Příloha usnesení vlády ze dne 27. července 2016 č. 696 Vyjádření Vlády České republiky k návrhu Veřejné ochránkyně práv na zrušení ustanovení 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, vedenému před Ústavním soudem pod spisovou značkou Pl. ÚS 6/16 I. Veřejná ochránkyně práv (dále jen navrhovatelka ) využila pravomoci svěřené jí v 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podala návrh na zrušení ustanovení 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení vlády ). Navrhovatelka má za to, že jí napadené ustanovení nařízení vlády neodůvodněně zasahuje do lidské důstojnosti a zakládá nerovnost v právu na spravedlivou odměnu za práci. Navrhovatelka konkrétně namítá rozpor napadeného ustanovení s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ). Navrhovatelka ve svém návrhu též poukazuje na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jakož i na rozpor napadeného ustanovení s antidiskriminačním zákonem. II. Na úvod svého vyjádření vláda považuje za potřebné zdůraznit, že osoby se zdravotním postižením (dále jen OZP ) tvoří na trhu práce specifickou, navíc nehomogenní skupinu, neboť ji tvoří osoby s různým typem a mírou zdravotního postižení, resp. dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. U některých těchto osob může mít postižení jen malý dopad na jejich pracovní schopnost či účast na společenském životě, zatímco u jiných má jejich postižení závažný dopad na všechny aspekty jejich života, a je proto potřeba výrazné podpory a pomoci ze strany státu. 1
Jedním z opatření zavedených státem za účelem podpory zaměstnávání OZP, u kterých je lékařsky deklarován pokles pracovní schopnosti a přísluší jim proto invalidní důchod, je (dlouhodobě viz níže část III.) i navrhovatelkou napadené stanovení nižších sazeb minimální a zaručené mzdy zakotvené v ustanovení 4 nařízení vlády. III. Stanovení speciálních (nižších) sazeb pro osoby se zdravotním postižením, resp. zaměstnance s invalidním důchodem, bylo v nařízeních vlády o minimální mzdě obsaženo od počátku úpravy minimální mzdy právním předpisem, tj. od roku 1991. Nižší sazby minimální mzdy měly motivovat zaměstnavatele k zaměstnávání těchto osob a umožnit zohlednění omezeného pracovního uplatnění zaměstnance, který pobírá invalidní důchod. Tuto úpravu podporovaly rovněž organizace hájící práva osob se zdravotním postižením. Diskuze o vhodnosti a přiměřenosti podpory zaměstnávání OZP formou stanovení nižších sazeb minimální mzdy u dotčené kategorie osob zintenzivnily teprve v průběhu roku 2009. Uvedený vývoj souvisel s ratifikací mezinárodní Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, resp. s přijetím Národního plánu vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 2014 (schválen usnesením vlády ze dne 29. března 2010 č. 253). Jedním z opatření obsažených v uvedeném dokumentu byl i úkol Odstranit nerovnoprávné postavení osob se zdravotním postižením v odměňování minimální mzdou. V rámci plnění uvedeného úkolu proběhla řada odborných jednání mezi věcně zainteresovanými subjekty (zejména mezi zástupci osob zdravotně postižených, zaměstnavatelů, odborů a státní správy), přičemž převážil názor, že by měl být upřednostněn a důsledně dodržován princip rovnosti v pracovněprávních vztazích u všech zaměstnanců, a to bez jakéhokoliv rozdílu. Z uvedeného důvodu došlo nařízením vlády č. 246/2012 Sb. s účinností od 1. ledna 2013 ke zrušení nižších sazeb minimální mzdy pro OZP. Zaměstnancům s invalidním důchodem tak v souvislosti s touto změnou výrazně jednorázově vzrostla minimální mzda. K opětovnému zavedení nižších sazeb došlo nařízením vlády č. 210/2013 Sb. s účinností od 1. srpna 2013. Důvodem k uvedenému kroku byla skutečnost, že po zrušení možnosti doplatků do nižších sazeb a po nabytí účinnosti zásadních změn zákona o zaměstnanosti ve vztahu k zaměstnávání invalidních osob se řada zaměstnavatelů OZP dostala do složité ekonomické situace, což potvrdilo i šetření provedené Asociací zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, s jehož výsledky bylo seznámeno jak Ministerstvo práce 2
