DNEŠNÍ SVĚT JE GLOBÁLNÍ SVĚT, TĚŽKO UCHOPITELNÝ PRO JEDNOTLIVCE.

DNEŠNÍ SVĚT JE GLOBÁLNÍ SVĚT, TĚŽKO UCHOPITELNÝ PRO JEDNOTLIVCE. Globální společnost (mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní) - stát potlačuje individualitu (nejvíce v armádě) - specifická nemorálnost - deficit chápání občanů občan = integrované individuum - černobílé vidění světa - syndrom raněného zvířete (za totality křivda, nyní agresivita vůči všemu) - syndrom pokažené antény (všechno způsobil minulý systém, ne moje neschopnost) - Karl Jaspers: Otázka viny, Váhy, Praha 1991 stanovil Vina kriminální, politická, morální a metafyzická Co je to osobnost v globální společnosti? Osobnost je psychologická kvalita člověka, vznikající z genetického vybavení, formována prostředím, společností, kulturou, dotvářená sebou samou. Inteligence: abstraktní, praktická, sociální (empatie), emocionální (např. V. Klaus má vysokou abstraktní a nízkou sociální a emocionální inteligenci). Dezintegrita osobnosti je výsledkem historického vývoje naší západní kultury. Dominuje v ní: Exploze kognitivních kompetencí lidí, je pro ni typická emoční chudoba, projevuje se v ní neochota měnit se k lepšímu. Kultivace integrované osobnosti - Globální problémy si způsobili lidé sami, řešení je třeba pak hledat u nich. - Jan Keller: Nedomyšlená společnost, Doplněk Brno 1992. - Zastavit historicky vzniklý proces desintegrace osobnosti podle principů humanismu. Moudrost, solidárnost, střídmost, pokora. 1

SMYSL ŽIVOTA (KOVÁČ, 2003) - Kvalitní život je pro sebe i pro druhé. Nadstavba 1. bezproblémové stárnutí 2. úroveň kultivace osobnosti 3. společenské uznání 4. podpora závislým 5. podpora života 6. univerzální Axiologické styly (apolónský) = životní styl = workoholismus (celibát) = ideové styly = kognitivní styly 1. pevné zdraví 2. prožívání životní spokojenosti 3. uspokojivé sociální prostředí 4. úroveň společenského vývoje 5. přátelské prostředí 6. úroveň znalosti a kompetence = vášně (sexuální) = koníčky (tvořivost, sport) = zájmy (lovecké aktivity) kořeny 1. dobrý fyzický stav 2. normální psychický stav 3. vyrůstat ve funkční rodině 4. odpovídající materiální, sociální zabezpečenost 5. život chránící životní prostředí 6. získání schopnosti a návyky pro přežití HODNOTY V SOCIÁLNÍ PRÁCI - Hodnoty mají základ v morálce, normativní standardy, které mají vliv na naše rozhodnutí pro jednu z alternativ jednání. - Hodnoty = vše, co považujeme za významné a důležité. - Hodnoty v sociální práci: určují povahu sociální práce, povahu vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem, jsou klíčové při řešení etických dilemat. 2

Modely přístupu k sociální práci: - Klasický (model adaptace) - Interaktivní (model služby) Principy sociálního pracovníka (Biestek, 1950) - Individualizace (uznání kvality osobnosti každého klienta) - Vyjadřování pocitu (uznání klientovy potřeby, vyjádřit své pocity). - Empatie (snaha o vcítění se do pocitů klienta a jeho situace, reakce na jeho pocity). - Akceptace (vnímat klienta takového, jaký je, silné X slabé stránky). - Nehodnotící postoj (nepřipisovat klientovi vinu, hodnotit můžeme postoje, jednání). - Sebedeterminace (respektování práva klienta, svoboda se rozhodovat). - Diskrétnost (důvěrnost sdělení, dodržování etického kodexu sociálního pracovníka, není absolutní, pokud se jedná o trestné činy). Druhy normalit: - normalita osobnosti - normalita skupin NORMALITA - normalita davu, národů v situacích krizích, válek Normalita osobnosti - Systém trvalých rysů v průběhu vývoje a změn osobnosti. - Součástí normality je svoboda tvořivá vědomá činnost. - Normalitu je nutné studovat ve vztahu k určité kultuře (národní, kmenové, regionální). Norma - Pravidlo, jehož zachování je závazné. - Jazyková norma (pravidla pravopisu, soubor zákonitostí v daném jazykovém útvaru). - Kodifikace = pomalý a stálý vývoj norem. Normalita: - Statistická normalita normální je četné, časté, průměrné. - Funkční normalita normální je plnění funkce. - Nenormální dysfunkční, patologické, i když může být v populaci četné. Normalita osobnosti - Subjektivní uspokojení, usiluje o vymezení pozitivní role. - Schopnost správného sebehodnocení, objektivní sebepoznání. 3

