Archeologie v Národním památkovém ústavu bytí a nebytí mezi dvûma zákony Jana KALFERSTOVÁ Pokud není uvedeno jinak, je autorkou fotografií J Kalferstová. Obr. 1. Hradec Králové, areál b valého pivovaru, pravûk val ponechan in situ v rámci objektu krajského úfiadu. V zkum provedlo Muzeum v chodních âech v Hradci Králové. ZpÛsob, jak m byla v zákonû ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû (dále jen památkov zákon), upravena archeologická problematika, jasnû signalizuje, Ïe zákonodárci zde evidentnû a opakovanû upfiednostàovali úspornost formulací pfied jejich v povûdní hodnotou. Kromû faktu, Ïe se tím ponûkud zpronevûfiili jedné ze základních zásad tvorby norem, tedy Ïe právní pfiedpis má b t srozumiteln i laikûm a jeho aplikace pfiedvídatelná, otevfieli také prostor pro takfika nevyãerpatelnou tvofiivost v oblasti interpretace tûch nûkolika málo paragrafov ch ustanovení, která se archeologie pfiímo ãi zprostfiedkovanû dot kají. Interpretovat zákon je oprávnûn pouze soud, ov em jak se ukázalo v dobû pomûrnû nedávné, ani na tomto poli pfiíli ná shoda ve v kladu nepanuje. 1 Rámcovou pfiedstavu o tom, jak je mimo archeologickou obec chápán smysl archeologick ch paragrafû, poskytují práce JUDr. Martina Zídka a Mgr. Jifiího Klusonû, 2 právníkû Ministerstva kultury âr. Jakkoliv se zdálo, Ïe situace uï nemûïe b t komplikovanûj í, v rámci nedávného procesu formulace vûcného zámûru zákona o památkovém fondu se naprosto otevfienû ukázalo, Ïe zpûsob v konu archeologick ch ãinností, z valné ãásti pfievzat je tû z doby pfied rokem 1989, jiï dávno nevyhovuje. Zájem vybudovat efektivnû fungující systém, jenï by umoïnil pokrytí celého území republiky sítí organizací, které by se zab valy archeologick mi ãinnostmi v rozsahu své specializace a technick ch moïností, ov em vïdy spo- vinností odvést urãenému subjektu standardizované odborné v stupy, se v ak záhy dostal do stfietu se zájmem na vytvofiení centralizované struktury. PfiestoÏe finální podoba zákona o památkovém fondu je nyní jen obtíïnû odhadnutelná, jedno se zdá b t jisté po onom legislativnû oborovém boji o sebeurãení, jímï si archeologická obec v letech 2007 a 2008 pro la, uï nebude její pozice stejná jako dfiíve. I v pfiípadû, Ïe by se podafiilo stávající systém zakonzervovat, ãi dokonce je tû více utu- Ïit, jeho vnitfiní nestabilita pramenící ze zjevné nefunkãnosti (staãí se podívat na pomûr poãtu roãnû provádûn ch stavebních a nestavebních akcí a poãtu realizovan ch v zkumû) jej dfiíve ãi pozdûji destruuje. To, jak si v této situaci stojí Národní památkov ústav, pfiesnûji fieãeno jeho archeologické útvary, bude pfiedmûtem následujících úvah. 3 Archeologické aktivity Národního památkového ústavu struãn pfiehled Rozsah ãinnosti Národního památkového ústavu, a tedy i v ech jím zfiízen ch útvarû archeologie je upraven památkov m zákonem a statutem Národního památkového ústavu. 4 Na základû uveden ch pfiedpisû se archeologové této instituce vûnují následujícím ãinnostem: 1 1 K tomu bliï í komentáfi viz Alena MOCKOVâIAKOVÁ: Financování kultury z vefiejn ch rozpoãtû 2007 (2001 2007), publikováno v kvûtnu 2008 na <http://www.nipos-mk.cz/ default.asp>. 2 Martin ZÍDEK, Jifií KLUSO : Zákon o státní památkové péãi, jeho provádûcí pfiedpisy s komentáfiem, ABF, Praha 2005; Martin ZÍDEK, Jifií KLUSO : Nov stavební zákon a zmûny zákona o státní památkové péãi, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 6, s. 497 502, a Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 1, s. 53 58; Martin ZÍDEK: Právní úprava památkové péãe, in: Péãe o architektonické dûdictví, sborník prací I, Praha 2008, s. 145 160. 3 Vyhodnocení stavu, v jakém se archeologie v Národním památkovém ústavu nachází, pfiehled pfiíleïitostí, které se jí do budoucna nabízejí, a rizik, s nimiï se bude muset vyrovnat, bude zaloïeno na SWOT a SLEPT anal zách a 7S modelu zahrnujícím tzv. klíãové faktory úspûchu. V rámci anal zy SWOT se posuzuje jednak vnitfiní prostfiedí organizace (její silné a slabé stránky) a jednak její vnûj- í prostfiedí (pfiíleïitosti a hrozby); anal za SLEPT se zab vá externími faktory, které mají na chod organizace pfiím dopad (z oblasti sociální, legislativní, ekonomické, politické a technologické); model 7S je zamûfien na interní faktory (strategii instituce, zpûsoby fiízení a procedurální postupy pouïívané pfii jeho realizaci, typ a funkãnost organizaãní struktury, zpûsob práce s lidsk mi zdroji, styl a profesionalitu fiízení a organizaãní kulturu). Z v sledkû by mûlo b t zjevné, v jakém prostoru a v rámci kter ch ãinností má archeologie v Národním památkovém ústavu nejlep í pfiedpoklady k úspûchu, co je tfieba zmûnit a ãeho by bylo Ïádoucí se vyvarovat. K uvedené metodice viz napfiíklad Monika GRASSEOVÁ, Radek DUBEC, Roman HORÁK: Procesní fiízení ve vefiejném sektoru. Teoretická v chodiska a praktické pfiíklady, Computer Press, Brno 2008, s. 18 25; Miroslav KE KOVSK, Oldfiich VYKYPùL: Strategické fiízení: teorie pro praxi, C. H. Beck, Praha 2006, s. 45 47, 113 115; Vojtûch KORÁB, Jifií PETERKA, Mária REÎ ÁKOVÁ: Podnikatelsk plán, Computer Press, Brno 2007, s. 48 52; Jaroslav REKTO ÍK a kol.: Organizace neziskového sektoru, Základy ekonomiky, teorie a fiízení, EKOPRESS, Praha 2007, s. 74n. 398
