1 GEOLOGIE Z geologického hlediska jde o monotónní sled stfiídajících se drob a bfiidlic kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika v pfiirozen ch skalních v chozech. Bfiidlice jsou slabû oblastnû pfiemûnûny ve stadiu slabé kontaktní metamorfózy a anchimetamorfózy. Na nûkolika místech jsou v bfiidlicích Ïíly tonalitového porfyritu. Z pûd mají pfievahu stfiednû úïivné aï kyselé rankery a protorankery. KVùTENA Na oslunûn ch skalních stûnách roste spoleãenstvo tafiice skalní a kostfiavy sivé (Alysso saxatilis-festucetum pallentis), na such ch drolinách spoleãenstvo ploníku chluponosného a chmerku vytrvalého (Polytricho piliferi-scleranthetum perennis). Souãástí tûchto spoleãenstev je fiada vzácn ch druhû, napfi. kfiivatec ãesk (Gagea bohemica), vzácné jestfiábníky (napfi. Hieracium schmidtii) a chlupáãky (napfi. Pilosella cymosa, P. echioides). Na vrcholov ch plo inkách obohacen ch spra í se vyskytují spoleãenstva kostfiavov ch teplomiln ch trávníkû, v nichï dominuje kostfiava Ïlábkatá (Festuca rupicola) a k. walliská (F. valesiaca) spolu s tr zelem kardolist m (Erysimum crepidifolium), modfiencem tenkokvût m (Muscari tenuiflorum) a fytogeograficky mezním prvkem omanem nûmeck m (Inula germanica). 1 Oman nûmeck (Inula germanica) se ve stfiedních âechách vyskytuje na nûkolika málo lokalitách pfiedev ím v Praze a ve stfiedním Polabí. a Strmé svahy pod zfiíceninou, kde se stfiídají skalní hfibety skfiovinat mi úïlabinami. Vr hách rostou teplomilné kfioviny s pfievahou hlohû (Crataegus sp.), rûïí (Rosa sp.) a slivonû trnité (Prunus spinosa), v jejich lemech spoleãenstvo kakostu krvavého (Geranium sanguineum) atfiemdavy bílé (Dictamnus albus). Na vystupujících skalních ostroïnách lze pozorovat v razn rozdíl ve vegetaci oslunûné jiïní stûny s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis) oproti zastínûné stûnû severní, na které roste pouze vfies obecn (Calluna vulgaris) a metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa). Úpatí skal bylo zalesnûno trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia), kter úspû nû postupuje roklemi do horních ãástí svahu. ZVÍ ENA Jedná se o velmi v znamnou lokalitu teplomil- památka Baba Skály a stránû nad Ïelezniãní tratí na levém bfiehu Vltavy jiïnû od ústí áreckého (Lysolajského) potoka. Dejvice 185 6 m V mûra: 7, ha Vyhlá eno: 198 Na území pfiírodní památky rostou spoleãenstva skal, skalních spár a drolin na strm ch stûnách, vrcholové plo inky obohacené spra í porûstají teplomilné trávníky. R hy a rokle zarûstají teplomilné kfioviny a vysázen akát. Jde o bohaté nalezi - tû teplomilné fauny. Území je pod antropick m tlakem jiï od pozdní doby kamenné na navazující plo inû bylo prokázáno pravûké sídli tû. 90
Praha 4 5 ného hmyzu se zcela mimofiádnou faunou. Z blanokfiídl ch zde Ïije fiada vzácn ch druhû, napfi. samotáfiské vãely (Megachile apicalis, jiïní druh Rophites algirus, Anthophora aestivalis), zlatûnky Chrysis scutellaris, Ch. ruddii vázané na nejteplej í stanovi tû, jízlivka Allodynerus delphinalis, bodru ka Cephus pulcher, kutilky Belomicrus italicus a Ammoplanus perrisi, teplomilná kutilka Cerceris albofasciata apaliãatka Corynis obscura, vázaná na kakost krvav. Z dal í teplomilné stepní entomofauny mûïeme jmenovat cvrãivce révového (Oecanthus pellucens), kobylku Leptophyes albovittata, stepního kfiíse Enantiocephalus cornutus, Ïije tu mnoho druhû vzácn ch plo tic (napfi. oãnatka Leptopus marmoratus, síènatka Tingis auriculata a drobné, strukturou povrchu pfiekrásné síènatky Galeatus maculatus a G. spinifrons). ZbroukÛ je tu napfi. drobn stepní krasec Cylindromorphus bifrons, stepní krasci Habroloma geranii vyvíjející se v kakostu krvavém, Agrilus auricollis vyvíjející se na jilmu habrolistém, ze stfievlíkovit ch druhy Notiophilus rufipes, Dyschirius bonellii, Masoreus wetterhalli a Cymindis axillaris. Z mandelinkovit ch bylo zji - tûno pfies 0 druhû, napfi. reliktní Coptocephala rubicunda, Labidostomis lucida a Cryptocephalus elegantulus, C. vittula, Entomoscelis adonidis, Luperus flavipes, Longitarsus noricus, L. foudrasi, L. helvolus, L. nanus, L. minusculus, Argopus ahrensi, Dibolia cynoglossi, Psylliodes illyricus, P. instabilis, z nosatcovit ch bezkfiídlí stepní Otiorhynchus velutinus, O. fullo, Omias rotundatus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus, T. rectus, T. angustisetulus a T. asperatus, dále druhy Apion penetrans, A. ruficrus, Comasinus setiger, Sibinia phalerata, Donus tessellatus, Hypera fuscocinerea, Ceutorhynchus ignitus, C. lukesi, C. rhenanus, Gymnaetron plantaginis, Rhamphus subaeneus, vzácní tesafiíci Oberea erythrocephala vyvíjející se vpry ci chvojce a Phytoecia pustulata vyvíjející se na fiebfiíãku. Zvelkého bohatství mot lû zde najdeme napfi. mûru osenici mnohoskvrnnou (Chersotis multangula) ao. bodlákovou (Dichagyris candelisequa), modráska Scolitantides orion vázaného na rozchodník a nesytku Èovíkovou (Synansphecia triannuliformis), drobné teplomilné mot ly vakono e Eumasia parietariella a pernatu ku Marasmarcha lunaedactyla, je zde i vzácn stepní obaleã Pelochrista infidana Ïijící na pelyàku ladním a velmi vzácn stepní pouzdrovníãek Coleophora galatellae. Z pavoukû zde Ïije stepník rud (Eresus cinnaberinus), vzácn teplomiln slíìák Alopecosa schmidti, zápfiedník Clubiona brevipes, skákavka Talavera aequipes, skálovka Zelotes longipes a ostník Ero aphana. Fauna mûkk Û je pomûrnû chudá, za zmínku stojí v znamn druh sutí Oxychilus glaber a citliv druh skalních stepí Pupilla triplicata. Îila zde ohroïená je tûrka zelená (Lacerta viridis). Je tu téï ãasté hnízdi tû po tolky obecné (Falco tinnunculus), z pûvcû Èuh ka obecného (Lanius collurio) a bûïn ch kfiovinn ch druhû (pûnic apod.). V minulosti zde hnízdily kavky obecné (Corvus monedula). HISTORIE V pozdní dobû kamenné na lokalitû existovala v inná osada kultury nálevkov ch pohárû. Osídlení star í doby bronzové dokládá nûkolik desítek hrobû kultury únûtické. U nedalekého kostela sv. Matûje byly nalezeny ãtyfii depoty bronzov ch pfiedmûtû, patrnû v robky zdej í specializované osady doby bronzové. Z dálky viditelná zfiícenina pfii vrcholu je romanticky dostavûná na star ím základû. VYUÎITÍ Vminulosti byla ecese kfiovin brzdûna pravidelnou pastvou a vypalováním. Na vybran ch plochách jsou trvale odstraàovány nálety kfiovin, probíhá fiízená pastva. V souãasnosti je území pfiírodní památky na polohách s hlub í pûdou silnû zarostlé ovsíkem vyv en m. POZNÁMKA V letech 000 aï 00 probíhala v stavba Ïelezniãního koridoru, pfii které byly stûny skal ãi tûny a zaji Èovány sítûmi. Tento technick zásah znaãnû po kodil pfiedev ím spoleãenstva skal. BIBLIOGRAFIE, 11, 10, 11, 16, 169, 17, 0,, 59, 80, 08, 15, 0, 5, 8, 4, 47, 55, 66, 78, 79, 8, 94 MAPA ÚZEMÍ strana 47 6 4 Koncem dubna se na skalních stepích vzácnû objevuje pochybek prodlouïen (Androsace elongata), jednoletá rostlina z ãeledi prvosenkovit ch. 5 Miscophus niger (velikost 5 mm) patfií mezi na e nejvzácnûj í kutilky, známa je zatím pouze ze tfií lokalit ve vltavském údolí na severu Prahy. 6 Zrnovka tfiízubá (Pupilla triplicata), v raznû teplomiln druh skalních stepí. 91
