Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Hana Zahajská Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze Vedoucí práce: Rok: 2013 Ing. Mgr. Jan Dočkal CSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem absolventskou práci, na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.... V Praze dne: Hana Zahajská Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně - Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
Anotace Absolventská práce na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze se zabývá terénní sociální prací, terénním programem v Armádě Spásy a zjišťováním potřeb osob bez přístřeší. Cílem této práce je poukázat na specifickou formu sociální práce - terénní sociální práci, představit terénní program v Armádě Spásy, zjistit a poté specifikovat jak terénní pracovníci zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se věnuje nejprve cílové skupině a službám, které jsou dané skupině poskytovány, dále se zaměřuje na terénní sociální práci a její specifika, dalším tématem je samotný terénní program v Armádě Spásy, následně je v práci popsáno zjišťování potřeb uživatelů služeb v Armádě Spásy. V práci jsou také zmíněny organizace, poskytující sociální služby lidem bez přístřeší, a zároveň popisuje celý průběh terénního programu Armády Spásy. Na závěr, tedy v praktické části jsou zaznamenány jednotlivé rozhovory mezi terénními sociálními pracovníky a klienty, které poukazují na zjišťování potřeb osob bez přístřeší. Klíčová slova: terénní sociální práce, terénní program, sociální služby, Armáda Spásy, osoby bez přístřeší, terénní sociální pracovník, zjišťování potřeb
Summary This final thesis on Detecting needs of homeless people in outreach program of Salvation Army in Prague deals with streetwork, outreach program in Salvation Army and detecting needs of homeless people. The target of the thesis is to point out specific form of social work streetwork, to introduce the outreach program of Salvation Army, to find out and specify how streetworkers detect needs of homeless people. At first the thesis devotes target to audience and services, which are offered to target audience. The thesis is also focused on streetwork and its specifics. Another topic of the thesis is the outreach program in Salvation Army and subsequently describes the detecting needs of users of services in Salvation Army. In the thesis are also mentioned organizations, which provide social services to homeless people and simultaneously describes whole progress of outreach program of Salvation Army. In last part, the practical part, are recorded individual interviews between streetworkers and clients. Interviews point out to the detecting needs of homeless people. Keywords: streetwork, outreach program, social services, Salvation Army, homeless people, streetworker, social work, detecting needs
Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala terénnímu sociálnímu pracovníkovi z Armády Spásy a také zároveň mému konzultantovi Bc. Olegu Gudzenkovi, za jeho dobré rady, vhodné připomínky a především ochotu se mi plně věnovat, jak v terénu, tak i v nízkoprahovém denním centru. Dále bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Mgr. Janu Dočkalovi CSc. za jeho praktické poznámky, nevídanou ochotu a trpělivost.
Obsah Úvod 7 1. Osoby bez přístřeší 9 1.1. Charakteristika osob bez přístřeší 10 1.2. Organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší v Praze 14 2. Terénní sociální práce 18 2.1. Pojem terénní sociální práce 19 2.2. Historie terénní sociální práce 20 2.3. Terénní sociální práce v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. 23 2.4. Cíle terénní sociální práce 25 3. Armáda Spásy 26 3.1. Charakteristika organizace 26 3.2. Nabízené služby 27 4. Terénní program v Armádě Spásy v Praze 30 4.1. Poslání terénního programu 33 4.2. Cíle terénního programu 34 4.3. Výhody a nevýhody terénního programu 34 4.4. Průběh Terénního programu 37 4.4.1. Mapování terénu - Monitoring 37 4.4.2. První kontakt 39 4.4.3. Následná práce s osobami bez přístřeší 42 4.4.4. Vyhodnocení práce 44 5. Zjišťování potřeb uživatele služby v Armádě Spásy 46 Závěr 52 Seznam použité literatury 54