- Pocit identity (rovnost), vnitřní kontrola (spojitost) v proměnlivém prostředí. - Schopnost seberealizace, rozvíjení vlastního potenciálu. - Autonomie, schopnost sebekontroly a samostatného rozhodování. - Integrace (odolnost) ke stresu, tolerance k úzkosti. - Adekvátní percepce reality. - Schopnost přežít. - Sociální adaptace. Normalita skupin - Respekt sociálních norem ve společnosti (morální obyčeje, morální zvyky, zákony). - Vliv uniformity v rámci skupiny (vliv módy, jazykový slang a argot skupiny, skupinová soutěživost konformita při přijímání názorů, postojů, mínění). - Osobitost člověka nelze pochopit bez analýzy prostředí a komunikační sily... - Význam mají malé sociální útvary (třída, party). - I v p... ZÁKLADNÍ POJMY SOCIÁLNÍ PATOLOGIE Sociální patologie - z řečtiny Pathos = utrpení, vzrušení + logos = nauka, řeč. Pojem pro nezdravé, nežádoucí, nenormální společenské jevy, společnosti nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování a studium příčin jejich vzniku a existence. Patologické fenomény - kriminalita, sebevražednost, závislosti, sexuální deviace, prostituce, rozvodovost, nezaměstnanost, organizovaný zločin, válka. Obtížnost vymezení patologického - Potíže vymezování normality - Oblast sociálně patologických jevů (velmi rozmanité a nepřehledné) - Při vysvětlování etiologie se často uplatňuje neintegrativní přístup - Nelze říci např. všichni skini jsou zločinci. Anomální osobnost - Individuální zvýrazněnost povahových rysů. - Tím je dán osobnosti specifický svéráz. 4

Sociální deviace - Odchylka, úchylka. - Porušení, podstatná odchylka od některé sociální normy. - Nerespektování požadavků norem. - Nelze ztotožňovat s tzv. čin. - Toleranční limit společnosti. Psychopatie - pan Koffner - Neharmonicky vyvinutá osobnost, u níž některé rysy povahové, náladové jsou disproporcionální, nadměrně rozvinuty. - Kolísání intenzity příznaků. Anomie - Takový stav společnosti, kdy přestávají platit zákony. KRIMINALITA DRUHY A FORMY ZLOČINNOSTI - Předmětem kriminologie je etymologie latinsky crimen = zločin + logos = učení. Pomocné vědy: - Právní vědy (trestní právo, trestně-procesní disciplíny). - Neprávní vědy (penologie, viktimologie, kriminalistika, sociologie, psychiatrie, psychologie, apod.). Úkoly kriminologie: - Ověřitelné výsledky o: příčinách kriminality, jevových podobách kriminality, pachatelích, obětech (viktimologie), sociální kontrole, zacházení s pachateli trestných činů včetně účinnosti použitých sankcí. Druhy kriminality a) Zjevná registrovaná b) Latentní skrytá Jiné dělení kriminality - kriminalita mládeže (do obd. 18 22 let), kriminalita recidivy (opakovaná trestná činnost), kriminalita a návykové látky, majetková kriminalita (krádeže, loupeže), násilná kriminalita, mravnostní kriminalita (prostituce), hospodářská kriminalita. 5

