Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta. Ústav aplikované a krajinné ekologie DIPLOMOVÁ PRÁCE.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2006 Zdeněk ŠIŠKA

Zadání diplomové práce

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Regionalizace opatření na ochranu půdy a vody v projektech pozemkových úprav vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Opavě,dne.. Podpis diplomanta.

Anotace Cílem této diplomové práce je regionalizace opatření na ochranu půdy a vody. K práci samotné bylo vybráno 6 projektů komplexních pozemkových úprav s různými nebo podobnými klimatickými, morfogeologickými, hydrologickými a půdními podmínkami. Při řešení byly využity vypočtené hodnoty z univerzální rovnice před návrhem opatření a po návrhu opatření. Z vypočtených hodnot bylo sledováno jakým způsobem jednotlivé systémy opatření ovlivnily výslednou ztrátu půdy za rok. Výsledky výpočtu po návrhu opatření ukázaly, že je vhodné zvolit návrh, který je zaměřen na více typů půdoochranných opatření. Takový systém opatření je pak schopen snížit nejen erozní smyv na minimální hodnoty, ale i významně omezit a zachytit povrchový odtok z přívalových srážek. Summary The object of the diploma work is the regionalization of the measures with focus on soil and water protection. There were applied 6 land adjustment projects with different or similar climatic, morphogeologic, hydrological and soil quality conditions. The solution employed the calculated rates of the universal equation before and after the proposal of the measure. It was traced on the basis of the rates how the particular systems influenced the final soil erosion in a year. The results of the proposal demonstrated that it is advisable to apply more types of the soil protection measures at the same time. Such a system of measures is capable not only to decrease the erosive wash up to the minimal rate, but also significantly reduce and catch the rainstorm runoff.

Poděkování Děkuji Ing. Janě Podhrázské Phd., Prof. Františku Tomanovi za poskytnuté rady a pomoc při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji paní Barboře Kotulánové z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy a kolegům z Pozemkového úřadu Břeclav za poskytnuté podklady a materiály.

Obsah: 1. Úvod...9 1.1. Pozemkové úpravy...10 2. Rešerše literatury...11 2.1. Eroze...11 2.1.1. Vodní eroze...11 2.1.2. Větrná eroze...12 2.1.3. Další druhy eroze...12 2.2. Stanovení míry erozní ohroženosti...13 2.2.1. Stanovení intenzity vodní eroze...13 2.2.2. Stanovení intenzity větrné eroze...15 2.3. Opatření proti vodní erozi...16 2.3.1. Organizační opatření...16 2.3.2. Agrotechnická opatření...17 2.3.3. Technická (biotechnická) protierozní opatření...19 2.4. Opatření proti větrné erozi...22 2.4.1. Organizační opatření...22 2.4.2. Agrotechnická opatření...23 2.4.2. Technická opatření...23 3. Cíl práce...25 4. Charakteristika zájmových území...26 4.1. Hať...26 4.1.1. Charakteristika řešeného území...26 4.2. Darkovice...28 4.2.1. Charakteristika řešeného území...28 4.3. Lichnov...30 4.3.1. Charakteristika řešeného území...30 4.4. Moravské Knínice...33 4.4.1. Charakteristika řešeného území...33 4.5. Dolní Věstonice...35 4.5.1. Charakteristika řešeného území...35 4.6. Nový Přerov...37 4.6.1. Charakteristika řešeného území...37 5. Hodnocení opatření na ochranu půdy a vody v zájmových územích...40 5.1. Hať...40 5.1.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...40 5.1.2. Hodnocení opatření...40 5.1.3. Posouzení účinnosti...41 5.2. Darkovice...41 5.2.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...41 5.2.2. Hodnocení opatření...42 5.2.3. Posouzení účinnosti...42 5.3. Lichnov...42 5.3.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...42 5.3.2 Hodnocení opatření...43 5.3.3. Posouzení účinnosti...44 5.4. Moravské Knínice...44 5.4.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...44 5.4.2. Hodnocení opatření...44

5.4.3. Posouzení účinnosti...46 5.5. Dolní Věstonice...46 5.5.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...46 5.5.2. Hodnocení opatření...46 5.5.3. Posouzení účinnosti...47 5.6. Nový Přerov...47 5.6.1. Erozní ohroženost před navrhovanými opatřeními...47 5.6.2. Hodnocení opatření...48 5.6.3. Posouzení účinnosti...48 6. Diskuze...49 6.1. Regionalizace opatření na ochranu půdy a vody...49 6.2. Hodnocení jednotlivých systémů opatření v řešených územích...50 7. Závěr...52 8. Přehled použité literatury...53 9. Přílohy...54 Seznam tabulek, obrázků a map Tabulka č.1 Exponent zahrnující sklon svahu Tabulka č. 2 Průměrný úhrn srážek v mm Hať Tabulka č. 3 Průměrná teplota Hať Tabulka č. 4 Průměrný úhrn srážek v mm Darkovice Tabulka č. 5 Průměrná teplota Darkovice Tabulka č. 6 Průměrný úhrn srážek v mm Lichnov Tabulka č. 7 Průměrná teplota Lichnov Tabulka č. 8 Průměrný úhrn srážek v mm Moravské Knínice Tabulka č. 9 Průměrná teplota Moravské Knínice Tabulka č.10 Průměrný úhrn srážek v mm Dolní Věstonice Tabulka č.11 Průměrná teplota Dolní Věstonice Tabulka č.12 Průměrný úhrn srážek v mm Tabulka č.13 Průměrná teplota Nový Přerov Přílohy Tabulky Tabulka č. 14 Před návrhem opatření Hať Tabulka č. 15 Po návrhu opatření Hať Tabulka č. 16 Navržené poldry Hať

Tabulka č. 17 Před návrhem opatření Darkovice Tabulka č. 18 Po návrhu opatření Darkovice Tabulka č. 19 Navržené poldry Darkovice Tabulka č. 20 Před návrhem opatření Lichnov Tabulka č. 21 Po návrhu opatření Lichnov Tabulka č. 22 Navržené poldry Lichnov Tabulka č. 23 Před návrhem opatření Moravské Knínice Tabulka č. 24 Po návrhu opatření Moravské Knínice Tabulka č. 25 Před návrhem opatření Dolní Věstonice Tabulka č. 26 Po návrhu opatření Dolní Věstonice Tabulka č. 27 Před návrhem opatření Nový Přerov Tabulka č. 28 Po návrhu opatření Nový Přerov Fotodokumentace Foto č. 1 Hráz poldru U Mareše Foto č. 2 Plocha zátopy poldru U Mareše Foto č. 3 Tání sněhu v Darkovicích. Jaro 2006. Foto č. 4 Tání sněhu v Darkovicích. Jaro 2006. Foto č. 5 Ochranné zalesnění Foto č. 6 Zájmové území Dolní Věstonice. Foto č. 7 Zatravnění svažité půdy Foto č. 8 Povodně v Lichnově Mapy Mapa č.1 Přehledná situace řešených území Mapa č.2 erozního ohrožení Hať Mapa č.3 plánu společných zařízení Hať Mapa č.4 plánu společných zařízení Darkovice Mapa č.5 erozní ohroženosti Lichnov Mapa č.6 plánu společných zařízení Lichnov Mapa č.7 plánu společných zařízení Moravské Knínice Mapa č.8 plánu společných zařízení Dolní Věstonice Mapa č.9 plánu společných zařízení Nový Přerov

