Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D. Autor: Grygarová Klára Brno, duben 2014

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen prameny, které jsem uvedla v informačních zdrojích. Souhlasím s tím, že tato práce bude uložena na Masarykově univerzitě a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Klára Grygarová

PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. PhDr. Miroslavě Kyasové, Ph.D. za cenné rady při tvorbě bakalářské práce a za její odborné vedení. Dále chci poděkovat všem pedagogickým pracovníkům ze SZŠ Jaselské, SZŠ a VOŠZ Zlín a SZŠ Šumperk, kteří mi pomohli distribuovat dotazníky mezi žáky, především Mgr. Janě Menclové, Mgr. Stanislavě Kovářové, Mgr. Ladě Opravilové a Mgr. Ivě Křesťanové. Chtěla bych také poděkovat Kateřině Kumrové, která mi pomohla s hlubším pochopením této problematiky. Velké poděkování samozřejmě patří žákům středních zdravotnických škol za vyplnění dotazníků a mojí rodině a příteli za podporu.

OBSAH ÚVOD 5 1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE VYBRANÝCH STRUKTUR DUTINY ÚSTNÍ 6 1.1 DENTICE (CHRUP) 6 1.2 PARODONT 8 1.3 SLINY 8 2 VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ DENTICE A PARODONTU 9 2.1 ZUBNÍ KAZ 9 2.2 PARODONTOPATIE 10 3 PREVENTIVNÍ STOMATOLOGIE 11 3.1 DENTÁLNÍ HYGIENA 11 3.2 ŽIVOTOSPRÁVA A VÝŽIVA V SOUVISLOSTI S DENTÁLNÍ HYGIENOU 20 3.3 APLIKACE FLUORIDŮ 22 3.4 PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY 23 3.5 DALŠÍ METODY PREVENCE ZUBNÍHO KAZU 23 4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY 24 5 METODIKA 25 6 ANALÝZA A VÝSLEDKY ZÍSKANÝCH DAT 26 7 DISKUSE 49 8 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ 53 ZÁVĚR 54 BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE 56 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ 58 SEZNAM ZKRATEK 62 SEZNAM OBRÁZKŮ 62 SEZNAM GRAFŮ 63 SEZNAM TABULEK 64 SEZNAM PŘÍLOH 65

ÚVOD Zdravý chrup hraje velkou roli v našem životě a to především na výživové, estetické a společenské úrovni. Tradiční čínská medicína také vyznává vzájemné ovlivňování chrupu a našeho těla (jak po fyzické tak po psychické stránce) už po několik let. Zuby tedy odráží stav našeho celkového zdraví. Také proto, že zdravý chrup a parodont dává člověku dobrý pocit a svěží dech má za následek, že v posledních letech se zvyšuje zájem o naše orální zdraví. Oblast preventivní stomatologie, která se soustřeďuje na předcházení onemocnění dentice a parodontu, je tedy na vzestupu. Jsou vyvíjeny nové obory tímto se zabývající např. nově vzniklý studijní obor Dentální hygienistka. Prevence ve stomatologii je důležitá a také ekonomicky méně náročná než řešení pozdějších komplikací. Prvním impulsem pro výběr tématu Péče o chrup žáků středních zdravotnických škol byla nevědomost výběru vhodných dentálních pomůcek a metody čištění chrupu ze stran kolegyň studující stejný studijní obor a zjištění, že na středních zdravotnických školách této problematice není věnována velká pozornost. Tento poznatek jsem získala od čerstvě vystudovaných žáků oboru Zdravotnický asistent. Výchova ke správné péči o chrup je nutná již od útlého dětství a její dodržování nás doprovází celý život. Tyto znalosti a dovednosti by měla znát jak laická veřejnost, tak především zdravotníci, kteří se s veřejností dostávají do styku a mohou ji edukovat. Znalosti zdravotníků jsou stěžejní v primární péči (ve stomatologické ambulanci), ale i na lůžkových odděleních. V neposlední řadě se většina zdravotníků stane rodiči, kteří pak sami vychovávají potomky ke správné orální hygieně. V této práci jsem se zaměřila na žáky studijního oboru Zdravotnický asistent na třech středních zdravotnických školách. Zjišťovala jsem především informovanost žáků ve výběru vhodného zubního kartáčku a zvolení správné metody čištění chrupu a to, jak žáci realizují péči o svůj vlastní chrup v domácím prostředí. 5

1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE VYBRANÝCH STRUKTUR DUTINY ÚSTNÍ 1.1 DENTICE (CHRUP) Dentice neboli chrup je definován jako soubor všech zubů jedince. Zuby jsou seřazeny do dvou zubních oblouků horního a dolního. Zuby jsou uloženy v kostěných alveolech dolní a horní čelisti. [1] U člověka jsou dentice dvojí. První dentice se nazývá chrup dočasný a je tvořena dvaceti zuby, které se začínají prořezávat zpravidla 6. měsíc věku dítěte v následujícím pořadí: [2] 6. 8. měsíc: první dočasné řezáky; 8. 12. měsíc: druhé dočasné řezáky; 12. 16. měsíc: první dočasné moláry; 16. 20. měsíc: dočasné špičáky; 20. 24. měsíc: druhé dočasné moláry. Fyziologická hranice pro prořezání dočasné dentice je do 30. měsíce věku dítěte. [2] Druhá dentice je nazývána denticí stálou. Zpravidla se prořezává od 6 do 13 let věku dítěte. Výjimkou jsou třetí moláry, které se objevují nejčastěji až po 18. roce života. [2] 1.1.1 Stavba zubu Zub je velmi tvrdá mineralizovaná tkáň, která slouží především k rozmělnění potravy, má ale i význam společenský, artikulační a estetický. Na jednotlivých zubech rozlišujeme: [1] korunku (corona dentis) část zubu vyčnívající do dutiny ústní; krček (collum dentis) zúžená část zubu mezi kořenem a korunkou, která je fyziologicky překryta gingivou; kořen (radix dentis) část zubu upevňující zub v čelisti. Zuby rozlišujeme na základní čtyři druhy: řezáky (dentes incisivi), špičáky (dentes canini), premoláry (dentes preamolares) a stoličky (dentes molares). [3] Zub je složen ze skloviny, zuboviny, cementu a zubní dřeně. [2] Zubní sklovina obsahuje 98 % anorganických látek a je tudíž nejtvrdší tkání v lidském těle a kryje povrch korunky zubu. Nejsilnější je na okluzi, nejtenčí v krčkové oblasti. Vysoká hladkost slouží k přirozené ochraně skloviny před zubním kazem. [1] Většinovou část tvoří zubovina (dentin), žlutobílá hmota, která je uložena pod sklovinou a obklopuje dřeňovou dutinu. Skládá se v 70 % z anorganických látek. Dentin je protkaný dentinovými tubuly, které představují hlavní složku při přenosu informace od povrchu zubu ke dřeni. [1; 4] 6

Zubní dřeň (pulpa) je rosolovitá tkáň obsahující cévy a nervy, které do zubu vstupují apikálním otvorem. Jde o velmi citlivou tkáň na jakékoli podněty. Hlavními funkcemi dřeně je regenerace dentinu a výživa zubu. Buňky dřeně sousedící s dentinem se nazývají odontoblasty a mají schopnost vytvářet dentin. [1] Zubní cement je kostní tkáň vláknitého typu, nažloutlé barvy, která kryje anatomické kořeny zubů. [5] Na cement se upínají ligamenta parodontu. V povrchových nerovnostech cementu se snadno zachytávají mikroorganismy, proto je retence plaku na zubním cementu vyšší než u hladké skloviny. Dokonalé ohlazení volné části kořene je jeden z hlavních pilířů moderní parodontologie. [1] Obrázek 1: Stavba zubu [6] 7

1.2 PARODONT Parodont je soubor tkání, které se podílejí na upevnění zubu v alveolu. Parodont je utvářen těmito strukturami: alveolární kostí, zubním cementem, gingivou, periodonciem (souboru vazivových vláken cév a nervů a spojovacího epitelu). [1] Zub je zasazen do alveolu v podobě vklínění, alveolární kost je tvořena spongiózou a kompaktou. Dáseň (gingiva) představuje pokračování sliznice dutiny ústní. U dospívajících a dospělých osob dosahuje gingiva na hranici krčku a korunky zubu, kde je poutána spojovacím epitelem. Ve stáří se gingiva snižuje a jsou odhalovány zubní krčky. [1] Zdravá gingiva je bledé barvy (růžovobílé až růžovo-červené) je pevná a vůči podkladu neposunlivá a při jemné sondáži nekrvácí. Dáseň se rozděluje na: [7] připojenou je fixována k periostu alveolární kosti; marginální navazuje na připojenou gingivu a nemá kostěný podklad; mezizubní papilu vyplňuje trojúhelníkový mezizubní prostor. Mezi vnitřní stranou volné gingivy a sklovinou je dásňový žlábek, který obsahuje sulkulární tekutinu. Gingivu s vlastní tvrdou tkání spojuje těsnící epitel. [7] Periodontium (ozubice) je soubor vazivových vláken rozepjatých mezi cementem a periostem vnitřní kompakty alveolu nebo mezi cementem a gingivou. [1] 1.3 SLINY Sliny jsou produkovány slinnými žlázy. Svlažují veškeré povrchy dutiny ústní a omezují tak množství adherujících mikroorganismů. [8] Slina má v dutině ústní pufrovací schopnost vůči snižujícímu se ph a má urychlující clearance zbytku potravin. Je také nosičem minerálů napomáhajících k mineralizaci již odvápněných struktur. Ve spánku se vylučování slin snižuje, proto nejsou-li zuby vyčištěny před spánkem, jsou vystaveny většímu riziku, než došlo-li k opomenutí ráno. Většímu riziku vzniku zubního kazu jsou taktéž vystaveni i pacienti s xerostomií. [9] U těchto pacientů mohou být používány tzv. umělé sliny, které imitují skutečné sliny. [10] Snížené vylučování slin může být způsobeno farmakologickou léčbou např. užíváním antidepresiv, antihypertenziv, diuretik, sedativ, myorelaxantiv, nebo také při některých onemocnění a to především onemocnění slinných žláz. Zvýšením toku slin, či použití umělé sliny je také důležitým úkolem preventivní stomatologie. [10] 8

