Přednáška č.3 Binaurální slyšení
Binaurální slyšení Binaurální slyšení znamená vnímání zvuku dvěma ušima. bi, bin- (angl.) - první část složených slov mající význam dvakrát (např. binární/ dvoučlenný, binominální/ dvojjmenný, označený dvěma jmény) aural (angl.) - ušní, sluchový, slyšitelný (např. aural signal/ zvukový signál) Zdroj: ABZ.cz: slovník cizích slov, www.slovnik.cz
Zdroj zvuku v centru je-li zdroj zvuku přesně v ose před posluchačem, existuje stejný úhel i dráha, po nichž přijde zvuk do levého i pravého ucha, obě uši mají vnímají stejnou hlasitostí, zabarvením i fázovým zpožděním, za těchto okolností vyhodnotí sluchový orgán umístění zdroje přesně uprostřed před posluchačem.
Zdroj zvuku napravo nebo nalevo Je-li zdroj zvuku mimo osu, jsou dráhy, úhly i fáze zvuku v jednotlivých uších rozdílné. Ze vzájemného poměru hlasitosti, barvy zvuku a fázových rozdílů mezi vjemem levého a pravého ucha vyhodnotí směr, ze kterého vychází zvuk.
Co lokalizujeme lépe? Lépe se prostorově lokalizuje vyšší zvuk (kratší vlny od tříčárkované oktávy výše) než nižší (delší ba hluboké - subkontra, kontra) Lépe prostorově lokalizujeme signál s komplexnější harmonickou (pila, puls) i neharmonickou složkou (šum) než se složkou jednoduchou (sinus) Lépe prostorově lokalizujeme pohybující se zdroj zvuku (zaujme naši pozornost) než zdroj nehýbající se Lépe prostorově lokalizujeme delší zvuk mírně přerušovaný než jen jeho časový zlomek nebo nepřetržitý
Vodorovná rovina před posluchačem Nejčitelnější signál leží na vodorovné rovině před posluchačem. Směrem vzadu a nahoru a dolů je lokalizace podstatně horší.
Mono poslech - zdroj vychází jen ze středu - barevně je velmi limitující - nástroje inklinují k značnému maskování - je-li instrumentace dobře vymyšlená (průhledná v široké harmonii), jsou nástroje či sekce ještě dobře rozeznatelné - falešné stereo/mono vychází ze dvou kanálů, je však mono
Stereo poslech - umožňuje poslech v široké bázi před posluchačem - je mnohem barevnější - při dobrém rozložení nástrojů nedochází k maskování - nejlépe a nejsilněji vnímá posluchač signál přímo před sebou (kolmo na jeho tvář, rovnou před nosem) - čím více do boku, tím bude signál pro posluchače méně čitelný
Rozložení nástrojů ve stereu -střed na střed nebo blízko k němu umisťujeme nástroje, které mají být nejsilnější (sólové, ale i rytmické kick a snare drum, baskytara) střed cítíme velmi rytmicky, částečně i melodicky
Rozložení nástrojů ve stereu -boky na boky umisťujeme nástroje, které mají působit více barevně než rytmicky v souhře boky cítíme o stupeň barevněji / harmoničtěji
Binaurální měření výšek a délek hůře budeme rozeznávat ladění a souhru nástrojů, které budou v jednom bodě u sebe nebo hodně vzdálené od sebe (po bocích) lépe dokážeme posoudit souhru a ladění nástrojů blízko sebe nejlépe pak na středu
Mixtury a jednotlivé hlasy Nástroje prostorově položené do jednoho bodu budou budou působit jednotněji, barevně se slijí do mixtury (smíchané barvy) či harmonie Nástroje prostorově rozložené do více bodů budou působit různoroději, samostatněji, melodičtěji - rozeznáme jejich jednotlivé hlasy a barvy
Stereo rozteč a vzdálenost posluchače Poměr 1:1,21 Metoda Audio Physic Podle Joachima Gerharda, muže stojícího za vývojem Audio Physic a později Sonics, dosáhneme správné stereo panorama při postavení reproduktorů co nejdál od sebe, přičemž posluchač by měl být blíže, než je rozteč reprosoustavy. Ideální je poměr 1:1,21 - tj. pokud je například vaše poslechové místo vzdáleno 3 m, měly by být reproduktory 3,63m od sebe.
Stereo chyby při zvětšující se vzdálenosti rozteče dojde v určitém okamžiku k roztržení stereobáze, tj. zvuk přestane vycházet z prostoru mezi repro soustavami a stáhne se do nich. naopak, je-li stereobáze užší (posluchač je dál než je rozteč reproduktorů), bude zvukový obraz kompaktnější, slitý a ne tak expanzivní.
Poslech v koncertní místnosti jinak bude vnímat barvy, mixtury a jednotlivé hlasy posluchač u jeviště a jinak na konci sálu jiné barvy (konkrétnější hlasy a barvy nástrojů) slyší dirigent zčásti ponořen do orchestru a jinak posluchač v zadní řadě
Klavírní trio ve stereu violoncello v centru, úzké stereo housle v centru, úzké stereo violoncello v centru, široké stereo housle v centru, široké stereo
Surround poslech v okolí 360 stupňů získáváme mnohem více prostoru - nalevo, napravo a vzadu získáváme striktně hlavou odstíněný poslech pravoúhle zprava a zleva (přímo) na ucho podobně jako v případě sluchátek psychologicky jsme v zajetí uprostřed zvuku bez volného prostoru v okolí
Měření výšek a délek v surroundu v případě rovnoměrného rozložení nástrojů v celém kruhu, bude soubor působit velice melodicky, můžeme však postrádat jednolitější rytmiku a harmonie (mixtury)
Surround nic nového pod sluncem? hudební historii dávno poznatky prostorové práci s barvou existovaly a to na vysoké úrovni: Orlando di Lasso, Giovanni Pierluigi da Palestrina - kombinování zpěváků z kúru a od oltáře Karlheinz Stockhausen - Gruppen pro tři orchestry
Kontrolní otázky Co znamená, že slyšíme binaurálně? Na základě jakých tří vlastností tónu dokáží lidské uši rozpoznat, že zvukový zdroj leží přímo před obličejem nebo na bocích? Hraje-li nástroj napravo od posluchačovy hlavy, čím se bude lišit signál, který dorazí do posluchačova levého ucha, od signálu v pravém uchu? Co rozpoznáme prostorově lépe: zvuk hluboký nebo vysoký, zvuk s komplexním spektrem nebo chudým spektrem, pohybující se nebo nepohybující se signál, zvuk přerušovaný nebo velmi dlouhý? Kde leží nejčitelnější posluchačova zóna? Jaké jsou rozdíly mezi mono, stereo a surround poslechem? Kam v rámci stereo poslechu (tedy jevištního rozsazení) umisťujeme nástroje, které mají být slyšet nejsilněji? Budete-li si chtít při playbackovém nahrávání nastavit ve sluchátkách rytmicky jednolitější podklad souboru, umístíme jej raději do jednoho bodu nebo do široké báze?