II/3-2000
VYDÁVÁ: NE-BE, Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury Bofiivojova 54 130 00 Praha 3 âeská republika Tel. 02-22721265 (kaïdé první úter v mûsíci) Fax 02-22715258 (kaïdé první úter v mûsíci) jinak tel./fax: 02-6276819 e-mail: ne-be@post.cz bankovní spojení: Komerãní banka, Praha 2 ãíslo úãtu: 19-2307530267/0100 UITGEVER: NE-BE, Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur Bofiivojova 54 130 00 Praha 3 Tsjechië Tel. 00420-2-22721265 (elke eerste dinsdag in de maand) Fax 00420-2-22715258 (elke eerste dinsdag in de maand) Anders: tel./fax: 02-627 68 19 e-mail: ne-be@post.cz bank: Komerãní banka, Praha 2 rekeningnummer: 19-2307530267/0100 P EDSEDKYNù: Petra Schürová MÍSTOP EDSEDKYNù: Veronika Havlíková Jana Pellarová (sekretariát) POKLADNÍK: Eva Giese REDAKCE BULLETINU: Veronika Havlíková Bas Huigen KNIHOVNA: Ruben Pellar VOORZITTER: Petra Schürová VICE-VOORZITTERS: Veronika Havlíková Jana Pellarová (secretaris) PENNINGMEESTER: Eva Giese REDACTIE VAN HET BULLETIN: Veronika Havlíková Bas Huigen BIBLIOTHEEK: Ruben Pellar 2
SLOVO ÚVODEM PODZIM 2000 VáÏení ãlenové NE-BE, milí pfiátelé, âeká nás podzim bohat na události. Pfiedev ím - do âeské republiky pfiijede koncem fiíjna Jeho V sost Albert II., belgick král. V Plzni se bude konat divadelní festival, na nûmï vystoupí i Amsterodamsk divadelní soubor. V ãeském pfiekladu vychází nová kniha Miep Diekmannové, s níï jsme se 5. záfií setkali. V listopadu bude dal í ãtení z knihy Leona de Wintera HoffmanÛv hlad a moïná pfiijede i autor. O tom v em, a je tû více, najdete ãlánky na stránkách tohoto ãísla. Máme nûkolik dal ích ãlenû, celkem 118. Knihovna se rozrûstá. Od sponzorû - na ich ãlenû, jsme dostali knihy, ãasopisy, slovníky, i encyklopedii, v em dûkujeme. V tuto chvíli máme evidovan ch cca 200 svazkû, stejn poãet na vloïení do katalogu ãeká. V minulém ãísle jste na li pfiiloïenou sloïenku, pokud jste ji je tû nepouïili, uï tak neãiàte, tyto sloïenky jsou od ãervence neplatné. PouÏijte prosím cestu bankovního pfievodu. Rádi uvítáme v echny va e nápady, námûty, nabídku spolupráce, jakoï i hmotn ch pfiíspûvkû. Stále poãítáme s obnovením tradice pravideln ch schûzek, zatím jsme ale nena li vhodnou kavárnu, kde by se takové neformální schûzky mohly konat bez pfiedchozí rezervace. Hezké záïitky a podzim bez nachlazení vám pfieje Petra Schürová U P O Z O R N Ě N Í Členské příspěvky je třeba uhradit nejpozději do konce listopadu 2000, jinak bude členství považováno za ukončené. Komerční banka Praha 2, NE-BE Nr.: 19-230 75 30 267 / 0100 Č LENSKÁ RUBRIKA âestní ãlenové spoleãnosti NE-BE Jak jsme v minulém ãísle slíbili, pfiedstavujeme vám jednoho z ãestn ch ãlenû na í spoleãnosti. BOŘEK ŠÍPEK Architekt a designér Bofiek ípek se narodil 14. ãervna 1949 v Praze. Po maturitû na nábytkáfiské prûmyslové kole, v lednu roku 1969, ode el do Nûmecka. Tam pracoval v továrnû jako truhláfi, pak v Hamburku vystudoval architekturu a ve Stuttgartu filosofii. V roce 1982 pfiesídlil do Nizozemska, kde zaloïil první vlastní architektonické studio. V Nizozemsku se zaãal vûnovat více designu a jeho sláva stoupala. Získal mnoho prestiïních ocenûní (1983 - cena nûmecké architektury za sklenûn dûm, kter projektoval pro svoji sestru, 1988 - Nejlep í designér roku: cena Khao Liang Fe, 1991 - cena francouzské vlády za umûní La Croix Chevalier, 1993 - cena prince Bernharda za architekturu a uïité umûní). Vyuãoval na univerzitû v Hannoveru a v Essenu, v souãasné dobû pûsobí na vídeàské univerzitû. V roce 1992 pozval prezident Havel Bofika ípka do âech a jmenoval jej hlavním architektem PraÏského hradu: architekt, slavn po celém svûtû, vytvofiil napfi. nov vchod z druhého nádvofií Hradu do Kanceláfie prezidenta republiky, provedl renovaci hradní obrazárny a vytvofiil most pfies Chotkovy sady. V souãasnosti se zab vá designem nábytku, skla a keramiky, architekturou, pracuje na mnoha (asi 25) projektech v Nizozemsku (stavba Muzea moderního umûní), ve v carsku, v Itálii, v Japonsku, v USA i v âeské republice, natáãí film, jeho nejãastûj í souãasnou aktivitou jsou exkluzivní v tvory ze skla - ve vlastní sklárnû Ajeto. V Praze 1Valentinské ulici je Arzenál Bofika ípka - prodejna umûleck ch i uïitn ch pfiedmûtû - a thajská restaurace. Pfiedmûty, jeï Bofiek ípek navrhuje, mají pfiíbûh, kter je ve chvíli dokonãení zapomenut, smazán. Proto pûsobí jeho v tvory emocionálnû, proto jsou jiné, zvlá tní a jedineãné. Od roku 1992 Ïije Bofiek ípek v âeské republice, i kdyï si není jist, jestli natrvalo. Bofiek ípek je ãestn m ãlenem NE-BE od ãervna tohoto roku. Bofiek ípek má rád thajskou kuchyni, není buddhista, domy si nestaví, ale pfiestavuje, rád vûci mûní, ale neru í v nich to pûvodní. PovaÏuje Tanãící dûm za nejlep í stavbu, která byla po válce u nás postavena, má dva syny (jeden se chce vûnovat divadlu, druh architektufie) a jednu manïelku (taneãnice, choreografka). Rád pfiipravuje pro svou rodinu a pfiátele exotické pokrmy a podle jednoho ze sv ch pfiátel povy uje jídlo na estetick záïitek. Petra Schürová 3
CO SE CHYS- TÁ Souãasné nizozemské divadlo a drama Souãástí leto ního Mezinárodního festivalu DIVADLO 00, kter se koná od 19. do 22. fiíjna 2000 v Plzni je projekt souãasné nizozemské divadlo a drama, pofiádan ve spolupráci s praïsk m a amsterodamsk m divadelním ústavem: Sobota, 21.10. Klub Komorního divadla 12.30 hod. Fanda - versus hereãky Paralelní scénick match Gerardjan Rijnders versus Karel Steigerwald ReÏie a úprava Vladimír Morávek a René von Ludowitz Klicperovo divadlo versus Divadlo Vítûzslava Nezvala 14.00 hod. Hana Bobková - pfiedná ka s videoprojekcí (Hana Bobková je renomovaná nizozemská divadelní kritiãka a docentka, v posledních letech pfiispívá také do ãasopisu Svût a divadlo.) Vstup volny 15.15 hod. Kulat stûl s nizozemsk mi dramatiky (Gerardjan Rijnders, Karst Woudstra, Jeroen van den Berg, /zmûna vyhrazena) Moderace: Ruud Engelander, Nizozemsk divadelní ústav. Vstup voln Nedûle, 22.10., 21.00 hod., Beseda Divadelní pfiedstavení Liefhebber, Gerardjan Rijnders, Toneelgroep Amsterdam. Dal í informace a rezervace vstupenek: Tel. 019-72 20 748, e-mail: festival@divadlo.cz 3. listopadu 2000 v 19:00 hod. - Literární ãtení z románu HoffmanÛv hlad Leona de Wintera v Knihomolovû literární kavárnû, Mánesova 79, Praha 2 29. listopadu 2000 v 18:00 hod. se ve Vzdûlávacím a kul- KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI INDONÉSKÝ BOROBUDUR - KLENOT JIHOVÝCHODNÍ ASIE V stava fotografií ZdeÀka Thomy se konala ve dnech 16. 8. - 27. 