MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia Martina CRHOVÁ Kubistický nábytek a jeho odkaz Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Dagmar KOUDELKOVÁ 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci zpracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... Dne Martina CRHOVÁ - 2 -
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především své vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Dagmar Koudelkové, za trpělivost, čas se mnou strávený, všechny poskytnuté rady i vypůjčenou literaturu. - 3 -
Obsah Úvod.. 5 1. O českém kubismu.. 7 2. Kubistický nábytek.. 8 3. Nejvýznamnější osobnosti českého kubismu.... 11 3.1. Pavel JANÁK.. 11 3.2. Josef GOČÁR.. 13 3.3. Vlastislav HOFMAN.. 14 3.4. Josef CHOCHOL.. 15 4. Reprodukce původního kubistického nábytku... 16 5. Odkaz kubistického nábytku v dalších letech.... 17 5.1. Milan KNÍŢÁK..... 18 5.2. Italská postmoderna..... 20 5.3. Atika..... 22 5.4. Konstantin GRCIC..... 24 5.5. Thomas FEICHTNER..... 26 5.6. Štefan TÓTH. 28 5.7. Vladimír ŢÁK..... 29 Závěr..... 31 Resumé (česky)......... 32 Resumé (anglicky)...... 32 Seznam vyobrazení...... 33 Obrazová příloha...... 34 Seznam literatury...... 43 Elektronické zdroje, korespondence, ostatní zdroje.. 45 Zdroje obrazových příloh...... 46-4 -
Úvod Krátké, ale přesto bohaté a intenzivní období českého kubismu se nesmazatelně zapsalo do dějin českého, ale i evropského umění. Na českém kubismu je netradiční a specifické to, jak byl pojatý komplexně. Okouzlení úhly a zkosenými tvary pronikalo do různých oblastí umění: od malířství a sochařství aţ po architekturu a design. Právě v designu zasáhl bohatě také do oblasti nábytkářské. Český kubistický nábytek je nejen velmi výraznou, ale také velmi zajímavou součástí této éry, na které se podílela většina architektů tohoto období. Někteří z nich se projevili výrazněji neţ ostatní, ale společně vytvořili ucelený styl, který dal prostřednictvím jejich teoretických statí moţnost obyčejnému člověku nahlédnout do vývoje avantgardního umění a prostřednictvím jejich děl moţnost obohacení vlastního interiéru uměleckými předměty, zajímavými bytovými doplňky nebo netradičními nábytkovými kusy. Kromě toho, ţe se kubistický nábytek a jeho estetika lomených ploch stala významnou součásti umění z počátku 20. století, nepřestala udivovat ani později. Účelně, ale i neúmyslně zpracovávají kubistické/kubizující tvarosloví i další autoři. V jejich dílech nacházíme s původními objekty souvislosti buď tvarové, nebo přímé konkrétní návaznosti a odkazy. V této práci se budeme věnovat českému kubistickému nábytku, zejména tomu z let 1910 1915. Dále také jeho autorům, jejich nejznámějším dílům a uţití kubistického nebo výrazně kubizujícího tvarosloví v nábytkové tvorbě v následujícím období. Cílem práce bude zejména seznámení se a zhodnocení dílčí tvorby umělců, kteří se inspirovali poetikou kubistického tvarosloví po ukončení éry českého kubismu, a to jak autory českými, tak autory zahraničními. Účelem práce však není dokonalé a úplné zmapování veškerých děl všech autorů, práce chce zejména zhodnotit výrazná a zajímavá post-kubistická díla v kontrastu s těmi původními. Toto hodnocení bude řešeno v otázkách, z jakého pohledu pozdější autoři na ty původní navazují, jak je pojímají tvarově a zda nějak souvisí s jeho tehdejším teoretickým vymezením. Kubizující díla, která účelně nevychází z českého kubismu, ale vyuţívají výrazných charakteristických tvarů, nebude popsán a porovnán v kontextu s původním kubistickým nábytkem, ale pouze s ostatními díly z téhoţ období. Kromě post-kubistických děl se také budeme krátce věnovat i reprodukcím původních děl Pavla Janáka, Josefa Gočára a Vlastislava Hofmana z produkce Artěl spol. s.r.o. a Modernista. V kontextu celé problematiky bude nejprve stručně představeno období českého kubismu a kubistický nábytek, jeho charakteristika a důleţité poznatky s ním spojené. Dále budou představeni nejvýznamnější autoři, kteří v této době nábytek navrhovali. Tato problematika nemá být významnou částí práce a přesto, ţe jí lze věnovat více prostoru, - 5 -
nebudou autoři ani díla probráni podrobně. Pojednáme spíše krátce o těchto autorech, jejich nejzajímavějším/nejvýznamnějším díle a případných specifikách. Vzhledem k tomu, ţe velmi cenným a důleţitým materiálem ke studiu problematiky českého kubistického nábytku je stať Pavla Janáka O nábytku a jiném, budou z ní vyzdviţeny podstatné myšlenky, související zejména se vzhledem kubistického nábytku nebo ideou směru. V souvislosti s původním dílem pojednáme v další kapitole o jeho reprodukcích. Následně se jiţ budeme chronologicky zabývat díly odkazujícími na český kubistický nábytek. Nejprve obecně, kde bude pojednáno o tomto odkazu (o jaká díla se jedná, ve kterém období byla navrţena a zda nacházíme nějakou soubornou charakteristiku), a poté podrobněji jednotlivými díly konkrétních umělců. Na téma českého kubismu existuje poměrně velké mnoţství prací. Vzhledem k tomu, ţe se projevil v různých oblastech výtvarné činnosti, jsou většinou zaměřeny komplexně. Důleţitým studijním materiálem k poznání a pochopení celého směru a následně i kubistického nábytku jsou zajisté původní výtisky Uměleckého měsíčníku Skupiny výtvarných umělců a texty významných historiček Olgy Herbenové a Mileny Lamarové. Ke konkrétní návaznosti ostatního umění na původní směr existuje poměrně malé mnoţství publikací. Jedinou soubornější knihou, kde je krátce zmíněna i oblast nábytkářského designu, je katalog výstavy Ozvěny českého kubismu návraty a inspirace kubismu v Českém umění 1920-2000 při příleţitosti výstavy v Domě u Černé Matky Boţí v roce 2000 od Petra Štěpána. Nábytkem, který na toto období nějakým způsobem navazuje, se však více nezabývá téměř ţádná. Objevují se obvykle pouze stručné informace o této návaznosti v různých zdrojích např. v katalogu výstavy u příleţitosti výstavy Milana Kníţáka v roce 1989, knize Atika 1987 1992: emoce a forma od Dagmar Koudelkové. Kniha Atika však obsahuje všechny důleţité fotografie ve velmi dobré kvalitě, z nichţ lze díla vcelku dobře hodnotit. Cenným materiálem k pochopení původních autorových snah poslouţí i část diplomové práce Kubikula od Vladimíra Ţáka. K hodnocení kubizujícího díla Thomase Feichtnera by mohla pomoci nově vydaná kniha Edge to Edge, bohuţel je však u nás nedostupná. Ke stejnému záměru ale mohou poslouţit i jeho osobní webové stránky, obsahující kromě osobního stanoviska také kvalitní fotografie. Nejen u Feichtnera, ale také u Konstantina Grcice, u nějţ také kubizující tvarosloví nacházíme. K identifikaci a pochopení některých Grcicových snah poslouţí také kniha Marcuse Fairse Design 21. století: nové ikony designu: od masového trhu k avantgardě. - 6 -
