Penzijní systém v ČR a nutnost jeho reformace

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Penzijní systém v ČR a nutnost jeho reformace Diplomová práce Autor: Kristina Polachová Finance Vedoucí práce: Ing. Petr Musil Ph.D. Praha Červen, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi dne 24. 6. 2013 Kristina Polachová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Petrovi Musilovi Ph.D. za cenné připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Anotace Diplomová práce Penzijní systém v ČR a nutnost jeho reformace podává komplexní pohled na současný systém penzijního zabezpečení v ČR, který prošel koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 reformací. Práce obsahuje kompletní analýzu třech hlavních pilířů penzijního systému a podává ucelený přehled o všech provedených změnách v rámci reformy. Třetí kapitola obsahuje mimo jiné take doporučení různých alternativních způsobů spoření na důchod. V poslední části následuje analýza nedostatků současného penzijního systému a návrh opatření vedoucích k celkovému vylepšení systému. Závěr práce souhrnně hodnotí český důchodový systém a potřebu jeho reformace. Klíčová slova Penzijní systém, důchodová reforma, pilířový systém, stárnutí populace, věk odchodu do důchodu, průběţně financovaný systém, penzijní fond, státní příspěvek Annotation The Diploma Thesis Pension system in the Czech Republic and the necessity of its reformation provides a comprehensive view of the current pension scheme in the ČR, that has been subject of reformation in the end of the year 2012 and beginning of the year 2013. This Thesis covers a complete analysis of three main pension system pillars and makes an overall survey on all implemented changes within the reform. The third Chapter contains among others also recommendations of various alternative ways of pension savins. This is followed, in the last part, by the analysis of imperfections of the current pension system and proposal of actions how to improve the system in general. The final part of this Thesis assesses the Czech pension system and the necessity of its reformation in summary. Key words Pension system, pension reform, pillar system, ageing population, retirement age, Pay-As- You-Go system, pension fund, state contribution

Obsah Úvod..6 1. Analýza penzijního systému v ČR.7 1.1. Vývoj důchodového systému před rokem 1989...7 1.2. Vývoj penzijního systému po roce 1950...9 1.3. Vývoj po roce 1989...10 1.4. Nutnost penzijní reformy..13 1.5. Demografie 16 1.6. Příčiny stárnutí populace v ČR 18 1.7. Pravděpodobnost doţití se penze..20 2. První pilíř penzijního systému..23 2.1. Současný stav prvního pilíře.23 2.2. Skrytý penzijní dluh..26 2.3. Moţnosti úprav průběţného systému 27 2.4. Výpočet penze v prvním pilíři..29 3. Druhý pilíř penzijního systému.30 3.1. Právní stránka druhého pilíře 30 3.2. Základní principy druhého pilíře...31 3.3. Regulace a dohled nad druhým pilířem 34 3.4. Srovnání s konkurenčními produkty 37 3.5. Nové typy produktů ve druhém pilíři 38 3.6. Pro koho je vstup do druhého pilíře výhodný a pro koho nikoli...42 3.7. Rizika druhého pilíře.47 4. Třetí pilíř penzijního systému...51 4.1. Doplňkové penzijní spoření..51 4.2. Předdůchod..52 4.3. Transformace fondů..53 4.4. Rozdíl mezi druhým a třetím pilířem 57 4.5. Druhy penzí...58 4.6. Průběh důchodového spoření a doplňkového spoření a výplat důchodu..60 4.7. Alternativní způsoby spoření na důchod...63 5. Návrh úprav penzijního systému...70 5.1. Moţné změny v rámci penzijního systému...70 5.2. Shrnutí...71 Závěr 74 Seznam pouţité literatury.76 Seznam tabulek.78 Seznam grafů 78 5