1 1 Celkov pohled na ãást defilé Barrandovsk ch skal. Bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago) je charakteristick m druhem v slunn ch skal a kamenit ch strání v tepl ch oblastech. Hvûzdovka bradavková (Geastrum corollinum), vzácná bfiichatkovitá houba rostoucí u nás na skalních stepích v nejteplej ích oblastech. Národní pfiírodní památka GEOLOGIE Témûfi souvisl geologick profil v podobû skalních v chozû a stûn opu tûn ch lomû zaãíná motolsk m souvrstvím s bazaltov m vulkanismem umalé Chuchle, pokraãuje kopaninsk m a poïársk m souvrstvím siluru (wenlock, ludlow, pfiídolí), lochkovsk m, praïsk m a zlíchovsk m souvrstvím devonu (lochkov, prag, zlíchov). Jedná se o jeden z nejlep ích geologick ch profilû hraniãními polohami mezi silurem a devonem a mezi stupni spodního devonu. Sv m zpûsobem je ojedinûl sled graptolitov ch zón v nadloïí bazaltové intruze nad Malou Chuchlí. V znamná nalezi tû zkamenûlin jsou v motolském souvrství (graptoliti), ve svrchních polohách kopaninského apoïárského souvrství (hlavonoïci, mlïi, gastropodi a ramenonoïci) a ve spodních polohách praïského souvrství (trilobiti). Zcela v jimeãn mezinárodní v znam má nalezi tû zkamenûlin (pfieváïnû koráli, mechovky, ramenonoïci, trilobiti a lilijice) v lomu U kapliãky ve spodních ãástech zlíchovského souvrství. Poskytuje unikátní doklady o útesov ch strukturách ve svrchní ãásti spodního devonu v oblasti dne ních Kavãích hor na protûj ím (pravém) vltavském bfiehu a doklady o Ïivotû na tûchto útesech. Zcela jedineãné je zde bohatství zkamenûlin (nûkolik set druhû z rûzn ch Ïivoãi n ch skupin), které jsou navíc velmi dobfie zachovány díky zvlá tnímu zvûtrávání vápencû a lze je uvolàovat z horniny plavením. Znaãná ãást materiálû pocházejících z tohoto nalezi tû zûstává zatím nezpracovaná a obsahuje fiadu pro vûdu nov ch druhû. Je to mimo jiné i proto, Ïe nalezi - tû nebylo známo Barrandovi, Barrandovské skály Lev svah údolí Vltavy a skalní srázy v délce km, rozdûlené na dvû ãásti mezi Hluboãepy a Malou Chuchlí. Hluboãepy, Malá Chuchle 196 70 m V mûra: 11,5 ha Vyhlá eno: 198 Pfiedmûtem ochrany je unikátní geologick profil dokumentující v voj praïské prvohorní pánve v siluru a devonu a v voj Ïivota v tomto období. Souãástí profilu jsou mezinárodnû v znamné stratotypy ãesk ch stupàû prag a zlíchov (devon), opûrn profil ke globálnímu stratotypu hranice silur-devon v âechách, oblastní stratotypy praïského a zlíchovského souvrství, mezinárodnû v znamné typické lokality zkamenûlin a jedineãná Barrandova skála s detailnû zvrásnûn mi vápenci lochkovského souvrství, která je nejstar ím chránûn m územím geologického charakteru v âechách (od roku 1884). Na otevfien ch skalách se vyskytují teplomilné ekosystémy. protoïe v jeho dobû je tû nebylo odkryto tûïbou v lomu U kapliãky. PÛdní pomûry charakterizuje pestrá mozaika rûzn ch variet rankerû, rendzin a pararendzin s men ími enklávami bazick ch kambizemí. 9
Praha 4 KVùTENA V chozy vápencû, bfiidlic a diabasû jsou zarostlé v sadbou akátu (Robinia pseudacacia) a mahalebky obecné (Padellus mahaleb) s hojn m hlohem (Crataegus sp.). Jen ojedinûle se prosazují druhy pûvodní ipákové doubravy, napfi. dub p fiit (Quercus pubescens) a dfiín jarní (Cornus mas). Na men ích svûtlinách najdeme neuzavfiené porosty xerotermních druhû, k nimï patfií sesel siv (Seseli osseum), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), devaterníãek ed (Rhodax canus), na svislé stûnû tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Z bfiichatkovit ch hub tam byla nalezena vzácná hvûzdovka bradavková (Geastrum corollinum). ZVÍ ENA Na otevfien ch plochách se zachovala spoleãenstva teplomiln ch bezobratl ch Ïijí zde plïi skalních stepí Granaria frumentum a Pupilla sterri. Na vlhãích místech byl zji tûn západokarpatsk plï Plicuteria lubomirskii, kter zde má jednu z nejzápadnûj ích lokalit svého celkového roz ífiení. Xerotermofilní spoleãenstva dále ob vají nûktefií reliktní stepní stfievlíãci (Notiophilus rufipes, Harpalus serripes, Panagaeus bipustulatus), z fytofágních broukû mandelinkovití Aphthona herbigrada, Longitarsus helvolus, Dibolia rugulosa, D. cynoglossi, Psylliodes illyrica, P. instabilis, Cassida pannonica, nosatcovití Apion melancholicum, A. penetrans a stepní bezkfiídlé druhy Trachyphloeus spinimanus, T. angustisetulus, T. asperatus a Otiorhynchus fullo, z mot lû pak napfi. oba na e druhy otakárkû. Z pavoukû je v znamn stepník rud (Eresus cinnaberinus), jehoï kontrastnû zbarvené sameãky lze spatfiit na konci léta a na zaãátku podzimu. VYUÎITÍ Bylo by vhodné postupnû odstraàovat akát a umoïnit sukcesi k ipákové doubravû a udrïovat bezlesí na skalních ostroïnách. Pro ochranu skalních stûn je nutno pravidelné odstra- Àování náletû dfievin. V pfiípadû vût ího naru ení stûn profilu vûtráním je zapotfiebí provádût jejich ãi tûní ve spolupráci s odborn mi v zkumn mi geologick mi pracovi ti, která zároveà zajistí záchrann v zkum. Sbûry zkamenûlin jsou moïné pouze v sutích (ãerné bfiidlice s graptolity u Malé Chuchle). Na ostatních nalezi tích mohou paleontologické sbûry provádût pouze vûdecká pracovi tû po pfiedbûïné konzultaci s orgány ochrany pfiírody. Vefiejnosti je území pfiírodní památky zpfiístupnûno nauãnou stezkou vedoucí po silnici podél celého profilu. BIBLIOGRAFIE 96, 97, 11, 15, 157, 159, 16, 186, 11, 59, 08, 15, 0, 4, 47, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 45 4 Severní ãást NPP Barrandovské skály pfiedstavuje mohutn odkryv ve spodnodevonsk ch vápencích praïského aï zlíchovského stupnû; vpravé ãásti proslul lom U kapliãky, kde rozvûtralé vápence obsahují mnoïství voln ch zkamenûlin. 5 Detailnû provrásnûné vrstvy devonsk ch vápencû. 6 Devonské lilijice z nalezi tû U kapliãky. 5 6 9