Obr. 2. Hradec Králové, Studio Beseda, ztvárnûní pravûkého a ranû stfiedovûkého valu prozkoumaného v rámci záchranného v zkumu Muzea v chodních âech v Hradci Králové. Obr. 3. Nechanice (okres Hradec Králové), zavodnûn a podmáãen terén na severov chodním okraji reliktu vodní tvrze (reidentifikaci památkového fondu provedl Mgr. imon Eismann) a) Oblast preventivní péãe o archeologické dûdictví a jeho ochrana Pfiíprava údajû pro úfiady územního plánování a krajské úfiady. Pfiedávané údaje o registrovan ch územích s archeologick mi nálezy a evidovan ch kulturních památkách, respektive památkovû chránûn ch územích jsou podkladem pro zpracování územnû analytick ch podkladû. 5 Zpracování podkladû pro orgány státní památkové péãe, které jsou dotãen mi orgány v rámci územnû plánovacího procesu a z tohoto titulu vydávají svá stanoviska k územnû plánovací dokumentaci a k vymezení zastavûného území. 6 Zpracování návrhû na prohlá ení nemovit ch prvkû archeologického dûdictví za kulturní památky nebo archeologické rezervace. Vyhledávání míst potenciálního v skytu archeologického dûdictví. Konzultace s vlastníky nemovitostí, investory a subjekty zab vajícími se pfiípravou projektû stavební i nestavební povahy. Prezentace a propagace archeologického dûdictví. Pfiedná ková a osvûtová ãinnost. Pfii respektu ke v em v e uveden m ãinnostem je tfieba vyzdvihnout ty, které se jakkoliv dot kají územního plánování. Vzhledem k filozofii zákona ã. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním fiádu (stavební zákon), a v nûm uplat- Àovan m zásadám koncentrace a dodrïování jednotné názorové linie správních orgánû (viz 4) je nutné v echny poïadavky na ochranu archeologického dûdictví uplatnit právû zde. Jakékoliv opomenutí ãi podcenûní v znamu jednotliv ch druhû územnû plánovací dokumentace 7 vede k jedinému: preventivní ochrana archeologického dûdictví se zmûní v jeho více, ãi ménû úspû nou záchranu. b) Oblast záchranná Zpracování vyjádfiení dle 22 památkového zákona k zámûrûm umístûn m na území s archeologick mi nálezy. Konzultace se stavebníky, respektive investory, a to ve fázi jiï existujícího projektu, jehoï zmûna b vá zpravidla záleïitostí spí e hypotetickou. Provádûní záchrann ch archeologick ch v zkumû. 2 3 c) Oblast smí ená, stojící na pomezí mezi Nejprve je tfieba zdûraznit, Ïe názorová rozdílnost není vûbec ke kodû vûci a za jist ch okol- ochranou a záchranou archeologického dûdictví Zpracování písemn ch vyjádfiení pro správní fiízení vedená dle 14 památkového zákona pomoci vzniku nové kvality. 8 K tomu je ale tfieba ností mûïe dokonce velmi v razn m zpûsobem na- (velikost manévrovacího prostoru mezi prosazením ochrany archeologického dûdictví in situ a je- mít k dispozici urãitou hodnotovou platformu, která ho záchranou je úmûrná tomu, jak kvalitnû jsou pro dané území zpracovány územnû plánovací a památkové regulativy a zda investor svûj zámûr 4 Statut NPÚ ze dne 23. 1. 2006 vydan Ministerstvem s archeologem jiï pfiedtím konzultoval). kultury âr pod ã. j. 1547/2006/, ve znûní ze dne 29. 3. Revize stavu kulturních památek a památkovû chránûn ch území archeologické povahy (jak- (ã. j. 11 238/2007). 2006 (ã. j. 4452/2006), ve znûní ze dne 20. 9. 2007 koliv je tato ãinnost ze své podstaty preventivní, 5 K tomu 27 odst. 3 zákona ã. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním fiádu (stavební zákon), ve znûní témûfi kaïdodenní realita ji smûfiuje spí e do oblasti záchranné). pozdûj ích pfiedpisû, a vyhlá ka ã. 500/2006 Sb., o územnû analytick ch podkladech, územnû plánovací dokumen- Badatelské v zkumy provádûné pfiedev ím destruktivními metodami (s ohledem na zamûfiení taci a zpûsobu evidence územnû plánovací ãinnosti (vãetnû pfiílohy ã. 1, ãásti A Územnû analytické podklady obcí Národního památkového ústavu lze pfiepokládat, Ïe tyto v zkumy nejsou provádûny samoúãelnû, ale podklad pro rozbor udrïitelného rozvoje území), ve vazbû mají pfiímou vazbu napfiíklad na koncepci obnovy na 32 odst. 2 písm. c) památkového zákona. pfiíslu ného památkovû chránûného objektu nebo 6 Paragraf 26 odst. 2 písm. c); 28 odst. 2 písm. c), jsou zamûfieny na území, u nûjï se v krátké dobû 29 odst. 2 písm. c) památkového zákona. pfiedpokládá realizace zámûru, kter by beztak 7 Napfiíklad pro území, pro které je vydán regulaãní plán, znamenal zniãení jeho archeologick ch souvrství). se nevydávají územní rozhodnutí, a to v rozsahu, v jakém je tento regulaãní plán nahrazuje (s v jimkou nezastavûného území 77 odst. 2 stavebního zákona ve vazbû Pozice archeologie v Národním památkovém ústavu na 61 odst. 2 téhoï