1. O českém kubismu "Praha se stala opravdovým městem kubismu, kde se stavěly kubistické domy s byty zaplněnými kubistickým nábytkem. Jejich obyvatelé mohli pít z kubistických šálků kávu, dávat do kubistických váz květiny, měřit čas na kubistických hodinách, svítit kubistickými svítidly a číst knihy s kubistickou typografií. 1 Miroslav Lamač Český kubismus je fenomén, o kterém lze napsat (a také jiţ bylo napsáno) velmi mnoho. Vystihnout jej stručně a přesto téměř dokonale dokázal Miroslav Lamač. 2 Tento umělecký proud, který je obvykle specificky označován přímo jako český kubismus, je významnou součástí českého umění z první poloviny 20. století. Tento směr se objevuje v našich zemích v letech 1909 1921, ale v různých formách jej nacházíme i v pozdějším období. Jakýmsi jádrem směru jsou však léta 1910 1915. V těchto letech se vyvíjel a dosáhl obliby i uznání. Projevil se natolik výrazně, ţe lze říci, ţe v mnohých oblastech (design, architektura) ten francouzský i předčil. Kubismus, tak jak byl pojat Georguem Braquem a Pablem Picassem, se objevuje v roce 1906. Nový směr, jeţ tito umělci propagovali, nahlíţel na předměty z mnoha různých úhlů, rozlamoval nově plochy geometrickými tvary (zejména krychlí) a zobrazoval předměty z více pohledů najednou. Naši umělci navíc v mnohém nacházeli inspirace v přírodě - krystal povaţovali za ideální čistou formu a pyramidu za vrchol designu. Jejich tvarosloví poté aplikovali různým způsobem do mnoha objektů. Toto nové pojetí, bylo oproti předchozímu secesnímu umění odlišné a zároveň zcela revoluční. Stalo se proto nedílnou součástí avantgardních snah z počátku minulého století. První náznaky nového směru souvisejícího s tím francouzským se objevují v letech 1909-1910 v Praze, kdy skupina mladých umělců začala revoltovat proti starým konvencím, dekorativnosti secese, a tak si osvojila principy nové. Zejména ty přicházející ze zahraničí - Francie. Členové, kteří se této revolty účastnili, odešli kvůli rozdílným názorovým pohledům na umění ze Spolku výtvarných umělců Mánes a zaloţili vlastní uměleckou skupinu, kterou pojmenovali jako Skupina výtvarných umělců, která také po tři roky publikovala vlastní časopis s názvem Umělecký měsíčník. V tomto časopise, který dnes slouţí jako základní materiál k pochopení původních snah, nejen pro nás, ale jiţ tehdy a byl pro veřejnost důleţitým zdrojem 1 ANDĚL, Jaroslav LIŠKA, Pavel ŠVESTKA, Jiří VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 6. 2 LAMAČ, Miroslav (1928 1992) : český výtvarný kritik a historik. - 7 -
informací, kde byly publikovány vize a teorie mladých nadějných umělců. Veřejnost díky němu mohla pochopit umělecké avantgardní snahy. Výběrem z článků (např. Janák) jsme schopni porozumět původním myšlenkám, autor v nich popisuje své teorie, názory, vše důkladně vysvětluje a uvádí příklady. Ačkoli se nám dnes můţe zdát jazyk (a stylistika) tehdejších autorů těţko čitelný, význam celého časopisu byl a také zůstal zásadní. Mezi nejvýznamnější osobnosti Skupiny patřili především architekti: Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, malíři: Emil Fila, Antonín Procházka, Josef Čapek, sochař Otto Gutfreund a také spisovatel Karel Čapek. Mladí architekti povaţovali architekturu a uţité umění za nezávislou tvorbu, odmítali poetičnost a dekorativnost secese, které chtěli nahradit novým, vědecky zdůvodněným slohem. 3 Umělci si proto osvojili kubistické principy francouzských malířů a snaţili se je vyuţít nejen na objekty umělecké, ale téţ i pro objekty kaţdodenního ţivota a vytvořit jakýsi skutečný, jednotný, umělecký styl. Umělci se opravdu snaţili docílit syntézy všech oborů tak, ţe se nejednalo pouze o vyuţití kubistických principů do malířství, sochařství, architektury a designu (nábytku, keramiky, skla), zajímavé je především jejich vyuţití do dalších uměleckých odvětví jako bylo např. divadlo a literatura. 2. Kubistický nábytek Nábytková tvorba se stala nedílnou součástí snahy umělců zasáhnout i další výtvarné oblasti směru. Tato snaha se projevila nejvíce ve tvaru samotného nábytku, nikoli třeba v jeho uspořádání, architektům stačila přeměna tvaru nábytku a odstranění secesního dekorativismu 4 Nábytek tak byl nově pod tíhou fascinace ostrými a šikmými plochami prolamován pod různými úhly, nejen jako vnější mrtvá plocha, ale mnohdy také jako hmota vnitřní. Teorii o vítězství ducha nad hmotou propagoval vídeňský teoretik dějin umění Alois Riegel. 5,6 U něj se čeští architekti inspirovali a jedním z hlavních, který jeho teorie uznával, ale i propagoval, byl Pavel Janák. Janák to vysvětluje ve své stati Hranol a Pyramida, tuto hmotu totiţ povaţuje za jakousi třetí plochu, která oduševňuje původní přírodní dvouploší sráţí se s materiálností mrtvé hmoty a vyrovnává se s ní tím, ţe otesává rohy, hrany, vniká do hloubky hmoty všude tam, kde hmotu neuznává a s ní necítí; tyto změny jsou nepřírodního 3 KARASOVÁ, Daniela. Dějiny nábytkového umění IV. Praha: Argo, 2001. ISBN: 80-7203-339-5. S. 106. 4 HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav LIŠKA, Pavel ŠVESTKA, Jiří VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 283. S. 260. 5 Ibid. 6 RIEGEL, Alois (1858 1905) : rakouský historik umění, teoretik, pedagog, spoluzakladatel vídeňské školy dějin umění. - 8 -
