âasopis MEZINÁRODNÍHO SDRUÎENÍ bfiezen 2006

34 âasopis MEZINÁRODNÍHO SDRUÎENÍ bfiezen 2006 Rozhovor s Ing. Janem Horníãkem - strana 6 Rozhovor s Gaby Flatow - strana 7 Pfiemysl Sobotka a Marta Kottová v Senátu - strana 2 Petr Pithart v Senátu 27. ledna - strana 3 Prohlá ení Terezínské iniciativy - strana 5 Nové podmínky pro poskytování finanãní pomoci obûtem perzekuce - strana 14 Památník Terezín v minulém roce - strana 17 Institut TI v roce 2005 - strana 18 Pozvánka na snûm TI - strana 20

strana 2 SLAVNOSTNÍ SHROMÁÎDùNÍ V SENÁTU PâR bfiezen 2006 27. LEDEN - DEN PAMÁTKY OBùTÍ HOLOCAUSTU A P EDCHÁZENÍ ZLOâINÒM PROTI LIDSKOSTI Dne 27. ledna t.r. se poprvé od uzákonûní Dne památky obûtí holocaustu a pfiedcházení zloãinûm proti lidskosti se lo v budovû Senátu PâR slavnostní shromáïdûní k uctûní tohoto v znamného dne. Pfiítomné b valé vûznû pozdravili pfiedstavitelé ministerstev kultury, obrany a zahraniãí, Federace Ïidovsk ch náboïensk ch obcí, Îidovské obce v Praze a dal ích organizací. Senátofii pfieru ili svá jednání a pfii li mezi pozvané do Rytífiského sálu. Hlavní projevy pfiednesli pfiedseda Senátu Pfiemysl Sobotka a jeho místopfiedseda Petr Pithart. Následovala vystoupení b val ch vûzàû Roberta Bartka a Anny Hyndrákové, která zaujala sv m neobyãejnû pûsobiv m vyprávûním. Romské obûti holocaustu pfiipomnûl jejich zástupce âenûk RÛÏiãka. Pfiítomní také pozornû vyslechli moudrá slova senátora kníïete Karla Schwarzenberga. Slavnostní zasedání bylo zakonãeno koncertem znám ch umûlcû Jifiího Ho ka a jeho dcery Dominiky. ZÁ TITA Projev pfiedsedy Senátu PâR Pfiemysla Sobotky na slavnostním shromáïdûní u pfiíleïitosti Dne památky obûtí holocaustu a pfiedcházení zloãinûm proti lidskosti. Senát, Rytífisk sál, 27. ledna 2006. Se li jsme se zde v Senátu Parlamentu âeské republiky, abychom si pfiipomnûli datum 27. ledna, které se stalo jiï pfied mnoha lety pietním dnem obûtí holocaustu a politick ch vûzàû druhé svûtové války, kdy za základ tohoto v roãí bylo vzato datum osvobození nacistického vyhlazovacího koncentraãního tábora Osvûtim. Tato hrûzná továrna na smrt je po desítky let místem, které nav tûvují lidé z celého svûta, aby s pohnutím vidûli, k jak m obludn m zloãinûm mohou ãlovûka dovést nenávistné ideologie typu nacismu a antisemitismu. I v na í vlasti mûïeme nav tívit místa, která jsou hofik m mementem této smutné historie. KaÏd normální a jen trochu historie znal ãlovûk stojí zdrcen v Terezínû u památníku obûtí holocaustu pfied terezínskou Malou pevností. KaÏd m slu n m a soudn m ãlovûkem otfiese náv tûva praïské Pinkasovy synagogy, kdyï prochází kolem desetitisícû jmen ãesk ch a moravsk ch ÎidÛ, ktefií se stali, stejnû jako miliony jejich bratfií a sester po celé Evropû obûtí nacistického fanatismu. S pohnutím musím myslet na tyto obûtí a s úctou potom stát zde pfied tûmi z vás, ktefií tímto peklem pro li a jsou dodnes Ïivou v zvou pro to, abychom k temn m kapitolám na í evropské historie nebyli lhostejní. KdyÏ konãila druhá svûtová válka, sliboval si cel civilizovan svût, Ïe jiï nikdy nedopustí, aby se nûco tak stra ného jako holocaust opakovalo. Proto mûlo a stále má smysl si hrûzy holocaustu pfiipomínat, pfiestoïe zprvu málokdo pochyboval, Ïe bude moïné ve stínu milionû mrtv ch holocaust v budoucnosti jak mkoliv zpûsobem znevaïovat. Nemohu proto v Ïádném pfiípadû souhlasit s bagatelizováním holocaustu, kdyï