Anatomická stavba deva vybraných tropických devin rostoucích na území Francouzské Guyany

Mendelova zemdlská a lesnická univerzita v Brn Lesnická a devaská fakulta Ústav nauky o dev Anatomická stavba deva vybraných tropických devin rostoucích na území Francouzské Guyany Diplomová práce Brno 2009 Bc. Jan Baar

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Anatomická stavba deva vybraných tropických devin rostoucích na území Francouzské Guyany zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveejnna v souladu s 47b Zákona. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovn Mendelovy zemdlské a lesnické univerzity v Brn, zpístupnna ke studijním úelm ve shod s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závrených prací. Autor kvalifikaní práce se dále zavazuje, že ped sepsáním licenní smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že pedmtná licenní smlouva není v rozporu s oprávnnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit pípadný píspvek na úhradu náklad spojených se vznikem díla dle ádné kalkulace. V Brn, dne:... podpis studenta 1

Podkování V prvé ad dkuji Ing. Vladimíru Grycovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za ochotu, odborné vedení a poskytnutí cenných rad. Dále patí mé díky Ing. Jan Dlouhé, která poskytla materiál pro výzkum a tím umožnila vznik této práce a dkuji i mé rodin za projevenou podporu a trplivost. 2

Abstrakt Jméno: Jan Baar Název: Anatomická stavba deva vybraných tropických devin rostoucích na území Francouzské Guyany Tato práce se zabývala anatomickou stavbou deva na píném ezu u dvou devin z Francouzské Guyany, a to Lecythis persistens a Virola michelii. Hlavním cílem bylo urení zastoupení jednotlivých anatomických element ve dev, dále zjištní jejich rozmr a potu a pípadn zmna tchto charakteristik po polomru kmene. V teoretické ásti jsou shrnuty známá fakta o zkoumaných devinách a území výskytu. Rovnž je zde popsána problematika anatomických element listnatých devin. Mikroskopické snímky píného ezu byly podrobeny analýze v programu ImageJ. Získané data o anatomických elementech byly statisticky vyhodnoceny a porovnány s údaji uvádnými v literatue. Klíová slova: Francouzská Guyana, mikroskopická stavba, zastoupení anatomických element, IAWA seznam znak pro urení listnatých devin Abstrakt Name: Jan Baar Title: Anatomical wood structure of selected tropical species growing in territory of French Guiana This work deals with anatomical wood structure on cross section of two different species from French Guiana, namely Lecythis persistens and Virola michelii. Main aim of work is to determinate a percentage of individual anatomical elements in wood and detection of their dimensions and number. Also change of these characteristics along stem radius was considered. In theoretic part are summarized known facts about surveyed species and territory of their occurrence. There are also described problems of anatomical elements of hardwood. Microscopic photographs of cross section were analyzed by program ImageJ. Gained data about anatomical elements were statistically analyzed and compared with literature. Keyword: French Guiana, microscopic structure, percentage proportion of anatomical elements, IAWA list of features for hardwood identification 3

Obsah Obsah... 4 1. Úvod... 5 2. Cíl práce... 6 3. Literární pehled... 7 3.1. Francouzská Guayana... 7 3.1.1. Pírodní podmínky zem... 7 3.1.2. Lesy Francouzské Guyany... 8 3.1.3. Ochrana les na území Francouzské Guyany... 9 3.1.4. Tžba a lesní produkty... 9 3.2. Anatomické elementy deva listnatých devin... 10 3.2.1. Cévy... 10 3.2.2. Tracheidy... 11 3.2.3. Libriformní vlákna... 11 3.2.4. Parenchymatické buky... 12 3.3. Tahové devo... 13 3.4. IAWA seznam znak k urení deva listnatých devin... 14 3.5. Popis devin a deva... 30 3.5.1. Rod Lecythis... 30 3.5.2. Rod Virola... 34 4. Materiál a metodika... 38 4.1. Materiál... 38 4.2. Výroba mikroskopických ez... 38 4.3. Snímání ezu... 39 4.4. Mení v programu ImageJ a vyhodnocení výsledk... 41 5. Výsledky... 43 5.1. Lecythis persistens... 43 5.1.1. Mikroskopická stavba... 43 5.1.2. Procentuální zastoupení anatomických element na píném ezu... 44 5.1.3. Výskyt tahového deva... 46 5.1.4. Cévy... 47 5.1.5. Deové paprsky... 50 5.1.6. Libriformní vlákna... 50 5.2. Virola michelii... 52 5.2.1. Mikroskopická stavba... 52 5.2.2. Procentuální zastoupení anatomických element na píném ezu... 53 5.2.3. Výskyt tahového deva... 55 5.2.4. Cévy... 56 5.2.5. Deové paprsky... 61 5.2.6. Libriformní vlákna... 61 6. Diskuse... 64 6.1. Lecythis persistens... 64 6.2. Virola michelii... 67 7. Závr... 71 8. Literární pehled... 73 9. Resume... 75 10. Pílohy... 76 10.1. Seznam obrázk... 78 10.2. Seznam tabulek... 80 4

1. Úvod lovk využívá devo pro své poteby už odnepamti. Vtšinu z tohoto období byl však odkázán na materiál, který se vyskytoval v jeho nejbližším okolí. Ten sice vyhovoval jeho požadavkm, ale neml vždy úpln ty nejvhodnjší vlastnosti. To se zmnilo s rozvojem cestování a dopravy, kdy získal pístup i k cizokrajným devinám, které byly nejprve cenny pro svj nevšední vzhled a krásnou texturu. V souasné dob jsou navíc exotické deviny vyhledávány pro svou dlouhou životnost v exteriéru, bezúdržbovost a odolnost vi devokazným houbám a hmyzu. Devo vtšiny našich domácích devin má pi použití ve venkovním prostedí pomrn krátkou trvanlivost a je nutné je chránit nátry i impregnací, která se musí asem obnovovat. Tento nedostatek nkteré exotické deviny odstraují, a proto mají u nás v souasné dob velké perspektivy zejména ve výrob zahradního nábytku a dalších výrobk urených do exteriéru, jako jsou nap. verandy, podlahy teras, fasádní obklady nebo kvtináe. Exotické deviny nabízejí devo se širokou škálou rznorodých vlastností a vzhled. Nkteré jsou si vzhledov dosti podobné, ale jejich vlastnosti se mohou výrazn odlišovat. Pesná identifikace exotických devin je tedy nezbytná, je však pomrn obtížná. Urit danou devinu pouze na základ makroskopických znak si vyžaduje znané zkušenosti a dlouholetou praxi v tomto oboru. Jak už bylo eeno, devo je materiál velmi variabilních vlastností, a to se týká i samotného vzhledu a kresby. Naše domácí deviny jsou od sebe pomrn snadno odlišitelné, je jich málo a mají znan odlišnou anatomickou stavbu. Je snadné od sebe rozpoznat jehlinatou a listnatou devinu, i listná s roztroušen a kruhovit pórovitou stavbou deva. V tropických a v subtropických oblastech se však vyskytují stovky druh pevážn listnatých devin a vlivem klimatických podmínek mají tém všechny roztroušen pórovitou stavbu deva. V tomto pípad je už pesná identifikace výrazn ztížená. Jen si pedstavme, že máme identifikovat devinu na základ vzhledu jejího deva, a pitom ani nevíme, z které oblasti devo pochází, a nevíme v jakých klimatických podmínkách daná devina rostla. V takových pípadech si tém vždy musíme pomoci mikroskopickou analýzou deva a i ta si vyžaduje dlouholetou zkušenost a hlavn znalost anatomické stavby a typických znak jednotlivých devin. 5