2 VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ DENTICE A PARODONTU Problémy v ústní dutině začínají docela nevinně a nenápadně na povrchu zubů. Hlavním faktorem pro vznik onemocnění gingivy a dentice je tvorba zubního plaku, který se začíná vytvářet během několika sekund po vyčištění zubů. Zubní mikrobiální povlak se tvoří ve dvou fázích. V první se na zuby usazuje pelikula tvořená převážně bílkoviny ze slin a imunoglobuliny. Ta je postupně osidlována mikroorganismy, které se na ní dostávají z okolí (převážně streptokoky s. mutans, s. sanguis, s. salivarius, s. mitis a laktobacily) a kumulují se v zubní plak. [2] Rozeznáváme tři druhy zubního plaku: [9] supragingivální plak vytváří se na povrchu zubů; subgingivální plak vytváří se v dásňovém žlábku; fisurální plak usazuje se v jamkách a rýhách kousacích ploch. Postupnou mineralizací se z mikrobiálního povlaku stává zubní kámen, na který se díky jeho hrubému povrchu usazuje další vrstva mikrobiálního povlaku. [2] 2.1 ZUBNÍ KAZ Zubní kaz je proces, při kterém dochází k destrukci tvrdých tkání zubu. Zpravidla postupuje od povrchu zubu do hloubky. Zubní kaz je jedna z nejvíce rozšířené lidské choroby současnosti a také jedna z mála chorob, u které známe přesnou etiologii, prevenci vzniku a účinnou terapii, která spočívá v odstranění poškozených tkání a následné vyplnění ztracených částí vhodným výplňovým materiálem. Je-li kaz rozšířen až do dřeňové dutiny je nutné pulpu odstranit, kořenový kanálek vyčistit a zaplnit zub až do hrotu kořene. Vznik zubního kazu vysvětluje tzv. chemicko-parazitární teorie, podle níž dochází díky činností bakterií na povrchu skloviny ke tvorbě kyselých produktů, které snižují ph a tím dochází k rozrušení povrchu zubu odvápněním. Do takto narušených míst pronikají mikroorganismy a narušují strukturu zubní tkáně. Primárně se pak kaz projevuje křídově bílou barvou, pakliže kaz prostoupí do dentinu, vzniká charakteristické žluto-hnědé zbarvení kazu. [11] Jelikož zubní kaz je onemocněním multifaktoriálním, na vzniku kariézního procesu jsou zdůrazňovány následující faktory: [9] vnímavá zubní tkáň; zubní plak a ústní mikroflóra; dietní faktor; čas působení. Hlavním predilekčním místem pro vznik kazů jsou okluzní plochy stoliček, krčková oblast, mezizubní prostory a části chrupu, které jsou čištění špatně přístupné. 9

2.2 PARODONTOPATIE Parodontopatie je onemocnění jedné nebo více složek závěsného aparátu zubu. Příčiny parodontopatií jsou místní a celkové. Nejrozšířenější je vznik onemocnění na základě mikrobiálního povlaku. [2] Klasifikace parodontopatií: [2] onemocnění dásní; parodontitis (často nesprávně označována jako paradontóza, parodontóza); atrofie parodontu. Terapie všech parodontopatií se zakládá na dodržení pravidelné a vhodné dentální hygieny. Velkou roli hraje také spolupráce pacienta se stomatologem a dentální hygienistkou. V některých případech je indikována i chirurgická léčba. 2.2.1 Onemocnění dásní Nejčastějším onemocněním je gingivitis, neboli zánět dásně. Může být akutní nebo chronický. Vyvolavatelem je zpravidla zubní plak, který dáseň dráždí. Zanícená dáseň je pak zarudlá, bolestivá, edematózní a velmi snadno krvácí. [2] Vyvolavatelem může být i jiný mechanismus. S gingivitidou se setkáváme i u některých celkových onemocnění (HIV, leukémie, nežádoucí účinek některých léků, ) nebo např. v pubertě či v těhotenství. [2] 2.2.2 Parodontitis Parodontitis je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu, které se vyvíjí po různě dlouhou dobu. Často vzniká z neléčené plakem podmíněné chronické gingivitidy. Při tomto onemocnění dochází k resorpci alveolární kosti, úbytku cementu a parodontální tkáně za vzniku parodontálního chobotu (štěrbina mezi dásní a částí zubního kořene, který již není kryt kostí zubního lůžka). Do tohoto prostoru se dostává mikrobiální povlak a tím onemocnění progreduje. Další příznaky parodontitis mohou být: viklavost zubů, obnažování zubních krčků, bolestivé stavy, aj. Jsou známy i parodontitis v dětském věku a dospělosti. [2] 2.2.3 Atrofie parodontu Atrofie parodontu se projevuje obnažováním zubních kořenů bez tvorby parodontálních chobotů. Gingiva je bledá a zánětem nepostižená. Alveolární výběžek je snížen, ale struktura kosti je normální. Pakliže je hygiena na dostatečné úrovni, tak atrofie nevede ke ztrátě zubů. Její příčiny nejsou dosud zcela jasné. [2] 10

3 PREVENTIVNÍ STOMATOLOGIE Čisté zuby a zdravé dásně člověku dají dobrý pocit, zářivý úsměv a svěží dech. Správné provádění domácí hygieny dutiny ústní prospěje lidskému zdraví. Jen pacienti, kteří provádí pravidelně domácí hygienu, chodí na pravidelné stomatologické prohlídky nebo k dentální hygienistce, mohou mít zdravý chrup i závěsný aparát zubu. Hlavními stěžejními body, které budou v této práci popsány z hlediska preventivní stomatologie, jsou: dentální hygiena; používání fluoridů; výživová opatření a životospráva; pečetění zubů; preventivní prohlídky u stomatologa a dentální hygienistky. 3.1 DENTÁLNÍ HYGIENA Dentální hygienu můžeme definovat jako hygienu chrupu a ústních struktur. Dentální neboli orální hygiena je nejdůležitější metoda, jak působit preventivně proti onemocněním chrupu a dásní. Je to proces, který má za primární účinek odstranit zubní plak, a předejít mnohým parodontopatiím a zubnímu kazu. Správná orální hygiena by se měla dodržovat podle jistých pravidel, které budou níže popsány. Do této oblasti spadá především výběr vhodných dentálních pomůcek, zvolení vhodné metody čištění, pravidelnost a doba, kterou orální hygieně věnujeme. S volbou správných dentálních pomůcek a postupu při hygieně nám může pomoci zubní lékař, nebo dentální hygienista/tka. Často je ale tato instruktáž prováděna pouze ze strany rodičů, kteří často nemají správné a dostatečné informace o dentální hygieně. 3.1.1 Desatero dle Sedelmayera Jiří Sedelmayer je lékař českého původu žijící v Hamburku, který se snaží svým osobitým způsobem bořit mýty v oblasti dentální prevence, které ve společnosti běžně kolují. [12] Sedelmayer považuje tyto mýty kolující o dentální hygieně natolik zažité, že je otázka generací, než se pohled na dentální prevenci změní a dodává [12]: Výuka budoucích zubních lékařů ale i dentálních hygienistů je na velmi špatné úrovni a za to může celý dnešní systém, pokračuje, je tolik všelijakých názorů a každý ze zubařů a dentálních hygienistek vypráví něco jiného a je v tom trošičku zmatek. [12] 11

V následujících odstavcích jsou uvedeny stěžejní body pro provádění dentální hygieny propagované Feřtekem, který interpretuje Sedelmayera: [13] Nevěřte na dědičnost. Zuby se kazí, protože jsou špinavé. Čistý zub se nekazí. Nevěřte reklamě. Žádná aktivní zubní pasta sama zuby nevyčistí. Důležité u pasty je obsah fluoru, jinak si lze čistit zuby i bez pasty. Nevěřte na čištění zubů žvýkačkami, kartáček je nenahraditelný. Kartáček musí mít malou hlavičku a být měkký. Jinak poškozuje dáseň a sklovinu. Mezizubní kartáčky a nitě vyčistí místa, kam se obyčejný kartáček nedostane. Správný postup čištění kartáčky i nitěmi by Vám měl ukázat zubní lékař. Není nutné ani dobré čistit si zuby po každém jídle. Tehdy je kyselinami naleptaná sklovina nejzranitelnější. Není pravda, že zuby je třeba čistit ráno a večer tři minuty. Lze je čistit kdykoli a tak dlouho, dokud nejsou čisté. Čisté zuby poznáte podle toho, že při doteku jazykem jsou hladké. Kartáčkem bez pasty si můžete čistit zuby i jinde než v koupelně. Čtvrthodinka s kartáčkem u počítače Vám nebude připadat tak dlouhá. 3.1.2 Prostředky pro provádění hygieny K provádění hygieny dutiny ústní jsou známé následující metody: mechanické; chemické; biologické. V této práci se budu zabývat nejvíce mechanickými metody (zubní a mezizubní kartáček, zubní vlákno, ), jelikož jsou v odstraňování plaku nejvýznamnější. Následně i metodami chemickými (ústní vody, zubní pasty, ). Biologické metody (genetické inženýrství apod.) jsou v současnosti nevýznamné. [14] 3.1.2.1 Zubní kartáčky Nejběžnější a nejdůležitější pomůckou v domácí péči je zubní kartáček. V dnešní době nám ale volbu správného kartáčku komplikuje trh, který neustále přichází s novinkami. Ne však všechny výrobky na trhu jsou vhodné. Aby byla péče o chrup efektivní, je třeba vybrat ten správný. Vhodný kartáček je v prvé řadě takový, který efektivně vyčistí zuby a zároveň nepoškodí gingivu ani strukturu zubů. [15; 16] 12

