Voltametrické stanovení ekotoxických nitrovaných sloučenin pomocí leštěné stříbrné

Voltametrické stanovení ekotoxických nitrovaných sloučenin pomocí leštěné stříbrné pevné amalgámové kompozitní elektrody Jan Dědík *, Vlastimil Vyskočil, Aleš Daňhel a Jiří Barek Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra analytické chemie, UNESCO laboratoř elektrochemie životního prostředí, Hlavova 2030/8, 128 43 Praha 2 dedija@gmail.com, vyskoci1@natur.cuni.cz Došlo: Přijato: Klíčová slova: DC voltametrie, diferenční pulsní voltametrie, leštěná stříbrná pevná amalgámová kompozitní elektroda, 5-nitrobenzimidazol, kyselina pikrová, pitná voda, říční voda Úvod Leštěná stříbrná pevná amalgámová kompozitní elektroda (p-agsa-ce) je poměrně nedávno vyvinutým typem voltametrického senzoru 1, který ve své konstrukci kombinuje již dříve používaný elektrodový materiál práškový stříbrný amalgám 2-6 s organickým pojivem na bázi epoxidové pryskyřice 7-9. Tímto spojením vzniká nový elektrodový materiál pro přípravu pracovních elektrod, které mají řadu výhodných vlastností, mezi něž patří mechanická odolnost, snadná manipulovatelnost, vysoká záporná hodnota přepětí vodíku 10,11 a nízká toxicita 12. Zvláštním rysem této elektrody pocházejícím ze způsobu její přípravy je skutečnost, že její elektrochemické chování může částečně odpovídat chování souboru * Jan Dědík tuto práci úspěšně prezentoval na soutěži O cenu firmy Merck 2011 za nejlepší studentskou vědeckou práci v oboru analytická chemie. 1

mikroelektrod 1. Příčinou tohoto jevu je rozptýlení částic stříbrného amalgámu na povrchu elektrody 10. K zajištění dobré opakovatelnosti a reprodukovatelnosti měření je třeba elektrodu elektrochemicky aktivovat, regenerovat, případně i mechanicky čistit 13. Z výše uvedených vlastností je patrné, že se p-agsa-ce jeví jako vhodná alternativa k hojně používaným elektrodám rtuťovým, jejichž hlavní nevýhodou je nízká mechanická robustnost 14 bránící jejich použití při terénním monitorování ekotoxických látek. Cílem této práce bylo ověřit využitelnost p-agsa-ce pro voltametrické stanovení stopových množství vybraných ekotoxických nitrovaných sloučenin jmenovitě 5-nitrobenzimidazolu (5-NBIA) a kyseliny pikrové (PA) (obr. 1) za použití moderních voltametrických technik DC voltametrie (DCV) a diferenční pulsní voltametrie (DPV). Praktická aplikovatelnost nově vyvinutých metod byla ověřena na modelových vzorcích pitné a říční vody. Obě tyto látky mají nežádoucí genotoxické účinky 15,16 na živé organismy, přičemž u PA je podrobně popsán i škodlivý vliv na zdraví člověka 17. Jelikož jsou obě látky rozpustné ve vodě, staly se v minulých letech předmětem zájmu Světové zdravotnické organizace (WHO) jakožto možné kontaminanty povrchových vod 18. Vývoj vysoce citlivých analytických metod (mezi které metody elektrochemické bezesporu patří 19,20 ) pro jejich stanovení se tak stává velmi aktuální a nezbytnou součástí moderní environmentální analytické chemie. Polarografické a voltametrické stanovení 5-NBIA bylo již dříve v literatuře popsáno na rtuťových 21,22 i stříbrných pevných amalgámových elektrodách 23,24. Pro voltametrické stanovení PA byly v minulosti použity např. visící rtuťová kapková elektroda 25, elektroda ze skelného uhlíku 26 či bismutová ohřívaná elektroda 27. 2

