Pojem zábory půdy se vztahuje na nákupy půdy, které splňují jeden nebo více z následujících bodů:

Land and Power Skandál, který provází novou vlnu investic do půdy www.oxfam.org/grow Nová vlna skupování půdy nepředstavuje novou investici do zemědělství, na kterou čekaly miliony lidí. Zvýšeným zájmem o půdu jsou postiženi nejvíce právě nejchudší. Z výzkumu Oxfamu vyplynulo, že místní lidé ztrácí v boji o půdu v porovnání s místními elitámi, domácími a zahraničními investory. Chybí jim možnost domoci se svých práv a prosazovat své zájmy. Společnosti a vlády by měly přijmout rychlá opatření na podporu dodržování pozemkových práv obyvatel žijících v chudobě. Pokud mají nové investice do zemědělství zlepšit potravinovou bezpečnost a vytvářet nové možnosti obživy, je nutné aby se změnil poměr sil mezi investory a místními komunitami. Shrnutí Mezinárodní investice hrají důležitou roli v rozvoji a snižování chudoby. Zodpovědně využitá investice, která vychází z efektivního regulačního rámce, může zlepšit živobytí místních obyvatel a vytvořit nová pracovní místa, napomoci rozvoji služeb a infrastruktury. Současné trendy skupování půdy však tomuto ideálnímu stavu neodpovídají. Půda je důležitým bohatstvím každé země. Na půdě závisí potravinová bezpečnost milionů lidí. V důsledku zájmu investorů dochází k ohrožení půdy, která představuje důležitý zdroj obživy místních obyvatel. Vlivem velkého množství investic dochází k vyvlastňování půdy, podvodům, porušování lidských práv a ničení tradičních způsobů obživy. Bez národních a mezinárodních opatření, které zajistí ochranu práv obyvatel žijících v chudobě, zhorší tato nová pozemková horečka životy mnoha chudých rodin. Tyto rodiny jsou v mnoha případech ze své půdy vystěhovány bez spravedlivého odškodnění. Od roku 2001 bylo v rozvojových zemích pronajato nebo prodáno 227 milionů hektarů půdy, což je oblast pokrývající západní Evropu. Tuto půdu využívají zejména mezinárodní investoři. Podle výzkumu provedeného organizací Land Matrix Partnership proběhl veškerý objem záborů půdy v posledních dvou letech 1. Současný nárůst těchto transakcí může být způsoben krizí cen potravin, která proběhla v letech 2007-2008. Krize vedla investory a vlády, po desítkách let zanedbávání, k obrácení pozornosti na zemědělství. Tento zájem o půdu není něčím, co pomine; tento trend řídí silní hráči. Při nákupech půdy se často počítá s jejím využitím pro produkcí potravin na vývoz nebo produkcí biopaliv. Tyto nákupy lze oprávněně nazývat zabíráním půdy. Pojem zábory půdy se vztahuje na nákupy půdy, které splňují jeden nebo více z následujících bodů: Porušují lidská práva a zvláště rovná práva žen; Ignorují princip svobodného, předchozího a informovaného souhlasu postižených uživatelů půdy, zvláště původních obyvatel; 1

Ignorují dopad na sociální, ekonomické a genderové vztahy a na životní prostředí; Vyhýbají se transparentním smlouvám s jasnými závazky v oblasti zaměstnanosti a sdílení přínosu; Vyhýbají se demokratickému plánování, nezávislému dohledu a smysluplné participaci. 2 Tento dokument se detailně zabývá pěti příklady záborů půdy: v Ugandě, Indonésii, Guatemale, Hondurasu a Jižním Súdánu. Snaží se porozumět dopadu záboru půdy na chudé obyvatele a jejich komunity, identifikovat skryté příčiny mezi firmami, místními komunitami a hostitelskými vládami a určit úlohu mezinárodních investorů a domácích vlád. Některé případy se dotýkají nuceného vysídlení často násilného více než 20 tisíc lidí z jejich půdy a domovů a také ničení jejich úrody. V jiných případech se dozvídáme, že postiženým komunitám nebylo umožněno rozhodovat o půdě, kterou používali a na které závisí. Ve většině případů nebyla práva obětí záborů půdy respektována. V oblastech, kde již k vystěhování došlo, se objevují konflikty, byla zničena potravinová bezpečnost místních obyvatel i jejich živobytí, často nemají kde bydlet a chybí jim naděje do budoucna. Většina postižených lidí obdržela jen malou nebo vůbec žádnou kompenzaci. Ve snaze dát svůj život dohromady narážejí na vyšší nájmy, málo pracovních příležitostí a ohožení vlastního zdraví. a bojovali o to, aby se jejich životy vrátily do starých kolejí. Často musí platit vyšší nájmy, nalézají jen málo pracovních příležitostí a riskují své zdraví. Tato studue bohužel potvrzuje výsledky studijí o záborech půdy, které byly provedeny v minulosti. Jedná se o obrácený vývoj. Kde je nouze, tam je příležitost. Mnoho vlád a elit v rozvojových zemích nabízí velké rozlohy půdy určené pro velkoplošnou zemědělskou výrobu za ty nejnižší možné ceny. To představuje výrazný odklon od závazků uzavřených na mezivládní úrovni od iniciativy L Aquila Food Security Initiative až k africkému programu rozvoje zemědělství Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP) které zdůrazňovaly podporu zásadní role malých farmářů a zvláště pak žen 3. Spíše Farmáře však spíše než tolik potřebné podpory ovlivňují rizika, která vznikají v důsledku pozemkových dohod zmíněných v této studii. Zvyšující se zájem o zemědělskou půdu by měl pro malé farmáře a další osoby držící práva na půdu představovat dobrou zprávu. Zdá se ale, že opak je pravdou. Místní vlastníci práv na půdu ztrácí svá práva ve prospěch místních elit a domácích a zahraničních investorů. Chybí jim totiž možnost efektivně vymáhat svá práva a prosazovat své zájmy. K tomu, aby se zlepšily životy těchto lidí je potřeba zajistit, aby k převodům půdy nedocházelo bez předchozího svobodného a informovaného souhlasu obyvatel postižených komunit. Národní vlády mají povinnost chránit práva a zájmy svých občanů a vlastníků práv k půdě. Případy zmíněné v této studii však poukazují na selhání vlád v ochraně vlastních obyvatel. Místo toho se zdá, že se vlády spojují s investory a lákají je nízkou cenou a dalšími pobídkami. Navíc často pomáhají s vysídlením místních obyvatel. Zdá se, že tam, kde působí mezinárodní investoři se zodpovědnou politikou, se daří implementovat pravidla a standarty regulujícící investice a využívání zdrojů. Přestože místní komunity mohou využívat pro řešení situace mechanismu pro podávání stížností, pravděpodobně nejsou moc využívány. Zdá se, že ostatní iniciativy zábory půdy spíše oceňují. Celkově je reakce mezinárodního společenství na zábory půdy velice slabá. 2

Domácí a hostitelské vlády, investoři, firmy, mezinárodní společenství a občanská společnost, všichni tito aktéři hrají v tomto procesu důležitou roli. Pochybení musí být napravena aby byl zajištěn respekt k lidským právům a veřejnému zájmu a zároveň bylo reagováno na nejdůležitější problém, kterému čelí zemědělské oblasti v rozvojových zemích. Doporučení: Spravedlnost v případech zmíněných v následujícím textu: Stížnosti komunit zmíněných v této studii musí být vyslyšeny. Právo komunit na půdu musí být respektováno a křivdy spáchané na postižených komunitách musí být napraveny. Ti, kteří profitují z mezinárodních obchodů, musí pomoci zajistit, že se tak stane. Investoři a společnosti, které jsou součástí dodavatelského řetězce, musí použít svůj vliv k zajištění ochrany práv obyvatel zasažených komunit. Vlády: Lokální vlastníci půdy a komunity musí mít vyšší pravomoci v rámci obchodů s půdou. Vlády by měly přijmout silná a mezinárodně aplikovatelná opatření, které udají podmínky správného zacházení s půdou a přírodním bohatstvím. Vlády zemí, do nichž plynou investice: Tyto vlády by měly respektovat a chránit existující práva k užívání půdy, zajistit dodržování principu svobodného a informovaného souhlasu a také zajistit, že ženy mají stejná práva v přístupu a kontrole půdy jako muži. Investující společnosti: Investoři by měli respektovat všechna existující práva k užívání půdy. Měli by zajistit, že je ve všech smlouvách dodržen princip svobodného a informovaného souhlasu, a hledat alternativy k převodu práv k půdě od malých producentů potravin. Měli by se řídit správným zhodnocením dopadu na sociální struktury a životní prostředí (včetně využití vodních zdrojů) a reagovat na problémy s potravinovou bezpečností. Investoři: Investoři by měli přijmout plnou zodpovědnost za celý dodavatelský řetězec. Měli by požadovat, aby všechny zemědělské operace, které financují nebo je používají jako dodavatele, dodržují výše zmíněné principy. Zároveň by také měly zajistit nápravu existujících problémů. Vlády zemí, z nichž pocházejí investice: Vlády zemí, z nichž pocházejí investice, by měly požadovat, aby investující společnosti otevřeně informovaly o svých aktivitách, zajistily užívání standartů a opatření chránící drobné farmáře a místní obyvatele. K tomu by taky mělo docházet v rámci rozvojových finančních institucí, jako je například divize světové banky zaměřená na půjčky soukromému sektoru International Finanace Corporation. Z národních legislativ by měly být odstraněna opatření, která podporují bezhlavé získávání půdy, například pro biopaliva. Vlády by se rovněž měly vyhnout zavádění podobných opatření v budoucnu. 3