2. Cíl práce Tato práce je vypracovávaná jako souást širšího výzkumu disertaní práce Ing. Jany Dlouhé, která se nazývá Viscoelastic behavior of green wood and its impact on biomechanical modelling a která je souástí projektu Woodiversity partnerských laboratoí LMGC a ECOFOG. V tomto projektu je studována rstová strategie devnatých rostlin (strom a lián) v siln konkurenním prostedí tropického pralesa. Hlavním cílem této diplomové práce je urení procentuálního zastoupení jednotlivých anatomických element deva na píném ezu u dvou odlišných devin pocházejících z tropického lesa Francouzské Guyany. Konkrétn se jedná o deviny Lecythis persistens a Virola michelii. Dalším z cíl práce je stanovit, zda se ve dev vyskytuje tahové devo vzniklé odklonem kmene od svislé osy. Práce se rovnž zabývá popisem mikroskopických znak deva viditelných na píném ezu a pípadn zmnou jejich charakteristik po polomru kmene. Zjištné výsledky jsou srovnány s dostupnými údaji z odborné literatury, které jsou však pro zkoumané druhy, pípadn daný rod devin, velmi skrovné a mají spíše obecný charakter. Popsané vlastnosti anatomických element jsou srovnány se znaky uvedenými v IAWA seznamu znak pro urování listnatých devin. 6

3. Literární pehled 3.1. Francouzská Guayana Francouzská Guyana (francouzsky Guyane française) je rozlohou nejvtší francouzský departement a jediné území Francie a Evropské unie na jihoamerickém kontinentu (Wikipedia 2009). Nachází se na severovýchodním pobeží Jižní Ameriky a její území je ohranieno ze severu Atlantickým oceánem. Od Brazílie ji na jihu oddluje horské pásmo Tumuc-Humac a na východ eka Oiapoque. Západní hranici se Surinamem tvoí eky Maroni, Litany a Awa (FAO 2009). Rozloha Francouzské Guyany iní asi 91 000 km 2. Území je ídce osídleno, poet obyvatel se pohybuje okolo 270 485, z ehož vyplývá hustota zalidnní 2 obyvatelé/km 2. Populace je z 66 % tvoena ernochy a mulaty, z 12 % blochy, dalších 12 % pipadá na Indy, íany a Indiány (Mongabay 2009). Pevážná ást obyvatelstva žije na pobeží Atlantického oceánu a je závislá na podpoe z Francie. Obyvatelstvo Francouzské Guyany se nejvíce vnuje zemdlství, dobytkáství, tžb deva, zlata, bauxitu a úprav kží. Hospodáství je velmi zaostalé. Prmysl a železniní doprava tém neexistují. Zem je pedevším známa svým kosmodromem ve mst Kourou (Guyanské kosmické centrum), z nhož startují rakety Ariane evropské kosmické agentury ESA. Evropská vesmírná agentura vytváí více než 50 % ekonomické aktivity zem (Wikipedia 2009). Obr. 1 Poloha Francouzské Guyany (Wikipedia 2009) 3.1.1. Pírodní podmínky zem Francouzská Guyana leží v oblasti trop, prmrná roní teplota dosahuje hodnoty 26,7 ºC. Období sucha, které bývá v dob od ervna do listopadu, je stídáno obdobím liják. Maximální množství srážek spadne v období dubna až kvtna. Prmrné roní srážky jsou 3 200 mm, ale jsou znan závislé na nadmoské výšce. Území je hojn 7

zásobeno vodou z etných ek, které pramení v horách a teou severn do Atlantického oceánu (FAO 2009). 3.1.2. Lesy Francouzské Guyany Pes 90 % území Francouzské Guyany je zalesnno, z toho více než 95 % tvoí pvodní les. Zdejší prales je charakterizován zejména obrovskou druhovou diverzitou, dle záznam WCMC (World Conservation Monitoring Centre) je domovem pro 5 625 známých rostlinných druh, z tohoto potu 2,6 % pedstavují endemity (Mongabay 2009). Stromy jsou v této poetné skupin zastoupeny asi 1 200 druhy. Ti druhy strom jsou zaazeny v erveném seznamu IUCN mezi kriticky ohrožené, 2 mezi ohrožené a 11 druh je oznaeno jako zranitelné (FAO 2009). Lesy jsou vtšinou ve vlastnictví státu (99,8 %), pouze minimální ást je v soukromém vlastnictví (0,2 %) (FAO 2009). Lesy Francouzské Guayany lze rozlišit na nkolik typických formací, a to: Lesy mangrov pobežní lesy lemující vody nejen podél Atlantiku, ale i podél ústí velkých ek (Maroni, Cayenne, Mahury, Oyapocku). Zasahují až do hloubky 30 40 km od pobeží a jejich šíe se zvtšuje zejména vlivem nános pevných ástí. Lesy skalnatého pobeží vyskytují se v úzkém pásu v oblasti Kourou a Montaby, a zejména na ostrov Cayenne. Ze 77 druh patí k nejvýznamnjším Philodendron acutatum, Cydista aequinoctialis, a Ficus amazonica. Lesosavany rozlohou malá formace (asi 20 000 ha), les není pln zapojený, stromy jsou jednotliv až hloukovit rozmístné po ploše, která je rovnž zemdlsky využívaná. Tropický deštný les jádro humidního lesa s výmrou pes 90 000 km 2. Jedná se o velmi dynamický ekosystém, jehož stavba se mní hlavn vnitními zmnami, odumíráním a rozvojem jedinc, kteí spolu soutží o svtlo a živiny. Stromy rostou velmi rychle, zejména pionýrské druhy, které bhem pti let dosahují výšky pes 10 m a vytvoí podmínky pro klíení a rst stínomilných devin (Jeník 1998). Deštný les Francouzské Guyany je rozvrstven do ady etáží, pedrstaví jedinci, nap. Ceiba pentandra zde dosahují výšky pes 60 m. Dominantní etáž o prmrné výši kolem 45 50 m tvoí zejména stromy Terminalia amazonia, Dicorynia guyanensis, druhy devin Saint Martin rouge (Andira ssp), zástupci mahot rouge (Escheweria amara), balata (Manilkara bidentata) nebo cedre jaune (Nectranda grandis). Deviny wacapou, grignon i gaulette noir jsou známé zejména v devaském prmyslu.ve vrstavé etáži, 8

kde je mén svtla, dosahují deviny výše kolem 10 15 m (druhy Iriartea oxorhiza, Miconia spp.). Podrost je tvoen jedinci, kteí okamžit využívají vhodné podmínky, nap. po uvolnní korunového zápoje, k prudké rstové expanzi (Král 2005). Stromy mají rozmanit upravené kmeny a koeny. Typickými jsou báze kmen hluboce lenné do tzv. pilí, jež zlepšují stabilitu stromu v zamokené pd a udržují tepelnou rovnováhu kmene, který se pehívá vlivem vedení tepla z oslunné koruny. asté jsou i rozmanité adaptace koen (oprné, chdovité a dýchací koeny), které rovnž podporují stabilitu a umožují výmnu dýchacích plyn (Jeník 1998). Tab. 1 Lestnatost Francouzské Guyany (FAO 2009) Celková plocha les 8 063 000 ha Zastoupení les z rozlohy zem 91,8 % Plocha pvodního lesa 7 701 000 ha Zastoupení pvodního lesa v lesním porostu 95,5 % 3.1.3. Ochrana les na území Francouzské Guyany V roce 1975 vznikl státní program Zelený plán, který omezuje maximální tžbu v oblasti pirozených les na plochu 15 000 ha ron. Jednotlivý výbr je omezen pouze druhov. Ve Francouzské Guayan psobí Fond pro zlepšení životního prostedí a les (FFEM). Projekt s názvem Udržitelný rozvoj guyanských lesních zdroj (spadá pod World Wildlife Fund WWF) probíhá od srpna 2002 pod vedením 12 profesionálních výzkumník (Král 2005). V souasné dob je 15,4 % území Francouzské Guayany zaazeno do jedné z kategorií ochrany (I V) dle IUCN (International Union for Conservation of Nature). Dalších 2,11 % les je zaazeno do kategorie VI (FAO 2009). Celosvtov sílí tlak na ochranu a záchranu tohoto obrovského lesního komplexu, což se projevuje snížením exploatace nkterých cenných druh devin, tžbou provádnou v úzkých pruzích s následnou výsadbou rychle rostoucích devin (Král 2005). 3.1.4. Tžba a lesní produkty V období 1990 2000 pišla Francouzská Guayana každý rok asi o 2 800 ha les. Prmrná roní míra odlesování inila 0,03 %. V období 1990 2005 pišla zem o 2,6 % pvodního lesního porostu, jedná se o nejnižší úbytek les v Jižní Americe. Co 9