Úvod Tato absolventská práce je zaměřena na specifickou formu sociální práce, která se nazývá terénní sociální práce. V práci je zmíněn terénní program v Armádě Spásy konkrétně na jedné z poboček Armády Spásy, a to v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše v Praze. Je zde popsán jeho celkový průběh. Práce také obsahuje zjišťování potřeb osob bez přístřeší právě v rámci terénního programu. Práce tedy popisuje, jak terénní sociální pracovníci tyto potřeby zjišťují. Jako cílovou skupinu pro terénní sociální práci jsem zvolila osoby bez přístřeší, jak je již uvedeno výše. Důvodů k volbě tohoto tématu, bylo hned několik. Jeden z hlavních důvodů byl ten, že se zajímám o problematiku a tématiku spojenou s lidmi bez přístřeší, dalším a pro mě velmi významným krokem k volbě tématu byla praxe, kterou jsem absolvovala minulý rok v organizaci Armáda Spásy, přímo v Centru sociálních služeb na Praze 7 v Holešovicích, kde jsem měla možnost zažít i práci v terénu s terénním sociálním pracovníkem, ale celá praxe trvala pouhý týden, z toho v terénu jsme strávili pouze jeden den, což mi přišlo málo, na to abych se dostala do daného tématu, zjistila všechny potřebné informace a prozkoumala metodiku práce terénních sociálních pracovníků, a tak abych se do daného tématu dostala a více porozuměla práci s lidmi bez přístřeší, zajistila jsem si letos v červenci další praxi. Nastoupila jsem do Armády Spásy jako dobrovolník, s tím, že jsem chtěla být po celou dobu v terénu, což mi bylo ze strany pracovníků Armády Spásy umožněno. Posledním a zároveň neopomenutelným důvodem byla měsíční praxe, která taktéž proběhla letos, a to v Městském centru sociálních služeb a prevence na Praze 1 u sociálního kurátora pana Pěnkavy, který se věnuje této cílové skupině, i tato praxe mě obohatila natolik, že jsem se ujistila v tom, že lidé bez přístřeší jsou pro mne cílovou skupinou, které bych se do budoucna ráda věnovala. 7
Chtěla bych podotknout, že se v práci zaměřím přímo na terénní sociální práci a terénní program ve výše uvedené organizaci a to proto, že mým hlavním cílem je popsat terénní program, jeho průběh a dále objasnit, jak pracovníci organizace zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se tedy soustřeďuje jak na pracovníky, jejich metodiku práce, tak na klienty samotné. V první kapitole je popsána charakteristika osob bez přístřeší, jsou zde zmíněny další organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší. Následně se v další kapitole budu zabývat terénní sociální prací, objasním tento pojem, čím se vyznačuje, čím je specifická, popíši její historii a také jak je spojována se zákon č. 108/2006 Sb., nechybí ani cíle terénní sociální práce. Následuje další kapitola s názvem Armáda Spásy, kde je charakterizována tato organizace a jsou zde podrobně vypsány služby, které tato organizace nabízí. Dále se budu zabývat terénním programem v Armádě Spásy v Praze, v této kapitole je obsaženo poslání terénního programu, jeho cíle a také jeho výhody a nevýhody. Stěžejním bodem celé práce je průběh terénního programu, který v sobě zahrnuje mapování terénu, první kontakt, následnou práci s klientem a vyhodnocení práce. V praktické části se zaměřím na průběh terénního programu přímo v praxi, a to na základě pozorování v terénu, dále pak na zjišťování potřeb uživatele služby v Armádě Spásy, na dané potřeby poukážu prostřednictvím rozhovorů terénních sociálních pracovníků s klienty. 8