zákona). Opomíjet nelze ani územnû plánovací podklady, konkrétnû tedy územnû analytické V rámci procesu pfiípravy vûcného zámûru zákona o památkovém fondu a pfii paralelnû probíhajících diskusích o moïné podobû dohod o roz- poskytuje prostor pro mnohem pruïnûj í uplatnûní no- podklady, jejichï aktualizaãní frekvence kaïdé dva roky sahu a podmínkách provádûní archeologick ch v ch poznatkû o archeologickém potenciálu území neï v zkumû uzavíran ch s Akademií vûd âr se zfietelnû prokázalo, jak názorovû pestrá je obec ar- 8 K problematice vyuïití rozdílnosti v koncepãnû jednot- plány území s archeologick mi nálezy. cheologû pûsobících v Národním památkovém ném prostoru viz napfiíklad Jifií PLAMÍNEK: Synergick ústavu. Pro nás v echny, a zejména pro kolegynû management. Vedení, spolupráce a konflikty lidí ve firmách a t mech, Argo, Praha 2000; Jifií PLAMÍNEK: Sebe- a kolegy pûsobící na ústfiedním, tedy ze strategického hlediska klíãovém pracovi ti, by toto mûlo fiízení. Praktick atlas managementu cílû, ãasu a stresu, b t signálem, Ïe uzrál ãas pro revizi platnosti základních premis, od nichï se na e práce odvozu- PLAMÍNEK: Vedení t mû, lidí a firem. Praktick atlas ma- Grada Publishing, Praha 2004, s. 172 173; Jifií je, tedy pro jejich potvrzení, ãi zmûnu. nagementu, Grada Publishing, Praha 2005, s. 48, 140. 399
je pfiíslu né komunitû, v tomto pfiípadû nám, archeologûm Národního památkového ústavu, známa a je obecnû akceptována. Abychom pfiede li riziku institucionální, potaïmo profesní neãitelnosti, mûli bychom mít jasno minimálnû v následujících oblastech: jaké je na e poslání (k jakému úãelu jsme urãeni), jakou máme vizi do budoucna (jakého stavu chceme dosáhnout), jaké jsou na e strategické cíle (ãeho se musíme postupnû domoci, abychom naplnili svoji vizi a poslání), jaké strategické a od nich se odvíjející taktické a operaãní postupy k dosaïení tûchto cílû zvolíme (jak mi zpûsoby a cestami toho dosáhneme), jakou podobu má soubor na ich hodnot a priorit a jak je hierarchicky uspofiádán. Logické pfiitom je, Ïe základní idea tohoto archeologického programového dokumentu musí respektovat ideu obdobného dokumentu ãi dokumentû zpracovan ch pro vy í strukturální úroveà, tedy pro Národní památkov ústav jako celek. Dfiíve neï se v ak odhodláme k deklaraci toho, ãím se máme zájem stát a ãeho hodláme dosáhnout, nebylo by na kodu si zrekapitulovat na i aktuální situaci: 1. Oblast odborná a) Pozice Národního památkového ústavu ve struktufie archeologick ch subjektû a provádûní archeologick ch v zkumû ZpÛsob, jak m je Národní památkov ústav územnû ãlenûn, nám poskytuje nespornou, av ak ne zcela dûslednû vyuïívanou v hodu: zatímco archeologové na územních pracovi tích mají moïnost monitorovat, a do jisté míry i ovlivàovat dûní v oboru na regionální úrovni, ústfiední pracovi tû mûïe pûsobit jako spojovací ãlánek mezi nimi a Ministerstvem kultury âr, respektive Akademií vûd âr, coï otevírá prostor pro budování nejen nezbytnû nutn ch zpûtn ch vazeb, ale i vazeb dopfiedn ch, na základû jejichï existence pfiestane b t Národní památkov ústav jen pouh m pasivním pfiíjemcem zmûn, ale bude i jejich aktivním koordinátorem. Specifické zamûfiení nám také dává pfiíleïitost stát se protiváhou subjektû, jeï jsou orientovány spí e na záchranné v zkumy neï na preventivní ochranu archeologického dûdictví. Riziko, které není moïné opominout, je v ak spojeno s novû koncipovanou dohodou o rozsahu a podmínkách provádûní archeologick ch v zkumû, jiï by mûl Národní památkov ústav uzavfiít s Akademií vûd âr. Její omezená platnost nemusí b t nutnû nepfiekonatelnou pfiekáïkou, ov em bude-li dopfiedu zfiejmá metodika vyhodnocování jejího plnûní. V této souvislosti je tfieba zdûraznit, Ïe zpûsob v konu archeologick ch ãinností není nijak standardizován. Vzhledem k tomu, Ïe Národní památkov ústav disponuje pouze jedním spoleãn m oprávnûním, pfiiãemï kaïdé z jeho patnácti pracovi È je ponûkud jinak profilováno, a tudíï i zamûfieno na jin segment archeologick ch ãinností, musí mít jiï v okamïiku podpisu dohody jistotu, Ïe pfiípadné problémy v jakékoliv jím zaji Èované oblasti budou posuzovány a následnû fie eny na základû objektivních kritérií. Pfiedvídatelnost zpûsobu plnûní dohody nijak neposiluje ani vazba na vzorovou dokumentaci (konkrétnû na nálezové zprávy a zprávy o archeologické akci), která není její nedílnou souãástí a k jejíï zmûnû je oprávnûna pouze jedna ze smluvních stran. 