se dává do jedné roviny utrpení ÎidÛ za druhé svûtové války s pováleãn m odsunem NûmcÛ z ãeského pohraniãí. Tyto události jsou nesrovnatelné, zakr vají historické souvislosti, smû ují pfiíãiny s následky, a ve sv ch dûsledcích v zájmu krátkozrak ch politick ch cílû nevkusnû zneuïívají památku obûtí holocaustu. BohuÏel existují i nebezpeãnûj í jevy. Primitivní zlostn antisemitismus opût Ïiví rasistické pfiedsudky napfiíã tímto svûtem od Teheránu aï po sotva zletilé skinheady v Praze, DráÏìanech ãi Lond nû. Tato zá È vede stále ãastûji k extremistick m projevûm a cynickému popírání historie holocaustu. Dnes se ov em tito lidé ne títí dovolávat se svobody slova, aãkoliv sami by ji v pfiípadû své vlády nikdy nedopfiáli druh m. V tom jsou si vyznavaãi totalitních ideologií od nacistû aï tfieba po komunisty úïasnû podobní. Nezb vá, neï opût burcovat v echny slu né lidi k aktivnímu odporu proti v em formám zla a demagogie, které se staví proti základním principûm humanismu a demokracie. I z mal ch a zdánlivû marginálních projevû obhroublosti a netolerance k názorûm a Ïivotu druh ch mûïe vyrûst zlo do katastrofálních rozmûrû. Mûjme to proto vïdy na pamûti. Foto: archiv Senátu PâR

bfiezen 2006 SLAVNOSTNÍ SHROMÁÎDùNÍ V SENÁTU PâR strana 3 Foto: Milan Kalina PROJEV PETRA PITHARTA, 1. místopfiedsedy Senátu PâR Se li jsme se tu dnes v tomto sále potfietí: teprve podruhé za dobu, kdy je uï i v ãesk ch kalendáfiích 27. leden oznaãen jako V znamn den: Den památky obûtí holocaustu a pfiedcházení zloãinûm proti lidskosti. O ãem to svûdãí? Proã aï po tolika desetiletích pocítili lidé, a to nejen u nás, potfiebu pfiipomínat si den, kdy byl pfied jedena- edesáti lety osvobozen vyhlazovací tábor Osvûtim, také oficiálnû? Není to jen proto, Ïe pfiirozenû ub vá lidí, ktefií pfieïili holocaust, a Ïe tedy Ïivé vzpomínky vybledají. Naopak, o holocaustu se v posledních letech mluví ãastûji neï dfiíve. Mluví a pí e se v ak o tomto nejhlub ím pádu lidskosti ãastûji proto, Ïe v ude na svûtû pfiib vá také hlasû, které zpochybàují ãi popírají, Ïe se stalo, co se stalo. Hnutí popíraãû holocaustu nabírá na síle. Nejen v cizích zemích, ale i u nás. Populární pseudohistorik David Irving je v rakouském vazebním vûzení, ale broïuru Osvûtim - fakta versus fikce, kterou sepsal jist Rudolf Seidl, rozesílá po na ich kolách jak si zdej í Národní vzdûlávací institut. Seznam jmen tzv. historick ch revizionistû doma i ve svûtû by byl velmi dlouh, letos jistû mnohem del í neï pfied deseti lety. Pozor, revizionistûm nejde o jiná fakta, tfieba o to, Ïe zavraïdûn ch bylo ménû. Jde jim o to, aby mohli tvrdit, Ïe holocaust si Îidé zlovolnû vymysleli. Îe nejsou obûèmi nacionálního socialismu, naopak, Ïe oni jsou vinni za následky druhé svûtové války. Opût chtûjí dokázat, Ïe za v ím je nikoli omyl, dejme tomu pfiehánûní, ale celosvûtové spiknutí ÎidÛ. Tento tzv. revizionismus nemá s historiografií nic spoleãného, je to opût star antisemitismus, jakkoli se dnes tváfií vûdecky. Protokoly siónsk ch mudrcû v nejnovûj ím balení. Cílem nenávisti jsou stále ménû ãasto jednotliví Îidé a stále ãastûji nûco jako kolektivní Îid, stát Izrael. Îidovsk stát. A mnozí lidé dnes, zejména frustrovaní a dezorientovaní lidé, a takov ch, díky povrchním médiím pfiib vá, chtûjí sly et o spiknutích, o tom, Ïe v echno je jinak, Ïe v ím h bou za scénou spiklenci. Îe oni, tedy pouzí