ZÁKLADNÍ ŠKOLY A SMĚRY INTERPRETUJÍCÍ PŘÍČINY A PODMÍNKY KRIMINOLOGIE Kriminologie klasická - Analýza a reforma trestního práva. - Omezováno právo panovníků (trestali podle uvážení). - Jeremy Bentham (1748 1832). - J. J. Rousseau teorie společenské smlouvy (volnost, rovnost, bratrství). - Omezení trestů na zločinnost. Kriminologie pozitivistická - Předmětem zájmu je chování. - Pozorování, měření, experimenty, jejich uplatnění, ověření takto vznikl interpol. Kriminologie biologická - Jinak konstitucionální teorie. - Cesare Lombroso (1853 1909) lékař, antropolog. - Dělal antropologická měření na 3000 vojácích. Teorie o atavismu (určité znaky lebky, tetování). - Udělal typologii zločinců: a) Epileptičtí zločinci (nepamatovali si) b) Patologičtí zločinci c) Rození zločinci Kriminologie multifaktoriální - Enrico Ferri (1856 1029) dílo: Sociologia criminale (1896). - Říkal, že vznik zločinu je třeba hledat v: a) Individualitě zločince b) Fyzickém prostředí c) Sociálním prostředí - Léčení zaměřené na příčiny zla. Kriminologie sociologická - Emil Durkheim (1858 1917) - Kriminologické jevy vysvětloval sociálními příčinami. - Studium sebevražd, sociální jev, sociální příčiny. - Teorie anomie, společnost touto fází prochází. 6

Kriminologie materialistická - W. A. Bonger (1876 1940) - Podle něj je příčinou kriminality ekonomický systém. - Vycházel z ekonomických, kriminalistických statistik. - 4 typy kriminality: a) ekonomická kriminalita b) krádež a chamtivosti c) profesionální krádež d) loupežní krádež Kriminologie strukturalistická - Robert Merton - Kriminalita je výrazem tlaku, který kultura a sociální struktura vyvíjí na jedince. - Konformita (přizpůsobení). - Kriminalita se stává integrální součástí světa. Kriminalita subkulturní - Thomas Znaniecki - Vliv vrstevnických skupin na kriminalitu. - Legitimita používání fyzického násilí a nepřátelských postojů. - Vlastní statut maskulinity. - Film: Strážný anděl vrahů. Teorie diferencovaných kontaktů - D. E. Sutherland (1883 1950) - Kriminální jednání se dítě učí v komunikačním procesu s jinými osobami pomocí: interakce, verbální komunikace a gestikulace. Učení nejlépe probíhá v malých intimních skupinách. ZLOČIN JAKO INDIVIDUÁLNÍ JEV - Politické, ekonomické a kulturní příčiny jsou prvořadé pro vznik zločinu. - Zločinnost je v zásadě lidské chování. - Dopouštějí se ho muži, ženy, mladí i staří. - Dochází k porušování práva. - Zločinci jsou odhalováni, podezříváni, oznamováni, stíháni, trestáni, je úsilí o jejich resocializaci. 7

- Důležitý je obraz pachatele. - Významná jsou i média. Biosociální východiska - Vliv psychologických teorií (osobnostní faktory a chování jsou značně ovlivnitelné). - Zřeknutí se individuální odpovědnosti je nepřijatelné (kolektivní vina není Norimberk ). - Výzkumy latence kriminality (kriminalita X latentní). - Pachatelé se liší od nepachatelů podle osobních znaků. - Význam preventivních opatření (primární, sekundární a terciální prevence). Teorie osobnosti - Určité dispozice pachatelů k zločinnému chování: impulzivita, spontánní a reaktivní agresivita, dobrodružnost, nesnášenlivost, úzkostlivost, depresivita, pohotovost k riziku, negativní sebehodnocení, nižší kontrola impulsů. Seligman (1975) - Teorie o naučené bezmocnosti. - Člověk se depresivitě naučí. - Vazba na vznik deviantního chování. Eysenck - Antisociální chování je následek nedostatečně osvojených reakcí strachu a vyhnutí se. - Pachatel je vůči trestnému činu bez zábran. - Neuroticismus. SOCIÁLNÍ PROFILY PACHATELŮ Sociální znaky u recidivistů: - Narušená rodina (disfunkční), opakovaná změna místa opatrovnictví, snížený intelekt, zaostávání ve škole, ztroskotání v povolání, generační úpadek, nízký sociální statut, volný čas trávený převážně mimo rodinu s vrstevníky. Anomický syndrom ( nezvládají situaci ) - Známky zanedbanosti - Nepřizpůsobivost - Nezralost - Defekty socializace 8