Části klasického zubního kartáčku: [14] držátko úchopová část kartáčku, může být zahnutá i rovná; hlavice pracovní část, kde jsou uchycena vlákna; zástřih profil tvořený konci vláken; svazek vláken souhrn vláken upevněný v jednom otvoru hlavice. Vhodný kartáček by měl mít malou pracovní plochu, aby se snadněji dostal do málo přístupných prostorů. Pro dospělého klienta je délka hlavice doporučována do 2,5 cm. [3; 10] Nejdůležitější požadavek na zubní kartáček je kladen na kvalitu jeho vláken, jejich tvrdost a hustotu. Zubní kartáčky je možno dělit podle průměru vlákna na měkké, střední a tvrdé. [14] Dnes jsou doporučována vlákna měkká. [17; 13; 18; 19; 20; 21; 22] Čím jsou vlákna měkčí (tedy i tenčí), tím více se jich na hlavičku kartáčku vejde. Čistící schopnost je tím vyšší a čistění je příjemnější. Zároveň se snižuje riziko poškození zubní i parodontální tkáně. [23] Nejefektivnější je co nejvíce vláken na hlavici. [23] Zde také platí přímá úměra čím více vláken, tím efektivnější čištění. V praxi se však velmi ojediněle setkáváme s tím, že výrobci zároveň uvádějí jejich množství (avšak tento údaj lze nalézt u kartáčků Curaprox). Dále se musíme zaměřit i na zakončení jednotlivých vláken. V příloze jsou znázorněna vhodná a nevhodná zakončení vlákna. Nejvhodnější je zaoblené zakončení. [3; 14] I tento údaj je v praxi téměř nemožné na obalu výrobku najít, a proto je vhodné používat kartáček s rovným profilem, protože je tak největší jistota zaoblených konců vláken. [14] Nevhodná zakončení vláken spolu s nesprávnou technikou čištění, velkým tlakem a přílišné tvrdosti může mít za následek předčasné ustoupení gingivy, mechanické poškození skloviny v oblasti krčku známé jako klínovité defekty (viz příloha). [14] Při volbě zástřihu je nejvhodnější jednoduchý rovný zástřih vláken kartáčku. Nutno upozornit, že jakékoli nepravidelnosti v zástřihu, zkřížená vlákna a masážní gumové prvky nezvyšují účinnost kartáčku, a dokonce mohou správné čištění zubů znemožňovat. [21] Držátko musí být především pevné. Tvar rukojeti není nijak rozhodující. Volba zahnuté nebo jinak tvarované rukojeti je vhodná u pacientů s onemocněním pohybového aparátu. 3.1.2.1.1 Péče o kartáček Je uváděno, že zubní kartáček je vhodné používat maximálně tři měsíce [20; 14], vždy je to ovšem otázka opotřebovanosti. Je-li kartáček opotřebovaný, jeho vlákna nejsou uspořádaná a již nejsou na koncích zaoblená ale rozštěpená, takový kartáček hůře čistí a spíše může poškozovat dásně nebo sklovinu. 13

Jak dlouho kartáček vydrží, záleží i na technice čištění. Jestliže jsou štětiny opotřebované již po několika dnech či týdnech je to nejčastěji známka příliš velkého vyvíjení tlaku na kartáček. Často se toto stává, když klient přechází z tvrdých kartáčků na měkké. [23] Přísady v zubních pastách nám zajišťují, že se nemusíme obávat růstu mikroorganismů. Je však nutné, abychom vždy po použití kartáček řádně omyli a odstranili zbytky zubní pasty nebo jídla a správně uložili a nechali oschnout. Vhodné je vkládat kartáček do kelímků nebo do plastových držáků. Nevhodné je, aby kartáček byl uložen na dně tašek a kabelek popřípadě v kapsách a nepovaloval se v zásuvkách. Špatné uložení kartáčku může zapříčinit růst mikroorganismů a rychlejší opotřebení kartáčku. Jestliže odjíždíme a potřebujeme si kartáček vzít s sebou, ukládáme jej do čistého a pevného obalu popř. můžeme použít pouze kryt na hlavici. Méně častá metoda je pořídit si skládací cestovní kartáček. [14] 3.1.2.1.2 Elektrické kartáčky Elektrické kartáčky v dnešní době postupně zvyšují na atraktivnosti, především díky tomu, že snižují fyzickou námahu a pacient získává pocit profesionálnějšího vyčistění zubů. Použití elektrického kartáčku je snadnější, proto je doporučován u méně zručných lidí s pohybovou dysfunkcí a u dětí, aby si zvykly na pravidelnost v čistění. Je nutno zdůraznit, že i manuálním kartáčkem lze dosáhnout hygieny na stejné úrovni, jakou poskytují elektrické kartáčky. [24] Elektrické kartáčky jsou řazeny do několika skupin podle způsobu pohybu vláken. Nevýhodou je horší kontrola jemných pohybů a velmi vysoká pořizovací cena, a i přes používání elektrického kartáčku musíme věnovat pozornost mezizubním prostorům, které nejsou vyčištěny dostatečně. MUDr. Škrdlant dodává: Ani sebelepší a sebedražší zubní kartáček nemůže zuby vyčistit, pokud není používán správně. [24] 3.1.2.1.3 Axiální kartáčky Axiální kartáčky jsou nazývány také jako jednosvazkové, sólo nebo single kartáčky. Takový kartáček má hlavici několikanásobně menší než klasický kartáček. Je hojně osázen štětinami, které jsou pouze v jednom svazku. Velkou výhodou těchto kartáčků je jejich velmi malá pracovní plocha, která se díky tvarovému uzpůsobení kartáčku dostane do většiny záhybů a fisur na kousacích ploškách. Proto je také doporučován i při ortodontických aparátech. Kartáček se používá bez pasty, 1x denně a zpravidla po vyčistění klasickým kartáčkem. Čištění solo kartáčkem je časově náročnější a proto ho pacienti používají jako doplňkovou metodu při sledování televize, nebo při čtení knížky. Solo kartáček vydrží až 6 měsíců dle četnosti používání. [20] 14

3.1.2.2 Ústní sprcha Jedná se o přístroj, z něhož pod tlakem tryská proud tekutiny. Díky tomuto lze propláchnout nejen mezizubní prostor, ale i nepřístupnou spodinu parodontálního chobotu. Zároveň také masíruje a zpevňuje gingivu. Nenahradí však ruční zubní kartáček, ale je vhodným doplňkem ústní hygieny u pacientů s ortodontickým aparátem nebo fixní protetikou. [15] 3.1.2.3 Mezizubní kartáčky Mezizubní kartáčky jsou dnes již neodmyslitelně používaným prostředkem především v léčbě onemocnění parodontu, ale i v preventivní dentální hygieně. Jedním z nejhlavnějších predilekčních míst pro vznik zubního kazu jsou právě mezizubní prostory, které jsou u některých klientů mnohdy opomíjené. Žádná technika klasickým ručním zubním kartáčkem není schopná zajistit důkladné vyčištění těchto prostor, proto je používání mezizubních kartáčků nezbytné. Tyto kartáčky jsou vyráběny v několika velikostech a v širokém spektru barevných provedení. Velikost mezizubních prostor se měří pomocí IAP sondy, která je jiná u každého obchodního výrobce. Výběr kartáčků je vždy individualizován na konkrétního pacienta a konkrétní mezizubní prostor. Tudíž i jeden klient má zpravidla více mezizubních kartáčků. S výběrem vhodné velikosti by měl klientovi pomoci stomatolog nebo dentální hygienista. Příliš malá velikost kartáčku nevyčistí mezizubní prostor dostatečně, příliš velká velikost může poškozovat a traumatizovat parodont, není proto na místě určovat velikost mezizubního kartáčku odhadem. 3.1.2.4 Dentální nit Dentální nit je prostředek, který se používá pro vyčištění prostor, kde se klient nedostane s mezizubním kartáčkem (např. kontaktní plochy mezi zuby, stěsnané zuby, aj.). Pro kompletní vyčištění mezizubních prostor je vhodné používat zároveň mezizubní kartáčky. Dentální vlákna rozeznáváme voskované a nevoskované. Pro vyčištění protetických fixních aparátů se používá dentální vlákno uprostřed ztluštělé a s tuhou přední částí pro snadnější zavádění, tzv. super floss. 3.1.3 Chemické prostředky pro provádění dentální hygieny Do této skupiny řadíme především zubní pasty, ústní vody, žvýkačky a zubní gely. Nutno upozornit, že žádný z chemických doplňků není dostatečný bez použití mechanických prostředků! 15

3.1.3.1 Zubní pasty O významu zubní pasty se stále diskutuje. Často se udává, že zubní pasty nejsou nezbytné k důkladné ústní hygieně, ale při některých případech jako například citlivé zuby a gingivitis jsou specializované pasty doporučovány a zahrnuty do komplexní terapie. Zubní pasty obsahují v první řadě fluoridy. Množství fluoridů se odlišuje mezi jednotlivými výrobci zubních past a také u dospělého a dítěte. Jelikož děti mají tendenci pastu polykat, je u těchto past množství fluoridů nižší. Pasty s obsahem fluoridů pomáhají při reparaci a mineralizaci zubních tkání. Dále pasty obsahují pěnidla, zvláčňovadla, sladidla, aromatické látky, medikamentózní přísady, abraziva, Zubní pasty pomáhají snazšímu odstranění zubního plaku, leští zuby a mohou mít až brusný efekt. Zubní pasty jsou zároveň nosičem pro léčivé látky (např. látky s adstringentním účinkem nebo snižující citlivost dentinu). Pasty mají deodorační efekt, což je z jednoho úhlu pohledu bráno jako pozitivní vlastnost, ale negativní efekt spočívá v tom, že pacienti díky tomuto efektu mnohdy mají pocit vyčištěných zubů, i přes to, že nebyl plak odstraněn dostatečně. Bělící pasty obsahují zpravidla větší množství abraziv než pasty bez bělícího efektu, jejich princip spočívá v mikroabrazi skloviny, tudíž obrušují sklovinu, čímž dochází k nenávratné ztrátě skloviny, která už nemůže být nahrazena. Tyto pasty jsou neúčinné u pacientů, kde příčina diskolorace je vnitřní zabarvení. [25] Při dlouhodobém užívání se zpravidla sklovina stává náchylnější ke vzniku zubního kazu. [26] 3.1.3.2 Ústní voda Ústní vodu je vhodné používat vždy až ke konci čištění chrupu. Kromě lékařem indikovaných preparátů, které zpravidla nelze užívat trvale, nemají zásadní význam v ústní hygieně a jejich účinek je spíše jen deodorační. [21] 3.1.3.3 Gely a tablety pro indikaci zubního plaku Gely a tablety pro indikaci zubního plaku jsou prostředky pro objektivnější hodnocení účinnosti dentální hygieny. Používají se v ordinacích dentálních hygienistů, ale dají se zakoupit i pro domácí užívání a pro osobní kontrolu především u dětí. Při použití těchto preparátů se zubní plak obarví. Některé preparáty barevně odlišují starší (modrou barvou) a nový plak (červenou barvou). V příloze je přiložena fotografie při použití tohoto indikátoru a způsob zabarvení plaku. 3.1.3.4 Prostředky pro bělení zubů Každé bělení zubů by mělo být prodiskutováno se stomatologem. Je totiž nutno posoudit stav výplní a protetických prací, důvod diskolorace a nejvhodnější metodu, která by měla být prováděna pod dohledem zubního lékaře spolu se sledováním účinnosti léčby a vedlejšími účinky. [27] 16

