INTEGRACE ŽÁKŮ SE ZRAKOVÝM HANDICAPEM NA 2. STUPNI ZŠ ITEGRATION OF PUPILS WITH VISUAL HANDICAP IN SECONDARY SCHOOLS

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Pedagogiky a psychologie Studijní program: Učitelství pro druhý stupeň ZŠ Studijní obor (kombinace): Anglický jazyk - dějepis INTEGRACE ŽÁKŮ SE ZRAKOVÝM HANDICAPEM NA 2. STUPNI ZŠ ITEGRATION OF PUPILS WITH VISUAL HANDICAP IN SECONDARY SCHOOLS Diplomová práce: 08 FP KPP 016 Autor: Martina HOZOVÁ Podpis: Adresa: Mšenská 8 466 04, JABLONEC NAD NISOU Vedoucí práce: Konzultant: Mgr. Jana Wernerová Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh 104 11 3 9 42 18

V Liberci dne: 1. 12. 2009 Prohlášení Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Datum: 1. 12. 2009 Podpis

Poděkování Děkuji paní magistře Janě Wernerové za cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce. Děkuji také pracovníkům speciálně pedagogických center za poskytnuté informace a ochotu při spolupráci. Můj dík patří též rodičům za jejich podporu během celého studia.

Anotace Diplomová práce se zabývá problematikou zrakového postižení a integrace zrakově postižených žáků na druhém stupni běžné základní školy. Při zpracování diplomové práce byly využity poznatky popsané v odborné literatuře o zrakovém handicapu a především o integraci, speciálních pedagogických centrech a individuálním vzdělávacím plánu. Tyto poznatky byly aplikovány na konkrétní výzkum a byla provedena analýza současné situace integrace zrakově handicapovaných žáků na běžných základních školách. Byly stanoveny předpoklady, které zkoumají zúčastněné (integrovaný žák, učitel) v procesu integrace. Nakonec byly tyto hypotézy vyvráceny či potvrzeny a vyhodnocené výsledky by měly přispět k zmapování současné situace v integraci zrakově postižených na základních školách. Výzkum byl veden na celém území republiky, získané poznatky by mohly pomoci odhalit silné a slabé stránky integrace. Klíčová slova Speciální pedagogika, zrakový handicap, zraková vada, zrakově postižený žák, integrace, segregace, kompenzační pomůcky, individuální vzdělávací plán, speciálně pedagogické centrum.

Annotation This diploma thesis is concerned with the questions about visual handicap and integration of visually impaired pupils in the second stage of regular primary schools. While processing this thesis the findings described in the literature about visual handicap and in particular the integration, special educational centres and individual education plans were used. These findigs were applied to a specific research and the analysis of the current situation of the integration of visually handicaped pupils at ordinary primary schools was made. The assumptions which investigate interested people (integrated students, teachers) in the process of integration were determined. Finally these hypotheses were disaproved or confirmed and evaluated results should help to map the current situation in the integration of visually handicaped at primary schools. The research was conducted throughout the Czech Republic, the results gained could help to identify strengths and weaknesses of the integration. Key words Special Education, Visual Handicap, Visual Defect, Visually Impaired Student, Integration, Segregation, Compensation Equipment, Individual Education Plan, Special Educational Centre.

Annotation Die Diplomarbeit befasst sich mit der Sehbehinderung und Integration der sehbehinderten Schüler in der zweiten Stufe der Grundschule. Bei der Verarbeitung der These wurden Erkentnisse über die Sehbehinderung, über die Intergration vor besonderem pädagogischen Zentren und über den individuellen Bildungsplan verwendet. Alle obenerwähnte und in der Fachliteratur beschriebene reale Kenntisse wurden auf konkrete Forschung angewandt und eine Analyse der gegenwärtigen Integrationsdichte von sehbehinderten Schüler in regulären Grundschulen wurde ausgeführt. Vorrausetzungen wurden durch die Untersuchung der Teilnehmer ( integrierter Schüler, Lehrer ) in dem Integrationprozess hergeschaffen. Schließlich wurden diese Hypothesen entweder widerlegt oder bestätigt und die auswertete Ergebnisse sollen dazu beitragen, die derzeitige Situation bei der Integration von Sehbehinderten in Grundschulen festzulegen. Die Untersuchung wurde im ganzen Land durchgeführt, die gewonnenen Erkenntnisse könnten dazu beitragen, Stärken und Schwächen der Integration zu ermitteln. Schlüsselwőrter Spezielle Pädagogik, die Sehbehinderung, der Gesichtsfehler, der sehbehinderte Schüler, die Integration, die Segregation, die Kompensitationshilfsmittel, das individuelle Fortbildungsprogramm, das spezielle pädagogisches zentrum.

