Metodická optimalizace a zefektivnění systému úhrad nemocniční péče v ČR Kódování v systému IR DRG Jana Homrová Implementační tým DRG Restart - kódování Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
Cíl Vyhodnocení testu z I. bloku školení MKN-10 Objasnění chyb interaktivní zopakování postupu kódování dle MKN-10 IR-DRG: Metodické materiály metodika kódování metodika užití DRG markerů metodika sestavení hospitalizačního případu metodika přiřazení relativních vah číselníky Grouper definiční manuál Příklady a dopad nesprávného kódování (v každém bloku) Úhradová vyhláška regulační omezení úhrady Kódování nejčastější zdroj chyb problém při revizi Závěrečný test z II. bloku 2
VYHODNOCENÍ TESTU I. BLOKU KÓDOVÁNÍ DLE MKN-10 3
Podíl správných, resp. chybných odpovědí (v %) [%] 100,0 správné odpovědi chybné odpovědi 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 4
[%] Podíl chybných odpovědí u jednotlivých otázek (v %) 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 1 2a 2b 2c 2d 3a 3b 3c 3d 3e 3f 3g 3h 3i 3j 4 5 6 7 8 9 10 [č. otázek] 5
Primární klasifikace: MKN 10 (I. blok školení) MKN 10 je komplexní klasifikační systém sestávající ze tří dílů knižního vydání nebo odpovídajících SW nástrojů obsahujících všechny informace z Tabelárního seznamu (hierarchický strom), Instrukční příručky (obecná a specifická pravidla použití) a Abecedního seznamu (kompletní terminologický slovník s odkazy na kódování Tabelárního seznamu). Je nutné jej používat jako celek. MKN 10 vznikla pro potřeby mezinárodní standardizace a terminologie pro sběr dat pro statistické účely (primárně úmrtnost). Postupem času (absence jiných nástrojů) je používána pro další systémy vykazování úhradových mechanismů, sběr dat pro manažerské a rozhodovací systémy, výzkum, administrativní sběry. Pravidla použití v různých systémech se mohou lišit podle daného konkrétního účelu. Část pravidel je integrována přímo v MKN 10 (popisy kapitol a skupin, Instrukční příručka). 6
Primární klasifikace: MKN 10, II. díl 4 krokový proces kódování 7
Primární klasifikace: MKN 10, II. díl 3.3 Základní pokyny pro kódování Abecední seznam obsahuje mnoho termínů, které nejsou v 1. dílu, a proto je nutné při kódování využít jak Abecedního seznamu, tak Tabelární části a oba zdroje porovnat. Dříve než přistoupí ke kódování musí kodér znát základní pravidla klasifikace a kódování a prakticky si je procvičit. Následující jednoduchý návod má pomoci občasnému uživateli MKN: 1. Zjisti typ výrazu, který má být kódován a najdi vhodný oddíl v Abecedním seznamu (indexu). (Pokud jde o nemoc, úraz nebo jiný stav uvedený v kapitole I XIX nebo XXI, podívej se do I. oddílu Abecedního seznamu. 8
Primární klasifikace: MKN 10, II. díl 3.3 Základní pokyny pro kódování - pokračování Pokud se jedná o zevní příčinu úrazu nebo jinou událost klasifikovatelnou do kapitoly XX, podívej se do II. oddílu). 2. Stanov hlavní termín. U nemocí a úrazů je to nejčastěji podstatné jméno v názvu patologického stavu. Nicméně v Abecedním seznamu jsou uvedeny jako hlavní termíny i některé stavy vyjádřené adjektivem nebo eponymem. 3. Čti a nech se vést jakoukoliv poznámkou uvedenou pod hlavním termínem. 4. Čti všechny termíny uvedené v závorkách za hlavním termínem (tyto doplňující pojmy nemají vliv na číslo kódu), jakož i další pojmy uvedené pod hlavním termínem (ty mohou ovlivnit číslo kódu), dokud nejsou zohledněny všechny výrazy obsažené v diagnóze. 5. Pozorně sleduj všechny křížové odkazy ( viz a viz též ) v Abecedním seznamu. 9
Primární klasifikace: MKN 10, II. díl 3.3 Základní pokyny pro kódování - pokračování 6. Ověř vhodnost vybraného kódového čísla v Tabelárním seznamu. Nezapomeň, že třímístný kód s pomlčkou na čtvrtém místě v Abecedním seznamu znamená, že existuje čtyřmístná položka, kterou najdeš v 1.dílu. Detailnější třídění, která se užívají v pozici dalšího místa kódu nejsou v Abecedním seznamu uvedena a je nutno je nalézt v 1. dílu. 7. Nech se vést údaji o patřičných a nepatřičných termínech uvedenými pod vybraným kódem nebo názvem kapitoly, bloku či položky. 8. Urči kód. 10
K r o k 1 Analyzovat lékařský záznam a určit HLAVNÍ termín a MODIFIKÁTOR K r o k 2 VYHLEDAT HLAVNÍ termín v abecedním seznamu (MkN-10 díl III.) K r o k 3 PŘIŘADIT předběžný kód z abecedního seznamu K r o k 4 OVĚŘIT vybraný kód v tabelárním seznamu (MkN-10 díl I.) 11
Primární klasifikace MKN 10 test Testové otázky kódování dle MKN 10 1) Jaké jsou názvy tří dílů klasifikace MKN 10 a jaký je rozdíl v seřazení jejich obsahu: a) 1. díl název: MKN 10 Tabelární část řazení: Hierarchie kpt. dle etiologie, topogr. b) 2. díl název: MKN 10 Instrukční příručka řazení: nemá, obsahuje obecná pravidla a pokyny c) 3. díl název: MKN 10 Abecední seznam řazení: abecední 12
Primární klasifikace MKN 10 test 2) Vyjádřete pravdivost jednotlivých níže uvedených tvrzení: a) Pokud existuje čtyřmístné členění kódu tabelárního seznamu MKN 10, je nutné ho pro vykazování nemocnosti použít (nikoliv jen třímístnou položku)? ano/ne b) Kód označený hvězdičkou je možné vykázat jako hlavní diagnózu pro potřeby vykazování nemocnosti? ano/ne (viz MKN 10, II. díl, kpt. 3.1.3) c) Kód označený hvězdičkou je možné pro potřeby vykazování nemocnosti vykázat samostatně jako hlavní diagnózu? ano/ne (viz MKN 10, II. díl, kpt. 3.1.3) d) Pokud kód MKN 10 začíná písmenem D, jedná se o nezhoubný novotvar? ano/ne (viz MKN 10, III. díl, str. 321) 13
Primární klasifikace MKN 10 test 3) Prosím uveďte MKN 10 kód k následujícím stavům: a) peritonitida K65.9 b) Alzheimerova demence G30.9+, F00.9* c) diabetes mellitus 2. typu s retinopatií E11.3+, H36.0* d) diafragmatická kýla (křížový odkaz) K44.9 e) otevřená zlomenina obou pažních kostí f) chronická hepatitida typu D B18.0 g) hemoroidy 4. stupně K64.3 h) akutní zánět (křížový odkaz) slinivky vyvolaný alkoholem K85.2 i) traumatická amputace nohy nad kolenem + následky S78.1, Y89.9 j) předávkování kokainem (požití, kokain) T40.5/F14.0 (dle kontextu) 14
Primární klasifikace MKN 10 test 4) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: 56letý pacient s periferním Cushingovým syndromem při v.s. primárním ca levé nadledviny s metastatickým postižením kostí a lymfatických uzlin byl přijat plánovaně k bioptickému vyšetření. Biopsie byla provedena pod CT kontrolou z ložiska v úrovni 10. žebra vlevo. Výkon proběhl bez komplikací. Upravena terapie art. hypertenze zvýšena dávka spironolaktonu a snížena dávka substituce kalia. Hlavní diagnóza: Vedlejší diagnózy: C74.9/D44.1 E24.8, I10 15