se týe celkové pemny stanoviš (definované jako zmna plochy les + zmna zalesnné plochy rozšíení plantáží) pro období 1990 2005, pišla Francouzská Guayany o 0,4 % zalesnných území (Mongabay 2009). Tžba je provádna na základ asového a plošného etátu. Druhování sortiment je v 98 % pípad provádno pímo na míst tžby. V zemi je celkem 23 pil, z nichž ti nejvtší produkují pes 41 % eziva a 11 z nich má roní produkci jen kolem 5 000 m 3. 290 firem se podílí na dalším devaském zpracovatelském prmyslu (nábytek, dýhy, parkety, lodní výezy atd.) (Král 2005). Tab. 2 Vývoj tžby kulatiny a objemu jednotlivých sortiment (FAO 2009) 2002 2003 2004 2005 2006 Kulatina (m 3 ) 152 851 165 570 170 304 172 273 171 376 Prmyslová kulatina (m 3 ) 68 800 76 400 75 700 71 900 66 000 Pilaské a dýhárenské výezy (m 3 ) 59 800 67400 66 700 62 900 57 000 ezivo (m 3 ) 15 000 15 000 15 000 15 000 15 000 Palivové díví (m 3 ) 84 051 89 170 94 604 100 373 105 376 Vedle tžby deva je významným produktem les latex, který produkují kauukovníky. Zatímco bžné kauukové mléko se tží pevážn na plantážích ze strom rodu Hevea brasiliensis, kvalitnjší surovinu dodává latex strom balata (Manilkara bidentata). Dalším dležitým produktem deštného lesa je využívání deva druhu Aniba roseae-odor, které obsahuje vonný linalol. Z koen strom Lonchocarpus nicou se získává extrakt sloužící k ochran proti škdcm v zemdlství, zástupce mangrovových les Rhizophora mangle poskytuje surovinu pro vydlávání kží. Palmy Elaeis guineensis i Ricinus communis poskytují olej, ada dalších slouží k výrob lék nebo sbru ovoce a výrob koení (Curcuma longa, Cinnamomum zeylanicum) (Král 2005). 3.2. Anatomické elementy deva listnatých devin 3.2.1. Cévy Cévy jsou typické vodivé elementy deva listnatých devin. Jsou tvoeny soubory nad sebou uložených mrtvých bunk tzv. cévních lánk, jejichž pvodní píné bunné stny se v prbhu diferenciace cévy rozrušily (Gandelová et al. 2004). Jír (1952) popisuje cévy jako skutené trubice, které rozvádjí vodu ve dev a probíhají 10

v listnatých stromech smrem vzhru a dol v délce nkolika metr. Mají velmi tenké stny, a proto o kolik zvyšují poréznost listná, o tolik snižují souasn jejich pevnost. Prmrné procentuální zastoupení cév ve dev listnatých devin se udává mezi 10 až 20 % (Šlezingerová a Gandelová 2002). Napíklad Požgaj et al. (1997) udává pro javor podíl cév na objemu deva 4 až 8,4 %, pro habr 10 až 15 % cév a u topolu nebo buku už cévy pedstavují 22 až 37% podíl. Rovnž Chovanec et al. (1980) uvádí, že podíl cév z objemu deva siln kolísá podle druhu a stanovišt deviny v rozmezí 10 55 %. Podle Browna et al. (1949) je poet cév na mm 2 velmi variabilní, ale za prmrnou hodnotu lze považovat poet 6 20 cév na mm 2. Pro domácí deviny Severní Ameriky udává zastoupení cév ve dev mezi 6 a 50 %. Podíl i rozmry cév se mní v závislosti na druhu deviny, stáí stromu, na poloze v kmeni, v letokruhu, na postavení stromu v porostu, stanovišti. Píné rozmry cév se od den k obvodu kmene zvyšují, dosahují maxima a mohou klesat (Šlezingerová a Gandelová 2002). Nejširší jsou cévní lánky v jarním dev kruhovit pórovitých devin (0,2 0,4 mm), jsou viditelné i pouhým okem. Naopak v letním dev mají šíku jen 0,03 až 0,04 mm. U roztroušen pórovitých devin se šíka cév pohybuje v rozptí 0,02 až 0,15 mm. Tlouška bunné stny cév je velmi malá (1 2 m) (Chovanec et al. 1980, Požgaj et al. 1997). 3.2.2. Tracheidy Tracheidy nebo-li cévice tvoí ve dev listnatých devin pechodné typy anatomických element s funkcí vodivou, mechanickou, nkdy i zásobní. Vzhledem k tvarové a funkní odlišnosti se rozlišují tracheidy cévovité, vláknité a vazicentrické. U nkterých devin mohou tvoit velkou ást základního pletiva, jinde zcela chybí. Na mikroskopických ezech se vylišují velmi obtížn, lépe se identifikují v rozmacerovaném dev (Gandelová et al. 2004). 3.2.3. Libriformní vlákna Libriformní vlákna jsou podstatnou souástí základního pletiva deva vtšiny listnatých devin. Jsou to typické mechanické zpevovací elementy deva (Gandelová et al. 2004). Libriformní vlákna se podobají tenkým, dlouhým jehlám, mají silné stny a tém žádný lumen a proto jsou neobyejn pevné, pružné a houževnaté (Jír 1952). Tvoí v prmru 50 60 %, nkdy až 75 % celkového objemu deva vtšiny listnatých devin (Šlezingerová a Gandelová 2002). Chovanec et al. (1980) udává zastoupení 11

vláken v rozmezí 36 76 % z objemu deva. U našich devin uvádí Požgaj et al. (1997) podíl libriformních vláken na objemu deva pro lípu 36 %, buk 37 44 % a pro devo javoru až 78 %. Jejich zastoupení ve dev je v závislosti na druhu velmi rozdílné. Rozmry i tvar libriformních vláken jsou rozdílné jak mezi devinami, tak v rámci deviny (mní se podle lokalizace v letokruhu, kmeni podle vku), jsou ovlivnny klimatickými faktory, stanovištm, postavením stromu v porostu. Šíka libriformních vláken se udává od 15 do 50 m, tlouška bunných stn se pohybuje v rozmezí 3 7 m. Tlouška bunných stn je velmi dležitý parametr, ovlivující fyzikální, mechanické i technologické vlastnosti deva. Tlouška bunných stn se zvyšuje ve smru od den k obvodu kmene (Šlezingerová a Gandelová 2002). I Perelygin (1965) potvrzuje, že se po polomru kmene smrem od den ke ke rozmry libriformních vláken a tlouška jejich stny zvyšují, dosahují maxima a dále zstávají konstantní nebo se mírn zmenšují. 3.2.4. Parenchymatické buky Procentické zastoupení se udává v rozmezí 8 35 % celkového objemu deva. Mohou mít tvar hranol, krychlí, krátkých zploštlých válek nebo veten. Jejich funkce je zásobní a vodivá (Gandelová et al. 2004). Deové paprsky U našich devin se udává zastoupení v prmru 10 20 % z celkového objemu deva, u tropických dev 30 % a více (Šlezingerová a Gandelová 2002). Deové paprsky jsou pro strom užitené, snižují však pevnost deva. Probíhají devem napí ve smru radiálním, porušují svislé uspoádání hlavních nosných bunk a vychylují je z jejich prbhu, rovnobžného s osou stromu (Jír 1952). Axiální parenchym Podélný devní parenchym je tvoen bukami, jejichž podélná osa pípadn charakter seskupení jsou orientovány rovnobžn s podélnou osou kmene. Mají funkci zásobní. Ukládá se v nich pedevším škrob a tuky, astý je výskyt anorganických krystal (Gandelová et al. 2004). Procentické zastoupení je velmi variabilní. V prmru se pro naše deva udává 10 % objemu deva. Vyšší výskyt je u tropických dev ( 20 %) (Šlezingerová a Gandelová 2002). U nkterých tropických devin mže tvoit znaný objem deva, 12