1. Osoby bez přístřeší Osoby bez přístřeší neboli lidé bez přístřeší případně lidé bez domova, bývají většinovou společností označováni jako bezdomovci někdy je užíván výraz bezďáci, kde se tito lidé vzali a kdo vlastně jsou? Je možné je vidět u nádraží, obchodních center či obchodů, v parcích na lavičkách, jiných místech, která tato specifická cílová skupina vyhledává a v neposlední řadě kolikrát jsme otráveni z nepříjemného zápachu, který se line městskou hromadnou dopravou. Každý tento člověk, myšleno tím člověk bez přístřeší je jiný, má svůj určitý životní příběh, i o tom, jak se stal osobou bez přístřeší, bezdomovcem. Během praxí, jak v Armádě Spásy, tak i v Městském centru sociálních služeb a prevence na Praze 1 jsem si těchto životních příběhů vyslechla nespočetně. Jak se říká: Každý svého štěstí strůjcem nebo Jaký si to uděláš, takový to máš. Obecným faktem zůstává, že někteří lidé za to, že jsou lidmi bez domova mohou více, podílí se na své obtížné, tíživé životní situaci (svém aktuálním stavu), vlastní vinou. Někteří ale méně, dostali se do této situace, nedá se říci úplně omylem, ale v podstatě neprávem. Obecně je těžké posoudit každého člověka bez přístřeší, jakmile není možnost zjistit, co se stalo a jaké okolnosti vedly např. ke ztrátě zaměstnání, rodiny, přátel a domova (zázemí). Když se řekne osoba bez přístřeší, lidé bez domova nebo přímo slovo bezdomovec, je možné, že se ihned vybaví ten klasický obraz bezdomovce. Ten páchnoucí a špinavý člověk, který někde buď žebrá nebo sedí a popíjí levné krabicové víno, chodí po městě, tahá si své tašky a v nich věci, ke kterým někde přišel během dne, kdy se prohrabával popelnicemi a odpadkovými koši. Večer si někde ustele, nebo usne v nočním autobuse či tramvaji. Ale realita může být úplně jiná. 9
Někteří bezdomovci mohou vypadat dobře, mohou být upravení a čistí, chodit na brigády nebo do práce a nevybírat popelnice, žít jako obyčejní lidé. Rozdíl mezi člověkem, nedá se říci normálním, jelikož i člověk bez domova může být normální takže člověkem bez domova a člověkem s domovem, nemusí být skoro žádný, až na to, že člověk bez domova, jak je už z názvu zřejmé, postrádá domov. A to domov nejen z hlediska fyzického přístřeší, dům, byt, ale i z hlediska psychického rodinu, přátele, s tím spojené rodinné (přátelské) zázemí, úctu, podporu, pochopení atd., mnohdy postrádá sociální dovednosti a návyky či zvyklosti. 1.1. Charakteristika osob bez přístřeší V této kapitole bude přiblížena charakteristika osob bez přístřeší, budou zde uvedeny formy bezdomovectví, jeho příčinny a vybrané problémy osob bez přístřeší. Charakteristik, podle kterých lze popsat tuto cílovou skupinu existuje několik, avšak nyní bude uvedena přímo definice osoby bez přístřeší (bezdomovce): Osobou bez přístřeší (bezdomovcem) je tedy ten člověk, který nemá, postrádá domov nebo ani nemá možnost dlouhodoběji využívat přístřeší. 1 Další možnou definicí, pro osobu bez přístřeší je i ta, dle občanského právního řádu: V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo nechce užívat anebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje zákon O sociálních službách (Zákon č. 108/2006 Sb.). 2 1 www.bezdomovci.estranky.cz 2 www.bezdomovci.estranky.cz 10