Úvod Evropa se v posledních desítkách let potýká se stále sílícím fenoménem stárnutí populace. Na tento problém neustále upozorňuje také Evropská unie, přičemţ se snaţí své členské státy přimět, aby se na hrozící změny ve společnosti důkladně připravily. Navrhovaná opatření se týkají celkové oblasti veřejného sektoru, ale především se budou citelně dotýkat penzijních systémů jednotlivých států. Změny demografického vývoje se dle statistik nevyhýbají ani České republice a proto i my jsme byli nuceni přistoupit na reformu penzijního systému. Neustále vzrůstající podíl starších občanů způsobuje stale větší závislost důchodců na stale se sniţujícím podílu aktivně pracujících, tedy těch co přispívají do systému. Tato demografická změna zatím moţná není patrná, protoţe stojíme teprve na jejím začátku, ale postupem času ji jistě budeme vnímat stale víc a víc. Proto nás s největší pravděpodobností čekají také změny na celospolečenské úrovni v přístupu ke stáří jako takovému. Je nutné si uvědomit, ţe naši senioři by rádi vedli aktivní ţivot a strávili na zaslouţeném odpočinku příjemné okamţiky a my na tom určitě budeme stejně. Dnes je z pohledu ekonomiky nahlíţeno na staré lidi nejen jako na finanční přítěţ, ale mysleme na ně do budoucna také jako na velkou cílovou skupinu s vysokým potencionálem. Nejen demografický vývoj nás donutil se zamýšlet nad nutností provedení změn v zastaralém a nevyhovujícím systému. Hlavním cílem důchodové reformy je zajištění jeho dlouhodobé stability a finanční udrţitelnosti. Cílem této diplomové práce pak je zhodnocení současného stavu penzijního systému v České republice, zhodnocení nutnosti provedení reformních kroků a vyhodnocení účinnosti reformních změn a případný nástin doporučení konkrétních kroků, které by mohly vest k větší spokojenosti se systémem, k jeho vyšší stabilitě a finanční udrţitelnosti. Hlavním zdrojem pro zpracování této diplomové práce byly analýzy dostupné na finančních a ekonomických serverech, z odborného tisku, broţur České správy sociálního zabezpečení a také stránek ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tyto zdroje jsem volila především z toho důvodu, ţe v čase, kdy jsem zpracovávala svoji diplomovou práci, byl nedostatek publikovaných aktuálních kniţních vydání na téma penzijního systému v ČR. 6

1. Analýza penzijního systému v ČR 1.1 Vývoj důchodového systému před rokem 1989 Pátráme-li po počátcích penzijního systému, nemusíme zacházet příliš daleko. Otázka důchodového systému je totiţ z pohledu minulosti relativně novou myšlenkou. Příčinou je především demografický vývoj. Podíváme-li se do doby kamenné, zjistíme, ţe za seniory byly povaţovány pětadvacetileté osoby. Středověk ani novověk významnější změnu nepřinesli. Průměrný věk lidí se sice ve srovnání s dobou kamennou pomalu zvyšoval, avšak s výkonem práce se přestávalo aţ ve chvíli, kdy uţ byl člověk příliš nemocný nebo vyčerpaný, aby nějakou práci mohl vykonávat. Pokud to ještě bylo moţné, přebírali starší lidé fyzicky méně náročnou práci nebo se starali o vnoučata a práci přenechali mladším generacím. Úkolem potomků pak bylo se o své rodiče ve stáří postarat a zajistit jim, pokud moţno, důstojné doţití. Ne vţdy tomu však tak bylo. Osoby neschopné si samy zabezpečit prostředky na obţivu a bydlení se řadily mezi chudinu. V českých zemích se o tyto lidi starala církev a obce zřizovaly chudinské ústavy, odkázané na dobrovolné příspěvky. V těchto nelehkých dobách vznikaly také svépomocné spolky, zajišťující podporu starých a nemocných. Na vývoji penzijního systému se koncem 18. století přičinila také Marie Terezie, která za své vlády představila tzv. penzijní normály. Ty zabezpečovaly státním úředníkům právo na penzi a jejich rodině nárok na státní podporu. První plošné důchodové zabezpečení je spojováno se jménem německého kancléře Otto von Bismarca, který roku 1889 vystoupil s prohlášením, ţe zaručí kaţdému nepracujícímu občanovi Německa, staršímu 65 let finanční podporu. Bismarcova reforma se stala základem penzijního systému a byla inspirací pro okolní země. Povinné veřejnoprávní sociální pojištění v Rakousku-Uhersku bylo zavedeno v letech 1888 1889 (tzv. Taafeho reforma). V roce 1907 byl v Rakousku-Uhersku vydán zákon o penzijním pojištění, který byl po první světové válce doplněn o navazující zákony o zaopatření pro válečné veterány a o pár let později, v roce 1924 vznikl zákon č. 221/1924 Sb. z. A n. o pojištění pro zaměstnance v případě nemoci, invalidity a stáří, který veřejné důchodové pojištění upravil institucionálně i věcně. Toto pojištění se týkalo všech pracujících na území Československé republiky na základě pracovního, sluţebního nebo učňovského poměru. Na 7