Sarnecki (1985) - Vysoké riziko sociální nápadnosti u chlapců v dospělosti: častěji se dopouštěli trestné činnosti, častěji museli platit výživné, častěji nezaměstnaní, nižší příjem, nižší vzdělání. VĚK A KRIMINALITA - Od 19. století není kriminalita věkově stejnoměrně rozložená z hlediska věku, nejvíce se kriminality dopouštějí děti mezi 14 a 16 lety. - Kriminalita obecně stoupá strmě až do věku 20 let, po 35 roce věku silně klesá. - S přibývajícím věkem se zvyšuje závažnost a intenzita deliktů. Delikventní děti - Rekrutují se z 10 14letých dětí. - Jsou to převážně chlapci. - Trestné činy: krádeže v obchodech, krádeže kol, žhářství, poškozování věcí, krádeže, šikanování. Kauzalita: - Tolerování sociální nápadnosti (kouření, pearcing, pozdní příchody). - Změny v rodinách a výchově. - Změny v hodnotové orientaci. - Sociální a kulturní změna společnosti. O M Klasická rodina podle Parsonse S D Současná rodina je tzv. nukleární O M S D Je velmi náročná, musí se udržovat, je liberální, není zde přebírání rolí od rodičů, neexistuje veliká hierarchie. Kriminalita starých občanů - 60 65 let je počátek stáří. - ¾ všech starých delikventů jsou odsuzovány poprvé. - Zřídkakdy jsou odsuzováni k těžkým trestům odnětí svobody. 9

POHLAVÍ A KRIMINALITU - Kriminalita pohlaví vykazuje rozdíly. - Registrovaná kriminalita je způsobovaná převážně muži. - Mezinárodně stoupá ženská kriminalita. - Obraz kriminality pohlaví se liší v různých zemích (velkoměsta kriminalita žen se blíží mužům). Výzkumy: - Ženská kriminalita se objevuje v jiném světle. - Latence ženské kriminality (skrytá, utajená). - Ženy jsou řidčeji odhaleny. - Maskovaná kriminalita (méně nápadná, skrytá). - Teze emancipace. - Hypotéza ekonomických potřeb žen. - Těžiště ženské kriminality (krádeže v obchodech, drogy, trestné činy v dopravě). RECIDIVNÍ KRIMINALITA - Trestní právo rozlišuje: prvopachatele, příležitostní pachatele, recidivisty. - Recidivní kriminalita = aplikační případ několikanásobné kriminalita. Pachatel byl nejméně jednou trestán a dopustil se znovu trestné činnosti. - Diagramy recidivy po 3 5 letech více než 50% pachatelů recidivuje (SRN, USA, Švýcarsko). - Narušené sociální vztahy. - Vztahová oblast je narušená. SHNUTÍ - Jiný systém vztahů, jiné vzorce chování než ostatní lidé (pro jiné může být jejich chování nenormální). - Časné započetí trestné činnosti. - Schopnost k dodržování sociálních norem je značně snížena. - Nápadné chování (poruchy chování) předzvěst kriminálního vývoje. - Sankce nestačí k zabránění kriminálního vývoje (snížení trestní odpovědnosti nepomůže). - Je zkoumána i oběť trestné zločinnosti. 10

- Victima latinsky = oběť. OBĚŤ TRESTNÉHO ČINU - Oběti trestné činnosti se začínají zkoumat po 2. světové válce. Předmět viktimologie - Osoba oběti (biologické, psychické a sociální vlastnosti). - Vztahy mezi pachatelem a obětí. - Role obětí v procesu odhalování, vyšetřování. - Pomoc obětem (odškodnění, rehabilitace). - Role oběti v genezi trestného činu. - Modely lidského chování, kterými se oběť může vyhnout poškození trestným činem. Viktimnost - = Souhrn předpokladů, aby se člověk stal obětí trestné činnosti. - Každý člověk se může stát obětí (být v nesprávné době na nesprávném místě). - V některých skupinách obyvatelstva je větší pravděpodobnost toho, že se staneme obětí (měli bychom chodit minimálně ve dvou). - Psychické vlastnosti oběti (pachatel některé způsoby chování upřednostňuje). - Deviantní nebo patologické způsoby chování (nečinnost X agrese). Viktimizace - = Proces přeměny potenciální oběti v oběť skutečnou. - 4 typy vztahů pachatel X oběť: 1) Osobní angažovanost a vazba (sblížení se s pachatelem). 2) Kontakt před činem (neopatrnost, lehkovážnost). 3) Kontakt při činu (nečinnost, agresivita). 4) Anonymita oběti (nechtějí, aby to bylo zveřejněno). Újma způsobená oběti - Primární: má přímou souvislost s trestným činem (zranění způsobené pachatelem). - Sekundární: pachatel, nevhodný postup státních orgánů, nevhodná reakce sociálního prostředí (rodičů, přátel), sebevraždy obětí, psychické poranění. Pomoc obětem (Bílý kruh bezpečí) - Poradenská, sociální, terapeutická (probační pracovník). - Trestně-procesní prostředky (adherzní řízení urychlení procesu řízení). 11