původu opravují a mění hmotu ve smyslu zdramatizování především za pomocí elementu třetího, šikmé plochy... tělesem, které lze z těchto dramaticky řazených ploch utvořiti, jest pyramida. 7 Svou teorii poté uplatňuje v architektonických návrzích, 8 ale i v nábytkové tvorbě, která se stala významnou součástí celé kubistické produkce. Tradiční kubistický nábytek byl navrhován jako jakýsi monolit, důleţitá byla především jednolitost a barevná střídmost nábytkového kusu, coţ Janák vysvětluje ve své stati O nábytku a jiném. 9 Charakteristické pro něj také bylo, ţe ačkoli byl navrhován v tomto duchu, který by mohl evokovat robustnější tvary, byl spíše subtilnější. V mnohém však autoři navazovali na starší období, přepracovávali historické vzory do nové podoby, u jednotlivých autorů se tak objevuje návaznost baroko, klasicismus, empír nebo biedermeier. Původní nábytkové tvary jsou osekány a interpretovány v kubistickém duchu. Zpracování nábytkového kusu jiţ potom neobsahovalo nějaké výrazné drobné detaily, snad kromě stylově kubisticky dořešeného kování (dle návrhu Janáka) a úchytů. Typické bylo také ne příliš výrazné dořešení vnějšího potahu, obvykle (snad s výjimkou některých pozdějších děl Gočára) řešeného jednobarevně, v textuře pruhů nebo také pilového dekóru (objevujícího se např. u Hofmana), většinou dle vlastního návrhu autora. Kromě toho také autoři pokládali důraz na jeho uměleckou hodnotu a kvalitní provedení, nábytková díla jsou sice funkční, ale funkce je do jisté míry tímto zpracováním potlačena. Výchozí surovinou pro výrobu bylo dřevo, které bylo ţádoucí hlavně v tmavém provedení, kontrastující se světlým potahem. Z materiálu se tak objevuje nejčastěji dub, většinou dále ještě dýhován. Ojediněle nacházíme i jiné materiály, např. buk, ořech, modřín, javor, borovice. Tvar kubistického nábytku prošel i v tomto poměrně krátkém období určitým vývojem, jenţ byl rozčleněn na základě srovnání jednotlivých umělců a jejich interiérů historičkou Olgou Herbenovou 10 na tři základní období. V prvním, jeţ je datováno k samým kořenům směru a vymezeno léty 1910 1911 autoři navazují na analytický kubismus. Opouští tradiční pravoúhlou konstrukci a opracovávají původní tvary novým způsobem okosením, prolomením nebo zalomením povrchu nábytku, vykloubením nohou a ukončením stěny rozeklanými štíty. Náleţí sem zejména rané soubory Pavla Janáka, např. soubor pro Jiřího 7 JANÁK, Pavel. Hranol a pyramida. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1911. S. 162 170. S. 168. 8 Např. Janákova přestavba původně renesančního Fárova domu v Pelhřimově, jehoţ plastické pojetí plochy štítu je zřejmě nejtypičtějším příkladem této teorie v Janákově architektonické praxi. 9 JANÁK, Pavel. O nábytku a jiném. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1912/1912. S. 21 29. 10 HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In Umění a řemesla. 1977, č. 1. S. 13 18. - 9 -
Borovičku, nebo Chocholův pro Anglický krouţek. V druhém období datovaném do let 1912-1913 se objevuje naopak tendence koncipovat nábytek jako skulpturu nebo malou architekturu. Mnohá díla proto byla vytvořena spíše jako umělecké dílo neţ skutečný předmět reálného účelu, tyto tendence nacházíme např. v Janákově souboru pro Růţenu Jakubcovou. V letech 1914-1915, jeţ je závěrečným obdobím, umělci zušlechťují nově nabyté zkušenosti, nerozlamují jiţ plochu tak dramaticky, objevuje se více plošnosti, barevnosti (nacházíme výraznější potahy, zdobnější materiály), viz např. Gočárův soubor pro Otto Bolešku. Mezi nejvýznamnější autory spjaté s produkcí kubistické nábytku náleţí zejména Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, v menší míře se zapojili i Otakar Novotný, Antonín Procházka, Rudolf Stockar nebo Ladislav Machoň. Neoddělitelnou kapitolou českého kubistického nábytku je zaloţení Pražských uměleckých dílen (dále pouze PUD). Tyto dílny, za jejichţ vznikem stál právě Pavel Janák, společně s Josefem Gočárem a Josefem Chocholem, byly zaloţeny v roce 1912. Hlavní myšlenkou a cílem PUD bylo především to, aby byl vyráběn nábytek s ohledem na dobrý vkus, ale aby byl také zároveň jakýmsi druhem umění. PUD podobně jako Artěl, který byl naopak zaměřen na výrobu keramiky, skla a dalších drobnějších předmětů, usilovali o zvelebení rozvoje uměleckého průmyslu a potlačení stereotypu, chtěli pozvednout vkus a nabídnout kvalitně zpracované výrobky. Většina kubistického nábytku vznikla právě zde. PUD měly několik dílen (truhlárnu, čalounictví i kovodílnu), v nichţ byly zpracovávány jednotlivé nábytkové části. Některá díla byla díky tomuto komplexnějšímu zaměření PUD vyvedena aţ do posledních detailů. Některé návrhy byly velmi náročné na výrobu, proto bylo nutné mít po ruce kvalitní řemeslníky, kteří si poradili i s technicky náročnějším zpracováním (některé nábytkové kusy se např. pro příliš expresivní tvary musely zpevňovat, vyztuţovat). PUD vyráběly nábytek hlavně pro vyšší vrstvy, zejména se jednalo přímo o konkrétní zakázky pro určitého zákazníka, je to patrné i z fotografických ukázek děl v Uměleckém měsíčníku, kde je uvedeno i pro koho byl nábytek navrţen. Z velké části se tak jednalo o lékaře, právníky nebo docenty. Obdoba PUD nebyla v Evropě ţádnou zvláštností, ba naopak inspirací k jeho vzniku byly např. rakouské Wiener Werstätte nebo německý Werkbund. - 10 -
3. Nejvýznamnější osobnosti kubistického nábytku 3.1. Pavel JANÁK Pavel Janák 11 se stal významnou, ba snad i nejvýznamnější osobností českého kubismu. Stal se jeho propagátorem, obhájcem a nejdůleţitějším teoretikem Skupiny. Sám se do vývoje směru zapojil jak teoreticky, tak prakticky. Nejdůleţitější statí, která ovlivnila celou jeho podobu a následně se stala i jeho manifestem, bylo pojednání Hranol a pyramida v Uměleckém měsíčníku I. V ní např. hlásá, ţe původní hranolová soustava, která vychází zejména z praktičnosti a účelnosti, jiţ autorům k dokonalému vyjádření připadá nedostatečná a povaţuje ji za zastaralou. Janák se teoreticky však věnoval zejména architektuře. 12 V Uměleckém měsíčníku II, ale nacházíme stať O nábytku a jiném, ve které se věnuje významu interiéru. Zde se Janák zabývá více aspekty. Jednak je to definování pozice člověka a interiéru, které povaţuje za jakési pokračování přírody. Vysvětluje a přirovnává činnost člověka k činnosti ţivočichů, především k jejich technikám a potřebám o úpravu hnízd, za pouţití přírodních materiálů. Příroda však nesouvisí u Janáka pouze s rovinou lidského bytí, ale i teoretického myšlení a tvoření. Vidí v ní naši přirozenost, proto ji spojuje téměř se vším. Inspiraci pro své teorie nachází opět v přírodě, Ţidle pro Jiřího Borovičku 1911-1912 ta se tak objevuje v obou jeho statích v mnoha různých příkladech. V programové stati Hranol a pyramida dále např. uvádí pohled na plochu roviny nebo kolmé stěny skal vyvolávají výtvarně představy nulového, mrtvého klidu a trvání, kdeţto šikmé útvary v přírodě, srázy, zříceniny, sopky vyvolávají pocity dramatické, směrově hnuté, zostřené a zahrocené. 13 Zde samozřejmě opět nacházíme analogii k podstatě kubismu. Nicméně, ve své stati o nábytku se však věnuje také tomu, co je aktuálně v nábytkové tvorbě vítáno (viz. strana 9 této práce) a rozčleňuje nábytek podle jeho účelnosti (jeţ v jeho tvorbě sehrála také významnou roli), a toho jakou funkci v interiéru má vůbec plnit. Tyto funkce shledává ve dvou rovinách, které nazývá 11 JANÁK, Pavel (1882 1956) : architekt, urbanista, designér, teoretik a pedagog. 12 Viz. např. stati Proti náladě v architektuře, Obnova průčelí, Od moderní architektury k architektuře uvedené také v Uměleckém měsíčníku. 13 JANÁK, Pavel. Hranol a pyramida. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1911. S. 162 170. S. 165. - 11 -