OH O 2 N N O 2 N NO 2 N H NO 2 5-nitrobenzimidazol kyselina pikrová (2,4,6-trinitrofenol) Obr. 1. Strukturní vzorce studovaných látek Experimentální část Reagencie Zásobní roztoky 5-nitrobenzimidazolu (5-NBIA; 98%, Sigma-Aldrich, Praha, ČR) a kyseliny pikrové (PA; čistota p.a., Lachema, Brno, ČR) (c = 1 10 3 mol l 1 ) byly připraveny v deionizované vodě. Pro úplné rozpuštění 5-NBIA musela být použita sonikace v ultrazvukové lázni po dobu 30 minut. Zásobní roztoky byly uchovávány ve tmě při laboratorní teplotě. Roztoky o nižších koncentracích byly připravovány přesným ředěním zásobního roztoku deionizovanou vodou. Dále byla použita kyselina trihydrogenfosforečná (85%, p.a., Lach-Ner, Neratovice, ČR), kyselina trihydrogenboritá (p.a., Lachema), octová kyselina (99,8%, p.a., Lach-Ner), hydroxid sodný (p.a., Lach-Ner), chlorid draselný (p.a., Lach-Ner), dusičnan stříbrný (p.a., Safina, Vestec, ČR) a deionizovaná voda produkovaná systémem Milli-Q Plus (Millipore, Billerica, USA). Brittonovy-Robinsonovy pufry (B-R pufry; 0,04 mol l 1 ) byly připravovány obvyklým způsobem 28. Acetátový pufr o koncentraci 0,1 mol l 1 a ph 5,0 byl připraven smícháním odpovídajících objemů 0,1 mol l 1 octové kyseliny a 0,1 mol l 1 hydroxidu sodného. 3

Aparatura Voltametrická měření byla prováděna na přístroji Eco-Tribo Polarograf (Eco-Trend Plus, Praha, ČR) řízeným osobním počítačem pomocí programu Polar Pro 5.1 (Polaro- Sensors, Praha, ČR). Pro měření bylo využíváno tříelektrodového zapojení. Jako pracovní elektroda sloužila leštěná stříbrná pevná amalgámová kompozitní elektroda (p-agsa-ce; průměr disku 2,9 mm, geometrický povrch disku 6,6 mm 2, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, Praha, ČR), referentní elektrodou byla argentchloridová elektroda (typ RAE 113, 1 mol l 1 KCl, Monokrystaly, Turnov, ČR) a pomocnou elektrodou platinová drátková elektroda (typ PPE, Monokrystaly). K měření ph byl využíván digitální ph-metr Jenway 3510 s kombinovanou skleněnou elektrodou typu 924 005 (vše Jenway, Chelmsford, Velká Británie). Tvorba komplexu 5-NBIA se stříbrnými ionty byla studována voltametricky za použití visící rtuťové kapkové elektrody (HMDE; Eco-Trend Plus) jako pracovní elektrody a spektrofotometricky za použití přístroje HP 8453 Diode Array Spectrophotometer (Hewlett- Packard, Amstelveen, Nizozemí) s ovládacím programem UV-Visible ChemStation (verze 9.01) a křemenných kyvet o měrné tloušťce 1,0 cm (Hellma, Heiloo, Nizozemí). Pracovní elektroda Pracovní elektroda (p-agsa-ce) byla ošetřována následujícími způsoby: 1) Mechanické čištění a leštění povrchu se provádí pokaždé při výrazném zhoršení odezvy, např. pasivací aktivních míst na povrchu elektrody. Povrch se nejprve očišťuje jemným smirkovým papírem. K následnému leštění se používá vodná suspenze aluminy na sametovém podkladu. Leštění bylo prováděno s pomocí soupravy PK-4 Polishing Kit (BASi, West Lafayette, USA) a suspenze aluminy s velikostí částic 1,1 µm. 4

