Barry Gasson Fellow a examinátor

NÁHODNÉ ÚVAHY

NÁHODNÉ ÚVAHY Nevážně vážný pohled na nebezpečí a nástrahy společenského tance v dnešní době Barry Gasson Fellow a examinátor doživotní člen vedení porotce FEDERACE UČITELŮ TANCE NOVÉHO ZÉLANDU

Tento dokument je elektronickou verzí českého vydání knihy Náhodné úvahy od Barryho Gassona, jejíž náležitosti jsou uvedeny pod hlavičkou Knižní vydání níže. Oproti knižnímu vydání může zahrnovat errata. Dokument je v elektronické podobě k dispozici na http://www.agilenergie.com/knihy.htm. Jakákoliv fyzická osoba má právo si tento text stáhnout a užívat i vytisknout jeho části či celek, vše pouze pro svou osobní potřebu. Veškerá ostatní práva vyhrazena. Žádná část tohoto dokumentu nesmí být, s výjimkou osobní potřeby popsanou výše, bez písemného svolení vlastníků autorských práv rozmnožována, uložena ve vyhledávacím souboru ani přenášena v jakékoliv formě nebo jakýmikoliv mechanickými, fotografickými či záznamovými prostředky. Dokument vytvořen dne: 26. ledna 2012. Knižní vydání Gasson, Barry: Náhodné úvahy. 1. čes. vyd. Praha, vydavatelství powerprint s.r.o., 2009. xx+182 s. ISBN 978-80-904011-4-3 Orig. ISBN 978-1-877449-88-8 (Barry Gasson) Z anglického originálu Random Thoughts (Barry Gasson tiskem u FirstPublishers.com, Wellington, New Zealand 2007) přeložili Jan Kučera a Eva Lačňáková. Text and images copyright c Barry Gasson, 2007 Translation c Jan Kučera & Eva Lačňáková, 2009, translated under licence from Barry Gasson. Czech edition c Jan Kučera, 2009. The moral right of the author has been asserted.

Mé drahé manželce Penelopě za její neúnavnou podporu a stálou důvěru... A malé Jenny, jež mi vložila do ruky pero.

TŘI MISTŘI SVĚTA: Len Scrivener a Nellie Duggan, Walter Laird a Lorraine, Robert a Helen Richey. Snímek ze slavnostní večeře Ballroom Dancers Federation v restauraci Quaglinos ve West Endu v Londýně v r. 1971. Zleva doprava: Robert Richey, Lorraine, Barry Gasson (autor knihy), Nellie Duggan, Russ Hesketh, Wynn Hesketh, Walter Laird, Helen Richey a Len Scrivener.

Předmluva Je mi velkým potěšením psát tuto předmluvu k Barryho knize Náhodné úvahy. Živě si pamatuji, když tenhle hnusný Anglán dorazil na taneční scénu v Aucklandu na Novém Zélandu. Spolu se svou první ženou Joan odešli v roce 1957 ze Spojeného království a usadili se v Mt Munganui. Museli být jedním z nemnoha lidí ve Spojeném království, kteří tehdy nebyli posedlí tancem, jelikož v padesátých letech dosahovala horečka společenského tancování ve Spojeném království svého vrcholu. Tanečních sálů, jako byl Hammersmith Palais, bylo v celém Londýně a v každém významnějším městě ve Spojeném království nepočítaně. To, co dnes známe jako taneční sport, ho k sobě připoutalo až poté, co shodil okovy obchodního námořnictva a stal se horlivým Novozéland anem. Jeho oddanost tomuto sportu se stala důležitou součástí jeho života. V příštích téměř padesáti letech jste jej a jeho ženu Joan mohli vídat pravidelně dojíždět z Mt Maunganui do Aucklandu nejen kvůli lekcím s legendární Ivy Biberstein z aucklandské taneční akademie, ale také k pravidelnému soutěžení o víkendech. Tato oddanost si zaslouží obdiv. Kilometry silnic si nakonec vybraly svou daň a Barry a Joan se přestěhovali do Aucklandu. Ukázalo se, že tento přesun Barryho vii