Primární klasifikace MKN 10 test 5) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: 44letý pacient s metabolickým syndromem byl přijat pro nově vzniklé levostranné srdeční selhání při fibrilaci síní a těžké systolické dysfunkci levé komory v terénu excentrické hypertrofie. Dg.: Akutní levostranné srdeční selhání při fibrilací síní s rychlou akcí komor a nově rychle vzniklé významné systolické dysfunkci levé komory, v terénu excentrické hypertrofie Metabolický syndrom: obezita, komp. art. hypertenze, vyšší glykemie nalačno, dyslipidémie Chronická bronchitida při nikotinismu Hyperurikémie, prozatím bez terapie St.p. operaci pravého lokte po autonehodě Hlavní diagnóza: I50.1 Vedlejší diagnózy: E88.9, J42 16
Primární klasifikace MKN 10 test 6) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: Pacientka přijata pro zlomeninu krčku stehenní kosti, která léčena konzervativně. Během hospitalizace dochází k atace akutního infarktu myokardu, v důsledku kterého pacientka bezprostředně zemřela. Hlavní diagnóza: S72.0x Vedlejší diagnózy: I21.9, Y89.9 7) Pokuste se stanovit příčinu úmrtí z předchozího případu jako kód MKN 10: I21.9 17
Primární klasifikace MKN 10 test 8) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: Pacientovi s kolorektálním karcinomem sestupného tračníku provedena resekce střeva s end to end anastomózou. Z důvodu pooperačního krvácení provedena revize. Po dvou týdnech pacient propuštěn. Hlavní diagnóza: C18.6 Vedlejší diagnózy: T81.0 9) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: Pacient s bolestí na hrudi přijat pro podezření na akutní infarkt myokardu. Pacient propuštěn po vyloučení ischemické nemoci srdce bez jiného diagnostického závěru. Hlavní diagnóza: Z03.4 18
Primární klasifikace MKN 10 test 10) Prosím, zakódujte diagnózy dle MKN 10 u následujícího modelového případu: Těhotná pacientka epileptička hospitalizována pro ohrožení těhotenství z důvodu sníženého vstřebávání antiepileptik v graviditě. Hlavní diagnóza: O99.3 Vedlejší diagnózy: G40.9 19
Primární klasifikace: objasnění Kapitola XV: Těhotenství, porod a šestinedělí (O00 O99) O98 O99 Choroby matky zařazené jinde, ale komplikující těhotenství, porod a šestinedělí Podpoložky, které jsou zde k dispozici, se mají použít jako kódy pro hlavní stav spíše než položky mimo kapitolu XV (O00 O99), jestliže klasifikované stavy byly ošetřujícím lékařem označeny jako komplikující těhotenství, ztěžující těhotenství, anebo jestliže byly důvodem porodnické péče. Příslušné kódy z jiných kapitol mohou být použity jako dodatkové kódy, aby se umožnilo bližší určení stavu. Příklad: Těhotná pacientka s heterozygotním genotypem genu hemokoagulačního faktoru ohrožená poruchami koagulace. O99.1 Jiné nemoci krve a krvetvorných orgánů a některé poruchy postihující imunitní mechanismus komplikující těhotenství D68.2 Dědičný nedostatek jiných koagulačních faktorů 20
Primární klasifikace: SHRNUTÍ I. díl Tabelární část aktuální verze pouze v elektronické verzi, možnost stažení (.pdf) http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html II. díl Instrukční příručka aktuální verze pouze v elektronické verzi, možnost stažení (.pdf) systém křížků a hvězdiček http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html III. díl Abecední seznam aktuální verze pouze v elektronické verzi, možnost stažení (.pdf) http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html 21
SEKUNDÁRNÍ KLASIFIKACE IR-DRG 22
Metodické materiály IR-DRG (verze 013,012) Metodika kódování diagnóz pro využití v IR-DRG Metodika užití DRG markerů v systému IR-DRG číselník DRG markerů Metodika sestavení případu hospitalizace Metodika přiřazení relativní váhy k případu hospitalizace číselník relativních vah 23
METODIKA KÓDOVÁNÍ IR-DRG (V.013) 24
Metodika kódování 1. Platná verze MKN 10 Pro rok 2016 je platnou verzí Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů 2. aktualizované vydání 10. revize ve znění aktualizované druhé verze platné k 1. 4. 2014 (dále jen MKN 10 ). Tato verze MKN 10 zahrnuje: Instrukční příručku MKN 10 (verze aktualizovaná k 1. 4. 2014) Abecední seznam MKN 10 (verze aktualizovaná k 1. 4. 2014) Tabelární seznam MKN 10 (verze k 1. 4. 2014). Podrobně viz http://www.uzis.cz/zpravy/upravena verze mkn 10. 25
Metodika kódování 2. Podklady pro kódování pokračování A) Každý kódovaný stav musí mít vždy písemný podklad ve zdravotnické dokumentaci. Klinický stav, který může být kódován, určuje výhradně lékař (v souladu s vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci). B) U ošetřovatelské dokumentace, která je nedílnou součástí zdravotnické dokumentace jako celku, pak NLZP (nelékařský zdravotnický pracovník), ale pouze v případě, že se jedná o údaje související s popisem aktuálního klinického stavu pacienta s využitím objektivizujících škál (posouzení úrovně sebepéče, rizika dekubitů, malnutrice). V případě zjištění nutnosti preskripce terapie či navazujících vyšetření, ošetření je nezbytný záznam do zdravotnické dokumentace pacienta dekurzu. 26
Metodika kódování objasnění k A) A) "Klinický stav, který může být kódován, určuje výhradně lékař", je interpretací vyhlášky č. 98, 2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.. Vyhl. č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci: 1 zápis do zdravotnické dokumentace provádí zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník 3 za provedení zápisu do zdravotnické dokumentace je odpovědný zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník, který pacientovi poskytl službu Klinické kódování lze velmi zjednodušeně vnímat jako překlad psaného záznamu o zdravotním stavu pacienta, uvedeného ve zdravotnické dokumentaci, do standardizovaného formátu (kód diagnózy, kód výkonu atd.). Neboli, přiřazení kódu musí vždy předcházet klinický zápis! Není li zápis, nelze předpokládat přiřazení kódu. Z výše uvedeného vyplývá, že výhradně zdravotnický pracovník či jiný odborný pracovník, který pacientovi poskytl zdravotní službu, může provádět zápis do zdravotnické dokumentace a tudíž určovat klinický stav. 27