1 GEOLOGIE Spra ov pokryv s hlubok mi spra ov mi pûdami typu hnûdozemí a zhnûdl ch ãernozemí pfiekr vá horniny svrchní kfiídy, zvlá tû cenomanské pískovce. KVùTENA Souãasné lesní porosty jsou sloïeny ze star ch exempláfiû dubû (Quercus sp.), lip (Tilia sp.), javorû (Acer sp.), buku lesního (Fagus sylvatica) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), které postupnû doïívají avporostu probíhá pfiirozená obnova pfiedev ím javoru, jasanu, pfiípadnû lípy jako druhû stínomiln ch, zatímco svûtlomiln dub se prakticky nezmlazuje. Kefiové patro tvofií bez ãern (Sambucus nigra) a srstka angre t (Ribes uva-crispa). Bylinné patro vût inou chybí aï na svûtlej í místa u cest, kde je moïno najít napfi. ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana) vyskytující se hojnûji nejblíï v Polabí anebo ojedinûle violku divotvárnou (Viola mirabilis), kfiivatec nej- 1 Zlom mohutného buku zniãeného parazitick m choro em lesklokorkou Pfeifferovou. Bíle aï rûïovû kvetoucí ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana) je druhem vlhãích humózních lesû; na území Prahy je pomûrnû vzácn. Pohled do interiéru lesního porostu s jednotliv mi star mi stromy a ãetn m zmlazením. men í (Gagea minima) avraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia). Po dvou stech letech po zaloïení porostu lze pozorovat jen velmi pozvolné znovuosídlení bylinného patra lesními druhy. Z hub se vyskytuje bohatá dfievní mykoflóra na leïících vûtvích a kmenech listnáãû. Z choro Û to je velmi vzácná vytrvalá lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi), která zniãila star buk a dnes roste na jeho zlomu, a rovnûï parazitick, jednoleté plodnice tvofiící rezavec dubov (Inonotus dryadeus), kter byl nalezen na bázi Ïivého starého kmene dubu. Z hojnûj ích choro Û se tam vyskytuje outkovka rumûlková (Pycnoporus cinnabarinus) a o. francouzská (Trametes gallica). památka BaÏantnice vsatalicích Les na severov chodním okraji Satalic spojen ochrann m pásmem s PR Vinofisk park. Satalice ZVÍ ENA Území je refugiem lesní fauny. Z mûkk Û zde Ïijí napfi. citliví lesní plïi Semilimax semilimax, Acanthinula aculeata, Vitrea contracta; vyskytují se nûkteré pralesní druhy broukû vázané na dutiny star ch stromû, jako napfi. kovafiík Ludius ferrugineus, nûktefií nosatcovití (Acalles echinatus a A. commutatus) dokládají kontinuální trvání lesa, Ïije zde i vzácn stfievlíãek Laemostenus terricola (vázan na zemní dutiny) a vzácní stfievlíci Leistus rufescens, Nebria brevicollis, Trechus obtusus a Badister lacertosus. PrÛzkum mot lû zjistil 48 druhû, a to i nûkteré vzácné (napfi. vakono Proutia betulina, vázan na bfiízu) a neobvykle velk poãet druhû vázan ch sv m v vojem na odumfielou organickou hmotu vãetnû v ptaãích hnízdech se vyvíjejícího mola Tinea semifulvella, makadlovky Carpatolechia fugitivella a mûry Herminia tarsicristalis. Îije zde i ustupující píìalka Abraxas grossulariatus. Z pavoukû zde byl napfi. zji tûn teplomiln kontrastnû zbarven bûïník Synaema globosum a listovník Philodromus dispar. Dále v PP Ïijí nûkteré relativnû bûïné druhy plazû a obojïivelníkû, druhovû pomûrnû poãetná je pfieváïnû lesní avifauna mj. datel ãern (Dryocopus martius), Ïluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis), slavík obecn (Luscinia megarhynchos) nebo krahujec obecn (Accipiter nisus). 64 7 m V mûra: 15,7 ha Vyhlá eno: 1951 BaÏantnice byla zaloïena na polích v 18. století souãasnû s parkem ve Vinofii a obehnána zdí. V souãasnosti ji tvofií soubor star ch listnat ch stromû s nitrofilním podrostem. Typické pfiedstavitele lesní fauny lze nalézt i mezi savci (my ice lesní Apodemus flavicollis a norník rud Clethrionomys glareolus). VYUÎITÍ BaÏantnice je souãástí rekreaãního zázemí severní ãásti Prahy a je alejemi spojena svinofisk m parkem a obcí Vinofi. Hospodafiení v lesním porostu je tfieba provádût citlivû, zamûfiit se na nutné sanace nebezpeãn ch star ch stromû podél cest a podpofiit pfiirozené zmlazení dubu. BIBLIOGRAFIE 0, 48, 11, 118, 14, 194, 59, 80, 06, 10, 0, 47, 66, 79, 81, 8, 9 MAPA ÚZEMÍ strana 4 94
Praha památka Bílá skála Rozsáhl opu tûn lom a pfiilehlé skály a svahy na pravém svahu údolí Vltavy nad Povltavskou ulicí mezi nemocnicí Bulovka a Ïelezniãním mostem. LibeÀ GEOLOGIE Na území pfiírodní památky je v opu tûném lomu odkryta hranice mezi stupni dobrotiv a beroun (ordovik). Smûrem k severozápadu vychází dobrotivské souvrství na povrch pfiirozen m plo n m odkryvem na hfiebenu, sklánûjícím se k západnímu portálu Ïelezniãního tunelu. Opu tûn m stûnov m lomem západnû od infekãního pavilonu nemocnice Bulovka jsou odkryty fievnické kfiemence. NadloÏní libeàské souvrství je mûlce 185 58 m V mûra: 7,7 ha Vyhlá eno: 1988 Pfiedmûtem ochrany je geologick profil v podobû skalních v chozû a stûny opu tûného lomu, dokumentující v voj celosvûtovû klasické praïské prvohorní pánve v ordoviku a v voj Ïivota v tomto období. Souãástí pfiírodní památky je i nûkolik mezinárodnû v znamn ch typick ch nalezi È zkamenûlin a stratotyp libeàského souvrství, které je oblastní litostratigrafickou jednotkou ordoviku. Území je jednou ze dvou lokalit stenoendemického jefiábu dubolistého (Sorbus quernea). zakryto a letenské souvrství odkr vá Ïelezniãní záfiez jihov chodnû od dolního konce ulice Bulovka. Cel profil je v znamn z hlediska litologického v voje ordoviku. Území je klasické z hlediska v skytu mûlkovodní skolitové facie v pobfieïních fievnick ch pískovcích. Z pûd pfievládají kyselé rankry. KVùTENA Vût í ãást území je kryta velmi sporou vegetací, na vrcholu je mal porost biko- vé doubravy (Luzulo albidae- -Quercetum) a ochuzené teplomilné trávníky. Zajímav je v skyt kostfiavy drsnolisté (Festuca brevipila). Endemick jefiáb Sorbus quernea zde má jednu ze dvou dosud znám ch lokalit. ZVÍ ENA Jde o stanovi tû teplomiln ch druhû bezobratl ch, napfi. plïe páskovky Ïíhané (Cepaea vindobonensis) a kvorovky Catajapyx aquilonarius. Z mot lû se tu vyskytuje napfi. nesytka Èovíková (Synansphecia triannuliformis).zv znamn ch reliktních druhû broukû zde Ïijí nosatcovití Polydrusus pterygomalis a Brachysomus setiger. Dfiíve zde Ïila populace je tûrky zelené (Lacerta viridis), která patrnû jiï vymizela. VYUÎITÍ Území je kromû svahu nad západním portálem tunelu pod Bílou skálou zarostlé náletov mi dfievinami, zejména trnovníkem akátem. Znaãné plochy hald pod lomem jsou zarostlé kfiovinami. Lomové a záfiezové stûny jsou udrïovány bez kfiovin. BIBLIOGRAFIE 11, 118, 145, 16, 59, 80, 06, 09, 10, 0, 47, 66, 79, 81, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 50 1 Pohled na uklonûné lavice fievnick ch kfiemencû. Jefiáb dubolist (Sorbus quernea) je praïsk endemit. Pozná se podle tupû laloãnat ch listû, které pfiipomínají listy dubu. Trilobit Nobiliasaphus repulsus zordovick ch bfiidlic dobrotivského souvrství. 1 95