život velmi ovlivnil. Nejenže Barry pokračoval ve své spolupráci s Ivy a s aucklandskou akademií, ale stal se Ivyným obchodním partnerem a vysoce kvalifikovaným profesionálním učitelem, trenérem a porotcem. Učitelem tance na plný úvazek se stal v r. 1961. Žádostiv jakožto taneční učitel a porotce vědomostí, zajížděl pravidelně do Londýna, aby zde studoval a pracoval s největšími osobnostmi v tanečním byznysu. Len Scrivener, Walter Laird a úžasná Lorraine jsou nejpřednějšími z lidí, u nichž studoval. Pokračoval tím, že se stal řádným členem a examinátorem novozélandské federace učitelů tance ve všech stylech, jež se na Novém Zélandě provozují. Barry bývá pravidelně porotcem při významných soutěžích pořádaných na Novém Zélandě. Ačkoliv možná nenajdete jeho jméno na svitku cti na Novém Zélandě či v jiných zemích jižní polokoule, můžete si být jisti tím, že nikdy nezakolísal ve svém zaujetí pro sport, který většina z nás oddaných vyznavačů bere velmi vážně. Mnozí z jeho žáků pokračovali v soutěžení na nejvyšší úrovni a někteří stále soutěží. Jeden takový žák, můj velmi dobrý přítel, v sobě právě znovu roznítil nadšení, které do něj Barry vlil, a po šestatřicetileté přestávce se znovu zapojil do soutěžního klání na Masters II v Sydney. Jelikož dovede mluvit snad i pod vodou, bývá Barry často zván do role moderátora 1 či ceremoniáře při mnoha příležitostech po celém Aucklandu. Za časů mého prezidentství Amatérské taneční asociace Aucklandu byl vždy naším upřednostňovaným moderátorem při všech akcích, které jsme tehdy pořádali. S jednou takovou příležitostí v sále gymnázia v Roskillu se mi pojí velmi zvláštní, veselé vzpomínky, jež ale pro tuto chvíli zůstanou naším tajemstvím, jelikož by mohly svědčit proti nám oběma. 1 Compere bývá to někdy vedoucí soutěže i moderátor v jedné osobě (pozn. překl.). viii

Nyní se se svou ženou Penelopou vcelku pohodlně usadil poblíž idylického pobřeží Pohutukawa, hned za humny Aucklandu. Ve svých voliérách Bazzalon 2 tam chovají množství exotického ptactva, jež jim poskytuje nevýslovnou radost. Barry zůstane osobností, díky jejímuž působení už bude tancování na Novém Zélandu jednou provždy lepší. Peter Smith bývalý amatérský mistr Nového Zélandu ve standardu i v latině, ředitel DanceSport Australia. 2 http://www.bazzalon.com/ (Pozn. překl.) ix

Recenze Richard & Natalie Perry Sedminásobní profesionální mistři Nového Zélandu ve standardních tancích, finalisté profesionální soutěže vycházejících hvězd ve standardu na British Open, profesionální mistři Austrálie ve standardu. Je dobré vidět knihu o tancování, jež bude užitečná jak tanečníkům, tak i porotcům. Nejenže tato kniha obsahuje důkladná technická doporučení, ale poskytuje i významný vhled do důležitosti hudby. Zabývá se otázkou pohybu do hudby ve standardních tancích, jež vyžaduje velké odborné dovednosti, protože dva lidé musí tančit v kontaktu jako jeden. Důležitost koordinovaného pohybu mezi partnery je často podceňována. Je to cosi, co je daleko obtížnější, než vypadá, a vyžaduje to veliké technické dovednosti a zkušenosti. Tato kniha rovněž diskutuje veskrze významné téma porotování. Znám Barryho po dlouhou řadu let; snad déle, než by si kdokoliv z nás měl chut pamatovat. Můj první obrázek Barryho je z doby, kdy jsem byl mladým tanečníkem a on stál na okraji soutěžního xi

parketu jako porotce při mistrovství Nového Zélandu. Respektuji jeho taneční znalosti a obdivuji jej, že napsal knihu, jež se jistě stane průvodcem mladých tanečníků na jejich cestě. Pro laiky a nezkušené může být taneční svět skličujícím místem. Pokud kniha našim mladým tanečníkům jejich pout alespoň trochu usnadní, prokáže Barry jejím prostřednictvím tancování velkou službu. Na Novém Zélandě jsem se narodil, ale žiji, studuji a soutěžím jako tanečník společenských tanců už po mnoho let jinde. Pokaždé, když jsem se vrátil domů, abych bojoval o každý z našich sedmi titulů, jsem měl ohromné štěstí, že jsme si s Barrym a jeho báječnou manželkou Penelopou mohli pohovořit a snad i vypít sklenku vína. Mám štěstí, stejně jako měl Barry přede mnou, že mohu trávit spoustu času ve Spojeném království s nejskvělejšími Tanečníky, trenéry a tanečními mysliteli dnešní doby. V roce 2006 jsme se s Natálií stali prvními reprezentanty Nového Zélandu, kteří zvítězili v profesionálním mistrovství Austrálie ve standardních tancích a stali se, co se umístění na všech významných soutěžích po celém světě týče, po dobu několika let nelepším párem z oblasti Australasie. 3 Byli jsme dvakrát finalisty British Open a vždycky nás zaujalo, jak naši taneční formu interpretují slovem či písmem jiní. Obzvláště si cením mnohých z článků, jež nám Barry posílal v souvislosti s touto knihou. Přejeme Barrymu s jeho novou publikací mnoho zdaru. S tolika lety zkušeností jako student, učitel a porotce je Barry při psaní o oboru, jejž tak dobře zná, mužem na svém místě. Richard Perry 3 Termín používaný pro část Oceánie mezi rovníkem a 47. stupněm jižní šířky (pozn. překl.). xii