asto i pes 50 % (Brown et al.). Podle Perelygina (1965) vytváí devní parenchym v listnatých devinách 2 až 15 % celkového objemu deva. 3.3. Tahové devo Je reakcí kmene a vtví stromu na namáhání. Zpsobuje ho ohýbání stromu vlivem zatížení vtrem anebo hmotnost koruny pi kivosti kmene a excentrické umístní vtví. U listnatých devin se projevuje v míst tahu, nap. na návtrné stran kmene a v horní polovin vtví (Požgaj et al. 1997). Makroskopicky je tahové devo obtížn rozpoznatelné. Lze ho pozorovat jako bílou lesklou plochu, pouze když je siln vyvinuté. Tahové devo má oproti normálnímu devu následující odchylky v anatomické stavb. Menší cévy jsou ídce rozmístny. Mechanická pevnost je posílená tahovými vlákny neboli želatinovými vlákny v tzv. G vrstv. G vrstva je nelignifikovaná vrstva celulózových vláken, uložených pod malým úhlem, tém rovnobžn s podélnou osou buky (Šlezingerová a Gandelová 2002). Požgaj et al. (1997) dále uvádí, že lze tahové devo poznat i podle výrazn silnjších bunných stn. Zobel a Buijtenen (1989) adí k dležitým znakm odlišujícím tahové devo od normálního následující: cévy jsou menší a mén etné, libriformní vlákna bývají obyejn nepatrn delší. Podíl ligninu je v oblasti tahového deva nižší nebo normální, zatímco zastoupení celulózy je mnohem vyšší. Ve dev se vyskytuje želatinová vrstva, která je tvoena tém pouze celulózou a není lignifikovaná. Hustota tahového deva je asto vyšší než u normálního deva. Rovnž Perelygin (1965) udává, že podíl cév v tahovém dev je jeden a plkrát menší a objem libriformních vláken úmrn vtší. Délka a tlouška stn vlákna je vtší a šíka vláken menší než v normálním dev. Tahové devo je obvykle hustší a tvrdší než normální devo a pirozen vysušené vykazuje vysokou pevnost v tahu. Je však píinou deformací eziva a dýh pi sušení, kdy dochází ke zborcení eziva vlivem nerovnomrného sesychání (Šlezingerová a Gandelová 2002). 13

3.4. IAWA seznam znak k ur ení d eva listnatých d evin Letokruhy 1 2 hranice letokruh z etelné hranice letokruh nez etelné nebo chybí Cévy Stavba d eva 3 d eviny s kruhovit pórovitou stavbou - cévy v jarním d ev jsou z eteln v tší než cévy v letním d ev, dob e z etelná hranice mezi dv mi letokruhy i p echod mezi letním a jarním d evem 4 d eviny s polokruhovit pórovitou stavbou - a) pozvoln se zmenšující pr m r cév v rámci letokruhu; b) jarní a letní cévy shodného pr m ru, v jarním d ev v tší výskyt cév (nahlou ení cév); hranice letokruhu z etelná, nelze však ur it p echod letního a jarního d eva 5 d eviny s roztroušen pórovitou stavbou - letní i jarní cévy p ibližn stejných pr m r, nez etelné hranice letokruhu i p echod mezi letním a jarním d evem Obr. 2 Zleva doprava: znak 3; 4a; 4b; 5 (IAWA 1989) Uspo ádání cév 6 cévy v tangenciálních pásech - cévy uspo ádány v delších nebo krátkých tangenciálních adách, ady jsou p ímé nebo zvln né 7 cévy v radiálních nebo diagonálních adách - cévy uspo ádány v radiálních nebo diagonálních adách 8 uspo ádání cév rozv tveného charakteru - cévy vytvá í z etelné zóny odd lené oblastmi bez cév Obr. 3 Zleva doprava: znak 6; 7; 8 (IAWA 1989) 14

Seskupení cév 9 cévy výhradn jednotlivé (90 % a více) - více než 90 % cév je zcela obklopeno jinými elementy, nedotýkají se tedy žádné jiné cévy 10 cévy v radiálních seskupeních (4 a více) - radiální ada 4 a více cév 11 cévy ve shlucích - skupina 3 a více cév, které mají vzájemný radiální i tangenciální kontakt Obr. 4 Zleva doprava: znak 9; 10; 11 (IAWA 1989) Tvar jednotlivých cév 12 víceúhelníkový tvar jednotlivých cév - na píném ezu lze vidt víceúhelníkový tvar cévy Obr. 5 Znak 12 (IAWA 1989) Perforace - pozstatek píných bunných stn mezi jednotlivými cévními lánky 13 jednoduchá perforace - perforace s jedním kruhovým nebo eliptickým otvorem 14 žebíková perforace - perforace s více podlouhlými soubžnými otvory, které jsou od sebe oddlené žebry 15 žebíková perforace s mén než 10 žebry 16 žebíková perforace s 10 20 žebry 17 žebíková perforace s 20 40 žebry 18 žebíková perforace s více než 40 žebry 19 síovitá, pórovitá nebo další typ složené perforace - a) síovitá; b) pórovitá perforace s kruhovými nebo oválnými otvory (jako síto), pepážky mezi otvory bývají silnjší než u síovité perforace 15

Obr. 6 Zleva doprava: znak 13; 14; 19a; 19b (IAWA 1989) Zteneniny: uspoádání a velikost - zteneniny v bunné stn mezi cévními lánky 20 žebíkovité uspoádání - podlouhlé zteneniny v adách nad sebou, tvarem pipomínající žebík 21 protistojné adové uspoádání - zteneniny uspoádány v horizontálních adách 22 stídavé uspoádání - zteneniny uspoádány v diagonálních adách 23 stídav uspoádané zteneniny mnohoúhelníkového tvaru - obrys ztenenin hranatý s více než 4 stranami Obr. 7 Zleva doprava: znak 20; 21; 22 (IAWA 1989) Velikost ztenenin (protistojné a stídavé) - vodorovný prmr porusu zteneniny v jeho nejširším míst 24 velmi malé 4 µm 25 malé 4 7 µm 26 stedn velké 7 10 µm 27 velké 10 µm Ztenenina s rouchem 29 ztenenina s rouchem - ztenenina, u které je porus a/nebo otvor zteneniny zcela nebo ásten lemován výrstky sekundární bunné stny 16

Obr. 8 Znak 29 (IAWA 1989) Zteneniny mezi cévami a deovými paprsky 30 dvojteka s výraznými okraji; podobná rozmrov i tvarov ztenenin v cév 31 dvojteka s redukovanými okraji pipomínající teku: tvar kruhový nebo hranatý 32 dvojteka s redukovanými okraji pipomínající teku: a) horizontáln protáhlé (žebíkovité) nebo b) vertikáln protáhlé (palisádové) 33 zteneniny dvou rzných velikostí nebo typu v rámci jedné buky deového paprsku 34 zteneniny jednostrann složené, velké (více než 10 µm) - jedna ztenenina hranií s dvmi nebo více menšími zteneninami sousední stny 35 výskyt ztenenin na rozhraní deový paprsek céva je omezen na okrajové ady bunk deového paprsku Obr. 9 Zleva: znak 30; 31+35; 32a; 32b (IAWA 1989) Spirální ztluštniny - lokáln ztloustlá místa bunné stny ve form spirály na vnitní ploše cévních lánk 36 spirální ztluštniny pítomny ve dev 37 spirální ztluštniny po celé délce cévního lánku 38 spirální ztluštniny jen na koncích cévního lánku 39 spirální ztluštniny pouze v užších cévních láncích Tangenciální prmr lumenu cév - mí se na píném ezu, je men v nejširším míst lumenu, bez stn buky; prmr se mí minimáln u 25 cév 40 50 µm 41 50 100 µm 42 100 200 µm 43 200 µm 17