8. v Galerii Jaroslava Frágnera na Starém Mûstû. HOLANDSKÉ MOTIVY 19. záfií 2000 byla za pfiítomnosti velvyslance Nizozemského království pana R. J. van Houtuma a starosty mûsta Jihlavy Ing. Vratislava V borného ve vstupních prostorách Muzea Vysoãiny v Jihlavû otevfiena v stava umûlecké skupiny EXPOSED-fotografie s díly umûlcû Armanda Jongejana, Franka Roosendaala, Jana Hooglanda a Roba Starreho. Tyto ãtyfii umûlecky pomûrnû odli né fotografy spojuje místo jejich pûvodu, totiï o- kolí mûsta Purmerend, a Purmerend je zase s Jihlavou spojen pfiátelsk mi vztahy partnerského mûsta. Pohled na Roosendaalovy Dûti z Alkmaaru nebo Jongejanovy portréty typick ch HolanìanÛ vzbudil pfiedev ím nostalgii u tûch, kdo jiï tuto zemi poznali, a vlídnû lákal ty, kdo se tam je tû chystají. Starreho industriálnû funkcionalistické zábûry sk taly zase jin pfiístup k tématu Holandsk ch motivû a prolomily tak zaveden ú- zus tulipánov ch polí a vûtrn ch ml nû. Stejnû tak i Hooglandovy psychedelicky zbarvené zábûry vlãího máku v pozadí s d majícími komíny IJmuidenu. V stava je to nepochybnû zajímavá a umûlecky velice kvalitní, a jistû stojí za to, aby se za ní ãlovûk vypravil i do malebného mûsta Jihlavy. Veronika Havlíková EUROPAMUSICALE 2000 V ãervenci probíhal v Praze na nûkolika scénách (v divadle Archa, v Rudolfinu, v Bazilice sv. Jifií atd.) hudební festival Europamusicale 2000. Mimo jiné zajímavé soubory se ho zúãastnil i vlámsk soubor I Fiamminghi. Název souboru znamená plameny a psanou i zvukovou formou pfiipomíná zemi, odkud v dobû renesance pfiicházeli hudebníci na italské dvory - Vlámsko neboli Flandry. Pfied více neï deseti lety zaloïil tento soubor jeho souãasn hudební fieditel Rudolf Werther. Orchestr se zamûfiuje pfiedev ím na hudbu devatenáctého a dvacátého století, spolu s ním koncertují po celém svûtû v znamní sólisté. V roce 1992 jmenovala vlámská vláda orchestr I Fiamminghi kulturním vyslancem Flander. Ve ãtvrtek 6. ãervence vystoupil orchestr pod vedením Rudolfa Werthera v Bazilice sv. Jifií - v prostfiedí, které v jimeãnost souboru doplnilo. Petra Schürová LITERÁRNÍ VEČER S NIZOZEMSKOU SPISOVATELKOU MIEP DIEKMANNOVOU Asi v deseti letech jsem ãetla kníïku o dívce Annejet. Líbila se mi, ale vûbec jsem se tenkrát nezajímala o to, kdo je ta spisovatelka Miep Diekmannová. UÏ vûbec mû tenkrát nenapadlo, Ïe ji jednou osobnû potkám... V úter, 5. záfií 2000 se konalo setkání s Miep Diekmannovou, její ãeskou pfiekladatelkou Olgou Krijtovou, dal ími nederlandisty a pfiáteli u pana Henka Heikampa, vedoucího oddûlení pro tiskové a kulturní záleïitosti nizozemské ambasády. Jeho pomûrnû velkorys byt sotva staãil pro tak poãetnou spoleãnost, ale terasy kolem nûj poskytly pro- 4
stor navíc a také krásn v hled na veãerní Prahu. Na zaãátku setkání promluvila paní Erna Staal, která pí e Ïivotopis Miep Diekmannové. Bylo pfiíjemné vidût, Ïe má ke spisovatelce pfiátelsk a ne pfiehnanû oficiální vztah. Dále se mluvilo hlavnû o knize Krik (ãesky vyjde pod názvem Jak se Ïení princové ) a o jejím pfiekladu z dílny Olgy Krijtové. Z této knihy jsme také vyslechli úryvek z kapitoly Tfii králové v nizozem tinû i v ãe tinû. Za nejzajímavûj í ãást povídání osobnû povaïuji vyprávûní Miep Diekmannové o jejích stycích s manïely Krijtov mi a s historikem Bohumilem âern m. Koho by napadlo, Ïe tato elegantnû obleãená dáma pí ící literaturu pro dûti, která do socialistického âeskoslovenska jezdila oficiálnû, sem pravidelnû osmnáct let pa ovala velké finanãní ãástky z PEN klubu pro reïimem postiïené autory. Líãení konspirativních podmínek vypadalo turním centru Îidovského muzea v Praze 1 v Maiselovû ul. 15 koná pfiedná ka na téma oa v Nizozemí 7. - 9. prosince 2000 - kongres Emblematica et iconographia: Themes in painting and literature of the Low Countries from the 16th trough the 18th century, pofiádá olomoucké Muzeum umûní a Univerzita Palackého. dost dobrodruïnû. Smáli jsme se, ale vûfiím, Ïe to tehdy leckdy vûbec nebylo k smíchu. KdyÏ paní Diekmannová fiekla, Ïe ji jednou vysl chali na policii, ale Ïe byla klidná, protoïe mûla dost velkou zásobu cigaret, napadlo mû, Ïe cigarety nemohly b t to jediné, co ji podrïelo, ale Ïe to nejspí byla jedna vlastnost a to stateãnost. MoÏná ji k této vlastnosti pomohlo také dûtství a mládí, které proïila v Karibiku. Na otázku, kde bere inspiraci pro své knihy, Miep Diekmannová bez zaváhání odpovûdûla, Ïe nemluví o inspiraci, Ïe jsou to v echno jen záïitky a tûch má opravdu hodnû. E- xotické prostfiedí, dûtství strávené mezi sam mi jin mi dûtmi ji nepochybnû hodnû a pozitivnû ovlivnilo. Troufám si fiíci, Ïe nûco takového v ãlovûku odbourává pocity strachu z odli ného, pfiirozenû pfiekonává xenofobii, kterou máme snad vrozenou. A tak kdyï dnes sly ím jméno Miep Diekmannová, vybaví se mi mnohem víc neï dívãí románek o Annejet (byl u nás mimochodem nedávno natoãen a vysílal se v ãeské televizi). Najednou vidím zajímavou a du evnû velmi mladou paní, která by podle data narození uï mohla b t dûchodkynû, stejnû tak jako její skvûlá pfiekladatelka Olga Krijtová, jak zcela pfiirozenû a civilnû vypráví o sobû a pak si zapálí svou nezbytnou cigaretu. Paní Olga Krijtová se chovala tak skromnû, Ïe ten, kdo by ji neznal, by ani nevûdûl, Ïe tato drobná dáma na veãírku byla. AÏ na otázku, jak se vyrovnávala s nûkter mi záludnostmi pfiekladu se rozpovídala. Nelehkou roli tlumoãnice tohoto veãera v bornû zvládla Jana Pellarová. Bez problémû tlumoãila velmi dlouhé promluvy, pfiípadnû je pohotovû zkrátila tak, Ïe ani ti, ktefií nerozumí ãesky nebo nizozemsky o nic podstatného ani o pfiíjemnou atmosféru nepfii li. Katefiina Charvátová Kniha Jak se Ïení princové vyjde zanedlouho v nakladatelství OLYMPIA. AKADEMICK KOUTEK BOHEMISTÉ V PRAZE Zaãátkem ãervence, konkrétnû od 3. do 8. ãervence 2000, se v Praze uskuteãnil Druh kongres svûtové literárnûvûdné bohemistiky, a to ve vzne en ch a ponûkud zatuchl ch prostorách Akademie vûd na Národní tfiídû. V úter, pátek a sobotu probûhly v rozliãn ch sekcích referáty o v ech moïn ch aspektech ãeské literatury a literární vûdy. Celá akce byla v sobotu zakonãena diskusí u kulatého stolu. Ve stfiedu a ãtvrtek (svátky) probûhl náhradní program ve formû v letû (autobusov zájezd do Tfiebonû, lodní projíïìka po Vltavû s Ïijícími autory). Oficiální ãásti programu jako napfiíklad pfiivítání jsou vût inou nejnudnûj í, ale bylo by podivné, kdyby se nekonaly. I nadále se ãtou referáty jako na kaïdém jiném kongresu, místo aby se povídalo a diskutovalo o tom, co v referátu, kter bude samozfiejmû vyti tûn, stojí. Zdaleka nejkrásnûj í na takovém kongresu jsou setkání s lidmi, ktefií se zab vají pfiibliïnû tím sam m, aè jsou z Japonska, Koreje, Egypta, Kolumbie ãi Nizozemska. Co se obsahu t ãe, povaïuji jako (témûfi úpln ) v eïravec v e za vysoce zajímavé, ale pfiesto si radûji poãkám na svázané referáty, dfiíve neï se nechám zlákat k nûjak m posudkûm. Otázkou nicménû je, zda referáty bude je tû nûkdo ãíst... Kongres byl organizován Ústavem pro ãeskou literaturu mj. ve spolupráci s Univerzitou Karlovou. Jen poslední sezení (u kulatého stolu) ponûkud postrádalo cíl i meze. StÛl (nekulat ) neprobudil Ïádnou diskusi, obãas se ozvalo volání o pomoc. Také se vyskytla nepfiíjemnost s jak msi Italem, kter se pfiedtím nechoval slu nû, a proto teì nesmûl nic fiíci a byl kvûli tomu velmi rozhnûván. Zkrátka, Ïádná ingredience nechybûla, a tak mûïe b t kongres oznaãen za podafien. Zpátky do Nizozemska jsem se vrátil pln dobré nálady a nové energie. Kees Mercks 5
