Osvitové jednotky s posuvem filmu (kapstanové) bez posuvu filmu (bubnové; vnější vnitřní) Osvitové jednotky s posuvem filmu (kapstanové) bez posuvu filmu (bubnové; vnější vnitřní) Tak tedy rastru, ve kterém je pořízen bitmapový originál (např. skenovaný obrázek), budeme říkat zkráceně "rozlišení skenu" a udávat jej budeme sice trochu nezvykle v ppi, tedy pixelech/palec, ale nebudou se nám tak plést dohromady body obrazové a tiskové (ve skutečnosti má obrázek určitý rozměr v pixelech, ppi se z nich stanou v okamžiku, kdy mu přidělíme reálnou tiskovou velikost, to je ale přesně náš případ). 1 mm 1
b b Rastru, ve kterém jsou rozmístěny jednotlivé tiskové body, budeme říkat "tiskový rastr". Vyjadřuje počet tiskových bodů na palec (délkově), v obou směrech je stejný a udávat jej budeme v lpi (ony linky zde suplují další výskyt "bodu"). Jeho hodnota bývá někdy označována jako "Screen Ruling", Scitex používá označení "Mesh" a u nás můžeme zaslechnout pojem lineatura tiskového rastru". V praxi je dále nutné rozlišovat jednotky, ve kterých je lienatura udávána - může to být jak v lpi (linky na palec), tak v lpc (nebo l/cm, linky na centimetr). Při troše pozornosti by ale k záměně dojít nemělo, protože přepočítací koeficient je dost vysoký (lpi=lpc 2,54) a tak, pokud jste zvyklí na lpi, vám budou hodnoty lpc připadat ihned podezřele nízké (a naopak). Konečně rastru, ve kterém osvitová jednotka vytváří z elementárních laserových bodů ("otisků" laserového paprsku) jeden tiskový bod, budeme říkat "rozlišení osvitu". Udává se v dpi, což je tedy počet samostatných oddělených bodů, kteréosvitkamůže umístit na jeden délkový palec. Laserový bod bude elementární bod vytvořený paprskem laseru na filmu a spolutvořící obraz jednoho tiskového bodu (např. v matrici 16 x 16 laserových bodů). Je to základní, nejmenší prvek polotónového rastru. Jinak řečeno, tiskový rastr určuje, jak veliké a jak daleko od sebe budou jednotlivé tiskové body. Čím je lineatura tiskového rastru vyšší, tím jsou tiskové body a jejich rozteč menší (a výroba separací a tisk složitější). Na druhé straně poměr rozlišení osvitu a tiskového rastru popisuje, z kolika elementárních laserových bodů je tiskový bod vytvořen, jak kvalitně je "vykreslen" a kolik odstínů může vytvářet. 2
První, co potřebujeme znát, je uvažovaný tiskový rastr. Ten je na našem přání do značné míry nezávislý - jeho hodnota je (s jistou volností) dána vlastnostmi použitého papíru a technologií tisku. Dále nás bude zajímat, v jakém poměru by mělo být rozlišení skenu k tiskovému rastru. Je vyzkoušeno, že z hlediska kvalitní reprodukce originálu je dobré, když má tiskový bod hodnotu získanou integrací hodnot více pixelů originálu, tedy když je tento poměr větší než 1:1. V praxi se používá poměr 2:1 (v případě nouze až 1,5:1), což znamená, že tiskový bod je tvořen integrací hodnot celkem čtyř pixelů originálu (dva v obou směrech - na šířku a na výšku). Proto když použijeme tiskový rastr 150 lpi, očividně je nejlepší mít obrázek v rozlišení 300 ppi, vyšší hodnota již není účelná (informace v obrázku jsou redundantní). Nehledě na to, že objem souboru roste s kvadrátem rozlišení. 3
Tiskové body mohou mít různý tvar (Shape). Důvodem hledání vhodného tvaru přirozeně není sympatie osvitáře k jednotlivým geometrickým obrazcům, ale snaha o co nejkvalitnější tiskový výstup. Každý z tvarů tiskového bodu má totiž své specifické vlastnosti, kterými spoluovlivňuje jeden z ostře sledovaných faktorů při tisku, nárůst tiskového bodu (Dot gain). Ten je ve skutečnosti ovlivněn řadou okolností. K těm, které pro nás teď nejsou důležité, patří třeba použitý papír a jeho savost, kvalita tiskové barvy, tisková technologie, tisková deska, způsob kopírování. Ale nárůst bodu se v