1. Úvod V České republice je vlivem velké intenzifikace zemědělské výroby 40 % zemědělských půd ohroženo vodní erozí a 10% zemědělských půd erozí větrnou. Důsledkem erozních procesů je poškozování až úplné zničení půdy, základního výrobního prostředku v zemědělství. Centimetrová vrstva půdy se obnoví za 100 až 150 let, přitom během jednoho přívalového deště může dojít k nenávratnému poškození celého půdního profilu. S problémem eroze půdy velmi úzce souvisí znečišťování povrchových vod, znečišťování ovzduší, zanášení vodních toků a nádrží splaveninami. Problém eroze byl v minulosti značně podceňován. Ani transformace zemědělství, probíhající u nás od počátku devadesátých let, nepřinesla pro protierozní ochranu výraznější zlepšení, neboť transformovaná družstva a nově vzniklé zemědělské subjekty dále hospodaří na velkých půdních celcích. Dnes je třeba tento přístup změnit a změnit systém hospodaření s ornou půdou směrem k trvalé udržitelnosti rozvoje. Jediná možnost jak problému s erozními procesy předcházet je účinná protierozní ochrana na místě vzniku, to znamená na pozemcích. Pro zjištění a posouzení erozních procesů, slouží výpočet erozní ohroženosti a celá další řada způsobů, které vycházejí z rozboru jednotlivých erozních faktorů. Na základě těchto výpočtů se pak navrhují optimální systémy opatření na ochranu půdy a vody. Účelem této diplomové práce je zjistit a zároveň zmapovat jednotlivé systémy opatření na ochranu půdy a vody ve vztahu k podmínkám, pro které byly navrhovány.

1.1. Pozemkové úpravy Opatření na ochranu půdy a vody jsou řešeny pozemkovými úpravami. Ty jsou v našem právním systému zakotveny zákonem č. 139/2002 Sb o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech v platném znění a dále je tento zákon doplněn vyhláškou č. 545/2002 Sb. o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Opatření na ochranu půdy a vody se pak navrhují v plánu společných zařízení [9]. V plánu společných zařízení se mimo jiné celý obvod pozemkových úprav posoudí též z hlediska erozního ohrožení a povodňových rizik, posoudí se možnost retence území ve vztahu k ochraně vody. Současný stav i případný návrh protierozních opatření se posuzuje na základě výpočtu průměrné ztráty půdy a jeho porovnání s přípustnou hodnotou ztráty půdy stanovenou podle hloubky půdního profilu. O použití jednotlivých způsobů ochrany rozhoduje zejména jejich účinnost, požadované snížení smyvu půdy, snížení maximálních průtoků a nezbytná ochrana vodních zdrojů, koryt vodních toků, vodních nádrží a zastavěných částí obce. Zájmy ochrany půdy, vody a krajiny mají přednost před jinými požadavky na pozemky. V návrhu protierozních opatření mají přednost opatření agrotechnická a organizační před technickými [8].

2. Rešerše literatury 2.1. Eroze Slovo eroze je odvozeno od latinského slova erodere rozhlodávat. Eroze je proces, při kterém dochází k rozrušování půdního povrchu, transportu a sedimentaci uvolněných částic působením vody, větru, ledu a jiných erozních činitelů. Působením eroze se půdní povrch snižuje (graduje) a na straně druhé, dochází usazováním degradovaných hmot k vyvyšování povrchu (agradaci). Vlivem těchto erozních pochodů dochází k zarovnávání zemského povrchu (planace). 2.1.1. Vodní eroze K vodní erozi dochází rozrušováním zemského povrchu dešťovými kapkami a povrchovým odtokem. Vodní eroze se dále dělí na erozi plošnou, kdy je půda erodována téměř rovnoměrně po celé ploše pozemku. Větší intenzitou deště dochází k postupnému soustřeďování povrchového odtoku do stružek a rýh. Plošná eroze tak přechází v erozi rýhovou. Rýhy se vlivem tekoucí vody prohlubují, až voda nabývá charakter soustředěného povrchového odtoku, vznikají erozní rýhy různé velikosti a tvaru. Podle tvaru příčného profilu lze rozeznávat rýhy ploché, úzké, široké a oblé. Eroze má za následek degradaci půdy a tím snížení její produkční schopnosti. Smyté půdní částice zanášejí vodní toky, akumulační prostory vodních ploch, snižují kvalitu a jakost vod. Důsledkem eroze půdy je změna fyzikálních vlastností půdy, zejména struktury, textury, objemové hmotnosti, vodní kapacity, pórovitosti, infiltrační schopnosti, příznivé hloubky pro vývoj kořenů aj. Vlivem eroze dochází jak ke kvantitativním změnám fyzikálních vlastností, tak i ke změnám vzájemných vztahů mezi jednotlivými půdními vlastnostmi. Eroze půdy má vliv i na chemické vlastnosti půdy, snižuje obsah organické hmoty a humusu v půdě, snižuje obsah minerálních živin v půdě, obnažuje podorničí s nízkou přirozenou úrodností a vyšší kyselostí. Vznik, průběh a intenzita erozního procesu je ovlivněna kombinovaným působením řady přírodních a člověkem ovlivněných podmínek. Tyto tzv. faktory eroze lze rozdělit na: a) klimatické a hydrologické - zeměpisná poloha, nadmořská výška, množství, rozdělení a intenzita srážek, povrchový odtok, teplota oslunění, výpar, výskyt, směr a síla větrů

b) morfologické sklon území, délka a tvar svahu, expozice a návětrnost c) geologické a půdní povaha horninového materiálu, půdní druh a typ, textura a struktura půdy, její vlhkost a zvrstvení, obsah humusu d) vegetační hustota a délka trvání vegetačního pokryvu e) způsob využívání a obhospodařování půdy poloha tvar pozemků, směr a technologie obdělávání, střídání plodin 2.1.2. Větrná eroze Projevuje se rozrušováním půdního povrchu mechanickou silou větru (abrazí), odnášením rozrušených půdních částic větrem (deflací) a ukládáním těchto částic na jiném místě (akumulací). Procesem větrné eroze jsou na zemědělské půdě působeny škody odnosem ornice, odnosem hnojiv, osiv a ničením plodin. Další škody vznikají zanášením komunikací, vodních toků a jiných objektů, včetně znečišťování ovzduší, neboť nejjemnější půdní částice se větrem dostávají do ovzduší a mohou být příčinou tzv. prašných bouří. Jemný prach pak vniká do místností, vyvolává plicní onemocnění, vyřazuje stroje z provozu apod. 2.1.3. Další druhy eroze Mimo vodní a větrné eroze se v krajině vyskytuje eroze ledovcová, sněhová nebo mechanická. Mechanická eroze označuje transport půdy po svahu vlivem mechanické energie. Příčinou mechanické eroze bývá intenzivní pastva na svazích, dlouhodobá orba pluhem při stálém překlápění ornice směrem po svahu, pojezd těžkou mechanizací na svazích [7].

