Antika. 8. 7. stol.př. n. l. až 6. 7. stol. n. l. 0.8 Řecké písmo. Obrázek 20: Řecké písmo. Řekové měli ve 2. tisíciletí př.n.l. vlastní systém písma

Antika 8. 7. stol.př. n. l. až 6. 7. stol. n. l. 0.8 Řecké písmo Obrázek 20: Řecké písmo Řekové měli ve 2. tisíciletí př.n.l. vlastní systém písma 9. 8. století Řekové přejali a zdokonalili fénické písmo zavedli psaní z leva do prava delší textybustrofedonicky(prvnířádek z prava do leva, další zlevadoprava atd....) s tím, že znakynakláněli tím směrem kterým psali. přidali samohlásky později dva samostatné typy: východořecký: řecká abeceda -> Hlaholice -> Cyrilice -> opírá se o něj i Azbuka západořecký:přejali Etruskové a následně se vyvinula v latinku jak jí známe dnes Písmo řeckých nápisů tesané do kamene se zpravidla nazývá písmem monumentálním nebo kapitulním. Pozdější použití papyru ovlivnilo tvar písma, pododbně jako jeho kurzivní (zběžnou) podobu. V době panování Ptolemaiovců (323-30 př. n.l.)se užívala v Egyptě, později také v Římě úřední varianta zdobená drobnými čárkami a kličkami. Všechny tyto varianty však byly zatlačeny do pozadí počátkem 3.století n. l. unciálním písmem, které bylo charakteristické svým zaobleným tvarem. 27

1500 př. n. l. první písemné památky na kamenných deskách, nádobách, olověných plátech. za první literární tvorbu lze považovat až Homérovu tvorbu epos Ilias a Odyssea cca 900 př. n. l. Podle tohoto díla stopujeme samotný vznik řecké kultury. základ písma přejat od Féničanů. Fé nické alef je řecké alfa, béth je beta, gimel totéž co gama, podobně daleth = delta atd. Názvy písmen mají ve féničtině určitý význam, v řečtině jsou pouhým označením písmene. vznikla abeceda o 26 písmenech od 5.stol. př. n. l. se psalo z leva doprava používáme mnoho slov ze starořečtiny i dnes (demokracie, policie, arachnofobie apod.) (Starý zákon, 3. 1. století př. n. l.). Později byl v tomto jazyce sepsán i křesťanský Nový zákon (50 150 n. l.). Mladší forma fénického písma Archaická řecká abeceda Řekové nezůstali písmu, které od Féničanů převzali, dlouho věrni; už v 7. století př. n. 1. se objevují takové nápisy, jejichž písmena v jednom řádku směřují zprava doleva, ve druhém zleva doprava (v 7. století př. n. 1.). Z praktických důvodů v souvislosti s objevem inkoustu. Dipylská váza. Do kamene tesané řecké písmo (v textu nejsou mezislovní mezery, což svědčí o raném původu památky)

0.8. ŘECKÉ PÍSMO 29 0.8.1 Řecká kapitála Řecké písmo západní převzali Etruskové a společně s etruským písmem se stalo základem pro vznik latinky. V řeckém písmu se nepoužívala mezislovní mezera, jen výjimečně se objevují rozdělovníky Psalo se i do tzv. VOSKOVÝCH TABULEK pomocí tzv. PISÁTEK ve tvaru klínu. Kolem 1. stol. př.n.l. se rozšířila z Egypta do Řecka výroba pergamenu, který ještě později vystřídala forma knihy, tzv. KODEX (svázané listy pergamenu). Tuž se vyráběla ze sazí nebo sépiového barviva. Dříve Řekové psali zprava doleva, později se směr psanízměnil opačně adefinitivně převládl kolem 5. 4.stol.př.n.l.

28

0.11. LATINSKÉ PÍSMO ŘÍMSKÁ KAPITÁLA, UNCIÁLA, POLOUNCIÁLA, KAROLINSKÁ MINUSKULE 35 Obrázek 27: Jako materiálu ke psaní se používalo i VOSKOVÝCH DESTIČEK, známých už v Řecku. Obrázek 26: Kolem 3 stol. př.n.l. se opět začal používat prostřednictvím Řecka PA- PYRUS

Vznikají dvě větve vývoje řečtiny a) východořecký (jónský) stává se základem národního písma z něj se později vyvinulo byzantské, gótské písmo i slovanské písmo až azbuka a) západořecký (dórský) sice přetlačen jónským stylem, ale stal se základem pro vznik latinské abecedy tedy abecedy, kterou používáme my dnes Tato písma se nehodila pro psaní na papyrus, na papír ani pergamen; pro tyto látky si vytvořili Řekové snadnější kurzívní písmo