Glen Tierney Mezinárodně působící trenér, porotce na mistrovstvích světa. Milý Barry! Při cestě k tomu, aby se člověk stal dobrým tanečníkem, je třeba se naučit takovou spoustu věcí, že z toho všeho lidé někdy dokážou udělat vědu. Za složitostí se však nachází ona jednoduchost, již spatřujeme u dobrých tanečníků, nad nimiž se tají dech. Jsem dosti velkým puristou a velmi rád tedy čtu o myšlenkách zkušených, vzdělaných učitelů, kteří opravdu znají svůj obor. Bývám (a jsem si jist, že i Ty) často obklopen lidmi, kteří hodně mluví, ale nikdy doopravdy nic neřeknou. Nestává se často, aby člověk četl smysluplný text o složitých námětech. Ty svůj obor opravdu znáš. Glen Tierney Bryan Allen Bryan má týdenní sloupek v časopise Dance News, publikovaném v Londýně. Je rovněž hodnotitelem a kritikem významných britských a světových mistrovství pro Dance Today (dříve Ballroom Dancing Times). Není pochyb o tom, že svět společenského tance po léta trpí v důsledku toho, že velikáni, kteří náš báječný styl rozvíjeli, své názory nezaznamenávali. Až do doby poměrně nedávné jsme neměli DVD či podobné videozáznamy z lekcí a j. a nemohli jsme tudíž vidět, jak tanečníci nejvyšší třídy své pohyby vytvářeli. xiii

Mnozí nemohli cestovat a brát lekce u těchto osobností a učit se tak z první ruky. Právě uvedená skutečnost mne podnítila, abych před pár lety sebral články a poznámky k přednáškám Lena Scrivenera a uveřejnil je v knižní podobě. 4 Nechtěl jsem, aby svět přišel o názory jednoho z těchto velikánů, který vpravdě psal o tom, JAK, zatímco knihy o technice hovoří pouze o tom, CO. Já jsem se, stejně jako Barry Gasson, u Lena Scrivenera učil a moje vlastní výuka je z velké části produktem tohoto velkého muže. Barry vytvořil audionahrávky mnohých z lekcí, které s Lenem Scrivenerem měl, a byl tak laskav, že mne jich pár nechal zkopírovat. Jak plyne čas, nadšenci, jakým je třeba Barry, zdokonalili své zkušenosti tím, že předávali dále tyto informace, získané léty tréninku, dnešním tanečníkům. Opravdu dobrou zprávou je, že namísto slov vyslechnutých při lekci zde máme úžasnou knihu, sbírku myšlenek a úvah, která stojí za celé jmění. Kategoricky prohlašuji (jak to říkával sám Len Scrivener!), že tato kniha je tím nejhodnotnějším, nejužitečnějším a nejlepším příspěvkem k taneční literatuře, jaký jsem kdy četl. Srdečně blahopřeji Barrymu Gassonovi k výsledku jeho práce při zaznamenání jeho myšlenek a nápadů v této knize. Bryan Allen Carol-Ann Hickmore Manažerka talentů, Simpl 5 Byla jsem velmi poctěna žádostí, abych přečetla a okomentovala tento nádherný vhled do pompézního, okouzlujícího a někdy zlo- 4 Bryan Allen: Just One Idea: The Collected Articles and Lecture Notes of Len Scrivener, 1983, 180 stran (pozn. překl.). 5 http://www.simpl.co.nz/ (Pozn. překl.) xiv

