců ve 3-4 řadách, mezery mezi nimi jsou dle doporučení cca 2 mm, pro snadnější vymytí nečistot (Kilian et. al. 1999, s. 69). Pro dětská ústa a hlavně pro usnadnění péče o dětský chrup rodičům se vyrábí několik variací, nebo předchůdců klasického dětského zubního kartáčku. Nákusný kartáček se používá u dětí 27

s prořezávajícími se zuby. Prstový kartáček, návlek na prst osázen několika štětinkami, umožňuje hygienu prořezaných řezáků. A celogumový kartáček, usnadňující dítěti nácvik úchopu kartáčku, pro pozdější příjemnější přechod k nácviku sebepéče v oblasti dentální hygieny (Jirků 2013, s. 40). V neposlední řadě se při dětské ústní hygieně osvědčuje jednosvazkový kartáček. Jeho jediný svazek vláken dobře dostane k zadním stoličkám dítěte a dokonale vyčistí i velmi hluboké rýhy na okluzních ploškách, vzhledem k malé velikosti navíc nevyvolává dávicí reflex a nepodporuje tak nevůli k čištění distálních úseků chrupu (Merglová 2011, s. 322). Při každém použití zubního kartáčku dochází přirozeně k jeho opotřebení. K výměně by mělo docházet minimálně jednou za dva až tři měsíce, nebo pokud vlákna kartáčku jeví roztřepení a nezaujímají správný směr. Také po každé nemoci se doporučuje výměna (Merglová et. al. 2000, s. 26). 4.2.3.2. Zubní pasty Základem zubní pasty jsou abraziva, změkčovadla, plnidla, voda a aromatické látky zajišťující její chuť a vůni. Slouží k usnadnění mechanické očisty zubů, mají deodorační účinek na dech a jsou v některých případech využívány jako léčebné vehikulum. Zubní pasty dělíme na dětské, pro dospělé a terapeutické. Hlavním kritériem pro rozdělení je obsah přidaných látek (Mazánek et. al. 2014, s. 500). Přidání fluoridů do zubní pasty je jedna z možností místní fluoridace. Velký důraz má být kladen na správně zvolenou pastu pro daný dětský věk. Pro nejmenší děti do dvou let, lze doporučit zubní pastu bez obsahu fluoridů, nebo s obsahem do 500 ppm. Starší děti od 3 do 6 let mohou používat pastu s obsahem 1000 pmm fluoridů. Pro děti od 6 jsou určeny pasty s obsahem 1450 ppm fluoridů (Merglová 2011, s. 322). Dohled dospělé osoby při nanášení a používání zubní pasty je nezbytný, neboť dle průzkumů spolykají dvouleté děti až 70 % a pětileté ještě 50 % nanesené zubní pasty. Při zvýšeném přívodu fluoridů jsou ohroženy vyvíjející a mineralizující stálé zuby fluorózou, tedy skvrnitým zabarvením bělavé až nažloutlé barvy (Jirků 2013, s. 41). V otázce začátku používání zubní pasty se názory odborníků liší. Merglová ve své knize Zubní kaz a jeho prevence v časném dětském věku uvádí použití pasty od prořezání stoliček v množství umazaných štětinek (Merglová et. al. 2009, s. 64). Mazánek v knize Zubní lékařství - Propedeutika doporučuje používat zubní pastu až ve věku, kdy dítě umí pastu 28