Hlavními možnostmi, jak zubní tkáň vybělit je ordinační nebo domácí bělení, ale vždy pod dohledem lékaře nebo hygienistky. Nejčastějším způsobem bělení je použití oxidačního činidla, které proniká sklovinou a reaguje s látkami, které způsobili zabarvení. Dentální bělení nízkými koncentracemi bělícího gelu např. použití 10% karbamid peroxidu je zcela bezpečné. Bělení vyššími koncentracemi je bezpečné za předpokladu, že je provádí lékař podrobně propracovanou technikou specifikovanou výrobci. Přes to, u 70 % pacientů je nejčastější komplikací přecitlivělost zubů, která vhodnými opatřeními zpravidla brzy ustoupí. Před bělením je také možno proti citlivým zubům působit profylakticky např. aplikací fluoridových gelů apod. [27] Problém může nastat v případě, pakliže klient metodu bělení neprodiskutuje se svým lékařem. Řada volně prodejných prostředků nemá záruku bezpečnosti nebo účinnosti. Některé produkty obsahují kyseliny, které mohou naleptat a poškodit zuby. Některé mají jen velmi krátký efekt a zubní tkáň se vrátí do původního stavu. Často pak přinášejí neuspokojivé výsledky bělení. [27] O používání bělících zubních past je pojednáno v kapitole Zubní pasty. 3.1.4 Obecné zásady při čištění chrupu Platí zásada, že rozhodující je výsledek dosažené úrovně ústní hygieny. Čistění zubů by mělo být prováděno vždy po každém jídle obsahující sacharidy, což je velmi těžko zajistitelné a například po konzumaci ovoce, nebo ovocných džusů je okamžité čištění nevhodné. Bývá tedy pravidlem čištění ráno a večer před spaním. Po večerním čištění pak není vhodné konzumovat jakékoli potraviny kromě vody. Večerní čištění je nejdůležitější, protože v noci se plak vytváří nejvíce. [28] Za minimum se považuje doba 3 minuty čištění ráno a 5 minut večer. [10] Rozpětí 3 5 minut udává i Vurm [28]. Weber udává časovou náročnost pro odstranění plaku pro zručného pacienta 3-10 minut, pro méně zručného pak 4-15 minut. [3] 17

3.1.5 Metody čištění Způsobů správné metody čištění chrupu je několik. Vždy je nutné zhodnotit věk pacienta, stav dentice a parodontu a samozřejmě individuální odlišnosti týkající se např. schopnosti osvojení metody a manuální zručnosti. V zásadě platí, že vhodná technika je každá, která důkladně vyčistí chrup, a zároveň je šetrná vůči zubním a parodontálním tkáním. [16] Metody čištění jsou rozdělovány do hlavních čtyř skupin: [29] horizontální metody; metody s krouživými pohyby; metody stírací; metody vibrační. První dvě metody dnes již nejsou doporučovány, neboť docházelo k traumatizaci dásní a zubní sklovina byla příliš vybroušená. [29] Metody s krouživými pohyby jsou doporučovány u dětí, aby si zvykly na pravidelnost a systematiku. [3] Horizontální nebo krouživé pohyby jsou však indikovány u všech metod na čištění kousacích ploch. Nejvíce doporučované metody jsou dnes Bassova metoda, Stillmanova a modifikovaná Stillmanova metoda. V následujících odstavcích jsou podrobněji popsány. U každé metody je vhodné opakovat popsaný pohyb nejméně pětkrát v každém segmentu. Jeden segment by měl být tvořen přibližně dvěma až třemi zuby. 3.1.5.1 Horizontální metoda Vlákna se přiloží kolmo k povrchu zubů a provádí se horizontální pohyby sem a tam. Výhodou je snadná osvojitelnost, ale tato metoda je neefektivní, jelikož nevyčistí důkladně krčkové oblasti a může traumatizovat dáseň i zubní tkáň, až dokonce vytvořením klínovitých defektů, které mohou způsobovat zvýšenou citlivost. [3] 3.1.5.2 Metoda dle Foneho Spočívá v provádění krouživých pohybů zároveň na horní i dolní čelisti. Nevýhodou je opomenutí mezizubních výklenků a není vyčištěn gingivální sulkus. [3] 3.1.5.3 Bassova metoda Přiložení vláken kartáčku pod 45 o a provádění drobných vibrací v anterioposteriorním směru, kdy vlákna jsou stále v gingiválním sulku. Výhodou je efektivní odstranění supragingiválního i subgingiválního plaku. Je ale časově náročná a je riziko poranění gingivy při použití příliš velkého tlaku, nebo tvrdých vláken. Tato metoda může být indikována u pacientů se zdravým i nemocným parodontem. [30; 3] Technika se uplatňuje také u pacientů s mohutnou dásní. [30] 18

3.1.5.4 Cirkulární metoda Jde o částečnou modifikaci Bassovy metody, ale místo vibrací se provádějí velmi malé krouživé pohyby o průměru 2-4 mm. Je indikována u pacientů s nemocným parodontem. [10] 3.1.5.5 Stillmanova metoda Vlákna kartáčku jsou přikládána pod úhlem 45 o na dáseň a jsou vedeny vertikálním pohybem směrem od dásně k okluzní ploše. Výhodou je opět lehká osvojitelnost. Je to poměrně efektivní metoda, ale subgingivální plak není dostatečně odstraněn. [3] Je vhodná pro klienty s tenkou dásní. [30] Dříve byla doporučována pro zdraví i nemocný parodont, dnes se pro nemocný spíše nedoporučuje. [8] 3.1.5.6 Chartersova metoda Vlákna směřují pod úhlem 45 o k okluzi a posunují se směrem ke gingivě. Zde jsou pak lehce prováděny vibrační pohyby, kdy se vlákna dostávají do mezizubních prostor. Nevýhodou je obtížná osvojitelnost a časová náročnost. Je indikována u pacientů s onemocněním parodontu. 3.1.5.7 Modifikovaná Stillmanova metoda První fáze je identická s metodou dle Basse. Po ukončení čištění v sulku se otočí hlavička kartáčku ke žvýkacím plochám. [30] Výhodou je čistící účinek ve výklencích mezizubních prostor. Metoda je indikována u zdravého parodontu. [3] 3.1.5.8 Solo technika Technika při použití solo kartáčků spočívá v přiložení vláken kolmo proti plošce zubu, vlákna se poté rozevřou do malého vějíře, který se zaboří do gingivální sulku. Jsou zde prováděny jemné vibrační pohyby v celé krčkové oblasti. Postupně se čistí každý zub zvlášť na vnitřní i vnější straně. [20] 3.1.5.9 Technika čištění mezizubním kartáčkem Mezizubní kartáček se používá 1x denně po vyčištění chrupu klasickým kartáčkem. Zavádí se jemně, bez použití násilí, z vnější strany pod šikmým úhlem (drátek směřuje ke korunce zubu) do mezizubí bez zubní pasty (možno ale použít speciální gely k tomuto určené) a pilovitým pohybem se čistí aproximální stěny. [20] Tyto pohyby jsou opakovány přibližně 5x tam a zpět. [3] 19

3.1.5.10 Technika čištění mezizubním vláknem Mezizubní vlákno je doporučováno používat alespoň 1x denně. Lze ho užívat dvojím způsobem. Klasická metoda spočívá v použití přibližně 45-50 cm vlákna, které navineme na oba prostředníky a napneme 2-3 cm vlákna mezi ukazováky a palce. Druhá je metoda smyčky, kdy nám postačí přibližně 25 cm vlákna, které na konci zauzlíme za vytvoření smyčky a uchopíme zevnitř prsty obou rukou. Vlákno je vedeno do mezizubí pilovitým pohybem přes bod kontaktu. Po překonání tohoto bodu je napnutou nití zub obejmut v poddásňovém prostoru a plak stírán směrem ke korunce zubu, poté stejným způsobem je provedeno čištění druhého zubu. Při čištění mezizubním vláknem je nutno dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poranění gingivy. [10; 14; 3] 3.2 ŽIVOTOSPRÁVA A VÝŽIVA V SOUVISLOSTI S DENTÁLNÍ HYGIENOU 3.2.1 Vliv stravy Složení stravy má velký vliv na kazivost zubní tkáně. Strava bohatá na sacharidy (zvláště na snadno štěpitelnou glukózu a fruktózu), sladké nápoje, slazené ovocné šťávy, ulpívavá potrava, to vše výrazně zhoršuje podmínky pro udržení intaktního chrupu. Krátké přestávky nebo kontinuální přívod sladkých jídel či nápojů během celého dne mají rychle destruující účinek na zub. Tento režim vede ke tvorbě kyselin v plaku a trvalému poklesu ph pod hranici 4 a následnou demineralizaci skloviny. [9] Skladba potravy se uplatňuje zejména při vývoji tvrdých zubních tkání a při jejich mineralizaci. Chrup se vyvíjí již od 12. týdne nitroděložního vývoje a je tedy důležité klást důraz na složení stravy již u těhotné i kojící matky. Nevyvážená skladba může zvýšit afinitu ke vzniku zubních kazů tím, že neumožní optimální chemickou a strukturální přestavbu zubní tkáně. V době vývoje a mineralizace těchto tkání je nutný přísun zejména kalcia, fosforu a fluóru. [10] Riziko výskytu zubního kazu závisí také na formě, množství a frekvenci přijímaného sacharidu. Důležitou součástí racionální výživy je také příjem mléčných výrobků. I přes to, že obsahují pro chrup kariogenní laktózu, jsou doporučovány pro svůj obsah minerálů, kalcia, fosforu a proteinů. Tyto komponenty se považují za dostatečné k tomu, aby se vyloučil případný kariogenní potenciál laktózy. Požití sýrů zejména po sladkém jídle výrazně a rychle upravuje ph zubního povlaku směrem k normě. [10] Kauzální závislost cukrů (především sacharózy) k zubnímu kazu je zcela nediskutabilní, věnuje se stále větší pozornost tomu, jak ho z potravy vytěsnit a nahradit jinou složkou. Jsou tedy používána nekariogenní sladidla napomáhající k orálnímu zdraví. Nejznámější umělá sladidla jsou například Sorbitol, Aspartam, Sacharin a Xylitol, který zároveň stimuluje salivaci. [10] 20