Následně budou uvedeny celkem 3 formy bezdomovectví. Bezdomovectví: - zjevné - latentní (skryté) - potencionální Zjevné do této formy bezdomovectví lze zařadit ty osoby, na kterých je jasně poznat, že jsou osobami bez přístřeší (bezdomovci). Jsou to ti, které potkáváme a vídáme je v MHD, na nádražích, v parcích a dalších veřejných prostranstvích. Latentní (skryté) do této formy se řadí ti, kteří sice nemají trvalé bydlení, ale jsou schopni si zařídit alespoň dočasně střechu nad hlavou v podobě ubytoven, nocleháren, přespávání u známých. Tyto osoby si o sobě nemyslí, že jsou lidmi bez přístřeší, a tím pádem ani nechtějí nebo nemají zatím potřebu využít služeb, které jsou této cílové skupině nabízeny. Potencionální - pod tuto formu spadají všichni lidé, kteří jsou bezdomovectvím ohroženi, do skupiny ohrožených spadají: - sociálně slabší rodiny, - lidé, kteří žijí na úrovni životního minima, - lidé, kteří bydlí nastálo na ubytovnách, - mladí lidé, kteří doposud žili v dětských domovech a jiných institucionálních zařízeních, - další lidé, kteří mohou být ohroženi: cizinci, lidé, kteří čekají na poskytnutí azylu. 3 Mezi další osoby, které patří do skupin, kterým hrozí bezdomovectví lze zařadit například: squatery, osoby užívající návykové látky (narkomany), dělníky a lidi, kteří nemohou dlouhodobě sehnat zaměstnání. 4 3 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 175 4 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 177 11
K hlubšímu proniknutí do problematiky, která je spojena s lidmi bez přístřeší a na základě objasnění některých důvodů, proč se lidé mohou stát osobami bez přístřeší, nyní popíši různé příčinny bezdomovectví. Nejčastější příčiny bezdomovectví: - problémy v rodině (někdy spojované s domácím násilím, závislostmi na alkoholu, drogách, herních automatech atd.), někdy mohou problémy v rodině souviset s dluhy, exekucemi a rozpadem celé rodiny rozvodem - návrat z vězení (spojen se zadlužením a vystěhováním z bytu, z domova) - ztráta zaměstnání (velmi častá příčina) - dalšími příčinami bývají závislosti jakéhokoliv druhu - odchod z domova za lepším, výhodněji placeným zaměstnáním (Sama jsem se během praxí setkala s lidmi bez domova, kteří pocházeli z Moravy či ze Slovenska a jeli do Prahy za prací) - odchod z Dětského Domova, léčebny či jiného ústavního zařízení S příčinami úzce souvisí i problémy, se kterými se potýká tato cílová skupina, a to nejen ze strany společnosti, ale i problémy individuálního charakteru: Ze strany společnosti, jsou častými problémy tyto: - postoje a předsudky většinové společnosti vůči osobám bez přístřeší - málo pracovních příležitostí (nedostatek vhodného zaměstnání) - nastavení celkového systému v ČR (zdravotnictví, sociální systém dávky, úřady práce a další instituce) 12
Problémy osob bez přístřeší (individuální charakter): - jedinci chybí sociální návyky a dovednosti - jedinec není schopen jednání s institucemi (schází schopnosti a dovednosti si něco zařídit) - jedinec má omezený výběr potencionálního zaměstnání, a to z důvodu nízkého vzdělání, chybí mu pracovní dovednosti, pracovní návyky - málo financí (někteří lidé bez přístřeší pobírají dávky, nebo různé typy důchodů, někdo dávky nepobírá, i kdyby na ně měl nárok neví o tom, neumí si to zařídit, chybí mu doklady) - ztráta nebo odcizení osobních dokladů občanského průkazu (z praxe velmi častým problémem, pokud chybí klientovi OP musí se zažádat o rodný list a poté až o OP, na praxi v Městském centru sociálních služeb na Praze 1 u p. Pěnkavy, je na denním pořádku, že klient přijde, že nemá doklady) - špatný zdravotní stav, (někdy doprovázen i špatným psychickým stavem) - závislosti (drogy, alkohol) - špatné, bídné uspokojování základních potřeb 5 Když už byla objasněna specifika týkajících se osob bez přístřeší a zároveň tato cílová skupina charakterizována, v další kapitole budou uvedeny jednotlivé organizace, které poskytují různé sociální služby osobám bez přístřeší na území hlavního města Prahy. 5 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 178, 179 13