vyplivnout (Mazánek et. al. 2014, s. 501). Poslední doporučení CDA (Canadian dental association) zní, používat zubní pastu před 36. měsícem věku u rizikových skupin dětí primárně ohrožených výskytem ECC v množství zrnka rýže, pod dohledem dospělé osoby (Schroth 2015, s. 20). Pro děti od 3 do 6 let je doporučené množství všeobecně známé jako velikost hrášku. Po dosažení šestého roku věku dítěte, je již možno pokrýt zubní kartáček ze 2/3 (Merglová 2011, s. 322). Stejně jako inovace v jiných oblastech zdravotnictví, ani stomatologie nezůstává pozadu. Novinkou ve složení past je přidání argininu. Od 70. let 20. století byl prováděn výzkum ve snaze ovlivnit kariogenní mikrobiální film pokrývající zuby - zubní plak. Cílem výrobků obsahující fluorid, je podpora remineralizace zubní skloviny. Zatím co na složení biofilmu nemá velký vliv. Arginin je přirozenou součástí sliny v množství 7-15 μmol/l. Studie z roku 2013 ukazuje, že lepší dostupnost argininu napomáhá zvyšování protektivních enzymů ve slinách a tím snižuje riziko demineralizace skloviny (Hellwig 2014, s. 38). 4.2.3.3. Mezizubní kartáčky a vlákna Kartáčky pro mezizubní prostory jsou stále pro některé lidi novinkou. Jejich používání v dětském věku se příliš nedoporučuje, protože dětský chrup je přirozeně méně mezerovitý než chrup stálý a mezizubní papily dosahují větší výšky (Šedý 2014, s. 48). Mezizubní hygienu mohou rodiče začít praktikovat u svých dětí po 5. roce věku, kdy se za dočasnými stoličkami objevuje první stálý molár, u přirozeně mezerovitějšího chrupu, nebo při vadách skusu. Samostatně používat mezizubní kartáčky nebo zubní vlákna se obecně doporučuje dětem od 12 let, kdy je stálý chrup kompletní, po důkladné edukaci stomatologem nebo dentální hygienistkou (Úlehla 2014, s. 149). 4.2.4. Techniky čištění zubů Správnou techniku čištění vybíráme pro dítě dle manuální zručnosti a věku. Důležitou roli hraje určitá systematičnost, aby se neopomněla některá zubní ploška. Metody čištění zubů mají vyhovovat z hlediska bezpečnosti pro dáseň i tvrdé zubní tkáně. Měly by být maximálně účinné a snadno osvojitelné. Dosud nejrozšířenější horizontální technika je nevyhovující a naprosto nedostačující, lze ji tolerovat pouze u dětí do tří let věku. Z technik čištění zubů, jsou pro děti doporučovány tři, s ohledem na věk a manuální zručnost (Merglová et. al. 2000, s. 28). 29

Metoda podle Foneho Doporučena pro děti od 3 do 6 let. Spočívá v drobných krouživých pohybech po všech zubních ploškách. Na bukální straně se čistí buď oba zubní oblouky současně, nebo každý zvlášť (Merglová 2011, s. 324). Vertikální kombinovaná metoda Známější označení je roll metoda, nebo od červeného k bílému. Doporučena pro děti od 6 do 10 let. Tato technika spočívá ve stíravých pohybech, vedených od dásně k hraně zubu, při nasazení kartáčku v úhlu 45 stupňů. Časově i manuálně náročnější pohyby by měly být před používáním bezpečně natrénovány před zrcadlem za dohledu rodiče, nebo dentální hygienistky. Okluzní plošky se u této metody čištění přejíždějí drobnými kroužky nebo horizontálními pohyby (Botticeli 2002, s. 88). Metoda dle Stillmana Doporučena pro manuálně zručné děti po 10. roce. Nasazení kartáčku a pohyb jsou stejné jako u roll metody s přidáním jemných vibračních pohybů (Mazánek et. al. 2014, s. 490). 4.2.5. Detektory plaku Nejlepším ukazatelem kvality čištění zubů je nepřítomnost nebo přítomnost a množství zubního plaku v ústech. Pro kontrolu účinnosti domácího čištění se dají využít detektory plaku, které se vyrábějí ve formě roztoku nebo tablet. Nejběžněji používaným barvivem je erytrosin. Některé detektory dokáží barevně rozlišit různě starý plak a upozornit tak na místa, kde je čištění dlouhodobě zanedbáváno (Botticeli 2002, s. 76). 4.3. Fluoridace V prevenci zubního kazu se sloučeniny fluoridů využívají již dlouhá léta. Přívod do lidského těla je možný dvojím způsobem. Cestou endogenní: fluoridací pitné vody, podáváním tablet NaF, pitím minerálních vod s obsahem fluóru, fluoridací soli nebo mléka. Nebo cestou exogenní: fluoridací povrchu zubu za použití zubních past, roztoků, gelů, nebo laků (Broukal 2015, s. 71). 4.4. Pečetění fisur Pečetění fisur je preventivním zákrokem přispívajícím k redukci výskytu zubního kazu v hlubokých fisurách stálých premolárů a molárů. Dno zubní fisury často zasahuje až k dentinosklovinné hranici a případný kaz zde může rychle prostupovat. Ideální pro pečetidlo je čerstvě prořezaný zub, maximálně do 4 let od erupce (Hellwig et. al. 2003, s. 88). 30