zásadě projeví v každém okamžiku přenosu "rastru", i když v různé míře. To znamená při kopírování filmu na desku, při vlastním tisku, ale i při osvitu na film. Při osvitu má na nárůst bodu vliv rozptyl laserového paprsku osvitové jednotky (resp. možnost jeho ostření). Při tisku dochází k mikroskopickému "rozmazávání" jednotlivých bodů. Jde koneckonců o proces probíhající pod tlakem) a právě náchylnost jednotlivých tvarů tiskového bodu k rozmazávání a ke vzájemnému slévání nás bude také zajímat. Kruh má tu příjemnou vlastnost, že jeho poměr obvodu ku ploše je z geometrických tvarů nejnižší. Povrchové napětí kruhové "vrstvy" barvy je proto v porovnání s ostatními tvary nejvyšší, a tak kruhové tiskové body vykazují z hlediska tvaru nejnižší růst bodu. Příznivě se tento efekt projevuje při tisku předloh, u kterých klademe důraz na reprodukci zejména ve světlech, případně ve středních tónech. Méně příjemné je, že kruhové tiskové body se rády "slévají" při reprodukci stínů (míst s vysokou hodnotou pokrytí), zejména v souběhu s vyšší hodnotou tiskového rastru. Tady se jako nectnost projevuje příliš velká styčná plocha mezi sousedními body; výsledkem jsou menší volné prostory mezi body, než bychom podle použitého tiskového rastru právem čekali. Tisk je v takovém případě tmavší, než by měl, ztrácí detaily, dochází ke "slití" tiskových bodů. Daleko méně trpí nectností slévání další z rodiny tiskových bodů, bod ve tvaru čtverce (používá se otočený o 45, postavený na "špičku"). Plocha, kterou se sousední body při vyšších pokrytích stýkají, je se zvyšováním pokrytí menší než u bodu kruhového a "bílá" místa tak zůstávají přece jen větší. Ve světlech, respektive ve středních tónech, kdy se tiskové body navzájem nedotýkají, čtvercový bod pozbývá své výhody a nedává výsledky lepší než kruhový bod. Snadno si dovedeme představit, že čtvercový bod je možné zdeformovat tak, že jeho úhlopříčky nebudou stejně dlouhé. V takovém případě čtvercový tvar přechází do tvaru kosodélníku. Změnou poměru úhlopříček (velikostí deformace) můžeme v určité míře ovlivnit hodnotu pokrytí, při níž se body začnou dotýkat (a jak se budou dotýkat); kosodélníkový bod proto dává dobré vlastnosti zejména ve středních tónech. Eliptický bod Eliptický bod vzniká podobným myšlenkovým postupem jako bod kosodélníkový: když kruhovému bodu zkrátíme tentokrát jednu z os, Stejně jako kosodélník má dobré tiskové vlastnosti zejména ve středních tónech a díky příbuznosti s kruhovým bodem jej můžeme použít i ve světlech. Ve stínech se může, podle poměru velikostí os, projevovat podobný jev jako u bodu kruhového. Eliptický bod může v některých případech připomínat čárový rastr (případné v něj přejít). Reprodukce tónů a detailů ve stínech při vysokých hodnotách pokrytí a vyšších hodnotách tiskového rastru může přinášet opravdu nepěkné problémy. Když sečteme jednotlivé negativní vlivy, které zde působí, není divu, že máme tolik potíží se sléváním tiskových bodů a mizením volných míst mezi nimi. Pro dosažení kvalitních výtisků je zapotřebí mít všechny kroky "vychytané" a pracovat na špičkovém zařízení. Každá i drobná pomoc - je dobrá, a právě negativní bod je navržen tak, aby volná místa mizela pomaleji. 4
Změna tvaru tiskového bodu podle pokrytí - Euklid. Poslední obrázek zobrazuje vzhled "rastru" při použití euklidovského tiskového bodu při vysokém rozlišení. Jak jsme viděli, různé tvary tiskového bodu mají i různé vlastnosti, které se však neprojevují stejně příznivě v celém tónovém rozsahu a při všech hodnotách tiskového rastru. Dobré RIPy totiž používají standardně převážně právě euklidovský bod (vyspělé RIPy vůbec dělají s tiskovými body neuvěřitelné věci), a tak v naprosté většině případů zaručují slušnou kvalitu litografií. 5