2.2. Stanovení míry erozní ohroženosti 2.2.1. Stanovení intenzity vodní eroze Průměrnou dlouhodobou ztrátu půdy z pozemků vypočteme podle univerzální Wischmeier - Smithovy rovnice: G = R. K. L. S. C. P kde: G - průměrná dlouhodobá ztráta půdy (t. ha -1 za rok) R faktor erozní účinnosti deště erozní účinnost (tzv. erozivita) dešťových srážek se projevuje nejvýrazněji na počátku erozního procesu, kdy dešťové kapky dopadají na půdní povrch, na kterém se ještě nestihla vytvořit vrstva povrchově odtékající vody. Z fyzikálního hlediska vykonávají dešťové kapky na půdním povrchu práci, která způsobuje rozbíjení půdních agregátů, uvolňování půdních částic a zhutňování povrchové vrstvy půdy. Faktor erozní účinnosti deště definovali Wischmeier a Smith vztahem: R=(E/100). I 30 kde: R faktor erozní účinnosti deště (MJ. h. cm h -1 ) E celková kinetická energie deště I 30 max. 30 minutová intenzita deště Pro určení faktoru R lze tak využít údajů nejbližší srážkoměrné stanice. K - faktor erodovatelnosti půdy vyjadřuje odolnost půdy proti rozrušujícímu účinku deště a jejich transportu po svahu. Určit lze podle hlavní půdní jednotky z tabulkových hodnot nebo jej určíme podle nomogramu. LS - souhrnným vyjádřením dvou dílčích faktorů: L faktoru délky svahu a S faktoru sklonu svahu. Hodnoty faktoru L byly stanoveny podle vztahu: kde: 1d L = 22,13 p l d = nepřerušená délka svahu (m) s = sklon svahu (%)

p= exponent zahrnující sklon svahu Exponent zahrnující sklon svahu Tab. č. 1 Sklon (%) p Sklon (%) p 5 0,5 1-3 0,3 3-5 0,4 1 0,2 Za účinné přerušení délky pozemku po spádnici nelze považovat mez, ale pouze sběrný či záchytný průleh nebo příkop, který zamezí pronikání vody na níže ležící plochu. Faktor sklonu svahu zjistíme ze vztahu: kde s= sklon svahu(%) S 0,43 + 0,30s + 0,043s = 6,613 2 převýšení S% = x100 délka Faktor S se dále koriguje s ohledem na tvar svahu podle opravných koeficientů. C - faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu vyjádřený v závislosti na vývoji vegetace a použité agrotechnice P - faktor účinnosti protierozních opatření Použitím uvedené rovnice lze stanovit dlouhodobou průměrnou roční ztrátu půdy z pozemku vodní erozí. Rovnici nelze použít pro kratší než roční období ani pro zjištění ztráty půdy erozí způsobené jednotlivými dešti nebo odtokem z tajícího sněhu.

Jestliže vypočtená průměrná ztráta půdy přesáhne přípustnou hodnotu, je nutno ochranu pozemku zajistit protierozními opatřeními. Z hlediska úrodnosti půdy byla dlouhodobá průměrná přípustná ztráta půdy stanovena podle hloubky půdy: - u mělkých půd s hloubkou do 30 cm na l t.ha -1. rok -1, - u středně hlubokých půd s hloubkou od 30 do 60 cm na 4 t.ha -1. rok -1, - u hlubokých půd s hloubkou přes 60 cm na l0 t.ha -1. rok -1. 2.2.2. Stanovení intenzity větrné eroze Míru erozní ohroženosti způsobenou větrem lze zjistit několika způsoby: a) Podle mapy ohroženosti půd větrnou erozí Pro orientační stanovení stupně ohrožení řešeného území byly ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy Praha vytvořeny mapy ohroženosti půd větrnou erozí v ČR v měřítku 1: 200 000. Toto měřítko umožnilo hodnocení potenciální ohroženosti nejmenšího územního celku, jimž je katastrální území. Při hodnocení jednotlivých katastrálních území se vycházelo z map BPEJ, kdy byly využity údaje o klimatických regionech a hlavních půdních jednotkách. b) Podle rovnice erodovatelnosti půd větrem dle Pasáka E= 875,52.10-0,0787.M M obsah jílnatých částic < 0,01 mm v půdě % Pro určení přípustného odnosu se používají v tomto případě hodnoty přípustné ztráty půdy používané pro zjišťování ohrožeností vodní erozí. c) Podle rovnice komplexního posouzení všech vlivů větrné eroze E= f.( l. K. C. L. V) E potenciální intenzita větrné eroze l faktor erodibility půdy vyjadřuje potenciální ztrátu půdy v t.ha -1 K faktor drsnosti půdního povrchu, který vyjadřuje drsnost tvořenou výčnělky, brázdami nebo nerovností mikroreliéfu C klimatický faktor byl odvozen na základě hodnot rychlosti větru a vlhkosti povrchu půdy L faktor délky pozemku udává délku nechráněného pozemku ve směru převládajícího větru, přičemž za chráněný je považován pozemek o délce rovnající se 10-ti násobku výšky bariéry proti větrné erozi V faktor vegetačního krytu půdy

2.3. Opatření proti vodní erozi Zemědělskou půdu na svazích je třeba chránit před vodní erozí vlastními protierozními opatřeními. O použití jednotlivých způsobů ochrany rozhoduje jejich účinnost, požadované snížení smyvu půdy a nutná ochrana objektů (vodních zdrojů, toků, nádrží, zastavěných částí měst a obcí) při respektování zájmů vlastníků a uživatelů půdy, ochrany přírody, životního prostředí a tvorby krajiny. Ve většině případů jde o komplex organizačních, agrotechnických a technických opatření, vzájemně se doplňujících a respektujících současně základní požadavky a možnosti zemědělské výroby v nových podmínkách [6]. Při zpracování návrhu KPÚ musí být dána přednost protierozní ochraně půdy před požadavky na nejvhodnější tvar a velikost pozemku z hlediska mechanizace[2]. 2.3.1. Organizační opatření Základem organizačních opatření jsou návrhy změn druhů pozemků a protierozní rozmísťování plodin v osevních postupech. Protierozní organizace plodin využívá rozdílného protierozního ochranného účinku pěstovaných plodin, především v období výskytu přívalových dešťů ( od poloviny dubna do konce září) a v době tání sněhu. Při protierozní organizaci plodin se běžně používá rámcové klasifikace pěstovaných plodin do tří skupin: 1. plodiny s vysokým protierozním účinkem po celou dobu vegetace (travní porosty, jeteloviny, jetelotrávy) 2. plodiny s dobrou protierozní ochranou po větší část vegetačního období (obilniny, luskoviny, řepka ozimá) 3. plodiny s nízkým protierozním účinkem po převážnou část vegetačního období (cukrovka, brambory, kukuřice) [3] Protierozní osevní postupy v případě aplikace snižují hodnotu faktoru C vegetačního krytu a agrotechniky. Delimitace druhů pozemků představuje členění v rámci organizace půdního fondu na ornou půdu, zahrady, louky, pastviny, vinice, sady a chmelnice. Pásové střídání plodin sleduje snížení erozního účinku vložením různě širokých pásů s plodinami erozně méně ohroženými (travní porost, vojtěška, jetel, případně obilnina) na pozemek s pěstovanou erozně ohroženou plodinou. Šířka pásů plodin