Metodika kódování 3. Metodický postup kódování diagnóz, patologických nálezů, okolností, důvodů kontaktu se zdravotními službami a vnějších příčin (dále diagnózy ) Postup kódování diagnóz, patologických nálezů, okolností a důvodů kontaktu se zdravotními službami dle klasifikace MKN 10 určují v tomto pořadí závaznosti: 1. níže uvedené pokyny 2. Instrukční příručka MKN 10, Abecední seznam MKN 10, Tabelární seznam MKN 10 V případě, že níže uvedené pokyny neposkytují jednoznačný návod na řešení konkrétní situace, postupuje se podle pokynů MKN 10. Uvádí se kód ( y) diagnóz podle aktuálně platné verze MKN 10. Kódy se uvádějí pouze pro ty stavy a okolnosti, které jsou relevantní pro konkrétní případ hospitalizace. Používají se povinně pětimístné kódy; třímístný nebo čtyřmístný kód lze uvést pouze tehdy, neexistuje li odpovídající pětimístný kód 28
Pořadí závaznosti - upozornění pravidlo MB1, př.4, str. 152 MkN-10, II.- díl Příklad 4: Hlavní stav: Městnavé selhání srdce Jiné stavy: Výkon: Obor: Zlomenina krčku stehenní kosti způsobená pádem z lůžka během hospitalizace Nemocný hospitalizován po dobu 4 týdnů Vnitřní fixace zlomeniny Vnitřní lékařství po dobu 1 týdne, pak přeložení na ortopedii k léčbě zlomeniny Přehodnotit zlomeninu krčku stehenní kosti jako hlavní stav a kódovat S72.0* 29
Pořadí závaznosti - upozornění pac. přijat s trávícími obtížemi (nauzea, pálení žáhy); diagnostikována dyspepsie po pádu z lůžka během hospitalizace zavřená fr. krčku kosti stehenní, zavřená (TEP) pravidlo MB1, př.4, str. 152 MKN-10, II.- díl zákl. dgn.: S72.00 (fractura colli femoris-zavřená) vedl. dgn.: K30 (dyspepsie) výk.: 66612 (TEP kyčelního kloubu) IR-DRG: 08041 (velké výk. replantace DK a jejich kloubů bez CC) CMI: 3,0220 zákl. dgn.: K30 (dyspepsie) vedl. dgn.: S72.00 (fractura colli femoris) výk.: 66612 (TEP kyčelního kloubu) IR-DRG: 88872 (rozsáhlé výk., které se netýkají hl. dgn. s CC) CMI: 2,2574 30
Pořadí závaznosti - objasnění pravidlo MB1, př.4, str. 152 MkN-10, II.- díl již NELZE použít!!! 31
Metodika kódování 4. Hlavní diagnóza Hlavní diagnóza je definována jako stav diagnostikovaný, tj. vyhodnocený po všech vyšetřeních na konci případu akutní lůžkové péče, který byl primárně odpovědný za potřebu hospitalizace v daném zařízení (dále jen primární stav ). Existuje li více než jeden takový primární stav, je třeba vybrat ten, který byl nejvíce zodpovědný za čerpání zdrojů (prostředků). Pokud se nedospělo k diagnóze, má se jako primární stav vybrat hlavní příznak, patologický nález nebo obtíž. Jako hlavní diagnózu nelze kódovat ta onemocnění a stavy, které nastaly v průběhu hospitalizace. Jako hlavní diagnózu by neměla být kódována onemocnění z bloku Z80 Z99 (osoby s potenciálně ohroženým zdravím ve vztahu rodinné a osobní anamnéze a některým podmínkám, ovlivňujícím zdravotní stav), poněvadž tak zcela uniká důvod poskytované zdravotní péče. 32
Metodika kódování MKN 10, upozornění! 4.4.2 Směrnice pro kódování hlavního stavu a jiných (ostatních) stavů (MKN 10) Obecná ustanovení Hlavní stav a ostatní (jiné) stavy příslušné (určité) epizodě poskytování zdravotní péče mají být zaznamenány ošetřujícím lékařem, a proto by kódování mělo být jasné, neboť uvedený hlavní stav by měl být přijat pro kódování a další zpracování, pokud není zřejmé, že shora uvedené směrnice nebyly dodrženy. Kdykoliv je to možné, má být záznam se zjevně nekonzistentním anebo nesprávně zaznamenaným hlavním stavem vrácen k objasnění. 33
Metodika kódování 4. Hlavní diagnóza pokračování Upřesnění stanovení hlavní diagnózy v případě aplikace pravidla spojování případů, v souladu s Metodikou sestavení případu hospitalizace Dojde li ke spojení dvou hospitalizací do jednoho případu s: potenciální hlavní diagnózou A (první část případu) potenciální hlavní diagnózou B (druhá část případu) lze jako hlavní diagnózu vybrat i stav, který byl těžištěm poskytnuté zdravotní péče druhého přijetí. Přičemž dikce stanovení hlavní diagnózy ve vztahu k existenci více primárních stavů tímto není nikterak dotčena. Pokud je však důvodem druhého přijetí komplikace zdravotní péče, míněno z bloku (T80 T88), která vznikla v návaznosti na potenciální hlavní diagnózu A, pak již hlavní diagnózu volit nelze! 34
Metodika kódování Příklady: 1. Pacient propuštěn 5. 11. z chirurgie: relaps Crohnovy choroby tračníku, konzervativní léčba (potenciální HDG A). Dne 7. 11. přijat na neurochirurgii: traumatické krvácení do mozku, operace (potenciální HDG B). Výkon: kraniotomie Kódovat traumatické mozkové krvácen (S06.50) jako hlavní diagnózu. Kód K50.1 vykázat jako vedlejší. 2. Pacient propuštěn 8. 1. z chir.: karcinom sigmoidea, resekce (potenciální HDG A) Výkon: resekce tlustého střeva Dne 10. 1. přijat na chirurgii: teploty, infekce v ráně, ATB (potenciální HDG B) Kódovat karcinom tlustého střeva (C18.7) jako hlavní diagnózu. Kód T81.4 lze vykázat výhradně jen jako vedlejší stav, poněvadž je prokazatelně vzniklou komplikací zdravotní péče v souvislosti s již poskytnutou zdravotní péčí pro karcinom 35
Metodika kódování 5. Kódovaní stavů, pro něž platí systém křížků a hvězdiček MKN 10 povoluje uvedení diagnózy s hvězdičkou jako hlavní diagnózy, pokud je péče poskytována primárně pro danou manifestaci nemoci. Pro kódování nesmí být kód s hvězdičkou nikdy použit samostatně. Příklady: 1. Pacient s karcinomem sigmoidea odeslán hematologickou ambulancí ke krevním převodům při hospitalizaci. Podány dvě transfúzní jednotky (erytrocyty resuspendované ). Kódovat anémii při onemocnění novotvary (D63.0) jako hlavní diagnózu. Kód C18.7 vykázat jako vedlejší. 36
Metodika kódování 5. Kódovaní stavů, pro něž platí systém křížků a hvězdiček pokračování Kódování diagnózy s hvězdičkou na pozici vedlejší diagnózy vždy podléhá dikci pro Kódování komorbidit a jiných patologických nálezů jako vedlejší diagnózy. 1. Pacient s diabetem I. typu a diabetickou polyneuropatií, přijat a léčen pro dekompenzaci diabetu. V průběhu hospitalizace podávána chronická medikace na polyneuropatii. Kódovat diabetes I. typu s neurologickými komplikacemi (E10.4) jako hlavní diagnózu. Kód G63.2 vykázat jako vedlejší. 2. Pacient s diabetem I. typu a diabetickou polyneuropatií, přijat a léčen pro dekompenzaci diabetu. Žádný záznam o léčbě polyneuropatie. Kódovat diabetes I. typu s neurologickými komplikacemi (E10.4). 37