diváci, kibicové, ktefií nehnou prstem, dûlají jen dobfie, kdyï pro nic ani proti niãemu nehnou prstem a jen kibicují, protoïe v echno je pfiece domluveno, prodáno, zrazeno uï dávno pfiedem. Takoví lidé naslouchají i mnoha jin m nesmyslûm, na pováïenou v ak je, Ïe spiknutí právû ÎidÛ je pro nû nûco povûdomého, co v ichni tak nûjak uï znají, nûco, co tu uï bylo, a není tedy pfiece moïné, aby na tom nebyl aspoà kus pravdy. VÏdycky se u pfiíleïitostí, jako je tato, fiíkávalo: aby se uï nikdy nemohlo opakovat. A myslí se pfiitom, Ïe se to urãitû opakovat uï nebude, nemûïe, ale Ïe se to slu í fiíci. Dnes musíme mluvit mnohem hlasitûji, protoïe víme, Ïe genocidy se opakovat mohou. Víme to, protoïe se totiï opakují. Lhostejno, v jakém rozsahu. Na genocidû je podstatn cíl: tak ãi onak je tím cílem koneãné fie ení. Jednou provïdy a v ichni, do jednoho. Na Balkánû se docela nedávno dotkly genocidy znovu i na eho svûtadílu. Ano, dnes musíme fiíci, Ïe genocidy se mohou docela dobfie opakovat. Nestaãí proto jen vyjádfiit pfiání, aby se neopakovaly. Mezinárodní soud v Haagu nesoudí za obyãejné vraïdy. Máme v ak i dûvody k nadûji: Evropané koneãnû, po poslední válce, po nacismu, po gulagu a po genocidách na Balkánû, pochopili dvû dûleïité vûci: Ïe i nemyslitelné mûïe nûkdo znovu vym let a pfiedev ím jiní mohou uskuteãàovat, nejen s nenávistí, ale tfieba i jen s lhostejností loajálního, pilného úfiedníka. Pochopili také, Ïe nûco takového mûïe b t uskuteãnûno nejspí e právû tehdy, kdyï lidé si zaãnou b t pfiíli jisti sami sebou, svou lidskostí. Od jisté doby tedy Evropané nemají o sobû bûhvíjak vysoké mínûní, vûdí, Ïe mohou selhat, omluvit si jakoukoli lhostejnost, uvûfiit i zloãincûm, nechat se svést. ProtoÏe uï selhali, protoïe uï uvûfiili, protoïe uï byli lhostejní, kdyï mûli jednat, protoïe se uï nechali svést. Vûfiím, Ïe Evropané navíc je tû vûdí i to, Ïe právû ty nejcennûj í a nejkfiehãí hodnoty, demokracie a lidská svoboda, jsou buì pro v echny, anebo pro nikoho. Rozdíl v tom, kdy je ztratí první z nás a kdy ten poslední, je rozdílem jen v ãase. A ten je krat í, neï jsme tu ili. První jdou na fiadu nepfiátelé státu, vlasti, národa, rasy a tfiídy, na kter ch se shodne vût ina, nakonec jde o krk ãi alespoà o svobodu i vût inû té vût iny. Ukázalo se tak nad slunce jasnû, Ïe to, co je nejkfiehãí, ãeho je vïdycky nedostatek, je tedy ke v emu je tû nedûlitelné. Nelze je pûstovat pro jedny a nedopfiát je druh m, v em. Ukázalo se, Ïe mnozí Evropané ve jménu nejvzne enûj ích ideálû právû toto po etile dûlali a od jisté doby i z tohoto dûvodu o sobû nemají pfiíli vysoké mínûní. Evropané tak o sobû ztratili iluze, které by moïná nikdy nemûli, kdyby nemûli za sebou vûk sebezboïàujícího py ného rozumu a pfiitom potlaãeného citu, umlãeného srdce - myslím 18. a 19. století. Dnes ztratili poslední pocity nevinnosti. A je dobfie, Ïe je ztratili. Kolektivní pocit nevinnosti je totiï velmi nebezpeãn pocit: nechrání nás pfied námi samotn mi. Dává nám právo dûlat jin m, co bychom si jinak z opatrnosti nedovolili. Skeptická Evropa neztratila vûli k obranû, ale není uï ochotna ífiit po svûtû dobro silou, protoïe ví, jak takové sebelépe my lené mise, napfiíklad kolonialistické, skonãily. I my jsme v tomto smyslu uï Evropané. Vzpomenu tu na tryznu v Terezínû v roce 1998, kdy jsem tam spolu s moïná tehdy pfiekvapen mi úãastníky sly el z ústa