dostatečně chránící půdu před erozí se volí podle protierozního účinku pěstovaných plodin, přitom se zohledňuje velikost sklonu a typu pozemku. Minimální šíře ochranného pásu by měla být: 30 m při délce pole s ohroženou plodinou 200 m na svahu 25% (1-3 o ) 25 m při délce pole s ohroženou plodinou 100 m na svahu 6-9% (4-5 o ) 20 m při délce pole s ohroženou plodinou 50 m na svahu 10-12% (6-7 o ) Sady a vinice jsou charakteristické rovnými řadami výsadeb. Směr řad výsadby ovlivní podstatně agrotechnické zásahy v meziřadí a tím i erozní ohroženost [6]. 2.3.2. Agrotechnická opatření Protierozní agrotechnická opatření se používají ke zlepšení vsakovací schopnosti půdy, zvýšení její protierozní odolnosti a k vytvoření ochrany jejího povrchu především v období výskytu přívalových srážek, kdy zejména širokořádkové plodiny (kukuřice, brambory, cukrová řepa) svým vzrůstem a zapojením nedostatečně chrání půdu [4]. Výsev do ochranné plodiny, strniště, mulče nebo posklizňových zbytků je často spojeno s omezeným zpracováním půdy. K protierozní ochraně se využívá rostlinného materiálu v různých formách, který je ponechán na povrchu půdy nebo je částečně zapraven a zabraňuje tak povrchovému odtoku. U plodin s vyššími předpoklady k eroznímu poškození se využívá jako mulčovací materiál sláma z předplodiny: obilnina, kukuřice, chemicky umrtvená ozimá plodina nebo vymrzlá jarní meziplodina setá na podzim ( hořčice, svazenka). Protierozní orba by měla být prováděna pouze otočnými pluhy vždy ve směru vrstevnic, případně s mírným odklonem od vrstevnic. Tímto způsobem orby se půda překlápí proti svahu, omezují se její ztráty sesouváním a přináší i energetické úspory. Při vrstevnicové orbě na svazích o sklonu 14-21% (8-12 0 ) je spotřeba nafty o 30% na 1 ha menší a zvýší se i výkonnost agregátu, vyšší o 20% proti orbě po spádnici. Kukuřice je z širokořádkových plodin s nejmenší protierozní ochranou. Jedním z opatření je výsev kukuřice do strniště meziplodiny s kypřením pouze výsevných řádků. Další variantou protierozní ochrany je setí do tradičně zpracované půdy za současného výsevu ochranné plodiny [6].

Při protierozní ochraně brambor se využívá podsevu obilnin na sklizeň v mléčné zralosti nebo postupné zlepšující předplodiny v podobě jetele nebo jetelotrávy. Při pěstování brambor lze využít i mulčování slámou, získanou z předplodiny. Účelem hrázkování meziřadí a důlkováním povrchu půdy je zabránění vzniku povrchového odtoku vytvořením dostatečných prostor pro spadlé srážky přímo na pozemku. Obě technologie se realizují speciálními stroji hrázkovačem nebo důlkovačem. Účelem zatravnění meziřadí v sadech, vinicích a chmelnicích erozně ohrožených, je zajištění vegetačního krytu půdy plodinou s vysokým protierozním účinkem. Navržená opatření odstraní vodní erozi téměř na úrovni trvalých travních porostů snížením hodnoty faktoru vegetačního krytu a agrotechniky C. Vlivem tohoto vegetačního krytu dochází k větší evapotranspiraci pěstované speciální kultury. Trvalé zatravnění lze navrhnout jen tam, kde srážky činí ročně 400-800 mm, případně do této hodnoty je třeba navrhnout doplňkovou závlahu. Nevýhody trvalého zatravnění: - zvýšená potřeba vody - zvýšená potřeba živin - nutnost častého sečení trávy - možnost rozšíření hlodavců a jiných škůdců Některé nevýhody trvalého zatravnění všech meziřadí zmírníme střídáním zatravněných meziřadí s nezatravněnými a jejich obměnou. Porost podkultury ve výsadbách speciálních kultur snižuje vodní erozi podobně jako zatravnění, avšak s vyšší účinností. Z důvodu hospodaření s vláhou jsou zvláště vhodné ozimé žito a ozimá pšenice, které se ve fázi sloupkování posečou a ponechají jako mulč. Mulčování (nastýlání) půdy ve vinicích a sadech spočívá v zajištění nastýlky organické hmoty o tloušťce 10-20 cm. Mulčování výrazně omezuje erozi, zmenšuje nebo vylučuje potřebu kultivace, snižuje výpar, zvyšuje vsak do půdy. Nevýhodou mulčování je posun kořenů blíže k povrchu a tím možnost jejich poškozování, hlavně při případné orbě. Při mulčování je nezbytná ochrana proti hlodavcům.

Důlkováním se zadržuje srážková voda na povrchu půdy a prodlužuje se doba její infiltrace do půdního profilu. 2.3.3. Technická (biotechnická) protierozní opatření Při řešení protierozní ochrany v určitém povodí nejsou samostatně použita agrotechnická a organizační opatření schopna ve většině případů podstatně omezit povrchový odtok. Je nezbytné proto rozdělit svažité plošně značně rozsáhlé pozemky s neúměrnou délkou svahu protierozními opatřeními (zejména liniového charakteru) a spolu s realizací nových svodných prvků (vymezené a zatravněné dráhy soustředěného povrchového odtoku) vytvořit v povodí odpovídající síť nových hydrolinií. Biotechnické prvky není možno navrhnout izolovaně dle vypočtené limitní šířky svahu (znemožňovalo zemědělskou činnost v často sklonitém, vertikálně a horizontálně členitém území ČR) a předpokládat, že jen ony vyřeší protierozní ochranu daného území. Celý systém těchto biotechnických opatření je nutno chápat pouze jako tzv. kostru protierozních opatření v řešeném území, kterou je nutno doplnit systémem organizačních, agrotechnických, popřípadě stavebně technických opatření. Biotechnické liniové prvky protierozní ochrany je možno chápat jako trvalou překážku napomáhající zejména rozptýlením povrchového odtoku a jsou navrhovány tak, aby svou lokalizací determinovaly způsob hospodaření jakéhokoliv zemědělského subjektu. Vedle základní funkce protierozní mají spolu s doprovodnou dřevinou zelení na nich rostoucí velký význam i z hlediska krajině estetického a ekologického. Systém liniových protierozních prvků v kombinaci se zelení může fungovat v krajině i jako nezbytná součást lokálních biokoridorů a tvořit tak základ územního systému ekologické stability krajiny [2]. Protierozní meze, často navrhované s průlehy ve spodní nebo horní části svahu, či bez průlehů jako bezodtokové, tvoří překážku soustředěnému povrchovému odtoku. Jsou složeny ze tří základních částí: zasakovacího pásu nad mezí, vlastního tělesa meze a odváděcích prvků. Výhody protierozních mezí: - velmi dlouhá doba životnosti, dokonce lze předpokládat, že její užitná hodnota poroste, protože samovolné zvyšování meze povede ke snižování sklonu nad mezí a tím i eroze - velký zasakovací a filtrační účinek. Voda zasakuje a je infiltrována přes celou šířku záchytného prvku. Celá šířka prvku je tedy aktivní.