nábytkem pro osadníky a usedlíky. První z příkladů připodobňuje k bednám. Ony bedny, vůči nimţ se ohrazuje, jsou právě ten obyčejný továrenský nábytek, jenţ má plnit pouze praktický účel a nemá jiţ další význam. Jedná se spíše standard, kde je hlavním měřítkem praktičnost, nikoli umělecké měřítko. Ačkoli Janák účelnost schvaluje, není pro něj na prvním místě, i kdyţ ji také zohledňuje, vyzdvihuje zejména uměleckou stránku předmětu. Zde nachází i druhý termín, který s ní významně souvisí. Jde o nábytek, který navozuje příjemnou atmosféru, uspokojení a vede k trvalejším hodnotám, ačkoli můţe být rozměrově naprosto totoţný jako ten bednovitý. Tento ţivotní styl přirovnává k ţivotu usedlíka, kde jde jiţ o konkrétní zakotvení uměleckých myšlenek. Zdůrazňuje a podtrhuje to, ţe se nemá jednat o uměle zestetizovaný interiér, ale definuje ideu přímo ţivota s uměním, nebo jak sám také říká váţené umění podstatného obsahu. 14 Charakteristika Janákova kubistického nábytku vychází zejména z uspokojení uměleckých potřeb v kombinaci s praktičností, jenţ dotváří duchovními potřebami kaţdého člověka a novou ideou směru. Ve svém díle dokazuje, ţe chápe, ţe ačkoli klade na první místo uměleckou hodnotu, jde stále jen o nábytek, který má plnit určitou funkci. Jsou to právě Janákova díla, která vyhovují ze všech kubistických autorů svému účelu nejvíce. 15 Je to patrné jiţ na prvních návrzích viz např. stůl a křesílko pro Josefa Borovičku z roku 1911/1912. Na pracovní desce stolu vytváří praktický úloţný prostor na knihy a jiné dokumenty. Obdobně křesílko, u nějţ zalamuje noţky, vyznívá velmi pohodlně a jistě zohledňuje i delší práci u stolu. Pro Josefa Borovičku také vytváří jednu ze svých nejznámějších ţidlí (1911-1912), která se navíc stala jakýmsi nejtypičtějším příkladem kubistického nábytku vůbec a dnes neexistuje kniha, která by ji v souvislosti s kubistickým nábytkem nezmiňovala. Kromě návrhů pro Jiřího Borovičku, které zahrnovaly také soubor nábytku do loţnice, se autor věnuje i jiným zajímavým projektům, jako je např. velká kolekce nábytku pro doktora Františka Závišku a jeho ţenu Milku (1912). Z tohoto interiéru, sestávajícího z kompletního vybavení obývacího pokoje a loţnice, nejvíce upoutá (snad i z celé Janákovy tvorby) rohová sedací souprava vyvedena v medových barvách. Z jiných Janákových zajímavých děl je to např. interiér pro Růţenu Jakubcovou (1912), které náleţí do druhého vývojového období. Z tohoto interiéru, vyznívajícího i přes tvrdý kubistický styl ţensky, je zřejmě nejznámější komoda, která je pojata jako na rub obrácená parafráze někdejší barokní 14 JANÁK, Pavel. O nábytku a jiném. In Umělecký měsíčník: časopis skupiny výtvarných umělců. Praha: Tiskové druţstvo Skupiny výtvarných umělců, 1912/1912. S. 21 29. S. 27. 15 HORNEKOVÁ, Jana VLČEK, Tomáš. Muzeum českého kubismu: průvodce stálou expozicí v Domě U Černé Matky Boží. Praha: Národní galerie, 2004. ISBN: 80-7035-297-3. S. 74. - 12 -
komody 16 kování. nebo stolní zrcadlo, jehoţ celkový dojem dotváří pozlacený rám a kubistické 3.2. Josef GOČÁR Na Josefu Gočárovi 17 je zajímavé, ţe byl jediným, kdo nepublikoval v Uměleckém měsíčníku, ani jiných časopisech, ačkoli také zastával Rieglovy teorie, které prakticky i důsledně dodrţoval. 18 Jeho nábytek, který je často velmi radikální a přísně kubistický, se vyznačuje určitou dynamikou a častým vyuţitím skleněných (a zrcadlových) výplní. Gočár pracuje s hmotou obdobně jako Janák, a lze říci, ţe jeho nábytek je oproti domáckému Janákovi tvrdší a výraznější. Častým nápadným prvkem, který lze nalézt v mnoha Gočárových nábytkových kusech je vyseknutý trojúhelník v jeho vrchní části. Tento prvek také mnohdy dále různě kombinuje i několikrát vedle sebe (viz. např. sedací soupravy). Za pozornost z autorovy tvorby stojí také návrh nábytku pro vlastní byt, jde zejména o slavný skleník, příborník (1912), zajímavou se stává i kolekce z jídelny, která je zpracována Skleník 1912 odlišně. U vlastního nábytku mohl autor volně vycházet ze svých uměleckých představ, coţ lze povaţovat za velmi přínosné. Tato série, v níţ uplatňuje i zajímavý prvek výrazných zkosených nároţí (která bylo nutné kvůli náročnosti na výrobu i zohlednění následné tíhy nábytkového kusu vypracovat dutá) 19 se snad stala jedním z nejvýraznějších Gočárových návrhů a patří také zajisté k předním kouskům kubistického nábytku. Z dalších děl lze zmínit také velký soubor nábytku pro Otto Bolešku (1913). Interiér sestávající z pracovny a loţnice navazuje na staré konvence pocházející z doby empíru. 20 Celý komplet je stylově provázán a navrţen v jakémsi vějířovitém duchu (ten je nejnápadnější na zadní straně sedací soupravy) a autor v něm rozlamuje naprosto kaţdou plochu. Jejich zpracování je však v kontrastu s ostatním dílem výrazně plošnější. Soubor nábytku potom dotváří výrazný, luxusně působící potah s rostlinným 16 HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav LIŠKA, Pavel ŠVESTKA, Jiří VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 283. S. 266. 17 GOČÁR, Josef (1880 1945) : architekt, návrhář. 18 Ibid., s. 272. 19 Ibid., s. 273. 20 Ibid., s. 276. - 13 -