2) Elektrochemická aktivace slouží k odstranění zoxidovaných a naadsorbovaných látek z povrchu elektrody. To může vést ke zlepšení opakovatelnosti a citlivosti stanovení. Aktivace byla prováděna ve voltametrické nádobce naplněné 10 ml 0,2 mol l 1 KCl. V tomto roztoku byl na pracovní elektrodu vložen po dobu 5 minut potenciál 2200 mv za neustálého míchání bez probublávání dusíkem. Elektrochemická aktivace byla prováděna na počátku každého měřícího dne. 3) Regenerace elektrody probíhala před každým měřením vzorku a spočívala ve skokovém střídání (150 cyklů) kladnějších E 1,reg a zápornějších E 2,reg regeneračních potenciálů vkládaných na pracovní elektrodu v intervalu 0,05 s po dobu 30 s (optimální hodnotu E 1,reg a E 2,reg je pro každé prostředí nutno najít experimentálně 13 ). Pro techniky DCV a DPV byly použity ve stejném prostředí vždy stejné hodnoty dvojice regeneračních potenciálů. Voltametrická měření Pokud není uvedeno jinak, bylo postupováno následovně: příslušný objem zásobního roztoku analytu byl v odměrné baňce doplněn B-R pufrem o dané hodnotě ph na objem 10,0 ml, rozpuštěný kyslík byl ze vzorku odstraněn ve voltametrické nádobce pětiminutovým probubláváním dusíkem (čistota 4.0, Linde, Praha, ČR) a následně byl zaznamenán voltamogram na p-agsa-ce. Při DPV byly na pracovní elektrodu vkládány pulsy o šířce 100 ms a modulační amplitudě 50 mv, rychlost polarizace byla pro DPV i DCV 20 mv s 1. Všechny záznamy s výjimkou měření opakovatelnosti stanovení (záznamy měřeny dvacetkrát) byly měřeny pětkrát a poté statisticky vyhodnoceny. Všechna měření probíhala za laboratorní teploty. K provádění potřebných výpočtů a tvorbě grafů bylo použito programů Origin Pro 8.0 (OriginLab Corporation, Northampton, USA) a Microsoft Excel 2003 (Microsoft Corporation, Redmond, USA). 5

Konfidenční pásy (na hladině významnosti 0,05) (cit. 29 ) u kalibračních přímek byly určeny programem Origin Pro 8.0. Mez stanovitelnosti (L Q ) byla počítána jako koncentrace studované látky odpovídající desetinásobku směrodatné odchylky (pro počet měření n = 10) stanovení sledované látky o koncentraci odpovídající nejnižšímu bodu příslušné kalibrační přímky 30. Modelové vzorky pitné a říční vody Pitná voda byla odebrána z vodovodní sítě v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, říční voda byla odebrána z řeky Vltava (lokalita Výtoň, Praha). Říční voda byla přefiltrována přes skleněnou fritu s pórovitostí S4. Modelové vzorky pitné nebo říční vody byly připraveny přidáním potřebného množství zásobního roztoku PA k dané matrici. Z takto připravených vzorků bylo odebráno 9,0 ml a doplněno v odměrné baňce na celkový objem 10,0 ml B-R pufrem o optimálním ph. Před měřením byl vzorek zbaven kyslíku pětiminutovým probubláváním dusíkem. Výsledky a diskuse Voltametrické stanovení 5-nitrobenzimidazolu Vliv ph na voltametrické chování 5-NBIA (c = 1 10 4 mol l 1 ) na p-agsa-ce byl sledován pomocí DCV a DPV v prostředích B-R pufru o ph 2,0 až 13,0 (obr. 2 pro DPV). 5-NBIA v celém rozmezí ph poskytoval až čtyři voltametrické píky. Z obr. 2 je patrné, že s rostoucím ph se hodnota potenciálu nejvyšších píků, které pravděpodobně odpovídají redukci nitroskupiny 13,31,32, posouvá k zápornějším hodnotám, a dochází rovněž k nárůstu nabíjecího proudu. Na voltamogramech lze však pozorovat i píky okolo 1100 mv, které na ph závisí jen minimálně. Toto voltametrické chování je odlišné od chování pozorovaného na rtuťových 22 či stříbrných amalgámových elektrodách 23,24, na kterých 5-NBIA poskytuje 6

nanejvýš dva voltametrické píky. Z tohoto lze usuzovat, že redukce 5-NBIA na p-agsa-ce je dějem mnohem komplexnějším, popř. je ovlivněna jevy diskutovanými níže. Obr. 2 DP voltamogramy 5-NBIA (c = 1 10 4 mol l 1 ) na p-agsa-ce v prostředí B-R pufru. ph B-R pufru: 3,0 (1), 5,0 (2), 7,0 (3), 9,0 (4), 11,0 (5) a 13,0 (6) Další studie byly prováděny v prostředí B-R pufru o ph 5,0, ve kterém 5-NBIA poskytoval nejvyšší a nejlépe vyvinutý pík. Vkládáním regeneračních potenciálů (E 1,reg = 0 mv, E 2,reg = 1150 mv) na pracovní elektrodu bylo dosaženo zlepšení opakovatelnosti měření (RSD 2,3 % pro DPV při c = 1 10 4 mol l 1 a n = 20). Zároveň se tak zlepšila časová stálost tvaru píku i průběhu proudového pozadí, i když výška píku poklesla přibližně o 10 na. Vzhledem ke zjištěným poznatkům byly regenerační kroky předřazeny všem následným měřením. Relevantní kalibrační závislost pro 5-NBIA však nebylo možné zkonstruovat, protože v průběhu měření začala klesat velikost píků a zhoršil se i jejich tvar (obr. 3). Další 7