1.2. Organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší v Praze Poté, co byla popsána charakteritika osob bez přístřeší, nyní je vhodné navázat kapitolou, která se věnuje jednotlivým organizacím, které poskytují služby pro tuto cílovou skupinu v Praze. Organizací, které poskytují služby pro osoby bez přístřeší není zrovna málo. Mezi nejnámější, a to je bráno z hlediska jejich působení a zároveň z praxe v terénu, kdy se pracovníci ptají klientů, zda navštěvují nějakou organizaci, někteří klienti alespoň vědí o existenci různých organizací anebo navštěvují nejčastěji buď Armádu Spásy nebo Naději, ale organizací, které poskytují služby pro osoby bez přístřeší je daleko více. Následně představím jednotlivé organizace, které působí na území hlavního města a na které se mohou osoby bez přístřeší případně obrátit. Kromě dvou výše zmíněných organizací, je možné hledat pomoc i zde: mezi další organizace patří například Charita ČR, Maltézská pomoc, Diakonie ČCE, Ježek a Čížek, Emauzy ČR a mnoho dalších, nelze vynechat ani loď Hermes, která je zařazena pod Centrum sociálních služeb Praha. V neposlední řadě je zmíněn i Nový Prostor, který sice stojí sám o sobě (nenabízí terénní program ani azylový dům), není to tak typická organizace, která poskytuje služby pro osoby bez přístřeší, ale nelze ji opomenout, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je, že nabízí možnost využít denního centra a tím druhým je, že lidem v nouzi, nebo lidem bez přístřeší nabízí pracovní příležitost není to služba jako taková, není to sociální služba, ale na druhou stranu může poskytnout daným lidem, kteří se stanou prodejci - pracovní návyky i sociální kontakty. Organizaci, kterou jsem mohla poznat ze všech nejlépe - Armáda Spásy, té bude věnována samostatná kapitola, a proto ji nyní nebudu podrobně popisovat v této kapitole. 14
Naděje o. s. Naděje je organizací, která působí po celé ČR a poskytuje služby lidem, kteří jsou v nouzi tedy nejen osobám bez přístřeší. Tato organizace poskytuje širokou škálu služeb svým klientům, patří mezi ně nízkoprahová denní centra, šatník, noclehárna, několik azylových domů jak pro muže, tak i pro ženy a také terénní program. Mimo to mohou klienti využít dalších služeb, kterými jsou ordinace praktického lékaře, duchovní péče a psychologické poradenství. Po shrnutí nabízených služeb se dá říci, že Naděje poskytuje podobné služby jako Armáda Spásy, až na to, že Naděje má možnost poskytovat kromě klasické terénní práce i takzvanou mobilní terénní práci, jež je poskytována za pomoci automobilu, který mají pracovníci k dispozici. Charita ČR Arcidiecézní charita Praha Organizace Charita ČR se také soustředí na osoby v nouzi či na ty, kteří žijí v nepříznivých životních podmínkách, cílovou skupinu netvoří pouze osoby bez přístřeší, ale organizace nabízí služby i mnoha dalším. Pro lidi bez přístřeší je k dispozici azylový dům, kde mohou klienti využít nejen možnost ubytování, ale mohou navštívit zdejší poradnu. Dále je možnost navštívit denní centrum, šatník i noclehárnu. Charita ČR provádí i práci v terénu v rámci terénních programů ovšem všechny terénní programy jsou realizovány mimo Prahu, v jiných vybraných městech po celé ČR. Maltézská pomoc o. p. s. Tato obecně prospěšná společnost působí v rámci celé ČR, možnost pomoci se nabízí všem lidem, kteří jsou v nouzi, ať už jsou to lidé těžce nemocní, vězni, dospělí a děti s postižením, tak i lidé bez přístřeší. Mezi akce a projekty, do kterých se Maltézská pomoc zapojuje, patří i terénní programy, které jsou zaměřeny na osoby bez přístřeší a současně i na osoby, jimž hrozí sociální vyloučení. Terénní program je poskytován na území hlavního města Prahy a probíhá klasickým stylem od mapování, k prvnímu kontaktu atd., dále se zde nachází možnost s pomocí vyřizováním dokladů a asistence na úřadech. 15
Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) Služby, které Diakonie poskytuje jsou určeny opět pro mnoho cílových skupin. Z nabízených služeb je zde pro osoby bez přístřeší užší výběr, jelikož pro tuto cílovou skupinu jsou k dispozici jen azylové domy, kde je možno využít i sociálního poradenství, ale pouze pro ty, kteří jsou klienty azylových domů. Ježek a Čížek o. s. Toto občanské sdružení se zaměřuje přímo na cílovou skupinu, kterou tvoří především osoby bez přístřeší. Mezi poskytované služby lze zařadit terénní sociální práci, sociálně právní poradenství, tréninkové zaměstnání, vzdělávací aktivity, job klub a sociální rehabilitaci, v neposlední řadě je tato organizace známá kvůli divadlu lidí bez domova Ježek a Čížek. Emauzy ČR o. s. Emauzský dům Praha Cílovou skupinou této organizace jsou lidé bez přístřeší a to především muži. Služba Emauzský dům, která je vedena jako azylový dům, je určena pouze mužům bez přístřeší. Služba, kterou je azylový dům je doprovázena možností sociálního poradenství, zajištěna je strava a hygiena. Emauzský dům je tedy klasickým azylovým domem. Centrum sociálních služeb Praha Tato příspěvková organizace, jejiž zřizovatelem je hlavní město Praha má mnoho pracovišť, které mají na starost různé skupiny lidí. Konkrétně pro osoby bez přístřeší fungují tyto služby: terénní program, který je uskutečňován na území Prahy a azylový dům pro muže bez přístřeší. Pod toto centrum spadá i velmi známá noclehárna, proto mi přišlo vhodné zde toto centrum zmínit, noclehárna loď Hermes, kde mají lidé bez přístřeší možnost přespání. 16
Kromě samotného přespání, mohou lidé na Hermesu využít i sociální poradenství, dále pak právní a psychologické poradenství a navíc je zde možnost navštívit i ošetřovnu. Hermes, stejně tak jako další noclehárny, není zdarma, platí se jednotná cena 20 Kč/noc. Výhodou je, že Hermes funguje každou noc a to celoročně. Nový Prostor o.s. Organizace Nový Prostor je zařazena do práce, protože je to organizace, ve které mohou být zaměstnáni i lidé bez přístřeší, to ovšem neznamená, že každý prodejce časopisu Nový Prostor je automaticky člověk bez přístřeší. Mohou zde pracovat lidé, kteří jsou v nouzi nebo si potřebují přivydělat právě proto, aby se do nouze nebo jiné životní tíživé situace nedostali. Nový Prostor je občanským sdružením, které má sice denní centrum, ale na rozdíl od výše zmíněných organizací neposkytuje např. azylové domy nebo terénní program. Tato organizace je zařazena v této práci do seznamu organizací poskytujících služby pro osoby bez přístřeší právě kvůli svému dennímu centru a také proto, že nabízí možnost zaměstnání pro danou cílovou skupinu, jež sice není službou jako takovou, ale je službou, kde lidé v nouzi dostanou příležitost pracovat, z mého pohledu se dá říci, že Nový Prostor může být pro některé lidi prevencí před nouzí či tíživou životní situací, do které by se někteří mohli dostat. 17
2. Terénní sociální práce Druhá kapitola s názvem terénní sociální práce se bude zabývat především tímto pojmem, dále bude vysvětleno, co to terénní sociální práce znamená a přiblíženy budou i další termíny s ní související. Jak už sám název vypovídá, jedná se o práci, která je vykonávána v terénu, dalo by se říci venku, mimo pracovní prostory, mimo kanceláře, to ale neznamená jen práci v terénu mimo kancelář. Samozřejmě k této práci patří i administrativní práce s ní spojená, která se nejčastěji vykonává v kanceláři či jiných vnitřních prostorách. Zde je vhodné podotknout, že stejně tak jako sociální práce sama o sobě, tak i tato forma sociální práce terénní, se práce zaměřuje na jednotlivce, což znamená práce mezi pracovníkem a danou osobou, nebo se soustřeďuje na více lidí práce se skupinou, či dokonce s komunitou. Pro přehled