1 GEOLOGIE Jednotvárn sled stfiídajících se drob a bfiidlic kralupsko-zbraslavské skupiny (svrchní proterozoikum) je viditeln v pfiirozen ch skalních v chozech. Bfiidlice jsou slabû oblastnû pfiemûnûny ve stadiu slabé kontaktní metamorfózy a anchimetamorfózy. V jihozápadním cípu PP Bohnické údolí vychází na povrch Ïíla alterovaného bazaltu. Na skalách jsou pomûrnû chudé protorankery, na svazích rankery aï mûlãí kambizemû. KVùTENA Velké ãásti svahû jsou zarostlé teplomiln mi kfiovinami (Berberidion), dal í v voj smûfiuje k bfiekové doubravû (Sorbo torminalis-quercetum) jako potenciální pfiirozené vegetaci. JiÏ dnes jsou zde porosty dubu zimního (Quercus petraea) a jefiábu bfieku (Sorbus torminalis). Na strm ch skalních stûnách rostou tafiicová spoleãenstva (Alysso saxatilis-festucetum pallentis), na sutích pod skalami lemové spoleãenstvo kakostu krvavého a tfiemdavy bílé (Geranio-Dictamnetum). Na horních okrajích skal se vyskytují hojné populace teplomiln ch jednoletek, k nimï patfií penízek prorostl (Thlaspi perfoliatum) nebo plevel okoliãnat (Holosteum umbellatum) a jarní geofyt kfiivatec ãesk (Gagea bohemica). ZVÍ ENA Fauna teplomiln ch bezobratl ch je soustfiedûna na stepní plochy a skalní v - 1 Jefiáb bfiek (Sorbus torminalis) je dfievinou teplomiln ch doubrav, vykvétá v kvûtnu. Pohled do údolí ukazuje skalní v chozy proterozoick ch bfiidlic stfiídané listnat mi porosty na sutích. Na patû skalních v chozû se uplatní teplomilné lemy s tfiemdavou bílou. chozy. Napfi. z pavoukû to jsou snovaãky Theridion betteni, T. nigrovariegatum, nenápadnû zbarven bûïník Ozyptila blackwalli ãi skálovka Gnaphosa opaca. Z reliktních fytofágních broukû byli nalezeni mandelinkovití Coptocephala rubicunda, Longitarsus foudrasi, L. helvolus, L. celticus, Argopus ahrensi, Psylliodes instabilis, Cassida rufovirens, z ãeledi Anthribidae Choragus sheppardi, nosatcovití Apion penetrans, Rhamphus subaeneus, stepní bezkfiídlí Trachyphloeus rectus, T. angustisetulus a T. asperatus a dále vzácn kvûtomil Omophlus rufitarsis. Tato fauna je v posledních desetiletích vytlaãována faunou kfiovinn ch formací teplého listnatého lesa reprezentovanou napfi. pavouky cedivkou Amaurobius jugorum ãi estioãkou Harpactea hombergi, mot lem hfibetozubcem Ptilophora plumigera a nûkolika lesními druhy stfievlíkû (napfi. Pterostichus oblongopunctatus). Hnízdí zde bûïní ptáci kfiovin a pfiímûstsk ch lesû. VYUÎITÍ Je provádûna pravidelná údrïba úpatí skalních v chozû a odstraàování kfiovin, aby byl zaji tûn rozvoj svûtlomilné skalní vegetace a teplomiln ch lemû. BIBLIOGRAFIE 91, 11, 16, 166, 178, 59, 08, 1, 15, 0,, 4, 47, 57, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 46 památka Bohnické údolí Skalnat prav svah dolní ãásti údolí Bohnického potoka v délce 500 m. Bohnice 186 67 m V mûra: 4,59 ha Vyhlá eno: 198 Lokalitu tvofií jiïnû orientované svahy hlubokého údolí Bohnického potoka s vystupujícími skalami kysel ch bfiidlic s teplomilnou skalní kvûtenou a zvífienou. 96
Praha 1 památka Branické skály Opu tûn stûnov lom a pfiilehl zalesnûn pozemek nad ním severov chodnû od kfiiïovatky ulic Modfianská a Stará cesta, a jihov chodnû od nûho leïící jihozápadní úboãí kolního vrchu (6,5 m n. m.). Braník 190 64 m V mûra: 9,1 ha Vyhlá eno: 1968 Geologick profil dokumentuje v voj klasické praïské prvohorní pánve v siluru a devonu a v voj Ïivota v tomto období. V lokalitû se nachází i nûkolik mezinárodnû v znamn ch typick ch nalezi È zkamenûlin, zejména v b valém Branickém lomu (praïské souvrství, prag, devon). Nejv znamnûj í je opûrn profil hranicí mezi ludlowem a pfiídolím ke globálnímu mezinárodnímu stratotypu touto hranicí. Rostou zde zbytky teplomilné vápnomilné skalní kvûteny. GEOLOGIE Témûfi souvisl geologick profil v podobû skalních v chozû a stûn opu tûn ch lomû zaãíná u kostela sv. Prokopa v Braníku svrchní ãástí motolského souvrství (wenlock, silur) a pokraãuje k severu spodními polohami a svrchní ãástí kopaninského souvrství (ludlow, silur) a spodní ãástí poïárského souvrství (pfiídolí, silur). Dále je profil zakryt svahov mi ulo- Ïeninami a navazuje aï profil oblastního stratotypu praïského souvrství (prag, devon). V znamná jsou typická nalezi tû zkamenûlin v hraniãních polohách motolského a kopaninského souvrství, v hraniãních vrstvách kopaninského a poïárského souvrství (obecnû mûkk i a ramenonoïci) a v praïském souvrství (trilobiti a velcí mlïi). V znamn je téï v choz lavice hlavonoïcového vápence branického typu na hranici kopaninského a poïárského souvrství, kter je zároveà opûrn m profilem ke globálnímu hraniãnímu stratotypu mezinárodního oddûlení pfiídolí (nejvy í silur). Na svazích a skalách nalezneme rûzná v vojová stádia rendzinov ch pûd, na plo inû kambizemû. KVùTENA Na Branické skále byla pûvodní vegetace zcela rozru ena lomovou ãinností. Plo ina nad lomem byla po ukonãení tûïby osázena borovicí ãernou (Pinus nigra). Na okrajích tohoto porostu roste místy dfiín jarní (Cornus mas), kter mohl b t téï vysazen. Na lomo- 1 Strmû uloïené lavice spodnodevonsk ch vápencû odkryté v b valém lomu. Pohled z protûj ího (levého) bfiehu Vltavy. 97
4 5 Po tolka obecná (Falco tinnunculus) hnízdí s oblibou na skalách, v lidsk ch sídlech i na vûïích a jin ch budovách. Nymfa kobylky zelené (Tettigonia viridissima), druhu doprovázejícího i pfiímûstskou zeleà. 4 MuchomÛrka Vittadiniho (Amanita vittadinii), velmi vzácná lupenatá houba, typická mimo les na polostepních such ch stráních, bûlavû zbarvená, se upinat m tfienûm. 5 Xerofilní trávy jako je kostfiava sivá nebo pûchava vápnomilná zarûstají spáry vápencové skály. vé stûnû je moïné pozorovat pfiirozené osídlování spár a terásek zejména pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans) a na zbytcích pûvodní skály najdeme ojedinûle kavyl vláskovit (Stipa capillata) nebo modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum). kolní vrch je z ãásti zarostl kfiovinami, pfiesto na nelesní enklávû na vrcholu najdeme kavyl IvanÛv (Stipa joannis) a k. sliãn (S. pulcherrima), vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa) a dal- í xerotermní druhy. Bezlesí je trvale udrïováno. Z lupenat ch hub se nahofie nad skalami vyskytla vzácná teplomilná muchomûrka Vittadiniho (Amanita vittadinii). ZVÍ ENA Na Branické skále se zachovaly zbytky teplomilné stepní fauny, napfi. plïi Granaria frumentum a Pupilla sterri. Z mandelinkovit ch broukû to jsou Cryptocephalus fulvus, Longitarsus celticus, Dibolia cynoglossi, reliktní Psylliodes instabilis, z nosatcovit ch reliktní bezkfiídlí