Metodika kódování 6. Kódování komplikací, komorbidit a jiných patologických nálezů jako vedlejší diagnózy Kódy pro komorbidity a komplikace popisují onemocnění, potíže nebo nálezy existující současně s hlavní diagnózou nebo vyvíjející se až v průběhu hospitalizačního případu, které mají prokazatelně vliv na poskytování zdravotní péče. Komorbidity a komplikace mají být kódovány, pokud ovlivňují léčbu pacienta takovým způsobem, že je potřebný alespoň jeden z uvedených faktorů: 1. Klinické vyšetření 2. Terapeutický zásah nebo léčba (podání řádně zdokumentované chronické medikace, bez terapeutického zásahu, je dostatečným důvodem pro zakódování stavu) 3. Cílená diagnostika 4. Zvýšená ošetřovatelská péče a/nebo monitorování Komorbidity a nálezy, které neměly vliv na současnou hospitalizaci, se nemají kódovat. Na zařazení do DRG nemá vliv pořadí vedlejších diagnóz. 38
Metodika kódování 7. Kódování komplikací zdravotní péče jako vedlejší diagnózy (blok T80 T88) Komplikace zdravotní péče mají být kódovány vždy, nastanou li v průběhu hospitalizace nebo v průběhu hospitalizace vyžadují zdravotní péči. Vždy však v souladu s dikcí kódování vedlejších diagnóz (viz bod 6.) Jestliže je známa příčina komplikace, doplňte ke kódu komplikace dodatkový kód z kapitoly XX. MKN 10, podkapitoly Komplikace zdravotní péče (Y40 Y84). 39
Metodika kódování 8. Směrnice pro kódování dehydratace E86 při gastroenteritidě Pro účely vykazování v systému DRG může být dehydratace uvedena jako hlavní nebo vedlejší diagnóza v závislosti na okolnostech přijetí, poskytnuté péče a posouzení ošetřujícího lékaře. Pokud je v průběhu hospitalizačního případu léčba zaměřena především na dehydrataci, přičemž například gastroenteritida byla předtím léčena ambulantně, nebo by bez přítomnosti dehydratace ambulantně léčena být mohla, pak může být dehydratace použita na pozici hlavní diagnózy. V případě, že je infekční gastroenteritida léčena intravenózními antibiotiky nebo antivirotiky, má být uvedena jako hlavní diagnóza. Pokud je gastroenteritida léčena perorálními léčivy nebo je jen pozorována, přičemž jsou léčeny pouze symptomy a dehydratace je léčena intravenózním podáváním tekutin, má být uvedena jako hlavní diagnóza dehydratace. V případě, že není intravenózní terapie použita vůbec, záleží na okolnostech při přijetí, poskytnuté péče a na rozhodnutí ošetřujícího lékaře. 40
Metodika kódování 9. Směrnice pro kódování akutního infarktu myokardu I21 Kódem I21 se vykazuje péče o akutní infarkt myokardu včetně péče, která je poskytnutá pro tuto diagnózu ve fázi, která již nepředstavuje vlastní akutní stav. Podmínkou je, že doba mezi vznikem onemocnění a přijetím k hospitalizaci je maximálně 28 dnů. Kódovat stav jako I21. není možné, pokud je doba mezi vznikem akutního infarktu myokardu a přijetím k hospitalizaci více než 28 dnů. Toto pravidlo nedává možnost kódovat I21 pouze na základě splnění podmínky, že doba mezi vznikem akutního infarktu myokardu a přijetím k hospitalizaci je do 28 dnů; musí být vždy splněna podmínka, že v souvislosti s akutním infarktem myokardu je poskytována zdravotní péče. 41
Metodika kódování 10. Směrnice pro kódování akutního respiračního selhání po operaci J95.1, J95.2 Pro účely vykazování v systému DRG používejte kódy J95.1 a J95.2 pouze v případě, že je neočekávaně, z důvodu akutní plicní nedostatečnosti, nutná umělá plicní ventilace pacienta déle než 48 hodin po skončení operačního zákroku nebo je z důvodu respiračního selhání nutná neplánovaná intubace pacienta do 30 dnů po operačním zákroku. 42
Metodika kódování 11. Směrnice pro kódování příznaků, znaků a abnormálních nálezů Příznaky, znaky a abnormální nálezy se nekódují v případech, kdy je možné stanovit diagnózu, jejíž jsou součástí, a tím je zařadit jinam v rámci MKN 10 (například dušnost v důsledku verifikovaného a léčeného srdečního selhání). Výjimku tvoří případy, kdy příznak, znak nebo abnormální nález představuje samostatný medicínský problém vyžadující 1. samostatný terapeutický přístup 2. samostatný ošetřovatelský přístup Pod samostatným terapeutickým a ošetřovatelským přístupem se rozumí intervence a ošetřovatelská péče, které by nebyly součástí terapeutického postupu v rámci stanovené diagnózy v případě, kdy by předmětný příznak, znak či abnormální nález, nebyly přítomny. 43
Metodika kódování 12. Směrnice pro kódování inkontinence stolice R15 Inkontinence stolice R15 pro účely vykazování v českém systému DRG může být vykázána pouze tehdy, pokud zvyšuje nároky na ošetřovatelskou péči v průběhu hospitalizace po dobu minimálně 96 hodin nebo je přítomna i při ukončení hospitalizačního případu. V dokumentaci musí být uveden záznam o nutnosti zvýšené ošetřovatelské péče. 44
Metodika kódování 13. Směrnice pro kódování imobility pacienta R26.3 Pro účely vykazování v systému DRG je kód R26.3 Imobilita vyhrazen výhradně pro funkční kvadruparesu/kvadruplegii, kdy pacient není schopen pohybu pro onemocnění, jehož není imobilita nedílnou součástí. Funkční stav pacienta odpovídá paralýze, pacient není schopen samostatného pohybu mimo lůžko, vyžaduje intenzivní ošetřovatelskou péči, bez které je ohrožen závažnými komplikacemi, jako jsou dekubity, kontraktury a pneumonie. Pro vykázání kódu R26.3 musí být zároveň splněna podmínka, že imobilita přetrvává v průběhu hospitalizace minimálně 96 hodin nebo je přítomna i při ukončení hospitalizačního případu. Běžné pooperační nebo poúrazové stavy a akutní exacerbace chorob, kdy je pacient obvykle přechodně imobilní, se kódem R26.3 nesmějí kódovat. Pokud je imobilita způsobena poruchou vědomí klasifikovanou na jiném místě MKN, považuje se rovněž za její nedílnou součást a dodatkový kód R26.3 nesmí být použit. 45
Metodika kódování 13. Směrnice pro kódování imobility pacienta R26.3 pokračování Příklad: Výklad: Pacient s Alzheimerovým onemocněním, s Parkinsonovou chorobou, nechodící, ležící, neschopen sebeobsluhy, čemuž dle Metodiky pro pořizování a předávání dokladů VZP ČR obvykle odpovídá i vykázaná kategorie pacienta. Pacient, který není schopen vykonávat základní každodenní činnosti bez dopomoci ošetřovatelského personálu, není schopen sebeobsluhy. V případě, že jsou splněny i všechny další náležitosti uvedeny ve Směrnici pro kódování imobility pacienta, lze vykázat kód R26.3. Poznámka: U imobilních pacientů v důsledku neurologické příčiny (např. hemiplegie, paraplegie atd.), nemá být imobilita kódována diagnózou R26.3, nýbrž diagnózou z bloku G80 G83 (mozková obrna a jiné syndromy ochrnutí), odpovídající skutečnému stavu postižení. 46