vykonávání organizační správy a administrativy byla zaloţena Ústřední sociální pojišťovna. Pojištěnci přispívali do systému dle třídy, do které byli zařazení na základě výše mzdy. Původně existovalo 10 tříd a pojištěnci v rámci jedné třídy platili jednotné pojistné a pobírali jednotný důchod. Uvedený zákon upravil také trestní zodpovědnost zaměstnavatelů a zaměstnanců za neplacení pojistného nebo porušení povinností daných legislativou. 1 Hlavní zásady zákona 221/1924 Sb. z. A n. spočívaly v tom, ţe starobní invalidní pojištění tvořilo jednotný celek a s nemocenským pojištěním bylo spojeno pouze organizační sloţkou. Z dělnického starobního pojištění se vyplácely důchody jednorázově i opakovaně. Starobní důchod náležel pojištěnci po dovršení 65. roku věku, pokud opustil zaměstnání. Nárok na důchod vznikl po uplynutí tzv. čekací doby, která zahrnovala 150 příspěvkových týdnů, během kterých pojištěnec musel do systému přispívat. Dále musel pojištěnec dosáhnout předepsaného věku za trvání pojištění nebo alespoň v tzv. ochranné lhůtě, jež činila jeden rok po zániku pojištění. 1 Celý systém sociálního pojištění byl založen na rovnováze mezi příjmy a výdaji. Polovinu pojistného platili zaměstnavatelé, polovinu zaměstnanci. Muži i ženy měli nárok na starobní důchod v 65 letech, a to pouze po uplynutí výše zmíněné čekací doby. 1 Pokud jde o výši důchodů nejvyšší starobní důchod činil 5 400 korun ročně, tj. 450 korun měsíčně. Tohoto důchodu mohl dosáhnout pojištěnec, jestliže byl nepřetržitě 50 let pojištěn v nejvyšší mzdové třídě a v každém roce alespoň 50 týdnů. Prakticky tedy tohoto důchodu nemohl dosáhnout nikdo. 1 Na svou dobu velmi pokrokový právní předpis, zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění zrušil všechny předchozí zákony z této oblasti. Podle znění tohoto zákona se mělo do budoucna národní pojištění stát přístupným pro všechny občany a zaštítit co největší rozsah sociálních skutečností. Zákonem byla vytvořena nová jednotná soustava národního pojištění, ve které byly do značné míry zrovnoprávněny nároky dělníků a ostatních zaměstnanců a poprvé bylo rozšířeno důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. 1 1 ČSSZ. 80 let sociálního pojištění. 1. vyd. Praha : ČSSZ, 2004. 43 s 8

1.2. Vývoj penzijního systému po roce 1950 Pro toto období je charakteristický přechod z původního systému sociálního zabezpečení na sovětský model sociálního pojištění. V zájmu tehdejšího politického reţimu bylo potlačení soukromého sektoru a upuštění od zásad univerzality pro všechny pracovníky. Zákonem č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, došlo k oddělení nemocenského a důchodového pojištění. Prováděním důchodového zabezpečení byl ustaven Státní úřad důchodového zabezpečení (SÚDZ). O pár let později, v roce 1957 došlo v orgánech sociálního zabezpečení k další organizační změně a k provádění důchodového zabezpečení byl pověřen Státní úřad sociálního zabezpečení (SÚSZ). V roce 1968 vzniklo na základě zákona č. 53/1968 Sb., o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů, Ministerstvo práce a sociálních věcí. Mělo vykonávat působnost v oblasti sociálního zabezpečení, kterou do té doby zajišťoval Státní úřad sociálního zabezpečení. O dávkách důchodového zabezpečení začala místo Státního úřadu sociálního zabezpečení rozhodovat jeho původně vnitřní organizační jednotka Správa důchodů v Praze. Z ní v roce 1969 vznikl Úřad důchodového zabezpečení v Praze. 2 Dalo by se říct, ţe do roku 1989 byl stát k penzistům velmi velkorysý a to především k některým skupinám obyvatel. Tato velkorysost se projevovala především k nároku na dávky, spíše neţ k výši dávek. Cílem tohoto systému bylo naopak znevýhodňovat osoby samostatně výdělečně činné. Tento způsob důchodové politiky státu však neposkytoval prostor pro samostatné rozhodování ani pro tvorbu systému soukromého dobrovolného pojištění. 2 ČSSZ. 80 let sociálního pojištění. 1. vyd. Praha : ČSSZ, 2004. 44 s 9