Nápad znemožnit usazení plaku na těžko dostupných místech okluzních plošek není novinkou. První pokusy byly prováděny již Thadeusem Hyattem v roce 1924, používaným pečetidlem byl však amalgám a preventivní výplně nedosahovali předpokládaného výsledku. V současné době se využívají skloinomerní cementy, nebo fotokompozitní materiály (Fialová et. al. 2000, s. 72). 4.5. Preventivní stomatologické prohlídky Dávno pryč jsou doby, kdy každý žák povinně absolvoval stomatologickou prohlídku ve škole. V roce 1992 se povinnost přivést své dítě do stomatologické ordinace přesunula plně do rukou rodičů (Doubrava 2002). Pravidelné prohlídky jsou důležitou součástí primární prevence ve stomatologii. Zaměřují se v dětském věku na kontrolu erupce zubů, celkový vývoj orofaciálního systému a prevenci zubního kazu. Podle vyhlášky MZ ČR č. 70/2012 je stanovena frekvence návštěv pro děti a dorost následovně. Jedenkrát během prvního roku života v rozmezí 6. až 12. měsíce věku dítěte. A následně dvakrát za rok do dovršení 18 let věku (Sbírka zákonů 2012). U rizikových skupin dětí se zvýšeným výskytem zubního kazu jsou doporučeny i častější stomatologické kontroly, dle potřeby i 3-4 za rok (Merglová et. al. 2009, s. 69). První preventivní prohlídka uskutečněná v prvním roce života, má zásadní význam hlavně pro rodiče. Mají možnost s lékařem zkonzultovat veškeré dotazy ohledně dentálního zdraví svého dítěte. Měli by být poučeni nejen o nutnosti ústní hygieny v dětském věku, ale i o zásadách složení výživy a jejího podání (Kilian et. al. 1999, s. 96). Následující stomatologické prohlídky jsou kromě důležitosti stálého opakování zásad správné výživy, hygieny a prevence zubního kazu, důležité i pro samotné dítě. Pravidelný kontakt se stomatologem i prostředím ordinace umožňuje dítěti odbourat případný strach z neznámého prostředí a umožňuje lepší spolupráci při ošetření (Mazánek et. al. 1999, s. 62). Psychologická příprava dítěte na prohlídku či ošetření u stomatologa je plně v rukou rodičů. Někteří bohužel pod tíhou vlastních negativních zážitků ovlivňují stejným směrem i své dítě. Je tedy snahou stomatologického týmu vše uvést na pravou míru (Bártíková 2013, s. 39). Pro správnou komunikaci s dítětem je užíváno několika pravidel. Dítě musíme s ohledem na věk informovat o všem, co se bude v ordinaci dít, zda bude vyšetření či ošetření nepříjemné, nebo bude bolet a jak dlouho bude trvat (Plevová et. al. 2010, s. 70). Ve stomatologii se aktivně uplatňuje pravidlo tell, show, do - řekni, ukaž, udělej. Za použití správných, pro dítě srozumitelných výrazů (Thomas 2012, s. 91). 31

5. EDUKACE Význam slova edukace je výchova a vzdělávání jedince. Odvozen je z latinského educo, educare. Při edukačním procesu předáváme informace zcela záměrně, nebo nezáměrně. Edukační procesy probíhají po celý lidský život, každá znalost nebo dovednost nám byla předána jednou z možných forem (Juřeníková 2010, s. 9, 10). 5.1. Edukace ve stomatologii Edukace ve stomatologii má jistě výsostné postavení. Není jiné cesty než neustálé a pečlivé opakování všech preventivních opatření, která pomáhají v předcházení onemocnění zubů a dásní. Edukace a reedukace je součástí každé stomatologické prohlídky, má být vedena systematicky a s ohledem na věk klienta. V případě malých dětí, řádně edukujeme hlavně rodiče, kteří jsou po dlouhý čas zodpovědní za úroveň dentální hygieny a zdraví dětských úst (Vrublová 2010, s. 45, 46). 32

II. VÝZKUMNÁ ČÁST 6. VÝZKUMNÉ OTÁZKY 1. Kde rodiče získali informace o péči o dětský chrup? 2. Mají rodiče správné informace k výběru dentálních pomůcek? 3. Mají rodiče potřebné znalosti k péči o dětský chrup? 4. Jsou děti zvyklé na pravidelnou stomatologickou péči? 33