zemského rabína Karola Sidona moïná více slov o Romech neï o Îidech. Tato slova byla v razem tohoto poznání, této evropské moudrosti, pozdní, ale pfiece, která uï ví o nedûlitelnosti lidské svobody, lidsk ch práv. Pfiesto jsme dnes svûdky zpochybàování romského holocaustu také u nás. Spor o to, zda tábor v Letech byl koncentraãní ãi jen sbûrn, kdyï pro mnohé konãil v Osvûtimi a pro 241 dûtí u zdi hfibitova v Miroticích, je nejen mimofiádnû nechutn m sporem, ale vrací nás o desítky let zpátky. Úãinnou hráz proti popíraãûm koneãn ch fie ení nepostaví

strana 4 bfiezen 2006 soud s Irvingem ve Vídni ãi soudy kdekoli jinde, nepostaví ji totiï zákazy a tresty, i kdyï jsou asi nutné. Musíme se co moïná v ichni lidé dobré vûle postavit na obranu kaïdé pohrdané ãi podezfiívané men iny, nejenom kdyï jde o jejich bytí ãi nebytí, ale i kdyï jde o ta jejich práva, která nárokujeme pro sebe jako pro vût inu. Poslední, nejdûleïitûj í pouãení z moderních dûjin nám pfiece fiíká, Ïe osud pfiíslu níkû i tûch nejménû váïen ch men in, je-li s jednotlivci z nich zacházeno pau álnû právû jako s pfiíslu níky men in, pfiedjímá i osud pfiíslu níkû vût iny. KaÏdá vût ina je vût- inou jen z jednoho urãitého hlediska; z jin ch hledisek se skládá zase jen z men in. V ichni, kaïd z nás, patfiíme k nûjaké men inû, jen si to ãasto uvûdomíme, aï kdyï je pozdû, aï tehdy, kdyï se ocitneme v tísni. Bohorovnost nás, kter ch je pfiece vût ina, jak se fiíká, je spolehlivou cestou do pekel. Kdo toto pouãení pfieslechl, nepochopil nic, a pracuje nevûdomky i na svém poníïení, i na své diskriminaci, i na svém utrpení. U toho dnes skonãím, uprostfied dne ních sporû. Ve jménu esti milionû ÎidÛ, statisícû RomÛ a homosexuálû, zavraïdûn ch v Osvûtimi a nejen v ní. Za rok na shledanou. Do té doby v ak nesmíme mlãet. REZOLUCE OSN 60/7 Tom Luke, znám na im ãtenáfiûm z mnoha zajímav ch ãlánkû, vystoupil 27. ledna 2006 na pûdû OSN v New Yorku pfii schvalování rezoluce 60/7 k památce holocaustu. Vylíãil tam své Ïivotní osudy, aby na vlastních záïitcích z nacistick ch táborû vyzvedl dûleïitost této rezoluce. Pro nás je v jeho projevu hodna zmínky pasáï, kterou citujeme: po pfiíjezdu do Mauthausenu, pfiedurãen k likvidaci, mû objevil pro mne tehdy neznám ãesk politick vûzeà Ota Nesvadba, uãitel. Ten mû navrátil Ïivotu, kdyï uï jsem byl na jeho hranû, a zachránil mû, opakovanû riskuje vlastní Ïivot. Byl to ãlovûk, kter pfies své dlouholeté vûznûní zûstal svobodn ve svém srdci. Takováto prezentace pfied shromáïdûním OSN nás mûïe tû it, moïná, Ïe i ona pfiispûla k pfiijetí rezoluce 60/7. VZPOMÍNAT NESTAâÍ Vzpomínkov veãer ke Dni památky obûtí holocaustu ve panûlské synagoze, 26. 1. 2006. Projev pfiednesla Michaela Vidláková. Zítra bude 27. ledna. Toto datum je zapsáno v kalendáfii mnoha zemí jako den památky obûtí holocaustu. Toho dne v r. 1945 sovûtská armáda vstoupila do Osvûtimi. B valí vûzàové ale stejnû radûji toto místo naz vají jinak, protoïe Osvûtim - to bylo kdysi obyãejné polské mûsteãko a v nûm vcelku pokojnû Ïil i znaãn podíl Ïidovsk ch obyvatel. Teprve nacisti tam zfiídili koncentraãní a vyhlazovací tábor s nekoneãn mi fiadami barákû a s plynov mi komorami - to místo hrûzy a smrti jménem Auschwitz. Ano, tento tábor byl 27. ledna osvobozen. JenÏe osvobozením Auschwitzu holocaust je tû zdaleka neskonãil. Z b val ch desítek tisíc vûzàû tam totiï v té chvíli zbyla