30 0.9 HLAHOLICE, CYRILICE, AZBUKA Písma znamenala pro slovanské národy velký posun umožňovala překlad náboženských textů do písma. Souvisí s věrozvěstováním Cyrila a Metoděje. Hlaholice vznikla ke konkrétnímu účelu, kdežto cyrilice vychází z řeckého písma unciálního. Cyrilice se šířila v Bulharsku, Srbsku, Ukrajině a Rusku sloužila k psaní náboženských textů a knih a v Rusku se jí říkalo USTAV Nejstarší písemné památky obou slovanských písem pocházejí z 9. a 10.stol., Hlaholice po smrti Metoděje r. 855 pomalu mizí ze slovanské vzdělanosti, udržuje se jen v Chorvatsku a to do 15.stol. Hlaholice měla 43 znaků abylotopísmo velmi složité, v Čechách se udržela do 11.stol. Obrázek 21: Hlaholická abeceda valy římské liturgické texty. První strana prvního listu je zcela určitě dopsaná, a to hlaholsky nachází se zde text Listu apoštola Pavla Římanům. Kyjevské listy jsou nejstarší zachovaná kodexová mešní literární památka. Jedná se o staroslověnský hlaholský text na sedmi pergamenových oboustranně popsaných listech malého formátu s 38 modlitebními formulemi, které pravděpodobně doplňo- Obrázek 22: Kyjevské listy

Cesta od západořecké abecedy k latince je dosud předmětem diskusí. Jedna teorie říká, že vznik latinky vznikl přímo ze západořecké abecedy, druhá dokazuje, že existoval mezičlánek písmo etruského původu. Etruskové Etruskové jsou málo poznané starověké etnikum, které sídlilo v Etrurii, na území dnešního Toskánska v Itálii. Jako svébytná kultura existovali zhruba od 8. století př. n. l. a mocenského vrcholu dosahovali v období do 4. století př. n. l.. Poté jejich význam výrazně upadl a postupně splynuli s Římem. Postupem doby etruská města slábla s rostoucím vlivem Říma, který si okolní kmeny podmaňoval a začal je prijímat pod svoji vládu. Poslední etruské město dobyli římané 265 př. n. l. Etruská kultura pak zůstala v základech kultury římské. Etruská kultura se považuje za jakousi spojnici mezi řeckou a římskou civilizací.

32 0.11 Latinské písmo Římská kapitála, unciála, polounciála, Karolinská minuskule Latinka je nejrozšířenějším písmem na světě, v současné době ji používá 30 40Cesta latinského písma vedla od písma sumerského a egyptského přes ugaritské a fénické hláskové písmo křeckému samohláskovému a odtud až kantickéřímské kapitále. Naše evropské písmo dále prošlo mj. unciálou, polounciálou, a významnou karolínskou minuskulí. Stále to ale nebyla latinka, jak ji známe dnes. Latinka archaická (6. př.n.l. - 2. stol.) Capitalis monumentalis (3.př.n.l. - 4. stol.) Capitalis quadrata (3.stol.) Římská písma knižní Římská uniciála (2. - 3.stol.) Římská polouniciála (5.stol.) Karolinská minuskula (8.stol.) Nejstarší latinkaarchaickáměla 21 písmen a psalo se s ní zprava doleva, teprve od 4 stol. opačně. 4. 3. stol. př. n.l. Jednotlivéznakybylytesánydokameneneupravenou čárou stejné síly, bez pravidelnosti v proporcích. Písmena nebyla ještě tvarově ustálena. Kprvnímpísemným památkámlatinkypatří nápisnazlatésponě pocházející z přelomu 7. - 6. stol. př.n.l. Slova se původně neoddělovala vůbec, později se objevují dělící znaménka mezi slovy tesaná /psaná/ doprostřed písmové výšky. Systematické oddělování slov mezerami se definitivně ustálilo až v 15.stol. 1.stol - tvar znaku, jeho proporce a linie se ustálily ve vyzrálou podobu až dekorativní podobu slova se začala zdobit serify Obrázek 23: Rozšíření latinky