Obsah I Úvod... 13 II Teoretická část... 15 1 Zrakový handicap... 15 1.1 Základní terminologie... 15 1.2 Zrakové vady... 19 1.2.1 Dělení zrakových vad dle etiologie... 20 1.2.2 Dělení zrakových vad dle doby vzniku... 22 1.2.3 Zrakové vady dětského věku... 23 1.2.4 Zrakové vady charakteristické pro dospělý věk a stáří... 24 1.2.5 Dělení zrakových vad dle typu... 24 1.2.6 Dělení zrakových vad dle doby trvání... 25 1.2.7 Dělení zrakových vad dle druhu... 25 1.2.8 Dělení zrakových vad dle stupně postižení... 32 2 Historie edukace dětí se zrakovým postižením... 34 3 Přístupy k žákům se zrakovým handicapem... 36 3.1 Segregované vzdělávání... 38 3.2 Integrace... 43 3.3 Kompenzační pomůcky... 49 4 Speciálně pedagogická centra (dále jen SPC)... 52 5 Individuální vzdělávací program... 55 6 Tvorba a obsah IVP... 56 III Praktická část... 59 7 Výzkum... 59 7.1 Cíl... 59 7.2 Výzkumný problém... 60 7.3 Hypotézy... 60 8 Realizace výzkumu... 61 8.1 Metodologie výzkumu... 61 9 Popis výzkumného vzorku... 63 9.1 Charakteristika respondentů... 63

9.2 Charakteristika integrovaných žáků... 64 10 Vlastní výzkum prezentace výsledků... 65 10.1 H1... 65 10.2 H2... 69 10.3 H3... 74 10.4 H4... 78 10.5 H5... 82 10.6 H6.... 85 10.7 H7... 88 11 Shrnutí praktické části... 96 IV Závěr... 98 V Použitá literatura... 101 VI Seznam příloh... 104

Seznam použitých zkratek a symbolů IVP obr. příl. SONS SPC SŠ ŠVP VŠ WHO www ZH ZŠ Ø individuální vzdělávací program obrázek příloha Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých speciální pedagogické centrum střední škola školský vzdělávací program vysoká škola World Healthy Organization world wide web zrakový handicap základní škola průměr suma

I Úvod Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem." Antoine de Saint - Exupéry Integrace, neboli včleňování, sjednocování, je velice frekventovaný pojem charakteristický pro naši dobu. Včleňování zrakově postižených žáků do běžných škol je předmětem této diplomové práce. Speciální pedagogika a problematika vzdělávání žáků se zrakovým handicapem mě zaujala již během studia na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že bych se speciální pedagogikou chtěla zabývat v mém budoucím profesním životě, zvolila jsem si téma diplomové práce orientované tímto směrem. V minulosti bylo upřednostňováno vzdělávání těchto jedinců ve speciálních školách, od devadesátých let je však tento trend opačný neustále sílí integrační snahy u žáků s různými druhy postižení, zrakový handicap není výjimkou. Integrace je však velice komplikovaný a náročný proces, proč je tedy v současnosti tak propagována? Co si o upřednostňování integrace myslí vyučující? Jak společné vzdělávání zvládají samotní handicapovaní? Jsou na integraci běžné základní školy v současnosti připraveny? Tyto otázky považuji za klíčové v integraci zrakově postižených žáků a diplomová práce se je pokusí zodpovědět. Díky současnému vývoji integrace lze předpokládat, že se vyučující na běžných školách budou s handicapovanými v jejich hodinách setkávat stále častěji. Proto se domnívám, že je nutné se v této problematice neustále vzdělávat, získávat co nejvíce nových informací a poznatků, což je úkolem diplomové práce. Vypracováním této práce bych chtěla přispět k zmapování současné situace integrace zrakově postižených žáků na běžnou základní školu, a to zkoumáním úspěšnosti handicapovaných na běžných školách, připravenosti základních škol a učitelů na nesnadný úkol integrace. Dále se výzkum bude zabývat spoluprací učitelů s odborníky a informovaností vyučujících o problematice zrakového postižení, a také bude sledovat využívání kompenzačních 13