1.3. Vývoj po roce 1989 S příchodem nového politického reţimu, nových společenských a ekonomických podmínek po listopadu 1989, vzešla také nutnost změn v systému sociálního zabezpečení. Tyto nutné změny legislativně zaštítil zákon ČNR č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Nově vznikala soustava orgánu státní správy působících v oblasti sociálního zabezpečení. Došlo ke sloučení Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních druţstev. Tímto sloučením došlo ke vzniku jedné instituce České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Ta pokračovala v činnosti zmiňovaných předchůdců, převzala jejich dokumentaci a rozsáhlou evidenci občanů. Z původních Okresních správ nemocenského pojištění vznikaly nové okresní pobočky nazývané Okresní správy sociálního zabezpečení. Hlavní cílem změn penzijního systému prováděných po roce 1989 bylo především upuštění od upřednostňovaní určitých skupin obyvatelstva (osobní důchody a pracovní kategorie) a odstranění od diskriminace osob samostatně výdělečně činných, aby prakticky všichni ekonomicky aktivní občané začali získávat důchodové nároky podle jednotných podmínek. Dalším krokem bylo organizační sjednocení provádění důchodového pojištění a nemocenského pojištění. A také byla zavedena pravidla pro valorizace důchodů. Jiţ počátkem 90. let si zákonodárci uvědomovali, ţe penzijní systém byl po celou dobu zaloţen na poměrně vysoké štědrosti, proto bylo jejich snahou sníţit nadměrnou velkorysost systému a čelit tak hrozící finanční disbalanci. Postupem času bylo provedeno nesčetně dalších organizačních a legislativních úprav. Od 1. ledna 1996 vstoupil v platnost zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který upravil nároky a výši jednotlivých dávek důchodového pojištění. Tento zákon krom mnoha dalšího ustanovuje tři přímé dávky důchodového pojištění starobní, plný invalidní a částečně invalidní důchod, a dávky odvozené vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Od starobního důchodu se odvíjí konstrukce všech ostatních důchodů a nároků na dávky. 10

Tabulka č. 1: Přehled nejdůleţitějších reformních kroků od roku 1990 aţ po rok 2005 1990-1992 Byla odstraněna diskriminace OSVČ a zrušeny preference v důchodovém systému, takţe prakticky všichni ekonomicky aktivní občané začali získávat důchodové nároky podle jednotných podmínek. Došlo k organizačnímu sjednocení provádění důchodového pojištění a nemocenského pojištění. Byla zavedena pravidla pro valorizace důchodů. 1990 Byla uzákoněna nová správa penzijního systému vznik ČSSZ. 1991 Byla uzákoněna indexace (10% inflace + vliv reálné mzdy). 1993 Bylo zavedeno pojistné na sociální zabezpečení (jako příjem státního rozpočtu). Příspěvky byly tedy odděleny od daní. 1994 Byl přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a český důchodový systém začaly tvořit dva pilíře. 1995 Byl přijat nový zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 1996 Byl zaveden zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv, který umoţňuje (i kdyţ v rámci státního rozpočtu) definovat bilanci základního důchodového pojištění. Na tento samostatný účet směřují veškeré příspěvky a jen z něj mohou být dávky starobní penze vypláceny. 1997 Byl omezen zápočet většiny náhradních dob pojištění a zpřesněny podmínky pro valorizaci důchodů. 1999 Byla přijata novela zákona o penzijním připojištění, která zvýšila míru bezpečnosti vkladů účastníků připojištění a rozšířila moţnost tohoto připojištění, včetně zavedení daňových úlev. Vyšší státní příspěvky jsou určeny natrvalo. 11