Písmo v době Říma toto období si rozdělím na dvě podetapy archaické a římské: a) Archaické období (6. stol. př. n. l. 2. stol. po n. l.) Historie latinky začíná téměř současně s historií Říma, starověkého centra civilizovaného světa nad řekou Tiberou oblastí osídlenou kmenem Latinů (přišli na Apeninský poloostrov v 9. stol. př. n. l). Latinové byli původně příslušníci kmene, který kdysi obýval nevelké území ve střední Itálii, zvané Latium. Římané z počátku psali řeckým písmem.později latinským písmem od dob císařství v celé římské říši, latinské písmo neboli latinku užíváme, i když s některými změnami, dodnes. Největší politický a zejména pak kulturní vliv měli na Latiny jejich severní sousedé Etruskouvé. Současně s rozpadem jejich kmenové společnosti (7. 6. stol. př. n. l.) a se vznikem prvních státních celků vzniká potřeba vytvoření písma. Po určitou dobu Římu vládli Etruskové. Prostřednictvím etruštiny Latinové přejali řecké písmo. Archaická latinka

Féničané Archaická Řečtina Klasická řečtina Etruskové Archaická Latina Klasická Latina Římská Kapitála Současnost Než se latina vyvinula k vrcholu své dokonalosti, prošla pestrým vývojem jednak pod vlivem jazyků svých sousedů etruštiny a jednak pod vlivem řečtiny, který se projevoval přímo i nepřímo napodobováním řecké kultury včetně řeckých literárních předloh. Etruská abeceda 26 písem Stará latina 21 písem převzatých z řecké abecedy některá písmena měnila i svůj význam s tím si vystačili až do 1. stol. př. n. l. V té době Řím podmanil Řecko a jeho kulturu ze které následně čerpal. Do té doby měla většina latinských nápisů značně primitivní, neprofesionální charakter. Římané četli řecké literární památky a do jejich slovníku přešlo mnoho řeckých slov, které však bylo potřeba nějak zaznamenat. Tak se do Latinské abecedy přijali další dvě písmena dzéta a ypsilon (celkem tedy 23 písem)až ve středověku ji doplnila další tři písmena. Na začátku nového letopočtu se objevuje klasická latina obsahující abstraktní výrazy, strohost a ladnost. (Vergiliovy spisy, Cicerónovy řeči, Horatiovy, Lucretiovy a mnoho dalších.)

Grafické formy římských číslovek Tento systém cifer byl do latinského písma převzat asi jako hotový z etruského písma včetně i thoho, jak se vyjadřuje zvětšení či zmenšení základní číslice. (IV = 4, VI = 6, VIII = 8) Přehled vývoje římských číslic

Archaická podoba kapitály Nápisy se dochovaly na kameni, kovu a keramice a pocházejí ze 7. 6. stol. Písmena těchto nápisů jsou z počátku řazena střídavě v obou směrech oriantálním způsobem z prava do leva a naopak ve vertikálních řádcích, s celkovou neurovnaností znaků o nejednotné výšce. Písmena byla kreslena či ryta nebo tesána neukázněnou čarou přibližně stejné síly bez potřeby zachovávat celkový řád. Nejstarší zachovanou památkou archaického latinského písma je nápis na zlaté sponě ze 6. století př. n. l., který je kresebně ještě velmi blízký západořecké abecedě. O něco mladší jsou nápisy na zlomcích kamenných sloupů, vykopaných roku 1899 na Foru Romanu. Nápis na Augustově obelisku

0.11. LATINSKÉ PÍSMO ŘÍMSKÁ KAPITÁLA, UNCIÁLA, POLOUNCIÁLA, KAROLINSKÁ MINUSKULE 33 Obrázek 24: Spona s prvním latinkovým písmem

Technické pojmy a rozlišení písem: 1. Podle vzájemného poměru velikosti liter a) písma majuskulní u nich jsou všechna písmena velká a píší se do dvou řádků písmové osnovy b) písma minuskulní některá písmena vybíhají nad horní nebo pod spodní linku zapisují se do čtyř linek písmové soustavy. 2. Podle způsobu užití a) knižní (dobře čitelné, kaligraficky úhledné, stojaté atd.) b) listinné (méně úhledné, volnějších tvarů, stojaté až mírně nakloněné) c) kurzívní (málo úhledné, často těžce čitelné, velmi volných a zjednodušených tvarů, tahy písmového znaku se často spojují, spojují se a volně navazují i jednotlivá písmena mezi ssebou)