pomůcek a speciálních metod ve výuce zrakově postižených. V neposlední řadě bude výzkum vyhodnocovat i názory učitelů, kteří s postiženými pracují každý den, na možnosti integrace. Diplomová práce se skládá z teoretické a praktické části. Cílem teoretické části je proniknout do oblasti zrakového postižení, vysvětlit základní pojmy spojené s tematikou handicap, integrace, speciálně pedagogická centra, individuální vzdělávací plán. Záměrem praktické části je vyhodnotit výzkumné hypotézy a tím provést výzkum v integraci zrakově postižených žáků na běžné základní školy s cílem vytvořit částečný obraz problematiky z hlediska přístupů ke zrakově postiženým žákům. 14

II Teoretická část 1 Zrakový handicap 1.1 Základní terminologie Zrak je jeden z pěti smyslů (receptorů, zrak patří mezi dálkové receptory), jimiž každý jedinec vnímá svět okolo sebe. Získáváme jím až 75 80 % informací. Pro srovnání: sluchem dosáhneme 15 %, hmatem okolo 6 % a čichem a chutí obdržíme 2 3 % dat (Flenerová, 1985, s. 35). Jedná se tedy o smysl dominantní, který poskytuje nejvíce informací v minimálním čase. Omezení zrakového vjemu má negativní dopad na všechny sféry lidské činnosti, ať se již jedná o práci, hru, studium či zájmovou činnost (Keblová, 1998, s. 6). Většina zdravých lidí si bez něj život neumí představit. Zrak však může být postižen, a to je příčinou různých forem zrakového handicapu (Pešatová, 2005, 1. díl, s. 7).. Handicap Handicap představuje záporný důsledek defektu na činnost postiženého jedince, znevýhodnění. Zasahuje jednak kvalitu a kvantitu činnosti samotné, jednak sociální postavení a vztahy jedince. (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 75). Zrakově postižený člověk je člověk, kterému zraková vada negativně ovlivňuje běžný život i přes použití dostupné optické korekce. Handicap tedy znamená znevýhodnění pro všechny jedince bez ohledu na věk. Tato práce je však zaměřena na handicapovaného žáka, který je na základě svého handicapu v nevýhodě v procesu osvojování učiva na základní škole. To může vést k odlišným výsledkům a k horšímu navazování sociálních vztahů. Cílem pedagogů je samozřejmě tato znevýhodnění 15

eliminovat a připravit tak co nejlepší podmínky pro výuku žáků se zrakovým postižením. Handicap tedy představuje určité zdravotní znevýhodnění a to Kremličková s Novotnou (1997, s. 11) definují jako zásah do osobního a sociálního vývoje člověka a rozdělují handicapy do tří stupňů: Lehké handicapy a poruchy představují znevýhodnění, které nevyžaduje zvláštní institucionální opatření a ve výuce je zvládnutelné bez zvláštních pedagogických opatření. Handicapy a poruchy středního stupně představují znevýhodnění, které již vyžaduje speciální přístup, a to většinou formou speciálních školních a výchovných institucí. Těžké poruchy a handicapy představují znevýhodnění, které znamená narušení začlenění osobnosti a jejích vztahů ve společnosti (Mertin, 1995, s. 13).. Oftalmopedie Speciálně pedagogickou péčí o osoby se ZH se zabývá oftalmopedie. Toto slovo pochází z řeckých výrazů oftalmos = oko a paideia = výchova (Pešatová, 2005, 1. díl). Je jedním z oborů speciální pedagogiky, která se zabývá výchovou a vzděláváním osob s ZH a vadami zraku (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007). Cílem oftalmopedie je maximální rozvoj osobnosti jedince se zrakovým postižením, což znamená nejen dosažení nejvyššího stupně socializace, včetně zajištění adekvátních podmínek pro edukaci, ale i přípravu na povolání, následné pracovní zařazení a plnohodnotné společenské uplatnění. (Renétierová, Ludíková, 2003, s. 185). Starší pojem pro oftalmopedii je tyflopedie, pojmy jsou však totožné. 16