volného světa společenského tance, a možností přispět k hodnotné a dobře vyvážené syntéze techniky a k prezentaci soutěžního tance, jež nám předvádí můj rádce a přítel Barry Gasson. Barry je legendou ve světě tanečního sportu po spoustu dlouhých let a většina z nás nezná veškeré zkušenosti a vědomosti, jež tento neuvěřitelný muž nosí ve své hlavě. Studoval pod vedením nejvyhledávanějších trenérů světa. Máme velké štěstí, že se Barry rozhodl sdílet s námi tyto úžasné znalosti. Toto je kniha, již MUSÍ číst každý horlivý tanečník společenského tance. Barry mne jako trenér přivedl k mému prvnímu titulu na Novém Zélandě. Od těch časů je mi učitelem, trenérem, rádcem a velmi dobrým přítelem. Jsem ráda, že současným vyznavačům tanečního sportu se dostane možnosti číst a používat tuto knihu ku svému prospěchu na soutěžním parketu. Barry je výjimečně talentovaným učitelem tance. Čtěte, pochopte, čtěte znovu, uved te to do praxe a stále se vracejte k této velmi snadno srozumitelné, zábavné, především však skvělé publikaci... je plná bazzaismů, nad nimiž se zasmějete, ale zapamatujete si je i to, co znamenají... Pěkné počtení! Carol-Ann Hickmore xv

Len Scrivener. Spolu se svou partnerkou Nellie Duggan vyhráli v letech 1949 1953 nejméně třikrát jak Star Championship, tak British Professional Championship. Zemřel 17. února r. 1975.

Obsah I II Běžná úskalí Obecná pozorování..................... 3 Jednoduše samba...................... 12 Rytmické tancování..................... 14 Timing slowfoxu...................... 19 Proč nemůže tango vypadat jako Tango?.......... 22 Základní zásady Rumby................... 26 Quickstepové kodrcání................... 34 Zášvih ve všech svých podobách.............. 38 Abeceda waltzu....................... 42 Náhodné úvahy Co zajímá porotce?..................... 49 Důvody pro omezený sylabus................ 58 Týden ve znamení techniky................. 63 Practice trénování.................... 67 Hudební frázování...................... 71 Syndrom Robina Hooda................... 75 Kladení chodidel a hadí nohy................ 79 Fetiš chodidla........................ 83 xix

III IV Běžné chyby chodidel.................... 85 První polovina otáčky vpravo................ 90 Spádná otáčka vlevo.................... 95 Co se vlastně stalo s hladkým tancováním?......... 100 Existuje afinita mezi nohama?............... 104 Technická hlediska Sklon............................ 111 Švih............................. 117 Polohy chodidel....................... 121 Zdvih a snížení....................... 125 Velikost otočení....................... 128 Protipohyb.......................... 131 Trojkrok........................... 134 Všeobecně.......................... 141 Včerejšek Vzpomínky na národní mistrovství............. 147 Dopis redakci NZDSA................... 155 Šampióni.......................... 159 Portrét Ivy Biberstein.................... 175 Poznámka autora...................... 181 xx

Část prvá Běžná úskalí

Obecná pozorování Jak se přibližuji střednímu věku, neboli soumraku své kariéry, a staré nohy stále více chátrají, shledávám, že mne stále častěji zvou jakožto poradce do nejrůznějších center a tanečních studií, na workshopy, lekce a porady. Svým způsobem tak získávám prospěch ze svých letitých zkušeností, předtím, než se odštrachám do velkého tanečního studia kdesi na nebesích. V mnoha případech je to vždycky tatáž hrstka figur a kroků, jež bud to působí problémy dotyčným párům, nebo mému citlivému vnímání, když je vidím zatančené, pokud ovšem tyto figury či kroky dokážu rozpoznat. Snad bychom se tedy měli podívat na pohyby, jichž se špatně užívá nejčastěji; doufejme, že s pár dobrými radami, jak zmírnit potíže, jež tím vznikají. Zkušení taneční učitelé vědí, že stát se dobrým učitelem vyžaduje dlouhou dobu a spoustu studia. Nemám na mysli úspěšným úspěch se často měří velikostí vašich skupin, která má vliv na výši vašeho bankovního konta, jež zase může být dána vaší bystrostí a/nebo vaší schopností pracovat s veřejností. Všichni dobří taneční učitelé vědí, že patrně zničili zhruba první stovku žáků, jež měli, když se učili své profesi a získávali zkušenosti. Jak vroucně by si přáli začít s nimi nanovo, pokud by měli znalosti a dovednosti, jež mají nyní. Je-li tedy čtenář zkušeným učitelem, lze mu odpustit, jestliže nyní přeskočí ku kapitole příští. Necht však prosím 3