Metodika kódování 14. Směrnice pro kódování izolace Z29.0 Pro účely vykazování v systému DRG je kód Izolace Z29.0 vyhrazen pro zaznamenání dodržování zvýšeného hygienického režimu a izolačních opatření u konkrétního pacienta nad rámec běžného provozu oddělení, zabraňujících riziku přenosu infekčního onemocnění z pacienta nebo na pacienta a to po dobu minimálně 96 hodin nebo je přítomna i při ukončení hospitalizačního případu. Seznam opatření je závislý na cestě potenciálního přenosu infekce, ale vždy zahrnuje nejméně: 1. zvláštní izolační pokoj nebo box 2. důsledné používání jednorázových ochranných pomůcek (plášť, maska, rukavice) u personálu a pacienta podle rizikové cesty přenosu infekce 3. vyčlenění ošetřujícího personálu a úprava režimu lékařských vizit 4. omezení vstupu návštěv, označení izolačního režimu na dveřích pokoje/boxu a v dokumentaci 5. zvláštní desinfekční a úklidová opatření Hospitalizace pacienta na infekčním oddělení není automaticky považována za izolaci, pokud nejsou zavedena zmíněná opatření. Přítomnost infekční choroby není nutnou podmínkou pro vykázání kódu Izolace Z29.0, protože izolační režim může být například zaveden i při podezření na infekční onemocnění nebo jako ochrana imunosuprimovaného pacienta před nákazou. 47
Metodika kódování 15. Směrnice pro kódování rehabilitace Z50 Pokud je pacient hospitalizován na oddělení léčebné rehabilitace (odbornosti 2H1 a 2F1), je tento pobyt považován vždy za samostatný hospitalizační případ, i když se jedná o překlad v rámci jednoho nepřerušeného pobytu akutní lůžkové péče v jedné nemocnici. Za těchto okolností je příslušná položka Z50. kódována povinně jako HDG. Jako hlavní diagnózu na dokladu z rehabilitačního oddělení uveďte vždy patřičný kód z položky Z50. a důvod rehabilitace (nemoc, stav, následek viz příklady níže) uveďte jako vedlejší diagnózu. Pro kódování aktivního onemocnění musí být naplněna podmínka pro kódování komorbidit (bod 6. výše). Pokud již úraz nebo onemocnění léčeny nejsou, uveďte jako vedlejší diagnózu patřičný kód pro následek onemocnění či úrazu nebo jiný důvod rehabilitace. Pakliže ošetřující lékař označí stav pacienta, pro který je poskytována rehabilitační péče, za následek onemocnění, je tento stav kódován příslušným kódem pro následek. 48
Metodika kódování 15. Směrnice pro kódování rehabilitace Z50 pokračování Příklady: 1. Vykazování vedlejší diagnózy a důvodu rehabilitace: nemoc Pacient s chronickou lumbalgií páteře, lumbosakrální krajina, přijat k opakované komplexní rehabilitační péči na akutní lůžko rehabilitace Jako vedlejší diagnózu kódovat lumbalgie v LS krajině (M54.57) 2. Vykazování vedlejší diagnózy a důvodu rehabilitace: stav, následek Pacient přeložen z neurologie, kde hospitalizován pro ischemickou cévní mozkovou příhodu s těžkou pravostrannou hemiplegií, na akutní lůžko rehabilitace ke zlepšení mobility. Jako vedlejší diagnózu kódovat hemiplegii (G81.9). Jako dodatkovou vedlejší diagnózu lze doplnit diagnostickou kategorii I69 (následky cévních nemocí mozku), dle skutečnosti. Tím je ozřejměna příčina hemiplegie. (důvodem RHB péče tedy již není vlastní léčba ischemické cévní mozkové příhody, nýbrž řešení jejích následků, tj. konkrétního stavu: hemiplegie, hemiparéza, afázie atd.) 49
Metodika kódování 15. Směrnice pro kódování rehabilitace Z50 pokračování Příklady: 3. Vykazování vedlejší diagnózy a důvodu rehabilitace: stav, následek pacient přeložen z ortopedie, kde hospitalizován pro traumatickou zlomeninu krčku, provedena otevřená repozice, rána zhojena, překlad na akutní lůžko RHB k rozcvičení a zlepšení mobility. Jako vedlejší diagnózu kódovat následek zlomeniny kosti stehenní (T93.1). (důvodem RHB péče již není léčba aktivního onemocnění, fraktury, nýbrž řešení následků fraktury) 50
Metodika kódování 16. Směrnice pro kódování chemoterapie a radioterapie Z51.0, Z51.1 Je li účelem hospitalizace provedení chemoterapie nebo radioterapie pro maligní novotvar, stanovte chemoterapii Z51.1 nebo radioterapii Z51.0 jako hlavní diagnózu a jako vedlejší diagnózu uveďte kód maligního novotvaru, pro který byla chemoterapie nebo radioterapie indikována. Jestliže je během hospitalizace provedeno chirurgické odstranění nádoru následované chemoterapií nebo radioterapií, stanovte maligní novotvar jako hlavní diagnózu, následovanou kódy pro chemoterapii a/nebo radioterapii. Jestliže je pacient hospitalizován k provedení chemoterapeutického nebo radioterapeutického cyklu a během hospitalizace dojde ke komplikacím jako nekontrolovatelná nausea a zvracení a/nebo dehydratace, uveďte jako hlavní diagnózu chemoterapii Z51.1 nebo radioterapii Z51.0 následovanou uvedenými komplikacemi 51
Metodika kódování 17. Kódování potenciálních problémů spojených s osobní nebo rodinnou anamnézou Z80 Z99 Jestliže je v osobní anamnéze pacienta onemocnění, které prodělal v minulosti, jež není aktuálně léčeno nebo je vyléčeno bez průkazu recidivy a přítomnost tohoto onemocnění v anamnéze má vliv na současnou hospitalizaci, použijte pro jeho kódování patřičnou položku XXI. kapitoly MKN 10, podkapitoly Z80 Z99. Příklady: 1. Pacient přijat ke kontrolnímu cystoskopickému vyšetření, před 3 měsíci mu byl odstraněn maligní nádor močového měchýře. Nebylo prokázáno reziduum ani recidiva nádoru. Hlavní diagnóza: Stav po excizi maligního nádoru měchýře. Přijetí ke kontrolnímu cystoskopickému vyšetření. Vedlejší diagnózy: Výkon: Cystoskopie Kódovat kontrolní vyšetření po chirurgickém výkonu pro maligní novotvar (Z08.0) jako hlavní diagnózu. Kód Z85.5 (Maligní novotvar močového ustrojí v osobní anamnéze) může být použit jako dodatkový kód. 52