7. METODIKA PRÁCE 7.1. Použité metody Tato bakalářská práce je prací teoreticko-výzkumnou, zabývající se vytyčenými cíli. Nástrojem výzkumu bylo anonymní dotazníkové šetření. Dotazníkové šetření je výzkumnou metodou využívající písemné kladení otázek a zpětné získání písemných odpovědí. Je metodou nejvyužívanější, zejména pro svou ekonomickou nenáročnost (Gavora 2010, s. 122). Nestandardizovaný dotazník vlastní tvorby, viz příloha C, byl sestaven na základě výzkumných cílů a skládal se z 26 otázek. Dotazník obsahoval 11 otázek uzavřených, polouzavřených otázek bylo 12. Zbylé 3 otázky dotazníku byly otevřené, otázka č. 20 byla otázkou škálovací. Pilotní výzkum proběhl v listopadu 2015, rozdáním 10 dotazníků. Respondenti se na konci dotazníku mohli vyjádřit k pochopitelnosti otázek. Následně byly v dotazníku pozměněny respondentům nepřesné formulace. 7.2. Průběh výzkumu Výzkumné šetření probíhalo od 1. 12. 2015 do 29. 2. 2016 na stomatologické klinice ve Středočeském kraji. Souhlas majitele kliniky umožnil výzkum v 5 stomatologických ordinacích. Celkem bylo rozdáno 120 kopií dotazníku, zpět se vrátilo 113 dotazníků. Návratnost tedy činila 94 %. Nekompletně vyplněno bylo 14 dotazníků, byly proto z výzkumného souboru vyřazeny. Zbývajících 99 dotazníků bylo správně a kompletně vyplněno a mohly být zařazeny do výzkumu. 7.3. Výzkumný vzorek Respondenti, kteří se účastnili výzkumu, byli rodiče dětí ve věku mezi 5. a 10. rokem, navštěvující danou stomatologickou kliniku nebo přicházející na první preventivní prohlídku (první prohlídku na klinice). Na pohlaví rodiče nebyl brán při výzkumu zřetel. Respondenti byli předem typováni a vybíráni z objednacího systému na základě věku svých dětí, které doprovázeli na ošetření nebo preventivní prohlídky. Dotazníky byly předány respondentům po příchodu na kliniku, v prostorách recepce. Následně je rodiče vyplňovali v čekárnách kliniky před ordinacemi. Každý respondent vyplnil dotazník za jedno dítě a to i v případě, že jich měl 34

více. Jeden vyplněný dotazník tak odpovídá jednomu dítěti. Vyplněné dotazníky respondenti vhazovali do připraveného uzavřeného boxu na recepci kliniky při odchodu, čímž byla zajištěna anonymita dotazovaných. Vyplnění dotazníku bylo zcela dobrovolné. Jeho vyplněním vyjádřili respondenti souhlas se zpracováním poskytnutých údajů v této bakalářské práci. 7.4. Zpracování dat a prezentace výsledků Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány a vyhodnoceny pomocí programu Microsoft Office Excel 2013 a Microsoft Office Word 2013. Výsledná data jsou pro přehlednost znázorněna ve výsečových grafech, sloupcových grafech, tabulkách a doplněna slovním popisem. 7.5. Limit výzkumu Limitem tohoto dotazníkového šetření je hodnocení zcela subjektivních názorů respondentů. Tyto názory nebyly nijak kontrolovány, ani hodnocena správnost či nesprávnost odpovědí, ať už pohledem do dětských úst nebo čtením dokumentace. Sběr informací probíhal na stomatologické klinice, kde je jistý předpoklad zájmu rodiče o orální zdraví dítěte. 35

8. ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Následující kapitola obsahuje grafickou a slovní interpretaci výsledků dotazníkového šetření po jednotlivých otázkách. 1) Kde jste získali první informace o péči o dětský chrup? Při první preventivní prohlídce dítěte u stomatologa 34,3 % Z médií (TV, internet, časopisy) 29,3 % Od ostatních lidí 7,1 % Obrázek 1 Graf zdrojů, kde rodiče získali první informace o péči o dětský chrup Na obrázku č. 1 jsou graficky znázorněny zdroje, kde rodiče získali první informace o péči o dětský chrup. Největší skupina respondentů 34 (34,3 %) získala informace na první preventivní prohlídce s dítětem u stomatologa. Z médií (TV, internet, časopisy) získalo informace 29 (29,3 %) rodičů. Při stomatologické prohlídce v graviditě bylo edukováno 20 (20,2 %) matek, 7 (7,1 %) respondentů uvedlo možnost získání informací od ostatních lidí. Informace nikde nezískalo 6 (6,1 %) rodičů. Nejmenší skupinu 3 (3,0 %) tvoří rodiče edukováni dětským praktickým lékařem. Žena při stomatologické prohlídce v těhotenství 20,2 % Od dětského lékaře 3,0 % Informace jsem nikde nezískal/a 6,1 % 36