Zrak Lidské oko je párový orgán, reagující na světlo, který nám umožňuje vnímání okolí pomocí vidění. Zrakový analyzátor je citlivý na světelné podněty, které umožňují vnímání světla, barev velikosti, tvaru a vzdálenosti předmětů. Pro člověka je důležitým orgánem pro orientaci v prostoru. (Štréblová, 2002, s. 11). Jeho úkolem je rozlišovat světelné podněty různé vlnové délky. Dle Vítkové (1999) se zrakové ústrojí člověka skládá z periferní části, která je tvořena z očí s pomocnými orgány (uloženy v očnici), dále ze zrakové dráhy a poslední část je tvořena zrakovým centrem mozkové kůry. Světlo, které se do oka dostane, pochází soustavou průhledných tkání, kterým říkáme optická prostředí oka jedná se o rohovku, oční komorovou vodu, čočku a sklivec (obr.1). Přes ně se lámou paprsky světla a na sítnici vzniká obraz pozorovaného objektu. Pokud je některá z těchto částí poškozena, dochází k charakteristickým zrakovým vadám. Zrakové vnímání a vytváření zrakových představ je závislé na zdravém zraku a jeho funkcích (Květoňová, Švecová, 2000, s. 11 13). Obr. 1 Průřez okem Zdroj: vlastní Obr. 1-1. rohovka, 2. čočka, 3. akomodační svaly, 4. duhovka, 5. sklivec, 6. sítnice, 7. žlutá skvrna, 8. slepá skvrna, 9. přední komora. 17

Zrakové funkce Svět poznáváme pomocí procesu, který se nazývá vnímaní. Zrakové vnímání neboli vidění je složitý proces, jehož kvalita je určována funkcemi zrakového analyzátoru. (Keblová, 2001, s. 6). Nejdůležitější z nich jsou zraková ostrost a zorné pole. Dle Hamadové, Květoňové a Novákové (2007) a Květoňové - Švecové (2000) mezi zrakové funce patří: Zraková ostrost = rozlišovací schopnost lidského oka, nejdokonalejší ostrost je v oblasti žluté skvrny sítnice. Vyšetření zrakové ostrosti známe asi všichni, jedná se o známé tabulky s čísly nebo abecedou a podstupujeme jej u odborníka tzv. oftalmologa (optotypy, viz příloha č. 1). U dětí, které ještě neumí číst, se využívají obrázky nebo vidličky. Výsledek je vyjadřován jako vizus a je udáván ve zlomku. Normální zraková ostrost je označována jako 5/5 nebo 6/6 (v čitateli je dána vzdálenost pacienta od tabulky v metrech, ve jmenovateli vzdálenost, ze které by pacient měl daný řádek přečíst). Na základě zrakové ostrosti navrhla Světová zdravotnická organizace kategorie zrakových postižení (viz příloha č. 2). Zorné pole = prostor, který je oko schopno sledovat, jedná se o tzv. periferní vidění, které je nutné k orientaci v prostoru. Zorné pole končí tam, kde již nejsme schopni předmět pomocí periferního pole zaznamenat. Vyšetření se provádí na perimetrech a může zjistit zúžení, omezení nebo výpadky (skotomy). Barvocit = dovednost oka odlišit od sebe jednotlivé barvy, tato schopnost je dána žlutou skvrnou. Zpravidla se vyšetřuje na pseudoizochromatických tabulkách (do různobarevného pozadí jsou zakomponovány obrazce nebo číslice jedné, většinou šedé, barvy, které mají postižení identifikovat). Adaptace = přizpůsobení se rozmanité síle světla. Akomodace = schopnost vidět předmět ostře na různou vzdálenost. 18