2001 Novela zákona o důchodovém pojištění přinesla účetně jasný výpočet dávek starobního důchodu Byl znevýhodněn předčasný odchod do starobního důchodu a zvýhodněno odloţení odchodu do důchodu. 2002 Byla změněna a zpřesněna pravidla pro valorizaci důchodů. 2003 Vláda zvýšila důchodový věk na 63 let pro obě pohlaví (věková diferenciace pro ţeny podle počtu odchovaných dětí). Bylo rozhodnuto o dalším pokračování ve zvyšování důchodového věku i po roce 2006. Byly omezeny moţnosti předčasného odchodu do starobního důchodu. Byl omezen zápočet doby studia. Bylo zrušeno omezení výplaty starobního důchodu výší výdělku. Byla zvýšena procentní sazba pojistného na důchodové pojištění a sníţena sazba pro příspěvek na státní politiku zaměstnanosti celkové zatíţení však zůstalo nezměněné. Bylo rozhodnuto o postupném zvyšování minimálního vyměřovacího základu pro pojistné OSVČ (v letech 2004 aţ 2006). Valorizace je prováděna pravidelně k 1. lednu nového roku, namísto jakéhokoliv měsíce, kdy úhrnný spotřebitelský index dosáhne 5 %, jak tomu bylo předtím. Novelou zákona o penzijním připojištěním bylo dosaţeno harmonizace s právem EU. 2004 Byla ustanovena komise (tzv. Bezděkova komise) pro návrh reformy penzijního systému, členy jsou mj. zástupci 5 parlamentních stran. 2005 Dokončení prací komise a publikace Závěrečné zprávy Zdroj: KLIMENTOVÁ, J. Sociální pojištění Důchodové pojištění a nemocenské pojištění. 1. vyd. Praha : MPSV, 2001. 80 s. 12

1.4. Nutnost penzijní reformy Nejenom v České republice, ale také v okolních evropských státech se jiţ dlouhá léta vedou debaty o potřebě důchodové reformy. Některé státy přešly od debat k činům a své systémy postupně reformují, jiní si dávají s reformou na čas, v kaţdém případě je však reforma nemine. Spousta z nás si moţná klade otázku, za jsou reformní kroky vůbec nutné a pokud ano, jaké důvody nás k tomuto rozhodnutí mají vést. V následující kapitole se pokusím na tyto otázky najít odpověď. Evropská dluhová krize do značné míry ukázala Achillovu patu evropských zemí. Až na několik málo výjimek se evropské země potýkají s deficitními veřejnými (a státními) rozpočty. Do značné míry za tyto deficity mohou sociální výdaje, především pak starobní důchody. Všechny evropské země stárnou, roste průměrná délka života jejich obyvatelstva a nízká porodnost nestačí na udržení populace. Mnohem horší než současná celková výše zadlužení, ať je jakkoli vysoká, je nepříznivý demografický trend, neboť demografické faktory jsou daleko silnější a trvalejší. Země Evropské unie vydávaly v roce 2007 v průměru na starobní důchody 10,2% HDP, když nejvyšší výdaje byly v Itálii (14% HDP) a nejnižší v Irsku (5,2%). Česká republika je s výdaji ve výši 7,8% pod průměrem EU, ale ne příliš vzdálena od mediánu, kterým je Lucembursko s výdaji na důchody 8,7% HDP. 3 Závaţnost situace v evropských zemích je stále větší, a i proto jsme v uplynulých letech jsme byli u zrodu mnoha úspěšných i neúspěšných reforem penzijních systémů. Avšak všechny se opírají o podobné základní body. Podstatou všech změn v systému je zpřísňování podmínek ve svých průběţných systémech. Všude se zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu, mění se standardy valorizace jiţ přiznaných důchodů, ruší se předčasné odchody do důchodu a jiné. A bohuţel se i naše země potýká s podobnými problémy jako ostatní země EU a proto nebylo moţné myslet si, ţe se reformě penzijního systému nějakým způsobem vyhneme. Míra zásahů do systému je různorodá, v některých zemích byly provedeny zásadnější kroky, v podstatě bylo nutné předělat celý systém od základů a alespoň část důchodového systému převést z průběţného na fondový způsob financování. Pro budoucí penzisty to znamená nutnost postupně si vytvářejí úspory, ze kterých budou 3 Zdroj: Příloha týdeníku Euro, ze dne 11. března 2013, [cit. 2013-03-02]. ISSN 1212-3129 13