Občané: Veřejnost může investory a obchodníky vyzívat k větší zodpovědnosti skrze voleby, spotřebitelské chování, penzijní fondy a další investice. Organizace občanské společnosti, mohou, společně s médii a výzkumnými institucemi, využít mechanismy zodpovědnosti, ukázat špatné praktiky, informovat o dobrých postupech a pomoci vybudovat transparentní systém. 4

1 Akvizice půdy: trendy a hnací mechanismy Úvod Mezinárodní investice hrají zásadní roli v rozvoji a snižování chudoby. Pokud je investice provedena zodpovědně a je správně regulována, pak může zlepšit živobytí místních obyvatel, přinést pracovní místa, služby a zlepšit infrastrukturu. Oxfam ses tímto faktem setkává ve své činnosti, kdy čas od času spolupracuje s komerční sférou na propagaci investic právě v chudých komunitách 4. Současná vlna investic do půdy se velmi liší. Dochází ke zvyšování tlaku na půdu, na důležitý zdroj každé země, na které závisí potravinová bezpečnost milionů lidí žijících v chudobě. Velké množství investic vedlo k vyvlastňování, podvodům, porušování lidských práv a ničení tradičních způsobů obživy. Bez národních a mezinárodních opatření, které zajistí ochranu práv obyvatel žijících v chudobě, zhorší tato moderní pozemková horečka životy mnoha chudých rodin. Rodiny jsou v mnoha případech ze své půdy vystěhovány a odškodnění se dočkají jen těžko. Rostoucí počet akvizic půdy Obr 1: Zábory půdy ve světě Od roku 2001 bylo zakoupeno 227 milionů hektarů, což je území velikosti severozápadní Evropy. Zdroj: Land Matrix Partnership Předběžný výzkum provedený organizací Land Matrix Partnership 6 naznačuje, že od roku 2001 bylo prodáno, pronajato, licencováno nebo bylo jednáno o prodeji či pronájmu půdy o rozloze 227 milionů hektarů. Přičemž většina těchto investic byla provedena po roce 2008. V důsledku nízké transparentnosti v obchodování s půdou je velice těžké zjistit, o jaké množství půdy se přesně jedná. Údaje, které poskytla organizace Land Matrix Partnership pochází z velkého množství zdrojů. Patří mezi ně například Světová banka se zdá hluboce rozpolcená. Zatímco zpráva podporuje globalizační agendu banky, podtext vyjadřuje na každé straně neshodu s politikou banky. Britský deník The Telegraph informuje o zprávě Světové banky, Rising Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits? 5 oficiální zprávy vlád, akademické výzkumy, webové stránky firem, zprávy z tisku a několika málo dostupných smluv. Do dnešního data prozkoumala Land Matrix Partnership 1100 smluv týkajících se 67 milionu hektarů půdy. Polovina zabrané půdy je v Africe a pokrývá území skoro srovnatelné s velikostí Německa. Přes 70 % z celkového počtu prozkoumaných smluv se týká zemědělství 7. Současné výzkumy ukazují, že rozsah tohoto jevu je mnohem větší než se předpokládalo 8. Vzrůstající zájem o nákup nebo pronájem má řadu důvodu. Tento trend však s sebou nese řadu negativních dopadů na původní vlastníky nebo nájemce půdy. Některé z těchto transakcí mají formu záborů půdy jak je nedávno definovalaorganizace Land Coalition (ILC) (viz Box 1: Tiranská deklarace). Toto rovněž platí pro pět případových studií popsaných v následujícím textu. Trend velkých pozemkových transakcí byl zezačátku chápán spíše pozitivně a to i řadou mezinárodních organizací, jako je například Světová banka nebo Organizace spojených národů. Postupem času se ukázaly možné negativní dopady a začala převažovat skepse a kritický tón. Narůstají obavy, že pokud nedojde k zastavení masivních záborů půdy, budou převažovat pouze 5

negativní dopady. Existuje několik zdokumentovaných případů velkých prodejů či pronájmů půdy, které měly na místní komunity pozitivní dopady. Media, akademické instituce nebo nevládní instituce pak ale popisují mnoho dalších případů, kdy investice nepřinesly slibované dopady a naopak zničily živobytí místních lidí bez ohledu na jejich práva. Odborníci v současné době veřejně vyzývají investory, aby jim poskytli informace o pozemkových transakcích podporujících boj proti chudobě a ty tak mohly být zdokumentovány 9. Ve své nejnovější zprávě o půdě konstatuje Světový výbor pro potravinovou bezpečnost, Vysoký expertní panel o potravinové bezpečnosti a výživě (HLPE/FSN): Všeobecně se předpokládá, že vyšší objem investic do zemědělství je nutný pro zvýšení výnosů, což by pak zlepšilo potravinovou bezpečnost v mnoha částech světa. Mohou mezinárodní investice do půdy znamenat zlepšení zemědělské produktivity a lepší Rizika neinvestování v Africe: Změškání největších příležitostí k růstu Susan Payne, CEO, Emergent EmVest, Food Security Summit, Kapské město, květen 2011 10 možnosti obživy na venkově? Současné zkušenosti ukazují pouze několik podobných případů. Velké investice spíše ničí potravinovou bezpečnost, příjmy, živobytí a životní prostředí místních obyvatel 11. Zábory půdy představují ve své současné podobě znepokojující trened. Půda a její vlastnictví je zásadní pro zajištění potravinové bezpečnosti, živobytí i celkovému snižování chudoby. Box 1: Tiranská deklarace Organizace International Land Coalition (ILC) se skládá ze 116 organizací od společenských skupin až po Oxfam a Světovou banku. Na svém setkání albánské Tiraně 26.5.2011 ILC odsoudila a definovala zábory půdy: Odsuzujeme všechny formy záborů půdy, ať již jsou mezinárodní nebo národní. Odsuzujeme zábory půdy na lokální úrovni, zvláště ty provedené místními elitami, uvnitř komunit, či mezi členy rodiny. Odsuzujeme velkoplošné zábory půdy, jejichž počet v posledních deseti letech strmě vzrostl a které definujeme jako akvizice nebo koncese, které splňují jeden nebo více z následujících bodů: (i) Porušují lidská práva, zvláště pak rovná práva žen; (ii) Nejsou učiněny na základě svobodného a informovaného souhlasu dotčených uživatelů půdy daného předem; (iii) Nejsou založeny na důkladném hodnocení nebo neberou v úvahu sociální a ekonomické dopady a dopady na životní prostředí včetně způsobu jakým zacházejí s různými pohlavími; (iv) Nejsou založeny na transparentních smlouvách, které specifikují jasné závazky o aktivitách, zaměstnanosti a sdílení užitků; (v) Nejsou založeny na efektivním demokratickém plánování, nezávislém dozoru a smysluplné spolupráci. Mnoho investicí [...] nesplnilo očekávání a místo produkce udržitelných výnosů způsobily ztráty a ponechaly místní obyvatele v horší situaci než by byli bez takové investice. Ve skutečnosti, i když bylo vyvinuto úsilí k pokrytí širokého spektra situací, prokazují případové studie, že v mnoha případech byl užitek menší než očekávání či vůbec nenastal. World Bank (2011) Rising Global Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits? 12 Zdroj: International Land Coalition (ILC) (2011) Tirana Declaration: Securing land access for the poor in times of intensified natural resources competition, http://www.landcoalition.org/aboutus/aom2011/tirana-declaration (polední přístup v červenci 2011). 6