Archaická podoba latinky v římě Nápisy se dochovaly na kameni, kovu a keramice a pocházejí ze 7. 6. stol. Písmena těchto nápisů jsou z počátku řazena střídavě v obou směrech oriantálním způsobem z prava do leva a naopak ve vertikálních řádcích, s celkovou neurovnaností znaků o nejednotné výšce. Písmena byla kreslena či ryta nebo tesána neukázněnou čarou přibližně stejné síly bez potřeby zachovávat celkový řád. Nejstarší zachovanou památkou archaického latinského písma je nápis na zlaté sponě ze 6. století př. n. l., který je kresebně ještě velmi blízký západořecké abecedě. O něco mladší jsou nápisy na zlomcích kamenných sloupů, vykopaných roku 1899 na Foru Romanu. Nápis na Augustově obelisku

Ve 3. stol. př. n. l. znaky ještě velmi připomínají latinku archaickou, ale tvary znaků a jejich orientace se ustalují, litery již začínají být srovnány na zřetelném účaří, proporce a světlost písma se stává vyrovnanější. Základní forma z 2. 1. stol. př. n. l. má již ustálené tvary znaků a vykazuje již značnou estetickou kvalitu. Další vývoj se ale nezastavil u lineární formy liter, začínají se objevovat na koncích tahů skryté serify, které tyto konce zvýrazňují a zlepšují tak čitelnost písma a jeho estetickou úroveň. Tyto přechodové abecedy mají serify ještě důsledně orientované kolmo na směr písmového tahu.

Písmo monumentální kapitála Přibližně ve druhém století př. n. l. se začínají objevovat písma s rozvinutými serify orientovanými už rovnoběžně s účařím. Postupně se formy liter tříbí a čistí, až v 1. století n. l. dosáhne římské písmo monumentální kapitála své nejlepší podoby. Písmo je též označováno jako scriptura monumentalis. V koncích tah písmene většinou rozdvojili a tím vytvořili estetické zakončení serif kterým zároveň zvýšili čitelnost litery. Písmové znaky pak tesali do kamene tak (b), že každý písmový tah (duktus) rozpůlili na dvě šikmé plochy. Světlo a stín pak písmo modelovaly do kontrastních dobře čitelných tvarů a právě serify vynikaly jako výrazné detaily liter.

Scriptura monumentalis je hlavní formouu římského písma nápisového. Je charakteristická tím, že jsou písmena komponována do čtverce H, M, N, jiné do kruhu O, Q, C další mají výrazně úzkou proporci E, F, L či S, přímé tahy i oblouky jsou pečlivě provedené, stínování tahů je výrazné a vertikální tahy jsou zakončené patkami. Přibližně od 3. století začíná kvalita monumentálního písma postupně upadat. Úpadek říše se projevoval i úpadkem všech výtvarných forem včetně písma.

34 zakončení patkami. Obrázek 25: Nápis z Trajanova sloupu Latinské písmo mělo zpvu hranatý strohý tvar a podobalo se písmu Féničanů, Etrusků a Řeků, na které vývojově navazovalo. Zaásluhou Římanů se během staletí jeho podoba značně změnila. Na sochách, obeliscích, reliéfech a výtězných obloucích se dochovala vkusná, stínovaná písmena, jejichž líbivá a působivá forma souvisela stím,že stavebnípamátkyinápisynaně navrhovali titíž umělci. Do své tvorby vkládali nejen smysl pro proporce, nýbrž i fantazii a důvtip. Střídání silných a tenkých čar vnášelo do textu jemný rytmus; ozdobou liter bylo rovněž jejich dekorativní

38

0.12. ŘÍŠE ŘÍMSKÁ 39 Obrázek 29: Font Trajan Současná podoba scriptury monumentalis

Dokumentární malované písmo Malířskou podobu originálního dokumentárního písma můžeme dodnes obdivovat např. na omítkách domů v Pompejích.

ŘÍMSKÉ A RANĚ STŘEDOVĚKÉ PÍSMO Kapitála kvadrátní (Capitalis Kvadrata) Z veřejných prostor a architektury se postupně písařská kultura stahovala do oblasti knižní, kde mohla dále existovat a vyvíjet se. Velkým pokrokem bylo vytvoření nové knižní formy z původních svitků z egyptského papyru se kniha přeměnila do formy kodexu, tj. vázané knihy. Důležitým knižním písmem pozdní antiky a raného středověku byla kvadrátní kapitála. Vyvinula se z písma monumentálního, tj. tesaného do kamene a odlišuje se od něj především jiným způsobem psaní serifů, které nebývají oble napojené na písmový tah, ale většinou jsou ve formě příčné slabé čáry.

Capitalis Kvadrata v souvislém textu.