regenerační či aktivační postupy, ani hrubší mechanické čištění smirkovým papírem nevedly k dosažení počátečních měřících parametrů pracovní elektrody, takže pozorované změny lze označit za ireverzibilní. Obr. 3. DP voltamogramy 5-NBIA (c = 1 10 4 mol l 1 ) na p-agsa-ce v prostředí B-R pufru o ph 5,0 s regeneračními potenciály E 1,reg = 0 mv, E 2,reg = 1150 mv. Záznamy měřeny 1. den (1), 2. den (2), 3. den (3) a 4. den (4) První hypotéza byla, že klesající odezva 5-NBIA může souviset se skutečností, že 5-NBIA tvoří komplexy s přechodnými kovy 33, a tudíž by mohl při elektrochemických dějích na povrchu elektrody zakomplexovávat stříbrné ionty ze stříbrného amalgámu, a tím zhoršovat vlastnosti p-agsa-ce. Tvorba komplexních sloučenin mezi stříbrnými ionty a deriváty benzimidazolu byla popsána v několika publikacích 34-37. Pro potvrzení této domněnky byla provedena spektrofotometrická a voltametrická měření. 8

Na UV-Vis spektru roztoku 5-NBIA (c = 1 10 4 mol l 1 ) v deionizované vodě (obr. 4A) bylo možné pozorovat dvě absorpční maxima, zatímco roztok AgNO 3 (c = 1 10 4 mol l 1 ) v deionizované vodě nevykazoval zvýšenou absorpci. Ve směsném roztoku 5-NBIA a AgNO 3 (obojí o výsledné c = 1 10 4 mol l 1 ) v deionizované vodě bylo možné na UV-Vis spektru pozorovat pokles absorbance při vlnových délkách 233 a 317 nm a celkovou změnu absorpčního UV-Vis spektra. Stejná měření byla navíc provedena i v prostředí 0,1 mol l 1 acetátového pufru o ph 5,0 (obr. 4B), který byl použit místo B-R pufru o ph 5,0, ve kterém docházelo ke srážení fosforečnanových a boritanových solí stříbra. Na UV-Vis spektrech zaznamenaných v prostředí acetátového pufru bylo možné sledovat obdobný trend jako v případě deionizované vody. Pokles absorbance a posun vlnových délek absorpčních maxim k vyšším hodnotám po změření směsného roztoku 5-NBIA a AgNO 3 naznačuje tvorbu komplexní sloučeniny 33. Dále byla pomocí DPV na HMDE sledována velikost a poloha píku 5-NBIA (c = 1 10 4 mol l 1 ) v prostředí 0,1 mol l 1 acetátového pufru o ph 5,0 a ve směsném roztoku s AgNO 3 (obojí c = 1 10 4 mol l 1 ) ve stejném prostředí. Vznikem komplexu 5-NBIA se stříbrnými ionty nedošlo ke statisticky významné změně ve výšce nebo potenciálu DPV píku, takže případný vznik komplexní sloučeniny mezi stříbrnými ionty ze stříbrného amalgámu tvořícího elektroaktivní místa na povrchu p-agsa-ce a 5-NBIA nemohl být odpovědný za tak značné zhoršení měřících vlastností pracovní elektrody. Druhou hypotézou byla možnost zhoršení voltametrické odezvy 5-NBIA na p-agsa-ce v důsledku interakce mezi 5-NBIA a epoxidovou pryskyřicí, která tvoří kompozitní část p-agsa-ce. Tomu by napovídal i pozorovaný úbytek elektrodového materiálu při srovnání elektrody na začátku jejího používání a na konci používání. Možný vznik komplexu nitrobenzimidazolových sloučenin s epoxidovou pryskyřicí je popsán v publikaci 38. 9