RÁJ P EKLADATELÒ V souãasné dobû nemine den, abychom se v tisku, rozhlasu ãi televizi nedoãetli nebo nedoslechli nûco o Rakousku. BohuÏel jen málokdy se jedná o nûco pozitivního. Právû proto bych se s Vámi chtûla podûlit o jeden záïitek spojen s touto alpskou zemí. Ne, nebojte se, Ïádn Haider, Ïádn Temelín. Jde o zku enost veskrze pfiíjemnou. VídeÀská univerzita, respektive katedra germanistiky a nederlandistiky uspofiádala letos v ãervenci jiï ãtvrt roãník letního pfiekladatelského semináfie pro studenty z Rakouska, Belgie a Nizozemí. Mimo nû se tohoto semináfie pravidelnû zúãastàují i studenti nederlandistiky z jedné ze zemí b valého v chodního bloku. Letos to po Polácích a Maìarech byli mladí nederlandisté (ãi spí e nederlandistky) z âeské republiky, z Prahy, Olomouce a Brna. Semináfi trval ãtrnáct dní. První t den byl, struãnû fieãeno, vûnován teorii, druh praxi. Tento rok byl navíc zasvûcen tématu Evropa a její regiony, takïe studenti první t den kromû fiady pfiedná ek Ceese Kostera o teorii pfiekladu sly eli i více ãi ménû zajímavé my lenky rakouské socioloïky Helgy Matuschek a nûmeckého lingvisty Lothara Jordana. JelikoÏ dobrou du í a spoluorganizátorkou celé akce byla i sympatická Katharina Pollatschek, cítili se tu ãe tí úãastníci jistû skoro jako doma. Ani druh t den nezapfiel, Ïe máme v ichni spoleãné kofieny v rakousko-uherské monarchii. Workshop literárního pfiekladu pro rakouské studenty totiï vedla paní Maria Csollany, dáma maìarskonizozemského pûvodu, která po událostech roku 1956 uprchla z Maìarska do Vídnû. Dnes pûsobí jako pfiekladatelka z nizozem tiny do nûmãiny. NizozemcÛm a BelgiãanÛm, pfiekládajícím z nûmãiny do nizozem tiny, se vûnovaly dvû mladé germanistky z Utrechtu Tamara Mewe a Monique de Waal. âe tí studenti mûli vût í smûlu, protoïe se museli spokojit se mnou. Pfiípadné ústrky z mé strany (podot kám, Ïe zcela nechtûné) jim snad vynahradila krása místa, kde se semináfi konal. Stadtschlaining je romantické podhradní mûsteãko, které za své jméno vdûãí stfiedovûkému hradu Schlaining. Dnes je ov em hrad dokonale zrekonstruovan a jeho sklepní a podzemní prostory slouïí jako kongresové centrum se v ím potfiebn m vybavením, pfiedná kov mi sály, u- ãebnami, videoprojektory a dal ími potfiebn mi pomûckami. Hradní stáje se zmûnily v luxusní hotel s pfiíjemn m rakousk m a maìarsk m personálem (Schlaining leïí asi 30km od maìarsk ch hranic), takïe se tu ãlovûk mohl cítit skoro jako v pfiekladatelském ráji. Moderní technika v kombinaci s romantick m historick m prostfiedím, vynikající kuchynû, nadmíru pfiíjemná spoleãnost, ve které kaïd hovofiil tfiemi aï ãtyfimi jazyky, slovníkû co hrdlo ráãí a moïností konzultovat s rodil mi mluvãími také. Co více by si mohl pfiekladatel pfiát? Na semináfii se ov em pilnû pracovalo. Pofiadatelé si dali podmínku, aby se texty, které budou studenti bûhem workshopû pfiekládat, t kali evropské problematiky. Najít odpovídající prozaick text nebyl problém. Geert van Istendael je v tomto pfiípadû nevyãerpateln m zdrojem. Ale hledejte báseà, zab vající se problematikou spojené Evropy regionû! Dlouho jsem si lámala hlavu, ale nakonec jsem stejnû skonãila u svého kmenového spisovatele Benna Barnarda a z jeho sbírky básní Het meer in mij, inspirovaného jeho pobytem v dal í alpské zemi v carsku, vybrala báseà Föhn. Pfiekládat poezii je vïdy velmi nároãné. VyÏaduje to nejen v bornou znalost v chozího jazyka, ale pfiedev ím lásku k jazyku rodnému, smysl pro rytmus a notnou dávku hravosti. Byla jsem proto velice pfiíjemnû pfiekvapena, s jak m pfiehledem se moji studenti tohoto úkolu zhostili, zvlá È kdyï to pro nûkteré z nich byla úplnû první pfiekladatelská a básnická zku enost. V sledky na eho spoleãného snaïení Vám pfiedkládám k posouzení a doporuãuji: Zapamatujte si jména uvedená pod jednotliv mi verzemi. O tûchto pfiekladatelích je tû urãitû usly íme. Jana Pellarová BENNO BARNARD: FÖHN Draden voeren, in niet goed verstaanbare talen, Gesprekken. Zo feiten, zo palen. Wind wiegt een koor. Hij schikt ook met linkse gebaren voortdurend iets in mijn haren. Ze zoemen als gekken. Hoor, hoor. Kunnen wij door de lucht met elkaar praten? Ik luister boven mijn hoofd naar waaien, waarin ik je adem kan horen. Je hand verandert in aaien, een zucht die de taal niet kan laten. En verderop gaat het weer verder, een andere tongval moet weer in een ander dal, enzovoort. Misverstand. Groet. Tederheid, die de taal woord voor woord overdoet. Překlady: In: Benno Barnard: Het meer in mij, Amsterdam 1986 FÖHN Dráty vedou houpy houpy v šifrách hovory. Ta slova, ty sloupy. Ve větru zpívají sborem. Nesmělý něšika pořád se dotýká mých vlasů. Bzučí jak mouchy. Poj, poslechnem si je spolem. Bavit se s tebou vzduchem? Jde to? Nejde? Nad hlavou naslouchám větru chvění, v němž slyším tvůj dech. Tvá ruka se mění v pohlazení, vzdech, který se bez jazyka neobejde. O kus dál pokračují slova s jiným přízvukem do dalšího údolí. Omyl. Dobrý den. Něha, kterou jazyk přenáší slovo za slovem. (Přeložili: Irena Bonková, Pavel Ampapa, Jana Karberová, Veronika Valoušková) FÖHN Dráty vedou v řeči, které nerozumíš, rozhovory. Co sloupy, to slova. Vítr víří sbory. Plaše mi rovná zas a znova něco ve vlasech. Šíleně šustí. Slyšíš? Můžu na tebe vzduchem zavolat? Slyším vítr nad hlavou a v něm tvůj dech. Ruka se ti mění v pohlazení, vzdech, jemuž slovem nelze odolat. Opodál to jde dál, co vodopád, to jiné nářečí. Pozdrav. Nesoulad. Slovo za slovem lze i něhu předávat. (Přeložily: Anna Babková, Ivana Jeřábková, Lucie Sedláčková) FÖHN Dráty si vyprávějí v jazycích, jimž nerozumíš. Co sloup, to slovo. Vítr struny houpá. Nešikovnými prsty se v mých vlasech koupá. Slyšíš, jak bláznivě bzučí. Bzz, bzz. Můžem i my si vzduchem vyprávět? Naslouchám větru nad hlavou, slyším tvůj dech. Tvá ruka se mění v pohlazení, ve slovech cítím tvůj vzdech. Z údolí do údolí dál další hlasy znějí. Pozdrav i pomýlení. Něha, již slova přenášejí. (Přeložily: Jana Goldová, Marta Šupíková, Soňa Dvořáková) 6