Kapitála rustická (Capitalis rustica) Dalším významným rukopisným písmem byla kapitála rustická, která navazovala naopak na starší dokumentární římská písma. Měla pro nás poněkud nezvyklou konstrukci a střídání slabých a silných tahů, většina vertikálních tahů byla slabá a horizontální tahy naopak silné. Toto písmo po dovršení svého vývoje zůstalo dlouho v nezměněné podobě v užívání písaři, ale podobně jako kvadrátní kapitála se později udržovalo spíše jako písmo titulkové, až ve století 11. také vymizelo.

0.12. ŘÍŠE ŘÍMSKÁ 43 0.12.5 ŘÍMSKÉ PÍSMO KURZIVNÍ od 1.stol př.n.l. ŘÍMSKÁ KURZÍVA MAJUSKULOVÁ na přelomu 3. a 4. stol. výskyt nových kurzívních forem ve 4.stol. se objevuje Římská kurziva Při psaní na destičky potažené voskem užívali římané zlehka črtaného zběžného písma - kurzívy. Ta se uplatňovala rovněž v písemnostech psaných na papyru (kupní smlouvy či záznamydiplomaticképovahy). Třebaže tyto zápisy byly mnohem čitelnější než texty na voskových destičkách, charakterizuje všechny typy této kurzívy rozkolísanost, neruovnanost, vynechání oblouků avybíhánípísmennadnebopodřádek. Obrázek 32: minuskulova kurzíva 5. - 6.stol

36 Obrázek 28: od 1. stol. i PERGAMEN, který se pak používal v průběhu celého středověku.

Římská nápisová unciála O jedné okolnosti v souvislosti s římským latinkovým písmem jsme se zatím ale nezmínili. Je to fakt, že Římané sice vyvinuli dokonalou latinkovou abecedu, zůstali ale pouze u jedné řady písmen verzálek, tedy velkých liter Dosud se totiž neprojevila potřeba mít i druhou řadu písmových znaků minusky, tedy malá písmena Tento vývoj se bude odehrávat až v příštích dlouhých staletích středověku a současnou podobu 2 řad písmových znaků abecedy minusek a verzálek nebo jinak minuskuly a majuskuly získá latinka až v pozdním středově- ku resp. v renesanci. Tím vývojovým mezistupněm je písmo, které nazýváme unciála. U písmen A, B, D, H, M, P a Q již poznává- me nové tvary budoucích minusek s horními a dolními dotahy. Nesmělé náznaky těchto dotahů vidíme již mírně přečnívat přes obě účaří. Unciála, původně písmo knižní, se stala písmem, které zajistilo určitou kontinuitu tradice antické a raně středověké křesťanské.

Od 8. století unciála degeneruje, v 9. století mizí jako písmo textové, ale přežívá zejména v Německu jako písmo titulkové ve své ornamentální podobě až do konce středověku. Unciála - dává výrazně přednost oblouku před přímými tahy. Umožňovala rychlejší psaní při zachování dobré čitelnosti a byla výhodná i pro psaní na pergamenu. Krátce se dokonce unciála vrátila na scénu v době romantismu v 19. století, v Čechách např. v podání Josefa Mánesa či Mikoláše Alše.

46 Obrázek 33: Unciála od Oldřicha Menharta, 1944 1953

Polounciála Kromě písem majuskulových a unciál vznikají v raném středověku, ale možná už v pozdním starověku (snad ve 3. stol.) písma minuskulová, která nazýváme polounciála. Tato písma byla rozšířena v křesťanských centrech vzdělanosti po celé Evropě, tedy v klášterních scriptoriích v Itálii, Francii i v Anglii a Irsku.

48 Obrázek 35: Proměna verzálek v minusky

0.13. PÍSMA NÁRODNÍ 49 0.13 Písma národní Národními písmy jsou označována písma od 7. 12. století, která používaly národy, sídlící na území rozpadlé římské říše a na britských ostrovech, které nikdy nebyly zcela Římany obsazeny. Po zániku Římské říše v5.století,vdobě stěhování národů se spolu s národy stěhuje i latinka.v jednotlivých zemích Evropy začaly vznikat odlišná tzv. národní písma. Útočištěm psané kultury se staly britské ostrovy, hlavně Irsko. Odtud přicházeli misionáři, kteří založili proslulé francouzské, německé a italské kláštery. V Irsku Irsko-anglosaská polounciála, pomocí níž byly psány bohatě zdobené kodexy snámznámouneobvyklouornamentikouplnoustylizovaných zvířecích motivů ve spleti propletených linek. Nejznámější památkou je evangeliář BOOK OF KELLS z pol. 7.stol. Vyvíjelo se především kurzívní písmo, které v rámci různých národů nabývalo svébytné lokální podoby a zabarvení. Písma této doby nelze považovat za minuskulní - tedy taková abychom je dokázali považovat za předobraz naší podoby abecedy. Tímto předobrazem bylo až minuskulní písmo vzniklé na dvoře KarlaVelikého. Nejblíže k Irsku je Anglosaská minuskula /8.:11.sto1/, déle pak Italské Langobardské minuskula /8.-9.sto1./ a napf. Spanélsku Vizigótská minuskula /9.-11.sto1./