Nové požadavky na půdu Současná vlna obchodování s půdou s půdou se nijak zásadně neliší od předchozích. Rozdílem je pouze rozsah a rychlost, s jakou k němu dochází. Vysvětlení je možné najít v potravinové krizi, která proběhla v letech Investice do zemědělské půdy se v současné době stávají jednou z nejlepších investic. Jim Rogers, Investor 13 2007 08, a současné finanční krizi. Potravinová krize opět obrátila pozornost vlád a investorů na dlouhodobě opomíjené zemědělství. Finanční krize zase způsobila potřebu hledání nových příležitostí. Pro mnohé investory byla půda a zemědělství sázkou na jistotu 14. Zájem o půdu trvá i v současné době. A zřejmě ještě poroste, poptávka zatím nebyla uspokojena. Zájem o půdu pohání několik faktorů. Jedním z faktorů je světová populace, která pravděpodobně poroste ze sedmi miliard v roce 2011 až k devíti miliardám v roce 2050. Dalším důležitým činitelem je světová ekonomika, která by měla do roku 2050 ztrojnásobit. Bude tedy vyžadovat více přírodních zdrojů a zemědělských surovin 15. Na celém světě dochází ke změně skladby jídelníčku. Změna se týká zejména vyšší spotřeby produktů, které vyžadují větší využívání půdy jako jsou například živočišné produkty (maso, mléčné výrobky, vajíčka a ryby) a balené potraviny 16. Palmový olej se stal nejvíce konzumovaným jedlým olejem na světe. Při návštěvě supermarketu se dá najít až v polovině balených potravin a hygienických výrobků 17. Očekává se, že se jeho výroba do roku 2050 zdvojnásobí. To způsobí nárůst rozlohy půdy pro pěstování na 24 milionu hektarů, což představuje území šestkrát větší než Nizozemsko 18. K uspokojení nárůstu poptávky po potravinách bude muset být využívána půda, která už v současnosti čelí tlaku důsledkem klimatických změn nebo tenčících se zdrojů vody. Půda je současně rovněž intenzivně využívaná k produkci biopaliv, ochraně lesů, produkci dřeva a dalších surovin. Vodní zdroje, které jsou v současné době vzácnější než půda, jsou jedním z faktorů, který stojí za zvyšujícím se objemem investic do půdy. Skoro tři miliardy lidí žijí v oblastech, kde poptávka po vodě převažuje nad jejími zásobami 19. V roce 2000 žilo 500 milionů lidí v zemích, které trpěly chronickým nedostatkem vody. Tento počet do roku 2050 vzroste na čtyři miliardy 20. Poptávka po vodě do roku 2030 vzroste o 30 % 21. Roste rovněž i produkce surovin, které se nepoužívají k produkci potravin. jakými je například textil, dřevo nebo papír, ale také biopaliva a bioplasty tváří v tvář klimatické změně a nevyhnutelnému vyčerpání fosilních paliv. Závazky, jako je například cíl Evropské unie dosáhnout do roku 2020 podílu 10 % paliv vyrobených z obnovitelných zdrojů, představují, tlak na zabírání půdy pro produkci biopaliv. To ukazuje jednu z hlavních příčin růstu cen potravin a nespolehlivosti v zásobování potravinami 22. Nedostatek půdy a volatilita cen potravin na světovém trhu vedly bohatší země, které jsou závislé na dovozu potravin, k zabírání velké rozlohy půdy v zahraničí za účelem produkce potravin k uspokojení domácí poptávky. Zatímco někteří investoři tvrdí, že půdu používají k produkci zemědělských plodin, mnozí ji mohou kupovat půdu pouze za účelem spekulací v očekávání růstu cen v budoucích letech (termín je znám jako land banking ). Analýza Světové banky z roku 2011, která zahrnovala hodnocení 56 milionů hektarů půdy prošlé pozemkovými transakcemi, konstatovala, že na 80 % z této půdy neproběhla žádná aktivita. To naznačuje, že jsou předmětem land bankingu 23. 7

To vše se děje v době, kdy světový podíl půdy dostupné pro zemědělství dosáhl vrcholu 24. Ve skutečnosti se však tento podíl zmenšuje, protože zemědělská půda ubývá kvůli urbanizaci a degradaci půd 25. Box 2.1: Mýty o půdě Mýtus: Existuje mnoho neužívané půdy, která se dá zužitkovat. Statistické databáze a satelitní snímky vedly vědce a investory k domněnkám o tom, že je na světě mnoho nevyužívané půdy. Například Světová banka citovala v roce 2010 výzkum, který uváděl, že 445 milionů hektarů půdy se nepoužívá, ale má potenciál pro zemědělskou produkci. Jednalo se o nezalesněnou a nechráněnou půdu s hustotou obyvatelstva menší než 255 osob na kilometr čtvereční (či 20 hektarů na domácnost). Nicméně tato data mají jen malou vypovídací hodnotu, pokud nejsou doložena terénním výzkumem. Satelitní snímky neukazují, jakým způsobem je půda využívána pro vícepolní hospodaření, pastevectví, lov, sběr, nebo další důležité činnosti, ke kterým může být nevyužívaná půda používána. HLPE/FSN tvrdí, že v současné době již skoro neexistuje hodnotná půda, která není buď nějakým způsobem užívána, nebo nemá důležitou funkci ve vztahu k životnímu prostředí. Z tohoto důvodu pak jakýkoliv zábor půdy, která byla považována za dostupnou, působí negativně buď na dosavadního uživatele půdym nebo na životní prostředí. Voda nebo půda nepředstavuje na mnoha místech omezení zemědělství. Studie provedená organizací Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ), která zkoumala velkoplošné transakce s půdou v Malijském regionu Office du Niger region, ukázala, že během období sucha neexistuje nepoužitá voda. Voda, která bude použita pro účely nových zavlažovacích projektů, bude chybět tradičním farmářům v Mali, Nigeru a Nigérii. Podobně také Lester Brown upozornil na fakt, že, že nové transakce s půdou v Etiopii a Jižním Súdánu postihnou tok Nilu v Egyptě, který je na něm závislý. Zdroje: World Bank (2010) Rising Global Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits? ; High Level Panel of Experts on Food Security and Nutrition (2011) Land tenure and international investments in agriculture, Rome: Committee on World Food Security, HLPE Report 2, July 2011; Johannes Baumgart (2011) Assessing the contractual arrangements for large scale land acquisitions in Mali with special attention to water rights, Berlin: GIZ; Lester Brown (2011) When the Nile runs dry, The New York Times, 1 June, http://www.nytimes.com/2011/06/02/opinion/02brown.html?_r=2&partner=rssnyt&emc=rss (poslední přístup v červenci 2011). Mýtus: Pozemková reforma nefunguje. Obecně přijímanou představou je doměnka, že pozemková reforma neřeší problémy s půdou. Opak však ukazují některé úspěšně provedené pozemkové reformy například provedené v Indonésii, Malajsii, Thanjsku nebo číně. Jejich zemědělské sektory jsou převážně založené na malých rodinných farmách spravovaných svými majiteli. V případě Číny byla zemědělská struktura, jejímž základem jsou drobná hospodářství, ustavena pozemkovou reformou. V Thajsku zamezil vzniku velkých majetků zákon přijatý v 19. Století, který omezil vlastnictví půdy na 4 ha. Japonsko také prošlo velmi úspěšnou komplexní pozemkovou reformou, která obsahovala mimo jiné i stropy pro vlastnictví půdy. Zdroje: Rogier van den Brink, Hans Binswanger, John Bruce, Frank Byamugisha and Glen Thomas (2006) Consensus, Confusion, and Controversy: Selected Land Reform Issues in sub-saharan Africa, World Bank Working Papers No. 71, Washington, D.C.: World Bank; Ha Joon Chang (2009) Rethinking public policy in agriculture: lessons from history, distant and recent, Journal of Peasant Studies, 36(3): 477-515. 8