TURNOV POHASLÁ PERLA ZAâÍNÁ ZÁ IT A. F. Linssen-Hogenberg Ve zvlá tním jubilejním vydání knihy 1272-1972, 700 let mûsta Turnova naznaãuje autor Jan Knob ve svém pfiíspûvku v kapitole Mûsto na ich rodiãû, Ïe Turnov nebyl v 19. století niãím jin m, neï spícím mûstem. Ponûkud ho vyburcovali turnov tí svûtobûïníci Marek a Kotler, ktefií se snaïili roz ífiit obzor jeho obyvatel do irého svûta. Tento vliv v ak nepfiinesl velké zmûny. Co se zmûnilo, byly pouze dfievûné domy, které zvolna vystfiídala zdûná zástavba. V období mezi dvûma svûtov mi válkami do lo k jakémusi oïivení kulturního Ïivota podnûcovanému studenty, ale o opravdovém rozkvûtu nemûïe b t fieã. Tato situace trvala, dokud nenastoupila my lenka fabrik. Objevovaly se v ak i námitky; mohlo by to b t zdraví kodlivé. Îivot el poklidnû dál, lidé nav tûvovali koncerty a Turnov si získal jméno jednoho z nejvíce hudbymilovn ch mal ch mûst Evropy. Za druhé svûtové války byl také Turnov obsazen nacisty. Ale v pfiedveãer prvního máje zachvátily py ného orla plameny a to znamenalo zároveà zaãátek nové epochy. V nastávajícím období do lo k pfiestavbû mûsta, stavûly se byty, podniky. Zázraky nové techniky nastoupily svou cestu. Období socialismu zaãalo. Péãe o práci a dûlníka se roz ífiilo i na rodinu. Tak byl vybudován napfiíklad nov plaveck bazén. Aby se Turnov zbavil izolace, byly vypracovány plány na v stavbu silnice Liberec-Dalimice. A s takov mto Turnovem jsme se setkali, kdyï jsme v roce 1968 jako zvûdaví, mladí studenti nav tívili tehdej í âeskoslovensko. Byl to paradox. Pfiímo v rozporu s v e popsan m pokrokem jsme mûli pocit, Ïe jsme se octli v mûsteãku, kde se zastavil ãas. Doprava tam byla je tû velice klidná, na venkovsk ch silnicích jsme ãasto narazili na volnû pobíhající husy a pojem dopravní zácpa byl skoro neznám. Mohli jsme si oãi vykoukat na nápisy v obchodech, které jsme znali pouze z nostalgií prosycen ch pfiíbûhû na ich rodiãû. Mám na mysli ãistící prostfiedky na kamna, rozliãné kuchyàské náãiní, potfieby na zabíjaãku ãi zavafiování. A pak to byly krámky, jaké jsme vûbec neznali, jako opravna de tníkû. Nejvíce nás potû ila témûfi dûtská, spontánní pohostinnost. KdyÏ jsme se ptali na cestu nebo Ïádali o informace, ãasto se nám stalo, Ïe nás hned zvali k jídlu nebo pfienocování. Nejen ãas nám pfiipadal, jako by se zastavil. I budovy a památky vypadaly, jako by spaly. Zdály se b t jak zahaleny ãasem, tak i skryty pfied zrakem. Normálnû si jich ãlovûk nev iml a nikdo o nich dostateãnû nemluvil ani nepsal. Stejnou zku enost jsme udûlali s v lohou opravny de tníkû. KaÏd rok, kdyï jsme znovu pfiijeli, tam stál ten sam de tník, jen vybledlej í a zaprá- enûj í. A tak to bylo i s památkami, kostely, synagogou a historick m Ïidovsk m hfibitovem. Teprve po sametové revoluci se krása Turnova zatfipytila. Mûsto bylo vyãi tûno a jedna pamûtihodnost za druhou se probouzely ze spánku. Budu jmenovat jen nûkteré: historick kostel Jana Kfititele z roku 1272, radnice, která se datuje z roku 1526 a stojí na pûknû zrenovovaném námûstí s mariánsk m sloupem.tamtéï stojící franti kánsk klá - ter a k nûmu pfiíslu ející kostel z roku 1650, v e poloïen kostel Panny Marie na Mariánském námûstí. Také mûstské archeologické muzeum, které spravuje nejstar í vykopávky z paleolitického období (50 000 pfi. Kr.), dostalo nov vzhled. I krása divadla, postaveného roku 1874, procitla ze svého spánku. Neoãekávejte v ak Ïádnou velkolepou budovu (vchod se skr vá na zadní stranû). Najdete naopak velmi intimní, malé divadlo. Ale je tû více pozornosti neï tyto budovy jistû zaslouïí historick, monumentální Ïidovsk hfibitov. JiÏ v roce 1527 zde podle nejstar ích dokumentû existovala Ïidovská obec, která vlastnila kapli. V polovinû 17. století stálo v Turnovû 16 Ïidovsk ch domû, roztrou en ch po celém mûstû. V roce 1850 zde Ïilo 45 Ïidovsk ch rodin (pfiibliïnû 300 osob, coï bylo asi 6 procent ve kerého obyvatelstva mûsta), a v roce 1910 zde Ïilo 478 víru praktikujících ÏidÛ. Bûhem vzestupu fa- ismu (1930) se tento poãet sníïil na 104 Ïidovsk ch obyvatel. Po druhé svûtové válce byla témûfi celá Ïidovská obec se sv m majetkem vym cena. Také hfibitov má svou historii. PÛvodnû se nacházel uvnitfi mûstského jádra, jihozápadnû od námûstí. Se v í pravdûpodobností byl mezi roky 1700-1725 zru en, zcela zniãen a nezbylo z nûj témûfi nic. Hfibitov, kter je tû dnes existuje, se nachází v Sobotecké ulici, 400 metrû na jih od dne ní synagogy. První dfievûná synagoga byla zniãena pfii velkém poïáru v roce 1643, druhá, taktéï dfievûná, shofiela roku 1707. Tfietí, samozfiejmû kamenná, byla v roce 1718 postavena v Trávnici. Tato synagoga je tû stojí, ale upadla v naprosté zapomnûní. Hfibitov v Sobotecké ulici byl zfiízen roku 1720 a naposledy roz ifiován v druhé polovinû 19. století. Na tichém, ãásteãnû zarostlém hfibitovû, stojí cenné barokní a klasicistní náhrobky. Nûkolik dobrovolníkû náhrobní kameny s trpûlivou péãí vyãistilo, takïe nápisy jsou na mnoh ch úplnû nebo ãásteãnû ãitelné. Se hfibitovem sousedící márnice, která byla zcela rozpadlá, byla v devadesát ch letech zevnitfi i zvenku zrestaurována. Tato práce byla svûdomitû provedena praïsk m rabinátem tak, aby místnosti zûstaly podle tradice nedotãené. V roce 1952 byla opatfiena sklenûnou pamûtní deskou se jmény obûtí nacistického reïimu. Jména byla vyryta v hebrej tinû a ãe tinû. V roce 1993 jsem z této desky na la pouze stfiepy. Za pomoci nizozemsk ch sponzorû, Ïidovského rabinátu v Praze a dobrovolníkû z Turnova jsme nechali vyrobit desku novou, která byla pfii mé poslední náv tûvû pfiipravena k umístûní. Pfiesto ale nebyla restaurace hfibitova jednoduchá. I pfies znaãné protesty byla ãásteãnû skrz, nebo pfiesnûji podél nejzaz- ího okraje postavena velká silnice. Vypadá to, jako by byly náhrobky místy odsunuté na stranu. Kromû tohoto svûtského zásahu jsou tu také v fukové plyny, které bohuïel zanechávají kodlivé stopy. Opra ování a ãi tûní turnovského centra, srdce âeského ráje, neprobûhlo bez zvlá tního úsilí obyvatel a správy mûsta. Nádherná pfiíroda s lesy, jezery a skalnat mi oblastmi zûstala naproti tomu obnovami nedotãená. Je taková, jaká byla, po v ech stránkách svûdná. Okolí Turnova obohacené poklady zámkû a hradû si sílu své pfiitaïlivosti udrïovalo a udrïuje. Turnov, srdce âeského ráje, si své srdce omladil a otevfiel ho jak pro milovníky kultury a pfiírody, tak pro sportovní nad ence. Tato perla v ãeské korunû znovu záfií. pfieklad: Anna Babková 7