9 Za pfiedpokladu, Ïe jde o dokumenty koncepãnû promy lené a v bûïné praxi aplikovatelné, s jejichï platností lze pracovat minimálnû ve stfiednûdobém horizontu, by tedy nemûlo b t problémem je k dohodû pfiiloïit a jejich pfiípadné zmûny fie it dodatkem. Urãitou korekci na ich dosavadních postupû provádûní v zkumû by si zcela jistû vyïádalo termínované odevzdávání nálezov ch zpráv. V pfiípadû rozsáhlej ích v zkumû by fáze zpracovatelsko- -vyhodnocovací musela probíhat soubûïnû s fází terénní nebo následovat bezprostfiednû po ní, coï by se pochopitelnû promítlo do struktury pracovní náplnû jednotliv ch archeologû a samozfiejmû také do celkového poãtu proveden ch terénních akcí. Jistou míru rizika s sebou nese i role Národního památkového ústavu v rámci realizace Programu podpory záchrann ch archeologick ch v zkumû. PfiestoÏe ústav ve vût inû pfiípadû plní pouze funkci distributora financí mezi poskytovatelem dotace, tedy Ministerstvem kultury âr, a oprávnûnou organizací, která pfiíslu n záchrann v zkum provádí, je povinen vstoupit do smluvního vztahu jak s ní, tak s vlastníkem dotãené nemovitosti. Kromû nákladû spojen ch se zaji tûním této agendy (mzdy archeologû a ekonomû, reïie a náklady ztracené pfiíleïitosti) mohou Národnímu památkovému ústavu vzniknout dal í náklady v souvislosti s pfiípadn mi komplikacemi ve zpûsobu plnûní obou tûchto smluv. ZpÛsob realizace Programu podpory záchrann ch archeologick ch v zkumû má v ak je tû jednu úroveà, kterou nelze opomíjet, neboè v koneãn ch dûsledcích po kozuje kredit organizace: pfiestoïe památkkov ústav nemá na proces rozhodování o koneãné v i dotace Ïádn reáln vliv (kromû moïnosti opakovanû Ïádat Ministerstvo kultury âr o zv ení pfiíspûvku), valná ãást oprávnûn ch organizací i stavebníkû je pfiesvûdãena, Ïe minimální finanãní podpora programu je zpûsobena neschopností ústavu coby státní organizace získat od svého zfiizovatele ãástku odpovídající jejich poïadavkûm. b) Institucionální a oborové priority Slabinou památkáfiské archeologie jsou nejasné institucionální a oborové priority. Fakticky nejsme schopni se sjednotit ani v tom, co je na ím primárním zájmem, ãeho vlastnû chceme dosáhnout a jaké postupy k tomu zvolíme. PrÛvodním jevem tohoto stavu je znaãná míra nekonzistentnosti v postojích vûãi vefiejnosti i uvnitfi oboru. Absence jasnû dan ch institucionálních a oborov ch priorit nás pfiitom dostává do intrapersonálních konfliktû, které mohou snadno pfierûst (a také pfierûstají) v konflikty interpersonální, respektive skupinové. 10 Základní fakt je dan územní rozvoj se zastavit nedá a úkolem archeologû-památkáfiû je vymezit pro nûj prostor a stanovit podmínky, které zajistí minimalizaci ztrát na archeologickém dûdictví. Jinak fieãeno, na í povinností a smyslem na í existence je hledat a nacházet rozumné a pfiijatelné kompromisy mezi dvûma extrémy, a to mezi totálním plo n m zákazem (staveb) a plo n m totálním v zkumem (území). V rovinû územnû plánovací to znamená vymezit: Území aï na úroveà parcel a v pfiípadû nutnosti i jejich ãástí, kde je Ïádoucí se zásahûm pod terén zcela vyhnout (zejména v areálech archeologick ch kulturních památek a památkov ch rezervací), a pfiípadné, poãtem zcela minimální a prokazatelnû nevyhnutelné v jimky spojit s povinností v zkumu, kter probûhne je tû pfied zahájením pfiíslu n ch zásahû. Území, kde zásahy pod terén takto striktnû omezeny nejsou, nicménû investor musí do harmonogramu realizace projektu zahrnout dostateãnou rezervu k provedení v zkumu. Území, o nichï se ví, Ïe jsou zniãena buì zcela, nebo ãásteãnû (do urãité úrovnû), a zde pak dal í postup vázat na podobu pfiíslu ného projektu, respektive zpûsobu, jak m do terénu zasáhne. Tím se dostáváme do roviny druhé, a to roviny posuzování konkrétních zámûrû. Z logiky vûci je 9 O problematické trvanlivosti dokumentû, které jsou k dispozici pouze na webov ch stránkách, svûdãí nedávné, v raznûji neavizované zmûny v podobû struktury nálezové zprávy viz <http://www.arup.cas.cz/cz/archivy/ formulare.html>. 10 K moïn m negativním dopadûm tohoto jevu viz napfiíklad Ivan NOV, Alois SURYNEK a kol.: Sociologie pro ekonomy a manaïery, Grada Publishing, Praha 2006, s. 161 167. 400
zfiejmé, Ïe kaïd zámûr je tfieba posuzovat individuálnû. Jsou pfiípady (tedy místa ãi typy staveb), u nichï je skuteãnû bezpodmíneãnû nutné prozkoumat v e, a naopak pfiípady, kdy je pro archeologii samou vhodnûj í alespoà ãást území ponechat coby terénní konzervu. Rozhodovací proces by v ak mûl probíhat na pûdû Národního památkového ústavu, nikoliv v jin ch institucích, zamûfien ch a ãásteãnû hmotnû zainteresovan ch na provádûní zcela opaãného druhu aktivit. Tlak na v kopov maximalismus (v nûkter ch pfiípadech uï spí e extremismus) nás jako archeology-památkáfie dostává do logické pasti a do jisté míry zpochybàuje smysl na í existence v instituci, která má chránit archeologické hodnoty pfiíslu ného území (a to i pfied archeology sam mi): pokud bychom totiï pfiistoupili na to, Ïe ve své podstatû není vûbec dûleïité, jak stavba vypadá, protoïe v zkum se beztak zastaví aï na neantropogenních uloïeninách, celá fiada vûcí ztratí svûj smysl. K ãemu potom územní a regulaãní plány, plány území s archeologick mi nálezy, plány ochrany nebo pfiedinvestiãní konzultace o podobû projektu a tak dál? Podmínky musejí b t stanoveny tak, aby byly sice restriktivní (pochopitelnû v luãnû v zájmu ochrany