je dobré uvést i formy terénní sociální práce, které dá se říci, jsou rozděleny na tři skupiny. První formou je tzv. práce přímá, ta poukazuje na práci s klienty, ať už s jednotlivcem nebo se skupinou, tato práce se většinou vykonává v zařízení nebo v terénu, jako příklad lze uvést samotný streetwork, individuální práci s klientem nebo práci se skupinou případně s komunitou. Druhá forma terénní sociální práce se nazývá nepřímá práce, do ní se řadí všechny činnosti nebo aktivity, které jsou jakkoliv spojené s přímou prací, jež jsou např. různé projekty, administrativa a vedení příslušné dokumentace související s přímou prací, jednání a spolupráce s úřady a dalšími institucemi. Poslední formou je přesahující práce, která je někdy nazývaná jako smíšená, zde se kříží obě předchozí formy práce, přesahující práce spočívá i v řešení jednotlivých problémů, se kterými se pracovníci setkávají při výkonu práce přímé. Do přesahující práce lze zařadit např. metodické vedení, vzdělávání pracovníků, supervizi a intervizi. 6 V této kapitole se čtenář dozví o historii terénní sociální práce, následně je zmíněno jak je terénní sociální práce zakotvena v zákoně o sociálních službách, zákon č.108/2006 Sb. a jaká má tato práce specifika, na konci kapitoly jsou uvedeny cíle terénní sociální práce. 6 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 44, 46 18
2.1. Pojem terénní sociální práce Terénní sociální práce bývá velmi často označována i jako tzv. streetwork, ten je v knize od Bednářové popsán takto: streetwork, vznikl původně z angličtiny a překládá se jako práce na ulici, ale zajímavostí je, že v zemích, kde se mluví anglicky, se tento termín nepoužívá, jelikož v zahraničí je terénní sociální práce pojmenovaná, podle toho, s jakou cílovou skupinou se zrovna pracuje (např. mládež, drogově závislí). Ulice, není považována za ulici v pravém slova smyslu, nýbrž jakékoliv prostředí, kam terénní pracovník dochází. Shrnu-li to, tak je to místo kdekoliv, kam se pracovníci vydávají do terénu např. hřiště, lesy, parky, staré továrny, prostory pod mosty, nádraží, opuštěné domy atd. 7 Dalo by se říci, že označení streetwork není zdaleka tak přesné, jelikož když to extrémně přeženu, práci na ulici by mohl vykonávat každý, například prodavač Nového Prostoru, různí prodejci u metra nebo lidé nabízející letáky, také svou práci vykonávají na ulici. Proto je vhodné uvést, že tato forma sociální práce, podle Matouška je specifická v tom, že ji mohou vykonávat jen oprávnění pracovníci. 8 Je nutno podotknout, že terénní sociální práce je svou povahou někdy uváděna i jako kontaktní práce. Stručně řečeno, hlavním cílem této práce je kontakt. Nyní bude popsáno, jak může být kontaktní práce poskytována, jsou to tyto dvě možnosti. Může být poskytnuta v nízkoprahovém zařízení, což je například kontaktní centrum, anebo je poskytována v terénu (terénní práce). 9 Rozdílem mezi těmito uvedenými příklady je, že do kontaktního centra přichází klient sám (kontaktuje pracovníky), v terénní sociální práci je vždy prováděn kontakt ze strany pracovníků ke klientům. 7 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7 8 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 169 9 http://www.os-prostor.cz/cz/slovnik-kc 19