Rozpad západořímské říše vedlo od univerzální platnosti tak od základního pravidla určité zřetelnosti liter. Bylo to v souvislosti s přebujelou zdobností liter, nebo naopak sklonům ke kurzívnosti. Tím značně utrpěla čitelnost latinky, což bylo způsobeno rovněž neoddělováním nebo jen výjimečným oddělováním slov a množstvím zkracování slov a ligatur. Nové národy přijímají křesťanství - přijímají kulturu a posléze písmo. Na počátku středověku vznikají nové druhy písma, tradičně označované jako národní písma. Dělí se teritoriálně na: kontinentální - navazovala na mladší ř. k. (obměna písmen) staroitalská písma: Itálie, 7. až 12. století; značná variabilita beneventsko-montecassinské: Jižní Itálie, na Dalmátském pobřeží; rozvíjí se v 7. až 8. století, hlavní rozvoj 10. až 11., ve 12. dožívá, zbytky ještě ve 13. stol. Hodně kaligrafické, pravidelně oddělovaná slova langobardské: 8. až 12. století, bezprostřední pokračování ml. ř. k. kuriála (starší, mladší římská kuriála): od 8. století merovejské: merovejská a později francká říše (Francie, západní Německo, část Švýcarska), 6. až 9. století vizigótské: Španělsko (Pyreneje), pol. 7. až 11. století insulární (iro-skotské) - navazovala na polounciálu irsko-anglosaská polounciála (horizontální vedení): pracné, zdobné; přepychové a nákladné kodexy irská minuskule (vertikální vedení): 6/7 hlavně listinné, 8 i knižní anglosaská minuskule: 8 dvě formy ostré skotské písmo

Písmo Langobardské Langobardská kurziva

50

Karolinská minuskula (spojeno se vznikem francké říče 768-814) Podnět k větší jasnosti a čitelnosti písmové kresby a k prvnímu stabilizování forem naší malé abecedy dal Karel Veliký, který vládl francké říši v letech 768-814. Vyhlásil reformu písma a jeho zásluhou vznikla dobře čitelná rukopisná forma malých písem. Podle svého původu se tato forma malých písem nazývá karolínská minuskule. Pozn.: vydával svá nařízení písemně, což usnadňovalo správu říše.

Vyspělá forma Karolinské minuskuly

Základní dotažnice je lin ka, na které sedí jed not li vé znaky pís me na, také ji nazýváme účařím písma. Jedná se vlastně o řádek, kde tato základní dotažnice před stavu je spodní linku řád ku, resp. dolní okraj střed ní výšky písma. Výšku minusek (mi nus ku lí) definuje vzdálenost zá klad ní a střední do taž ni ce. Tuto vzdálenost na zý vá me střední výška písma (x-height). Střední výška pís ma velmi ovlivňuje či tel nost písma písma s větší střední výškou jsou či tel něj ší. Některé mínusky vy ža du jí i horní dotažnici. Třeba b, d, t. A ani toto není tak jednoduché. Třeba t má horní dotažnici níže, než ostatní zmíněné litery.

Dolní dotahy jsou také svislé tahy minusek, hlav ně písmen g, j, p, q, y a jejich velikost je určena vzdáleností základní dotaž ni ce a právě dolní do taž ni ce. Oblé litery vypadají opticky menší, dochází k vizuální kompenzaci. Oblé tvary jsou tedy větší než ostatní písmena a lehce přesahují přes dotažnice.