Velmi diskutovaným tématem je také vliv čaje a kávy na zubní kaz. Bylo zjištěno, že konzumace neslazeného zeleného čaje a kávy má pozitivní vliv na vznik zubního kazu a to především bakteriostatických účinkem. [31] Na druhou stranu mohou tyto nápoje způsobovat pigmentové skvrny nebo změnu zabarvení zubů. Další negativně působící faktor je alkohol. Po požití alkoholu dochází k napětí žvýkacích svalů a k chorobnému svírání čelistí, kdy dochází k poruše zubní skloviny. [31] Fakt, že více zubních kazů se vyskytuje u alkoholiků, může být také spojen s tím, že tato vrstva obyvatel je spojována s životním stylem, který je značen nedostatečnou ústní hygienou. 3.2.1.1 Žvýkačky Pokud není možno si vyčistit zuby kartáčkem, mohou být použita pro zlepšení ústní hygieny žvýkačky bez cukru. Zpravidla jsou místo cukru používána jiná sladila jako Xylitol. Mechanismus účinku žvýkaček spočívá v tom, že zvyšují stimulaci slinné sekrece, podporují následně vyrovnání ph v ústech, neutralizaci kyselin a zpětnou mineralizaci skloviny. [20] Je nutno upozornit, že sebelepší žvýkačka nemůže nahradit zubní kartáček. 3.2.2 Kouření cigaret a jeho vliv na dutinu ústní Kouření na organismus působí v mnoha směrech. Co se týká dutiny ústní, tak ovlivňuje především ochrannou funkci slin, prokrvení sliznice a podporuje vznik zánětu gingivy. Zároveň také eliminuje krvácení z dásní, tudíž může zastřít varovné příznaky parodontitidy. Obecně platí, že kouření způsobuje zhoršené hojení tkáně, což může činit problém při uchycení implantátu, zhojení tkáně po extrakci a celkově horší odezvu při terapii zubního kazu a parodontopatií než u nekuřáka. V důsledku kouření také často dochází k řídnutí a úbytku kostní tkáně. U kuřáků je také vyšší riziko vzniku parodontitidy nebo karcinomu ústní sliznice. [32; 33] 21

3.3 APLIKACE FLUORIDŮ O pozitivní úloze fluoru v prevenci zubního kazu a zlepšení orálního zdraví není pochyb. Fluor se vyskytuje v přírodě i ve vodě, množství se odlišuje geografickou lokalizací. Fluor se mimo zuby vyskytuje v kostech, krvi, měkkých tkání a slinách. [28] Fluor přijímáme do organismu dvojím způsobem: [2] endogenním fluoridace pitné vody, soli, mléka, podávání fluoridových tablet, přijímání potravou; exogenní používáním zubních past, výplachů, gelů a ústních vod s fluoridem. Ještě před dvaceti lety byl obsah fluoru v ekosystémech a dietě velmi nízký. V poslední době se však trvale zvyšuje. Faktem je, že v současné době se názory na fluoridaci stávají kontroverzními. Děje se tak z důvodu výskytu případů fluorózy a předávkování fluorem. Větší riziko nastává u dětí, jelikož fluoridové pasty polykají a tím se zvyšuje množství fluoru v organismu, proto by měli být pro děti voleny pasty s nízkým obsahem fluoru. Pakliže děti, které polykají fluoridové pasty, zároveň používají další fluoridové preparáty (gely, tablety, fluridovanou vodu, ) může dojít k fluoróze, která se projevuje bílými křídovými až žluto-hnědavými zabarveními na zubech, křečemi nohou a nervozitou. [34] Dnes se také velmi diskutuje o neurotoxicitě a hepatotoxicitě fluoru, která může způsobovat zhoršování paměti, nesoustředěnost a osteosklerózu, dále i o souvislosti fluoru s Alzheimerovou chorobou nebo Downovým syndromem. [35] Potřebu suplementace fluoridy u dětí bychom tedy měli důkladně zhodnotit. [34] Při používání fluoridových preparátů je vždy vhodné dávkování upravit věku, váze a obsahu fluoridů v místní pitné vodě (tento údaj je zjistitelný v místní vodárně). Bylo také prokázáno, že preventivní užívání fluoridových tablet s NaF lze výrazně eliminovat poškození tvrdých zubních tkání po aplikaci tetracyklinových antibiotik. [28] 22

3.4 PREVENTIVNÍ PROHLÍDKY Preventivním prohlídkám u zubního lékaře se pokládá velký význam. Tyto prohlídky jsou hrazeny pojišťovnou v rozsahu, který udává vyhláška 70/2012 Sb. o preventivních prohlídkách konkrétněji v 6 Obsah a časové rozmezí zubní preventivní prohlídky. [36] Zubní lékař může podchytit onemocnění dentice a dásní a zabránit tak šíření onemocnění, dalším komplikacím a pomáhat zachovat zdravý chrup co nejdéle. S prvními pravidelnými preventivními prohlídkami je vhodné začít u dítěte v prvním roce života mezi šestým až dvanáctým měsícem, a nejen proto, že v tomto období se začíná prořezávat první dočasná dentice, ale také proto, aby si dítě na stomatologa zvyklo a nemělo hned první návštěvu spojenou s traumatizujícím zážitkem. Dále je vhodné navštěvovat stomatologa 2x za rok. Tyto prohlídky jsou v plné výši zpravidla hrazeny všemi zdravotními pojišťovnami. Kromě pravidelných prohlídek u zubního lékaře je vhodná návštěva dentální hygienistky. Náplň její práce je v prvé řadě preventivní, kdy motivuje a instruuje pacienta k vhodnému provádění domácí individualizované dentální hygieny a její zpětné kontroly efektivnosti metody, pečetění fisur a fluoridaci zubů. Léčebná činnost je zaměřena na odstraňování zubního kamene, ošetřování citlivých zubních krčků a stanovení léčebného plánu pacientům s parodontopatiemi. Dále provádí estetické zákroky jako bělení, depurace, pískování a aplikaci dentálních šperků. [37] 3.5 DALŠÍ METODY PREVENCE ZUBNÍHO KAZU K dalším metodám prevence zubního kazu je zařazeno zjišťování rizikových faktorů na vznik zubního kazu metodou monitorování bakterií způsobující kaz. V současné době za primární příčiny jsou považovány bakterie Streptoccocus Mutans. Jejich přítomnost nebo nepřítomnost je ukazatelem vysokého nebo nízkého sklonu ke kazivosti. Tyto bakterie jsou přenositelné z člověka na člověka, nejčastěji se tak děje z matky na dítě např. olizováním stejné lžičky. [28] K preventivním metodám také patří pečetění jamek a fisur na kousacích ploškách zubů. Na zubech s hlubokými fisurami ulpívá plak snadněji a jsou také hůře přístupné při čištění kartáčkem a očišťujícímu účinku slin a jsou tedy náchylnější ke vzniku zubního kazu. Pečetění spočívá v utěsnění těchto štěrbin speciálními materiály. 23

4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl č. 1: Zjistit informovanost žáků středních zdravotnických škol v oblasti péči o chrup. Očekávané výsledky: Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje informace z oblasti péče o chrup poskytované školou za nedostatečné. Předpokládám, že více než 75 % respondentů dokáže vyjmenovat alespoň tři metody k prevenci zubního kazu. Předpokládám, že více než 50 % respondentů nezná vlastnosti pro výběr vhodného zubního kartáčku. Předpokládám, že jako nejvhodnější metodu pro čištění chrupu uvede většina respondentů metodu dle Foneho. Cíl č. 2: Zjistit, jak respondenti provádí dentální hygienu v domácím prostředí. Očekávané výsledky: Předpokládám, že více než 50 % respondentů neužívá v domácí péči mezizubní kartáčky. Předpokládám, že nejčastější metoda čištění chrupu, kterou respondenti používají, bude horizontální metoda. Předpokládám, že více než 50 % respondentů si čistí chrup méně než 1 minutu. Cíl č. 3: Zjistit zda žáci provádí péči o chrup způsobem, který považují za vhodný. Očekávané výsledky: Předpokládám, že 100 % respondentů používá stejný manuální kartáček, který považují za nejefektivnější. Předpokládám, že alespoň 25 % respondentů používá jinou metodu čištění zubů, než tu, o které si myslí, že je nejvhodnější. 24

5 METODIKA Práce se zaměřuje na oblast péče o chrup u žáků středních zdravotnických škol oboru Zdravotnický asistent. Cílem bylo zjistit informovanost studentů v této problematice a jejich osobní postoj k provádění domácí dentální hygieny. Pro zjištění těchto informací byla zvolena dotazníková metoda. Před distribucí na středních školách bylo provedeno pilotní šetření se čtyřmi dotazníky pro ověření srozumitelnosti, které nebyly použity do statistického šetření. V pilotním šetření došlo k nejasnostem některých cizích termínů, které jsem zaměnila na více srozumitelné, vynechala jednu otázku, která se respondentům nejevila jako jednoznačná a došlo k úpravám po stránce grafického zpracování. Průzkum byl aplikován na žáky středních zdravotnických škol konkrétněji oboru Zdravotnický asistent třetího a čtvrtého ročníku. Průzkum byl proveden pomocí dotazníků, které byly rozdány na třech středních školách: SZŠ Jaselská; SZŠ a VOŠZ Zlín; SZŠ Šumperk. Nejdříve jsem požádala ředitele popř. zástupce ředitele o svolení dotazníkového šetření. Dotazníky jsem následně rozdala osobně ve třídách v třídnických hodinách po domluvě s třídními učiteli. Vždy jsem žáky poučila o pokynech při vyplňování dotazníku. Měla jsem zároveň možnost sledovat reakce žáků a objasnit jim některé nejasnosti. Dotazník je složen z dvaceti otázek (viz příloha), z nichž je 13 uzavřených, 6 polouzavřených, kdy měli respondenti možnost doplnit vlastní alternativní odpověď, a jedna otevřená otázka. V dotazníku je většina položek s možností jedné odpovědi, pouze v otázce č. 15 bylo možno zatrhnutí více odpovědí. Úvod dotazníku obsahuje oslovení respondentů, představení, téma šetření, postup k vyplnění a poděkování. Zde také respondenty upozorňuji na anonymitu celého šetření. První dvě otázky zjišťují, odkud mají respondenti informace a jestli je tato problematika zahrnuta ve výuce. Položky č. 34 mapují subjektivní hodnocení informovanosti v problematice a stavu chrupu žáků. Položky č. 5 14 zjišťují názory žáků na dobu a frekvenci čištění, definici parodontózy, období vhodné pro první stomatologickou prohlídku, možnosti prevence zubního kazu, dále pak zda respondentům krvácejí dásně, jestli někdy navštívili dentální hygienistku nebo informovali v této problematice jinou osobu. Položky č. 15 19 měli za cíl zjistit, jaké pomůcky pro dentální hygienu a metodu čištění respondenti používají. Poslední otázka zjišťovala, zda po vyplnění dotazníků respondenti změnili zájem o informace v oblasti péče o chrup. Data byla vyhodnocována pomocí programu Excel 2007 a tabulky byly vytvořeny v programu Word 2007. 25