Ochráněná půda znamená potravinovou bezpečnost Pro malé producenty potravin je přístup k půdě velmi důležitý. Farmáři bez půdy jsou definováni jako bezzemci pracující na farmách. Mnozí malí farmáři se obávají ztráty půdy a statusu bezzemka, protože to znamená ztrátu zabezpečení potravinami a příležitostí pro rozvoj. Záborům půdy podléhají ve společnosti nejvíce opomíjené skupiny. Předcházet takovým záborům půdy je velice důležité pro snižování chudoby a ochranu lidských práv. Z historie je zřejmé, že jakákoliv změna v pozemkových poměrech je provázena diskriminací pohlaví a neexistuje žádný důvod domnívat se, že současné změny (včetně nového komerčního tlaku na půdu) budou nějakým způsobem jiné. Půda není jen důležitým výrobním zdrojem. Slouží jako záchranná síť při selhání jiných způsobů obživy a v případě, že ekonomika nenabízí žádné příležitosti, dokonce i pro rodiny, Elizabeth Daley (2011) Gendered impacts of commercial pressures on land, ILC/CIRAD/Mokoro 28 které přestaly z půdy žít přímo. Půda má několik dalších sekundárních možností využití, které jsou také životně důležité pro blahobyt rodin. Půda může poskytovat píci, ořechy, ovoce, kořeny, léčivé byliny a byliny použitelné pro vaření, barviva, materiál pro výrobu provazů, dřevo, a materiál pro stavbu střech a plotů. Tyto suroviny se často nalézají na společné (obecní) půdě a jsou důležité zejména pro ženy. Půda také poskytuje prostor pro společenské, kulturní, náboženské aktivity a jako taková je důležitá pro udržení identity a duševní pohody společenství a jeho členů. Mnoho výzkumů ukázalo, že bezpečný přístup k půdě nebo její vlastnictví je spojeno s výrazným úbytkem hladu a chudoby 26. Jak ukazuje analýza Světové banky, toto se potvrzuje také při přechodu z mikro na makro úroveň. Analýza pozemkové politiky v 73 zemích mezi lety 1960 a 2000 ukázala, že země, které začaly se spravedlivějším rozdělováním půdy, vykázaly dvakrát až třikrát větší míru růstu než země, které s takovým rozdělováním nezačaly 27. Přesto stále chybí spravedlivý přístup k půdě a její kontrola v agendě národních a mezinárodních politiků. Od zemědělské reformy v sedmdesátých letech s námi ženami stát nepočítal. Je velmi obtížné nemít přístup k půdě a nemoci například vypěstovat ani banánovník. Pro nás ženy je těžkým břemenem, že nejsme hodny půdy, či domu. Uvědomily jsme so to a rozhodly se bojovat za náš přístup k půdě. Fernanda Rodríguez, 40 let, Bajo Aguán, Honduras. Pro ženy na celém světě je nedostatek přístupu k půdě a jejímu vlastnictví klíčový faktorem (a výsledkem) nerovného postavení pohlaví. V Guatemale například vlastní 8 % farmářů 78 % půdy používané k produkci. Z malých vlastníků, kteří kontrolují zbývající část půdy je jen 8 % žen 29. V zemědělských oblastech nutí ženy nedostatek přístupu k půdě ke sběru plodin na farmách, kde jsou placeny méně než muži. Ženy pracující na farmách mohou být také obětmi sexuálního násilí a jejich práce je často podceňována. Ženy v zemědělských oblastech často končí s dvojitým břemenem obstarávání obživy a starosti o domácnost,přičemž muži cestují za prací to je další důsledek nedostatku půdy 30. Ženy mají také těžkou pozici v konfliktech o půdu, kde se setkávají s množstvím těžkostí 31. Sexismus zákonodárců se projevuje diskriminačními zákony a ženy mají často jen málo příležitostí účastnit se rozhodovacího procesu v rámci navrhování nových zákonů, projektů a smluv. Také obvykle mají menší příjem, což snižuje jejich schopnost koupit půdu, když je nějaká k mání. Celkově vzato je násilí na opačném pohlaví běžnou součástí konfliktů o půdu. Závěry z výzkumů záborů půdy v Africe ukazují, že ženy při nich přicházejí zkrátka 32. Majetková práva žen jsou méně zabezpečena a je jednodušší na ně zacílit pozornost. Ženy také více závisí na druhotném užití půdy, které je v rámci velkoplošných transakcí často ignorováno. Navíc, ačkoli ženy tvoří většinu farmářů, muži kontrolují půdu a příjmy z ní a to i v případě, že jde o výsledky práce žen. V praxi tak nová komerční příležitost znamená, že muži získají kontrolu nad půdou a ženy k ní ztratí 9

přístup. Nové zdroje příjmu z půdy představují nová břemena pro ženy a zisky pro muže. Nová soutěž o půdu mezi biopalivy a rostlinami na potraviny vede k nižší nabídce potravin za vyšší ceny. To pravděpodobně více zasáhne ženy než muže, protože ženy mají tendenci k převzetí zodpovědnosti za to, aby měla rodina dost jídla 33. Box 3: Mýty o pozemkových transakcích Mýtus: Nové investice se koncentrují na půdě o kterou není zájem Navzdory proklamacím se investoři zajímají o tu nejkvalitnější půdu. Hledají území s úrodnou půdou s dobrým přístupem k vodním zdrojům, blízkou infrastrukturou a trhy, aby zajistili životaschopnost svým investicím. Tato mapa porovnává umístění nových, rozsáhlých zemědělských koncesí (černé tečky) s hustotou obyvatelstva (tmavší odstíny šedé představují hustotu zalidnění) v provincii Luang Prabang, Laos. Rozsáhlé projekty bývají lokalizovány tak, kde žije většina lidí. Další analýza ukazuje, že jsou to také místa, kde je míra chudoby nižší a kde již byla půda používána pro výrobu potravin. Nejednalo se tedy o prázdné a nevyužívána pozemky v chudých regionech Zdroje: University of Bern, Switzerland, Centre for Development and Environment (CDE). Mýtus: Projekty pomohou zajistit zabezpečení potravinami a energií. Výzkum Oxfamu v Etiopii, Ghaně, Mali, Mosambiku, Senegalu a Tanzanii zjistil, že většina pozemkových transakcí provedených v Africe byla provedena za účelem exportu komodit včetně biopaliv a řezaných květin. V Mosambiku, kde přibližně 35 % domácností trpí chronickým nedostatkem potravin, bylo pro produkci potravin schváleno pouhých 32 000 hektarů z celkového množství 433 000 hektarů zemědělských investic provedených mezi lety 2007 a 2009. Smluvní ustanovení o neomezeném exportu a fakt, že malí producenti ztrácí svůj klíčový zdroj obživy, může spíše zhoršit než zlepšitpotravinovou bezpečnost. Navíc krátká návratnost investic může lákat investory k užívání neudržitelných zemědělských postupů, což v delším časovém horizontu ničí zemědělskou produkci. Výzkum také ukazuje, že současné náklady na produkci biopaliv jsou pro africké země prohibiční, což znamená, že k tomu, aby byly ekonomicky životaschopné, musí být suroviny exportovány na trhy v USA a Evropě. Zdroje: Tinyade Kachika (2010) Land Grabbing in Africa: A Review of the Impacts and the Possible Policy Responses, Oxford: Oxfam International Pan Africa Programme. International Conference on Global Land Grabbing, University of Sussex, 6.-8. duben 2011. 10

Mýtus: Projekty vytvoří nová pracovní místa. Přestože je tato skutečnost prezentována jako klíčový benefit velkoplošných transakcí, místní agentury podporující zaměstnanost neregistrují nové smlouvy a velice zřídka se nějaké smlouvy v praxi objeví. I když nedostatek monitoringu ztěžuje vyčíslení, zdá se, že pracovních míst je málo, na krátkou dobu (končí na konci plánovacího období, či po zavedení mechanizace), jsou sezónní a málo placená. Výzkumy zemědělských investic v západní Africe ukazují, že pro místní obyvatele bylo vytvořeno jen velice málo míst, zatímco pastevci a ženy kteří závisí na půdě, stromech a vodě strádali v důsledku omezeného přístupu k půdě. Zdroje: Lorenzo Cotula (2011) Land Deals in Africa: What is in the Contracts? London: International Institute for Environment and Development; Thea Hilhorst, Joost Nelen, Nata Traoré (2011) Agrarian Change Below the Radar Screen: Rising Farmland Acquisitions by Domestic Investors in West Africa: Results from a Survey in Benin, Burkina Faso and Niger, příspěvek prezentován na konferenci International Conference on Global Land Grabbing, University of Sussex, 6.-8. duben 2011. Mýtus: Projekty přinesou daňové příjmy. Hostitelské vlády mají tendenci vzdát se v honbě za investicemi příjmů tím, že nabízí investiční pobídky. V roce 2008 nabídla pákistánská vláda daňové úlevy, bezcelní dovoz vybavení, 100% vlastnictví půdy ve speciálních svobodných zónách ve sektoru zemědělství, živočišné výroby a mlékárenství ve snaze nalákat zahraniční investory. Daň z příjmu se obvykle platí až v případě, že investiční projekt začne tvořit zisk. I když se hostitelská vláda nevzdá příjmů pomocí investičních pobídek, často nemá kapacitu nebo politickou vůli na regulaci a monitoring investice, vynutit si podmínky smlouvy nebo vybrat daně. Světová banka, mezinárodní institut International Institute for Environment and Development (IIED) a výzkum Oxfamu v Africe zjistili, že daně se vybíraly jen zřídka. Zdroje: Cotula (2011) op. cit; Kachika (2010) op. cit; World Bank (2010) op. cit Příležitost nebo riziko? Zahraniční investoři mohou lehce získat, skoro zadarmo, tisíce hektarů, zatímco když my, místní keňští malí producenti, chceme rozšířit svou působnost, je to nemožné. Kde se stala chyba? Stephen Muchiri, Keňa, ředitel Východoafrické Federace Farmářů. Motorem světové vlny pozemkových investic nejsou pouze zahraniční investoři. Domácí společnosti také místním obyvatelům inzerují příležitosti spojené s akvizicemi půdy. Investiční agentury dodávají jménem svých vlád na světový trh zemědělskou půdu za účelem nastartování ekonomického rozvoje a zlepšení platební bilance 34. Pro mnohé zde také existuje osobní motivace. Světový korupční barometr publikovaný Transparency International uvádí, že 15 % lidí, kteří přišli do kontaktu se službami správy půdy, museli zaplatit úplatek 35. Některé vlády, zvláště v Africe, snižují ceny až na dno ve snaze přilákat investory 36. Poskytnuté pobídky zahrnují bezcelní dovozy kapitálového zboží použitého na projektech, nespecifikují za jakých podmínek je možné půdu využívat (specifické plodiny nebo export) a povolení zadarmo využívat podzemní zdroje vody 37. 11