- nízké náklady na údržbu bez potřeby použití speciální mechanizace - velká ekologická hodnota, zahrnuje v sobě pruh louky, pruh křovin a skupinky stromů. Při vysoké druhové rozmanitosti výsadeb bude výborným interakčním prvkem v územním systému ekologické stability Nevýhody protierozních mezí: Určitým problémem je přejíždění meze. Pro přejíždění je nutné budovat propust nebo část meze snížit a ponechat jen průleh, přes který lze přejet. Zasakovací pásy spolu se zatravněnými údolnicemi jsou účinné liniové prvky protierozní ochrany, které jsou investičně málo náročné. Zasakovací pásy travní, křovinné, popř. lesní se navrhují buď na svažitých pozemcích podél vrstevnic, kde se střídají s plodinami nedostatečně chránící půdu před erozí nebo se budují podél nádrží, vodotečí k zabránění vzniku erozních smyvů. Účinnost zasakovacích pásů spočívá v převedení povrchově odtékající vody, zejména vody přitékající z výše ležících pozemků, v odtok podpovrchový [6]. Příčné průlehování pozemků je považováno za jedno z nejdůležitějších podpůrných ochranných opatření na orné půdě. Spočívá v rozdělení dlouhého svahu příčnými průlehy na řadu menších. Záchytné průlehy se budují jako široké mělké příkopy s mírným sklonem svahů na svažitých zemědělských pozemcích. Budují se také tam, kde jejich délka po spádnici překračuje přípustnou délku svahu, zjištěnou pomocí univerzální rovnice z faktoru délky svahu: Lp = Gp RxKxSxCxP Z vypočtené hodnoty faktoru délky svahu L se stanoví přípustná délka svahu l prip l prip =22,13xL prip Zatravněné vodní cesty (vyšší charakter průlehů) jsou přirozené nebo upravené dráhy soustředěného povrchového odtoku, zpevněné vegetačním krytem. Jsou schopny bezpečně bez projevů eroze odvést povrchový odtok, ke kterému dochází v důsledku morfologických rozmanitostí krajiny, zejména na příčně zvlněných pozemcích,

v úžlabinách, údolnicích v době přívalových dešťů nebo jarního tání, kdy soustředěně po povrchu odtékající voda v těchto místech zpravidla způsobuje erozní rýhy [1]. Manipulační pásy se používají tam, kde se vyskytují velmi svažité pozemky, které jsou obdělávané kolmo nebo téměř kolmo na vrstevnice. Navrhují se k tomu, aby bylo možno rozdělit nebezpečně dlouhé svahy na více pásů po vrstevnici a tím zajistit střídání více plodin na svahu. Jejich realizace je nutná hlavně na svazích se sklonem větších 15%. Protierozní příkopy se používají pro doplnění hydrografické sítě a slouží k zachycování a odvádění povrchové vody a splavenin. Z funkčního hlediska se navrhují jako: 1. záchytné k ochraně pozemků před přítokem vnějších vod, zejména z lesů 2. sběrné pro zachycení vnitřních vod, používají se zpravidla k omezení příliš velké délky povrchového odtoku z pozemku 3. svodné slouží pro zajištění neškodného odtoku vody do recipientů Asanace strží se rozdělují na zachované a nezachované. U strží nezachovaných znamená asanace jejich úplnou likvidaci, úpravu prostoru a plochy do stavu zemědělského pozemku a jeho následné zemědělské využívání. Asanace strží zachovaných vychází z hydrologického posouzení a využití stabilizovaných strží jako svodných hydrotechnických zařízení pro odvod soustředěných přívalových vod. Stabilizace se provádí prvky stavebními, biotechnickými a biologickými. V důsledku změn ve využívání půdy se zpravidla zvýšily kulminační průtoky, které ohrožují zastavěné části obcí. Jednou z možností, jak přispět k jejich snížení, jsou nádrže. Nádrže jsou jedním z velmi účinných opatření regulujících odtok vody a zachycujících transportované splaveniny. Při projektování je nutné, aby jejich záchytný prostor byl tak velký, aby byl schopen zadržet objem vody odtékajícího přívalového deště nebo jarního tání s dobou opakování alespoň 100 let. Aby bylo možno zajistit maximální účinnost jsou vhodné pouze pro malá povodí. Z hlediska vlivu na kvalitu vody jsou vhodnější tzv. suché nádrže, jejichž dno je možno obhospodařovat jako louku. Plní se jen při zvýšených průtocích. Po odtoku vody z nádrže, sediment po vyschnutí prorůstá trvalými travními porosty a není nutné časté odstraňování nánosů [6].

Polní cesty je nutno navrhovat tak, aby vedle funkce dopravní přístupnosti k pozemkům plnily i funkci protierozní. Příkopy polních cest zachycují a odvádějí povrchovou vodu nejen z povrchu cesty, ale i z okolních pozemků, takže v některých úsecích plní funkci odváděcích příkopů. Tam, kde dochází k vodní erozi, je možno rozdělit svah vhodným umístěním cesty tak, že těleso cesty se stane základním protierozním opatřením [5]. 2.4. Opatření proti větrné erozi 2.4.1. Organizační opatření Pozemky by měly mít obdélníkový tvar s delší stranou kolmo na směr převládajícího směru větru. Na písčitých půdách nechráněných vegetací by neměla šířka pozemku ve směru převládajícího větru přesáhnout 50m. Při protierozním rozmísťování plodin se využívá přirozené odolnosti některých plodin vůči erozi. Jednotlivé plodiny lze z tohoto pohledu rozdělit do tří skupin: 1. plodiny odolné travní porosty, víceleté pícniny, ozimé obilniny 2. plodiny středně odolné - jarní obilniny, řepka ozimá 3. plodiny málo odolné - okopaniny, slunečnice, kukuřice, zelenina, speciální plodiny (majoránka, kmín apod.) Na silně ohrožené pozemky se umisťují málo odolné plodiny pouze s doporučením a návrhem kombinace jiných protierozních opatření. Pásové střídání plodin sleduje snížení erozního účinku vložením různě širokých pásů plodin, odolných proti erozi na pozemek s pěstovanou erozně ohroženou plodinou. Účinek tohoto opatření se při větrné erozi zvýší při použití systému pěstování výškově rozdílných plodin. Pásy vždy umísťujeme kolmo k převládajícímu směru větru. Protierozní směr výsevu se využívá zejména u plodin s typickým řádkovým výsevem. Toto opatření nemá v případě větrné eroze vysoký účinek, ale situováním řádků kolmo k převládajícímu směru větru můžeme částečně negativní působení větru snížit [2].