Obr. 4. UV-Vis absorpční spektra 5-NBIA (1), AgNO 3 (2) a směsného roztoku 5-NBIA a AgNO 3 (3) (vše c = 1 10 4 mol l 1 ) v křemenné kyvetě (l = 1,0 cm) proti deionizované vodě (hlavní graf) a 0,1 mol l 1 acetátovému pufru o ph 5,0 (vložený graf) Voltametrické stanovení kyseliny pikrové Ke sledování voltametrického chování PA byla použita stejná elektroda jako při stanovení 5-NBIA pouze s tím rozdílem, že část skleněného těla a elektrodového kompozitního materiálu byla obroušena, aby se obnažil zcela nový elektrodový povrch nezatížený pamětí z předchozích pokusů. Technikami DCV a DPV byly získány voltamogramy PA v prostředí B-R pufru o různém ph (obr. 5 pro DPV). PA poskytovala v celém rozmezí ph od 2,0 do 13,0 jeden dobře vyvinutý voltametrický pík, který se s rostoucí hodnotou ph posouval k negativnějším potenciálům, dále pak s tímto posunem docházelo k snižování jeho výšky a k nárůstu nabíjecího proudu. Na p-agsa-ce tedy redukce všech tří nitroskupin přítomných v molekule PA probíhá současně (to odpovídá i výškám píků značně větším než v případě výšek píků pozorovaných za stejných podmínek u 10

5-NBIA), zatímco na rtuťových elektrodách je možné odlišit tři velmi dobře oddělené polarografické či voltametrické odezvy 25. Obr. 5 DP voltamogramy PA (c = 1 10 4 mol l 1 ) na p-agsa-ce v prostředí B-R pufru. ph B-R pufru: 2,0 (1), 4,0 (2), 6,0 (3), 8,0 (4), 10,0 (5) a 12,0 (6) Za nejvhodnější prostředí pro další měření bylo u obou voltametrických technik vybráno prostředí B-R pufru o ph 2,0. Látka v něm poskytovala nejvyšší a nejlépe vyhodnotitelnou voltametrickou odezvu. Vkládání regeneračních potenciálů (E 1,reg = 200 mv a E 2,reg = 950 mv) mělo značný vliv na velikost odezvy PA, jež se zvýšila o přibližně 130 na u DPV a o více než 200 na u DCV. Napomohlo také rychlejšímu ustálení odezvy a zlepšení opakovatelnosti měření (RSD 2,0 % pro DCV a 1,4 % pro DPV při c = 1 10 4 mol l 1 a n = 20). Zmíněné regenerační potenciály byly proto vkládány na pracovní elektrodu před jednotlivými měřeními vzorků. Obě voltametrické techniky byly použity pro změření 11

kalibračních závislostí v koncentračním rozmezí od 0,1 do 100 µmol l 1 pro DCV a od 2 do 100 µmol l 1 pro DPV. Voltamogramy zaznamenané technikou DCV na p-agsa-ce v nejnižším měřitelném koncentračním řádu jsou znázorněny na obr. 6. Měření technikou DCV poskytla o jeden koncentrační řád nižší mez stanovitelnosti (L Q ) a větší citlivost stanovení PA než technika DPV, což je pravděpodobně zapříčiněno zvýšenou adsorpcí PA na povrch pracovní elektrody. U DCV způsobuje adsorpce analytu zvýšení jeho voltametrické odezvy, čemuž také napovídá tvar DCV píků PA (obr. 6), u nichž je patrný pokles limitního proudu téměř až na úroveň základní linie. Parametry kalibračních přímek jsou přehledně shrnuty v tabulce I. Obr. 6 DC voltamogramy PA na p-agsa-ce v B-R pufr o ph 2,0 s regeneračními potenciály E 1,reg = 200 mv, E 2,reg = 950 mv. Koncentrace PA: 0 (1), 0,1 (2), 0,2 (3), 0,4 (4), 0,6 (5), 0,8 (6) a 1 µmol l 1 (7). Vložena je odpovídající kalibrační přímka; konfidenční pásy jsou zkonstruovány na hladině významnosti α = 0,05 (n = 5) 12