45 dv rzné velikosti prmru cév - dv rzné velikosti prmru cév, nejedná se o devo s kruhovit pórovitou stavbou Obr. 10 Znak 45 (IAWA 1989) Poet cév na 1 mm 2 - každá céva je poítaná samostatn, tzn. radiální skupina 4 cév je poítaná jako 4 cévy, z cév které jsou v zorném poli pouze z ásti, se do soutu zapoítává jen 50 % tchto cév 46 5 cév/mm 2 47 5 20 cév/mm 2 48 20 40 cév/mm 2 49 40 100 cév/mm 2 50 100 cév/mm 2 Délka cévního lánku - mí se celá délka cévního lánku od jednoho konce ke druhému, nejlépe po maceraci, nejmén u 25 cévních lánk 52 350 µm 53 350 800 µm 54 800 µm Thyly a deposity v cévách - thyly výrstky tvoené parenchymatickými bukami, které pes zteneniny vrstají do lumenu cévy z okolních deových paprsk i axiálního parenchymu a ásten nebo úpln ji vyplují 56 tenkostnné thyly - thyly s tenkou stnou, živé se zásobní funkci 57 silnostnné thyly - thyly se silnou vícevrstvou lignifikovanou stnou 58 gumy a jiné deposity v cévách jádra - mezi gumy a jiné deposity se zahrnuje široká škála chemických smsí, které jsou rzn zbarvené (bíle, žlut, erven, hnd) 18

Obr. 11 Zleva doprava: znak 56 (píný a podélný ez); 57 (píný a podélný ez) (IAWA 1989) Devo bez cév 59 devo bez cév - devo tvoeno pouze trachealními elementy bez perforací a parenchymem Obr. 12 Znak 59 (IAWA 1989) Tracheidy a libriformní vlákna 60 výskyt cévovitých/vazicentrických tracheid - cévovitá t. uzavené protáhlé zašpiatlé buky bez perforací s etnými zteneninami podobné úzkým cévním lánkm - vazicentrické t. krátké uzavené buky nepravidelných tvar se zaoblenými konci s etnými zteneninami na stnách, výskyt v bezprostední blízkosti cév Základní vláknité pletivo 61 vlákna s tekami nebo nepatrnými dvojtekami - libriformní vlákna s tekami nebo s dvojtekami, jejichž prmr porusu je menší než 3 µm 62 vlákna se zetelnými dvojtekami - vlákna s dvojtekami, jejichž prmr porusu je vtší než 3 µm 63 zteneniny se u vláken bžn vyskytují na radiálních i tangenciálních stnách 64 spirální ztluštniny ve vláknech Pehrádkovaná vlákna a pásy vláken podobných parenchymu 65 pehrádkovaná vlákna pítomná ve dev - pehrádkovaná vlákna vlákna s tenkými pínými nelignifikovanými pehrádkami 66 pehrádkovaná vlákna nepítomny ve dev 67 pás vláken podobných parenchymu stídavý s pásem bžných vláken - stídání tangenciálních pás relativn tenkostnných a silnostnných vláken 19

Obr. 13 Zleva doprava: znak 65; 67 (IAWA 1989) Tlouška bunných stn libriformních vláken 68 tenkostnná libriformní vlákna - lumen je 3 a vícekrát vtší než dvojnásobná tlouška bunné stny 69 silnostnná libriformní vlákna - lumen je nanejvýš 3 vtší než dvojnásobná tlouška bunné stny a zeteln viditelný 70 velmi silnostnná libriformní vlákna - lumen je nanejvýš 3 vtší než dvojnásobná tlouška bunné stny a zcela uzavený Délka libriformních vláken - mí se minimáln 25 vláken 71 900 µm 72 900 1600 µm 73 1600 µm Obr. 14 Zleva doprava: znak 68; 69; 70 (IAWA 1989) Axiální parenchym 75 axiální parenchym chybí nebo velmi vzácný Axiální parenchym apotracheální - parenchymatické buky bez pímého kontaktu s cévami nebo cévovitými tracheidami 76 apotracheální rozptýlený - jednotlivé parenchymatické buky nebo menší skupiny nepravideln rozmístny 77 apotracheální rozptýlen nakupený - parenchymatické buky seskupeny do krátkých tangenciálních nebo diagonálních ad 20

Obr. 15 Zleva doprava: znak 76; 77 (IAWA 1989) Axiální parenchym paratracheální - parenchymatické buky v pímém kontaktu s cévami nebo cévovitými tracheidami 78 paratracheální skupinový - jednotlivé buky i skupiny bunk kolem vodivých element 79 paratracheální vazicentrický - parenchymatické buky vytváejí kolem cév ucelené pouzdra 80 paratracheální kídlovitý - parenchymatické buky zcela nebo jednostrann obklopující cévu vybíhají do boních kídlovitých útvar 81 paratracheální kídlovitý kosotverený - boní rozšíení vytváí podobu kosotverce 82 paratracheální kídlovitý s kídly - boní rozšíení je protáhlé a úzké 83 paratracheální splývavý - splývavý vazicentrický nebo kídlovitý parenchym, který obklopuje (nebo pouze z jedné strany) dv i více cév, asto tvoí nepravidelné pásy 84 paratracheální jednostranný - parenchym vytváí plkruhové klobouky na jedné stran cév, které se mohou kídlovit rozšiovat v tangenciálním smru Obr. 16 Zleva horní ada: znak 78; 79; 81 spodní ada: znak 82; 83; 84 (IAWA 1989) 21

Axiální parenchym svazkový - uspoádání parenchymatických bunk do rzn mohutných tangenciálních linií vetn nebo mimo cév 85 axiální parenchym v pásu tvoeném více než 3 adami bunk 86 axiální parenchym v úzkém pásu tvoeném mén než 3 adami bunk 87 axiální parenchym síovitý - tangenciální linie pibližn stejn široké jako deové paprsky, s kterými vytváí pravideln rozloženou sí; vzdálenosti mezi paprsky jsou pibližn stejné jako mezi pásy parenchymu 88 axiální parenchym žebíkový - tangenciální linie užší než paprsky, s kterými vytváí vzhled žebíku, vzdálenosti mezi paprsky výrazn vtší než mezi pásy parenchymu 89 axiální parenchym hraniní - rzn široké svazky parenchymu na hranici letokruh nebo pírstových zón Obr. 17 Zleva: znak 87; 88; 89 (IAWA 1989) Typ bunk axiálního parenchymu a délka etzce 90 vetenovité parenchymatické buky - parenchymatické buky odvozené od vetenových kambiálních iniciál bez druhotného dlení nebo bez délkového rstu, tvarov se podobají krátkým vláknm 91 dv buky v etzci devního parenchymu - etzec devního parenchymu ada bunk axiálního parenchymu vytvoených píným dlením jedné vetenovité kambiální iniciály 92 tyi (3 4) buky v etzci devního parenchymu 93 osm (5 8) bunk v etzci devního parenchymu 94 více než osm bunk v etzci devního parenchymu 95 nelignifikovaný parenchym Obr. 18 Zleva: znak 90; 91+92; 93; 95 (IAWA 1989) 22