archeologického dûdictví), nicménû stále je tû poskytovaly prostor pro dal í územní rozvoj, byè tfieba na jiném pozemku nebo v jiné podobû (napfiíklad odli nû fie en m zpûsobem zaloïení stavby). V opaãném pfiípadû by totiï postaãovalo instruovat investora a projektového manaïera v tom smyslu, Ïe celou pfiedinvestiãní pfiípravu lze omezit na rozvahu, kam pfiesnû do projektu zafiadit v zkum, jakou ãasovou rezervu na nûj vyãlenit a jak velké finance na nûj uvolnit. Sv m zpûsobem by si tak v ichni mohli pfiijít na své: vlastníci/investofii by si zaplatili jistotu, Ïe se na dané nemovitosti uï nikdy Ïádné prvky archeologického dûdictví neobjeví (pfiiãemï jistota je v investiãní oblasti velmi cenûn m statkem) a archeologové by získali spoustu informací, jejichï platnost by sice byla omezena umûl mi hranicemi stavbou dotãen ch parcel, ale pfii tro e predikce ani toto nemusí b t na pfiekáïku. Snad jenom ony tak ãasto zmiàované budoucí generace by pfii ly ponûkud zkrátka. Ponechme pro tuto chvíli stranou diskuse o rizicích mechanického a chemického po kození neprozkouman ch ãástí nemovitosti s odkazem na existenci geomfiíïí a geotextilií, pfiípadnû metod, které umoïàují velmi efektivním zpûsobem rozlo- Ïit tlak na vrstvy pod stavebními objekty, a poloïme si otázku, co stojí za onou apriorní snahou podrobit naprosto kaïdé staveni tû totálnímu v zkumu. Jde o úsilí dopfiedu eliminovat nezákonné postupy vlastníka nemovitosti/investora, kter by jiï k Ïádné dal í stavební ãinnosti na pozemku archeologa nepfiizval, nebo o obavu z toho, Ïe nebudeme schopni informace získávané s rûznû velk m ãasov m odstupem zkompletovat? Zatímco budoucí chování jednotliv ch vlastníkû nemovitostí a investorû mûïeme korigovat jen nepfiímo (osvûtou, konzultacemi), problém s potenciální nepropojitelností terénní dokumentace pofiizované v rûzn ch fázích zástavby nemovitosti si mû- Ïeme, respektive musíme vyfie it sami. Pokud ale za tím v ím stojí pouze nedostateãná vûle k formulaci a obecné akceptaci v kopov ch a dokumentaãních standardû, je cena za komplexnost údajû pofiízen ch jedním archeologem moïná aï pfiíli vysoká (a pfiedev ím za ni platíme nûãím, co nám nenáleïí). Absence institucionálních priorit a obecnû platn ch oborov ch standardû nám pûsobí komplikace je tû z jiného dûvodu: u ãásti zámûrû, k jejichï pfiípustnosti jsme se dle 14 památkového zákona vyjadfiovali, provádíme následnû i samotn záchrann v zkum. Z laického a potenciální v í nákladû ponûkud rozostfieného pohledu nemusí b t na e, byè zcela oprávnûné poïadavky vnímány jako objektivní a nezi tné. Pokud se tedy nehodláme terénního v zkumu vzdát, mûli bychom se tím více zasazovat o formulaci vefiejnû pfiístupn ch standardû, z nichï by byl i nearcheologovi zfiejm vztah mezi územím s urãit m archeologick m potenciálem, stavební (zakládací) technologií a v zkumn mi postupy. c) Informaãní základna Na í silnou stránkou jsou informace o archeologickém dûdictví, nyní implementované do prostfiedí Integrovaného informaãního systému památkové péãe. Data obsaïená v databázi ISAD-SAS a zprostfiedkovanû i v Archeologické databázi âech se tím dostala do prostfiedí, kam ze své podstaty náleïejí, tedy mezi ostatní sloïky kulturního dûdictví. S databází ISAD-SAS jsou ale spojeny dva zásadní problémy, které nás v raznû oslabují. Za prvé na správu databáze i dat samotn ch chybûjí finance, coï je pfiekvapující o to víc, Ïe jsou v ní obsaïeny informace, které Národní památkov ústav na základû památkového zákona pfiedává pofiizovatelûm územnû plánovací dokumentace, a mûl by tedy mít eminentní zájem na tom, aby jejich objem i kvalita vykazovaly vzestupnou tendenci. Druh problém spoãívá v ponûkud komplikovaném zpûsobu získávání dat. Organizace oprávnûné k provádûní archeologick ch v zkumû jsou Národnímu památkovému ústavu povinny pfiedávat zprávu o v sledcích v zkumu pouze tehdy, pokud tento v zkum probûhl v památkovû chránûném prostoru; v e ostatní je zaloïeno na bázi dobrovolnosti. Dal í údaje získávají zamûstnanci ústavu, tedy archeo- 4 5 Obr. 4. Libãany (okres Hradec Králové), tvrzi tû. Obr. 5. Obûdovice (okres Hradec Králové), tvrzi tû. logové, ve své podstatû svépomocí. Informace o archeologickém potenciálu území pro nás pfiitom mají strategickou (a moïná i existenãní) dûleïitost: tlak na odborné v stupy tohoto typu lze pfiedpokládat jednak v souvislosti s pfiípravou podkladû pro tvorbu plánû ochrany památkov ch rezervací a zón, které jsou pfiedmûtem aktuálnû schvalované novely památkového zákona, a jednak v souvislosti s pofiizováním plánû území s archeologick mi nálezy (kraje sice mají oprávnûní nikoliv povinnost tyto plány vydávat, nicménû s ohledem na pfiedpokládan zájem na tom mít k dispozici komplexní informace o území je tfieba s touto moïností poãítat). d) Péãe o movité prvky archeologického dûdictví Za slabé a pfiíleïitostnû rizikové místo lze povaïovat ne zcela ujasnûnou koncepci péãe o movité prvky archeologického dûdictví, které byly získány v rámci provádûn ch archeologick ch v zkumû. AÏ do ukonãení prací na nálezové zprávû a odevzdání movit ch nálezû organizaci spravující sbírky muzejní povahy jsou tyto nálezy zpravidla zaznamenávány pouze v operativní evidenci, takzvaném soupisu nálezû. Tyto nálezy se neoceàují a nejsou vedeny v úãetnictví organizace. Pfiípadné vytváfiení archeologick ch podsbírek (viz statut Národního památkového ústavu, pfiíloha ã. 3 ãl. II bod ã. 4) je tfieba peãlivû zváïit, a to z hlediska struktury pracovních ãinností archeologû Národního památkového ústavu, nákladû na vedení takov ch sbírek (mzdy archeologû, zfiizování depozitárních prostorû) a v neposlední fiadû také 401