motivem. Josef Gočár byl jediným umělcem, u kterého se objevují v návrzích látek přírodní náměty (zejména sedacích souprav), většinou navrţené Františkem Kyselou. 21 3.3. Vlastislav HOFMAN Při sumarizaci významných autorů českého kubismu nelze opomenout Vlastislava Hofmana, 22 označovaného někdy jako Leonarda da Vinci české avantgardy. Mnoho jeho děl se nedochovalo, ale z dobových fotografií je patrné, ţe šlo o významnou osobnost, mající mezi předními umělci českého kubismu své místo. Nejčastějším příkladem Hofmanova nábytku je kolekce ţidlí a jídelního stolu, navrţených pro sochaře Josefa Mařatku (1911 1912). Obdobně jako ta Janákova se i ta Hofmanova stala jakýmsi symbolem celého kubistického nábytku. Neméně zajímavé jsou však i zbylé části Mařatkova souboru jako např. příborník, skříň nebo psací stůl. Výrazný rozdíl ve zpracování souboru v kontrastu s ostatními umělci je patrný hned na první pohled. Hofman nábytek záměrně dramaticky Ţidle a křeslo z kolekce pro sochaře Mařatku 1911-1912 nerozlamuje, na rozdíl od ostatních se nevyhýbá pravému úhlu, ale v ţidli kubisticky opracovává kromě nohou jehlancového typu zejména plochy a to mírně plasticky. Obdobné řešení nacházíme také u ostatních částí souboru. Toto pojetí, které je ovlivněno novoprivitismem, 23 je oproti ostatním umělcům netradiční. Kolekce pro Mařatku je také jiná, neţ jsou další Hofmanovy návrhy, je kromě zpracování ploch i robustnější. Velmi zajímavým kusem Hofmanova nábytku, jenţ je jen těţko srovnatelný s kterýmkoli autorem, je pohovka a křeslo z roku 1912, která nepůsobí typicky kubistickým dojmem, ačkoli je ke kubistickým dílům přiřazována a byla téţ vystavena na I. výstavě Skupiny. Zajímavé je zejména vyuţití oblých tvarů, které u ostatních autorů nenajdeme vůbec, zajisté mezi ostatními kubistickými díly vyniká a navozuje otázku, zda do tohoto období vůbec náleţí. Za zmínku stojí také 21 KYSELA, František (1881 1941) : malíř, grafik a průmyslový scénický výtvarník. 22 HOFMAN, Vlastislav (1884 1964): architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, scénograf. 23 HORNEKOVÁ, Jana VLČEK, Tomáš. Muzeum českého kubismu: průvodce stálou expozicí v Domě U Černé Matky Boží. Praha: Národní galerie, 2004. ISBN: 80-7035-297-3. S. 75. - 14 -
pohovka navrţená pro divadelního reţiséra Vojtu Nováka (1912) nebo kolekce pohovky a stolu (1912), jenţ působí v kontrastu Mařatkovou kolekcí výrazně umírněně a elegantně. 3.4. Josef CHOCHOL Josefu Chocholovi 24 jiţ literatura nevěnuje tolik pozornosti jako předchozím autorům, nicméně to neznamená, ţe by jeho tvorba byla méně zajímavá. Chochol u směru příliš dlouho nesetrval a věnoval se zejména architektuře. Jeho význam v oblasti nábytku však spočívá i v tom, ţe stál u zrodu PUD. Jediným příkladem Chocholova nábytkového díla je soubor pro Anglický krouţek (1910-1911), jehoţ součástí jsou zejména těţká monumentální křesla. Ta bývají přirovnávána k formátu gotických katedrálových křesel. 25 Křeslo je rozlámané v šestihran, dotvořené jednoduchým béţovým potahem, spočívající na kovových kuličkách (jinak by s nimi díky jejich váze nebylo moţné manipulovat). Obdobně pak řeší i sedací soupravu, kterou pouze roztahuje více do šířky. Ačkoli nábytek působí monumentálně, je přesným a dokonalým zobrazením kubistického nábytku, tak jak jej vymezil Janák ve své stati. Křeslo ze souboru pro Anglický krouţek 1910-1911 24 CHOCHOL, Josef (1880 1956) : architekt, urbanista, návrhář, teoretik. 25 HERBENOVÁ, Olga. Český kubistický nábytek. In ANDĚL, Jaroslav LIŠKA, Pavel ŠVESTKA, Jiří VLČEK, Tomáš. Český kubismus 1909 1925: malířství, sochařství, architektura, design. Praha: Modernista, 2006. ISBN 80-239-6658-8. S. 260 283. S. 278. - 15 -
4. Reprodukce původního kubistického nábytku Michal Froněk 26 a Jan Němeček 27 ze studia Olgoj Chorchoj se v roce 1993 rozhodli navázat na tradici českého kubistického nábytku a uvést na trh jeho reprodukce, zakládají proto Artěl II, který později přejmenují na Artěl spol. s.r.o. 28 Jejich činnost částečně vychází z inspirace rozsáhlou výstavou kubistického nábytku i tehdejším velkým zájmem o něj. Ve svém manifestu uvádějí: Artěl II... nepřejímá manifest Artělu 1908, ale navazuje na něj chce uvádět repliky avantgardy, která se stala světovou klasikou přináší zároveň nový design, který má vzkřísit důvěru opravdovosti svých snah a uvést v ţivot ducha doby. Chce pozdvihnout výtvarnou i technickou kvalitu na někdejší úroveň a otevřít brány ke světovým trhům. 29 Autoři svá díla poprvé vytavili v netradiční nafukovací expozici, uvedené na světové přehlídce Salone del Mobile v roce 1994. Ve své produkci měli např. Gočárovu prolamovanou knihovnu (1912-1913), ţidli Vlastislava Hofmana z kolekce pro Mařatku (1911-1912) nebo stolek (1912) Pavla Janáka. Výstava měla úspěch hlavně po stránce ohlasové, avšak mnoho kusů se neprodalo. Náročnost projektu byla veliká a navíc tvorba v tomto duchu autory dále nenaplňuje. Brzy proto od ní upouštějí a věnují se navrhování a realizaci vlastních předmětů. Na snahy Artělu spol. s.r.o. navázal o několik let později Modernista, který na český i zahraniční trh od roku 1999 dodává taktéţ reprodukce původního kubistického nábytku. Není však zaměřen pouze na kubistická díla, ale obsahuje i nábytkové kusy z dalších období. V produkci Modernisty, která je stále aktuální, jsou přední kubistická díla nejen z oblasti nábytku, ale z velké části i jiné bytové doplňky např. svítidla, hodiny nebo velké mnoţství keramiky (např. Janákova slavná krystalická dóza, čajový servis nebo Hofmanovy vázy). Z reprodukovaných kusů původního nábytku je k dostání Janákova ţidle pro Jiřího Borovičku nebo ţidle a křeslo Vlastislava Hofmana z kolekce pro sochaře Mařatku. Modernista působí na našem trhu tedy jiţ poměrně dlouho, během ní realizoval mnoho zajímavých projektů. Mezi ně patří také dodávka Hofmanových ţidlí a křesel do zrekonstruované svatební síně Staroměstské radnice v Praze. 30 Netradičně a vzácně se tak v zajímavém duchu střetává zrekonstruovaná gotická sklípková klenba s kubistickým nábytkem a dává v soulad dvě časově naprosto odlišná období. 26 FRONĚK, Michal (1966) : architekt, designér, pedagog. 27 NĚMEČEK, Jan (1963) : architekt, designér, pedagog. 28 Uvedené informace vychází z vlastní korespondence s Janem Němečkem z 24. 27.4.2011. 29 PACHMANOVÁ, Martina. Olgoj chorchoj a Artěl II. Design Trend, 1994, č. 7. 58 63. S. 62. 30 Modernista. Projekty. [online ] 2011 [cit. 7. dubna 2011]. Dostupné z <http://www.modernista.cz/czech/projects.html>. - 16 -