2.4.2. Agrotechnická opatření Půdu je nutno udržovat trvale ve strukturním stavu s dostatečnou vlhkostí (hnojením organickými látkami, zvýšením obsahu jílnatých částic, použitím strukturotvorných látek, závlaha) a tak zvyšovat její odolnost proti erozi. Při kultivaci půd ohrožených větrnou erozí by měly být používány takové typy nářadí, které půdu nerozprašují, ale naopak vytvářejí hroudy. Půdy náchylné k větrné erozi by neměly být orány a kultivovány nebo jen při takové vlhkosti, kdy se vytváří dostatek druhotných agregátů. Půda ohrožená větrnou erozí by v žádném období neměla zůstat nechráněná. Tento požadavek lze realizovat dvojím způsobem: 1. Ponecháním posklizňových zbytků na půdním povrchu 2. Pěstováním ochranných (krycích) meziplodin Nejpoužívanějším způsobem ochrany prostřednictvím posklizňových zbytků je bezorebné setí plodin do stojícího strniště. Podmínkou této metody je zajištění likvidace plevelů a výdrolů [2]. 2.4.2. Technická opatření Mezi technická opatření řadíme: Umělé větrné zábrany jako umělé zábrany se používají přenosné plochy z odpadových prken, hliníkových fólií apod.. Tyto zábrany se používají zejména při ochraně zeleniny. Přirozené zábrany (větrolamy) větrolamy z hlediska větrné eroze snižují rychlost větru v určité vzdálenosti před a za větrolamem a snižují také turbulentní výměny vzdušných mas v přirozených vrstvách. Z hlediska propustnosti a účinnosti můžeme větrolamy rozdělit do tří skupin: Prodouvavé jsou složeny z jedné či dvou řad stromů, bez keřového patra. Tento typ není příliš vhodný, z důvodu možnosti vzniku tryskového efektu v kmenovém prostoru. Neprodouvavé jsou složeny z více řad stromů i keřového patra, takže jsou zapojeny v celé výšce profilu a tvoří uzavřenou stěnu, kterou vítr neprochází. Tento typ tlumí významně rychlost větru v bezprostřední blízkosti větrolamu, avšak v již krátké

vzdálenosti za větrolamem nabírá větrný proud původní rychlost. V důsledku mírného přetlaku na návětrné straně a podtlaku na straně závětrné dochází před i za větrolamem k nežádoucím turbulencím. Další nevýhodou nepropustných větrolamů je nepříznivé hromadění navátin (zeminy, sněhu) uvnitř pásů a v létě značný vzestup teploty na závětrné straně. Účinnost neprodouvavého větrolamu 10-20 H (výška větrolamu). Poloprodouvavé složeny z 1-3 řad stromů i keřového patra, ale korunová vrstva má menší zapojení a keřové patro není příliš husté. Vítr je částečně obtéká a částečně prostupuje porostem, přičemž vzdušné proudy narážejí na kmeny, větve, listy a dochází k přeměně kinetické energie na jiné formy. Optimální propustnost poloprodouvavého větrolamu by měla být kolem 40-50%. Z hlediska ochrany proti větrné erozi je tento typ větrolamu o doporučené celkové šířce 4-7 m nejvhodnější neboť jeho účinnost je ze všech tří typů nejvyšší, uvádí se na návětrné straně 10H, na závětrné straně 20-25H. K ukládání navátin dochází rovnoměrně na ploše mezi jednotlivými větrolamy. Oproti širokým neprodouvavým typům větrolamů dochází k minimálnímu záboru orné půdy při dosažení maximální účinnosti [2].

3. Cíl práce Cílem této diplomové práce je regionalizace opatření na ochranu půdy a vody. K práci samotné bylo vybráno 6 projektů Komplexních pozemkových úprav v těchto katastrálních územích: Hať, Darkovice, Lichnov, Moravské Knínice, Dolní Věstonice a Nový Přerov. Území s různými nebo podobnými klimatickými, morfogeologickými, hydrologickými a půdními podmínkami. Při řešení byly využity vypočtené hodnoty z univerzální Wischmeier - Smithovy rovnice před návrhem opatření a po návrhu opatření. Z vypočtených hodnot bylo sledováno jakým způsobem jednotlivé systémy opatření ovlivnily faktory C ochranného vlivu vegetace, L faktor, P protierozních opatření a tím i G - výslednou ztrátu půdy za rok. Výpočty a mapy návrhu opatření jsou doloženy v příloze této diplomové práce. Na základě těchto zjištěných a porovnaných výsledků byla provedena regionalizace jednotlivých systémů opatření s ohledem na podmínky regionu.

4. Charakteristika zájmových území 4.1. Hať 4.1.1. Charakteristika řešeného území Průměrný úhrn srážek v mm Tabulka č. 2 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok IV-IX X-III. ** 33,2 32,4 36,1 49,4 81 88,1 90,1 87,3 58,2 43 44,5 37,7 681 454,1 226,9 Průměrná teplota Tabulka č. 3 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok IV-IX X-III. * -2,6-1,4 3,1 8,1 13,4 16,4 18,1 17,4 13,8 8,5 3,5-0,2 8,2 14,5 1,7 Zájmové území náleží do hlavního povodí řeky Odry. Hydrogafická síť je tvořena pouze místním tokem Bečva, který protéká od západu k východu. Jinak je v hospodářském obvodu pouze několik sběracích kanálů pro odvedení přebytečných srážkových vod. Vnitřní drenáž luvizemí lze hodnotit jako půdy na rozhraní periodicky promyvném až promyvném vodním režimem. To znamená, že u těchto půd ve větší části roku nedochází vůbec k ovlhčení celého půdního profilu a jen tehdy, je-li větší intenzita srážkového období, je předpoklad k ovlhčení celého profilu, Velkou překážkou k stejnoměrnému provlhčení je iluviální horizont, který se svou velmi zhutnělou konsistencí brání pronikání vody do nižších vrstev a tím dochází k projevu slabého oglejení v profilu. Vodní režim luvických půd oglejených je obdobný jako u hnědozemě illimerizované slabě oglejené. Drnoglej a nivní půda má velkou propustnost pro vodu a malou vodní jímavost. Katastrální území Hať leží v oblasti tvořené horninami čtvrtohorního stáří. Nejrozšířenějším substrátem jsou pleistocénní sprašové hlíny. Malou část tvoří nevápnité nivní uloženiny a glaciofluviální uloženiny. Sprašové hlíny jsou žlutohnědé až světle šedožluté barvy, jejich podstatou jsou částice jilnaté a hlavně prach tj. zrna o rozměrech 0,01 0,05 mm. Fyzikální jíl je zastoupen nižším podílem. Na odkryvech se sprašová hlína