Obr. 6. Ostromûfi (okres Jiãín), zemní práce na stfiedním valu slovanského hradi tû. Obr. 7. Seã (okres Chrudim), hrad Vild tejn. v kontextu s pfiipravovanou novelou zákona ã. 563/1999 Sb., o úãetnictví. 12 e) Kontakty s vefiejností (vnûj í vztahy) Silnou stránkou Národního památkového ústavu je vysoce profesionálnû provádûn monitoring médií, kter nám umoïàuje udûlat si pomûrnû pfiesnou pfiedstavu o celé fiadû událostí, o nichï bychom se jinak velmi pravdûpodobnû ani nedozvûdûli. Zpûtná vazba, tedy informace o tom, jak pûsobíme na vefiejnost a jak jsou jí na e památkáfisko-archeologické aktivity vnímány, nám umoï- Àuje reagovat volbou odpovídající strategie. Z reakcí vlastníkû nemovitostí, investorû ãi pfiedstavitelû samospráv je pfiitom zjevné, Ïe v oblasti vnûj ích vztahû máme je tû velké rezervy a od individuálních poãinû je tfieba pfiejít ke koncepãnûj ím postupûm. V první fiadû je nutné urãit subjekty, na které bychom se mûli zamûfiit, a definovat soubor informací, které by od nás tyto subjekty mûly obdr- Ïet. Jeden z moïn ch modelû by mohl mít následující podobu: Vlastníci kulturních památek archeologické povahy a vlastníci nemovitostí v archeologick ch památkov ch rezervacích; tyto subjekty lze oslovovat individuálnû a nabídnout konzultace a metodiku péãe o památku. Vlastníci nemovitostí v nearcheologick ch památkovû chránûn ch územích, kde je archeologické dûdictví ohroïeno témûfi permanentní potfiebou stavebních a terénních úprav; tûmto subjektûm je tfieba poskytnout informace o jiï zji tûném 6 7 ãi pfiedpokládaném potenciálu území, která jsou v jejich vlastnictví, a dále o preferovan ch, tolerovan ch a neïádoucích postupech pfii realizaci ãinností, které zasahují pod úroveà stávajícího terénu. Investofii a stavební inïen ring; prozíravûj í ãást tûchto subjektû má sama zájem na získání údajû o investiãním potenciálu vytipovaného území, 13 a mûly by tedy od nás obdrïet informace minimálnû v rozsahu urãeném pro vlastníky nemovitostí. Pfiedstavitelé krajsk ch a obecních samospráv, a to z titulu: a) potenciálních vlastníkû movit ch prvkû archeologického dûdictví (potenciálních proto, Ïe se jimi stávají aï v okamïiku nálezu, a to jen za urãit ch podmínek upraven ch 23a památkového zákona); b) dále zástupcû subjektû zainteresovan ch v oblasti územního plánování, potaïmo ochrany pfiírody a krajiny (archeologické dûdictví je nedílnou souãástí kulturní krajiny a urãitá ãást nemovitého archeologického dûdictví pfiedstavuje velmi v razn a specifick prvek krajinného rázu); c) nositelû moci a vlivu, kter m musí b t zjevn smysl a cíl na eho konání, neboè právû oni velmi ãasto stojí pfied problémem, jak vyfie it konflikt mezi ochranou vefiejného zájmu (v tomto pfiípadû ochranou archeologického dûdictví) a zájmem vefiejnosti, pfiesnûji urãité její ãásti reprezentované napfiíklad stavebníky (viz problém individuální v stavby rodinn ch domû). Vefiejnost, jejíï znalost právních pfiedpisû je zcela pragmaticky omezena na urãitou, v praktickém Ïivotû vyuïitelnou oblast a která fiadu vûcí vnímá úhlem pohledu moïného omezení sv ch stávajících práv a vzniku (nûkdy jen zdánlivû) nov ch povinností. Povahu adresáta informace je nutné zohlednit pfii volbû zpûsobu jejího pfiedání. Individuální konzultace, zpravidla pouïívané v pfiípadû vlastníkû nemovitostí, investorû a projektov ch manaïerû, je Ïádoucí doplnit o publikace ãlánkû v periodikách typu Stavebnictví, Zakládání staveb, Konstrukce nebo Vefiejná správa, v pfiíslu n ch regionálních novinách a podobnû. Velk prostor nabízí internet, zejména webové stránky vûnované stavitelství a stavebnictví, kam pravdûpodobnû zamífií kaïd potenciální investor (vût ina v e zmínûn ch ãasopisû má i svoji elektronickou verzi). Vhodnûj í b vá ti tûná forma publikace, v rámci které lze pfiedestfiít argumenty a dokladovat ãi vyvracet rûzná tvrzení, zatímco u jin ch médií, zejména televize, hrozí upfiednostnûní vizuálnû emocionální v povûdní roviny (vãetnû podprahovû vkládan ch informací) pfied ménû atraktivními fakty. f) Zákon o památkovém fondu O finální podobû nového zákona o památkovém fondu lze pouze spekulovat, nicménû jiï z jeho vûcného zámûru je zjevné, Ïe se od archeologû Národního