financovat své důchody. Tento systém v tuzemsku vídáme pod označením druhý pilíř. V evropském a světovém kontextu není nově zaváděný český druhý pilíř nijak (pozitivně ani negativně) výjimečný či jedinečný. Celosvětová finanční krize probíhající v posledních několika letech přinutila reformující státy od těchto kroků částečně nebo zcela ustoupit. Podle studie australské společnosti Mercer (tvůrce globálního indexu srovnávání penzijních systémů) nalezneme nejlepší penzijní systém v Nizozemí. Existuje zde první pilíř, který zajišťuje rovnou sazbu důchodu z průběžného systému. Druhý pilíř je tvořen zaměstnaneckými fondy, ve kterých si spoří 90 % zaměstnanců, a třetí pilíř se sestává ze soukromého daňově zvýhodněného spoření. Mnoho lidí by v tuzemsku preferovalo švédský penzijní systém. I ten však stojí na třech nohou (pilířích). V prvním pilíři se odvádí 16 % z hrubé mzdy na virtuální účet v průběžně financovaném systému. Druhý pilíř je (na rozdíl od českého) povinný a odvádí se 2,5 % ze mzdy na povinné kapitálové spoření. Třetí pilíř je tvořen zaměstnaneckými fondy. 4 V tabulce č. 2 jsou zobrazeny postkomunistické členské země EU (jejich penzijní systémy jsou nejblíţe tomu našemu), které v posledních 15 letech provedli reformu svého penzijního systému. Jak je patrné, všechny země převedly část odvodů z průběţného systému do druhého pilíře (tedy stejná situace jako v ČR). Některé země byly v nastavení procentuální výše odvodů hodně optimistické (např. Slovensko 9 %). Avšak vzhledem k tomu, ţe tyto státy (stejně jako drtivá většina jejich evropských kolegů) bojují s výrazným zadluţením, ukázalo se, ţe původní představy byly příliš optimistické a je nutno přistoupit k jejich částečné korekci. Většina těchto států tak sníţila odvody do druhého pilíře na 2 %. Opět je zde vidět, ţe český druhý pilíř je nastavením parametrů naprosto v souladu se svými souputníky. Jediným státem, který celou reformu zrušil, bylo Maďarsko. Celá Evropa tomu prohlášení věnovala velkou pozornost. Sledoval se především dopad na klienty. Nakonec se však ukázalo, ţe nejtvrdší důsledky nesly finanční společnosti, které vynaloţily náklady na propagaci a reklamu, vytváření fondů apod. 4 Zdroj: Příloha týdeníku Euro, ze dne 11. března 2013, [cit. 2013-03-02]. ISSN 1212-3129 14

Tabulka č. 2: Reformy a ústup od nich Země Začátek reformy Celkové odvody na penze (% mezd) Odvody do druhého pilíře (% mezd) Ústup z reforem v letech 2009-2011 Česká republika 2013 28 3 - Slovenkso 2005 24 9 Sníţení odvodů z 9% na 4% mezd Polsko 1999 32,5 7,2 Dočasné sníţení odvodů na 2,3% Maďarsko 1998 26,5 8 Reforma zrušena Bulharsko 2001 18 5 Zvýšení odvodů do 2. pilíře odloţeno Zdroj: CERGE IE Současný český systém důchodového pojištění je upraven několika právními předpisy. Základním zákonem, který upravuje nároky ze základního povinného důchodového pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí uţivatele je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Dne 28. prosince 2011 byly ve Sbírce zákonů publikovány zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření a zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření. 5 Současné uspořádání českého důchodového systému začalo vznikat v devadesátých letech minulého století, kdy byly postupně přijímány dílčí reformní kroky. I třetí pilíř v podobě státem podporovaného penzijního připojištění v českých domácnostech do dnešního dne zdomácněl, v penzijních fondech si spoří více neţ čtyři miliony občanů. Probíhající reforma rozděluje penzijní systém na tři pilíře. 5 Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2435http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/regulace/duchodova-reforma/terminy-a-lhuty-duchodove-reformy 15

1.5. Demografie Demografický vývoj je jedním ze základních faktorů ovlivňující důchodový účet. Demografický vývoj je často argumentem na otázku nutnosti a potřeby důchodové reformy a to samozřejmě v její prospěch. Čím více plátců nyní, tím větší příspěvky v produktivním věku a na druhou stranu větší nároky na výplatu důchodů v post produktivním věku. Celoevropským trendem je bohuţel nízká porodnost, migrace a doţití se čím dál vyššího věku, coţ potvrzuje i situace a vývoj populace v naší zemi. Dá se tedy říct, ţe populace výrazně stárne a sniţuje se počet obyvatelstva v produktivním věku, coţ znázorňuje graf č.1. Graf č. 1: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008-2010 Zdroj: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008-2010 Na grafu č. 1 je vidět, ţe prognóza předpokládá zvyšování počtu i podílu osob v post-produktivním věku a rovněţ sniţování počtu neproduktivních dětí a mladistvých. Obyvatelstvo České republiky stárne. Demografické stárnutí je proces, při němž se postupně mění věková struktura obyvatelstva takovým způsobem, že se zvyšuje podíl seniorů a snižuje se podíl dětí mladších 15 let, tzn. starší věkové skupiny rostou početně relativně rychleji než populace jako celek. 6 6 Zdroj: Demografie [online]. 2004-2009 [cit.2013-03-06]. Dosutupné z: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclid=824. 16