- Citlivý a ohleduplný přístup k obětem (od policistů, vyšetřovatelů). Měla by se vyloučit veřejnost a mělo by být odmítnutí informací médiím. - Kompenzace škody státem podmínky: Oběť si nesmí způsobit škodu vlastní vinou. Delikt musí včas oznámit. Musí spolupracovat při objasňování deliktu. Výše odškodnění je limitována. PORUCHY V ŽIVOTĚ INDIVIDUA A JEJICH DOPAD DO SOCIÁLNÍHO ŽIVOTA (DROGY, ALKOHOL, GAMEBLARSTVÍ, APOD.) Biologicko medicínské prostředky - Norma: zdravý X nemocný (abstinent X závislý). - Nosologická jednotka: etiologie (příčiny), průběh, terapie, prevence. Psychosociální prostředky (psychoterapie, muzikoterapie, arteterapie,...) - Změna sebepojetí (člověk se musí změnit, přijmout zodpovědnost za své chování). - Přijetí zodpovědnosti. Filosoficko politologické prostředky - Historické příčiny snah o únik (proč unikám od reality?). - Gesto odmítnutí (alkohol není schopen odmítnout). Teologické prostředky - Lidská existence jako image dětí (obraz boží). Mobilizace etiky, burcování veřejnosti - Boj proti nikotinismu, odraz v legislativě EU. - Pedagogů, vychovatelů. - Plané moralizování. Mobilizace represivních složek - Policie, soudní aparát, vězeňské instituce. - Ve vězení dostupnost legalizovaných drog. - Jednoduchost řešení neexistuje. 12

NEALKOHOLOVÉ TOXIKOMANIE Etiologie - Hlubinná psychologie (Freud) neschopnost vnitřně se vyrovnat s neúspěchem či sociálním odmítnutím. - Jsou ohrožené hlavně děti: z disfunkčních rodin a z hyperprotektivního rodinného prostředí. Rodina, společnost, škola (otázky, které by si měly tyto instituce klást) - Jsou tyto instituce připraveny na nezávislost dítěte? - Nejsou děti ponechány samy o sobě předčasně řešit konflikty za dospělé (rozvody)? - Chtějí tyto instituce, aby bylo dítě nezávislé? - Není zralost nastupující generace ohrožující a zraňující? - Jaké pozitivní životní programy nabízí dnešní společnost dospívajícím? - Jsou tyto instituce schopny porozumět krizi pubescentů a adolescentů? - Nebylo by žádoucí provést revizi individuality? Moderní společnost s ní často operuje, kde však jsou hranice? Terapeuticko-výchovné záměry - Prohloubené studium osobnosti klientů. - Konkrétní atraktivní programy, hlavně v oblasti volného času mládeže (Trucken dog, Dětské hřiště na sídlištích Hamburk). - Programy pro školy (pozornost sebereflexi, rozvoj vyšších emocí, volních vlastností). - Rozpoznání sociálně-patologických jevů, rozvoj asertivity (říci droze NE). - Neúčinné formy (USA modely). Proč se člověk dal na cestu k drogám? - Sociální odcizení (puberta, adolescence, vývojoví činitelé). - Vliv vrstevníků a přátel. - Životní apatie. - Touhy po úniku z každodennosti. - Zvědavost ( zakázané ovoce ). - Řešení konfliktů. - Zahnat nudu z nedostatku podnětů. - Nedostatek hodnot. 13