5. Odkaz kubistického nábytku v dalších letech Lomené plochy kubistického tvarosloví neoslovily pouze autory z počátku 20. století, ale různé formy obdobného umění nacházíme i v pozdějším období. Inspirace kubismem se objevuje nejčastěji v malířství, ale v menší míře zasáhla i do oblasti nábytkářského designu. První nábytková díla, navazující nějakým způsobem na toto období, se objevují v 70. letech, větší mnoţství z nich nacházíme v období postmoderny, koncem 70. a v 80. letech a poté aţ po roce 2000. Po roce 1991 nacházíme také některé nábytkové kusy přímo reagující na rozsáhlou výstavu kubistického nábytku u nás i v zahraničí. Velkolepé pojetí českého kubismu tak inspirovalo i některé významné autory a umělce, u nichţ se tato kubisticky laděná díla objevují. Obecně však můţeme konstatovat, ţe většina z nich nejsou kolekcemi, ale spíše fragmenty prací jednotlivých autorů, i kdyţ jsou si časově mnohdy velmi blízká. Ne všechna se však přímočaře inspirují českým kubistickým nábytkem, někdy pouze v sobě nesou zřetelnou vizuální charakteristiku. Většina autorů, kteří na něj navazují přímo, pojímá svůj nábytkový kus buď jako inspiraci výchozí z tehdejšího tvarosloví, nebo jako poctu velkému směru. U Jiřího Pelcla ze skupiny Atika se objevuje i jako pocta Pavlu Janákovi. Všechna tato díla, ačkoli z kubismu vycházejí, však obvykle nesplňují původní Janákovo teoretické vymezení, v jehoţ duchu byl zpočátku kubistický nábytek navrhován: lomené tvary, jednolitost, jednobarevnost - případně barevná střídmost a přírodní materiál. Nejčastěji se objevuje tvarová návaznost, pro kterou není typická jednolitost, ale pouze spíše jen ony lomené a krystalické tvary. Významné však je, ţe pozdější autoři jsou jiţ oproštění od historických tendencí a koncipují dílo volně podle vlastní umělecké představy. Kubistické tvary pojímají nově a kaţdý z nich je zpracovává svým způsobem, většinou takovým, který je pro ně příznačný. V dílech se zajisté zrcadlí i období, ve kterém byla navrţena a samozřejmě i účel, pro který byla stvořena - tedy funkční pro sériovou výrobu nebo s důrazem na jejich uměleckou hodnotu. Časově je lze rozčlenit tak, ţe ve velké míře jsou ta v 70. a 80. letech koncipována jako umělecká - jsou expresivnější, barevnější. Naopak po roce 2000 převaţují díla sériová, barevně poklidnější jednobarevná, ale provedena v několika různých barevných provedeních. Výraznou soubornější charakteristiku pro všechna díla, mimo to, ţe jsou navrţena v kubizujícím duchu, tedy nenacházíme. Jediným sjednocujícím prvkem můţe být fakt, ţe ve - 17 -
větší míře převaţuje nábytek sedací, tedy křesla, ţidle, pohovky, v menší potom nacházíme i knihovnu, skříň, police. Kromě českých zemí, kde autoři novým způsobem navazují na původní směr, je moţné nalézt kubizující tvarosloví i u některých zahraničních autorů, z nichţ je zřejmě nejznámější Ital Alessandro Mendini. Mendini však jako jediný z nich, navazuje přímo na období českého kubismu, který dokonce usměrňuje jeho další tvorbu. Po roce 2000 se objevuje velké mnoţství zajímavých kubizujících děl zpracovaných pro sériovou výrobu, jejichţ autoři jsou Konstantin Grcic a Thomas Feichtner. U obou autorů se jednoznačné inspirace původním směrem nepotvrzují, jejich díla však jsou natolik zajímavá (a mnohdy i známá), ţe by snad byla škoda je v práci neuvést. 5.1. Milan KNÍŢÁK Jedním z prvních, kdo se v českých zemích vrací ke kubistickým tvarům v oblasti nábytkářské, je Milan Kníţák. 31 Jeho tvorba je v tomto ohledu zajímavá i poměrně bohatá. V roce 1971 navrhuje svoji kolekci, kterou poměrně výmluvně nazval Cocub 1971. Nacházíme však i další zajímavá díla, která by bylo moţné tvarově ke kubistickému odkazu uvést, nejznámější je však jiţ zmíněná kolekce Cocub. Netradiční pojetí kubizujících tvarů nacházíme také v knihovně z roku 1988. Cocub představuje poměrně výraznou sérii postkubistického nábytku, ze které je zřejmě nejznámější vitrína (označená jako cabinet), komoda a ţidle. Celá kolekce je stylově spojena, navrţena komplexně kubisticky a sladěna v bílém tónu. Materiálem k výrobě se stalo dřevo, opatřené ještě nátěrem barvy. Hlavním znakem kolekce jsou vysoko vytaţené ostré hrany: u vitríny do vrchu, u komody do stran. Ţidle má lichoběţníkovou základnu, Cabinet ze série Cocub 1971 1971 rovné nohy, dominantní je zde vysoko vytaţené opěradlo, sloţené z duté kubisticky tvarované konstrukce. V komodě Kníţák navíc dotváří stylově také úchyty. Kolekce na první pohled jakoby navozuje dojem, ţe se autor inspiroval konkrétními díly nebo umělci českého kubismu a ty spojil v jeden celek. Vitrína z této série je snad aţ jakousi stylizovanou kopií Gočárova 31 KNÍŢÁK, Milan (1940) : výtvarník, hudebník a performer. - 18 -
slavného skleníku, nápadná zejména výrazným trojúhelníkovým výsekem ve vrchní části nábytkového kusu. Naopak v komodě je cítit nádech Janáka, nelze jednoznačně říci, ţe by komoda byla přímo inspirována Janákovou komodou pro Růţenu Jakubcovou, nicméně dojem z inspirace tímto umělcem přetrvává. Oproti původnímu kubistickému nábytku je zde však jiţ patrná postmoderna. 32 Kolekce, ačkoli je stylově jednoznačně výmluvná, působí v kontrastu s ním dost tvrdě, nese však v sobě určitý dynamický náboj. Ačkoli se Kníţákovi původní nábytková tvorba líbila, domníval se, ţe nebyla navrţena důsledně. 33 Jejích zpracování označuje navíc tak, ţe často působí jako bunkroidní. 34 Sám se zřejmě snaţil dostát svého názoru a svůj v čistém kubistickém duchu navrhnout. Lze říci, ţe autor opravdu účelně navazuje na původní tvarosloví, tvoří nábytek reálných kubistických tvarů, který je navíc určen k reálnému uţívání. Funkčnost díla je také charakteristická všem Kníţkovým nábytkovým kusům, autor nechce, aby se z nich stal sbírkový exponát. 35 A také proto je Kníţákova kolekce původnímu kubistickému nábytku spolu s pozdější Ţákovou Kubikulou (ze všech postkubistických děl) zřejmě nejbliţší. Kromě této kolekce stojí za zmínku i Kníţákovo další dílo, a tím je Knihovna z roku 1988. Tato knihovna sice nevychází ve svém vnějším tvarování z kubistických tvarů, zřejmě se jimi ani neinspirovala, ale zajisté stojí alespoň za krátké seznámení. Její koncepce je totiţ obrácená kubizující tvarosloví nacházíme ve zpracování vnitřního prostoru. Knihovna je z přírodního materiálu, má klasický obdélníkový tvar, avšak není příliš hluboká, expanduje do šířky. Působí proto poměrně nestabilním dojmem. Její dominantou tedy není vnější tvar, ale zpracování polic. Ty jsou aplikovány bez jednotné formy do vnitřního prostoru knihovny. S nimi si autor hraje a modeluje je z různých tvarů, většinou různě lomených, avšak u většiny jsou vedeny od jedné strany ke druhé. Jediná ze všech je rozvlněna tvarem oblým, autor se nebojí ani pravého úhlu, a proto celý nábytkový kus působí velmi hravě. V kontextu s ostatním post-kubistickým dílem i srovnání s tím původním je bezpředmětné, ale nabízí pohled na to, jak je také moţné s kubistickými tvary pracovat: ponechat klasické tvarosloví a zpracovat jeho vnitřní prostor. 