Binokulární vidění = schopnost vidět oběma očima předmět jednoduše. Štréblová (2002, s. 15-21) rozeznává tři stupně binokulárního vidění 1. Monokulární vidění (postižený vidí obraz jen jedním vedoucím okem a potlačuje funkci druhého oka), 2. Simultánní vidění (postižený vidí obraz oběma očima, ale není schopen tuto schopnost propojit), 3. Fúze (vidění u zdravého jedince, které umožňuje prostorové vidění). Kontrastní citlivost = schopnost rozlišit rozdílný jas dvou ploch viděných současně v zorném poli. Všechny tyto zrakové funkce jsou pro lidské vidění nezbytné a jejich absence způsobuje rozmanité zrakové vady. 1.2 Zrakové vady Zrakové vady patří do skupiny smyslových vad. Termínem zrakové vady označujeme nedostatky zrakové percepce různé etiologie i rozsahu. Spadají sem onemocnění oka s následným oslabením zrakového vnímání, stavy po úrazech, vrozené či získané anatomicko-fyziologické poruchy. (Květoňová, Švecová, 2000, s. 14). Jesenský (1988) definuje zrakovou vadu jako ztrátu nebo poškození anatomické stavby zrakového analyzátoru a poruchu v jeho funkcích. Dle Keblové (2001) zraková vada působí na celou osobnost jedince. Neovlivňuje pouze jeho zdraví, ale také jeho psychiku, jedná se tedy o jev komplexní. Na základě komplexnosti postižení dělí Vágnerová (1995, s. 11) vady na primární, které definuje jako postižení jakékoliv části zraku a sekundární postižení, jenž z postižení zraku vyplývají (změna v postoji rodičů, společnosti, špatné začlenění, což může deformovat vývoj celé osobnosti postiženého). Zde se budeme zabývat vadami primárními, kde především záleží na charakteru a závažnosti vady, která je určena diagnózou. Dále má na handicapovaného vliv období v životě, kdy vada vznikla, a také její původ neboli etiologie. Zrakové vady se dělí na základě společných znaků hned podle několika hledisek. Jejich členění se v odborné literatuře liší. Hamadová, Květoňová, Nováková (2007) dělí zrakové vady podle etiologie na zrakové vady dětského věku a klasifikují osoby 19

se zrakovým postižením. Naproti tomu Květová-Švecová (2000) člení zrakové vady podle typu, stupně a věku. Keblová (1998) rozděluje zrakové postižení na zrakovou vadu orgánovou, kam patří slabozrací, lidé se zbytky zraku a nevidomí, a na zrakovou vadu převážně funkční, kam řadí tupozraké a šilhavé. V této práci budou zrakové vady děleny do následujících skupin: Dle etiologie Dle doby vzniku Dle doby trvání Dle typu Dle druhu Dle stupně 1.2.1 Dělení zrakových vad dle etiologie Jelikož neexistují žádné oficiální statistiky, odhaduje se, že v České republice je kolem 60 000 100 000 zrakově postižených, z toho je asi 10 % osob nevidomých. (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007, s. 24). Nejprve se zaměříme na diferenciaci podle etiologie původu vady. Zrakové vady mohou být buď vrozené či získané. Mezi vady vrozené patří i vady dědičné, ke kterým jsou v rodině určité dispozice. V souladu s Hamadovou, Květoňovou, Novákovou (2007, s. 24-25) dělíme poruchy dle doby vzniku na prenatální vznikají vlivem nepříznivých okolností před narozením jedince, perinatální poruchy vznikají v důsledku dlouhého, náročného či nešetrného porodu a poruchy postnatální, které se objevují v průběhu života jedince. Jedná se o onemocnění, úrazy. Pro přehlednost je znázorněna tabulka: 20

Tab. 1 Diferenciace Vady vrozené a dědičné (prenatální) Dělení Příčiny Způsobené oční vady Vady získané v průběhu života (postnatální, juvenilní, senilní) Zdroj: vlastní zpracování Exogení vlivy anoftalmus mikroftalmus šedý zákal retinopatie nedonošenců (ROP) Endogení vlivy krátkozrakost astigmatismus šilhání vrozený glaukom šedý zákal albinismus retinoblastom V důsledku onemocnění diabetická retinopatie pokles zrakové ostrosti presbyopie V důsledku zranění oční úrazy poranění hlavy poruchy krevního oběhu v oku nitrooční záněty nádory odchlípení sítnice Podle Oláha (1998) 2 % ze všech novorozenců má vrozenou vadu. Tyto vady způsobují tzv. vývojové anomálie mezi které řadíme exogenní a endogenní vlivy. Exogenní vlivy např. poruchy výživy a metabolismu matky. Endogenní vlivy jsou dědičné a způsobují okolo 20 % vrozených vad. Vrozené vady jsou velkou psychickou zátěží pro dítě, jehož vývoj může probíhat odlišně od vidících jedinců. Rozhodující roli v úspěšném vývoji postiženého má jeho rodina a především matka. To samozřejmě platí i pro vývoj zdravého dítěte, postižené dítě je však na svém okolí více závislé, je pomalejší a má nedostatek zkušeností (Vágnerová, 1995). Je důležité, jaký postoj matka k dítěti zaujme a jak se se situací vyrovná. Dle 21