Pro ověření aplikovatelnosti vyvinuté metodiky na modelových vzorcích pitné a říční vody byla vybrána technika DCV (na místo techniky DPV) vzhledem k lepším parametrům stanovení PA v B-R pufru o ph 2,0 (měřené koncentrační rozmezí, citlivost stanovení, L Q ). Měřené roztoky byly připraveny z 9,0 ml pitné nebo říční vody s přídavkem příslušného množství zásobního roztoku PA a 1,0 ml B-R pufru o ph 2,0. V modelových vzorcích pitné vody bylo možné stanovit PA pouze v koncentračním rozmezí počínajícím koncentrací 0,6 µmol l 1. Odezvy nižších koncentrací PA již nebylo možné spolehlivě vyhodnotit. Obr. 7 ukazuje DC voltamogramy PA zaznamenané v modelových vzorcích říční vody v nejnižším měřitelném koncentračním rozmezí 1 10 µmol l 1. V případě pitné a říční vody pravděpodobně dochází ke konkurenční adsorpci přítomných povrchově aktivních látek na povrch elektrody, což následně vede ke snížení voltametrické odezvy PA, snížení citlivosti jejího stanovení a zvýšení hodnot L Q (tabulka I); rovněž limitní proudy DCV píků neklesají až na hodnotu základní linie (obr. 7), což rovněž svědčí o nižší adsorpci analytu na povrchu pracovní elektrody. 13

Obr. 7 DC voltamogramy PA na p-agsa-ce v modelovém vzorku říční vody v B-R pufru o ph 2,0 (9:1) s regeneračními potenciály E 1,reg = 200 mv, E 2,reg = 950 mv. Koncentrace PA v říční vodě: 0 (1), 1 (2), 2 (3), 4 (4), 6 (5), 8 (6) a 10 µmol l 1 (7). Vložena je odpovídající kalibrační přímka; konfidenční pásy jsou zkonstruovány na hladině významnosti α = 0,05 (n = 5) 14

Tabulka I Parametry kalibračních přímek pro voltametrické stanovení PA na p-agsa-ce v modelových vzorcích pitné a říční vody v prostředí B-R pufru o ph 2,0; směrodatné odchylky směrnic a úseků jsou vypočteny pro n = 5 Technika c [µmol l 1 ] Směrnice [ma l mol 1 ] Úsek [na] R L Q [µmol l 1 ] Deionizovaná voda DCV 20 100 17,23 ± 0,58 52 ± 38 a 0,998 2 10 23,96 ± 0,92 12,9 ± 8,1 a 0,995 0,1 1 25,51 ± 0,95 2,3 ± 2,2 0,954 0,1 DPV 20 100 10,88 ± 0,18 42 ± 12 a 0,999 2 10 12,89 ± 0,74 +2,6 ± 4,5 a 0,992 1 Pitná voda DCV 20 100 14,97 ± 0,84 5,4 ± 1,5 a 0,996 0,6 10 15,25 ± 0,33 1,1 ± 1,0 a 0,995 0,6 Říční voda DCV 20 100 12,05 ± 0,55 1,8 ± 2,3 a 0,996 1 10 11,46 ± 0,30 +0,5 ± 1,8 a 0,998 2 a Úseky kalibračních přímek se statisticky významně neliší od nuly na hladině významnosti α = 0.05 (n = 5) Závěr V této práci bylo zkoumáno použití leštěné stříbrné pevné amalgámové kompozitní elektrody (p-agsa-ce) pro voltametrické stanovení dvou vybraných ekotoxických nitrovaných sloučenin 5-nitrobenzimidazolu (5-NBIA) a kyseliny pikrové (PA). Při stanovení 5-NBIA docházelo k soustavnému zhoršování měřících schopností pracovní elektrody. Předpoklad, že 5-NBIA tvoří komplexní sloučeniny se stříbrnými ionty, a mohl by tudíž vyvazovat stříbro z pracovní elektrody, byl sice potvrzen pomocí spektrofotometrie, která v UV-Vis oblasti potvrdila tvorbu komplexu mezi 5-NBIA a stříbrnými ionty, následná voltametrická měření provedená na visící rtuťové kapkové 15