Počet odpovědí 2) Domníváte se, že se Vám dostalo veškerých a plně dostačujících informací o hygieně dětského chrupu od Vašeho zubního lékaře? Ano, ale přesto jsem si nějaké informace dohledal/a 25,3 % Ano, byl/a jsem dostatečně poučen/a 57,6 % Ne, i přes fakt, že o informace mám zájem 13,1 % Obrázek 2 Graf zhodnocení edukace, při první preventivní prohlídce dítěte Obrázek č. 2 dokládá, že 57 (57,6 %) rodičů je spokojeno s mírou informací, které se jim od zubního lékaře dostalo. Po dostatečné edukaci si další informace dohledávalo 25 (25,3 %) rodičů, 13 (13,1 %) rodičů vyjádřilo nespokojenost a 4 (4,0 %) respondenti nepovažují informace za důležité. Ne, nepovažuji to za důležité 4,0 % 3) Kde jste informace dohledával/a? 40 30 20 10 0 Internet 36 Odborné časopisy 5 2 1 1 Televize Dětský lékař Od lidí Zdroje informací Obrázek 3 Graf zdrojů, kde rodiče dohledávali informace o péči o dětský chrup Kde rodiče informace hledali, vidíme na obrázku č. 3. Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří v otázce č. 2 zvolili možnost ano, ale přesto jsem si nějaké informace dohledal/a nebo ne, i přes to, že o informace mám zájem, takových bylo 38. Někteří respondenti, uvedli více zdrojů, celkový počet zpracovaných odpovědí je 45 (100 %). Nejčastějším zdrojem informací byl v 36 (80,0 %) odpovědích internet. Odborné časopisy (bez upřesnění názvu) vypsali rodiče pětkrát (11,1 %). Televizi zmiňovaly dvě odpovědi (4,5 %) a po jedné (2,2 %) odpovědi byl zmíněn dětský lékař a ostatní lidi. 37

4) Domníváte se, že rodiče jsou dostatečně informováni o správné ústní hygieně v dětském věku? Nevím 25,3 % Ano 39,4 % Ne 35,3 % Obrázek 4 Graf názorů rodičů na celkovou informovanost o ústní hygieně v dětském věku Obrázek č. 4 interpretuje grafické rozložení názoru respondentů na celkovou informovanost rodičů o ústní hygieně v dětském věku. Největší skupina, 39 (39,4 %) respondentů se domnívá, že jsou rodiče dostatečně informováni, 35 (35,5 %) respondentů se domnívá, že rodiče nejsou dostatečně informováni o správné ústní hygieně v dětském věku. Bez vyhrazeného názoru je 25 (25,3 %) dotazovaných. 5) Kdy jste začal/a s čištěním chrupu svého dítěte? Zhruba kolem 1 roku věku dítěte 26,3 % S prořezáním prvního zubu 58,5 % Když se do úst prořezaly stoličky 6,1 % Když byl v ústech kompletní mléčný chrup 9,1 % Obrázek 5 Graf věku dětí, kdy rodiče začali s čistěním chrupu Na obrázku č. 5 je graficky znázorněn věk, kdy rodiče začali čistit chrup svých dětí. Nejvíce rodičů 58 (58,0 %) začalo s čištěním s prořezáním prvního zubu. Kolem jednoho roku začalo čistit 26 (26,3 %) respondentů. Možnost po prořezání stoliček uvedlo 6 (6,1 %) rodičů a po prořezání kompletního mléčného chrupu 9 (9,1 %) respondentů. Poslední možnost nečistíme, mléčný chrup čistit nepotřebuje nezvolil nikdo z dotazovaných. 38