Vítkové (1999) rodiče postiženého se většinou potýkají se třemi fázemi šokem a popřením, vyrovnáním se a nakonec realistickým postojem. Je důležité, aby rodiče získali potřebné informace o zrakových vadách a aby s nimi byla navázána spolupráce. Získané vady jsou důsledkem nemocí jako například diabetes, revmatická onemocnění, angína, tuberkulóza a roztroušená skleróza. Na získané vady má samozřejmě vliv i věk jedince. S narůstajícím věkem se zraková ostrost zhoršuje. V neposlední řadě sem patří i vady způsobené různými zraněními a úrazy. Řehůřek (1999) udává, že se většinou jedná jen o jedno oko a následky zranění se liší. Získané vady mají na postiženého jiný dopad než vady vrozené. Postižený i jeho okolí prožije šok a musí se s novou situací vyrovnávat, což může vést k trvalému traumatu ze získaného postižení. Na rozdíl od vrozené vady postižený zaznamená změnu ve svém zdravotním stavu. Dle Oláha (1998) charakter zrakových vad se mění s ohledem na dobu, v které žijeme. Negativní vlivy zhoršujícího životního prostředí, zejména ve vyspělých západních zemích, působí nepříznivě na naše zdraví, a tak také ovlivňují náš zrak. 1.2.2 Dělení zrakových vad dle doby vzniku I doba vzniku je pro charakter vady důležitá, a to zejména pro psychiku postiženého. Rozvoj tzv. sekundárního postižení dle Štréblové (2002) nezávisí pouze na druhu a stupni postižení, ale i na době, kdy vada vznikla. Můžeme ji rozdělit na dobu prenatální (před porodem), perinatální (porod), postnatální (po narození), juvenilní (mladistvý) a senilní (stařecký) (Keblová 2001). Flenerová (1985) člení vady na osoby s vadou zděděnou a vrozenou, dále na osoby s vadou získanou před nebo po ukončení školní a profesní přípravy. Z vývojového hlediska je důležité, zda ztráta zraku postihuje jedince s osobností již plně zformovanou nebo jedince, u kterého se v dospělé formě osobnost ještě nevytvořila. (Čálek, Cerha, Holubář, 1991, s. 54). 22

1.2.3 Zrakové vady dětského věku Zrakové vnímání se nejrychleji vyvíjí v raném a předškolním věku. Čím dříve se porucha objeví, tím méně zkušeností a představ postižený získá a to ovlivní jeho celkový vývoj. Doba, ve které postižení vzniklo, je především klíčová pro úplnou ztrátu zraku. Pokud slepota vznikne mezi 7 15 lety života, postižený je schopen si do té doby utvořit zrakové představy. Do sedmého roku života buď nevznikly, nebo se postupně vytrácejí. Dle Květoňové-Švecové (2000, s. 23) tvoří nejvyšší podíl na vznik dětské zrakové vady (do 5 let) prenatální vlivy 55 %, dále pak dědičnost 37 % a zbylých 8 % způsobují jiné kongenitální patologické vlivy (nemoci). Tato práce se především zaměřuje na zrakové vady dětí školního věku, z tohoto důvodu se především soustředí na vady, které jsou charakteristické pro tuto věkovou kategorii. V souladu s Hamadovou, Květoňovou, Novákovou (2007) a Keblovou (2001) se jedná o tyto vady: šilhavost (strabismus) tupozrakost (amblyopie) krátkozrakost dalekozrakost astigmatismus retinopatie nedonošených (ROP) pigmentová degenerace sítnice juvenilní makulární degenerace atrofie zrakového nervu vrozený šedý zákal (kognegiální kataraka) vrozený zelený zákal (kongenitální glaukom) anoftalmus a mikroftalmus retinoblastom albinismus kortikální postižení zraku 23