Mám-li tuto kapitolu shrnout, celkem jsou v kapitole užívány tři základní pojmy. Prvním pojem je terénní sociální práce, která v sobě zahrnuje mnoho témat. Zásadní charakteristikou terénní sociální práce je tzv. terénnost, která poukazuje na práci v přirozeném prostředí, v němž daný člověk žije, dále se soustředí na vztah k danému člověku nebo skupině, kde se klade za cíl snaha o to, člověka či skupinu motivovat k tomu, aby byl budoucím klientem a začal využívat služby, které jsou mu nabízeny). 10 Dalším pojmem je streetwork, což v podstatě znamená totéž, ale je specifičtější. Podle Bednářové se dá definovat jako sociální práce, která má povahu aktivního vyhledávání, má mobilní charakter a zároveň nabízí sociální pomoc, která je určena především osobám, které žijí rizikovým způsobem a u nichž se předpokládá, že sociální pomoc nutně potřebují, ale samy ji aktivně nevyhledávají. 11 Posledním pojmem byla kontaktní práce, kde je důležitý právě onen kontakt. Výše zmíněné tři pojmy od sebe nelze oddělovat, jelikož spolu úzce souvisí. V následující kapitole bude představena historie terénní sociální práce, a to nejen v České Republice, ale i v zahraničí. 2.2. Historie terénní sociální práce Když byl v předchozí kapitole popsán termín terénní sociální práce, považuji za naprosto adekvátní, aby v práci byla zmíněna i historie této práce. Všechna zaměstnání mají svojí historickou stránku, a tak budou následně představeny i počátky toho, kdy a jak vznikala terénní sociální práce. Podle autorky významné knihy o terénní sociální práci toto povolání či činnost vznikla již velmi dávno. Zaměříme-li se na historii této práce, je vhodné připomenout činnosti některých kněží, kteří se skrze pastýřské a pastorační činnosti obraceli k lidem, kteří potřebovali, aby jim byl někdo nablízku, potřebovali cítit duchovní i hmotnou podporu. 10 Janoušková, Nedělníková, (Klenovský 2006) Profesní dovednosti terénních pracovníků, s. 10 11 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7 20
Tito kněží navštěvovali zejména chudinské čtvrti, sirotčince, nemocnice, vězení a další podobná zařízení, kde se vyskytovali ty nejubožejší, nejchudší, zranitelní a osamocení. 12 Z toho lze vyvodit závěr, že je opravdu vidět, že už v minulosti, byly projevovány známky nejen terénní sociální práce, ale i samotného oboru sociální práce a bezpochyby i práce pastorační. Samostatný vznik (sociální práce na ulici) - streetworku, kromě historického vývoje v dávných dobách, se datuje přibližně na počátek 20. století. Německý autor, který se zabýval historií terénní sociální práce Wolfgang Stürzbecher se domníval, že vznik streetworku je datován na přelom 19. a 20. století v USA, kdežto jeho krajan Walter Specht označil za počátek této metody polovinu 20. let 20. století v USA. 13 Dalším významným autorem, co se historie a vzniku streetworku týče, byl Elich, který ve své knize popsal, že streetwork se zrodil v USA, a to v podobě reakce na selhávání tradičních přístupů sociální práce, za příčinu selhání byl považován sociální úpadek, který se rychle šířil po městských čtvrtích, zejména ve velkých amerických městech a následkem tohoto úpadku začaly vznikat dětské pouliční gangy. 14 V návaznosti na vzniklé problémy v USA, především vzniky gangů, zmíním, že dle Steffana, dospěli pracovníci k řešení takto: Když pracovníci, hledali způsoby jak vyřešit sociální problémy, byli donuceni opustit svoje kanceláře a vydat se za klienty přímo do jejich sociálního prostředí, tedy na ulici. 15 Po vzniku streetworku v USA, se pomalu začal šířit nejprve do západních zemí Evropy, a to zejména v letech 60. a 70. Streetwork se uchytil v mnoha zemích Evropy, jako příklady jsou uvedeny tyto státy: Holandsko, Švýcarsko, Francie, Rakousko,VB a přetrvává v nich dodnes. 12 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 9 13 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 171 www.streetwork.cz Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s. 299 14 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 9 Elich, A. Streetwork v Hamburku in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci, č. 3 15 www.streetwork.cz Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s. 299 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s. 171 21