nezapomíná, že velmi pravděpodobně to byl i on, kdo tyto obvyklé chyby svého času vyučoval. (1) Převedení (The Wing.) Neobyčejně obtížný pohyb, jenž je součástí omezeného soutěžního sylabu u dětí na všech stupních a na nejnižší úrovni pro všechny ostatní věkové skupiny. Vřele doporučuji začínat převedení čelem šikmo ke středu. Spousta párů začíná převedení tančit čelem do směru tance, což činí následující levotočivou figuru poněkud mučivou. Když dáma jde kolem pána, musí otočit hlavu doleva, vyžaduje to mechanika tohoto pohybu. Pán nesmí otáčet hlavu doleva. Když rotuje svým tělem, aby vyhověl pohybu dámy od své levé strany ke své pravé straně, musí udržet stálou linii hlavy, jako když vstoupil do promenádního postavení. (2) Otevřená otáčka vpravo (The Open Natural Turn.) Objevuje se ve většině tanců a obvykle vyvolá pánovo žalostné zvolání: Nemohu Ji obejít! Toto je obvykle způsobeno tím, že učitel říká dámě, aby vypomohla pánovi tím, že půjde ve druhém kroku doleva. To znamená, že dáma se napřed točí doleva namísto doprava a když to dělá, vždycky hodí svou hlavu doleva. Musí být zřejmé, že pokud se dáma otočí o určitý úhel doleva, musí se následně k požadované velikosti otáčky, kterou měla provést především, otočit o stejný úhel navíc. Dámě říkám, aby zaměřila pohled do jednoho bodu tak, že pokud se začne v promenádním postavení dívat směrem doprava, a bude se stále dívat do stejného bodu v prostoru, skončí díky rotaci svého těla s hlavou v obvyklé 4

poloze, dívajíc se přes partnerovo pravé rameno. Navíc, když pán přechází před jejím tělem, musí dáma kontrolovat své zadní chodidlo (viz teorie tažení a tlačení, kapitola Existuje afinita mezi nohama?, str. 104) tak, aby její druhý krok, pravým chodidlem, byl zadržený a co nejmenší. Když dáma tančí třetí krok, musí došlápnout na své pravé chodidlo a váhu udržet rovnoměrně rozloženou mezi chodidly. Mnohé dámy nechají své levé chodidlo převzít celou váhu příliš brzy a trpělivého pána, který na sebe přebírá vinu za většinu problémů, vytlačí OPĚT ven z rovnováhy. Stojí za komentář, že v knihách o technice se otevřená otáčka vpravo objevuje pouze jako součást složeného pohybu ve slowfoxu, zvaného otevřený telemark, otevřená otáčka vpravo a výkrut mimo (the Open Telemark, Open Natural Turn and Outside Swivel), nikoliv však ve waltzu a v quickstepu není to legrační? (3) Otevřený telemark (The Open Telemark.) Tento pohyb může často představovat problém dokonce i pro vyspělé páry. Jednou z věcí, které je třeba si zapamatovat o tomto kroku je skutečnost, že technika pro první dva kroky je naprosto stejná jako u otáčky vlevo ve slowfoxu. Nezdá se, že ta by představovala nějaký problém. Zatančete otáčku vlevo, kroky 1 a 2, udržte váhu mezi oběma chodidly a otočte se o potřebný úhel předtím, než uvolníte levé chodidlo. Když se uvolňuje levé chodidlo, hlava už je plně otočená doleva. To znamená, že otáčka je vlastně dokončena, zatímco váha je hlavně na pravém chodidle. Jelikož točení obvykle zahrnuje sklon a zde při pohybu levého chodidla do strany vlastně žádné točení není, pak, jak praví technika: žádný sklon v kroku 3. Při prvních dvou krocích by měla pánova 5

hlava zůstat doleva. Objeví-li se až příliš časté vpravo-hled, je to obvykle z naprosté beznaděje. Pak se během kroku 3 pánova hlava otočí doleva, aby napomohla točení do promenádního postavení. Při točení doleva je tím, kdo se otevírá do promenádního postavení pán, nikoliv dáma. Dáma se otevírá pouze při točení doprava. Neexistuje žádný pohyb, kdy by se pán i dáma otevírali do promenádního postavení oba. (4) Postavení s otevřením levé strany pána Pán by se měl se svou partnerkou snažit vytvořit postavení, jímž uzamyká svůj levý bok prostřednictvím své partnerky do své pravé ruky, a k tomu by se měla připojit jeho levá ruka i oblast bránice, v níž má s partnerkou kontakt. Tedy levý bok, levá ruka a bránice by měly všechny být prostřednictvím partnerky vedeny do pánovy pravé ruky. Partnerova touha vytvořit velký tvar ho často svádí z poctivých cest a způsobuje, že odklání dámu. Obvykle tím, že tlačí svou levou paži směrem ven a dopředu. To má za následek zkroucení glenohumerálního kloubu dámy (kloub v místě zaoblení a jamky na vrcholu její pravé paže), takže paže je uměle napřímena a pravou ruku 6 má dáma velmi, velmi daleko za svým uchem. Vyrůstá ve mně přesvědčení, že spousta dívek dokonce věří, že bolavé pravé rameno je součástí ceny, kterou musejí platit za privilegium, že mohou tančit S NÍM. Tak tedy do toho, pánové, podrobte své postavení zkoušce. Pohled te jemně do očí své partnerky a zeptejte se jí: Bolí Tě někdy rameno, když se mnou tančíš? Vyzývám vás k tomu! 6 Od zápěstí po prsty (pozn. překl.). 6