Otiorhynchus velutinus, O. rugosostriatus, O. fullo, Peritelus leucogrammus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus a T. asperatus, dále Apion penetrans a Sitona inops. Z mot lû zde byly zaznamenány oba druhy otakárkû, dnes jiï nezvûstn okáã skalní (Chazara briseis) azblanokfiídl ch vzácná bylinná vosa bodru - ka Cephus pulcher. Z obratlovcû je zde poãetná populace je tûrky obecné (Lacerta agilis) a bûïnû na skále hnízdící po tolka obecná (Falco tinnunculus). Ve tolách na úpatí skalní stûny pfiíleïitostnû zimují netop fii. VYUÎITÍ památka poskytuje historické doklady o tûïbû vápence na v robu proslulého praïského staromûstského hydraulického vápna, které bylo pouïíváno pfii v stavbû mûsta v 19. a poãátkem 0. století. NepÛvodní lesní porost na Branické skále je tfieba postupnû rekonstruovat na ipákovou doubravu, na kolním vrchu udrïovat bezlesí. Geologické v chozy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a zasucením. Zejména Branická skála v znamn krajinn prvek, by mûla b t pravidelnû zbavována náletû dfievin. BIBLIOGRAFIE 11, 158, 159, 16, 186, 59, 80, 0, 4, 47, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 4 98
Praha 1 památka Cihelna vbaïantnici Hlini tû b valé cihelny, severozápadnû od kfiíïení Mladoboleslavské ulice se Ïeleznicí. Hloubûtín GEOLOGIE Jde o jeden z nejv znamnûj ích odkryvû jílovcû a pískovcû peruckého a korycanského souvrství (cenoman) ãeského kfiídového útvaru. Perucké jílovce obsahují v jimeãnû dobfie zachované zkamenûliny rostlin. V podloïí vycházejí bfiidlice bohdaleckého souvrství s bohatou faunou (zejména trilobiti aramenonoïci), která je v jimeãnû dobfie zachovaná ve vápencov ch konkrecích. PÛdní profil vût- inou není vytvofien, na spra ích jsou relikty ãernozemû. KVùTENA Území pfiírodní památky bylo v minulosti plo nû odlesnûno a vyuïíváno pfiedev ím pro pastvu. Souãasné lesní porosty jsou druhotné, pfievládá bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a dub letní (Quercus robur), 8 76 m V mûra:,48 ha Vyhlá eno: 1988 Pfiedmûtem ochrany je v znamn opûrn geologick profil ve svrchní kfiídû a v znamné nalezi - tû zkamenûl ch rostlin v cenomansk ch jílovcích avpodloïních ordovick ch bfiidlicích. v znamn je podíl nepûvodního trnovníku akátu (Robinia pseudacacia). Nejcennûj í fragmenty xerotermní vegetace ovliv- Àuje nestejnorod horninov podklad. Na ostrûvcích vápnité spra e jsou zachovány poslední malé zbytky kostfiavov ch trávníkû svazu Festucion valesiacae s ostfiicí nízkou (Carex humilis), kostfiavou Ïlábkatou (Festuca rupicola), krvavcem men ím (Sanguisorba minor) asmûlkem tíhl m (Koeleria macrantha), na kysel ch kfiídov ch horninách naopak zbytky acidofilní vegetace svazu Corynephorion canescentis s psineãkem tuh m (Agrostis vinealis), paliãkovcem edav m (Corynephorus canescens) a kyselkou obecnou (Acetosella multifida). Znaãná ãást území, kde byl v minulosti na- ru ován pûdní povrch zejména v souvislosti s tûïbou horniny, je zarostlá synantropní ruderální vegetací svazû Dauco-Melilotion a Arction lappae. Geologické odkryvy jsou osídlovány pion rskou vegetací. ZVÍ ENA Vúzemí byli podrobnûji zkoumáni Ïahadloví blanokfiídlí, ktefií jsou zde zastoupeni fiadou pozoruhodn ch druhû. Îijí zde vzácné teplomilné zlatûnky Chrysis analis a Ch. germari, Chrysura dichroa jen na nûkolika lokalitách vâeské republice zji tûné hrabalky Agenioideus usurarius a Auplopus rectus, vzácné, ãasto pískomilné kutilky Ammophila pubescens, Bembicinus tridens, Diodontus brevilabris, Solierella compedita a Tachysphex grandii a na území Prahy zcela ojedinûle se vyskytující vosa hrnãífika Discoelius dufourii. Z dal ích bezobratl ch byli nalezeni teplomilní pavouci zápfiedníci Cheiracanthium virescens a Clubiona compta, pískomilná skákavka Attulus distinguendus, která zde má jedinou známou lokalitu v âechách, skálovka Callilepis nocturna, bûïník Xysticus acerbus, dále teplomilná kobylka cvrãivec révov (Oecanthus pellucens) a zaznamenán byl téï v skyt stepního plïe Chondrula tridens. VYUÎITÍ K podpofie xerotermních trávníkû by pfiispûlo odstranûní dfievin v jejich nejbliï ím okolí. Je tfieba udrïovat geologick profil bez dfievin, aby byl pfiístupn pozorování a v zkumu. BIBLIOGRAFIE 96, 11, 59, 1, 14, 15, 16, 47, 66, 79, 8, 401 MAPA ÚZEMÍ strana 47 1 Celkov pohled na odkryv v cenomansk ch jílovcích a pískovcích. Nápadnû zbarven vzácnûj í nosatec Cyphocleonus dealbatus je potravnû vázán na vratiã obecn (délka 10 mm). Otisk listû druhohorní rostliny Grevilleophyllum constans. 4 Otisk listu druhohorního platanu Platanus laevis. 4 99
1 GEOLOGIE Protáhl hfibet je tvofien fieporyjsk mi vápenci, pod které se nofií slivenecké vápence, podrobnû popsané u lokality Cikánka II. PÛdy tvofií rûzné variety rendzin, pfieváïnû mûlké. KVùTENA Protáhl ploch hfibet vápencû je velice nepfiízniv m stanovi tûm pro uchycení dfievin, proto hostí pouze nízk trávník (Koelerio macranthae- -Stipetum joannis), kter silnû upomíná na subkontinentální step. Dominantou je kavyl IvanÛv (Stipa joannis), kter vytváfií spoleãnû se smûlkem tíhl m (Koeleria macrantha), kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca), k. Ïlábkatou (F. rupicola), lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia) a bojínkem tuh m (Phleum phleoides) ojedinûl xerotermní trávník, v nûmï se uplatàují mnohé kvetoucí druhy (napfi. chrpa chlumní Cyanus triumfettii, hlaváã Ïlutav 1 Trsnat smûlek tíhl (Koeleria macrantha) je charakteristickou trávou xerotermních trávníkû v nejteplej ích polohách. Parazitické kodulky (Mutillidae) jsou typick mi obyvateli such ch strání (délka 10 mm). a 4 Pohled na kavylovou step s dominantním kavylem Ivanov m (Stipa joannis). Scabiosa ochroleuca, devaterníãek ed Rhodax canus, len rakousk Linum austriacum). Z hub byla nalezena napfi. vzácná bfiichatka prá ivka Ïaludicovitá (Bovista tomentosa) ahvûzdovka bradavková (Geastrum corollinum). Národní pfiírodní památka ZVÍ ENA Hodnotná je i stepní fauna bezobratl ch. Z mûkk Û se vyskytují druhy skalních stepí Granaria frumentum, Pupilla sterri, z fytofágních broukû reliktní stepní mandelinkovití Coptocephala rubicunda, Cryptocephalus schaefferi, Galeruca pomonae, Aphthona atrocaerulea, A. herbigrada, Cassida pannonica ano- satcovití Apion penetrans, A. elongatulum, A. ruficrus, A. interjectum (monofág na jetelovci chlumním), Phrydiuchus topiarius, Gymnaetron plantaginis, Rhynchaenus ermischi a bezkfiídlí Otiorhynchus ligustici, O. fullo, Trachyphloeus alternans, ze stfievlíkovit ch Harpalus caspius roubali, Ophonus cordatus a Panagaeus bipustulatus, z