0.13. PÍSMA NÁRODNÍ 53 Oblost tvarů karolínské minuskuly dokládá úzkou spojitost mezi písmem a románskou architekturou, jež se rozšířila V 11. a 12. století. Tvar písma odpovídal nejvýraznějšímu stavebnímu prvku tohoto stylu - půlkruhu Obrázek 40: Rotunda svatého Víta Obrázek 39: vyspělá forma Karolinské minuskule

Gotické písmo - Majuskulová písma nápisová /gotická majuskule, románsko-gotická majuskule aj. kaligrafické formy/ - Formální písma knižní /gotická knižní minuskule, textura, rotunda/ - Běžná písma kursivní /gotická kurzíva, bastarda/ Ve 2. polovině 12. století značně vzrostl význam evropských měst a souběžně s jejich ekonomickým rozmachem se vyvíjela také městská kultura. Na těžkopádnost románského uměleckého slohu reagovali tehdejší stavitelé budováním chrámů, jež charakterizovaly vysoké štíhlé sloupy, nádherné křížové klenby a lomené oblouky oken a dveří. Do prostoru staveb proudilo světlo velkými okenními otvory. Zaoblená karolínska minuskula byla lámanými tvary gotického písma postupně vytlačena už v 11. století. nicméně se stala základem pro písma románská a později gotická. Gotické písmo se plně rozšířilo po Evropě ve 13. a 14. století. Gotická písma mají význam také pro českou kulturu veškerá česká literatura a ostatní písemné památky byly psány a tištěny do poč. 19. stol. gotickými písmeny.

Gotika je nejbohatší kapitolou vývoje latinky, je v tomto období zřetelně vidět, jak písmo odráží konkrétní potřeby doby. Všechna gotická písma mají společné znaky ostrost tvarů, lomení oblouků, snaha o dekorativnost a vertikalitu /ostatně jako v architektuře té doby/. Knižní majuskule

Skriptorium Produkce klášterních skriptorií přinesla na svět mnoho bohatě zdobených kodexů. V klášterních skriptoriích bylo psáno množství knih elegantními gotickými písmy, které byly často doplňovány nákladnými iluminacemi. Vznikala poptávka po knihách, což souviselo se vznikem univerzit v té době. Románsko-gotická smíšená nápisová majuskule 12.-13.století

Jednotlivé typy gotického písma GOTICKÉ PÍSMO NÁPISOVÉ Od 12. stol. se začíná vyvíjet románsko-gotická majuskule. Je to poměrně hrubé kamenické písmo s rozšířenými konci tahů namísto serifů. Kromě verzálkových tvarů zde lze nalézt i tvary unciální, nebo vyloženě minuskulové. Toto písmo se dlouho poté ještě udrželo na pečetích, mincích a zvonech.

GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉ Nejstarší gotická knižní majuskulová písma jsou spíše variantami kapitály kvadrátní nebo unciály. Románská tradice zůstala ještě dlouho živá v tvorbě iniciál v podobě z 10. 11. stol. a v jednom rukopise se mohlo mísit i několik slohů zároveň. Objevuje se i taková směsice, kterou lze nazvat románsko-gotická smíšená majuskule knižní, kde je promíšeno množství prvků z obou slohů.

Gotická knižní majuskule kreslená z 12. stol. se jen málo liší od gotické majuskule nápisové. Později byly k hlavním tahům často přidávané další tahy slabé, nebo do oblouků byly vsazovány tečky, případně některé serify protahovány do tvarů rostlinných úponků a lístků. V pol. 13. stol. vznikla gotická knižní majuskule psaná, kterou bylo možné psát nepřerušovaně týmž perem. Její další forma je typická přidáváním čistě ozdobných čar dovnitř i vně písmen. V kaligrafických sbornících té doby, lze najít odvážná díla zručných kaligrafů, kde schopnost vytvářet souběžné rozmanitě zakroucené čáry a složité propletené ornamenty je dovedena na samou hranici lidských možností.

GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MINUSKULOVÉ Gotická minuskule vznikla postupným vývojem z minuskuly karolínské. V průběhu 14. stol. její vývoj dospěl k první formě již ryze gotického písma, později zvané TEXTURA. Textura je vertikálním písmem psaným doširoka seříznutým perem. Je spojeno především s náboženskými liturgickými texty. Jinak také misálové písmo. Ostře lomené a z dnešního pohledu obtížně čitelné. Písmo se stalo krásnou dekorací, písmo samo ale ztrácí, znaky jsou si podobné a klesá silně čitelnost. Problematické bylo například písmeno malé i, které do té doby nemělo tečku. Tečka se přidala k zvýraznění této litery, která se například mezi m a n ztrácela. Italská varianta TEXTURY byla ROTUNDA, měla umírněnější lomení oblouků, široké proporce, dvojbříškové a, dříky ukončené rovně nebo prostým zahnutím. Latinská Bible 1407

vývoj textury se formoval do čtyř typů: TEXTURA OBLÁ forma ve které není ještě ukončen proces zalamování. Horní oblouky jsou již zalomené, ale spodní jsou stále tvořeny oblým tahem pera. TEXTURA LOMENÁ je už vrcholným gotickým písmem. Veškeré oblé části písmen jsou nahrazeny lomeným obloukem, písmo působí svou pravidelností a vertikálností. Jen pro přirovnání, k psaní karolínské minuskule je potřeba dvou tahů, při psaní textury lomené je zapotřebí tahů šesti a pokaždé je potřeba změnit ještě polohu ruky. To vše jen pro oslavu Boha a jeho slov. Co to muselo opisovačům knih dát práce