(5) Otáčka vlevo ve slowfoxu Na konci pérového kroku (the Feather Step), pérového uzavření (the Feather Finish) nebo pérového zakončení (the Feather Ending), jež se tančí šikmo ke středu, je běžnou chybou, že partner při vchodu do otáčky vlevo (the Reverse Turn) sklouzne stranou ke své pravé straně. Jeho levé chodidlo pak bude směřovat do směru tance namísto ke středu... Že by to bylo tím, že tančí předem naplánovaný program? Tančil by pán jinak, kdyby tančil s dámou, jež není jeho normální partnerkou, tudíž není uvyklá jeho normálním postupům? Ovšem, že ano! Vyjděme z postavení, kdy udělal krok mimo pravou nohu dámy. Začal by se točit doleva a navedl by svou dámu do postavení směrem ke své levé straně a s jejím těžištěm pohybujícím se doprava. Přitom by se linie těla pána změnila do levé křivky, jež je vlastní veškerým otáčivým pohybům doleva. Pánové!... jste to vy, kdo má odpovědnost, vy musíte vést dámu a přihlížejícím musí být jasné, že to opravdu děláte. (6) Přeměna ke středu (The Chassé to Centre.) Jednou ze zrůdností, jež vídám stále, je spinová otáčka vpravo (the Natural Spin Turn) následovaná přeměnou ke středu; poté se pán namísto nezbytného pohybu doleva uleje a tančí křížení vpřed (the Forward Lock Step) šikmo ke stěně!! A toto, prosím, tančí obvykle se svou žačkou při medailové zkoušce učitel! (7) Patové otáčky Slíbil jsem své ženě, že se pokusím napsat celou stránku prostou slov, tvořených čtyřmi hláskami. Je mi líto, není to možné. Tak tedy 7

H-E-E-L T-U-R-N (patová otáčka). Pánové, jste to vy, kdo musí připravit pro patovou otáčku podmínky. Vaše partnerka bude rostoucí měrou frustrována, pokud ji nedokážete patřičně vést. Přečtěte si tedy prosím tento oddíl, který Vám ukáže, jak vést dámu. Až si jej přečtete, přečtěte si jej znovu a položte si otázku: Je to to, co dělám? Pak s myslí doširoka otevřenou zatančete otáčku způsobem, který doporučuji, popatřete na svou partnerku a potěšte své oko úlevou, kterou v její tváři vyčtete. Napřed, v poloze čelem šikmo ke středu, ji vezměte do svých paží (št astná to žena pokusný králík), poté udělejte krok levou nohou dopředu a nechte své levé koleno absorbovat kompresí váhu. Nu, to je přeci to, co děláte normálně... a ona stále nedělá patovou otáčku. Ovšem, že ne! Jakékoliv ohnutí vašeho levého kolene je tu pro to, aby její nohy a chodidla otevřelo (odsunulo od sebe), a vy je přeci chcete uzavřít (přisunout k sobě). Co je potřeba udělat? Pán se musí odtlačit vzhůru prostřednictvím napřímení levé nohy a vyvolat tak fyzickou změnu směru vzhůru, aby dáma přisunula chodidlo. Není to postupové, jelikož patová otáčka dámy není postupový pohyb, její chodidla se přisunují na místě! Nemá to co do činění s točením dámy, jelikož vliv na točení je zde malý. K točení dochází hlavně na pánově pravém chodidle, jež by mělo došlápnout ve druhé polovině třetí doby, poté, co se chodidla dámy přisunula zdvihovou akcí. Nuže, zafungovalo to? Rozlil se dámě po tváři výraz radosti a úžasu? Co je však důležitější je to ono, co jste vždycky dělal? Tak to si nemyslím, seňore! Často se proviním tím, že kopíruji kapitána Mainwaringa z Dad s Army 7 a říkám svým žákům mužského pohlaví: Ty hloupý kluku!! Pomáhá to zabetonovat do paměti jádro toho, co jsem jim právě říkal, a přitom mi ještě žádný z mých mladých žáků nedal ránu, s výjimkou oné mladé dámy, jejíž 7 Klasický, velmi úspěšný britský sitcom (pozn. překl.). 8