6) Čím jste začínal/a čistit chrup Vašeho dítěte? Nákusný kartáček 23,2 % Klasický zubní kartáček 46,5 % Prstový kartáček 26,3 % Obrázek 6 Graf druhů pomůcek používaných v začátcích čištění dětských zubů Jakou pomůcku rodiče zvolili v počátcích čištění dětských zubů, vidíme na obrázku č. 6. Nejvíce rodičů 46 (46,5 %) začalo čistit klasickým zubním kartáčkem. Nákusný kartáček používalo 23 (23,2 %) respondentů, 26 (26,3 %) dotazovaných začínalo čistit prstovým kartáčkem. Nejméně 4 (4,0 %) rodiče zvolili možnost plenka / bavlněný polštářek. Variantu jiná možnost nevyužil nikdo z respondentů. Plenka / bavlněný polštářek 4,0 % 7) Kdy jste začal/a používat zubní pastu k čistění dětského chrupu? Okolo druhého roku věku dítěte 33,3 % Okolo prvního roku věku dítěte 57,6 % Okolo pátého roku věku dítěte 5,1 % Obrázek 7 Graf začátku používání pasty podle věku dětí Z obrázku č. 7 je patrné, že více než polovina, 57 (57,6 %) rodičů zařadila zubní pastu k čištění dětského chrupu okolo prvního roku věku dítěte. Kolem druhého roku dítěte to bylo 33 (33,3 %) dotazovaných, 5 (5,1 %) rodičů začalo přidávat zubní pastu k čistění okolo pátého roku. Poslední variantu jiná možnost využili 4 (4,0 %) respondenti. Jeden dotazovaný vypsal okolo tří let věku dítěte, poslední tři si nevzpomínají, kdy jejich dítě začalo používat zubní pastu. Jiná možnost 4,0 % 39

8) Znáte doporučené množství pasty při začátku používání? Umazané štětinky 25,3 % Velikost hrášku 60,6 % Jiná možnost 2,0 % Kolik dítě chce 3,0 % Není určeno 9,1 % Obrázek 8 Graf doporučeného množství zubní pasty při začátku používání, dle respondentů Obrázek č. 8 prezentuje znalost rodičů o množství zubní pasty při začátku používání. Nadpoloviční většina 60 (60,6 %) rodičů označila možnost velikost hrášku. Množství odpovídající umazaným štětinkám zvolilo 25 (25,3 %) rodičů. Množství není určeno, uvedlo 9 (9,1 %) respondentů a dle vůle dítěte 3 (3,0 %) respondenti. Jinou možnost zvolili 2 (2,0 %) rodiče a dopsali, že doporučené množství zubní pasty při začátku používání dítětem neznají. 9) Podle čeho jste vybírali/vybíráte zubní pastu? Podle zkušeností mých nebo známých 19,2 % Jakou chtělo dítě 8,1 % Podle ceny 5,0 % Jiná možnost 1,0 % Podle hladiny fluoru doporučené pro daný věk dítěte 33,3 % Podle doporučení stomatologa 27,3 % Podle reklamy v médiích 6,1 % Obrázek 9 Graf faktorů ovlivňující výběr dětské zubní pasty Faktory ovlivňující rodiče při výběru dětské zubní pasty znázorňuje obrázek č. 9. Nejvíce 33 (33,3 %) respondentů vybírá zubní pastu podle hladiny fluoru pro daný věk dítěte. Radu stomatologa uposlechne 27 (27,3 %) rodičů, 19 (19,2 %) respondentů se řídí zkušenostmi. K přání dítěte přihlíží 8 (8,1 %) dotazovaných. Podle reklamy zakoupí zubní pastu 6 (6,1 %) rodičů, 5 (5,0 %) dotazovaných vybírá podle ceny. Pouze 1 (1,0 %) respondent zvolil variantu jiná možnost a dopsal, že při nákupu dětské zubní pasty se řídí informacemi na obalu. 40

Počet odpovědí 10) Podle čeho jste vybírali/vybíráte dětský zubní kartáček? Podle štětinek 15,2 % Jiná možnost 3,0 % Podle ceny 6,1 % Podle vzhledu 7,1 % Podle doporučení stomatologa 41,1 % Podle předchozí zkušenosti 23,2 % Podle reklamy v médiích 4,0 % Obrázek 10 Graf faktorů ovlivňující rodiče při výběru zubního kartáčku Podmínky pro výběr zubního kartáčku prezentuje obrázek č. 10. Nejvíce 41 (41 %) rodičů, uposlechne radu stomatologa. Předchozí zkušenost využívá 23 (23,2 %) rodičů, 15 (15,2 %) respondentů vybírá podle štětinek. Vzhledem kartáčku se řídí 7 (7,1 %) rodičů, 6 (6,1 %) dotazovaných nakupuje podle ceny a 4 (4,0 %) respondenti vybírají pod vlivem reklamy. Variantu jiná možnost zvolili 3 (3,0 %) dotazovaní a dopsali dvakrát podle výrobce a jedenkrát podle spotřebitelského testu. 11) Znáte nějaká praktická doporučení, jak by měl dětský zubní kartáček vypadat? 50 40 30 20 10 0 46 40 31 11 4 3 3 3 2 2 1 1 1 1 1 Praktická doporučení pro dětský kartáček, dle rodičů Obrázek 11 Graf praktických doporučení pro dětský kartáček, dle respondentů Obrázek č. 11 prezentuje praktická doporučení pro výběr dětského zubního kartáčku. Z 99 respondentů uvedlo nějaké kritérium 59 rodičů, 40 rodičů uvedlo, že žádná doporučení neznají. Celkový počet odpovědí od 59 respondentů je 110 (100% v této otázce). Nejdůležitějším kritériem podle dotázaných rodičů je požadavek na měkkost, zmíněna byla v 46 (41,8 %) odpovědích. Malá hlavice v 31 (28,2 %) odpovědích a dobrá uchopitelnost v 11 (10,0 %) odpovědích. Další praktická doporučení byla zastoupena minimálně. 41