HLÍDKA âeské MAFIE V HOLANDSKU / 2. ãást Gert Andeweg (Spiegel Historiael 1999, roãník 34, ãíslo 6, str. 272-278.) Filla se dostal do styku se piãkami spojenecké pionáïe a kontra pionáïe v Nizozemí. I v tom sehrál Peterson svou úlohu. Pracoval pro Uranium Steamship Company. KdyÏ vypukla válka, byly v echny lodû Uranium Steamship Company zabaveny britsk m Ministerstvem obrany. Posádka se tak dostala na v platní listinu britského konzulátu v Rotterdamu. Kapitán Bolton Tinsley a zároveà fieditel rejdafiství otevfiel pro v echny uprchlíky a zranûné hotel Uranium (ubytovny spoleãnosti na Brede Hilledijk). Kanceláfie Urania na Boompjes 76 byly pfiemûnûny v informaãní centrum spojencû. Byli zde verbováni dobrovolníci, aby v Nûmecku za slu né peníze dûlali uïiteãnou práci, která pro nû mûla ãasto váïné následky. Víceménû díky Bene ovi získal Filla spojení se Spû nûvem, rusk m vojensk m ata é v Haagu. Tato mnohostranná osobnost si pronajala vilu v lesoparku v okolí Scheveningen, k níï patfiil i velik kotel, kde by v pfiípadû zrady mohl ve velmi krátkém ãase zniãit v echny pfiitûïující dokumenty. Filla: V noci sedûl Spû nûv u pfiístroje pfiipojeného na vedení v korunách okolních stromû, kter m mohl odposlouchávat hovory. Vlastnil i nûkolik automobilû a bûhem jízdy pravidelnû mûnil jejich poznávací znaãku. Ata é mûl agenty nejenom v Nizozemí, ale i v Nûmecku a na frontû. V Heerlenu zaloïil mezi zahraniãními horníky informaãní sluïbu. Také zde byli verbováni lidé na riskantní práci za hranicemi. Filla a jeho spolubojovníci povaïovali za svûj hlavní úkol propa ovat co nejvíce informací z obsazené vlasti ke sv m pfiedákûm. K tomu se pouïívaly pfiedev ím nepolitické ãasopisy, které se bez omezení mohly z âech odesílat. V Praze se nepoti tûné kraje ãasopisu Prager Zuckermarkt popsaly neviditeln m inkoustem a adresáti v Nizozemí text za pomoci lihu zviditelnili. Tajné zprávy se t kaly pfiedev ím vnitfiního v voje v âechách a vojenské situace Rakouska. Je tû vût í zdroj informací se Fillovi otevfiel, kdyï se setkal s desertérem z nûmecké armády poruãíkem Hugo Delmesem, redaktorem sociálnû demokratick ch listû v Por ní. Za cíl si urãili vysl chat nûmecké desertéry, ktefií ve velkém poãtu utíkali pfies hranici. Vysl chaní u sebe vût inou nemûli ani halífi. Spû - nûv se postaral, aby jim Filla a Delmes mohli nabídnout ãásteãné finanãní vyrovnání. Rus dostával na oplátku získané informace. Opatfiili mu napfiíklad podrobn popis i s mapami a náãrtky maritimní situace v okolí Zeebrugge. MICHEL IN SUMPF Spoleãnû s Delmesem zaãal Filla vydávat t deník urãen zejména pro nûmecké desertéry v Nizozemí Michel in Sumpf, kvûli tomu, aby byl povzbuzen duch odboje proti re- Ïimu, kter zavinil válku a ohroïoval cel svût sv m militarismem. Spû nûv ho finanãnû podporoval. Redakce byla umístûna v suterénních místnostech na Egelantiersgrachtu. Hugo Delmes se staral o text, Emil o ilustrace a Hana zaji Èovala administration a pfiepisy. T deník byl ke koupi v amsterdamsk ch kioscích a ve velk ch mûstech ho desertéfii kolportovali na ulicích. Tisklo se na strojích listu De Tribune komunisty Davida Wijnkoopa. Zde se Filla seznámil s Karlem Minsterem, kter také tiskl svûj ãasopis Der Kampf u listu De Tribune. Pfii náv tûvû hornick ch oblastí v prosinci roku 1917, byl Minster unesen do Nûmecka, coï zpûsobilo diplomatickou roztrïku, neboè Minster byl americk m obãanem. Wijnkoop a Minsterova Ïena zpoãátku Fillu podezfiívali ze spoluúãasti. Filla na toto obvinûní reagoval obzvlá È ostfie. Ostatnû musel se ãasto bránit fale n m nafiãením z vlastních fiad a to sná el velmi tûïce. Po vydání druhého ãísla Michel im Sumpf se musel Delmes dostavit na policii, kvûli domnûlému pobufiování proti Nizozemskému státu. V politické karikatufie na císafie Viléma byla spatfiována v zva k revoluci v Nizozemí. Na úvodní stranû bylo uvedeno pouze Delmesovo jméno a nikoliv autora karikatury Filly. Filla kladl Delmesovi na srdce následné: Holandsko je zemû s absolutní svobodou, o které se lidem v jin ch zemích ani nezdá, a proto je zde obtíïné povolat redaktora k odpovûdnosti. Takto pojal Delmes i rozhovor na policii a vysvûtlil, Ïe obrázek nemá s Nizozemím nic spoleãného a byl propu tûn bez obvinûní, nizozemské zájmy nebyly po kozeny. Ostatní ata é a pióni zpozorovali, Ïe existuje souvislost mezi Spje nûvem a listem Michel im Sumpf. Filla udivenû pfiihlíïel, jak spfiátelené mocnosti mezi sebou soupefií v získávání tûch nejlep ích informací. Dostávali mnoho lákav ch nabídek a stálo ho hodnû námahy od nich Delmese odradit. Bene totiï nafiídil, aby bez jeho souhlasu Ïádnou nabídku nepfiijímali. Nátlak na Fillu vyvíjel i francouzsk vojensk ata é Boucabeille, protoïe zprávy urãené pro Bene e musely b t doruãeny do PafiíÏe a to mohlo zafiídit francouzské vyslanectví, Filla byl tudíï nucen vyslanci pravidelnû dodávat informace. Ve skuteãnosti v ak francouzsk generál nûkomu, kdo za tak dûleïitou a delikátní práci nechtûl pfiijmout Ïádnou úplatu, hluboce nedûvûfioval. Filla se ãasto shlíïel v Holanìanech, se kter mi se setkával. Jejich svobodu si pfiál i pro své spoluobãany v âechách. Mûl velmi dobré vztahy s nûkter mi ãleny v boru Spolku neutrálních zemí, jako s právníkem De la Faille, kterému ãeská vûc le- Ïela na srdci a kter se velmi zajímal o nejnovûj í smûry v u- mûní. MALOVÁNÍ Ani aktivity Mafie zcela nepotlaãily Fillovu velikou lásku, malífiství. Po produktivním období pfii skoro poustevnickém Ïivotû na Schiedamschedijk v Rotterdamu, ãelil v novém pûsobi ti, amsterdamském Jordaanu, nutnosti omezit malífiskou práci na minimum. Pfiesto vystavoval, mimo jiné u Theo van Doesburga v Leidenu a dokonce se mluvilo o jeho moïné úãasti v nizozemské umûlecké skupinû De Stijl. Filla studoval holandské mistry a po svém návratu do Prahy prokázal v umûlecko-historické anal ze obdiv nizozemskému kulturnímu dûdictví. Úsilí o svobodu a nezávislost, které nikde jinde nevnímal tak silnû jako v Nizozemí, mu slouïilo jako stálé vodítko. Ov em Filla si nic neidealizoval. Do svého deníku psal o nizozemské horní vrstvû, která je tû více zbohatla na válce, zatím- 8