prst náhodou uvízl v mém nose, když tančila sambu... avšak to je jiná historie. Toho dne tekla krev. Asi jste získali dojem, že za většinu potíží, jež se při tanci objevují, může partner. Ano, to je pravda. Málokdy však slyšíte dámu, že by si na pána stěžovala! Vždy je tomu naopak. Avšak nemůžeme zakončit tuto kapitolu, aniž bychom našli obecně u dam něco, nač si můžeme stěžovat právem. Dámy, vy tam stojíte vznosně, v rovnováze, znamenitě upraveny, na své levé noze, připraveny vyrazit. Pán stlačí své pravé koleno, díky čemuž se odpovídajícím způsobem ohne jeho koleno levé. V tomto okamžiku by se vaše pravá noha měla protáhnout dozadu z oblasti zrovna pod ňadry. Vaše kolena se tak začnou pohybovat v opačných směrech pravé koleno dozadu, levé koleno dopředu. Dosáhněte tohoto pohybu patřičným způsobem ještě předtím, než vůbec uděláte svůj první krok, tak, aby partner vůbec nikdy neucítil vaši pravou nohu. Pokud ji ucítí, daly jste mu konečně něco, nač si může oprávněně stěžovat. Pokud člověk uvažuje o nepsaných pravidlech: Při kroku chůze dopředu (the Forward Walk) se kolena pohybují ve stejném směru... tj. dopředu. Při kroku chůze dozadu (the Backward Walk) se kolena pohybují do opačných směrů: Chodidlo stojné nohy se díky stlačení pohybuje vpřed. Kročná noha se protáhne dozadu před tím, než se pohne tělo. A proto tvrdím, že platí následující obecný popis kroku chůze vpřed: 9

KROK CHŮZE VPŘED JE POHYB TĚLA Z JEDNOHO ROV- NOVÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY U SEBE (S UZAVŘE- NÝMI CHODIDLY) DO DALŠÍHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTA- VENÍ S CHODIDLY U SEBE (S UZAVŘENÝMI CHODIDLY). Obecný popis kroku chůze vzad: KROK CHŮZE VZAD JE POHYB TĚLA Z JEDNOHO ROVNO- VÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY OD SEBE (S OTEVŘE- NÝMI CHODIDLY) DO DALŠÍHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTA- VENÍ S CHODIDLY OD SEBE (S OTEVŘENÝMI CHODIDLY). Z toho pak plyne, že když při kroku (step) vzad zadní chodidlo přijímá váhu, musí být přisunutí přední nohy a její následné protažení vzad (do okamžiku těsně před převzetím váhy touto nohou) v souladu s tímto výchozím krokem (je součástí téhož kroku chůze (walk)). Dále tvrdím, že když dáma před pohybem vzad provádí akci snížení, musí považovat protažení nohy vzad za součást předchozího kroku, tj. kroku šest tkáně ve waltzu, kroku čtyři všech přeměn a křížení, kroku tři uzavřeného telemarku (the Closed Telemark), kroku tři změny mimo (the Outside Change), atd, atp. To ovšem předvytváří tvarování pro následující pohyb, jímž shodou okolností obvykle bývá první polovina otáčky vpravo! Dále, tančíme-li pohyb s přísunem ve waltzu, např. první polovinu otáčky vlevo, při kroku tři se levé chodidlo přisunuje k pravému chodidlu a pravá noha je prakticky napřímená. Váha se pak přenese na levou nohu na vrcholu zdvihu, pravá noha je stále napřímena. Levé koleno se stlačí (sníží se) na konci tři a napřímená pravá noha začne akci vytažení vzad. 10

Závěr: Klesá jen jedna pata; pravá pata neklesne, dokud není váha plně na pravém chodidle, když se chodidla míjejí. 11

Jednoduše samba Odjakživa jsem miloval sambu, nakažlivou veselost hudby a to, jak evokuje karnevalové období v Riu. Měl jsem rád nádherné pulsující rytmy a strukturu tance, jenž snadno plynul z jednoho typu pohybu do druhého, z nichž každý měl odlišnou rytmizaci a odlišné linie nohou. A také všudypřítomnou akci zhoupnutí, jež vycházela z užití stlačeného kolene. V současnosti hledívám na sambu s pocitem hrůzy, jelikož mohu vidět stále méně rytmického pulsování a jen sem tam pár charakteristických linií nohou. Akce zhoupnutí se tu nedá postřehnout a kdyby nehrála hudba, musel bych se hodně namáhat, abych sambu rozpoznal. Stále si mohu užívat tradičního tance, když vidím sambu tančit při medailových testech a soutěžích s omezeným sylabem, avšak na vyšších úrovních z ní nemám dobrý pocit. Po léta kladu důraz na to, aby charakteristickými liniemi nohou sambové chůze (Samba Walks) a kroků botafogo (nůžek) byly stlačené koleno stojné nohy a vypíchnutá protažená noha s částečnou váhou a posuvem pánve. Ta druhá linie nohou, jež tento tanec charakterizuje, patří voltě se stylizovanými liniemi nohou a chodidel latinského křížení (the Latin Cross). Kladu důraz na to, že v pohybech počítaných na 1 & 2 musím vidět dva kroky s napřimováním kolene, ale dva kroky se stlačenými koleny se počítají & 1 & 2 a takt 12