blanokfiídl ch nápadná vzácná samotáfiská vãela Megachile lagopoda adrobná vãela Rophitoides canus. Druhovû velmi poãetná je fauna mot lû. Zji tûn zde byl napfi. druh zahrnut do evropského programu Natura 000 pfiástevník kostivalov (Euplagia quadripunctaria). Z avifauny zde byl zaznamenán napfi. budníãek men í (Phylloscopus collybita) ab. lesní (P. sibilatrix), rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a h l obecn (Pyrrhula pyrrhula). VYUÎITÍ Kavylovou step je vhodné obãas pfiepásat, jinak ponechat samovolnému v voji. POZNÁMKA PÛvodnû byly vyhlá eny dva samostatné chránûné pfiírodní v tvory Cikánka I a Cikánka II, které byly Cikánka I Vrcholová plo ina s pfiilehlou roklí km na jihov chod od Zadní Kopaniny, nad severním okrajem dob vacího prostoru Slivenec. Radotín 05 0 m V mûra: 4,59 ha Vyhlá eno: 1988 Rozlehl porost kavylové stepi, jak v Praze nemá obdoby, s bohatou xerotermní kvûtenou a zvífienou. vyhlá kou 95/9 Sb. slouãeny pod spoleãn název Cikánka I II v kategorii NPP. Vyhlá - kou ã. 190/000 Sb. byly opût rozdûleny a jejich kategorizace zmûnûna na stav zde uveden. BIBLIOGRAFIE 16, 0, 59, 4, 47, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 46 4 100
Praha 1 památka Cikánka II Stûna opu tûného historického lomu s geologick m profilem 150 m jiïnû od Cikánky I. Radotín 88 09 m V mûra: 0,1 ha Vyhlá eno: 1988 Opûrn profil ke globálnímu hraniãnímu stratotypu stupnû prag v âechách. Jde o v znamné typické nalezi tû zkamenûlin obklopené fragmenty xerotermních trávníkû. GEOLOGIE Geologick profil odkryt v lomu Ve Skále je v znamn m opûrn m profilem hranice devonsk ch stupàû lochkov prag k mezinárodnímu stratotypu této hranice v NPP Homolka ve Velké Chuchli. Profil umoïàuje mezinárodní korelaci konodontov ch a tentakulitov ch zón. Lom je souãástí typické lokality sliveneck ch vápencû a jedním z pûvodních slavn ch sliveneck ch lomû, ve kter ch je tûïba vápencû datována jiï od 1. století, kdy byly lomy v majetku rytífiského fiádu kfiíïovníkû s ãervenou hvûzdou aï do roku 19. Z lomû pochází napfi. vût ina datovan ch náhrobkû na starém Ïidovském hfibitovû v Praze, rûïové kostiãky na praïsk ch chodnících a obkladové kameny v mnoha kostelech a chrámech praïského baroka ze 17. a 18. století. PÛdy vût inou nevyvinuté. KVùTENA Na sutích v bezprostfiedním okolí geologického profilu roste pfiedev ím oïanka hroznatá (Teucrium botrys). Druhovû nejbohat í je xerotermní kostfiavov trávník na plo e nad profilem s kostfiavou waliskou (Festuca valesiaca) a kavylem vláskovit m (Stipa capillata). Z dal ích pozoruhodn ch druhû tu roste ãistec pfiím (Stachys recta), pupava obecná (Carlina vulgaris), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), ostfiice nízká (Carex humilis), devaterníãek ed (Rhodax canus) a locika vytrvalá (Lactuca perennis). Místy se nacházejí i plo ky porostû irokolistého xerotermního trávníku s váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum) a svefiepem vzpfiímen m (Bromus erectus), ve kter ch roste pro âesk kras typick pcháã bûlohlav (Cirsium eriophorum). Do tûchto porostû se ífií náletové dfieviny. Vyskytuje se zde i nepûvodní len rakousk (Linum austriacum). ZVÍ ENA Z blanokfiídlého hmyzu byla na tomto území nalezena lapka Dryinus tarraconensis na nejsevernûj í lokalitû v Evropû. Z ptákû zde byl zastiïen bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe), pûnice vla ská (Sylvia nisoria), p. hnûdokfiídlá (S. communis) a lindu ka lesní (Anthus trivialis), ze savcû kuna skalní (Martes foina), my ice lesní (Apodemus flavicollis) a m. kfiovinná (A. sylvaticus). VYUÎITÍ Opu tûn lom je tfieba chránit proti zarûstání dfievinami a pfied dal ím zasucováním v souvislosti s blízkou tûïbou vápencû. POZNÁMKA Hranice a nadmofiská v ka je uvedena podle skuteãné polohy profilu, závaznou lokalizaci a v mûru pro chybu ve vyhlá ce nelze stanovit. PÛvodnû byly vyhlá eny dva samostatné chránûné pfiírodní v tvory Cikánka I a Cikánka II, které byly vyhlá kou 95/9 Sb. slouãeny pod spoleãn název Cikánka I II v kategorii NPP. Vyhlá kou ã. 190/000 Sb. byly opût rozdûleny a jejich kategorizace zmûnûna na stav zde uveden. BIBLIOGRAFIE 16, 0, 59, 4, 47, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 46 1 Pohled na stûnu lomu s opûrn m profilem ke stratotypu stupnû prag. Paleãka zimní (Tulostoma brumale), typická, dosti hojná bfiichatkovitá houba na ich stepí a such ch strání, rostoucí vût inou mezi suchomiln mi mechy. OÏanka hroznatá (Teucrium botrys) se dobfie pozná podle sv ch pefienodíln ch listû. Roste na v slunn ch kamenit ch stráních a v âeském krasu je charakteristická pro vápencové sutû. 101
1 GEOLOGIE Nejstar í ãástí profilu je kopaninské souvrství (ludlow, svrchní silur) ukonãené 00 cm mocnou lavicí hlavonoïcového vápence a v jejím nadloïí poïársk m souvrstvím (pfiídolí, silur). Dal í vrstevní sled pokraãuje aï devonsk mi rozvûtran mi sliveneck mi vápenci spodního pragu v podobû 1 Zvrásnûné spodnodevonské vápence nad Ïelezniãní tratí. Bezkfiídl lalokonosec Otiorhynchus fullo Ïije pouze na stepních a lesostepních biotopech (délka 7,5 mm). Lze jej hodnotit jako indikaãní druh reliktního ekosystému. plaviteln ch bíl ch vrstev, které obsahují unikátnû zachovanou faunu (zejména ramenonoïce, tentakulity a trilobity). V nadloïí jsou mikritické vápence praïského souvrství. Obdobn vrstevní sled spodními polohami praïského souvrství (prag, spodní devon) je odkryt v jiïním zbytku stûny opu tûného lomu Bílá skála, v chodnû od Ïelezniãní trati. Do blízkosti tohoto lomu je tradiãnû kladeno místo, kde Joachim Barrande pfii náhodné procházce v roce 18 nalezl v lomu Bílá skála první trilobity a hlavonoïce. Typické nalezi tû v lochkovském souvrství (mlïi), známé Joachimu Barrandovi, bylo odkryto v dnes jiï skoro úplnû zavezeném lomu Bílá skála. Pfievládají rendzinové pûdy, zãásti druhotné. KVùTENA Na zachoval ch ãástech pfiirozen ch svahû jsou skalní spoleãenstva seselu sivého a kostfiavy sivé (Seselio glauci- -Festucetum pallentis). Xerotermní trávníky navazují na rozsáhlé porosty na Dívãích hradech v rámci PR Prokopské údolí. Z bfiichatkovit ch hub tu byla zaznamenána nehojná hvûzdovka vlasohlavá (Geastrum melanocephalum f. pilati). památka Ctirad Severní a v chodní svah kóty Dívãí hrady (96, m n. m.) a navazující svah severnû nad kótou aï po ulici Nov Zlíchov, pfieru en Ïelezniãním záfiezem a ulicí U Dívãích hradû. Radlice, Smíchov 5 06 m V mûra: 6,4 ha Vyhlá eno: 1988 Unikátní geologick profil v podobû skalních v chozû, stûn Ïelezniãního záfiezu a opu tûného lomu dokumentuje v voj praïské