a sociálních věcí, tak i vláda. Z uvedeného šetření též vyplynul poznatek, že zaměstnavatelé zaměstnávající převážně zdravotně znevýhodněné osoby v řadě případů zkrátili těmto zaměstnancům pracovní úvazky tak, aby jim nemuseli poskytovat doplatky do výše minimální mzdy (až o 2 000-4 000 Kč), neboť by to pro ně bylo z hlediska nákladů neúnosné. Zaměstnavatelé v této souvislosti indikovali, že příštím možným krokem by z jejich strany už mohlo být pouze ukončení pracovněprávního vztahu s OZP, případně i ukončení jejich podnikatelské činnosti. Takovým, reálně hrozícím, důsledkům chtěla vláda zamezit. Proto považovala za nutné poskytnout zaměstnavatelům zaměstnávajícím OZP časový prostor pro vyrovnání se s výše uvedenými změnami v sociální politice státu, tak, aby zaměstnavatelé nemuseli propouštět jimi zaměstnávané osoby se zdravotním postižením, resp. aby se přinejmenším udržela zaměstnanost uvedených osob. Současně vláda považovala za nutné zajistit, aby nedošlo k faktickému zhoršení postavení na trhu práce u těch invalidních osob, které dosud nebyly zaměstnány a pracovní uplatnění teprve hledaly. S výše uvedeným postupem vlády přitom vyslovili souhlas zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, odborových organizací, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených osob, Ministerstva práce a sociálních věcí a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, kteří se dne 30. července 2013 dohodli na společné deklaraci a postupu při řešení problematiky nediskriminace zaměstnanců se zdravotním postižením v oblasti zaměstnanosti a odměňování za práci. V předmětném dokumentu uvedení zástupci souhlasili s dočasným stanovením nižších sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, čímž vznikl časový prostor pro přípravu a přijetí systémového řešení pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Dne 25. května 2015 přijala vláda usnesení č. 385, kterým schválila materiál Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015-2020. Tento materiál, obdobně jako materiál pro předchozí období, obsahuje v kapitole 4.13 Zaměstnávání opatření Odstranit nerovnoprávné postavení osob se zdravotním postižením v odměňování minimální mzdou. Původní návrh materiálu obsahoval termín splnění uvedeného opatření do 31. prosince 2015. Při projednávání materiálu a vypořádání připomínek k němu na zasedání Vládního výboru pro zdravotně postižené občany dne 24. dubna 2015 došlo mezi zainteresovanými subjekty k dohodě, že termín splnění tohoto opatření bude posunut na 1. leden 2017, tzn., že od uvedeného data by měla být uplatňována pouze jedna sazba minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy shodně pro všechny zaměstnance. První krok ke splnění tohoto opatření vláda realizovala s účinností od 1. ledna 2016, neboť valorizovala jak základní sazby minimální a zaručené 3
mzdy, tak i sazby nižší; měsíční minimální mzda se navýšila o 1 300 Kč, tj. z 8 000 Kč na 9 300 Kč a hodinová sazba o 7 Kč, tj. ze 48,10 Kč na 55,10 Kč. V návaznosti na to se zvýšily i nejnižší úrovně zaručené mzdy pro všech 8 skupin prací. Pro úplnost je třeba uvést, že základní sazba minimální mzdy od tohoto data činí 9 900 Kč za měsíc nebo 58,70 Kč za hodinu. IV. Jak vyplývá z výše uvedeného popisu vývoje sledované problematiky, smyslem stanovení speciálních (nižších) sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance rozhodně nikdy nebylo a není vystavit zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, nerovnému zacházení v pracovněprávních vztazích, případně umožnit zaměstnavatelům krácení jejich mzdy bez ohledu na pracovní výkonnost a dosahované