co lid trpûl ãím dál vût ím nedostatkem. Ihned po skonãení velké války pomáhal se zaloïením vyslanectví nové republiky v Nizozemí. Navzdory získané svobodû nepatfiilo toto období k jeho nej Èastnûj ím. Krajané v Nizozemí mu vyãítali, Ïe o své ãinnosti bûhem války mlãel. Tvrdil, Ïe nemohl jinak, protoïe mezi nimi mohli b t rakou tí pfiisluhovaãi. Nev znamn konflikt nakonec vedl k jeho vylouãení ze spolku, kter se setkával v kavárnû Metropole na amsterdamském Rembrandtplein. V roce 1920 se vrátil zpût do vlasti a ke své velké lásce, kubistickému malífiství. Nástup fa ismu v Evropû mûl velk vliv na Fillovy práce. Krátce po obsazení Prahy Nûmci v roce 1939 byl zatãen. Strávil est let v Buchenwaldu a vrátil se váïnû nemocn. âláneãky, které psal potají v Buchenwaldu, vy ly v roce 1947 v knize O svobodû, ti tûném pomníku osvobození; eseje na filozoficko-umûlecko-historickém základû, kter mi se vine jako ãervená nit pojem svoboda. KdyÏ se komunisté v roce 1948 dostali k moci, stal se svobodymilovn malífi ãlenem strany. Bylo to z naivity? Bylo to z vdûãnosti za osvobození Rusy, jak se ãasto tvrdilo? Nebo to zapfiíãinila obava ze ztráty docentury na Akademii múzick ch u- mûní? Od té chvíle jiï Filla nevytvofiil jediné kubistické dílo a o- mezil se na akvarelové krajinky. Byla to autocenzura nebo uï byl Filla umûlecky vyãerpán? Pfiesto mu komunisté roku 1952 zakázali vystavovat a vylouãili ho ze strany. Je tû krátce pfied smrtí se musel zodpovídat pfied komisí sloïenou ze soudruïsk ch znalcû umûní, z úpadkového a dekadentního zpûsobu, kter m ve svém kubistickém období zobrazoval skuteãnost. Hrd Filla musel b t takov mto jednáním hluboce ranûn. Zemfiel 7. fiíjna 1953 v Praze, hlavním mûstû zemû, odkud bylo vypuzeno jen i zdání svobody a nezávislosti. O 45. let pozdûji, 28. fiíjna 1998, udûlil Václav Havel, president mladé demokratické republiky, Emilu Fillovi ád TGM za v jimeãné zásluhy o demokracii a práva ãlovûka. pfieloïila Hana Petráková N O V É P Ř E K L A D Y A K N I H Y Promûnlivé tóny lidské du e Magriet de Moorová - edá, bílá, modrá, Mladá fronta, Praha 2000, Pfieklad Magda de Bruin-Hublová Na jafie leto ního roku ãe tí ãtenáfii moderní svûtové literatury zajisté s potû ením uvítali vydání pozoruhodného románu nizozemské spisovatelky Magriet de Moorové (1941) edá, bílá, modrá (Eerst grijs, dan wit, dan blauw, 1991) v citlivû pojatém pfiekladu Magdy de Bruin-Hublové. Magriet de Moorová, která je jednou z neúspû nûj ích souãasn ch nizozemsk ch spisovatelek, debutovala na konci 80. let sbírkou povídek Vidûno zezadu (Op de rug gezien, 1988) a od té doby následovaly krátce po sobû dal í literární úspûchy, za nûï de Moorová získala fiadu literárních cen - historick román Virtuóz (De virtuoos, 1993), sbírka povídek Tak tedy sním (Ik droom dus, 1995), románov pfiíbûh romského tuláka Egyptsk vévoda (Hertog van Egypte, 1996) a v loàském roce vydan román Láznû- Mûsto (Zee-Binnen). Autorãinu pomûrnû pozdnímu vstupu na literární scénu pfiedcházela kariéra avantgardní pûvkynû a tvûrkynû filmov ch dokumentû o v tvarném umûní. Její umûlecké zku enosti a kvality pak vykrystalizovaly v literární tvorbu, kterou De Moorová povaïuje za nejv stiïnûj í formu umûleckého v razu. V nedávné dobû vydan, psychologicko melodramatick román edá, bílá, modrá se setkal s velk m ohlasem ãtenáfiû a v roce 1992 byl ocenûn Literární cenou AKO. Román upoutá pozornost pfiedev ím autorãin mi osobit mi a nekonvenãními postupy, jejichï váha spoãívá ve stfiídání perspektiv, pfiekvapivû volném pohybu prostorem a také v sugestivním vyuïití jazyka jako umûleckého nástroje. Jeho mistrovsk m uchopením De Moorová propojuje hranice rûzn ch umûleck ch útvarû. Román pfiekvapí vnitfiní dynamikou hudební skladby, promûnlivostí barev, kontur a svûtla obrazu a pûsobivou zkratkovitostí filmov ch zábûrû. Skládá se ze ãtyfi ãástí, z nichï kaïdá je subjektivním pfiíbûhem jedné ze ãtyfi hlavních postav. Jednotlivé pfiíbûhy se odvíjejí ze souãasnosti ve stfiídav ch retrospektivách událostí, které sahají aï do dûtství a které se odehrávají na rûzn ch místech (Nizozemí, Francie, Kanada, âechy, Morava). V poznání sloïitého osobního v voje v ech hlavních hrdinû se skr vá klíã k rozuzlení tragické zápletky románu - vraïdy ãeské emigrantky Magdy, manïelky nizozemského umûlce a podnikatele. Magdina v prava do minulosti - hrdinka opou tí svého mu- Ïe a vydává se na místa spojená se vzpomínkami z druhé svûtové války a následné emigrace - je pfiedev ím cestou hledání hlavních Ïivotních hodnot a identity ãlovûka vytrïeného z kofienû. Vnitfiní svoboda, pokora a spontánnost tu kontrastují s ponur mi tóny destruktivní touhy Magdina muïe po pfiivlastnûní si soukromého svûta druh ch lidí. Pfies tragické vyústûní hlavního pfiíbûhu objevíme v zrcadle nastaveném z nûkolika stran mnohá optimistická poselství. Pfiedev ím jde v ak o cennou moïnost prolomení bariéry lidské lhostejnosti, kterou se ãasto obklopujeme ve strachu pfied ztrátami a Ïivotními zklamáními. Zpoza takové bariéry sleduje dal í hrdina románu svoji Ïenu a autistického syna. Vztah s Magdou mu umoïní v sobû nalézt ztracenou dûvûru v Ïivot. Symbolicky a nejpûsobivûji k nám román promlouvá v poselství, které autorka ukryla do tich ch odstínû vztahu mezi hlavní hrdinkou Magdou a autistick m hvûzdáfiem Gabym. Most, kter Magdu a Gabyho spojuje a na kterém se v em ostatním ztrácejí stojí na jednoduchém faktu prosté existence a jejího pfiijetí nezatíïeného bfiemenem neuspokojen ch ambicí, velk ch oãekávání nebo hofiké rezignace. Magriet de Moorová kromû sv ch nesporn ch literárních kvalit odhaluje v románu edá, bílá, modrá je tû svou dal í vzácnou schopnost. Tou je umûní z náznakû reality zahlédnout obraz lidské du e jako promûàující se entity, která nikdy nedosáhne úplnosti a souãasnû tak ãtenáfii poskytnout prostor pro uplatnûní odrazu vlastní zku enosti v pojetí celého pfiíbûhu. Lenka Strnadová 9
Nadace Spisovatelé Škola Společnost - Stichting Schrijvers School Samenleving Huddestraat 7 1018 HB Amsterdam!!! DŮLEŽITÉ ADRESY!!! Nizozemský literární a překladatelský fond - Nederlands Literair en Vertalingenfonds Singel 464 1017 AW Amsterdam Společnost Willema Elsschota - Willem Elsschot Genootschap Lijsterbeslaan 6 2920 Kalmthout Belgie INZERCE Hledáme v pomoc do knihovny a administrativy spoleãnosti. Staãí jedno odpoledne v mûsíci. Zájemci se mohou hlásit e-mailem: ne-be@post.cz, nebo u paní Schürové na tel: 02/6276819. Nabídka knih. Ke koupi v kanceláfii NE-BE: Geert Mak: Malé dûjiny Amsterdamu Geert van Istendael: Belgick labyrint Toon Tellegen: Veverãák a mravenec CD Jaroslava Hutky 70,- Kã 70,- Kã 70,- Kã 300,- Kã PODùKOVÁNÍ Dûkujeme panu Gertu Andewegovi za jeho pfiíspûvek na í knihovnû. NAŠI SPONZOŘI paní Zuzana Goseling-Smolinová Ondfiej Pellar 10