památkového ústavu oãekává, Ïe se budou spolupodílet na zaji tûní preventivní ochrany archeologického dûdictví, zejména na pfiípravû plánû ochrany památkov ch rezervací, památkov ch zón a plánû území s archeologick mi nálezy. TûÏi tû v konu památkové péãe, které nyní spoãívá ve vyhodnocování individuálních zámûrû v rámci jednotliv ch správních fiízení, by se mûlo pfiesunout do roviny obecnûj í, kde bude tfieba formulovat zásady ochrany archeologického dûdictví, a to zpûsobem uplatniteln m v opatfieních obecné povahy vydávan ch dle 171 174 zákona ã. 500/2004 Sb., správního fiádu. K tomu, abychom byli schopni cokoliv zformulovat, v ak potfiebujeme mít k dispozici kvalitní informace o území, v ideálním pfiípadû o kaïdé parcele. V této souvislosti je tfieba pfiipomenout, Ïe informace o území budou zcela jistû potfiebné pro územnû plánovací konzultace s obecními úfiady obcí s roz ífienou pûsobností a s krajsk mi úfiady. 14 Znamená to, Ïe i kdyï kraje svého práva pofiizovatele plánû ochrany a plánû území s archeologick mi nálezy nevyuïijí, bude tu stále prostor pro uplatnûní v ech získan ch údajû o dan ch územích. Legislativní konstrukce nastínûná ve vûcném zámûru zákona o památkovém fondu na nás v kaïdém pfiípadû pfiená í mnohem vût í zodpo- 11 Poslanecká snûmovna Parlamentu âr, snûmovní tisk ã. 401, publikováno na <http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/ sqw/historie.sqw?o=5&t=441&snzp=1>. 12 Informace byla publikována 16. 6. 2008 na <http://www.nipos-mk.cz/text.asp?id=989>. 13 K metodice pfiípravy investiãního projektu viz napfiíklad Irena BùLEHRADOVÁ, Vladimír MATùJKA: Investiãní projekt. Pfiíprava území, pfiíprava stavby. Doporuãen standard. Metodická fiada DOS M 21.01, Informaãní centrum âeské komory autorizovan ch inïen rû a technikû ãinn ch ve v stavbû, Praha 2000. 14 Tyto konzultace by mûly probíhat bez ohledu na koneãnou podobu zákona o památkovém fondu, neboè povinnost je udûlovat vypl vá z Úmluvy o ochranû archeologického dûdictví Evropy (ã. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv). 15 Opatfiení obecné povahy jsou zcela specifick m správním aktem, jímï se zakládají, mûní a ru í práva a povinnosti právních subjektû, jejichï poãet a individualita jsou promûnlivé v ãase; adresátem této normy se mûïe stát kdokoliv, kdo splní urãité podmínky v na em konkrétním pfiípadû bude mít nûjak právní vztah, zejména vlastnick, k nemovitostem, které se nacházejí v území, jehoï se pfiíslu né opatfiení obecné povahy t ká. 402
vûdnost, neï tomu bylo doposud. Eventuální pochybení v jednotliv ch pfiípadech se totiï neprojeví tak markantnû jako pochybení uãinûná pfii pfiípravû dokumentû s podobnû irok m dopadem. 15 2. Oblast organizaãnû strukturální a procesní Organizaãní struktura Národního památkového ústavu se nejvíce blíïí struktufie liniovû tábní, 16 s funkãním zpûsobem fiízení (ãinnosti jsou zde dûleny mezi specializované útvary; funkãní zamûfiení tûchto útvarû se promítá do pozice v rámci organizaãní struktury a je urãující i pro vymezení jejich vzájemn ch vazeb). Kromû toho jsou vytváfieny t my urãené napfiíklad k fie ení aktuálnû vznikl ch problémû, k plnûní úkolû dlouhodobûj ího charakteru, pfiípadnû k realizaci nejrûznûj ích programû. Specifick m rysem tûchto ve své podstatû projektov ch skupin je, Ïe buì sdruïují zamûstnance téïe profese pûsobící na jednotliv ch pracovi tích ústavu, nebo jde o skupiny profesnû heterogenní, které mohou fungovat jak v rámci jednoho pracovi tû, tak v rámci celého ústavu. Pfies nesporné v hody má takto koncipovaná organizaãní struktura i svá slabá místa. Její jednotlivé úrovnû a v nûkter ch pfiípadech i jednotlivé útvary v rámci tûchto úrovní se vyznaãují vlastní dynamikou v voje (ta je zvnûj ku urãována jejich specifick mi povinnostmi, zamûfiením a externími vazbami, zevnitfi schopností na toto v e adekvátnû reagovat). KaÏdá strukturální úroveà pracuje vlastním tempem a zab vá se specifick mi problémy prûvodním jevem tohoto stavu je rûznû silná obranná tendence k izolaci od okolí, které není dostateãnû vnímavé k jejím problémûm. ObtíÏná fie itelnost tohoto problému spoãívá v tom, Ïe onen pocit vzájemného nepochopení má ãásteãnû reáln podklad. Rozdíly v dynamice jednotliv ch strukturálních úrovní totiï plynou ze samé podstaty liniovû tábní organizaãní struktury, zejména je-li navíc obohacena o struktury orientované nikoliv funkãnû, ale projektovû, neboè tûm plyne ãas zcela jin m tempem. Z hlediska systému (zde Národního památkového ústavu) jde o velmi destabilizující jev, jenï zpûsobuje postupn nárûst vnitfiního napûtí. Struktury s vy í dynamikou, tedy ty, které jsou nuceny rychle reagovat na zmûny (projektové t my nebo útvary pracující v úzkém kontaktu s vnûj ím svûtem), jsou limitovány ve svém v konu a v stupech úzk mi systémov mi místy. Tato úzká místa jsou pfiitom osazena strukturami funkãními, jejichï efektivitu do znaãné míry brzdí striktnû dané schvalovací subordinaãní procedury. DÛraz na vhodnou volbu organizaãní struktury tedy rozhodnû není samoúãeln : s kvalitní organizaãní strukturou v raznû vzrûstá pravdûpodobnost, Ïe pfiíslu ná organizace dosáhne vytãen ch strategick ch cílû. 17 Obdobnû dûleïitá, byè v praxi ãasto podceàovaná je organizaãní kultura, tedy soubor hodnot, preferencí, postojû a vzorcû chování, jejichï dodrïování je od zamûstnancû ze strany organizace oãekáváno. 