Dnes připadá na jednoho důchodce 1,8 ekonomicky aktivních lidí plátců sociálního pojištění. Pokud se systém neupraví, v roce 2050 to bude podle posledních analýz asi 1,2. Přitom schodek důchodového účtu v současnosti činí asi 30 miliard korun ročně. 7 Logicky tedy bude méně peněz na státní důchody. Niţší počet obyvatel v produktivním věku samozřejmě znamená i niţší počet daňových poplatníků a vyšší počet důchodců. S velkou pravděpodobností se tak zvýší podíl důchodců připadajícího na jednoho daňového poplatníka. Na tento ukazatel má vliv i hospodářský vývoj, kdy v době hospodářského růstu obvykle roste počet daňových poplatníků. Tab. 3: Poměr poplatníků a počet důchodců Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Počet důchodů (vč. Sirotčích, ivnalidních, vdovských) Počet starobních důchodců 2 653 503 2 688 078 2 727 240 2 759 803 2 797 939 2 823 583 2 871 453 1 967 685 1 997 503 2 034 881 2 071 269 2 225 908 2 266 348 2 340 218 Počet poplatníků 4 898 175 4 958 581 5 006 895 4 909 120 4 829 554 4 923 898 4 933 997 Počet poplatníků na jednoho důchodce Počet poplatníků na 1 starobního důchodce Zdroj: ČSSZ 1,85 1,84 1,84 1,78 1,73 1,74 1,72 2,49 2,48 2,46 2,37 2,17 2,17 2,11 7 Zdroj: Sociální poradce [online]. [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/164 17

1.6. Příčiny stárnutí populace v ČR Jako nejčastější příčiny stárnutí populace nejen v České republice, ale i v ostatních zemích, jsou udávány tyto tři faktory: porodnost, úmrtnost a migrace. Hlavní příčinou demografického stárnutí je spolu s poklesem porodnosti trvalý pokles specifických měr úmrtnosti vedoucí k prodlužování naděje dožití a tím k častějšímu dožívání se vyššího a vysokého věku. Důsledky demografického stárnutí se dotýkají všech sfér sociálního a ekonomického vývoje a nejčastější obavy vyvolávané změnou věkové struktury se pojí s udržitelností financování důchodového systému, růstem nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči a nedostatkem pracovních sil na trhu práce. 8 Graf č 2.: Reálná věková struktura obyvatelstva ČR v roce 2010 a 2065 Zdroj: ČSÚ Graf znázorňuje reálnou věkovou strukturu obyvatelstva České republiky v roce 2010 ve srovnání s věkovou strukturou prognózovanou Českým statistickým úřadem pro rok 2065. Z tohoto grafu je patrná změna, která se bude dotýkat celé populace ČR. 8 Zdroj: Demografie[online]. 2004-2009 [cit.2013-03-06]. Dostupné z: http://www.demografie.info/? cz_detail_clanku&artclid=824 18