EEN WOORD VOORAF NAJAAR 2000 Geachte leden van NE-BE, beste vrienden, Het najaar staat voor de deur, rijk aan gebeurtenissen. In de eerste plaats komt eind oktober Zijne Majesteit Albert II, koning van België, naar de Tsjechische Republiek. In PlzeÀ zal een theaterfestival plaatsvinden - in het kader daarvan zal ook de Amsterdamse toneelgroep optreden. De Tsjechische vertaling van een boek van Miep Diekmann, die wij 5 september ontmoetten, zal verschijnen. Voor november bereiden wij een voordracht u- it het boek van Leon de Winter Hoffman s honger voor. Dit alles en meer zal u verderop in dit nummer vinden. Wij hebben er veel nieuwe leden bij gekregen, waarmee het ledental tot 118 is gestegen. De bibliotheek van NE-BE groeit als kool. Van de donateurs en ook van leden, hebben wij een aantal boeken, tijdschriften, woordenboeken en een encyclopedie gekregen, hartelijk dank. Reeds 200 boeken staan in de catalogus, en een even zo groot aantal zullen nog worden toegevoegd. In het laatste nummer hebt u een postwissel gevonden, als u hem nog niet gebruikt hebt, doe dat dan niet alsnog, hij is sinds juli niet meer geldig. Gelieve de contributie via de bank storten. Graag vernemen wij van u uw suggesties, nieuwe ideeën, aanbiedingen van samenwerking, alsook materiële steun. Graag willen we de bijeenkomsten in een literair café hervatten, maar voorlopig hebben wij geen café gevonden, waar deze bijeenkomsten zonder een reservering plaats kunnen vinden. Mooie gebeurtenissen en een najaar zonder kou te vatten wenst u, Petra Schürová A T T E N T I E Contributie voor het jaar 2000 moet voor eind november betaald worden, anders wordt het lidmaatschap als beëindigd beschouwd. Komerční banka Praha 2, NE-BE Nr.: 19-230 75 30 267 / 0100 EDENRUBRIEK L Ereleden van NE-BE Zoals beloofd, stellen wij u een van de ereleden van onze vereniging voor. BOŘEK ŠÍPEK Architect en designer Bofiek ípek werd in Praag 14 juni 1949 geboren. Na het eindexamen op de middelbare school (meubelen) - vertrok hij in januari 1969 naar Duitsland. Daar werkte hij in een fabriek als timmerman, vervolgens is hij in Hamburg in de architectuur en in Stuttgart filosofie afgestudeerd. In 1983 verhuisde hij naar Nederland, waar hij zijn eerste architectuur studio oprichtte. In Nederland begon hij zich meer aan design te wijden en zijn ster ging omhoog. Hij verwierf vele prestigieuze prijzen (1983 - prijs van de Duitse architectuur voor een glazen huis, voor zijn zuster ontworpen; 1988 - de beste designer van het jaar: de Prijs van Khao Liang Fe; 1991 - de prijs van de Franse regering voor de kunst La Croix Chevalier; 1993 - de prijs van Prins Bernhard voor architectuur en toegepaste kunst). Hij doceerde aan de universiteiten in Hannover en Essen, tegenwoordig doceert hij aan de universiteit in Wenen. In 1992 nodigde hem president Václav Havel naar Bohemen uit en benoemde hem tot het hoofd van de burcht-architecten. De architect - beroemd in de hele wereld - gaf bv. gestalte aan de nieuwe ingang tot het Kantoor van de president, hij renoveerde de burcht-galerie en ontwierp de brug over Chotkovy sady. Hij werkt op vele projecten (rond 25) in Nederland (Museum voor moderne kunst), in Zwitserland, Italië, Japan, USA en in de Tsjechische Republiek, hij bereidt een film voor. Zijn meest frequente activiteit in Tsjechië zijn exclusieve glazen voorwerpen in zijn eigen glasfabriek Ajeto. In Praag 1, in de Valentinská-straat is het Arsenaal van Bofiek ípek, een winkel van kunstvoorwerpen en een Thais restaurant. De voorwerpen, die Bofiek ípek ontwerpt, hebben een verhaal, dat op het moment, wanneer ze voltooid zijn, vergeten wordt. Daarom werken zijn dingen emotioneel en daarom zijn ze anders en uniek. Sinds 1992 woont Bofiek ípek in Tsjechië, ofschoon er niet zeker is, of dit voor altijd zou blijven. Bofiek ípek is sinds juni van dit jaar erelid van NE-BE. Bofiek ípek houdt van Thaise gerechten, maar hij is geen boeddhist, zijn huizen bouwt hij niet, hij verbouwt ze. Hij wijzigt graag de dingen maar laat erin dat oorspronkelijke. Het Dansende huis in Praag beschouwt hij als het beste gebouw, dat bij ons na de Tweede oorlog werd gebouwd. Hij heeft twee zonen (de ene wil zich aan het theater wijden, de andere aan de architectuur) en een vrouw (danseres en choreografe). Hij bereidt graag exotische gerechten voor zijn gezin en vrienden, volgens een van zijn vrienden is eten voor hem een esthetische gebeurtenis. Petra Schürová 11
WAT KOMT? Internationaal festival THEATRE 00 in Pilzen vindt dit jaar van 19 tot en met 22 oktober plaats, een onderdeel daarvan vormt ook het project hedendaagse Nederlandse theater en drama, ontstaan in samenwerking van het Praagse en Amsterdamse theaterinstituut: Zaterdag 21 oktober, Komorní divadlo, Klub 12.30, Liefhebber versus aktrice Een parallelle wedstrijd in scenes (scenisch match Rijnders versus Steigerwald). Regie en bewerking Vladimír Morávek en René von Ludowitz. Enscenering van het theater Klicperovo divadlo versus Divadlo Vítûzslava Nezvala. 14.00 Lezing van Hana Bobková (met video) (Hana Bobková is een gerenommeerde Nederlandse theatercritica en docent, in de laatste jaren schrijft ze ook voor het tijdschrift Svût a divadlo.) 15.15 Ronde tafelgesperk met Nederlandse toneelschrijvers (Gerardjan Rijnders, Karst Woudstra, Jeroen van den Berg). Moderator: Ruud Engelander, Nederlands theaterinstituut Zondag, 22 oktober, 21.00, Beseda Liefhebber, G. Rijnders, Toneelgroep Amsterdam Meer informatie en kaartjes: tel. 019-72 20 748, e-mail: festival@divadlo.cz 3. november 2000 om 19:00 uur - Literaire lezing uit de roman Hoffmans honger van Leon de Winter in het literaire café U Knihomola, Mánesova 79, Praha 2. 29. november 2000 om 18:00 uur - Het Cultureel en Opleidingscentrum van het Jo- CULTUUR EN SOCIAAL LEVEN INDONESISCHE BOROBUDUR - JUWEEL VAN ZUIDOOST AZIE Een tentoonstelling van foto s van Zdenûk Thoma vond in de dagen 16-08 t/m 27-08 in de Josef Frágner Galerie plaats. HOLLANDSE MOTIEVEN Op 19 september 2000 werd in het Muzeum Vysoãiny te Jihlava een tentoonstelling van de kustenaarsgroep EXPOSED door de Nederlandse ambassadeur R.J. van Houtum en de burgermeerster van Jihlava Vratislav V born feestelijk geopend. Aan de fototentoonstelling namen volgende kunstenaars deel: Armando Jongeman, Frank Roosendaal, Jan Hoogland en Rob Starre. Veronika Havlíková EUROPAMUSICALE 2000 In juli vond in Praag op meerdere plaatsen (in het theater Archa, in Rudolfinum, in St.-Jorisbasiliek etc.) het muziekfestival Europamusicale 2000 plaats. Onder allerlei interessante deelnemers was ook het Vlaamse orkest I Fiamminghi. De naam van het orkest betekent vlammen, dat woord herinnert aan het land waar de musici die in de Renaissance naar Italiaanse hoven trokken, vandaan kwamen n.l. Vlaanderen. Meer dan tien jaar geleden werd dit orkest door de huidige dirigent Rudolf Werther gesticht. Het orkest speelt voornamelijk muziek uit de negentiende en twintigste eeuw. Samen met het orkest treden wereldberoemde solisten op. In 1992 werd het orkest I Fiamminghi door de Vlaamse regering tot cultuurgezant van Vlaanderen benoemd. Donderdag 6 juli trad het orkest onder de leiding van Rudolf Werther in St.