1.2.4 Zrakové vady charakteristické pro dospělý věk a stáří Pro tento věk jsou typické nemoci čočky, především katarakty. V pokročilém věku se jedná o senilní kataraktu. Ta způsobuje 20 % zrakových vad nad 80 let. Může se také objevit diabetická retinopatie, která nastane přibližně po deseti letech trvání nemoci (Květoňová, Švecová, 2000, s. 32). Mezi další typické vady patří například myopie krátkozrakost, hypermetropie dalekozrakost a presbyopie vetchozrakost. Ta se obvykle objevuje mezi 40 a 45 rokem, kdy postižení mají čím dál tím větší obtíže se čtením malých písmenek (Pešatová, 2005, 1. díl, s. 20 34). 1.2.5 Dělení zrakových vad dle typu Květoňová-Švecová (2001, s. 18-19) rozděluje typy zrakových vad na pět následujících skupin: Tab. 2 Typy zrakových vad Skupiny Charakteristika Ztráta zrakové ostrosti Postižený nevidí zřetelně, má obtíže s rozlišováním podrobností, vidí rozmazaně, ale nemusí mít potíže s rozeznáváním větších předmětů. Stupeň se u každého jedince výrazně liší. Měření se provádí na již zmiňovaných optotypech. Postižení zrakového pole Postižený má zúžený prostor, který vidí. Dochází tedy k poruchám periferního vidění. Tato vada může být kombinovaná s poruchami ostrosti. Okulomotorické problémy Postižený má problém se špatnou koordinací pohybu očí. Postižený nezvládá prohlížení, pozorování předmětu v pohybu. Což může vést k obtížím při uchopování předmětů a koordinací pohybů. Obtíže se zpracováním zrakových informací Jedinci trpí tzv. kortikální slepotou, což znamená, že mají problémy se zpracováním zrakové zprávy bez poškození sítnice a zrakového nervu. Poruchy barvocitu Postižený nevnímá určité barvy za určitých podmínek nebo určitou barvu nevnímá. Existuje také úplná barvoslepota, kdy postižený barvy nevnímá vůbec. Zdroj: vlastní zpracování 24

1.2.6 Dělení zrakových vad dle doby trvání Keblová (2001, s. 45 47) dělí zrakové vady na: Krátkodobé poruchy akutní. Dlouhodobé poruchy chronické. Opakující se poruchy recidivní. 1.2.7 Dělení zrakových vad dle druhu Názvy skupin, do kterých vady dle druhu členíme, se v odborné literatuře liší. Pešatová (2005, 1. díl) dělí zrakové vady do čtyř základních skupin. První skupina jsou poruchy ostrosti vidění, tzv. refrakční vady, kam patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Do druhé skupiny spadají poruchy zrakového čití barvoslepost a šeroslepost. Předposlední skupinu tvoří choroby způsobující slepotu šedý zákal a glaukom. Do poslední skupiny jsou zařazeny poruchy binokulárního vidění, které tvoří tupozrakost a šilhavost. Novotová a Kremličková (1997) dělí postižení na poruchy úplného vidění (barvoslepost), refrakční poruchy (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus, tupozrakost a šilhavost). Slabozrakost, zbytky zraku a nevidomost jsou další skupiny. Naproti tomu Flenerová (1985) člení druhy vad na tupozrakost, šilhavost, slabozrakost, zbytky zraku, osleplost, nevidomost a kombinované vady. Refrakční vady, ametropické poruchy oka Jsou to poruchy ostrosti vidění, které souvisí s lomivostí světelných paprsků v oku. Správná lomivost oka znamená, že světelné paprsky tvoří ostrý obraz na sítnici a předměty jsou viděny ostře. Při správné zrakové ostrosti se jedná o oko emetropické. Pokud je však 25

lomivost oka vadná, je oko nazýváno ametropické a má jednu z refrakčních vad (Keblová, 2001, s. 34 35). Dle Řeháka (1980) jsou tyto vady vrozené, způsobené dědičností a nadměrným přetěžováním očí. Refrakční vady se mohou vyskytovat samostatně nebo jako součást jiné oční vady. Mezi refrakční vady dle Hamadové, Květoňové, Novákové (2007) a Pešatové (2005, 1. díl) řadíme : Myopii (krátkozrakost) - postižený vidí špatně do dálky, ale dobře na blízko. Je to způsobeno tím, že paprsky vytvářejí ostrý obraz ještě před sítnicí. Krátkozrakost dělíme na: - myopia levis (lehká) do 3 dioptrií (D) - myopia modica (střední) do 6 D - myopia gravis (těžká) nad 6 D Léčba se provádí buď laserovým operačním zákrokem (nehodí se na všechny typy vad) nebo korekcí pomocí brýlí s rozptylkami. Rozptylkové brýle upraví paprsky tak, aby byly zaostřené na sítnici. Jsou značené v minusových dioptriích (viz obr. 2). Obr. 2 Krátkozrakost a jeho korekce čočkou Zdroj: Vlastní zpracování Obr. 2: paprsky světla se sbíhají již před sítnicí, což způsobuje krátkozrakost. V druhém nákresu vidíme nápravu pomocí čočky. Hypermetropii (dalekozrakost) postižený vidí špatně na blízko, má problém zaostřit na blízké předměty a také se čtením. Obraz je rozmazaný a zamlžený. 26