elektrodě (HMDE) však ukázala, že pokud takový komplex v roztoku vzniká, nemá jeho vznik statisticky významný vliv na výšku a kvalitu původní voltametrické odezvy 5-NBIA, a nemůže tedy zodpovídat za pozorovanou degradaci elektrodového povrchu. Jako příčina tohoto jevu se nejpravděpodobněji jeví tvorba komplexu mezi 5-NBIA a epoxidovou pryskyřicí. Pro stanovení 5-NBIA proto nelze p-agsa-ce ve své současné konstrukční podobě úspěšně použít a jisté zlepšení by mohla přinést až náhrada epoxidové pryskyřice za jiné organické pojivo (např. polymethylmethakrylát 39,40 ). Při stanovení PA se naopak p-agsa-ce ukázala jako velmi vhodná alternativa k HMDE. Pomocí DC voltametrie bylo možné dosáhnout meze stanovitelnosti (L Q ) PA až v submikromolárních koncentracích, tj. 0,1 µmol l 1. Praktická využitelnost této metody byla ověřena na modelových vzorcích pitné (L Q 0,6 µmol l 1 ) a říční vody (L Q 2 µmol l 1 ). Na tomto místě bychom rádi poděkovali za finanční podporu Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekty MSM 0021620857 a KONTAKT (AMVIS) ME 10004) a dále Univerzitě Karlově v Praze (projekt UNCE 2012 Centrum supramolekulární chemie). LITERATURA 1. Yosypchuk B., Navrátil T., Lukina A. N., Pecková K., Barek J.: Chem. Anal. (Warsaw) 52, 897 (2007). 2. Novotný L., Yosypchuk B.: Chem. Listy 94, 1118 (2000). 3. Yosypchuk B., Barek J.: Chem. Listy 103, 284 (2009). 4. Barek J., Pecková K., Vyskočil V.: Chem. Listy 103, 889 (2009). 5. Vyskočil V., Daňhel A., Fischer J., Novotný V., Deýlová D., Musilová-Karaová J., Maixnerová L., Pecková K., Barek J.: Chem. Listy 104, 1181 (2010). 16

6. Daňhel A., Yosypchuk B., Vyskočil V., Zima J., Barek J.: J. Electroanal. Chem. 656, 218 (2011). 7. Šebková S., Navrátil T., Kopanica M.: Anal. Lett. 38, 1747 (2005). 8. Navrátil T., Šenholdová Z., Shanmugam K., Barek J.: Electroanalysis 18, 201 (2006). 9. Barek J., Fischer J., Navrátil T., Pecková K., Yosypchuk B., Zima J.: Electroanalysis 19, 2003 (2007). 10. Navrátil T., Barek J.: Crit. Rev. Anal. Chem. 39, 131 (2009). 11. Navrátil T.: Curr. Org. Chem. 15, 2996 (2011). 12. Jiránek I., Červený V., Barek J., Rychlovský P.: Anal. Lett. 43, 1387 (2010). 13. Vyskočil V., Navrátil T., Daňhel A., Dědík J., Krejčová Z., Škvorová L., Tvrdíková J., Barek J.: Electroanalysis 23, 129 (2011). 14. Vyskočil V., Barek J.: Crit. Rev. Anal. Chem. 39, 173 (2009). 15. Chiu C. W., Lee L. H., Wang C. Y., Bryan G. T.: Mutat. Res. 58, 11 (1978). 16. Whong W. Z., Edwards G. S.: Mutat. Res. 136, 209 (1984). 17. O'Neil M. J. (Ed.): The Merck Index: An Encyclopedia of Chemicals, Drugs, and Biologicals. Merck Research Laboratories, 14. vydání, Whitehouse Station 2006. 18. Schmoll O., Howard G., Chilton J., Chorus I. (Eds): Protecting Groundwater for Health: Managing the Quality of Drinking-Water Sources. IWA Publishing (WHO), London 2006. 19. Vyskočil V., Barek J., Jiránek I., Zima J., v knize: Progress on Drinking Water Research (Lefebvre M. H., Roux M. M., eds), kap. 5. Nova Science Publishers, New York 2008. 20. Vyskočil V., Barek J.: Curr. Org. Chem. 15, 3059 (2011). 21. Canterford D. R.: J. Photogr. Sci. 26, 65 (1978). 22. Deýlová D., Barek J., Vyskočil V.: Collect. Czech. Chem. Commun. 74, 1443 (2009). 17