To však představuje závažný odklon od závazků uzavřených na mezivládní úrovni od iniciativy L Aquila Food Security Initiative až k rozvojovému programu Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP) které zdůrazňovaly podporu významné role malých farmářů a zvláště žen 38. Malí farmáři a zvláště ženy mohou hrát významnou roli ve snižování chudoby a zajištění zásobování potravinami. Aby tak mohli činit, potřebují investice do infrastruktury, trhů, zpracování, skladování, rozvoje a výzkumu. Nicméně, velké pozemkové transakce přispějí k uspokojování jejich potřeb jen málo nebo vůbec. Malí farmáři nevyužívají potenciál plynoucí z jejich zkušeností s půdou a znalostí místního prostředí, který se může dobře doplňovat s kapitálem, technologiemi a přístupem na trhy, které přináší investoři. Například smluvní zemědělství, které spočívá v dohodě o dodávkách uzavřené v předstihu mezi farmáři a firemními kupci, může pomoci farmářům s přístupem na trhy a zajistit stabilitu jejich příjmů 39. Během současné pozemkové horečky jsou však přínosy malých farmářů často opomíjeny a jejich práva a zájmy nejsou respektovány. V případě, že budou následující body zajištěny, bude zvýšený zájem o půdu představovat pro potravinovou bezpečnost příležitost a ne riziko. Malí zemědělci musí získat pomoc, aby byli schopní využít nových příležitostí na světovém trhu. Zvláště musí být posílena jejich majetková práva a oni sami musí být oprávněni prosazovat svá práva a zájmy. Vlády musí posílit a chránit práva malých producentů k půdě. Toto zahrnuje také domácí vlády společností, které investují. Firmy musí respektovat lidská práva. To samé musí rovněž vyžadovat od svých obchodních partnerů, ať jde o investory, kupce nebo dodavatele. 12

2 Praktické zkušenosti Rostoucí investice do zemědělství by měly pro malé producenty a ostatní oprávněné k užívání půdy představovat doubrou zprávu, protože nabízejí nové příležitost ve smyslu rozšíření trhů, vyšších cen a více lepších pracovních míst. Realita je ale jiná. Držitelé půdy přicházejí o své živobytí někdy dokonce i životy investice působí více škody než užitku 40. S tímto se setkali i lidé a jejich komunity zmíněni v následujícím textu. Jižní Súdán V Jižním Súdánu, nejnovějším africkém státě, je drobné farmáření hlavním zdrojem živobytí pro 80 % domácností. Hodnocení provedené v lednu 2011 ukázalo, že z 36 % lidí, kteří neměli dostatek potravin, trpělo 9.7% jejich vážným nedostatkem 41. Lokální konflikty o půdu a vodu jsou v zemi běžné a představují riziko pro stabilitu a rozvoj. Velkoplošné pozemkové transakce představují nejnovější ohrožení, které může v dlouhodobém měřítku zpomalit socio-ekonomický vývoj země. Mezi lety 2007 a 2010 bylo zakoupeno nebo pronajato zahraničními společnostmi, vládami a fyzickými osobami nejméně 2,64 milionu hektarů půdy (26 400 km²) pro zemědělské účely, produkci biopaliv nebo lesnictví. Toto území o rozloze Rwandy představuje skoro deset procent půdy v Jižním Súdánu. V zemi, která se stále vzpamatovává z mnoha let konfliktů, může toto obchodování s půdou ohrozit živobytí postižených lidí. V březnu 2008 si společnost Nile Trading & Development Inc. (NTD), což je společnost založená podle práva státu Delaware v USA, zajistila 49-letý pronájem 600 000 hektarů extrémně úrodné půdy v okrese Lainya County, který se nachází ve Středním Rovníkovém Státě (CES) 42. Smlouva byla uzavřena mezi NTD a družstvem Mukaya Payam Cooperative. Podle komunity Mukaya Payam, která žije v okrese Lainya County, není toto družstvo právně zaregistrovanou osobou, nemá žádnou místní kancelář, nereprezentuje je a sestává ze tří vlivných synů regionu 43. Tři jednatelé zmíněného družstva jsou z jedné rodiny a jedním z nich je hlavní náčelník, nejvyšší autorita v kmeni Payam. Ostatní dva drží veřejné úřady, které, podle některých členů komunity, zneužili k podpisu smlouvy 44. Smlouva mezi společností a družstvem (11.3.2008) byla následována nájemní smlouvou mezi vládou Středního Rovníkového Státu a družstvem (6.10.2008), která se týkala stejných 600 000 hektarů půdy. Místní komunita uvádí, že jí smluvní strany obešly, protože družstvo nebylo jejím zástupcem. Na otázku Oxfamu odpověděla NTD, že přijala situaci, tak jak jí byla prezentována; NTD vždy věřila, že družstvo Mukaya Payam Cooperative bylo synonymem pro komunitu Mukaya Payam [sic]. Nicméně, Oxfam se domnívá, že povaha smlouvy, velikost pozemků zahrnutých v pronájmu (velikost pozemků zdaleka převyšovala pozemky kontrolované komunitou Mukaya Payam) a jihosúdánská tradice společné držby půdy měly přimět NTD k nezávislému ověření pravomocí družstva před celou transakcí. NTD říká, že když NTD obdržela registrační dokumenty a následné dopisy od úřadů potvrzující registraci, usoudila, že údaj o rozloze je přesný. NTD tvrdí, že vyžadovala od vládních úřadů další mapy a údaje o hranicích oblasti a předběžný letecký průzkum, ale nebyla ve své snaze úspěšná. NTD chtěla provést formální a ověřitelný průzkum hned jak podmínky umožní výplatu peněz. A to je právě teď, říká firma. Na rozdíl od jiných velkých pozemkových transakcí se společenství Mukaya, částečně povzbuzeno diasporou Mukaya v Jubě a v zahraničí, spojilo a zorganizovalo kampaň proti nájemní smlouvě s NTD. Místní komise složená ze zástupců více komunit předala petici guvernérovi státu s požadavkem na anulování smlouvy 45. Rozhodnutí je teď na guvernérovi, který sice komunitu verbálně podpořil, nicméně, anulace musí být oficiálně zadokumentovaná 46. Představitelé okresu a státu věří, že proces 13