32 ŠTĚPÁN, Petr. Ozvěny kubismu: návraty a inspirace kubismu v Českém umění 1920-2000. Praha: České muzeum výtvarných umění, 2000. Katalog výstavy: Dům u Černé matky boţí, Ovocný trh 19, Praha 1, 17.2. 2.4. 2000. ISBN: 80-7056-079-7. S. 66. 33 VALOCH, Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. 21.5.1989. Nest. 34 FABEL, Karel. O řemeslnících jako o partnerech I., II. In Umění a řemesla. 1994, č. 2. S. 9 17. S. 10. 35 VALOCH, Jiří. Nábytek, design. In Milan Knížák: 1953 1988. Brno: Dům umění města Brna, 1989. Katalog výstavy 12.4. 21.5.1989. Nest. - 19 -
5.2. Italská postmoderna Netradiční návaznost na období českého kubismu nacházíme také u některých autorů italské postmoderny, zastupující zejména studio Alchimia. Studio se chtělo svými díly vymanit z šedivého designu a zaběhlých tradic, tvoří tak objekty výrazně barevné a veselé. Nejznámějším autorem italské postmoderny spojeným s českým kubistickým nábytkem je Alessandro Mendini. 36 Mendini je jedním z prvních, kdo se obrací ke kubizujícím tvarům v zahraničí a aplikuje je na svá díla ze série Kandissi (1979). Jiné zpracování Janákovy slavné ţidle nacházíme v Cubistic Chair (1991), o dva roky později se objevuje ještě jedno dílo, jímţ je výrazně kubistické křeslo Pavonia (1993). Autor se českým kubismem nadchl a svoji tvorbu v obdobném duchu nazval tzv. Redesignem, který se stal také i směrem určujícím jeho další tvorbu: Musím podotknout, ţe se československý kubismus s jeho bohatou fantazií a s jeho mimořádnou originálností, se stal výchozím impulzem neomodernistické fáze mé tvorby, která započala prvními dvěma kolekcemi Alchimia, pokračovala rozvíjením základních stylových forem (trojúhelníků, oblouků, améb, blesků, praporků) a v roce 1984 se soustředila k vytvoření grafického systému zv. Mendini grafo. 37 Kandissi sofa (varianta s barevným kubistickým potahem) 1979 Nejvýraznější součástí Mendiniho kolekce Kandissi je sofa, ačkoli obsahuje ještě zrcadlo Kandissa a tapisérii Kandissone. V sofě autor dílo rozlamuje, ale tyto jednotlivé části jsou natřeny různými barvami. Tvarově vyuţívá autor estetiky úhlů, ale aplikuje je volně podle své fantazie hlavně ve vrchní části sofy. Spodní nosná část je zpracována obdobně jako původní kubistická díla, připomíná např. Gočárovu pohovku pro Otto Bolešku, zřejmě proto je také povaţována za interpretaci Gočárových pohovek z let 1913 a 1914. 38 Sofa autor doplňuje výrazným potahem, jehoţ zpracování nacházíme dokonce ve trojím provedení. Dvojí, je řešeno 36 MENDINI, Alessandro (1931) : italský designér, architekt. 37 MENDINI, Alessandro. Důkaz. In VEGESACK, Alexander von. Český kubismus architektrua a design 1910 1925. Weil an Rhein: Vitra Design Museum, 1991. Katalog výstavy. ISBN 3-9802539-7-X. S. 109-111. S. 111. 38 LAMAROVÁ, Milena. Jak šel český kubismus do světa. Design Trend, 1993, č. 5. 26 35. S. 29. - 20 -
formou pilového dezénu, jako např. u Hofmana sám Mendini jej označil jako kubistický, 39 první varianta tohoto provedení je laděna pouze do béţové, druhá výrazně barevnější. Poslední z trojice je řešen výrazně abstraktněji, ovšem je shodný s pozdějším motivem na křesle Pavonia. Ten nacházíme také na skici pohovky Kandissi z roku 1979. Kromě série Kandissi zpracovává Mendini formou Re-designu také Janákovu slavnou ţidli, pojmenovává ji jako Cubistic Chair, nacházíme ji i pod názvem Janák Chair. Byla navrţena jako poklona jedinečnému fenoménu, jak je uvedeno v krátkém textu letáčku Vitra Design Muzea. Ţidle byla vyrobena v původní velikosti a tvarově je zpracována stejným způsobem jako původní Janákova, Mendini ji však dává nový barevný kabát a to hned ve třech provedeních (bílé, zelené a červenoţluté) - řešený je jak jinak neţ abstraktně. Ţidle pochází z roku 1991 a zřejmě byla vyrobena v souvislosti s rozsáhlou výstavou kubistického nábytku u nás i v zahraničí, neboť pochází přímo z produkce Vitra Design Musea. V něm také výstava rovněţ proběhla. Cubistic Chair byla vyrobena pouze v limitované edici 45 ks (15 ks od kaţdé ţidle). Posledním Mendiniho dílem je křeslo Pavonia, datované o dva roky později neţ Cubistic Chair. Na rozdíl od Kandissi je zpracováno odlišně, vnější tvarosloví je tradičně rozlámáno, není však řešeno volně, ale reálně jako původní kubistická díla. Jeho prolamování je však plošnější a dá se říci, ţe i v tomto díle nacházíme podobnosti s Gočárovým souborem pro Otto Bolešku. Tvarově je křeslo, zejména v jeho spodní části, koncipováno obdobně jako u sofy, pouze ploché zalomení nohou střídají robustní pyramidové noţky. Barevné zpracování (mimo potah) je v kontrastu s pestřejším Kandissi jednobarevné tmavě modré. Mendini je typický svou hravostí a barevný projevem, které jeho dílo dělá netradičním způsobem originální. Kubismem byl okouzlen, coţ je patrné i z datace jeho děl. Kubistické tvary si však i přes to přetvořil svým vlastním jazykem, v němţ, obdobně jako i u jiných svých děl dokazuje, ţe nábytek nemusí být vţdy jen váţný. 39 Ibid., s. 109. - 21 -