Skupina obyvatel ve věku 65 a více let bude početně i nadále narůstat, což ve svém důsledku zapříčiní výraznou deformaci věkové pyramidy, jejíž základna se podstatně zúží a vrchol naproti tomu velmi výrazně rozšíří. Celkový počet obyvatel České republiky jako celku by se měl do roku 2065 mírně zvýšit, a to ze současné hodnoty 10 506 813 osob na předpokládaných 10 689 713 osob. 9 Jak uţ jsem zmínila výše, mezi faktory ovlivňující demografické stárnutí populace patří také nízká porodnost. Mladí lidé v ČR se dnes po vzoru ţivotního stylu západní Evropy nehrnou do brzkého zakládání rodiny. Jejich cíle a hodnoty se ve srovnání s cíly našich rodičů ve stejném věku markantně změnily. Převaţuje touha po materiálním zabezpečení. Pro většinu mladých lidí je nyní prioritou dosáhnout vytouţeného vzdělání, nejlépe tedy vysokoškolského titulu, dále získat praxi v oboru a postupně se v něm zkoušet prosazovat. Vedle toho si mladí také uvědomují, ţe budoucí rodinu je nutné materiálně zabezpečit, proto se do jejího zakládání většinou nepouštějí dříve, neţ nabudou dojmu, ţe jsou schopni tomuto závazku dostát. Nemyslím, ţe by dnešní mladí lidé byli o tolik zodpovědnější neţ dřívější generace, ale domnívám se, ţe u nich převládají obavy z ekonomické, politické a sociální situace v naší zemi a to je vede k odkládání zakládání rodiny do vyššího věku. Do budoucna projekce ČSÚ vychází z předpokladu, že nejnižší úrovně porodnosti již bylo dosaženo (v roce 1999). Dále předpokládá, že se trendy v ČR budou přibližovat úrovni a struktuře porodnosti v západoevropských zemích. Porodnost se má zvyšovat až do roku 2030, aby se posléze stabilizovala. Střední varianta uvádí hodnotu porodnosti 1,62 dítěte na jednu ženu v roce 2050. Ani vysoká varianta však nepředpokládá překročení hranice dvou dětí narozených jedné ženě, které by znamenalo alespoň nahrazení jedné generace druhou a tedy zachování tzv. prosté reprodukce. 10 Na základě projekce lze konstatovat, že počet obyvatel ČR bude i nadále klesat. Míra imigrace nestačí na vyrovnání úbytku přirozenou měnou. Závažnějším problémem je však stárnutí populace jako celku, které se v budoucnu bude dále zrychlovat. Střední varianta kalkulovala s permanentními úbytky obyvatelstva po roce 2015, takže počet 9 Zdroj: Demografie [online]. 2004-2009 [cit.2013-03-06]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclid=824 10 Zdroj: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2050. Český statistický úřad [online]. 2003 [cit.2013-03-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/b0001d6145/$file/4025rra.pdf 19

obyvatel klesne pod 10 milionů poprvé v roce 2034. 11 1.7. Pravděpodobnost dožití se penze. Většina z nás by ráda věděla, co je v blízké i daleké budoucnosti potká. Pokud jim ale sdělíte, ţe budoucnost, která je čeká, není nikterak růţová, mají tendence Vaši prognózu zlehčovat a s nedůvěrou ji zavrhnou. Lidé zkrátka celkově neradi přijímají špatné zprávy. S nepochopením se setkáte také u většiny lidí, pokud jim sdělíte, ţe státní důchody v budoucnu jim nezajistí jejich dosavadní ţivotní úroveň snad ani z poloviny a budou si muset na penzi šetřit i jinak. A co se týče mladých, ti se ve většině domnívají, ţe s neustále se zvyšující hranicí odchodu do důchodu, se ho stejně nemohou doţít. Částečně mají pravdu, odchod do důchodu je pro ně odsunut o pět let později neţ dnešním penzistům. A jejich děti pak budou čekat na odchod do penze aţ do svých 73 let. Mnoho z nich proto namítá, ţe v důchodu pobudou jen velmi krátký čas, avšak neuvědomují si, ţe doba, kterou stráví v penzi se prodluţuje právě díky tomu, ţe roste průměrná délka ţivota a zároveň i počet lidí, kteří se doţijí důchodového věku. Například v roce 1927 se v Československu chodilo do důchodu v 65 letech, když se ho dožili, měli před sebou v průměru ještě deset let života. Jenže penze se jich nedožila ani polovina. V roce 2007, tedy o osmdesát let později, byla pro muže hranice odchodu do důchodu 62 let. Dožilo se ho přes 80 procent mužů a v průměru je čekalo ještě šestnáct let života (a stát šestnáct let vyplácení důchodu). 12 Dnešní třicátníci budou odcházet do důchodu v 68 letech věku. Předpoklad, ţe se tohoto věku doţijí je 77 % u muţů a asi 88 % u ţen (údaje pochází z úmrtnostních tabulek). Coţ je poměrně dost. A pokud by se tak stalo, tak podle úmrtnostních tabulek by muţ měl 11 Zdroj: Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2050. Český statistický úřad [online]. 2003 [cit.2013-03-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/b0001d6145/$file/4025rra.pdf 12 Zdroj: Peníze. [online]. 2000-2013 [cit.2013-03-12]. Dostupné z: http://m.penize.cz/duchody/221412-vladimir-bezdek-je-zvysovani- duchodoveho- veku-antisocialni-ani-nahodou! 20