pronájmu nemůže a nebude pokračovat kvůli sporné legalitě družstva, rozloze půdy a chybějícímu řádnému řízení. Situace, kdy je vláda Jižního Súdánu v těchto záležitostech na straně komunity, je spíše vyjímečná, proto by tento případ neměl být považován za standardní. Podle sčítání lidu z roku 2008 je populace okresu Lainya County s (89 360 obyvatel 47 ) z velké části závislá na samozásobitelství. Pěstují hlavně kukuřici a duru, ale také produkují arašídy, sladké brambory, kasavu, sezam, fazole a zeleninu. Podle nájemní smlouvy s NTD se komunity na území Mukaya Payam vzdávají práva protestovat proti následujícím aktivitám NTD (což povolují zákony Jižního Súdánu): využívání zdrojů dřeva na pronajaté půdě, pěstování a sklizeň rychle rostoucího stromu megafolia-paulownia, palmy olejné a dalších stromů s tvrdým dřevem a rozvoj dřevozpracujícího průmyslu, zemědělství. Smlouva také obsahuje ujednání, které dává NTD práva na průzkum, těžbu a uzavírání podnájemních smluv 48. Od roku 2008 NTD smlouvu neaktivovala a ani nepožádala vládu Jižního Súdánu o žádnou licenci což je nutný předpoklad pro její uvedení do života. Uganda Christine (jméno bylo změněno) a její manžel byli schopni na šesti hektarech vypěstovat dostatek jídla k tomu, aby uživili svých osm dětí. Farmařili takto přes dvacet let. Díky prodeji přebytků na trhu si mohli dovolit posílat své děti do školy. Místo života v jejich starém šestipokojovém domě, který je vybaven kuchyní, teď musí bojovat o zaplacení nájmu ve stísněném dvoupokojovém domě, kde nemají dostatek půdy k pěstování potravin. Christininy děti často jedí jen jedenkrát denně a do školy již nechodí, protože je to příliš drahé. Kdysi byla Christine i její manžel nezávislí, ale teď závisí na dobré vůli přátel a sousedů a jakékoliv příležitostné práci, kterou seženou 49. Christine je jedna z více než 20 000 lidí 50, kteří tvrdí, že byli vypovězeni ze svých domů a půdy v okresech Kiboga a Mubende, aby udělali místo pro plantáže britské společnosti New Forests Company (NFC). Ugandský národní lesní úřad National Forestry Authority (NFA) udělil NFC licence pro plantáže v roce 2005 a posvětil odstěhování místních obyvatel, což se stalo v Mubende v únoru 2010 a v okrese Kiboga mezi rokem 2006 a červencem 2010 51. NFA říká, že lidé žijící v těchto okresech hospodařili na lesní půdě nelegálně a jejich vystěhování bylo provedeno po právu 52. Všechny naše plantáže byly pokáceny ztratili jsme banány a kasavu. Ztratili jsme vše, co jsme měli. Brigádníci zaměstnaní společností na nás útočili bili lidi a vyhrožovali jim. Ani teď nás nepustí zpět najít věci, které jsme tam zanechali. Vyhrožovali mi řekli mi, že mě zbijí, pokud neodejdeme. Christine, čtyřicátnice, bývalá obyvatelka vesnice Kayindiyindi, okres Kiboga, Uganda NFC se prezentuje jako udržitelná a sociálně odpovědná lesnická společnost. Požádala o uhlíkové povolenky a říká, že v zemědělských oblastech vytváří pracovní místa a v rámci svého programu rozvoje společnosti staví školy a zdravotnická zařízení 53. NFC trvá na tom, že v okresech Mubende a Kiboga opustili místní obyvatelé půdu dobrovolně 54 a že neponese v žádném případě odpovědnost za vystěhování lidí z půdy, která jí byla pronajata. Společnost řekla Oxfamu, že toto je výhradně v rukách vlády a že jako nájemce má velice omezená práva a rozhodně žádné právo někoho vystěhovat 55. Z pohledu Oxfamu ukazuje případ NFC jak současný systém mezinárodních standardů - vytvořený k tomu, aby zajistil, že lidé nejsou nepříznivě ovlivněni velkoplošnými přesuny majetkových práv k půdě nefunguje. Dopady na místní obyvatele, jak o nich sami informovali Oxfam, jsou varující. Aktivity NFC jsou totiž podporovány mezinárodními investicemi od institucí včetně Mezinárodní finanční korporace (IFC), člena skupiny Světové banky, Evropské investiční banky (EIB) a HSBC, o nichž všichni prohlašují, že prosazují vysoké sociální a environmentální standardy. 14

V otázce práva vesničanů na užívání půdy následovala NFC postup NFA a popisuje vysídlené skupiny, z nichž mnozí říkají, že strávili na té půdě celý život, jako nelegální vetřelce a lidi nelegálně vstupující na cizí pozemek 56. Firma říká, že většina lidí, kteří se usídlili na místě (zásob) tak učinila nelegálně, s výjimkou těch, kteří mohou dokázat pobyt na půdě před rokem 1992. Poukazuje na ověřovací proces provedený vládou v okrese Mubende, který ustavil, že pouze 31 rodin mohlo takový pobyt dokázat. NFC říká, že žádná rodina v okrese Kiboga neprokázala práva k půdě, kterou obývala 57. Nicméně přes dvacet tisíc místních vesničanů věří, že mají jasné právo k užívání půdy, kterou obývali. případ se dostal až před ugandský Nejvyšší soud, kde postižení obyvatelé bránily svá práva 58. Tyto nároky NFC odmítá a žádný z případů ještě nebyl pravomocně rozhodnut. Lidé z okresu Kiboga tvrdí, že dostali pozvání přistěhovat se na dotčenou půdu v sedmdesátých letech od režimu Idi Amina. Také říkají, že vláda uznala jejich právo zůstat na této půdě a povolila jim stavět školy a ustavit struktury územní správy. Dále jejich obhajoba poukazuje na příkaz, který zakazuje vysídlení, který údajně zůstává v platnosti 59. Mnoho z lidí, kteří žili na území koncese Mubende, říkají, že byli na území přestěhováni jako veteráni z druhé světové války, kde bojovali v řadách britské armády a jejich spojenců v Egyptě a Barmě. Další říkají, že půdu koupili, dostali nebo zdědili v osmdesátých a devadesátých letech. Ve své obhajobě prohlašují, že jsou buď zákonní uživatelé půdy v dobré víře a/nebo zvykoví nájemci a jsou chráněni ústavou Ugandské republiky a pozemkovými zákony Ugandy 60. V obou soudních sporech uznal nejvyšší soud, že obavy komunit byly dostatečně naléhavé a jejich argumenty dostatečně silné 61, aby ospravedlnily příkazy zamezující vysídlení ještě před hlavním slyšením 62. Místní komunity tvrdí, že vysidlování pokračovalo i přes zákaz 63. Popisují vysidlování jako něco, co rozhodně nebylo dobrovolné a poklidné. Lidé řekli Oxfamu, že v oblasti byla vysídlení nasazena armáda a policie a mnoho lidí bylo během jeho průběhu zbito 64. Někteří vesničané říkají, že brigádníci, o kterých si myslí, že byli zaměstnaní firmou NFC, se přidali k policii a armádě, pálili domy, ničili úrodu a zabíjeli dobytek 65. Obhajoba v případě navrženém komunitou Kiboga obviňuje NFC, že tvrdila, že je koncesionář [NFA], neoprávněně vstoupila na půdu navrhovatelů, zničila domovy, úrodu a zvířata navrhovatelů a pokusila se navrhovatele vystěhovat. Také obviňují NFC a její agenty z neoprávněného vstupu, nezdvořilosti, obtěžování a týrání. Lidé vystěhovaní z okresu Mubende říkají, že je zaměstnanci NFC vystěhovávali, obtěžovali, ničili jejich plantáže, demolovali jejich domy, zastrašovali a týrali 66. NFC odmítá jakoukoliv spojitost s vystěhováváním nebo násilím a říká: Během procesu dobrovolného opuštění půdy firma nezaznamenala případy zranění, fyzického násilí nebo ničení majetku 67. Na podporu tohoto názoru používá NFC dohledový audit pro radu Forest Stewardship Council (FSC), který poznamenává, že během [odklízecího procesu v Mubende] nebyly zaznamenány žádné případy zranění vetřelců nebo jejich násilného vystěhování 68. Společnost si byla vědoma takových nařčení, nicméně, terénní hodnocení firmy NFC v Mubende vypracované IFS bylo navrženo tak, aby, kromě jiného stanovilo, jestli existuje reálný základ pro zprávy o údajných násilných vystěhováváních, obtěžování a ničení majetku [v Mubende] zaviněných přemístěním místních obyvatel vládou za účelem umožnit operace firmy NFC 69. NFC řekla Oxfamu, že úředníci úřadu pro rozvoj komunit se účastnili každé z vyklízecích akcí a nenahlásili žádné násilí nebo ničení majetku 70. Z materiálů poskytnutých Oxfamu firmou NFC se zdá, že toto byl rozměr firemního vyšetřování těchto událostí. NFC odmítá porušování soudních příkazů, protože NFC nebyla zodpovědná za jakékoliv vystěhování a říká, že vystěhovávání z lesní půdy je výlučně v rukách vlády a jí ustavených úřadů 71. NFC vysvětlila Oxfamu, že soudní nařízení zakazující firmě NFC vystěhovávat lidi má pouze malou hodnotu, když NFC žádné lidi nevystěhovává. Soud udělal dobře, že zastavil proces přemisťování za účelem vyšetření celé situace, nicméně tento soudní příkaz byl vydán proti špatné osobě 72. 15