vyznačuje rozpadem na svislé hranoly. Jsou to dosti pórovité zeminy, do nichž se voda vsakuje, přitom se však neztrácí rychle do podloží a zůstává v pórech zeminy. Nevápnité nivní uloženiny jsou většinou lehké naplaveniny, propustné, místy až silně propustné. Glaciofluviální písky a štěrkopísky usazené ledovcovými vodami v blízkosti čela ledovců mají nepříznivé chemické a fyzikální vlastnosti, velkou propustnost pro vodu, malou vodní jímavost a neuvolňují žádné živiny pro rostliny. V řešeném území se nacházejí tyto typy půd: 14 - luvizemě modální, hnědozemě luvické včetně slabě oglejených na sprašových hlínách (prachovicích) nebo svahových (polygenetických) hlínách s výraznou eolickou příměsí, středně těžké s těžkou spodinou, s příznivými vláhovými poměry 21- půdy arenického subtypu, regozemě, pararendziny, kambizemě, popřípadě i fluvizemě na lehkých, nevododržných, silně výsušných substrátech 22 - půdy jako předcházející HPJ 21 na mírně těžších substrátech typu hlinitý písek nebo písčitá hlína s vodním režimem poněkud příznivějším než předcházející 43 - hnědozemě luvické, luvizemě oglejené na sprašových hlínách (prachovicích), středně těžké, ve spodině i těžší, bez skeletu nebo jen s příměsí, se sklonem k převlhčení 44 - pseudogleje modální, pseudogleje luvické, na sprašových hlínách (prachovicích), středně těžké, těžší ve spodině, bez skeletu nebo s příměsí, se sklonem k dočasnému zamokření 46 hnědozemě luvické oglejené, luvizemě oglejené na svahových (polygenetických) hlínách, středně těžké, ve spodině těžší, bez skeletu až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 51 - kambizemě oglejené a pseudoglej modální na zahliněných štěrkopíscích, terasách a morénách, zrnitostně lehké nebo středně těžké lehčí, bez skeletu až středně skeletovité, s nepravidelným vodním režimem závislým na srážkách

58 fluvizemě glejové na nivních uloženinách, popřípadě s podložím teras, středně těžké nebo středně těžké lehčí, pouze slabě skeletovité, hladina vody níže 1 m, vláhové poměry po odvodnění příznivé 70 - gleje modální, gleje fluvické a fluvizemě glejové na nivních uloženinách, popřípadě s podložím teras, při terasových částech širokých niv, středně těžké až velmi těžké, při zvýšené hladině vody v toku trpí záplavami 4.2. Darkovice 4.2.1. Charakteristika řešeného území Průměrný úhrn srážek v mm Tabulka č. 4 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok IV-IX X-III. ** 26 23 34 44 71 84 97 89 63 54 42 32 659 448 211 Průměrná teplota Tabulka č. 5 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok IV-IX X-III. * -2,2-1,7 2,9 7,8 13,1 16,0 17,9 17,0 13,4 8,4 3,4-0,1 8,2 14,5 1,7 Reliéf vymezeného území je zvlněný. Území je převážně svažité, nadmořská výška se pohybuje mezi 230 280 m. Po stránce geomorfologické patří stejně jako Hať do plošiny Opavsko Hlučínské. Zájmové území leží v oblasti tvořené horninami čtvrtohorního stáří. Nejrozšířenějším substrátem jsou pleistocenní sprašové hlíny. Malou část tvoří glaciofluviální písky a nevápnité nivní uloženiny. Hydrologické podmínky jsou podobné jako u sousedního katastrálního území Hať.Zájmové území náleží do hlavního povodí řeky Odry. Hydrografická síť je tvořena pouze sběracími kanály pro odvedení přebytečných srážkových vod.

V řešeném území se nacházejí tyto typy půd: 14 luvizemě modální, hnědozemě luvické včetně slabě oglejených na sprašových hlínách (prachovicích) nebo svahových (polygenetických) hlínách s výraznou eolickou příměsí, středně těžké s těžkou spodinou, s příznivými vláhovými poměry 22 půdy na mírně těžších substrátech typu hlinitý písek nebo písčitá hlína s vodním režimem výsušným 40 půdy se sklonitostí vyšší než 12 stupňů 47 pseudogleje modální, pseudogleje luvické, kambizemě oglejené na svahových (polygenetických) hlínách, středně těžké, ve spodině těžší až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 68 gleje modální i modální zrašelinělé, gleje histické, černice glejové zrašelinělé na nivních uloženinách v okolí menších vodních toků, půdy úzkých depresí včetně svahů, obtížně vymezitelné, středně těžké až velmi těžké, nepříznivý vodní režim 70 gleje modální, gleje fluvické a fluvizemě glejové na nivních uloženinách, popřípadě s podložím teras, při terasových částech širokých niv, středně těžké až velmi těžké, při zvýšené hladině vody v toku trpí záplavami

4.3. Lichnov 4.3.1. Charakteristika řešeného území Průměrný úhrn srážek v mm Tabulka č. 6 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok srážky (mm) 25 24 33 47 65 76 90 76 54 50 38 31 609 Průměrná teplota Tabulka č. 7 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok C -2,3-1,0 2,6 7,5 12,8 15,8 17,8 16,8 13,1 8,2 3,1-0,2 7,9 Zájmové území náleží do geomorfologické oblasti vrchoviny Nízkého Jeseníku. Průměrná nadmořská výška činí 430 m. Nejvyšší nadmořská výška se nachází při hranicích s hospodářským obvodem Zátor a činí 520 m. Nejnižším místem jsou pozemky kolem potoka Čižiny při hranici s katastrem obce Úblo, která leží 344 m.n.m. Převážná část pozemků je na svazích. Jsou značně členité, nepravidelných tvarů a značně roztříštěné plochami lesů. Na úbočích svažujících se do údolí k potoku Čižině se nacházejí převážně prudké svahy, místy pokryté trvalým drnem. Kolem potoka Čižiny se vytvořila na menší ploše niva přecházející do sousedních hospodářských obvodů. Většina pozemků má expozici jihovýchodní, menší část severozápadní. Značná část pozemků je ohrožena plošnou až rýhovou vodní erozí. Mechanizačně je většina pozemků přístupná kromě značně svažitých ploch, které jsou většinou využívány jako pastviny. Hospodářství Lichnov náleží do hlavního povodí řeky Odry, dílčího povodí řeky Opavy. Hydrografickou síť tvoří říčka Čižina protékající údolím směrem severovýchodním. Do ní se vlévá Lichnovský potok a Tetřevský potok a několik bezejmenných vodotečí a svodnic. Podél Čižiny a vodoteče tekoucí do Horního Benešova se nachází hladina spodní vody, která periodickým kolísáním uzpůsobuje převlhčení až zamokření půdních profilů a dává tak vznik glejovému procesu různě výraznému, což se projevuje u půd vzniklých na nevápnitých nivních uloženinách. Půdy vzniklé na svahových hlínách jsou pro srážkové vody středně propustné. Vzhledem k tuhé konzistenci a těžšímu zrnitostnímu složení ve

spodních horizontech profilu, dochází u těchto půd k dočasnému přebytku vody a tím k procesu oglejení. V sušších obdobích jsou tyto půdy méně vysýchavé vzhledem k dobrému kapilárnímu zdvihu. Půdy vzniklé na kulmských horninách jsou pro srážkové vody snadněji propustné, zároveň však rychleji vysychají v důsledku lehčího zrnitostního složení a nedostatečného vzlínání. Jelikož se nachází většinou ve svažitých polohách, je zejména při vydatnějších srážkách značná část vody odváděna povrchovým splachem. U půd v rovinatějších polohách při snížené vodopropustnosti spodiny dochází k dočasnému převlhčení a vzniku oglejení. V řešeném území se nacházejí tyto typy půd: 15 luvizemě modální a hnědozemě luvické, včetně oglejených variet na svahových hlínách s eolickou příměsí, středně těžké až těžké, až středně skeletovité, vláhově příznivé pouze s krátkodobým převlhčením 26 kambizemě modální eubazické a mezobazické na břidlicích, převážně středně těžké, až středně skeletovité, s příznivými vláhovými poměry 37 mělké s hloubkou půdního profilu do 30 cm 39 litozemě modální na substrátech bez rozlišení, s mělkým drnovým horizontem s výchozy pevných hornin, zpravidla 10 až 15 cm mocným, s nepříznivými vláhovými poměry 40 půdy se sklonitostí vyšší než 12 stupňů 46 hnědozemě luvické oglejené, luvizemě oglejené na svahových (polygenetických) hlínách, středně těžké, ve spodině těžší, bez skeletu až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření 47 pseudogleje modální, pseudogleje luvické, kambizemě oglejené na svahových (polygenetických) hlínách, středně těžké, ve spodině těžší až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému zamokření