6 ANALÝZA A VÝSLEDKY ZÍSKANÝCH DAT Respondentům bylo rozdáno celkem 158 dotazníků. Návratnost byla 100 %. Z celkového počtu vrácených dotazníků byly dva pro neúplné vyplnění vyřazeny. Tabulka 1: Zastoupení respondentů dle středních škol Zastoupení respondentů dle středních škol střední škola 3. ročník - abs. č. 4. ročník - abs. č. vyřazeno -celkem SZŠ Šumperk 26 26 1 53 SZŠ a VOŠZ Zlín 23 23 1 47 SZŠ Jaselská 31 27 0 58 celkem 80 76 2 158 SZŠ Šumperk 26 26 1 SZŠ a VOŠZ Zlín 23 23 1 SZŠ Jaselská 31 27 0 10 20 30 40 50 60 70 3. ročník 4. ročník Vyřazeno Graf 1: Zastoupení respondentů dle středních škol Graf znázorňuje rozdělení respondentů dle škol. Nejvíce dotazníků bylo sesbíráno na SZŠ Jaselské. V celkovém shrnutí je však zastoupení mezi školy a třídy přibližně stejné. 26

POLOŽKA Č. 1: NEJVÍCE INFORMACÍ V OBLASTI PÉČE O CHRUP JSTE ZÍSKAL/A OD/V: Tabulka 2: Zdroje získaných informací Zdroje získaných informací Informace získané od/v/z absolutní četnost relativní četnost rodiny 53 34,0% zubního lékaře 70 44,9% dentální hygienistky 5 3,2% základní škole 19 12,2% střední škole 7 4,5% ortodontistky 1 0,6% přátel 0 0,0% TV, internetu 1 0,6% celkem 156 100,0% 3% 12% 34% 1% 1% 4% 45% zubní lékař rodina základní škola dentální hygienistka střední škola ortodontistka TV, internet Graf 2: Zdroje získaných informací Položkou č. 1 jsem chtěla od respondentů zjistit primární zdroj informací v oblasti péče o chrup. V této otázce bylo povoleno zatrhnutí jen jedné odpovědi. Nejvíce informací dostávají respondenti do zubního lékaře (45 %), dále od rodiny (34 %) a v základní škole (12 %). Odpověď od přátel nebyla zvolena žádným respondentem. 27

POLOŽKA Č. 2: BYL/A JSTE INFORMOVÁNA V RÁMCI STUDIA V PROBLEMATICE PÉČE O CHRUP? Položka č. 2 Byl/a jste informován/a v rámci studia v problematice péče o chrup? byla koncipována tak, že při odpovědi ano následovala otázka Považujete informace poskytnuté v rámci studia za dostatečné?. Při zvolení odpovědi ne následovala otázka Uvítal/a byste, kdyby péče o chrup byla zahrnuta ve školní výuce?. Touto položkou jsem chtěla zjistit, zda je péče o chrup vyučována ve školách a jestli podané informace jsou dostatečné, nebo v případě, že informace nejsou ve školách poskytovány, tak zda o ně žáci mají zájem. Tabulka 3: Péče o chrup ve výuce Péče o chrup ve výuce možnosti absolutní četnost relativní četnost ano 132 84,6% ne 24 15,4% celkem 156 100,0% Téměř 85 % respondentů uvedlo, že problematika je zahrnuta ve výuce. Zbývajících 15 % zatrhli, že tato problematika v rámci studia nebyla probrána. Tabulka 4: Dostatečnost informací ve výuce Dostatečnost informací ve výuce možnosti absolutní četnost relativní četnost určitě ano 47 35,6% spíše ano 66 50,0% spíše ne 19 14,4% určitě ne 0 0,0% celkem 132 100,0% určitě ne 0 spíše ne 19 spíše ano 66 určitě ano 47 0 10 20 30 40 50 60 70 Graf 3: Dostatečnost informací ve výuce 28

Respondentů, kteří odpověděli, že v rámci jejich studia byla problematika probrána, bylo 132. Z tohoto počtu pak téměř 86 % udává, že tyto informace považuje za dostatečné. Za nedostatečné je považuje přibližně 14 % žáků. Tabulka 5: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky možnosti absolutní četnost relativní četnost určitě ano 12 50,0% spíše ano 7 29,2% spíše ne 4 16,7% určitě ne 1 4,2% celkem 24 100,0% určitě ne spíše ne spíše ano určitě ano 1 4 7 12 0 5 10 15 Graf 4: Vhodnost zahrnutí péče o chrup do výuky Respondentů, kteří udali, že ve výuce nebyla problematika probrána, je menšina (15,4 %). Přibližně 80 % z těchto dotazovaných by uvítalo, kdyby tato tématika byla zahrnuta ve školní výuce. 29

POLOŽKA Č. 3: JAK BYSTE POSOUDIL/A ÚROVEŇ VAŠICH ZNALOSTÍ V OBLASTI PÉČE O CHRUP? Položka č. 3 měla za účel zjistit, jak žáci subjektivně hodnotí svou úroveň znalostí v dané problematice. V této otázce byla zvolena pětistupňová škála a respondenti měli hodnotit známkou jako ve škole. Tabulka 6: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup úroveň absolutní četnost relativní četnost výborná 23 14,7% chvalitebná 78 50,0% dobrá 45 28,8% dostatečná 10 6,4% nedostatečná 0 0,0% celkem 156 100,0% nedostatečná 0 dostatečná 10 dobrá 45 chvalitebná 78 výborná 23 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 Graf 5: Úroveň znalostí v oblasti péče o chrup Nejvíce respondenti hodnotili svou úroveň jako chvalitebnou (50 %) a dobrou (28,8 %), nejméně pak výbornou (14,7 %) a dostatečnou (6,4 %). Nedostatečnou úroveň neoznačil žádný z respondentů. 30

POLOŽKA Č. 4: OHODNOŤTE STAV SVÉHO CHRUPU ZNÁMKOU JAKO VE ŠKOLE: Položkou č. 4 jsem chtěla zjistit, jak žáci posuzují stav svého chrupu. Použila jsem zde pětibodovou škálu. Tabulka 7: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků úroveň absolutní četnost relativní četnost výborná 18 11,5% chvalitebná 88 56,4% dobrá 46 29,5% dostatečná 4 2,6% nedostatečná 0 0,0% celkem 156 100,0% nedostatečná 0 dostatečná 4 dobrá 46 chvalitebná 88 výborná 18 0 20 40 60 80 100 Graf 6: Subjektivní hodnocení stavu chrupu ze stran žáků Nejvíce respondenti posuzovali stav svého chrupu na chvalitebné (56,4 %) a dobré úrovni (29,5 %), méně pak výborné (11,5 %) a dostatečné úrovni (2,6 %). Nedostatečnou úroveň neoznačil žádný respondent. 31

POLOŽKA Č. 5: CO JE TO PARODONTÓZA? Položka č. 5 zjišťovala, jak žáci definují parodontózu. Tabulka 8: Definice parodontózy Definice parodontózy možnosti absolutní četnost relativní četnost krvácení dásní 78 50,0% zánět dásní 49 31,4% onemocnění závěsného aparátu zubu 22 14,1% viklající zuby 7 4,5% celkem 156 100,0% 50% 14% 5% onemocnění závěsného aparátu zubu viklající zuby zánět dásní 31% krvácení dásní Graf 7: Definice parodontózy Nejčastějšími odpověďmi bylo krvácení dásní (50 %) a zánět dásní (31,4 %). Odpověď onemocnění závěsného aparátu zubu se vyskytovala u 14,1 % respondentů, viklající zuby udalo jen 4,5 % dotazovaných. 32

POLOŽKA Č. 6: KRVÁCÍ VÁM DÁSNĚ? Položka č. 6 Krvácí Vám dásně? zjišťovala, zda žákům krvácejí dásně a při jakých činnostech. Tabulka 9: Krvácení dásní Krvácení dásní možnosti abs. č. rel. č. ne, nikdy 69 44,2% ano, při čištění zubním kartáčkem 53 34,0% ano, při čištění mezizubním kartáčkem nebo nití 33 21,2% ano, spontánně 1 0,6% celkem 156 100,0% 21% 1% ne, nikdy 44% ano, při čištění zubním kartáčkem 34% ano, při čištění mezizubním kartáčkem nebo nití ano, spontánně Graf 8: Výskyt krvácení dásní Většině dotazovaným (44 %) dáseň nikdy nekrvácí. Dalších 34 % respondentů udává, že jim krvácí dásně při čištění zubním kartáčkem, 21 % při použití mezizubních kartáčků nebo dentálního vlákna. Pouze jeden respondent uvedl spontánní krvácení dásní. 33

POLOŽKY Č. 7 A 8: JAK DLOUHO BY SE CHRUP MĚL ČISTIT? JAK DLOUHO SI ČISTÍTE CHRUP? Položky č. 7 a 8 v dotazníku měly za účel zjistit, jak studenti pohlíží na čas věnovaný čištění chrupu. Položka č. 7 se zabývala, jak si žáci myslí, že by se měl chrup dlouho čistit, položka č. 8, jak dlouho si žáci chrup skutečně čistí. Na první pohled jsou znatelné nepoměry mezi tím, co si žáci myslí, že je správné a tím, jak sami hygienu provádí. Tabulka 10: Délka čištění chrupu Délka čištění chrupu možnosti je doporučováno je prováděno žáky abs. č. rel. č. abs. č. rel. č. méné než 1 minutu 2 1,3% 10 6,4% 1-3 minuty 62 39,7% 109 69,9% 3-5 minut 83 53,2% 35 22,4% více než 5 minut 8 5,1% 2 1,3% na době čištění tolik nezáleží 1 0,6% 0 0,0% celkem 156 100,0% 156 100,0% je doporučováno je prováděno na době čištění nezáleží 1 0 více než 5 minut 2 8 3-5 minut 1-3 minuty méně než 1 minutu 2 10 35 62 83 109 0 20 40 60 80 100 120 Graf 9: Délka čištění chrupu Žáci si nejčastěji mysleli, že chrup je vhodné čistit 3-5 minut (53,2 %) a 1-3 minuty (39,7 %). V menšině byly zastoupeny odpovědi méně než 1 minutu (1,3 %), více než 5 minut (5,1 %). Odpověď na době čištění tolik nezáleží zvolil pouze jeden respondent. Žáci si nejvíce čistí chrup 1-3 minut (69,9 %). Méně než 1 minutu si čistí 6,4 % respondentů, 3-5 minut pak 22,4 %. Více než 5 minut bylo zvoleno pouze u 1,3 % dotazovaných. 34