hudby končí silným důrazem na druhou dobu, s níž časově splývá absorbce váhy do stlačeného kolene. Když sleduji vrcholné interprety latinskoamerického stylu tančit sambu, je mi zcela jasné, jaký tanec se tančí, právě tak, jako když sleduji medailové kandidáty a soutěžící na soutěžích s omezeným repertoárem. Základní téma předvádějí jasně a rytmicky. Proč tedy naši zkušenější soutěžící tolik usilují o to, řítit se po parketu ve zběsilém tempu a přitom se stavět a pózovat? Kdybyste vypnuli muziku, nemáte tušení, co že to dělají natolik zřídka je v tom patrný jakýkoliv rytmus. 13

Rytmické tancování Rytmické tancování (Rhythm Dancing) je patrně nejužívanější formou tance, kdy dva tančí spolu, a je patrně rovněž tím, čemu v tanečních studiích nejhůře vyučují. Vstoupí-li do tanečního studia nový klient, je tím prvním tancem, kterému jej učí, nevyhnutelně Rhythm. Je to pro učitele příležitost položit solidní základnu techniky, aby podpořil rovnováhu a harmonii páru. Různé aspekty techniky, jako jsou práce chodidel, akce chůze, velikost točení, vnitřní strana otáčení, začátek točení, atd... by měly být osvojeny na této úrovni, aby si žáci vštípili návyky, jež se uplatní ve všech tancích, kde pán drží dámu. Při medailových testech nižší úrovně a přípravných soutěžích se tento tanec hojně využívá. Mne vždycky vyděsí velmi nízká úroveň, již tanečníci předvádějí, zřejmě proto, že jejich učitelé bud nevědí nebo neberou v úvahu, jak důležitý tento tanec je. Existuje zde velká prázdnota obsahu, co se tančených figur týče a provedení těch pár figur, jež se doopravdy učí, nechává hodně požadavků nenaplněných. Všechno, co kdy bývá k vidění, jsou čtvrtotáčky (přičemž otáčky o celou čtvrtinu nebývá ve skutečnosti obvykle dosaženo), úkroky stranou (Side Balances) a promenáda (the Promenade), při níž se dáma podtočí pod paží partnera (bud jednou nebo dvakrát v synkopované rytmizaci), což má ovšem často s pánem velmi málo co do činění. 14

Pánové jsou neustále čelem ke stěně, takže pro porotce je nejúčinnějším způsobem, jak je ve vymezeném čase posoudit, stát uprostřed místnosti, což je postavení obvyklé při posuzování tanců ve stylu New Vogue. Nedávno jsem zpozoroval, že mladý pár tančil pivotovou otáčku vpravo (the Natural Pivot Turn). Okamžitě jsem jim dal křížek. Bylo tak osvěžující vidět standardní figuru vzácně vídaný jev! Projděme si tedy různé pohyby, jež tvoří základnu rytmického tancování. (1) Čtvrtotáčky (The Quarter Turns.) Jak je patrno z názvu, jde o otáčky přibližně o devadesát stupňů (to je jedna čtvrtina, že?) Měly by zahrnovat směrování čelem šikmo ke stěně a pak zády šikmo ke středu. Dobrý způsob, jak učit tomuto směrování, je užívat ciferníku hodin a popsat je jako od jedenácti do jedné 8 podle hodinové ručičky to ovšem platívalo tenkrát, když jsme ještě měli hodiny s ciferníkem a ne digitální, jako dnes. Hlavní myšlenkou je dostat se dál, než dáma minout ji a ne ji porazit. Rovněž to nezbytně vyžaduje, aby pán při přísunu dělal výkrut na levém chodidle. (2) Otáčka vpravo (The Natural Turn.) Lze ji tančit podél stěny místnosti či v rohu. První čtyři kroky jako u čtvrtotáčky, ale otočte se o 3/8 do směru zády ke směru tance (slow, slow, quick, quick). Levým chodidlem vzad, přitom se začněte točit doprava, pravé chodidlo stranou, špička 8 Hnidopich by řekl, že od půl jedenácté do půl druhé, pokud hodiny leží před stěnou dvanáctkou nahoru (pozn. překl.). 15