12) Jak často si Vaše dítě čistí zuby? Po každém jídle 3,0 % 2x denně 79,8 % Nečistí pravidelně 6,1 % 1x denně 11,1 % Obrázek 12 Graf frekvence čištění zubů Na obrázku č. 12 je graficky znázorněna frekvence čištění zubů během dne. Více než tři čtvrtě rodičů 79 (79,8 %) uvedlo, že jejich dítě si čistí zuby 2x denně. Možnost 1x denně zvolilo 11 (11,1 %) respondentů, 6 (6,1 %) dotazovaných přiznalo nepravidelnou dentální hygienu svého dítěte a 3 (3,0 %) rodiče uvedli možnost po každém jídle. Možnost nečistí vůbec nebyla označena ani jednou. 13) Jak dlouho si Vaše dítě čistí zuby? 3 minuty 31,3 % 2 minuty 50,6 % 5 minut 2,0 % Jiná možnost 3,0 % Dokud nejsou čisté 13,1 % Obrázek 13 Graf délky čištění zubů Z obrázku č. 13 je patrné, že polovina rodičů 50 (50,6 %) udala dvouminutové čištění chrupu svého dítěte. Možnost 3 minuty uvedlo 31 (31,3 %) respondentů, 13 (13,1 %) dotazovaných udalo časem neohraničený interval dokud nejsou čisté a 5 minutový interval zvolili 2 (2,0 %) rodiče. Jinou možnost uvedli 3 (3,0 %) rodiče a dopsali dvakrát 1 minutu a jedenkrát 4 minuty. 42

14) Kdy se Vaše dítě začalo učit manipulovat v ústech s kartáčkem? Okolo 2 roku 39,4 % Okolo 3 roku 18,2 % Okolo 4 roku 6,1 % Jakmile jej udrželo v rukou 34,3 % Okolo 5 let 2,0 % Obrázek 14 Graf rozložení věku dětí, kdy se učili manipulovat v ústech zubním kartáčkem Kdy dítě dostalo do rukou zubní kartáček prezentuje obrázek č. 14. Nejvíce 39 (39,4 %) respondentů udalo věk dvou let. Možnost jakmile jej udrželo v rukou zvolilo 34 (34,3 %) rodičů. Věk tří let uvedlo 18 (18,2 %) dotazovaných. Věk čtyř let udalo 6 (6,1 %) rodičů a pět let 2 (2,0 %) respondenti. Poslední variantu jiná možnost nezvolil nikdo z dotazovaných. 15) Od kolika let si Vaše dítě čistí zuby samo? Od 5 let 24,2 % Od 6 let 16,2 % Od 7 let 4,0 % Od 4 let 9,1 % Od 3 let 20,2 % Zatím samo nečistí, čistím mu je sám/a 8,1 % Od 2 let 18,2 % Obrázek 15 Graf rozložení začátku samostatného čištění, podle věku dítěte Věk, od kterého si děti čistí zuby sami, je vidět na obrázku č. 15. Rodiče byli v dotazníku upozorněni, aby tento okamžik počítali od chvíle, kdy již zuby jen kontrolují nebo dočišťují. Nejvíce rodičů 24 (24,2 %) uvedlo věk pěti let. Od tří let si čistí zuby sami děti 20 (20,2 %) rodičů. Věk dvou let označilo 18 (18,2 %) respondentů. Šestý rok uvedlo 16 (16,2 %) rodičů a čtyři roky 9 (9,1 %) respondentů. Sami zatím nečistí děti 8 (8,1 %) dotazovaných a 4 (4,0 %) rodiče umístili tento okamžik k sedmému roku věku dítěte. 43