TEXTURA SEŘÍZNUTÁ u tohoto typu písma končí dříky v účaří bez zahnutí nebo lomení, ale jen vodorovným seříznutím. TEXTURA ČTVERCOVÁ ve 14. stol. se jí dovršuje vývoj gotických knižních písem. Je dekorativně zdobné písmo pomocí samostatných tahů v podobě šikmo posazených čtverců.

GOTICKÁ KURZÍVA / BASTARDA Vedle gotické minuskuly vzniká také potřeba po dalším typu písma, které by lépe vyhovovalo daným společenským potřebám rychlého psaní, vytváří se tedy gotické písmo kurzívní užívané mimo církevní kruhy (což ovlivnily jak univerzity, tak i levnější náhrada pergamenu papír). Taktéž odvozuje svůj původ z karolinské minuskuly. Lze rozlišit následné typy kurzívy: bastardní písmo (prosazující se od 14. století) kaligrafická polokurzíva běžná polokurzíva Písmo je silně nakloněné, využívá různých ligatur, spojování písmen smyčkami a tahy. Bastarda okrouhlá 14. - 15.stol. Bastarda hrotitá 15. - 16. stol.

Bastarda lomená

písmo z kanceláří Karla IV Českou bastardou je psána většina staročeských literárních památek 15. století; byla jí vysázena krátce po roce 1468 první nejstarší česky tištěná kniha, Trojánská kronika; z české bastardy vychází pozdně gotická bastarda (fraktura), na několik následujících století německé národní písmo... Česká Bastarda lomená Trojánská kronika - Nejrozsáhlejšídílo staročeská beletrie

Knihtisk Při nástupu knihtisku sloužily bastardy jako předlohy pro první tisková písma, těšily se oblibě v mnoha zemích, dokonce v Německu se staly národními písmy. Např. ve Francii se ve 14. stol. objevuje raná francouzská bastarda, kterou píší francouzské královské kanceláře. Kolem roku 1440 Johann Gutenberg odlil první tiskové litery v evropě. Tato technologie byla založena na třech vynálezech: 1. tisku z výšky (princip, který už byl známý delší dobu) 2. použití dřevěného lisu (podobného vinařskému) pro tisk (dosud se tisklo postupným tlakem ručními nástroji) 3. vyvinutí rozebíratelné sazby textu (dosud se pro tisk krátké texty ryly spolu s obrázkem do desek, jinak se knihy psaly rozmnožovaly ručně) 4. Inkoust, který tolik nepropíjel a bylo tím pádem možné ekonomičtěji tisknout voboustranně. Vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za 2. komunikační revoluci, která opět dosud nevídaným zpùsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací. Guttenbergův lis

Hlavní rozměry písmové kuželky: 1. stupeň písma - velikost kuželky 2. světlá výška písma 3. střední výška písma

Ligatura - slitek

Guttenbergova bible se považuje za počátek oboru typografie. Přestože Textura nemá oblé tvary, vypadá sazba velice vyrovnaně a pravidelně zabarveně. Iniciály jsou domalovávány ručně. Je sázená Texturou čtvercovou. 42 řádková Guttenbergova bible vytištěná v Mohuči

Jedno z prvních dochovaných vyobrazení tiskařské dílny. 1499 Velký tanec kostlivců. Prvotisk Mathiase Husze

Německá dílna v 17.století

V pol. 15. stol. s nástupem knihtisku se textura stává předlohou pro první tisková písma. V 16. stol. pomalu mizí a jako knižní písmo se udržuje už jen jako písmo psané. Kromě textury se z gotické knižní minuskule ve 14. stol. vyvinula ještě jedna vrcholná podoba knižního písma tzv. ROTUNDA. Ta byla velmi dekorativní, oblejší, psaná do šířky s tučnou kresbou a krátkými dotahy. Používala se v jižní Evropě. Rotunda je důležitá i pro písmařství v Čechách, kam přišla přímo z Itálie a setkáváme se s ní v prvních prvotiscích z 15. 16. stol.