Deové paprsky Vrstevnatost - uruje se na tangenciálním ezu jako poet bunk v nejširším míst paprsku, kolmo na osu paprsku 96 výlun jednovrstevné 97 1 3 vrstevné 98 4 10 vrstevné 99 10 a více vrstevné 100 paprsky s vícevrstevnou ástí stejn širokou jako jednovrstevná ást - více vrstevná ást deového paprsku je stejn široká jako jednovrstevná ást toho samého paprsku Obr. 19 Zleva: znak 96; 97; 98; 99; 100 (IAWA 1989) Sdružené paprsky 101 sdružené paprsky - množství jednotlivých paprsk v bezprostední blízkosti, které se makroskopicky jeví jako jeden; jednotlivé paprsky jsou od sebe oddleny podélnými elementy deva Výška deových paprsk 102 výška deových paprsk > 1 mm - vysoké deové paprsky vyšší než 1 mm Deové paprsky dvou rozdílných velikostí 103 deové paprsky dvou rozdílných velikostí - deové paprsky vytváí na tangenciálním ezu dv odlišné skupiny, které se liší zejména vrstevnatostí, obas i výškou Obr. 20 Zleva: znak 101; 103 (IAWA 1989) 23

Deové paprsky: typy a uspoádání bunk 104 homogenní všechny buky ležaté - delší osa bunk je orientována horizontáln na radiálním ezu 105 homogenní všechny buky stojaté a/nebo tvercové - stojaté delší osa bunk orientována svisle; tvercové buky pibližn tvercového tvaru na radiálním ezu 106 heterogenní ležaté buky ve stedu paprsku s jednou adou stojatých a/nebo tvercových bunk na okrajích 107 heterogenní ležaté buky s 2 4 adami stojatých a/nebo tvercových bunk na okrajích 108 heterogenní ležaté buky s více než 4 adami stojatých a/nebo tvercových bunk na okrajích 109 heterogenní ady ležatých, tvercových, stojatých bunk se nepravideln stídají Obr. 21 Zleva: znak 104; 105; 106; 109 (IAWA 1989) Plášové buky 110 plášové buky - buky jsou umístny na obvodu deového paprsku (min 3-vrstevnatého) a vytváí jakoby pláš paprsku, jsou vtší (obvykle vyšší než širší) než centrální buky Tile cells 111 tile cells - zvláštní typ zdánliv prázdných stojatých (vzácn tvercových) bunk deových paprsk, které vytváí horizontální ady, obyejn uložené mezi ležatými bukami Perforované buky deových paprsk 112 perforované buky deových paprsk - buky deových paprsk shodné velikosti nebo vtší než sousední buky, ale s perforacemi, které jsou obvykle umístny na stran stn, které propojují dv cévy umístné po obou stranách deového paprsku, mohou se vyskytovat individuáln nebo tvoit radiální i tangenciální ady 24

Obr. 22 Zleva: znak 110; 111; 112 (IAWA 1989) Poet deových paprsk na délce 1 mm - poet deových paprsk na délce 1 mm na tangenciálním ezu, meno na pímce kolmé na osu paprsku 114 4 115 4 12 116 12 Devo bez deových paprsk 117 devo bez deových paprsk - devo tvoené pouze axiálními elementy, vzácn Obr. 23 Zleva: znak 117 (píný a podélný ez) (IAWA 1989) Vrstevnatá struktura deva - buky jsou uspoádány ve vrstvách (horizontální ady), viditelné na tangenciálním ezu 118 všechny deové paprsky ve vrstvách 119 nízké paprsky ve vrstvách, vysoké ne 120 buky axiálního parenchymu nebo cévní lánky ve vrstvách 121 libriformní vlákna ve vrstvách 122 deové paprsky nebo podélné elementy deva nepravideln ve vrstvách - vrstvy bunk nejsou horizontální a pímé, ale zvlnné nebo šikmé 25

Obr. 24 Zleva: znak 118+120; 119; 121; 122 (IAWA 1989) Vylu ovací elementy a specifika kambiální innosti Olejové bu ky a bu ky obsahující rostlinné gumy 124 olejové bu ky/bu ky obsahující rostlinné gumy p idružené k d e ovým paprsk m 125 olejové bu ky/bu ky obsahující rostlinné gumy p idružené k axiálnímu parenchymu 126 olejové bu ky/bu ky obsahující rostlinné gumy vyskytující se mezi libriformními vlákny Mezibun né kanálky - válcovitý mezibun ný kanál obklopený výstelkou, obsahující druhotné rostlinné produkty jako prysky ice, gumy atd., horizontální nebo vertikální 127 vertikální kanálky v dlouhých tangenciálních adách - více než 5 kanálk v ad 128 vertikální kanálky v krátkých tangenciálních adách - 2 5 kanálku v ad 129 vertikální kanálky rozptýlené - náhodn rozmíst né jednotlivé kanálky 130 horizontální kanálky - kanálky uložené v d e ových paprscích 131 mezibun né kanálky traumatického p vodu - vznikají jako reakce na poran ní, uspo ádané v tangenciálních adách, mají nepravidelný tvar a jsou blízko sebe Obr. 25 Zleva: znak 127; 128; 130; 131 (IAWA 1989) 26

Kanálky 132 kanálky obsahující latex nebo tanin - latexové kanálky obsahují svtle žlut až hnd zbarvený latex; taninové kanálky obsahují ervenohnd zbarvený tanin, nachází se v deových paprscích Specifika kambiální innosti 133 vnitní lýko, soustedné - vlákna lýka v tangenciálních pásech stídajících se zónami deva 134 vnitní lýko, rozptýlené - rozptýlené, izolované vlákna lýka, vlákna deva mohou být obklopena parenchymem nebo neperforovanými tracheálními elementy 135 jiné varianty - asto se vyskytují u lián Obr. 26 Zleva: znak 133; 134 (IAWA 1989) Minerální inkluze Prismatické krystaly - jednotlivé klencové nebo osmistnné krystaly tvoené šavelanem vápenatým, pod polarizaním svtlem jsou dvojlomné 136 prismatické krystaly pítomny ve dev 137 krystaly v stojatých nebo tvercových bukách deových paprsk 138 krystaly v ležatých bukách deových paprsk 139 krystaly seazeny v radiálních adách v ležatých bukách deových paprsk 140 krystaly v komrkových stojatých nebo tvercových bukách deových paprsk; komrkové buky buky axiálního parenchymu nebo deových paprsk, které jsou rozdleny pehrádkami nebo bunnou stnou 141 krystaly v bukách axiálního parenchymu 142 krystaly v komrkových bukách axiálního parenchymu 143 krystaly v libriformních vláknech Drúzy - složený krystal, vícemén kulovitého tvaru, jednotlivé krystaly vynívají z povrchu, ímž dodávají celému krystalu vzhled hvzdy 144 drúzy pítomny ve dev 145 drúzy pítomny v bukách deových paprsk 146 drúzy pítomny v bukách axiálního parenchymu 147 drúzy pítomny v libriformních vláknech 148 drúzy pítomny v komrkových bukách 27

Další typy krystal 149 rafidy - svazek dlouhých jehlicovitých krystal 150 jehlicovité krystaly - malé jehlovité krystaly nevytváející svazky 151 styloidy a podlouhlé krystaly - styloidy velké krystaly, nejmén 4x delší než širší, se zašpiatlými konci 152 krystaly jiných tvar (vtšinou drobné) - zahrnuje krystaly jiných tvar nap. krychlové, lunkovité, vetenovité, jehlanovité, deskovité atd. 153 krystalický písek - zrnitá hmota tvoená velmi drobnými krystaly, synonymum: mikrokrystaly Obr. 27 Zleva horní ada: znak 136; 144; 149; 150; spodní ada: 151; 152; 153 (IAWA 1989) Další diagnostické znaky krystal 154 krystaly pibližn shodné velikosti v jedné buce nebo porusu 155 dv rozdílné velikosti krystal v jedné buce nebo porusu 156 krystaly ve zvtšených bukách (idioblastech) 157 krystaly v thylách 158 cystolity - hroznovité výrstky bunné stny, které vynívají do lumenu, v kterých se ukládá uhliitan vápenatý Oxid kemiitý 159 ástice oxidu kemiitého pítomny ve dev - kulovité nebo nepravideln tvarované ástice oxidu kemiitého 160 pítomny v deových paprscích 161 pítomny v axiálním parenchymu 162 pítomny v libriformních vláknech 163 kemenné sklo - oxid kemiitý pokrývá bunné stny nebo zcela vypluje lumen buky 28