POLOŽKY Č. 9 A 10: JAK ČASTO BY SE MĚL CHRUP ČISTIT? JAK ČASTO SI ČISTÍTE CHRUP? Položky č. 8 a 9 měly za účel zjistit, jak často by se měl chrup čistit a jak často čištění realizují žáci. Opět je zde nepoměr mezi tím, co si žáci myslí, že je správné a tím, jak hygienu skutečně provádí. Tabulka 11: Frekvence čištění chrupu Frekvence čištění chrupu možnosti je doporučováno je prováděno žáky abs. č. rel. č. abs. č. rel. č. po každém jídle 82 52,6% 3 1,9% více než 2x denně 26 16,7% 39 25,0% 2x denně 48 30,8% 106 67,9% 1x denně 0 0,0% 8 5,1% občas (méně než 1x denně) 0 0,0% 0 0,0% nikdy 0 0,0% 0 0,0% celkem 156 100,0% 156 100,0% je doporučováno je prováděno nikdy občas (méně než 1x denně) 1x denně 2x denně více než 2x denně 0 0 0 0 0 8 26 39 48 106 po každém jídle 3 0 20 40 60 80 100 120 82 Graf 10: Frekvence čištění chrupu Žáci si nejčastěji mysleli, že chrup je vhodné čistit po každém jídle (52,6 %) a 2x denně (30,8 %). Odpověď více než 2x denně byla zatrhnuta u 16,7 % respondentů. Žáci si nejvíce čistí chrup 2x denně (67,9 %), po každém jídle pouze 1,9 % dotazovaných. Čtvrtina žáků si chrup čistí více než 2x denně, jednou denně udává 5,1 % respondentů. U obou položek nebyly žádným respondentem zvoleny odpovědi občas a nikdy. 35

POLOŽKA Č. 11: NAVŠTÍVIL/A JSTE NĚKDY DENTÁLNÍHO HYGIENISTU / DENTÁLNÍ HYGIENISTKU? Tato položka měla za účel zjistit, zda žáci podstoupili návštěvu dentální hygienistky / dentálního hygienisty. Tabulka 12: Návštěva dentální hygienistky Návštěva dentální hygienistky možnosti absolutní četnost relativní četnost ne, nikdy 112 71,8% ještě ne, ale jsem objednán/a 2 1,3% ano, jednou 14 9,0% ano, pravidelně 28 17,9% celkem 156 100,0% 18% ne, nikdy 1% 9% 72% ještě ne, ale jsem objednán/a ano, jednou ano, pravidelně Graf 11: Návštěva dentální hygienistky Většina (71,8 %) tohoto specialistu nikdy nenavštívila. Pravidelně ho navštěvuje 17,9 % žáků, jednou pak 9 % dotazovaných. Pouze dva žáci zvolili odpověď ještě ne, ale jsem objednán/a. 36

POLOŽKA Č. 12: INFORMOVAL/A JSTE NĚKDY PACIENTA, SVÉHO PŘÍBUZNÉHO NEBO KAMARÁDA V PROBLEMATICE PÉČE O CHRUP? Položka č. 12 zjišťovala, jestli žáci někdy edukovali jinou osobu (např. příbuzného, pacienta, kamaráda, ) v této problematice. Tabulka 13: Edukace jiné osoby v oblasti péče o chrup Edukace jiné osoby v péči o chrup možnosti absolutní četnost relativní četnost ano 52 33,3% ne 104 66,7% celkem 156 100,0% Většina (66,7 %) žáků nikdy jinou osobu needukovala, zbylých 33,3 % dotazovaných už někdy ano. POLOŽKA Č. 13: VYPIŠTE PROSÍM ALESPOŇ 3 ZPŮSOBY, JAK JE MOŽNO PŘEDCHÁZET VZNIKU ZUBNÍHO KAZU: Položka č. 13 byla otevřená, kdy jsem požadovala od respondentů vypsat způsoby, jak je možno předcházet vzniku zubního kazu. Při zpracování jsem postupovala tak, že každou odpověď jsem zařadila vždy pod určitou sekci. Oblastí bylo celkem šest dentální hygiena, životospráva, výživa, fluoridy, prevence a jiné. 37

Tabulka 14: Výčet způsobů prevence proti zubnímu kazu Prevence vzniku zubního kazu - výčet metod OBLAST ZPŮSOB PREVENCE abs. č. rel. č. dentální hygiena pravidelné a důkladné čištění chrupu 151 96,8% volba vhodné techniky 13 8,3% interdentální pomůcky 33 21,2% ústní voda 40 25,6% zvolení vhodných přípravků a pomůcek 8 5,1% používání žvýkaček 11 7,1% životospráva nekouřit 12 7,7% výživa příjem vápníku 1 0,6% omezit sladké potraviny a nápoje 100 64,1% omezit kávu a čaj 5 3,2% vyhýbat se alkoholu 2 1,3% vyhýbat se horkým jídlům 1 0,6% fluoridy přípravky na péči o zubní sklovinu 4 2,6% prevence prohlídky u stomatologa 70 44,9% prohlídky u dentální hygienistky 2 1,3% jiné vliv genetiky 1 0,6% Tabulka Výčet způsobů prevence proti zubnímu kazu znázorňuje zařazení jednotlivých metod prevence pod konkrétní oblast a četnost respondentů. Relativní četnost vyjadřuje, kolik procent z celkového počtu respondentů uvedlo určitou odpověď. Nejčastěji uváděné metody - pravidelné a důkladné čištění chrupu (96,8 %), omezení sladkých potravin a nápojů (64,1 %) a pravidelné kontroly u stomatologa (44,9 %). Přibližně čtvrtina dotazovaných uvedla také používání ústní vody a 7,1 % žáků žvýkání žvýkaček. Byly také uváděny argumenty, které při prevenci zubního kazu nehrají zásadní roli např. vyhýbání se horkým jídlům a vliv genetiky. Přibližně 3 % respondentů považuje konzumaci kávy a čaje za faktor zvyšující tvorbu zubního kazu. Tabulka 15: Prevence zubního kazu - získané body Prevence zubního kazu - získané body získané body absolutní četnost relativní četnost 0 2 1,3% 1 22 14,1% 2 77 49,4% 3 55 35,3% 3 a více 0 0,0% celkem 156 100,0% 38

Získané body 35% 0% 1% 14% 50% 0 bodů 1 bod 2 body 3 body 3 a více bodů Graf 12: Získané body V tabulce Získané body je uvedeno, kolik bodů žáci v této otázce získali. Jeden bod značí, že žák vypsal jeden či více způsobů vhodné prevence v jedné oblasti. Za jednu oblast bylo možné získat pouze jeden bod. Maximálně bylo možné obdržet šest bodů. Tři body získalo 35,3 % respondentů, dva body téměř polovina dotazovaných. Zbývající žáci získali jeden a méně bodů. POLOŽKA Č. 14: KDY JE VHODNÉ ZAČÍT U DÍTĚTE S PREVENTIVNÍMI STOMATOLOGICKÝMI PROHLÍDKAMI? Položka č. 14 měla za úkol zjistit, jestli žáci vědí, kdy je vhodné začít s dítětem chodit na preventivní prohlídky. Tabulka 16: Doba první stomatologické prohlídky Doba první stomatologické prohlídky možnosti absolutní četnost relativní četnost po ukončení šestinedělí 4 2,6% mezi 6 12. měsícem věku dítěte 25 16,0% 1 3. rok věku dítěte 78 50,0% po ukončení batolecího věku 26 16,7% při prořezání prvních stálých zubů 23 14,7% celkem 156 100,0% Nejvíce respondentů si myslelo, že je vhodné začít s prohlídkami v 1 3. roce věku dítěte. Pouze 2,6 % zvolilo možnost po ukončení šestinedělí. Správnou odpověď mezi 6 12. měsícem věku dítěte zvolilo pouze 16 % respondentů. Přibližně stejné zastoupení respondentů měly i odpovědi po ukončení batolecího věku a při prořezání prvních stálých zubů. 39

POLOŽKA Č. 15: VYBERTE PROSTŘEDKY, KTERÉ PRAVIDELNĚ VYUŽÍVÁTE V PÉČI O CHRUP Položka č. 15 zjišťovala, které prostředky a pomůcky používají žáci při pravidelné hygieně. Otázka byla formou mnohočetného výběru a respondenti měli možnost doplnit i přípravky, které nebyly uvedeny v nabídce prostřednictvím odpovědi jiné. Četnosti v tabulce uvádějí množství respondentů, kteří zvolili danou odpověď. Tabulka 17: Používané pomůcky k dentální hygieně Používané pomůcky k dentální hygieně Pomůcky abs. četnost rel. četnost klasický zubní kartáček 150 96,20% elektrický zubní kartáček 13 8,30% mezizubní kartáčky 55 35,30% zubní nit 55 35,30% zubní pasta 145 92,90% ústní voda 121 77,60% ústní sprcha 3 1,90% fluoridové gely 4 2,60% škrabka na jazyk (na kartáčku) 59 37,80% škrabka na jazyk (samostatná) 2 1,30% solo kartáček 8 5,10% soda 2 1,30% přípravky na bělení 2 1,30% vosk 1 0,60% vosk přípravky na bělení soda fluoridové gely škrabka na jazyk (samostatná) škrabka na jazyk (na kartáčku) ústní sprcha ústní voda zubní nit zubní pasta mezizubní kartáčky solo kartáček elektrický zubní kartáček klasický zubní kartáček 0,6% 1,3% 1,3% 2,6% 1,3% 1,9% 5,1% 8,3% Graf 13: Pomůcky používané k dentální hygieně 37,8% 35,3% 35,3% 77,6% 92,9% 96,2% 0,0% 20,0% 40,0% 60,0% 80,0% 100,0% 40