Během setkání a rozhovorů s místními komunitami řekli vesničané Oxfamu, že nikdo z nich, a nikdo z těch, o kterých ví, že ztratili své domovy a živobytí, nedostal do současnosti žádné odškodnění nebo náhradní půdu 73. Někteří říkají, že místní úřady navrhly odškodnění, ale tyto návrhy nevedly k žádnému výsledku 74. Oxfam se dozvěděl, že v okrese Kiboga byl učiněn návrh odškodnění náhradní půdu na dobu pěti let. Komunity říkají, že tento návrh odmítly, protože navrhovaná půda měla nedostatečnou rozlohu a jednalo se pouze o dočasné řešení 75. NFC akceptuje, že neposkytnutí odškodnění je nesprávné a že, je tím NFC velice znepokojeno kvůli riziku migrace a etickým důvodům. Firma řekla Oxfamu, že se nabídla, že se stane součástí procesu odškodnění, ale NFA jí to zakázala: Pevně podporujeme odškodnění a věříme, že to je nejen férové a spravedlivé, ale je to také nejrychlejší cesta k řešení, které bude výhodné pro obě strany. Nicméně jako nájemci máme zakázáno nabízet odškodnění komukoliv na půdě vlastněné vládou 76. Firma také říká, že vyvinula tlak na vládu, aby odškodnila oprávněné osoby hodnotou ztracené úrody a půdy nebo alternativní půdou 77. NFC také řekla Oxfamu, že usuzuje, že nárok na odškodnění mají jen ti, kteří mohou prokázat svá práva k půdě 78. Na tomto základě by odškodnění za ztracené živobytí dostalo pouze 31 rodin. Oxfam si myslí, že tento přístup firmy NFC k řešení problému, která tvrdí, že se drží mezinárodních standardů, nevhodný. Investice NFC do zřízení plantáží v okrese Mubende závisí na dvou schvalovacích procesech. Je potřeba prokázat, že se firma vyrovnala se závazky vůči vystěhovaným lidem a poskytnutým odškodným jedná se o certifikaci provedenou FSC a terénní hodnocení IFC (žádný z těchto procesů se netýká situace v okrese Kiboga). Oxfam má obavy ohledně přísnosti těchto externích hodnocení a jejich úrovně. Například hodnocení provedené IFC poznamenává, že NFC nemohla úplně uplatnit své principy ohledně přemisťování obyvatel a že pouze úplný sociální audit procesu přemisťování [který nebyl proveden] může poskytnout dostatečné důkazy k popření obvinění [z nuceného vystěhovávání, obtěžování a ničení majetku v Mubende]. Ze zprávy je také nejasný rozsah do jakého IFC splnila svůj úkol setkat se s místními komunitami 79. Z pohledu Oxfamu nenabízí toto hodnocení plné ujištění, že byly dodrženy vysoké etické standardy, ke kterým se NFC hlásí. Indonésie Obrovský rozvoj výroby palmového oleje ve světě vedl ke stovkám konfliktů o půdu. Plantáže olejových palem totiž ohrožují potravinovou bezpečnost místních komunit a jejich přístup k přírodním zdrojům. Nově se pěstují palmy pro palmový olej v Latinské Americe a západní Africe, mnoho nedořešených sporů o půdu pak stále zůstává v Indonésii, která, spolu s Malajsií, produkuje 85 % světové produkce palmového oleje. Indonéská nevládní organizace Sawit Watch v současné době eviduje přes 663 konfliktů o půdu, což představuje neuvěřitelné číslo 80. Spor o půdu se týká také domorodé komunity Dayak v okrese Sanggau, Západní Kalimantan. V jedenácti vesnicích okresu Tayan Hulu už patnáct let probíhá konflikt. V devadesátých letech přišla k místním komunitám Malajsko-Indonéská společnost PT. Menara AlfaSemesta (PT. MAS) s nabídkou na přeměnu jejich půdy v plantáže palem olejných. Společnost podporovaná Bupatmim (okresní správní úředník) zaslala vesničanům dopisy, které poskytovaly firmě nárok na 35-letý pronájem půdy. Firma na oplátku slíbila postavit domy, školy, kliniku a zařízení pro dodávku vody. Každá rodina převedla přes 7,5 Denně vyděláváme 31 tisíc rupií (USD 3,50). Pokud víte, že kuře stojí 40 tisíc, je jednoduché si spočítat, že nemáme dostatek proteinů. Nemůžeme si dovolit ani koupit rýži, zatímco před příchodem olejových palem jsme si ji sami pěstovali. Před příchodem olejových palem některé naše děti chodily na vysoké školy, zatímco teď je pro nás složité, aby dochodily základní školu. Farmář z Tayan Hulu, Indonésie 16

hektarů půdu, z nichž by 5,5 hektaru použila společnost, a dva osázené hektary půdy by byly vráceny rodině, která by tam mohla pěstovat palmu olejnou 81. PT. MAS uvádí, že území navrácené zpět malým vlastníkům v současnosti dosahuje 27 % celkové rozlohy dotčeného území 82. Oxfam provedl průzkum, který ukazuje, že po patnácti letech většina z rodin obdržela průměrně jen 1,2 hektary půdy, což nestačí ani pro vypěstování dostatku ovoce k životu PT. MAS také říká, že postavila zařízení pro dělníky 83 a prohlašuje, že od té doby získání k rozvoji místní komunity. Podle komunit ale většina slíbených budov nebyla nikdy postavena. A zatímco dopisy zmiňovaly právo půdu pronajmout, komunity v Tayan Hulu zjistily, že půda přejde po ukončení nájemní doby 35 let do vlastnictví státu, který následně může prodloužit nájemní dobu až na 95 let bez konzultace nebo získání souhlasu místních obyvatel. I když v jednom případě použili vesničané zvykové právo k udělení pokuty firmě za to, že s nimi nevyjednávala před příchodem, stížnosti na způsob, jakým byla půda odňata, nebyly nikdy vyřešeny ani ze strany firmy ani ze strany vlády, což vedlo k protestům, blokádám, věznění a útlaku. Sawit Watch poznamenala, že tyto události způsobily šok místní kultuře, způsobu života a zvykovému systému správy půdy v Tayan Hulu. To rozpoutalo ohnivé debaty o příležitostech, nákladech a odškodnění, které vedly k rozporům mezi místními komunitami a okresní správou a společností. V roce 2007 požádali zástupci místních komunit firmu napravení jejich požadavků. Když nepřišla odpověď, lidé zablokovali cestu vedoucí na plantáž a demonstrovali před kancelářemi firmy. Žádali o redistribuci další půdy. Pět členů místního sdružení malých farmářů bylo zatčeno a obviněno z napadení a ničení majetku. Firma učinila několik pokusů u urovnání sporu, ale nesouhlasila s dodržením podmínek původní smlouvy a uznáním nároků komunit na půdu 84. V současné době plánuje PT. MAS expanzi, což ještě zvyšuje napětí 85. PT. MAS je dceřinou společností malajského velkoproducenta palmového oleje Sime Darby, který ovládá šest procent světové produkce palmového oleje. Sime Darby tvrdí, že kontroluje celý dodavatelský řetězec od farem pěstujících potraviny po potraviny na stole. Firma pěstuje nejenom palmy olejné ale také zpracovává, rafinuje a prodává spotřební zboží, jako je například olej na vaření 86. Sime Darby říká, že PT. MAS dodržovala indonéské zákony a pravidla a že pozemková transakce byla provedena za pomoci odškodnění v případech, kde vlastníkům odškodnění náleželo 87. Nicméně, jako člen výkonného výboru Kulatého stolu pro udržitelný palmový olej (RSPO), by měla společnost zajistit, aby růstové plány její dceřiné společnosti respektovaly pravidla svobodného a informovaného souhlasu daného předem, což neudělala 88, stejně tak, jako přijít s jasným plánem na řešení starších konfliktů týkajících se majetkových práv k půdě. V Latinské Americe, což je kontinent s historicky extrémně nevyváženým rozdělením půdy, příjmů a moci, tradicí násilných konfliktů o půdu, je rozvoj produkce cukrové třtiny a palmového oleje pro výrobu biopaliva spojen s brutálním zabíráním půdy a násilím. Kolumbie je již známa jako země s velkým sektorem pěstování palmového oleje a problémy spojenými s tímto sektorem 89. Tento trend se rozšiřuje do dalších zemí včetně Hondurasu a Guatemaly. Honduras V sedmdesátých letech bylo údolí Bajo Aguán jedním z nejúrodnějších krajů v Hondurasu, známé jako hlavní město pozemkové reformy. Velká rozloha půdy v údolí, která byla pokryta pralesem, byla předána 54 družstvům malých farmářů z jiných částí země. V roce 1992 byl schválen zákon o modernizaci zemědělství, který je všeobecně uznávaný jako konec reformy. Tento nový zákon povoloval prodej půdy jen farmářům a družstvům, které se budou mít profit z pozemkové reformy. 17