-Jorisbasiliek op - in een ruimte, die deze unieke gebeurtenis zeer complimenteerde. Petra Schürová LITERAIRE AVOND MET NEDER- LANDSE SCHRIJFSTER MIEP DIEK- MANN Toen ik ongeveer tien jaar oud was, las ik een boek over het meisje Annejet. Ik vond het boek leuk, maar ik was toen absoluut niet geïnteresseerd in wie de schrijfster, Miep Diekmann, was. Het is me toen helemaal niet te binnen geschoten, dat ik haar eens persoonlijk zou ontmoeten... Op dinsdag, 5 september vond een ontmoeting met Miep Diekmann, haar Tsjechische vertaalster Olga Krijtová, andere neerlandici en vrienden plaats bij de heer Henk Heikamp - hoofd van de afdeling voor pers- en cultuuraangelegenheden op de Nederlandse ambassade. Zijn tamelijk ruime flat was net groot genoeg voor zo n grote gezelschap, maar de terrassen rondom hebben nog meer ruimte en bovendien een prachtige uitzicht op avond-praag geboden. In het begin sprak mevrouw Erna Staal, die bezig is met het schrijven van de biografie van Miep Diekmann. Het was aangenaam te zien, dat ze een vriendelijke en niet te veel officiële relatie met Miep Diekmann had. Verder werd vooral over het boek Krik gesproken (in het Tsjechisch verschijnt het onder de titel Jak se Ïení princové ) en over de vertaling hiervan door Olga Krijtová. We hebben een fragment van dit boek uit het hoofdstuk Drie koningen in het Nederlands en in het Tsjechisch gehoord. Het meest interessant was volgens mij het vertellen van Miep Diekmann over haar contacten met het 12
echtpaar Krijt en met de historicus Bohumil âern. Wie zou denken, dat deze elegante dame, die literatuur voor kinderen schreef, en die officieel naar het socialistische Tsjechoslowakije kwam, achttien jaar lang regelmatig vrij grote bedragen van de PEN club voor de door het regime getroffen auteurs smokkelde. Het bleek dat het organiseren van de verschillende smokkeloperaties vrij avontuurlijk was. Wij hebben gelachen, maar ik dacht, dat het toen vaak helemaal niet om te lachen was. Toen mevrouw Diekmann zei, dat ze eens bij de politie werd verhoord, maar dat ze rustig was, omdat ze genoeg sigaretten mee had, schoot me te binnen, dat het waarschijnlijk niet alleen vanwege de sigaretten was, maar dat ze dank haar dapperheid rustig was. Waarschijnlijk heeft haar jeugd in de Cariben bijgedragen aan haar dapperheid. Op de vraag naar de inspiratie voor haar boeken, heeft Miep Diekmann zonder aarzelen geantwoord, dat het over geen inspiratie, maar slechts over belevenissen ging en dat ze echt heleboel hiervan had. Een Exotisch milieu, haar jeugd tussen andere kinderen heeft zeker een grote en positieve invloed op haar gehad. Ik durf te zeggen, dat zoiets in de mens odse Museum te Praag 1, Maiselova 15 organiseert een lezing Shoah in Nederland (alleen in het Tsjechisch). 7. - 9. december 2000 - congres Emblematica et iconographia: Themes in painting and literature of the Low Countries from the 16th trough the 18th century, georganiseerd door Kunstmuseum van de stad Olomouc en de letterenfaculteit van Palack universiteit. alle angst voor het vreemde afbreekt, en zo op een natuurlijke manier xenofobie overwint, die waarschijnlijk aangeboren is. Als ik dus vandaag de naam Miep Diekmann hoor, denk ik niet alleen over het meisjesroman Annejet (die onlangs in het Tsjechisch verfilmt is en op de Tsjechische tv was). Ik zie ineens een interessante en geestelijk heel jonge dame. Ze had volgens haar geboortedatum al gepensioneerd kunnen zijn, net als haar uitstekende vertaalster mevrouw Olga Krijtová. Ook denk ik dan aan hoe ze heel natuurlijk en ongedwongen over zichzelf praat en dan haar onontbeerlijke sigarretje aansteekt. Mevrouw Olga Krijtová heeft zich zo bescheiden gedragen, dat diegene, die haar niet zou kennen, niet zou weten, dat ze aan de avond deel nam. Pas bij de vraag, hoe ze sommige moeilijkheden in de vertaling heeft opgelost, kwam ze aan het woord. De niet eenvoudige rol van de tolk van deze avond heeft Jana Pellarová perfect ver-vuld. Ze heeft zonder problemen heel lange uitspraken getolkt, of deze zo afgekort, dat ook diegenen, die geen Tsjechisch of Nederlands verstonden, niets belangrijks en ook niet de aangename atmosfeer kwijt raakten. Katefiina Charvátová Het boek Krik verschijnt binnenkort in de Tsjechische vertaling onder de titel Jak se Ïení princové bij de uitgeverij OLYMPIA. EVEN ACADEMISCH BOHEMISTEN IN PRAAG Begin juli, om precies te zijn van 3 tot en met 8 juli 2000 vond er in Praag het Tweede wereldcongres voor literaire bohemistiek plaats, en wel in de verheven en wat bedompte ruimtes van de Academie van Wetenschappen aan de Národní tfiída. Op dinsdag, vrijdag en zaterdag werden er referaten gehouden in verschillende secties over allerlei aspecten van de Tsjechische literatuur en literatuurwetenschap, en het geheel werd op zaterdag afgesloten door een ronde tafelgesprek. Op de tussenliggende woensdag en donderdag (feestdagen) was er een vervangend programma in de vorm van uitstapjes (bustochtje naar Tfiebon, boottochtje met levende schrijvers over de Moldau). Zoals meestal zijn de randgebeurtenissen, zoals officiële ontvangsten, het saaist, maar zou het ook weer gek zijn als ze er niet waren; verder worden nog steevast referaten voorgelezen, zoals op elk ander congres, in plaats van te vertellen en te bespreken wat er in dat referaat, dat toch al gedrukt zal worden, komt te staan. Verreweg het leukst van zo n congres is het ontmoeten van mensen die zich ongeveer met hetzelfde bezighouden als jij, of ze nu uit Japan komen, Korea, Egypte, Colombia of Nederland. Inhoudelijk vind ik als alleseter (bijna) alles hoogst interessant, maar wacht toch liever op de gebundelde referaten, alvorens ik me tot uitspraken laat verlokken. De vraag is evenwel of die referaten dan nog wel gelezen zullen worden... Het congres was goed georganiseerd door het Instituut voor de Tsjechische Literatuur in samenwerking met o.a. de Karelsuniversiteit. Alleen de laatste zitting (aan de ronde tafel) verliep wat doel- en oeverloos: de (niet ronde) tafel riep geen discussie wakker, wel waren er enkele noodkreten om hulp en verder was er wat ergernis over een Italiaan die zich e- erder had misdragen en daarom nu niets mocht zeggen, en die daar zeer verbolgen over was. Kortom, alle ingrediënten waren er om het congres geslaagd te noemen en vol goede moed en nieuwe energie keerde ik naar Nederland terug. Kees Mercks 13