Všichni žáci používají zubní kartáček. Někteří pouze klasický, jiní elektrický a část dotazovaných používá elektrický i klasický kartáček zároveň. Klasický zubní kartáček používá přibližně 96 % žáků. Druhá nejčastější odpověď bylo používání zubní pasty u 93 % dotazovaných. Přibližně 78 % žáků zatrhlo pravidelné používání ústní vody. Čištění mezizubních prostor prostřednictvím mezizubních kartáčků realizuje 35,3 % respondentů. Stejné procentuální zastoupení žáků používá dentální vlákno. Téměř 40 % žáků používá škrabku na jazyk, která je umístěná na kartáčku. Ústní sprchu, fluoridové gely, solo kartáčky, přípravky na bělení, samostatnou škrabku na jazyk, sodu nebo vosk používá méně než 6 % dotazovaných. POLOŽKA Č. 16: VYBERTE VLASTNOSTI MANUÁLNÍHO KARTÁČKU, KTERÝ JE PRO ČIŠTĚNÍ ZUBŮ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ: Otázka č. 16 měla za cíl zjistit, jaké parametry kartáčku považují respondenti za nejvhodnější. Tato otázka byla koncipována tak, že respondenti zatrhli jednu možnost v každé sekci. Těchto sekcí bylo dohromady šest (tvrdost vláken, hustota vláken, gumové prvky, zastřižení vláken, tvar rukojeti, délka hlavice). Každá sekce byla vyhodnocena samostatně. Ve vyhodnocení jsem sloučila některé možnosti v oblasti tvrdost vláken. Možnosti velmi tvrdá vlákna a tvrdá vlákna byly sloučeny do položky tvrdá vlákna. Položky měkká vlákna a velmi měkká vlákna jsem spojila do možnosti měkká vlákna. Nutno připomenout, že nejvhodnější kartáček má parametry: měkká vlákna, velký počet vláken, nepřítomnost gumových prvků, rovné zastřižení, délka hlavice do 2,5 cm a na tvaru rukojeti nezáleží. 41

Tabulka 18: Vlastnosti manuálního kartáčku Vlastnosti manuálního kartáčku TVRDOST VLÁKEN absolutní četnost relativní četnost tvrdá 11 7,1% středně tvrdá 76 48,7% měkká 68 43,6% na tomto údaji nazáleží 1 0,6% celkem 156 100,0% POČET ŠTĚTIN absolutní četnost relativní četnost velký 120 76,9% střední 31 19,9% malý 5 3,2% na tomto údaji nazáleží 0 0,0% celkem 156 100,0% RUKOJEŤ absolutní četnost relativní četnost rovná 52 33,3% zahnutá 42 26,9% do tvaru ruky 1 0,6% na tomto údaji nazáleží 61 39,1% celkem 156 100,0% DÉLKA PRACOVNÍ PLOCHY absolutní četnost relativní četnost 3,6 cm a více 14 9,0% 2,6-3,5 mm 79 50,6% do 2,5 cm 48 30,8% na tomto údaji nazáleží 15 9,6% celkem 156 100,0% PŘÍTOMNOST GUMOVÝCH PRVKŮ absolutní četnost relativní četnost s prvky 66 42,3% bez prvků 52 33,3% na tomto údaji nazáleží 38 24,4% celkem 156 100,0% PROFIL VLÁKEN (ZASTŘIŽENÍ) absolutní četnost relativní četnost současně kratší i delší vlákna 45 28,8% rovné zastřižení 82 52,6% zkřížená vlákna 4 2,6% stupňovité zastřižení 16 10,3% zaoblené zastřižení 5 3,2% na tomto údaji nazáleží 4 2,6% celkem 156 100,0% V sekci tvrdost vláken byli nejčastějšími odpověďmi středně tvrdá (48,7 %) a měkká vlákna (43,6 %). Nejvíce žáci také volili velký počet vláken na hlavici (76,9 %), střední počet pak téměř 20 % respondentů. V sekci rukojeť nejvíce respondentů zvolilo odpověď na tvaru rukojeti nezáleží (téměř 40 % žáků). Délku pracovní plochy žáci nejčastěji volili 2,6 3,5 cm (50,6 %) a možnost do 2,5 cm byla volena pouze u 30,8 % respondentů. Rovné zastřižení vláken uvedla většina dotazovaných (52,6 %). 42

Tabulka 19: Parametry vhodného kartáčku Parametry vhodného kartáčku získané body absolutní četnost relativní četnost 0 bodů 20 12,8% 1 bod 33 21,2% 2 body 29 18,6% 3 body 33 21,2% 4 body 26 16,7% 5 bodů 15 9,6% celkem 156 100,0% 10% 13% 0 bodů 17% 21% 18% 21% 1 bod 2 body 3 body 4 body 5 bodů Graf 14: Získané body za výběr vhodného kartáčku Dále jsem hodnotila, kolik žáků zná správné parametry kartáčku. Zvolila jsem metodu, kdy jsem za správnou odpověď přidělila jeden bod. Při tomto hodnocení jsem se zaměřila pouze na stěžejních pět sekcí (tvrdost a hustota vláken, gumové prvky, zastřižení a délka hlavice). Bylo tedy možno získat maximálně pět bodů. Tohoto skóre dosáhlo pouze 9,6 % respondentů, 16,7 % dotazovaných získalo 4 body a zbývajících 73,7 % žáků získalo 3 a méně bodů. Tabulka 20: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní Závislost volby kartáčku a krvácení dásní získané body za vhodnost kartáčku absolutní četnost relativní četnost 0 bodů 6 17,1% 1 bod 4 11,4% 2 body 7 20,0% 3 body 7 20,0% 4 body 8 22,9% 5 bodů 3 8,6% celkem 35 100,0% 43

23% 9% 20% 17% 20% 11% 0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body 5 bodů Graf 15: Závislost volby kartáčku a krvácení dásní Také jsem vytvořila tabulku Závislost volby kartáčku a krvácení dásní, která znázorňuje vztah mezi použitým kartáčkem a krvácení dásní. Při tomto hodnocení jsem zahrnula pouze žáky, kteří používají stejný kartáček, který považují za nejvhodnější (viz položka č. 17) a kterým zároveň krvácejí dásně při použití klasického zubního kartáčku nebo jim krvácejí dásně spontánně. V tomto zkoumaném vzorku bylo 35 respondentů. Pro posouzení vhodnosti kartáčku jsem opět použila bodové ohodnocení, kdy 5 bodů značí kartáček nejvhodnějších parametrů. I přes to, že je zkoumaný vzorek složen z nízkého počtu dotazovaných, je zřetelné, že krvácení dásní se vyskytuje častěji u respondentů, kteří nepoužívají vhodný kartáček. Žáků, kteří používají kartáček o vhodných parametrech, je menšina (9 %). POLOŽKA Č. 17: KARTÁČEK, KTERÝ POUŽÍVÁTE, SPLŇUJE STEJNÁ KRITÉRIA, KTERÁ JSTE UVEDL/A V OTÁZCE Č. 16? Položka č. 17 zjišťovala, zda žáci používají stejný kartáček, který považují za nejvhodnější dle kritérií, které uvedli v otázce č. 16. Tabulka 21: Používání stejného kartáčku Používání stejného kartáčku možnosti absolutní četnost relativní četnost ano, používám stejný 110 70,5% ne, používám jiný 46 29,5% celkem 156 100,0% Většina (přibližně 70 %) žáků používá stejný kartáček, který považují za vhodný. Jiný kartáček používá téměř 30 % respondentů. 44

POLOŽKA Č. 18: JAKÁ METODA ČIŠTĚNÍ CHRUPU JE PODLE VÁS NEJVHODNĚJŠÍ PRO ZDRAVÝ CHRUP? Tato položka zjišťovala, kterou metodu čištění chrupu považují žáci za nejvhodnější. V této otázce bylo možno zatrhnout jednu odpověď, avšak někteří žáci zvolili více možností. Při zpracování do tabulky jsem tyto mnohočetné odpovědi zařadila pod možnost kombinace 2-3 metod nebo kombinace všech uvedených metod. Tabulka 22: Nejvhodnější technika čištění chrupu Nejvhodnější technika čištění chrupu Technika čištění absolutní četnost relativní četnost Horizontální metoda 7 4,5% Stillmanova metoda 31 19,9% Bassova metoda 8 5,1% metoda dle Foneho 77 49,4% cirkulární metoda 23 14,7% Chartersova metoda 1 0,6% modifikovaná Stillmanova metoda 1 0,6% kombinací 2-3 metod 5 3,2% kombinace všech uvedených metod 3 1,9% celkem 156 100,0% Horizontální metoda 1% 3% 2% 1% 4% Stillmanova metoda 15% 20% 5% Bassova metoda metoda dle Foneho cirkulární metoda 49% Chartersova metoda modifikovaná Stillmanova metoda kombinace 2-3 metod kombinace všech uvedených metod Graf 16: Nejvhodnější technika čištění chrupu Většina (49,4 %) respondentů uvedla jako nejvhodnější metodu dle Foneho. Dalších 20 % dotazovaných propagovalo Stillmanovu metodu a cirkulární metodu zvolilo téměř 15 % dotazovaných. V této položce byly zastoupeny všechny možnosti (viz tabulka Nejvhodnější technika čištění chrupu ). 45

Tabulka 23: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky metoda absolutní četnost relativní četnost Bassova metoda 6 14,3% cirkulární metoda 6 14,3% metoda dle Foneho 20 47,6% Stillmanova metoda 10 23,8% celkem 42 100,0% 24% 14% Bassova metoda 14% cirkulární metoda 48% metoda dle Foneho Stillmanova metoda Graf 17: Výběr metody čištění v závislosti na návštěvě dentální hygienistky Při zpracování položky č. 18 jsem zvolila ještě graf vyjadřující vztah mezi návštěvou dentální hygienistky a vhodnou metodou čištění chrupu. Pro zpracování jsem zvolila žáky, kteří dentální hygienistku navštívili alespoň jednou nebo jí navštěvují pravidelně. Tento vzorek obsahoval 42 respondentů. U těchto respondentů byly zastoupeny pouze čtyři metody. Nejvíce byla volena Foneho metoda (47,6 %), Stillmanova metoda (23,8 %), Bassova a cirkulární metoda po 14,3 %. 46