Nicméně v následujícím desetiletí zkorumpovaní vůdci družstev společně s firmami obešli zákon pomocí kombinace podvodů, vydírání a násilí a prodali mnoho družstevní půdy do rukou velkých pozemkových vlastníků. Z farmářů se opět stali námezdní dělníci na velkých plantážích, kteří těžce pracují za nízkou mzdu 90. V roce 2001 někteří farmáři zorganizovali Spojené hnutí rolníků z údolí Aguán (známé pod španělským akronymem MUCA 91 ) za účelem znovuzískání svých majetkových práv s pomocí soudů. Poté, co byly právní cesty v roce 2006 vyčerpány, začali rolníci s obsazováním půdy. V červnu 2009 dokonce okupovali jednu z továren zpracovávajících palmový olej vlastněnou firmou Exportadora del Atlántico, která je členem Grupo Dinant, což donutilo prezidenta Manuela Zelayu slíbit vyšetření problému s majetkovými právy k půdě. Ale hned další měsíc padl Zelaya za oběť převratu. Následně bylo v říjnu 2010 zabito 36 drobných farmářů a žádný z těchto případů nebyl vyřešen nebo přiveden k soudu 92. Vláda povolala do oblasti armádu, aby zabránila násilí a vraždám. Pracoval jsem osm hodin denně na palmové plantáži. Pokud jsem nesplnil normu, musel jsem zůstat přesčas. Je to velice těžká práce. Bylo velice horko a oni nám dali jen patnáct minut na jídlo a pití. Poté jsme mohli pít jen vodu z louží. Nemohli jsme vyžadovat sociální zabezpečení ani založit odbory či žádat o zvýšení platu, protože by nás okamžitě vyhodili. Prodali nám myšlenku, že tahle monokultura zajistí práci pro všechny a lepší život. Nicméně přinesla jen nezaměstnanost a chudobu. Daniel Santos, pracovník na Exportadora del Atlántico, Honduras 93 Dinant produkuje jedlý olej a jiné potraviny a v současné době se snaží etablovat na trhu s biopalivy. Firma si za tím účelem vzala od IFC půjčku 30 milionu dolarů a dalších sedm milionů získala od Inter- American Investment Corporation (IIC) 94. Po intervencích mezinárodních skupin podporujících lidská práva, jako je například FoodFirst Information and Action Network (FIAN), ukončili v dubnu 2011 své smlouvy s firmou dva investoři. Francouzská společnost EDF Trading zrušila smlouvu na nákup uhlíkových povolenek od Dinantu, což zamenalo, že brala situaci v Hondurasu velice vážně 95, a německá banka DEG ukončila v roce 2011 investici v hodnotě 20 milionu dolarů kvůli vyvíjejícímu se zemědělskému konfliktu v oblasti Bajo Aguán 96. Vláda byla nakonec nucena sjednat schůzku mezi firmou a MUCA, aby vyjednala dohodu, což se stalo v červnu 2011. Vláda souhlasila s převodem 11 000 hektarů farmářům a to včetně 4 000 hektarů, kde se pěstovala palma olejná pro firmu Exportadora del Atlántico. Firma se smlouvou souhlasila, ale později prohlásila, že o ní chce ještě jednat. Nicméně podle dohody musí farmáři vykoupit půdu za tržní ceny. Mnoho rolníků žijících v údolí stále hledají řešení svých problémů, pokračují v obsazování půdy a vystavují se nebezpeční násilného vystěhovávání ze strany ozbrojených sil 98. Farmářské organizace navrhují Spojený zákon o zemědělské transformaci. Pokud tento zákon projde, bude se podílet na dlouhodobém řešení problému v struktuře držení půdy, která je koncentrována v rukou několika málo lidí na úkor stovek tisíc drobných farmářů, kteří nemají přístup k půdě, kterou potřebují k životu a uspokojení potřeb svých rodin. Hlavním omezením rozvoje je nespravedlivá držba půdy a enormní tlak na ní. Existence velkých území v jednom velkém majetku s nízkými kapitálovými investicemi nebo velké rozšíření nevyužívané půdy jsou hlavními omezeními v přístupu k půdě a hlavními příčinami sociální nespravedlnosti. Národní koordinační organizace rolnických organizací, CNOC 97 Guatemala Guatemala je známá jako vhodné území pro produkci biopaliv, ať již jde o etanol (cukrová třtina) nebo bionaftu (palmový olej). To způsobilo novou vlnu záborů půdy, což zasáhlo několik málo zbývajících domorodých a zemědělských oblastí. Území osázené v Guatemale cukrovou třtinou vzrostlo z 3,4 % celkové zemědělské plochy v roce 1980 až ke 14 % v roce 2008 99. Podobně také území 18

osázené palmami olejnými vzrostlo z 35 000 hektarů až k očekávaným 100 000 hektarům v roce 2010 100. Oblasti považované za vhodné k pěstování cukrové třtiny a palmy olejné jsou také oblastmi, kde Ministerstvo zemědělství zaregistrovalo nejvyšší úroveň konfliktů o půdu 101. Oblast údolí Polochic na severozápadě země je jednou z oblastí vytipovaných pro zvýšené pěstování cukrové třtiny. V roce 2005 přestěhovala rodina Widmannů svou rafinérii na cukrovou třtinu z jižního pobřeží do údolí Polochic a přejmenovala ji na Chawil Utz'aj (v místním jazyce kečua to znamená Dobrá třtina ). Na to použila půjčku 26 milionu dolarů poskytnutou bankou Central American Bank for Economic Integration (CABEI) 102. Do roku 2008 pěstovala Chawil Utz'aj cukrovou třtinu už na území 5 000 hektarů. Farmáři neměli jinou možnost než hledat obživu na neúrodných svazích Sierra de las Minas. Podle novinových článků nemohl Chawil Utz aj v roce 2010 splácet svůj dluh a půda vlastněná rafinérií se dostala do veřejné aukce 104. Farmářské rodiny, které musely před několika lety opustit údolí, se na konci roku 2010 rozhodly k návratu a obsazení půdy za účelem produkce potravin. Nicméně lidskoprávní mise programu UNESCO zaměřeného na udržitelný rozvoj z univerzity University of Cataluña zjistila v březnu 2011, že soukromé bezpečnostní jednotky v údolí Polochic nuceně vysídlily více než 800 rodin ze 14 komunit 105. Obrácený vývoj V případech zmíněných v tomto článku byly tisíce lidí falešnými sliby přemluveny, aby se vzdali své půdy (Indonésie) nebo byli vystěhováni ze své půdy a domovů (Uganda, Guatemala, Honduras). Případové studie ukázaly smutný obrázek toho, co se stane poté, když lidé ztratí svou půdu a živobytí. Vesničané v indonéském okrese Tayan Hulu, kteří pronajali svou půdu firmě PT. MAS, nemohou na půdě, kterou dostali výměnou, vypěstovat dost ovoce, aby přežili. Někteří zoufalí vesničané kradli ovoce z plantáží provozovaných společností, aby mohli uživit své rodiny. Byli chyceni a uvězněni. Zcela zřejmě je v zájmu společnosti vyvinout zemědělsko-palivový projekt, který vydrží, spíše než kečujské rolnické rodiny žijící v místě. Daniel Pascual, Comité de Unidad Campesina 103 Vesničané ovlivnění investicí firmy NFC v okresech Kiboga a Mubende v Ugandě, informovali Oxfam, že v současné době mají mnohem méně jídla než předtím. Většina rodin jí pouze jednou nebo dvakrát denně místo tří jídel za den jako tomu bylo v minulosti. Výběr potravin je také menší a jeho nutriční hodnota není vysoká lidé závisí prakticky jen na kukuřici a bojují s nedostatkem masa. Děti jsou náchylnější k chorobám, protože trpí podvýživou. Většina říká, že byli vystěhováni ze zavedených vesnic a někteří z těch, s nimiž Oxfam mluvil, říkají, že opustili domovy, kde žili přes třicet let. Všichni, kteří mluvili s Oxfamem, si v současné době najímají menší domky nebo si postavili dočasná obydlí z igelitu, slámy a dřeva. Jen málo z nich si může dovolit platit školné nebo léky. NFC říká, že v některých případech vetřelci, kteří žijí na hranicích rezervovaného území, využívají různých vzdělávacích, zdravotnických nebo sociálních projektů zrealizovaných NFC, komunitami a místní vládou 106, ale podle vystěhovaných lidí, kteří mluvili s Oxfamem, nemá nikdo užitek z rozvojových projektů realizovaných NFC 107. NFC připouští, že je složité vystopovat vystěhované lidi a dopátrat se, jestli a jaký mají profit z firemních aktivit 108. 19

Komunity v ohrožení Nové pozemkové transakce často naruší komunity, oslabí dělbu společné půdy a vytvoří majetkové rozdíly. To se stalo v Tayan Hulu (a dalších komunitách Dayaků v Indonésii), kde rozvoj pěstování palmy olejné způsobil neshody mezi komunitou a jejími tradičními vůdci. V Ugandě změnil příliv lidí vystěhovaných ze své půdy do vesnic v okolí koncesí Mubende a Kiboga demografické poměry v oblasti. To mívá efekt na (už tak špatnou) kapacitu škol, lékařských zařízení a další infrastruktury. Například vesnice Kisiita blízko investice v Mubende a Kayindiyindi blízko koncese Kiboga se zvětšily přibližně dvakrát v důsledku toho, že lidé vystěhovaní ze svých domovů byli nuceni se do těchto vesnic nastěhovat. K tomu NFC zmiňuje svou práci v oblasti rozvoje infrastruktury (například školy a lékařská centra), o které říká, že je rovnoměrně rozdělována 109. A znovu, nikdo z vystěhovaných, kteří hovořili s Oxfamem, neřekl, že by měl nějaký užitek z pomoci poskytované NFC na rozvoj společnosti 110. Dopady na místní komunity popsané v této kapitole jsou vysoce problematické. V následujících kapitolách bude věnována pozornost regulačnímu kontextu na národních a mezinárodní úrovni, který může přetvořit nutné investice do zemědělství na noční můru pro ty, kteří jsou jejich součástí. 20