5.3. Atika V 80. letech se v českých zemích objevuje na poli designu skupina Atika. Během jejího krátkého působení (1987 1992) vzniklo mnoho pozoruhodných děl, z nichţ i několik účelně zpracovává kubistické tvary. Atika je označována za zástupce postmoderny u nás, autoři skupiny chtěli ve svém díle přinést něco nového, zdůrazňovali uměleckou myšlenku a zpracování, určitou volnost i potřebu zamyslet se a zasnít, dát dílu obsah, autoři proto vyvazují své nábytkové kusy z předchozí povinné funkčnosti. 40 Nový estetický názor přinesl přehodnocení ustálených hodnot a estetických kritérií, nové konvence rušící výtvarné principy, které kromě jiného vedly k potlačení rozdílů mezi volným a uţitým uměním předměty z oblasti uţitého umění, z nichţ se dostalo největší pozornosti právě nábytku, měly být schopny umělecké výpovědi stejně jako obraz, socha či grafika. 41 Dá se proto říci, ţe mají s kubisty některé aspekty tvorby společné. Obě skupiny se staví negativně vůči předchozímu směru, umělci z počátku století odmítají secesní dekor a vyzdvihují uměleckou hodnotu nábytkového kusu. Členové Atiky naopak nadřazenost funkce ve funkcionalismu a stejně jako kubisté kladou důraz na umělecké zpracování objektů. Avšak ačkoli původní kubistický nábytek byl reálně vyuţíván a jeho funkce byla pouze částečně potlačena zpracováním, díla ze skupiny Atika mají formu spíše sbírkového exponátu. Křeslo Janák 1987 U jednotlivých členů skupiny se objevují hned 3 díla navazující na český kubismus. Jsou jimi křeslo Janák (1987) Jiřího Pelcla, 42 křeslo Rezon (1987) Jiřího Javůrka 43 a knihovna Labyrint podzimu (1987) Bohuslava Horáka. 44 Název křesla Jiřího Pelcla, je zajisté výmluvný jiţ sám o sobě. Nejen, ţe tvarově odkazuje ke kubismu, ale zároveň v něm oslavuje vůdčího teoretika a umělce tohoto období. Křeslo však nenavazuje na konkrétní kubistická díla, ani Janákovy teoretické stati. Je zpracováno spíše volně podle autorovy umělecké představy. Křeslo je sloţeno z několika různě barevných částí, 40 KOUDELKOVÁ, Dagmar. Atika 1987 1992: emoce a forma. Olomouc: Era, 2007. ISBN: 978-80-7366-087- 1. S. 30-35. 41 Ibid., s. 9. 42 PELCL, Jiří (1950) : designér, pedagog. 43 JAVŮREK, Jiří (1956) : designér, architekt. 44 HORÁK, Bohuslav (1954) : designér, architekt, hudebník. - 22 -
které jsou navíc tvořené většími kusy odlišně tvarovaných lomených ploch. Největší z nich je opěrný díl, který je z boku koncipovaný jako trojúhelník. Výrazná je také levá strana křesla, snad suplující opěradlo, ačkoli je poměrně vysoká. Plochy nejsou výrazně dramaticky rozlámané, naopak jsou spíše střídmé. Barevně pojímá autor křeslo do tmavších a fialových odstínů, jsou však vyuţity vkusně a s citem. Obdobně však jako kubisté vyuţívá u opěrné části křesla v dekoru potahu pouze pruhů. Zajímavé je kromě spojení sedací plochy a područky kovovou výztuţí do tvaru V, také dořešení opěrky hlavy. V kontrastu s křeslem Rezon ze stejného období je Pelclovo více expresivní. U Jiřího Javůrka kubizující tvary nacházíme v křesle Rezon. Křeslo je oproti tomu předchozímu navrţeno více jako klasický kus nábytku. Jeho dominantou je zejména zadní opěrný štít a výrazné široké pravé opěradlo. Štít je prolomen několika spojenými díly vzad, prolomení je však velmi jemné aţ téměř nepatrné. Sedací část je poměrně široká a zajisté i pohodlná, svaţuje se však vzad. Za pozornost stojí i drobné detaily jako je okosení hran, které je u výrazného opěradla řešeno zajímavým způsobem tak, ţe je vedeno z vrchní i spodní strany zároveň lehce vzad a navíc se ještě směrem k protilehlé boční straně zuţuje. Toto křeslo se přibliţuje původnímu kubistickému vymezení. Objevuje se zde kontrast materiálu světlého přírodního dřeva na štítu a širokém opěradle a černě lakovaného dřeva na zbytku nábytkového kusu, tak jej vítali kubisté z počátku tvorby. Jednolitostí však nedisponuje. Knihovna Labyrint podzimu je dalším dílem z produkce Atiky, jejím autorem je Bohuslav Horák. Horákova knihovna se od ostatních autorů liší hlavně materiálem, tím je ocelový plech upravený smaltem. Tento rozdíl není zajímavým pouze z pohledu ostatních autorů skupiny, ale i z ostatních postkubistických děl. Pro Horákovu tvorbu z toho období jsou příznačné hlavně inspirace z přírody, proto je knihovna v kubistickém duchu spíše výjimkou. 45 Její dominantou je Labyrint podzimu 1987 vnitřní struktura polic, jeţ jsou tvořené různě zkosenými tvary aplikovaných na sebe v různých úhlech bez jednotné formy. Působí tak dojmem netradiční kubistické plástve. Zvláštní a těţko vysvětlitelné je aplikování 3 velkých hřebíků z pravé strany knihovny. Barevný základ 45 Ibid., s. 45. - 23 -
knihovny je černý, smalt je řešen několika různými barvami jakoby volně nastříkanými na její základ. Návaznost v dílech Atiky na kubistické tvarosloví je zřejmá a jednoznačná. Nenavazují na něj přímo, ale zpracovávají jej v rámci svého programového prohlášení, které bylo ve své době netradiční, osobité a velmi originální. 5.4. Konstantin GRCIC Nápadné kubizující tvarosloví se objevuje po roce 2000 u Konstantina Grcice. 46 U tohoto autora nacházíme největší počet takových děl, která zpracovává v kontrastu s ostatními autory nápaditým způsobem. Grcicova díla jsou určena hlavně k sériové výrobě, tedy uţ v tomto ohledu musí být koncipována odlišně a musí být zohledněna i jejich plná funkčnost. Prvním z řady autorových kubizujících děl je křeslo Chaos (2002), netradiční tvarosloví se objevuje ve slavné ţidli Chair One (2003), z dalších je to potom ţidle Mars (2003) nebo stolička Muira (2005). Prvním dílem, které autor zpracovává formou lomených ploch, je výrazné křeslo Chaos. Účelně v něm chtěl navrhnout křeslo, které bude nepohodlné. Křeslo mělo ignorovat impozantnost a jakékoli pozérství sedícího, na místo toho nás přivítalo tím, co občas děláváme: sedět jako na hřadě, ošívat se, kroutit se, vrtět. 47 Jeho zpracování trochu připomíná pozdější Ţákovu Kubikulu. Je navrţeno v kubizujícím duchu, ale ve větších plochách, je však také patrné, ţe autor nenavazuje na nějaká předchozí tvarosloví. Stejně jako to Ţákovo je zlomeno v půl, Grcic jej však lomí výrazněji a na rozdíl od Ţáka tímto způsobem zpracovává dvě různé sedící plochy. Zadní díl je dále ještě menší kolmou plochou prolomen vzad, sedací část je plochá, pouze její čelní strana je rozdělena trojúhelníkovým výsekem, kterým rozděluje plochy od sebe. Tyto prostory jsou však poměrně úzké, čímţ zřejmě autor řeší onu stanovenou nepohodlnost. Jiný, avšak mnohem zajímavější typ práce nacházíme v Grcicově slavné ţidli Chair One. Obdobně jako ostatní autorova díla nebyla typicky pojata jako odkaz na kubismus, ale byla spíše výsledkem hledání nových výrazových moţností prostřednictvím nových technik a materiálů. Zajisté však také byla ovlivněna prací na křesle Chaos. Koncept Chair One je autorem přirovnán k fotbalovému míči a je vyroben formou vstřikovaného hliníku odlévaného 46 GRCIC, Konstantin (1965) : německý designér. 47 GRCIC, Konstantin. Chaos. [online ] 2011 [cit. 5. dubna 2011]. Dostupné z < http://www.konstantingrcic.com/project/chaos/>. - 24 -