Užívání drog 1. Úzus běžné užívání léků. 2. Mizúzus jednorázové zneužívání drogy. 3. Abúzus nadměrné užívání drogy, mimo medicínské užití. 4. Závislost nemoc, ztráta zábran a kontroly, nutkavá touha po droze. Drogová scéna - Formy, které se používají při zneužívání látek: kouření, žvýkání, vdechování, čichání, vtírání do kůže, šňupání, intravenózně, polykání, atd. - Výroba, pašování a obchod s drogami (organizovaný zločin). - Skupiny a jedinci zneužívající drogy. Drogová závislost - Psychická závislost zvláštní ladění psychiky, které nutí jedince k periodickému nebo konstantnímu požívání látky. - Somatická závislost adaptace organismu na látku, látka se stává nutnou součástí metabolismu, její vynechání vede ke vzniku abstinenčních příznaků. Druhy nealkoholových drog 1) Čichání těkavých látek s psychotropními účinky výpary éteru, benzínu, rozpouštědel, čističů skvrn, lepidla, toluenu. Zrakové a sluchové halucinace, později poruchy řeči, bezvědomí až smrt. 2) Látky se stimulačním (povzbuzujícím) účinkem kokain (šňupání, kouření) zvyšuje TK, zrychluje tep, nápadná aktivita, zvýšení vědomí vlastních schopností, svědění kůže. 3) Halucinogeny Hašiš (pryskyřice z květů konopí, kouří se, je 5x silnější než marihuana. Požívá se v cigaretách, dýmka, čaj, pečivo, bonbóny), marihuana, LSD (nejúčinnější halucinogen trip pod jazyk), houba lysohlávka, meskalin (řízky kaktusu, účinkuje 8 12 hodin). 4) Opiáty opium (šťáva z nezralých makovic, kouří se přes vodu), morfium (lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí, rychlost myšlenek), heroin (stačí 5 10x menší dávka, intravenózně, náhlý nárazový účinek flash ). 5) Tabakismus kouření listů tabáku formou cigaret, doutníků, virginek, dýmky. Podle Schmidta jsou 4 formy závislosti na tabáku: příležitostný kuřák návykový kuřák kuřák s psychickou závislostí kuřák s psychickou a fyzickou závislostí. 14

VÁŠNIVÉ HRÁČSTVÍ GAMBLÉRSTVÍ - Je to patologická závislost. - Alternativy pojmu: vášnivé hráčství. Historie - Psychiatrická společnost v USA, roku 1980 se to stává medicínským problémem. - Významná role je přisouzená struktuře osobnosti. - Kritéria pro stanovení diagnózy: kvantitativní (potřeba peněz), kvalitativní (hra je dialog, má svůj model a logiku, neuvědomujeme si ztráty). - Výherní automat = počítač s matematickým modelem hry. Do programu jsou zabudovány logické obvody. - Ambivalence gamblerství k penězům. Diagnóza - Progresivita ojedinělý kontakt s přístrojem závislost (riziko risku kariéry, rodiny, atd.). - Nejsou respektovány meze přijatelných ztrát (půjčování si peněz od všech možných lidí). - Impulzivita spojení se s druhem hudby. - Ambivalence k penězům nechce peníze, ale chce hrát, a stroj porazit. - Dluhy, krádeže proces racionalizace, dostupnost v každé restauraci a herně. Vznik gamblerství 1. Fáze výher začátek, občasná hra, častější výhry, zvyšují se sázky, vzrušení před hrou i během ní. 2. Fáze vyhrávání nedokáže přestat, legálně si půjčuje, lže, více vkládá než vyhrává. 3. Fáze zoufalství podmíněné tresty, více prohrává, deprese, rozpad rodiny. Terapie - Posouzení stavu, tělesné vyšetření další psychické problémy, ambulantní či ústavní péče. - Motivační trénink uvědomění stavu klienta v kontextu s jeho závislostí. - Udělat si pořádek ve financích vyřešit dluhy, splácet, je nutná podpora druhých. - Lépe si porozumět individuální a skupinová terapie, psaní životopisu. - Kognitivně behaviorální terapie vícestupňová obrana (USA). - Relaxace a jóga zmírnění stresu. - Techniky zvyšující sebevědomí. - Zvládání recidivy zastavit ji a poučit se z ní. 15

- Nácvik chování psychodrama, sociodrama, atd. - Je nutná naprostá abstinence od všech forem hazardní hry. - Práce s rodinou rodina je vystavena velkému stresu. - Pomoc při volbě zaměstnání profese s pravidelným platem bez extrémního stresu, nebezpečné jsou profese s velkými nárazovými příjmy. - Dlouhodobé doléčování katamnestické sledování. Prevence gamblerství - Na úrovni jednotlivce ambulance. - Na úrovni rodiny sledovat své děti. - Na úrovni školy malý efekt, pouze seznámení se s nebezpečím. - Na úrovni zaměstnavatelů hry jsou v práci zakázané. - Ve sdělovacích prostředcích minimální. - Na úrovni těch, kdo hazardní hru provozují restaurace, herny. - Prevence a společnost snižování dostupnosti hazardních her, míření poptávky. 16