Dalekozrakost zapříčiňuje, že světelné paprsky vytvářejí ostrý obraz až za sítnicí. Nejčastější dalekozrakost se pohybuje mezi 3 5 D. Při vyšším stupni dalekozrakosti mohou být oči tupozraké. Obrázek 3 Hypermetropie Zdroj: Vlastní zpracování Léčba se provádí brýlemi se spojkami, které lámou paprsky tak, že se sbíhají v jednom bodě. Jsou značeny plusovými dioptriemi. Zvláštním druhem dalekozrakosti je tzv. presbyopie stařecká dalekozrakost. Je způsobena ztrátou elastičnosti čočky, která se projevuje většinou po 40. roce života a zapříčiňuje neschopnost zaostřit na krátkou vzdálenost jako např. čtení, navlékání jehly atd. Astigmatismus postižený nevidí ostře jak na blízko, tak na dálku. Je to způsobeno tím, že paprsky nejsou zaostřovány na sítnici rovnoměrně. Rohovka nemá pravidelný tvar, je zakřivená. Bod se na sítnici zobrazí jako čárka, vidění je neostré, čárkovité. (www.braillnet.cz) Poruchy binokulárního vidění Binokulární vidění (= vidění oběma očima) znamená, že se obrazy, které vnímáme oběma očima, spojí v jeden. Patří mezi nejčastější poruchy vidění u dětí a jsou často důsledkem refrakční vady. Dle mnoha autorů (Květoňové-Švecové, 2000; Vítkové, 1999; 27

Keblové, 2001 ) se dělí na: Šilhavost (strabismus) postižený trpí dvojitým viděním. Způsobuje to porucha vzájemné spolupráce očí. Osy očí nejsou rovnoběžné a zrakové vjemy v obou očích nevznikají na stejném místě na sítnici, tím vzniká rušivý dvojitý obraz. Je možný vznik tupozrakosti. Podle Pešatové (2005, 1. díl, s. 53) šilhající děti tvoří okolo 5 % dětské populace a šilhavost se skládá ze čtyř základních typů: - esotropie = šilhavé oko se stáčí do vnitřního očního koutku, jedná se o sbíhavé šilhání a tvoří 70 75 % všech šilhavostí - exotropie = šilhavé oko se stáčí do zevního očního koutku, jedná se o rozbíhavé šilhání - hypertropie = šilhavé oko se stáčí vzhůru - hypotropie = šilhavé oko se stáčí směrem dolů Léčba je možná pomocí chirurgické úpravy šilhání (v těžkých případech), korekcí refrakčních vad, výcvikem tupozrakosti tzv. pleoptikou (přinutit postižené oko k činnosti, většinou se zakrývá zdravé nebo zdravější oko), nácvikem binokulárních funkcí tzv. ortoptikou. Tupozrakost (amblyopie) postižený trpí sníženou zrakovou ostrostí jednoho oka bez viditelných známek oční vady. Tím je způsoben nedostatečný vývoj binokulárního vidění. Postižený upřednostňuje lepší oko a vadné oko je postupně vyřazováno z činnosti. Tupozrakost postihuje většinou jen jedno oko. Dle Vítkové (2004) úspěšná léčba závisí na včasném odhalení choroby. Náprava je zpravidla dlouhodobá a provádí se formou okluze. To znamená, že pomocí zakrytí oka náplastí nebo neprůhlednou kontaktní čočkou vyřadíme lepší oko z činnosti na různou dobu (nejprve na celý den a postupem času se doba zkracuje). Dle Divišové (1990, s. 72) úspěšnost léčby závisí na věku dítěte - do šesti let se úspěšnost pohybuje okolo 84 75 %. Po dovršení šestého věku dítěte se šance značně snižují a to na 51 %. Po 15 roce je účinek nápravy velmi malý. Je také možné operační řešení tupozrakosti a to především pro jedince, kteří neprošli léčbou okluzí (vada se zjistila ve vyšším věku) nebo pro ně tato léčba nebyla efektivní. (www.braillnet.cz) 28