prvohorní pánve v siluru a devonu a v voj Ïivota v tomto období. Nûkolik typick ch nalezi È zkamenûlin je mezinárodnû v znamn ch. Na zbytcích pfiirozen ch skalních v chozû roste v znaãná xerotermní kvûtena. ZVÍ ENA Území pfiírodní památky je refugiem drobn ch bezobratl ch, z nichï podrobnûji byli zkoumáni mûkk i (v skyt teplomilného pontického plïe páskovky Ïíhané (Cepaea vindobonensis). Z fytofágních broukû zde byly zji tûny reliktní druhy, z mandelinkovit ch Galeruca pomonae a znosatcovit ch Apion jaffense, Otiorhynchus fullo, Sciaphobus scitulus, Brachysomus villosulus, Sitona longulus a Gymnaetron plantaginis. Kfiovinatá stráà je hnízdi tûm fiady druhû ptákû (napfi. rehek domácí Phoenicurus ochruros, lindu ka lesní Anthus trivialis, pûnice slavíková Sylvia borin, konopka obecná Carduelis cannabina). VYUÎITÍ Ze skalní stepi jsou odstraàovány náletové kfioviny a probíhá fiízená pastva. BIBLIOGRAFIE 11, 16, 167, 8, 58, 59, 47, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 50 10
Praha 1 památka âimické údolí Horní 800 m dlouhá ãást údolí âimického potoka nad rybníãkem leïícím 400 m západnû od âimic. Bohnice, âimice GEOLOGIE Území pfiírodní památky pfiedstavuje jednotvárn sled stfiídajících se drob a bfiidlic kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika v pfiirozen ch skalních v chozech s Ïílami tonalitového porfyritu. Bfiidlice jsou slabû oblastnû pfiemûnûny ve stadiu slabé kontaktní metamorfózy a anchimetamorfózy. Na skalních v chozech je vyvinuta mûlká a chudá pûda typu protorankeru, na ostatních plochách vyvinutûj í rankerová stadia aï mûlké kambizemû. KVùTENA Severní svahy údolí jsou druhotnû zalesnûny smûsí listnat ch a jehliãnat ch dfievin, na jiïních svazích se stfiídají zbytky sadû, lesnick ch 44 81 m V mûra: 10,8 ha Vyhlá eno: 1968 V mûlkém údolí v horním úseku âimického potoka s jiïnû orientovan mi bfiidliãnat mi stránûmi a luãní údolní nivou se vyskytují xerotermní trávníky s chránûn mi druhy rostlin a ÏivoãichÛ. v sadeb (akát, dub), enklávy teplomiln ch trávníkû s kostfiavou Ïlábkatou (Festuca rupicola) a teplomiln ch vfiesovi È (Euphorbio cyparissiae-callunetum). B valé pastviny, kde se díky pastvû stabilizovaly nûkteré dnes silnû ustupující druhy, napfi. ostfiice drobná (Carex supina), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kfiivatec ãesk (Gagea bohemica) nebo modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), dnes zarûstají kfiovinami. ZVÍ ENA Zachovány jsou zbytky fauny teplomiln ch bezobratl ch, napfi. z plïû Truncatellina cylindrica, z reliktních fytofágních broukû mandelinkovití Coptocephala rubicun- da a Longitarsus foudrasi, nosatcovití Apion penetrans, A. rubens, Otiorhynchus fullo, Trachyphloeus spinimanus, T. angustisetulus, T. asperatus, Sitona longulus, Cycloderes pilosus a Sibinia sodalis, stepní stfievlíkovití Olisthopus sturmii, Harpalus pumilus a Ophonus puncticollis. Pod vfiesem Ïije stfievlíãek Bradycellus ruficollis a pfiímo na vfiesu mandelinky Lochmaea suturalis a Altica oleracea breddini, vzácní teplomilní pavouci kfiiïák Gibbaranea bituberculata, zápfiedník Cheiracanthium virescens, bûïník Misumenops tricuspidatus a pavuãenka Walckenaeria unicornis. Z plo tic byla mimo jiné nalezena drobná síènatka Galeatus maculatus s nápadnû strukturovan mi kfiídly. Dále se zde vyskytují druhy tepl ch lesû a kfiovin, napfi. plïi Euomphalia strigatella a Aegopinella minor, stfievlík Abax parallelepipedus a ve zbytku pfiirozené doubravy nosatec Brachysomus echinatus. Území má v znam téï jako hnízdi tû bûïnûj ích kfiovinn ch a lesních druhû ptákû, napfi. ãervenky obecné (Erithacus rubecula) a lejska edého (Muscicapa striata). VYUÎITÍ Skalní v chozy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami. BIBLIOGRAFIE 5, 11, 16, 166, 179, 59, 80, 1, 15, 0,, 4, 47, 66, 7, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 58 1 Bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago) zdobí bfiidlicové skalky ze svrchního proterozoika. Na bfiidlicov ch skalkách roste spoleãnû s bûlozáfikou liliovitou (Anthericum liliago) i acidofilní kyselka obecná (Acetosella multifida). Drobná plo tice síènatka Galeatus maculatus nápadná ozdobnou kfiídelní Ïilnatinou (délka mm). 4 Kefinatka vrásãitá (Euomphalia strigella), sarmatsk subxerofilní prvek svûtl ch hájû, kfiovi È, lesních plá ÈÛ i trávníkû, sná í i ménû úïivné naru ené biotopy. 4 10
1 1 Leteck pohled na stfiední ãást Dalejského profilu tvofienou svrchnoordovick mi a silursk mi souvrstvími. Vlevo nahofie Arethusinová rokle, pod ní v zákrutu Dalejského potoka se nachází lom Mu lovka a dál doprava âern lom a lom U kantiny. Nahofie zprava zasahuje sídli tû Velká Ohrada. Koncem února zaãíná na skalních stepích na nevápencov ch substrátech rozkvétat drobn kfiivatec ãesk (Gagea bohemica), kter byl poprvé pro vûdu popsán právû z území dne ní Prahy. GEOLOGIE Klasick, témûfi úpln geologick profil v podobû mírnû zasucen ch svahû, skalních v chozû a stûn opu tûn ch lomû zaãíná u eporyj svrchní ãástí kosovského souvrství (ordovik) a pokraãuje k v chodu motolsk m souvrstvím (wenlock, silur), kopaninsk m souvrstvím (ludlow, silur), poïársk m souvrstvím (pfiídolí, silur), lochkovsk m souvrstvím (lochkov, devon), praïsk m souvrstvím (prag, devon) a zlíchovsk m souvrstvím (zlíchov, ems). Mezinárodnû v znamná jsou nalezi tû zkamenûlin ve svrchním ordoviku (stopy po lezení ÏivoãichÛ), ve svrchních polohách motolského, v kopaninském a poïárském souvrství (zejména ramenonoïci, mlïi, hlavonoïci a trilobiti), v lochkovském, praïském a zlíchovském souvrství (pfieváïnû trilobiti a ramenonoïci). Pfievládají rendziny, na bfiidlicích a diabasech pfieváïnû bazické rankery aï kambizemû. KVùTENA Vût í ãást území národní pfiírodní památky je zalesnûna trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia) a borovicí ãernou (Pinus sylvestris), pfiesto na bezles ch skalnat ch v chozech roste fiada v znamn ch spoleãenstev. Na v chozu Národní pfiírodní památka bfiidlic u eporyj najdeme spoleãenstvo kfiivatce ãeského a rozrazilu ladního (Gageo bohemicae-veronicetum dillenii), v nûmï se vyskytuje vzácná hvûzdovka Pouzarova (Geastrum Dalejsk profil Svahy na levém úboãí údolí Dalejského potoka s nûkolika opu tûn mi lomy a ãást pfiilehlé plo iny v délce km od eporyjí k v chodu. eporyje, StodÛlky, Holynû 85 45 m V mûra:,6 ha Vyhlá eno: 198 Klasick geologick profil dokumentuje v voj praïské prvohorní pánve v nejvy ím ordoviku, siluru a spodním devonu. Nejv znamnûj í jsou opûrné profily hranicí mezi ludlowem a pfiídolím a hranicí mezi silurem a devonem ke globálním stratotypûm tûchto hranic v âechách. V území je nûkolik mezinárodnû v znamn ch nalezi È zkamenûlin. V znaãné jsou porosty xerotermních skalních stepí na v chozech vápencû a diabasû. pouzarii). Spoleãenstvo prvosenky jarní a pûchavy vápnomilné (Primulo veris-seslerietum calcariae) se vyskytuje na úklonech vápencov ch svahû k severu a severozápadu u lomu Mu lov- 104