výsledky práce. Naopak dle názoru vlády legitimním, přiměřeným a rozumným cílem napadené právní úpravy je podpora uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce a jejich integrace do společnosti. V souvislosti s argumentací navrhovatelky vláda též upozorňuje na skutečnost, že pokud dotčení zaměstnanci (OZP) vykonávají shodný objem stejné práce nebo práce stejné hodnoty, ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a kvalitě odvedené práce jako zdravotně nehendikepovaní zaměstnanci, je nepřípustné, aby zaměstnavatel ocenil jejich práci rozdílně oproti ostatním zaměstnancům. Takový postup by totiž byl v rozporu s 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce ). Zaměstnavatelé jsou zároveň povinni, v souladu s 109 odst. 4 zákoníku práce, poskytovat všem zaměstnancům bez rozdílu, včetně zaměstnanců, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, mzdu podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. V neposlední řadě je nutno upozornit též na dikci 16 odst. 1 zákoníku práce, který ukládá zaměstnavatelům povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, i pokud jde o odměňování za práci. Nerespektování uvedených základních principů by bylo nutno pokládat za diskriminační ( 16 odst. 2 zákoníku práce). Je třeba též zdůraznit, že problematiku nižších sazeb nelze posuzovat pouze ve smyslu principu rovnosti v odměňování, kterým se rozumí poskytování stejné mzdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty. Tato zásada je totiž prolomena samotnou existencí institutu 4
minimální mzdy jako takového, neboť jde o stanovení určité minimální částky, kterou musí obdržet jako mzdu každý zaměstnanec bez ohledu na to, zda odpovídá výsledkům nebo hodnotě jeho práce. Stejnou částku tak musí obdržet zaměstnanci s rozdílnou výkonností nebo zaměstnanci, kteří vykonávají práci rozdílné hodnoty. Z hlediska proporcionality zde byl upřednostněn princip ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkými mzdami, který je uplatňován v převážné většině států Evropské unie. Podstatou institutů minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy je stanovení určité částky státní autoritou, do jejíž výše musí být zaměstnanci doplacena mzda v případě, že vlastním výkonem příslušné minimální hranice nedosáhne. Směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, v čl. 7 odst. 2 stanoví, že pokud jde o zdravotně postižené osoby, nedotýká se zásada rovného zacházení práva jednotlivých států přijímat opatření zaměřená na vytváření takových ustanovení, která podporují nebo chrání zařazení těchto osob do pracovního prostředí. Za takovou úpravu vláda považuje právě i stanovení nižších sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy pro tyto zaměstnance. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením pak za mimořádně důležité pokládá zajištění přístupu zdravotně postižených mimo jiné i k fyzickému, ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu prostředí. Bylo by proto v rozporu s obsahem i smyslem této Úmluvy, kdyby přístup k prostředí pracoviště, resp. pracovnímu kolektivu, měl být ztížen. Pokud by tyto osoby nebyly zaměstnány, o řadu nezbytných kontaktů by nepochybně přišly a mohly by se ocitnout v izolaci. V. Na závěr svého vyjádření považuje vláda za vhodné informovat Ústavní soud, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době připravuje materiál pro jednání sociálních partnerů v rámci Rady hospodářské a sociální dohody ČR, který obsahuje i návrh na zrušení navrhovatelkou napadené právní úpravy od 1. ledna 2017. VI. S ohledem na výše uvedené vláda navrhuje, aby Ústavní soud návrh na zrušení navrhovatelkou napadeného ustanovení zamítl. V případě, že se Ústavní soud ztotožní s žalobním návrhem navrhuje vláda, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost takového nálezu ke dni 1. ledna 2017. 5