Metodika kódování 18. Směrnice pro kódování vybraných dg na místě vedlejších dg u případů hospitalizovaných s hlavní dg duševní poruchy (MKN 10 kap. V poruchy duševní a poruchy chování), klasifikovaných do MDC 19 Jako vedlejší diagnózy pro rozlišení náročnosti péče lze vykázat následující diagnózy (při splnění uvedených podmínek) R45 příznaky a znaky týkající se emočního stavu R45.1 neklid a nepokoj R45.4 popudlivost, vznětlivost a hněv R45.6 fyzické násilí Z74 problémy spojené se závislostí na pečovateli Z74.1 potřeba pomoci při osobní péči Z74.3 potřeba trvalého dozoru to vše za dodržení směrnicí stanovených klinických podmínek pro vykázání 53
METODIKA UŽITÍ DRG MARKERŮ IR-DRG (V.013) 54
Metodika užití DRG markerů co je DRG marker? číselník DRG markerů vlastní metodika DRG markerů 55
Co je DRG marker? kde ho najdeme? jak je vykazovat? k čemu slouží? 56
Metodika užití DRG markerů příklad č.1: plánovaná LAP. APPE pro opakované bolesti břicha, v.s. chronická apendicitis zákl. dgn.: K36 (Jiná apendicitida) vedl. dgn.: T81.4 (Infekce po výkonu jinde nezařazená) výkon: 51711, žádný DRG marker IR-DRG: 06102 (jiné výk. při poruchách a onemocněních trávícího systému s CC) CMI: 1,7214 zákl. dgn.: K36 (Jiná apendicitida) vedl. dgn.: T81.4 (Infekce po výkonu jinde nezařazená) výkon: 51711, 90795 IR-DRG: 06052 (výkony na apendixu s CC) CMI: 1,2714 57
Metodika užití DRG markerů příklad č.2: plánovaná LAP hernioplastika pro jednostrannou tříselnou kýlu zákl. dgn.: K409 (jednostr. nebo neurč. tříselná kýla bez neprůchodnosti nebo gangrény) vedl. dgn.: E86 (dehydratace) výkon+zúm: 90796 (DRG marker HPL LAP), ale žádný nosný výk. (51711) IR-DRG: 06061 (laparoskopické výkony při kýle bez CC) CMI: 1,1377 zákl. dgn.: K409 (jednostr. nebo neurč. tříselná kýla bez nepr. nebo gangrény) vedl. dgn.: E86 (dehydratace) 51711, 90796 + 0058363 (cca 12 tis.) výkon+zúm: IR-DRG: 06061 (laparoskopické výkony při kýle bez CC) CMI: 1,1377 58
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE Definice Umělá plicní ventilace je postup, při němž přísun plynů do plic zajišťuje mechanické zařízení. Přístrojem je docíleno posílení nebo náhrada vlastního respiračního výkonu pacienta. Při umělé ventilaci je pacient zpravidla nepřetržitě připojen k přístroji a jeho spontánní ventilace je plně nahrazena. Za způsob umělé plicní ventilace je rovněž považována neinvazivní ventilace, kdy se jedná o způsob mechanické ventilační podpory přerušovaným tlakem bez nutnosti invazivního zajištění dýchacích cest. Podmínka vykázání DRG markeru umělé plicní ventilace. 59
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE pokračování Jestliže umělá plicní ventilace splňuje definici uvedenou shora, je třeba: 1. zakódovat dobu trvání umělého dýchání přístrojem: 90901 Doba trvání umělé plicní ventilace do 24 hodin (max. 1 den) 90902 Doba trvání UPV více než 24 až maximálně 96 hodin (2 4 dny) 90903 Doba trvání UPV více než 96 až maximálně 240 hodin (5 10 dnů) 90904 Doba trvání UPV více než 240 až maximálně 504 hodin (11 21 dnů) 90905 Doba trvání UPV více než 504 až maximálně 1008 hodin (22 42 dnů) 90906 Doba trvání UPV více než 1008 až maximálně 1800 hodin (43 75 dnů) 90907 Doba trvání UPV více než 1800 hodin (více než 75 dnů) 2. pokud byly provedeny v tomto zdravotnickém zařízení, pak rovněž: 90889 Endotracheální intubace ne pro anestézii 90890 Punkce trachey se zavedením kanyly 60
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE pokračování Výpočet doby trvání umělé plicní ventilace Doba trvání umělé plicní ventilace je součet dob mechanické ventilace pacienta v průběhu jednoho hospitalizačního případu udávaný v hodinách. Doba, kdy pacient není mechanicky ventilován přístrojem, se do výpočtu času k určení markeru nezapočítává. Kód pro umělou plicní ventilaci v trvání do 24 hodin (90901) se má udávat pouze tehdy, jestliže se umělá plicní ventilace neprovádí během operace. Umělá plicní ventilace v rámci anestezie v průběhu operace se pokládá za nedílnou součást chirurgického zákroku a je kódována k tomu určenými kódy (78114, 78115, 78116, 78117, 78130, 78140). Jestliže se však s umělým dýcháním začne během operace a umělá plicní ventilace pokračuje déle než 24 hodin, pak je třeba ji kódovat podle doby trvání. Propočet doby trvání začíná v tomto případě intubací. Umělá plicní ventilace v rámci intenzivní péče, například po poranění hlavy nebo u popálenin, se kóduje, i kdyby měla trvat méně než 24 hodin. 61
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE pokračování Výpočet doby trvání začíná jednou z těchto událostí: Počátek Endotracheální intubace U pacientů, kteří byli intubováni k umělé ventilaci, začíná výpočet doby trvání napojením na dýchací přístroj (ventilátor). Občas je třeba endotracheální kanylu z různých důvodů (většinou mechanických) vyměnit. Dobu trvání odstranění a výměny kanyly je třeba pokládat za součást doby umělé plicní ventilace. U pacientů, u nichž umělá plicní ventilace začala endotracheální intubací a u nichž se později provedla tracheostomie, začíná výpočet doby trvání okamžikem intubace. Doba trvání ventilace tracheostomií se započítává rovněž. Neinvazivní ventilace Při použití neinvazivní metody umělé plicní ventilace určuje dobu začátku okamžik zavedení umělého dýchání přístrojem Přijetí pacienta se zavedeným umělým dýcháním U pacientů přijatých s již zavedeným umělým dýcháním začíná výpočet doby trvání okamžikem přijetí. 62
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE pokračování Konec Výpočet doby trvání umělé plicní ventilace končí jednou z těchto událostí: Extubace Ukončení umělého dýchání po období odvykání. Poznámka: U pacientů s tracheostomií (po období odvykání) platí: Pacientům s umělým dýcháním se po skončení umělého dýchání ponechá tracheální kanyla několik dnů na místě (anebo i déle, například u nervosvalových onemocnění). Doba umělého dýchání v tomto případě skončí okamžikem, kdy se přeruší ventilace přístrojem. U pacientů na neinvazivní ventilaci odpojením od dýchacího přístroje nebo převedením na spontánní dechovou aktivitu. Propuštění, úmrtí nebo přeložení pacienta s umělým dýcháním 63