18 Kvalitnû formulovaná a systematicky budovaná organizaãní kultura, jejíï podoba pochopitelnû musí b t v souladu s celkov m zamûfiením organizace, totiï zásadním zpûsobem ovlivàuje jak oblast pracovní, tak oblast personální. Archeologové Národního památkového ústavu jsou rozmístûni v útvarech rûzné strukturální úrovnû ústfiedního, respektive územních pracovi È. Vzájemné kontakty díky existenci Archeologické komise Národního památkového ústavu za poslední rok a pûl velmi zintenzivnûly, nicménû na vzniku skuteãnû efektivnû fungující komunikaãní sítû je tfieba stále je tû pracovat. DÛvod je zfiejm problémû v oblasti památkové i archeologické spí e pfiib vá a v zájmu organizace i na- em osobním je, abychom mohli v echny získané informace a zku enosti okamïitû vyuïít bez ohledu na region jejich pûvodu (a pfiirozen m zpûsobem tak provádûli ãinnosti bûïné v uãících se organizacích ). 19 Zásadní také je, abychom byli schopni definovat, co vlastnû od sebe oãekáváme (tedy my z regionû od ústfiedního pracovi tû a ono od nás). V této rozvaze by nemûly chybût záleïitosti t kající se zaji tûní kontaktû s Ministerstvem kultury a Akademií vûd âr, tvorba anal z aktuálnû vznikl ch problémû vãetnû návrhû dal ích operaãních, taktick ch a strategick ch postupû k jejich fie ení, poïadovaná, tedy v praxi vyuïitelná podoba koncepãních a metodick ch dokumentû a podobnû. Toto v e ale pfiedpokládá jistou volnost klíãov ch zamûstnancû v navazování kontaktû napfiíã organizací i mimo ni a samostatnost v rozhodování, jak reagovat na mûnící se situaci (pochopitelnû pfii respektu ke strategii vy í strukturální úrovnû, tedy Národního památkového ústavu jako celku). Naprosto klíãová a nezastupitelná je v tomto systému pozice archeologického útvaru ústfiedního pracovi tû. Ten v sobû totiï musí slouãit roli vûdce i manaïera. Konkrétnû to znamená, Ïe musí b t v úzkém kontaktu s vrcholn m managementem organizace a spolupodílet se na formulaci její vize a cílû (poslání je do znaãné míry vymezeno zákonem). Opomíjet nelze ani spoluúãast tohoto útvaru na formování organizaãní kultury a jejím zohlednûní v práci s lidsk mi zdroji, coï by se mûlo mimo jiné zúroãit i v tom, Ïe o zamûstnání v Národním památkovém ústavu projeví zájem v první fiadû ti archeologové, ktefií se vnitfinû ztotoïàují s jeho odborn m zamûfiením a prioritami. Shrnutí V souvislosti s pfiípravou nového zákona o památkovém fondu a s paralelnû vyvíjenou aktivitou Akademie vûd âr ve vûci nov ch dohod se ukázala celá fiada slab ch míst památkové archeologie, z nichï nejv raznûj í jsou tato: Pfiedstavy archeologû Národního památkového ústavu o tom, v ãem spoãívá tûïi tû práce archeologa-památkáfie, nejsou jednotné. Chybí strategie spolupráce v rámci organizace (kontakty mezi jednotliv mi archeologick mi útvary, respektive archeology jsou omezeny na fie ení dílãích problémû a spí e vynucovány okolnostmi neï systematicky budovány). Nejednotnost názorû na podobu institucionálnû profesních priorit se promítá i do vnûj ích vztahû (tedy vztahû s ostatními archeologick mi subjekty i s nearcheologickou vefiejností). Celkovû lze konstatovat, Ïe ná potenciál tkví ve specifickém zamûfiení, které nám mûïe poskytnout jistou konkurenãní v hodu, ale pokud nebudeme schopni se jasnû profilovat, mûïeme se dostat do situace, kdy selïeme jako archeologové-památkáfii, aniï bychom byli konkurenceschopní vûãi subjektûm specializovan m jak na vûdeckov zkumnou, tak v kopovou ãinnost. Závûreãná poznámka V e uvedená staè obsahuje mé osobní názory formované na základû zku eností získan ch pûsobením na dvou ze stávajících ãtrnácti územních pracovi È Národního památkového ústavu, a neãiní si tedy nároky na univerzální platnost. Jsou-li ale zku enosti ãi postupy aplikované v jin ch regionech v raznû odli né, alespoà ãást závûrû této stati je opodstatnûná: minimálnû v oblasti institucionálnû oborov ch priorit a interní komunikace je co napravovat. 16 Jifií DùDINA, Václav CEJTHAMR: Management a organizaãní chování, Grada Publishing, Praha 2005, s. 188 203; Jifií DùDINA, Jifií ODCHÁZEL: Management a moderní organizování firmy, Grada Publishing, Praha 2007, s. 134 137; M. GRASSEOVÁ, R. DUBEC, R. HORÁK, cit. v pozn. 3, s. 39 46. 17 J. REKTO ÍK a kol., cit. v pozn. 3, s. 34 36. 18 Michael ARMSTRONG: ízení lidsk ch zdrojû. Nejnovûj í trendy a postupy, Grada Publishing, Praha 2007, s. 257 265; J. DùDINA, J. ODCHÁZEL, cit. v pozn. 16, s. 220 240. 19 Michael ARMSTRONG, cit. v pozn. 18, s. 447 452. 403