16) Pokud si již Vaše dítě čistí zuby samo, kontrolujete míru vyčistění? Namátkově prohlédnu ústa 39,5 % Ano, otázkou: Vyčistil/a sis zuby? 19,8 % Ne, nechávám to plně na něm (ni) 2,2 % Ano, 1x denně prohlédnu ústa 19,8 % Ano, po každém čištění prohlédnu ústa 18,7 % Obrázek 16 Graf frekvence kontrol míry vyčištění zubů dítěte Obrázek č. 16 interpretuje, zda a jak rodiče kontrolují míru vyčištění chrupu svých dětí. Na tuto otázku odpovídalo 91 respondentů, děti 8 respondentů si zuby sami nečistí. Z celkového počtu 91 (100 % respondentů v této otázce) odpovědí, 36 (39,5 %) rodičů uvádí namátkovou kontrolu. Kontrolu jedenkrát denně uvedlo 18 (19,8 %) dotazovaných, stejný počet 18 (19,8 %) respondentů provádí kontrolu otázkou. Po každém čištění prohlédne dětská ústa 17 (18,7 %) respondentů a 2 (2,2 %) rodiče nechávají péči o zuby plně v rukou dítěte. 44

17) Pokud při kontrole zjistíte nedostatky, vrátíte dítě zpět k dočištění? Někdy 30,3 % Ano, vždy 67,5 % Ne 2,2 % Obrázek 17 Graf návratnosti dětí, pokud rodič zjistí nedostatečné vyčištění zubů Zda rodič vrátí dítě zpět, pokud zjistí nedostatečné vyčištění zubů, je vidět na obrázku č. 17. Na tuto otázku odpovídalo 89 respondentů, 2 rodiče dětské zuby po vyčištění nekontrolují a 8 dětí si nečistí svůj chrup samo. Z 89 (100 % respondentů v této otázce) odpovídajících, nadpoloviční většina rodičů 60 (67,5 %) vrátí vždy dítě zpět k dočištění. Pouze někdy zjedná nápravu 27 (30,3 %) dotazovaných a 2 (2,2 %) respondenti nevyžadují nápravu nikdy. 45

Počet dědí 18) Dočišťoval/a jste (dočišťujete) svému dítěti zuby? Pokud ano, do kolika let? Ano, do..let 31,9 % Ano, stále dočišťuji 51,6 % Ne, nedočišťoval/a 16,5 % Obrázek 18 Graf dočišťování dětských zubů rodičem Grafické zpracování otázky týkající se dočišťování/nedočišťování chrupu interpretuje obrázek č. 18. Stále zuby dětem dočišťuje 51 (51,6 %) rodičů. Nikdy dětem zuby nedočišťovalo 16 (16,5 %) respondentů. V minulosti dočišťovalo 31 (31,9 %) dotazovaných, nejčastěji ukončili dočišťování zubů svých dětí mezi 5. a 7. rokem věku viz obrázek č. 19. 8 7 6 5 4 3 2 1 0 8 7 7 3 2 1 1 3 4 5 6 7 8 9 Věk dětí Obrázek 19 Graf věku dítěte, kdy rodiče ukončili dočišťování zubů 46

Počet odpovědí 19) Nastane často situace, že si dítě zuby nevyčistí? Ne, nikdy 18,2 % Ano, ale zcela výjimečně 66,7 % Nevím 2,0 % Ano, poměrně často 13,1 % Obrázek 20 Graf vynechání dentální hygieny Obrázek č. 20 prezentuje frekvencí opomenutí čistění zubů. Nadpoloviční většina 66 (66,7 %) rodičů přiznává občasné vynechání. Nikdy neopomenou děti 18 (18,2 %) respondentů, 13 (13,1 %) dotazovaných zvolilo možnost poměrně často a 2 (2,0 %) rodiče nevědí. 20) Dentální hygienu svého dítěte hodnotím jako: 60 50 40 30 20 10 0 6 57 Vynikající Dobrou Dostačující Nevyhovující Nedokážu posoudit 27 Stupnice hodnocení 5 4 Obrázek 21 Graf hodnocení dentální hygieny dítěte, rodičem Jak by sami rodiče oznámkovali dentální hygienu svého dítěte, je patrné z obrázku č. 21. Více než polovina 57 (57,5 %) rodičů hodnotí dentální hygienu svého dítěte jako dobrou, 27 (27,2 %) dotazovaných jako dostačující. Pouze 6 (6,1 %) respondentů označilo možnost vynikající a 5 (5,1 %) dotazovaných nevyhovující, 4 (4,1 %) rodiče nedokážou dentální hygienu svého dítěte posoudit. 47