Metodika užití DRG markerů 1. Pokyny ke kódování markerů UMĚLÉ PLICNÍ VENTILACE pokračování V režimu odvykání se započítává pouze doba, kdy je pacient ventilován přístrojem. Přerušované časové úseky umělé plicní ventilace Po skončení umělého dýchání přístrojem se pacientův stav může zhoršit a vyžádat si opětovnou časovou periodu umělého dýchání během téže hospitalizace. U neinvazivní ventilace pak může ventilace probíhat v určitých periodách. V těchto případech je třeba doby umělé plicní ventilace nejprve shromáždit a při propuštění sečíst, a výsledný součet pak zakódovat za celý hospitalizační případ. Doba, po kterou byl pacient zcela odpojen od mechanického přístroje, se do celkové doby trvání nezapočítává. 64
Metodika užití DRG markerů příklad: pac. na ARO pro ak. resp. selhání, UPV 3 dny, příznivý průběh, překlad na INT, bezdeší, zástava, KPR, překlad na INT-JIP, UPV 2 dny, stabilizace stavu, překlad do spádu zákl. dgn.: J9609 (akutní respirační selhání) vedl. dgn.: I460 (srdeční zástava s úspěšnou resuscitací) výkon: 90902 (UPV 2-4 dny) IR-DRG: 04310 (respirační selhání) CMI: 1,6667 zákl. dgn.: J9609 (akutní respirační selhání) vedl. dgn.: I460 (srdeční zástava s úspěšnou resuscitací) výkon: 90903 (UPV 5-10 dnů) IR-DRG: 00053 (UPV 5-10 dní s MCC) CMI: 7,7703 65
Metodika užití DRG markerů 2. Pokyny ke kódování markeru pro VENTILAČNÍ PODPORU U NOVOROZENCŮ Ventilační podpora novorozenců je vykazována DRG markerem 90955. Definice Pacient je trvale připojen k dýchacímu přístroji, který zajišťuje přísun plynů do plic a podporu nebo náhradu spontánní ventilace. Ventilační podpora novorozenců zahrnuje invazivní a neinvazivní způsoby mechanické ventilace: Invazivní: všechny módy mechanické ventilace vyžadující intubaci Neinvazivní: CPAP kontinuální pozitivní přetlak v dýchacích cestách aplikovaný nostrilami nebo maskou nebo bi level CPAP podpora s přerušovaným tlakem aplikovaným ve 2 úrovních HFNC vysokoprůtokové nosní kanyly 66
Metodika užití DRG markerů 3. Pokyny ke kódování markerů pro ENDOVASKULÁRNÍ ZAVEDENÍ STENTU DO TEPENNÉHO ŘEČIŠTĚ Definice Použití markerů pro endovaskulární zavedení stentu je pro účely klasifikace DRG vyhrazeno výhradně pro stenty zavedené do koronárních cév. Klasifikace nepoužívá tyto markery pro stenty zaváděné do periferního cévního řečiště, včetně intrakraniálního. Jestliže je v průběhu hospitalizačního případu zaveden pacientovi jeden nebo více koronárních stentů, je nutno uvést patřičný DRG marker podle počtu a typu zavedených stentů. Za potahovaný stent je považován takový stent, který pomalu uvolňuje látky, jež brání buněčné proliferaci a prokazatelně snižuje riziko restenózy, typicky se jedná o sirolimus nebo paclitaxel. Za nepotahované se považují všechny ostatní stenty. 67
Metodika užití DRG markerů 3. Pokyny ke kódování markerů pro ENDOVASKULÁRNÍ ZAVEDENÍ STENTU DO TEPENNÉHO ŘEČIŠTĚ pokračování K dispozici jsou tyto DRG markery: 90930 endovaskulární zavedení potahovaného stentu (DES) do koronárního řečiště v množství >=3 90931 endovaskulární zavedení potahovaného stentu (DES) do koronárního řečiště v množství <=2 90932 endovaskulární zavedení nepotahovaného stentu do koronárního řečiště v množství >= 3 90933 endovaskulární zavedení nepotahovaného stentu do koronárního řečiště v množství <= 2 68
Metodika užití DRG markerů 3. Pokyny ke kódování markerů pro ENDOVASKULÁRNÍ ZAVEDENÍ STENTU DO TEPENNÉHO ŘEČIŠTĚ pokračování Počet stentů se stanovuje za celý hospitalizační případ, a vykáže se jediným markerem. Jestliže byl zákrok proveden 3x za jedné hospitalizace s přestávkou mezi implantacemi např. 2 dny a vždy s 1 stentem, výsledný DRG marker bude jediný, a sice pro >=3 stenty. Počet stentů vykazovaných DRG markerem je ale omezen na počet, který zůstává v koronárních tepnách pacienta i při ukončení hospitalizačního případu. Pokud je tedy během hospitalizačního případu zaveden stent, který je nutno v témž hospitalizačním případu vyměnit za nový, započítává se stent jen jednou. Marker lze použít za jeden hospitalizační případ pouze jeden, a proto se musí aplikovat ten, který odpovídá převažujícímu typu stentu. V případě rovnosti počtu použitých stentů je povinnost použít marker pro stenty potahované. 69
Metodika užití DRG markerů 4. Pokyny ke kódování markerů pro KARDIOVASKULÁRNÍ CHIRURGII Kódy odbornosti kardiochirurgie 535 55110, 55111, 55115, 55116, 55120, 55121, 55130, 55131, 55140, 55141, 55150, 55151, 55210, 55215, 55220, 55221, 55230, 55231, 55240, 55241 se povinně doplňují DRG markery pro specifikaci následujících údajů: Vlastní zákrok Pořadí operace Operační přístup Urgentnost výkonu Mimotělní oběh, ochrana myokardu a rekuperace krve Pro specifikaci zákroku se nadále nepoužívají DRG markery: 90887 (DRG) výkon na srdeční chlopni, jakéhokoli druhu 90888 (DRG) bypass na koronární arterii, jakéhokoli druhu 70
Metodika užití DRG markerů 4. Pokyny ke kódování markerů pro KARDIOVASKULÁRNÍ CHIRURGII DRG marker 90953: Vícesegmentální angioplastika endovaskulární cestou Kód 90953 se vykazuje v případě ošetření alespoň dvou stenóz končetinového cévního řečiště provedením alespoň tří výkonů perkutánní angioplastiky (s použitím tří balónkových katetrů; kód výkonu 89423) nebo dvou výkonů perkutánní angioplastiky (s použitím dvou balónkových katetrů) s implantací alespoň jednoho cévního stentu (kód výkonu 89331). DRG marker 90954: Kritická končetinová ischémie Pro vykázání markeru 90954 je nutná přítomnost jednoho kritéria klinické manifestace a současně jednoho kritéria snížené perfúze. Klinická manifestace: 1. Klidová bolest vyžadující analgetickou léčbu po dobu 2 týdnů 2. Trofický defekt Objektivně stanovené snížení perfúze: 1. Kotníkový tlak < 50 mmhg 2. Prstový tlak < 30 mmhg 3. TcPO2 < 30mmHg 3. TcPO2 < 30mmHg 71
Metodika užití DRG markerů 5. Pokyny ke kódování markerů pro PSYCHIATRII 90948 Použití parenterálních léčebných prostředků s dlouhodobým uvolňováním I. generace a clozapinu (ATC skupiny N05AB02, N05AD01, N05AF01, N05AF05, N05AH02, N05AH02) 90949 Použití parenterálních léčebných prostředků s dlouhodobým uvolňováním II. generace (ATC skupiny N05AX08, N05AX13, N05AH03) při zahájení léčby těmito přípravky za hospitalizace 90950 Použití parenterálních léčebných prostředků s dlouhodobým uvolňováním II. generace (ATC skupiny N05AX08, N05AX13, N05AH03) při udržovací léčbě za hospitalizace 90951 Opakované použití parenterální medikace Vykázáním markeru označíme případ hospitalizace, ve kterém byl použit příslušný druh terapie. Násobné vykázání markeru nemá opodstatnění. 72