23. Deýlová D., Yosypchuk B., Vyskočil V., Barek J.: Electroanalysis 23, 1548 (2011). 24. Deýlová D., Barek J., Vyskočil V.: Collect. Czech. Chem. Commun. 76, 1317 (2011). 25. Zimmermann Y., Broekaert J. A. C.: Anal. Bioanal. Chem. 383, 998 (2005). 26. Wang X. G., Fan Y. J.: Russ. J. Electrochem. 45, 1188 (2009). 27. Jacobsen M., Duwensee H., Wachholz F., Adamovski M., Flechsig G. U.: Electroanalysis 22, 1483 (2010). 28. Vaňková L., Maixnerová L., Čížek K., Fischer J., Barek J., Navrátil T., Yosypchuk B.: Chem. Listy 100, 1105 (2006). 29. Matthias O.: Chemometrics: Statistics and Computer Application in Analytical Chemistry, str. 194. Wiley-VCH, druhé vydání, Weinheim 2007. 30. Harvey D.: Modern Analytical Chemistry, str. 96. McGraw-Hill, Toronto 2000. 31. Pecková K., Barek J., Navrátil T., Yosypchuk B., Zima J.: Anal. Lett. 42, 2339 (2009). 32. Vyskočil V., Navrátil T., Polášková P., Barek J.: Electroanalysis 22, 2034 (2010). 33. Mishra L. K.: J. Indian Chem. Soc. 59, 795 (1982). 34. Liu M. H., Kira A., Nakahara H.: Langmuir 13, 4807 (1997). 35. Su C. Y., Kang B. S., Du C. X., Yang Q. C., Mak T. C. W.: Inorg. Chem. 39, 4843 (2000). 36. Leboschka M., Sieger M., Sarkar B., Niemeyer M., Schurr T., Fiedler J., Zalis S., Kaim W.: Z. Anorg. Allg. Chem. 635, 1001 (2009). 37. Kundu N., Audhya A., Abtab S. M. T., Ghosh S., Tiekink E. R. T., Chaudhury M.: Cryst. Growth Des. 10, 1269 (2010). 38. Kim H. J., Paik K. W.: J. Electron. Mater. 37, 1003 (2008). 39. Šebková S., Navrátil T., Kopanica M.: Anal. Lett. 36, 2767 (2003). 40. Navrátil T., Šebková S., Kopanica M.: Anal. Bioanal. Chem. 379, 294 (2004). 18

J. Dědík, V. Vyskočil, A. Daňhel, and J. Barek (Charles University in Prague, Faculty of Science, Department of Analytical Chemistry, UNESCO Laboratory of Environmental Electrochemistry, Prague): Voltammetric Determination of Ecotoxic Nitrocompounds Using Polished Silver Solid Amalgam Composite Electrode Voltammetric behavior of selected biologically active organic nitro compounds, namely 5-nitrobenzimidazole and picric acid (2,4,6-trinitrophenol), was investigated using direct current voltammetry (DCV) and differential pulse voltammetry (DPV) at a polished silver solid amalgam composite electrode (p-agsa-ce). The optimum conditions were found for their determination in Britton Robinson buffer of ph 5.0 and 2.0 for 5-nitrobenzimidazole and picric acid, respectively. Unfortunately, in the case of 5-nitrobenzimidazole, inferior repeatability of consecutive measurements did not allow to develop voltammetric method for its determination at p-agsa-ce; the formation of a 5-nitrobenzimidazole epoxy resin complex, which strongly deteriorated the electrode surface, can be considered as the most probable reason. On the other hand, in the case of picric acid, calibration straight lines were constructed over the concentration ranges from 0.1 to 100 µmol l 1 for DCV at p-agsa-ce and from 2 to 100 µmol l 1 for DPV at p-agsa-ce, with limits of quantification (L Q s) 0.1 µmol l 1 and 1 µmol l 1 for DCV and DPV, respectively. Practical applicability of the newly developed DCV method was verified on direct determination of picric acid in model samples of drinking and river water, with L Q s 0.6 µmol l 1 (spiked drinking water) and 2 µmol l 1 (spiked river water). 19