Obr. 28 Zleva horní ada: znak 154; 155; 156; spodní ada: znak 157; 158; 159 (IAWA 1989) 29

3.5. Popis devin a deva 3.5.1. Rod Lecythis Obchodní nebo místní názvy Coco (Panama); Coco mono, Coco cristal (Kolumbie); Coco de mono, Olla de mono (Venezuela); Monkey Pot (Guyana); Kwattapatoe (Surinam); Castanha sapucaia, Sapucaia vermelha (Brazílie); Machin-mango (Peru) (Center for Wood Anatomy Research 2009) Rozšíení Druhy rodu Lecythis rostou na území Jižní Ameriky od jihovýchodní Brazílie smrem na sever až ke Kostarice. Bžn se vyskytují v oblasti amazonské nížiny a v horských lesích na pobeží Brazílie (CWAR 2009). Strom Rozmry stromu se rzní v závislosti na druhu, ale obyejn dosahují výšky 40 m, kmen je rovný, válcovitý v délce 19 m i více a dosahuje asto prmru až 180 cm, nejastji však dorstá prmru 50 až 75 cm. Kmeny jsou mlce žebrované nebo mají koenové nábhy (CWAR 2009). Obr. 29 Habitus Lecythis ampla (http://darnis.inbio.ac.cr) 30

Makroskopická stavba Jedná se o blové devo s roztroušen pórovitou stavbou. Jádrové devo je zbarveno svtle až tmav lososov, nkdy se objevují tmavší pruhy. Bl je krémov žlutá a snadno odlišitelná (CWAR 2009). Begemann (1962) naopak uvádí, že bl je málo rozlišitelná od jádra. Bl má dle Howarda (1934) svtle žlutou barvu a jsou v ní zetelné otvory od larev devokazného hmyzu, které však nezasahují do jádra. Pozoruhodné jsou tmavé žilky devní gumy, které se na povrchu jeví jako tmavé áry. Textura je stedn jemná a nevýrazná. Vlákna bývají pevážn rovná, obas jsou však mírn propletená. Dle Roka (2005) se asto vyskytují nepravideln toitá vlákna. Devo je vtšinou matné, u nkterých druh je vysoce lesklé, bez výrazné vn nebo chuti (CWAR 2009). Obr. 30 Radiální ez Lecythis persistens (Ecofog 2009) Obr. 31 Tangenciální ez Lecythis persistens (Ecofog 2009) 31

Mikroskopická stavba Tab. 3 Znaky pro urení deviny Lecythis spp. dle IAWA (Insidewood 2009) Letokruhy 2 hranice letokruhu nezetelné nebo chybí Pórovitost 5 roztroušen pórovité Perforace 13 jednoduchá 15 žebíkovitá s 10 otvory Zteneniny - uspoádání a velikost 22 zteneniny uspoádány stídav 23? tvar ztenenin polygonální 26 stedn velké 7 10 µm Zteneniny mezi cévami a deovými paprsky Prmr lumenu cév 42 100 200 µm 43 200 µm Poet cév na mm 2 46 5 47 5 20 Délka cévního lánku 53 350 800 µm 30 dvojteka s výraznými okraji; podobná rozmrov i tvarov ztenenin v cév 31v dvojteka s redukovanými okraji pipomínající teku: tvar kruhový nebo hranatý 32v dvojteka s redukovanými okraji pipomínající teku: horizontáln protáhlé (žebíkovité) nebo vertikáln protáhlé (palisádové) Thyly a deposity v cévách 56 thyly tenkostnné 57 thyly tlustostnné Základní vláknité pletivo 62 vlákna se zetelnými dvojtekami Pehrádkovaná libriformní vlákna a pásy 66 libriformní vlákna bez pehrádek vláken podobných parenchymu Tlouška stn libriformního vlákna 70 velmi silnostnné Délka libriformního vlákna 72 900 1600 µm 73v 1600 µm Apotracheální axiální parenchym 76 apotracheální rozptýlený Svazkový axiální parenchym 85 axiální parenchym v pásu tvoeném více než 3 adami bunk 87 síovitý 89 hraniní Typ bunk axiálního parenchymu/délka etzce 92 tyi (3 4) buky v etzci devního parenchymu 93 osm (5 8) buky v etzci devního parenchymu Vrstevnatost deových paprsk 97 1 3 buky Složení deových paprsk typy a místní bunk 108 heterogenní ležaté buky s více než 4 adami stojatých a/nebo tvercových bunk Poet deových paprsk na 1 mm 115 4 12 Mezibunné kanálky 131 mezibunné kanálky traumatického pvodu Prizmatické krystaly 136 prismatické krystaly pítomny ve dev 142 krystaly v komrkových bukách axiálního parenchymu Kemiitany 159 ástice oxidu kemiitého pítomny ve dev 160 pítomny v deových paprscích 32

Fyzikální a mechanické vlastnosti Tab. 4 Fyzikální a mechanické vlastnosti Lecythis spp. Vlastnost deva Roek CWAR (2005) Wangaard (2009) Hustota erstvého deva (kg/m 3 ) 1200 Hustota deva pi 12 % (kg/m 3 ) 1020 740 1100 Pevnost v tlaku ve smru vláken (MPa) 82 91 Pevnost ve statickém ohybu (MPa) 157 189 Modul pružnosti v ohybu (MPa) 15 600 23 300 Sesýchání v tangenciálním smru (%) 7,9 7,6 Sesýchání v radiálním smru (%) 5,1 6,0 Objemové sesýchání (%) 13,4 Technologické vlastnosti Devo se dle druhu suší snadno až stedn obtížn, pi sušení má mírný sklon k borcení a praskání. ezivo je náchylné k tvorb koncových trhlin. Hodnoty sesychání jsou pro devo s danou hustotou pomrn nízké, v radiálním smru dosahuje sesýchání hodnoty 6 %, v tangenciálním 7,6 % a objemové sesychání bývá 13,4 %. Obrábní je kvli vysoké hustot deva stedn obtížné. Obsah kemiitanu u nkterých druh má vliv na rychlejší otupování nástroj (CWAR 2009). Jiné zdroje uvádí, že opracování je nároné a otupování nástroj znané (Begemann 1962, Roek 2005). Povrch je po opracování hladký a kvalitní. Pedvrtání otvor pro spojovací prvky je nezbytné. Devo se dobe lepí a dokonuje (CWAR 2009). Trvanlivost a impregnovatelnost Devo je oznaováno jako velmi odolné vi psobení devokazných hub. Jádro je souasn velmi odolné vi psobení termit a ásten odolává napadení šášní lodní. Velice tžko se impregnuje (CWAR 2009). Rovnž Roek (2005) udává, že toto devo má dobrou odolnost vi napadení termity, houbami i hmyzem. Devo je velmi trvanlivé pi použití v pd i ve vod (Begemann 1962). Použití Devo Lecythis se využívá zejména k výrob tžkých konstrukcí, lodních kýl, palubnic, železniních pražc, prmyslových podlah, výrobk vyžadujících vysokou rázovou houževnatost (držadla nástroj) a soustružených pedmt (Roek 2005, CWAR 2009). Howard (1934) uvádí, že se jedná o znamenité devo pro stavbu budov a lodní stavitelství. Lecythis paraensis poskytuje velmi oblíbené jedlé oechy (CWAR 2009). 33