48 kambizemě oglejené, rendziny kambické oglejené, pararendziny kambické oglejené a pseudogleje modální na opukách, břidlicích, permokarbonu nebo flyši, středně těžké lehčí až středně těžké, bez skeletu až středně skeletovité, se sklonem k dočasnému, převážně jarnímu zamokření 58 fluvizemě glejové na nivních uloženinách, popřípadě s podložím teras, středně těžké nebo středně těžké lehčí, pouze slabě skeletovité, hladina vody níže 1 m, vláhové poměry po odvodnění příznivé 59 fluvizemě glejové na nivních uloženinách, těžké i velmi těžké, bez skeletu, vláhové poměry nepříznivé, vyžadují regulaci vodního režimu 67 gleje modální na různých substrátech často vrstevnatě uložených, v polohách širokých depresí a rovinných celků, středně těžké až těžké, při vodních tocích závislé na výšce hladiny toku, zaplavované, těžko odvodnitelné 68 gleje modální i modální zrašelinělé, gleje histické, černice glejové zrašelinělé na nivních uloženinách v okolí menších vodních toků, půdy úzkých depresí včetně svahů, obtížně vymezitelné, středně těžké až velmi těžké, nepříznivý vodní režim 70 gleje modální, gleje fluvické a fluvizemě glejové na nivních uloženinách, popřípadě s podložím teras, při terasových částech širokých niv, středně těžké až velmi těžké, při zvýšené hladině vody v toku trpí záplavami 73 kambizemě oglejené, pseudogleje glejové i hydroeluviální, gleje hydroeluviální i povrchové, nacházející se ve svahových polohách, zpravidla zamokřené s výskytem svahových pramenišť, středně těžké až velmi těžké, až středně skeletovité

4.4. Moravské Knínice 4.4.1. Charakteristika řešeného území Průměrný úhrn srážek v mm Tabulka č. 8 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok mm 29 27 30 40 59 78 78 65 45 46 43 36 576 Průměrná teplota Tabulka č. 9 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok C -2,6-1,1 3,0 8,0 13,3 16,2 18,8 17,2 13,5 8,2 3,2-0,5 8,1 Směr a síla větru: převládají západní, jihozápadní a severovýchodní vzdušné proudy o průměrné síle 2 4 Bf, Zájmové území je součástí geomorfologického územního celku zvaného vrchovina Svratecké klenby. Převážná část území severovýchodně, severně, západně a jižně od obce je svažitého charakteru s nejvyšší nadmořskou výškou 352 m. Větší část území východně od obce charakterizujeme jako mírně zvlněnou rovinu až mírně svažitý terén. Západně od obce podél potoka Kuřimka se táhne úzká aluviální niva s nejnižší nadmořskou výškou 260 m. Absolutní převýšení terénu činí 98 m. Geologickým podkladem hospodářského obvodu v jeho jižní části jsou kyselé horniny ze skupiny žul, zvané brněnská vyvřelina. Je to součást geologického útvaru prahor krystalinika. Zvětrávacím procesem se vytvořily na tomto matečním substrátě mělké, slabě štěrkovité hnědé půdy s kamenitou spodinou, omezující užitečnou hloubku půdního profilu. Matečný substrát je představován písčitými sedimenty mořského neogénu, překrytými pleistocénní spraší. Na tomto podkladě se vyvinul velmi hluboký profil hnědozemě slabě smyté. V trati U panských luk je geologický podklad půd tvořen slínitými sedimenty mořského neogenu, překrytými pleistocénní vápnitou spraší. Vytvořil se zde profil černozemě degradované silně smyté. Na převážné části zájmového území jsou zastoupeny horniny čtvrtohorního stáři: pleistocénní spraš a holocenní nivní uloženiny. Pleistocénní vápnitá spraš s četnými výkvěty vysráženého uhličitanu vápenatého a s výskytem civcárů tvoří geologický podklad zájmového území prakticky v celém okolí

obce. Vytvořily se na ní hluboké profily půd typu hnědozemě a černozemě degradované. Ve svažitější části terénu je činností plošně vodní eroze ochuzován humusový horizont, čímž dochází až k obnažování matečného substrátu. Podle stupně eroze dělíme tyto půdy na slabě a silně smyté. V severní části území v okrsku degradované černozemě je vápnitá spraš překryta vrstvou smíšené svahoviny z převážně kyselého materiálu, jejíž původ lze hledat v blízkém výchozu brněnské vyvřeliny. V severovýchodní části zájmového území v trati Na chřibech (což je výchoz devonského vápence) je geologický podklad tvořen svahovinou z převážně karbonátového materiálu (z úlomků devonského vápence). Vytvořil se zde velmi hluboký, slabě štěrkovitý profil rendziny, v celém profilu vápenité. Východně od obce v trati Na rybnících jsou geologickým podkladem vápnité nivní uloženiny holocenního stáří. Vytvořil se zde velmi hluboký profil lužní půdy glejové karbonátové, u které probíhá v důsledku přitomnosti vysoké hladiny spodní vody glejový proces, projevující se rezivými skvrnami a manganitými bročky již od 45 cm níže. Půda je v celém profilu vápnitá. V západní a jižní části území se podél potoka Kuřimka vytvořila úzká aluviální niva, jejíž geologický podklad tvoří holocenní nevápnité (místy slabě vápnité) nivní uloženiny. V důsledku trvalého převlhčení profilu spodní vodou se zde vytvořily drnoglejové půdy s nepříznivými fyzikálními vlastnostmi. Zájmové území spadá do hlavního povodí řeky Moravy, dílčího povodí řeky Svratky. Hydrografická síť je jednoduchá. Od východu k západu protéká územím potok Kuřimka. Jižní částí území protéká Batelovský potok, který se v trati Na podhájí vlévá do potoka Kuřimka. Podél těchto toků se vytvořila úzká aluviální niva s půdami s nepříznivým vodním režimem, trvale zamokřenými spodní vodou. V celém půdním profilu probíhá redukčně oxidační proces přeměn sloučenin železa v podmínkách nedostatku vzduchu zvaný glejový proces. Vytvořil se zde velmi hluboký profil drnoglejových půd. Východně od obce v trati Na rybnících, jíž protéká potok Kuřimka, se vytvořily hydromorfní lužní půdy glejové karbonátové. Hladina spodní vody se zde pohybuje v hloubce 106 cm. Zvýšená vlhkost trvá v profilu po celý rok. Tento fakt dává předpoklad ke vzniku a průběhu glejového procesu ve spodních částech půdního profilu.