Praha 5 6 4 ka a na diabasové skále u eporyj; spoleãenstvo devaterníãku edého a ostfiice nízké (Helianthemo cani-caricetum humilis) najdeme na jiïních svazích na diabasu, zejména na diabasové skále u eporyj, spoleãenstvo tr zele kardolistého a kostfiavy walliské (Erysimo crepidifolii- -Festucetum valesiacae) roste na omezen ch plo kách s hlub í pûdou na vrcholech svahû. V této oblasti jsou lokality mnoha druhû hub. Z lupenat ch to je napfi. vzácná letní muchomûrka Vittadiniho (Amanita vittadinii), z bfiichatek, kter ch je nejvíce, z hlediska ochrany dûleïitá hvûzdovka Pouzarova, velmi vzácná drobná hvûzdovka uherská (G. hungaricum) a nehojná h. kvítkovitá (G. floriforme), h. bradavková (G. corollinum), h. límeãková (G. striatum) a h. vlasohlavá (G. melanocephalum), dále paleãka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum), pra natka kofiínkatá (Gastrosporium simplex) aj. arlatovû ãervené miskovité plodnice má ãasnû z jara zde vzácnû rostoucí vfieckov trusn ohnivec rakousk (Sarcoscypha austriaca). ZVÍ ENA V znamné jsou druhy bezobratl ch typické pro skalní step, napfi. reliktní mandelinkovití Aphthona atrovirens, Longitarsus helvolus, Cassida rufovirens a nosatcovití Apion penetrans, A. austriacum, Sibinia phalerata, Ceutorhynchus angustus, Ranunculiphilus obsoletus a stepní bezkfiídlí Otiorhynchus velutinus, Peritelus leucogrammus, Trachyphloeus spinimanus, T. angus- tisetulus a T. asperatus. Ze vzácnûj ích stfievlíkovit ch se vyskytují na skalní stepi Licinus depressus a Masoreus wetterhallü, v lomech Harpalus caspius roubali a Ophonus sabulicola preferující místa s naru en m pûdním pokryvem. Z dal ích bezobratl ch byla nalezena vzácná zlatûnka Chrysaura dichroa, teplomiln brouk z ãeledi Colydiidae Orthocerus clavicornis, Ïijící na zemních li ejnících, nebo pavouk stepník rud (Eresus cinnaberinus). Vlhãí stanovi tû v údolí potoka ob vají obojïivelníci (ãolek obecn Triturus vulgaris, skokan hnûd Rana temporaria) aze savcû rejsec vodní (Neomys fodiens) a hryzec vodní (Arvicola terrestris). Na svazích zde hnízdí mj. slavík obecn (Luscinia megarhynchos), skfiivan polní (Alauda arvensis), kavka obecná (Corvus monedula), po tolka obecná (Falco tinnunculus), konipas horsk (Motacilla cinerea), z hnízdi tû v Prokopském údolí zalétá v r velk (Bubo bubo). Pomûrnû hojná je zde je tûrka obecná (Lacerta agilis), byla odtud uvádûna i je - tûrka zelená (Lacerta viridis), její souãasn stav v ak nebyl revidován. VYUÎITÍ Je tfieba systematicky udrïovat bezlesí na otevfien ch enklávách a postupnû odstraàovat akát. Hlavní pozornost je nutno vûnovat mal m lokalitám s kfiivatcem ãesk m na diabasech. Skalní v chozy a lomy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a pfied ãern mi skládkami. BIBLIOGRAFIE 1,, 69, 86, 96, 16, 174, 198, 58, 59, 80, 08, 0, 4, 47, 56, 66, 79, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 4 Tzv. Placatá skála, pol táfiové bazaltové lávy (diabas) u eporyj. 4 Skfiivan polní (Alauda arvensis). 5 Hvûzdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii), velmi vzácná bfiichatkovitá houba rostoucí brzy na jafie na vyvfiel ch bazick ch horninách, zji tûná kromû âech je tû ve v carsku. 6 Trilobit Metacalymene baylei ze silursk ch vápencû kopaninského souvrství z lomu Mu lovka. 105
1 1 Celkov leteck pohled na PR Divoká árka od západu. Vlevo v pozadí je vidût zástavba Nebu ic, na svahu pod ní leïí PP Vizerka. Uprostfied nad koupali tûm skála Dívãí skok a v pozadí se dál táhne údolí áreckého potoka. Vpravo v popfiedí soutûska mezi Kozákovou a estákovou skálou, nad ní vodní nádrï DÏbán a v pozadí zástavba ãtvrtí Veleslavín, Vokovice a Stfie ovice. Ordovick trilobit ze árecké kuliãky. GEOLOGIE Celé území pfiírodní rezervace pfiedstavuje jedno velké silicitové tûleso patfiící ke kralupsko-zbraslavské skupinû svrchního proterozoika. Nadlo- Ïí i podloïí tûlesa tvofií stfiídající se droby, prachovce a bfiidlice stejného stáfií. Klasick m pfiíkladem je epigenetické údolí áreckého (Litovického) potoka uvûznûného nejdfiíve v údolí z mûkk ch kfiídov ch hornin, kter si musel hloubûji prorazit cestu silicity, nejtvrd ími horninami praïského území. Území charakterizuje mozaika pûd od stfiednû úïivn ch aï kysel ch rankerû po mezotrofní kambizemû, místy i hnûdozemû na spra ích. KVùTENA Podél potoka roste místy dobfie vyvinutá stfiemchová jasenina (Pruno-Fraxinetum). Skály soutûsek se v raznû li í podle orientace ke svûtov m stranám, coï urãuje míru oslunûní. Na severních stûnách soutûsek rostou chladnomilná spoleãenstva kapraìorostû (Hypno-Polypodietum vulgaris), na jiïních stûnách spoleãenstva s tafiicí skalní (Alysso saxatilis-festucetum pallentis). Zde v ak na extrémnû kysel ch buliïnících chybí kostfiava sivá a naopak pfiib vá metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa). Na Kozákovû skále byla plo ina s okraji rezervace Divoká árka Skalní soutûsky a pravé úboãí údolí áreckého (Litovického) potoka, mezi vodní nádrïí DÏbán a samotou âertûv ml n. Dolní Liboc 55 6 m V mûra: 5,4 ha Vyhlá eno: 1964 Cenn krajinn celek s v znaãn m geomorfologick m v vojem epigenetické údolí v proterozoick ch silicitech (buliïnících). Strmé stûny soutûsek vytváfiejí kontrastující mikroklima, na které reaguje rozdílnû utváfiené rostlinstvo. Na plo inách nad soutûskami byla nalezena slovanská hradi tû s dosud patrn mi valy. buliïníkov ch skal obohacena o Ïiviny z dávného osídlení, aproto zde rostou i druhovû bohatá kostfiavová spoleãenstva s kavylem Ivanov m (Stipa joannis), smûlkem tíhl m (Koeleria macrantha), modfiencem tenkokvût m (Muscari tenuiflorum) a ãesnekem chlumním (Allium senescens). Na men- ích terasách v chodnû orientované skály s obohacenou pûdou se vyskytuje stfiedoevropsk endemit violka skalní (Viola saxatilis) i triploidní kfiivatec ãesk (Gagea bohemica). Na ostatních oligotrofních buliïníkov ch skalách na Nebu ické skále a Dívãím skoku roste zakrslá doubrava s vfiesem obecn m a metliãkou kfiivolakou (Calluno-Quercetum) s ojedinûl m v skytem smolniãky obecné (Steris viscaria) apfiedstavuje pravdûpodobnû pûvodní typ lesních porostû tûchto skal. Zvlá tností chránûného území je velká balvanitá suè severnû od 106