3.5.2. Rod Virola Obchodní nebo místní názvy Moulomba, Yayamadou (Francouzská Guyana); Sangre, Palo de sangre (Guatemala); Banak (Honduras); Sangredrago (Nikaragua); Fruta dorada (Kostarika); Miguelarillo (Panama); Sebo, Sangre de toro (Kolumbie); Camaticaro, Sangrino (Venezuela); Baboen (Surinam); Bicuiba, Ucuuba (Brazílie); Cumala (Peru); Dalli (Velká Británie) (Tropix 2009, CWAR 2009). Rozšíení Rod Virola zahrnuje asi 40 druh devin. Mezi druhy, které jsou nejvíce komern využívány, patí Virola koschnyi ze stední Ameriky a V. sebifera a V. surinamensis ze severu Jižní Ameriky (Kukachka 2009). Jednotlivé druhy rodu Virola rostou v tropických nížinných deštných lesích (upednostuje bažinatá území) severovýchodu Jižní Ameriky (Guyana, Venezuela, Brazílie) a v oblasti Stední Ameriky (Honduras, Belize, Guatemala). Nkteré druhy se vyskytují i na pobeží Tichého oceánu na území státu Peru a Bolívie. Jedná se o dnes již velmi vytžené deviny. Strom Mže dorstat výšky až 45 m s prmrem kmene 160 cm. Bžn však bývá kmen mnohem kratší s prmrem 40 60 (100) cm. Kmen je rovný, válcovitý, s vysokými koenovými nábhy, bez vtví do dvou tetin výšky (15 20 m) (CWAR 2009). Obr. 32 Virola kwatae vlevo: habitus; vpravo: koenové nábhy (www.atbc2008.org/gallery) 34

Makroskopický popis Jedná se o devo blové, bl však není vždy zeteln odlišena od jádra. erstv skácené devo má bled ržovou barvu, vlivem svtla a vzduchu jádrové devo tmavne a získává ržovohndou až ervenohndou barvu (CWAR 2009). Devo je málo dekorativní, matné až stedn lesklé, stedn jemné textury, rovnovlákné. Bez výrazné chuti a vn (CWAR 2009). Pírstové zóny špatn rozlišitelné (Begemann 1962). Na podélných ezech jsou viditelné rýžky cév (výraznjší na tangenciálním ezu). Na radiálním ezu jsou rozeznatelné jemné zrcátka deových paprsk. Obr. 33 Tangenciální ez Virola michelii (Ecofog 2009) Obr. 34 Radiální ez Virola michelii (Ecofog 2009) Mikroskopická stavba Wagenführ (2000) uvádí pro devinu Virola surinamensis Warb. následující znaky: cévy jednotlivé i v párech, výjimen ve skupinách, o prmru lumenu 90 135 170 µm, málo etné 4 až 7 na mm 2. Axiální parenchym paratracheální skupinový. Deové paprsky nepravideln uspoádány, heterogenní, dvou rzných velikostí. Výška deových paprsk iní 415 680 1165 µm. Jsou jedno až dvouvrtsevnaté. Na 1 mm se jich vyskytuje 6 až 18. Základní pletivo tvoeno libriformními vlákny, jejichž prmr 35

lumenu (l) se pohybuje okolo 24 µm, tlouška dvou sousedních bunných stn 5 12 µm (2s). Pomr 2s/l iní 0,29. Procentuální zastoupení jednotlivých element uvádí Wagenführ (2000) takto: cévy 18 %, axiální parenchym 1 %, deové paprsky 15 % a libriformní vlákna 66 %. Tab. 5 Znaky pro urení deviny Virola michelii dle IAWA ( Insidewood 2009) Letokruhy 2 hranice letokruhu nezetelné nebo chybí Pórovitost 5 roztroušen pórovité Perforace 13 jednoduchá 15 žebíkovitá s 10 otvory Zteneniny - uspoádání a velikost 22 zteneniny uspoádány stídav Prmr lumenu cév 42 100 200 µm Poet cév na mm 2 47 5 20 Délka cévního lánku 54 800 µm Thyly a deposity v cévách 56 thyly tenkostnné 58 gumy a jiné usazeniny v jáde Základní vláknité pletivo 61 vlákna s tekami nebo nepatrnými dvojtekami Pehrádkované libriformní vlákna a pásy vláken podobných parenchymu 66 libriformní vlákna bez pehrádek Tlouška stn libriformního vlákna 69 silnostnné Délka libriformního vlákna 72 900 1600 µm 73v 1600 µm Axiální parenchym 75 chybí nebo velmi ojedinlý Paratracheální axiální parenchym 78 paratracheální skupinový Typ bunk axiálního parenchymu / délka etzce 92 tyi (3 4) buky v etzci devního parenchymu 93 osm (5 8) buky v etzci devního parenchymu Šíka deových paprsk 97 šíka 1 3 buky 100v paprsky s vícevrstevnou ástí stejn širokou jako jednovrstevná ást Složení deových paprsk typy a umístní bunk 107 heterogenní ležaté buky s 2 4 adami stojatých a/nebo tvercových bunk 108 heterogenní ležaté buky s 4 a více adami stojatých a/nebo tvercových bunk Poet deových paprsk na 1 mm 115 4 12 Kanálky Kemiitany Technologické vlastnosti 132 kanálky obsahující latex nebo tanin 159 ástice oxidu kemiitého pítomny ve dev 160 pítomny v deových paprscích Poez výez je snadný a otupování nástroj minimální (Roek 2005). Sušení pomrn obtížné, je nutné toto devo sušit pomalu kvli sklonu k tvorb trhlin a deformací (dobe vyschlé devo již pracuje málo). Zpracování a opracování deva je bezproblémové, dobe se eže, loupe, krájí, hobluje, lepí, brousí, leští, moí i natírá. Begemann (1962) uvádí, že je možné loupání i bez pedchozího paení. 36

Fyzikální a mechanické vlastnosti Devo má nízké hodnoty mechanických pevností, je málo houževnaté, stedn pružné. Tab. 6 Fyzikální a mechanické vlastnosti Virola spp. (Tropix 2009, Roek 2005) Vlastnost deva Tropix Roek Wagenführ 3 (2009) (2005) (2000) Hustota (kg/m 3 ) 520 1 533 550 Koeficient objemového sesychání 0,58 0,46 0,53 Radiální sesychání (%) 5,6 5,4 3,6 Tangenciální sesychání (%) 9,5 9,8 9,0 Mez nasycení vláken (%) 34 Modul pružnosti v tahu (MPa) 12 430 1 10 300 2 11 600 Pevnost v tlaku (MPa) 37 1 37 35,3 Pevnost v ohybu (MPa) 65 1 71 59 1 pi vlhkosti 12 % 2 modul pružnosti v ohybu 3 Virola surinamensis Trvanlivost a impregnovatelnost Devo je oznaováno jako málo trvanlivé, snadno podléhá plísním, houbám (tída 5 netrvanlivé), hmyzu (náchylné) i termitm (S náchylné) (Tropix 2009). Je nezbytné devo chránit ochrannými postiky od skácení až do vysušení eziva. Toto devo rovnž podléhá psobení bakterií, což má za výsledek vznik zápachu, který mže dokonce petrvávat i v hotových pekližovaných deskách (Kukachka 2009). Odolnost se snižuje ve vlhkém prostedí, proto se doporuuje použití v prostedí chránném ped povtrností a bez psobení vlhkosti (tída 1). Virola se adí mezi deviny lehce až stedn tžce impregnovatelné. Pi použití ve venkovním prostedí snadno dochází k zamodrání deva (Begemann 1962). Použití Virola se využívá jako náhrada za deviny s obchodním názvem okoume (Aucoumea klaineana) nebo ilomba (Pycnanthus angoensis) pi výrob pekližovaných desek. Další použití: hraky, modeláství, nábytek, bedny, bednní, šindele, truhláské výrobky do interiéru, zápalky, vnitní obložení, vláknité a tískové desky, krájené dýhy, krabice na cigarety (Tropix 2009). 37