Metodika užití DRG markerů 6. Pokyny ke kódování markerů REHABILITAČNÍ PÉČE Vykazuje pouze lůžkové rehabilitační zařízení/oddělení nebo spinální jednotka. Nezapočítávají se dny na akutním lůžkovém oddělení jiného typu, byť by na nich byla akutní rehabilitace prováděna. DRG marker rehabilitační péče se pro rok 2016 vykazuje dle délky hospitalizačního pobytu, tj.: (datum ukončení hospitalizace na rehabilitačním oddělení/spinální jednotce) (datum zahájení hospitalizace na rehabilitačním oddělení/spinální jednotce) + 1 73
METODIKA SESTAVENÍ PŘÍPADU HOSPITALIZACE IR-DRG (V.013) 74
MSHP 1. Definice případu hospitalizace Časové vymezení Hospitalizační případ je pro potřeby DRG časově vymezen pobytem nemocného v jedné Nemocnici, který nebyl přerušen na více než 1 kalendářní den ode dne přijetí na akutní lůžko do dne ukončení hospitalizace na akutním lůžku. NEU NEU J NEU INT 75
MSHP 1. Definice případu hospitalizace pokračování Časové vymezení Pobyt na lůžku odbornosti standardní lůžkové péče rehabilitační (smluvní odbornost 2H1, resp. 2F1) ve stejné nemocnici, vzniklý překladem z lůžka jiné odbornosti, je pro účely DRG považován za samostatný případ hospitalizace; stejně jako překlad z lůžka standardní lůžkové péče rehabilitační na lůžko jiné odbornosti. Datová identifikace takto rozlišených případů je prováděna porovnáním odborností v záhlaví časově navazujících dokladů 02 v téže Nemocnici. NEU J NEU RHB NEU J NEU RHB 76
MSHP 1. Definice případu hospitalizace pokračování Obsah Obsahem hospitalizačního případu jsou informace o zdravotní péči (obvykle ve formátu k dávek) poskytnuté v období, kterým je časově případ vymezen. Do obsahu je zahrnuta péče vykázána na dokladech, 02, 02s, 03, 03s, 06 A) veškerá zdravotní péče poskytnutá zdravotnickým zařízením, v němž je pacient hospitalizován B) zdravotní péče vyžádaná zdravotnickým zařízením, v němž je pacient hospitalizován, poskytnutá jinými zdravotnickými zařízeními (tzv. extramurální péče) Pravidlo o zahrnutí nejednoznačně přiřaditelné péče do obsahu hospitalizačního případu. 77
MSHP 1. Definice případu hospitalizace pokračování Definice časového vymezení připouští, že v jeden kalendářní den existuje více než jeden hospitalizační případ příslušný jednomu číslu pojištěnce. Pokud určitá péče není přiřazena na základě pravidel A) a B) právě jednomu případu, je přiřazena k obsahu případu zdravotnického zařízení, kde je poskytnuta. V případě, že dojde k uplatnění tohoto pravidla, nejsou na dotčenou péči uplatňovány Zásady obsahu dokladu 06 pro vyžádání a vykázání extramurální péče. 78
MSHP 1. Definice případu hospitalizace pokračování Příklad 1: Uplatnění pravidla o zahrnutí nejednoznačně přiřaditelné péče Pacient je hospitalizovaný v Nemocnici X, která si vyžádá péči (např. koronarografie a případná další intervence na koronárních tepnách) v Nemocnici Y. Pacient je převezen do Nemocnice Y, kde je týž den provedena angioplastika se zavedením stentu do koronární tepny. Pacient je však z důvodu komplikací v návaznosti na provedený výkon hospitalizován v Nemocnici Y. Výkon je z pohledu Nemocnice X péče vyžádaná (extramurální) a splňuje pravidlo B). Zároveň je tento výkon proveden v Nemocnici Y, které následně pacienta hospitalizuje, tj. je splněno pravidlo A). Upřesňující pravidlo k péči, která splňuje obě pravidla, přiřazuje péči pouze k té Nemocnici, které péči provedlo, tedy k Nemocnici Y, a současně přestává být výkon, provedený v Nemocnici Y, považován za extramurální péči. 79
MSHP 1. Definice případu hospitalizace pokračování Zásady obsahu dokladu 06 pro vyžádání a vykázání extramurální péče IČZ (žádajícího IČP) = IČZ pracoviště, které pacienta hospitalizuje (vykazuje pobyt prostřednictvím kódů ošetřovacích dnů) Toto neplatí v případě, že dochází k uplatnění Pravidla o zahrnutí nejednoznačně přiřaditelné péče do obsahu hospitalizačního případu. Příklad 2: Náležitosti dokladu 06 pro extramurální péči. Pro pacienta je při ambulantní kontrole u poskytovatele ambulantní péče požadována péče na dokladu 06. V ten samý den je pacient přijat k hospitalizaci. Bez ohledu na to, zda hospitalizace s návštěvou ambulantního specialisty souvisí či nikoliv, není předmětný doklad 06 součástí obsahu hospitalizačního případu, pokud IČZ žádajícího IČP není totožné s IČZ zdravotnického zařízení, které pacienta hospitalizovalo. 80
MSHP 2. Výklad k definici případu hospitalizace Případ hospitalizace v systému DRG končí : propuštěním do ambulantní péče (1) překladem do ústavu sociální péče (2) překladem na nebo z lůžka odbornosti 2H1, resp. 2F1 (3) překladem na lůžko následné péče téže i jiné Nemocnice (4) překladem na jakékoliv lůžko jiné Nemocnice (5) předčasným ukončením hospitalizace (6) úmrtím (7,8) Překlady mezi odděleními/odbornostmi (3) v rámci akutní lůžkové péče (včetně péče JIP a ARO) v jedné Nemocnici neznamenají pro použití DRG ukončení případu hospitalizace. Výjimku tvoří pobyt na lůžku odbornosti 2H1, resp. 2F1. Příklad 6: Nesprávný kód ukončení léčení Pacient přijat na akutní lůžko nemocnice (odbornost 1H1 ) dne 8. 3. 2016. Pozor na nesprávný kód ukončení při překladu na odb. 9H9! 81
MSHP 2. Výklad k definici případu hospitalizace pokračování ZÁKLADNÍ DGN. CHIR JIP INT 82
MSHP 2. Výklad k definici případu hospitalizace pokračování NEU J NEU RHB 83
MSHP 2. Výklad k definici případu hospitalizace pokračování ZÁKLADNÍ DGN. NEU J NEU RHB ZÁKLADNÍ DGN. 84
MSHP 2. Výklad k definici případu hospitalizace pokračování O zahrnutí zdravotní péče do obsahu případu (extramurální/intramurální) rozhoduje jen datum provedení této péče; datum vyžádání péče není rozhodující. Do obsahu hospitalizačního případu tedy není zahrnuta zdravotní péče, která byla vyžádána v jeho průběhu, ale poskytnuta až po jeho ukončení. Pokud pacient během hospitalizace mění zdravotní pojišťovnu, je nutné hospitalizační případ k datu přechodu k jinému plátci technicky ukončit a případ rozdělit. Příslušné zdravotní pojišťovně musí být vykázána jen ta část hospitalizace, v níž byl pacient jejím pojištěncem (viz příklad 7 této metodiky) Metodika neřeší detaily úhrad a ani nezohledňuje situaci, kdy pacient mění zdravotní pojišťovnu během hospitalizace. Metodika neřeší sestavení případu hospitalizace z hlediska úhrad různých plátců. Sestavení případu hospitalizace je závazné pro všechny zdravotní pojišťovny. 85