ani ne desetina. Ostatní byli je tû i v posledních dnech pfied blíïícím se osvobozením z tábora evakuováni. Sly ela jsem o tûchto údûsn ch záïitcích vyprávût ãlovûka, kter tím pro el, a neumím si ani pfiedstavit, jak vûbec bylo moïné zûstat naïivu. Tisíce vyãerpan ch muïû a Ïen hnali 3 dny pû ky na 65 kilometrû vzdálené nádraïí, v krut ch mrazech, bez jídla, bez pití, ve vûzeàsk ch hadrech, místo bot ãasto jen v dfievácích, noci trávili schouleni k sobû venku na snûhu. Mnozí zmrzli nebo byli cestou zastfieleni, kdyï uï nemohli jít dál. Vûznû, ktefií tyto pochody smrti pfieïili, pak odvezli do rûzn ch koncentraãních táborû v Nûmecku a Rakousku a ãekaly je dal í 4 dlouhé mûsíce útrap, kdy je tû mnoho z nich zahynulo. Proã tedy teì pfiipomínáme právû osvobození Auschwitzu, kdyï se t kalo jen tak malé ãásti vûzàû? Mimo jiné i proto, Ïe v dne ní dobû, více neï 60 let poté, se objevují nové a nové knihy, letáky a proslovy, které popírají holocaust a zejména vyhlazovací úlohu Auschwitzu. Pseudovûdci a lïihistorikové vym lejí argumenty, které zdánlivû dokazují nemoïnost takto masového vyhlazování, jeho technickou neproveditelnost, Ïe pr krematoria nemohla spálit tolik tûl, Cyklon B byl pr uïíván jen na hubení hmyzu, úbytek 6 milionû ÎidÛ, ktefií chybûjí v poãtech obyvatel Evropy, se pr objevuje v pfiírûstku obyvatelstva jin ch ãástí svûta atd. Pfiiznám se, Ïe tyto knihy jsem sama neãetla, nemám sílu to ãíst. Staãilo mi pár letákû. KaÏdé pomy lení na holocaust bolí, ale tohleto ãíst je pfiímo dusiv pocit. Je mi, jako by v echny ty mrtvé, které tenkrát zavraïdili, dnes touhle obludnou lïí znovu je tû uráïeli a poniïovali. Proto stûïejní díla popírající holocaust znám jen z doslechu. Zato znám dost lidí, ktefií mají na pfiedloktí vytetováno modravé ãíslo z Auschwitzu a ktefií vidûli, jak pohyb esesákovy ruky poslal jejich nejbliï í na cestu do plynu, lidí, ktefií dennû d chali koufi krematorií, sly ela jsem vzpomínky ãlenû Sonderkomanda, ktefií museli likvidovat mrtvé z plynov ch komor. Já s rodiãi mûla to tûstí, Ïe nás z Terezína uï dál nedeportovali - cel fietûz náhod tehdy napomohl tomu, Ïe jsme unikli smrti. Ale v Auschwitzu skonãili mí pfiíbuzní, dûda, babiãky, str ãek, mí kamarádi z terezínského dûtského domova ZÛstaly jen hromady vlasû, br lí, kufrû, dûtsk ch botiãek - ne, ty nepatfiily vybombardovan m z nûmeck ch mûst, jak se snaïí argumentovat popíraãi holocaustu. S neuvûfiitelnou drzostí zámûrnû ignorují tisíce svûdectví, která vyvracejí jejich fale ná tvrzení. Nejspí poãítají s tím, Ïe opakovaná leï mûïe b t nakonec pfiijata za pravdu. V Nûmecku a v Rakousku je popírání holocaustu trestn m ãinem, za nûjï lze trestat i mnohalet m vûzením. Chápou to tam moïná i jako uznání zodpovûdnosti za svou historickou vinu. A dobfie si uvûdomují, kdo a co a jaké dûvody za tím popíráním stojí. Naproti tomu mnoho jin ch státû, mezi nimi bohuïel i âeská republika, popírání holocaustu toleruje pod záminkou, Ïe k demokracii patfií svoboda slova, svoboda projevu, svoboda tisku. A tak se ptám, znamená právo na svobodu slova i právo na evidentní leï? Znamená právo na svobodu projevu a tisku i právo popírat ty nejstra nûj í zloãiny? To není jen znevaïování památky mrtv ch. Bagatelizace minul ch zloãinû pfiedstavuje nebezpeãí pro morálku celé spoleãnosti. I svoboda pfiece musí mít své mantinely. Co na to na i zákonodárci? Jak dlouho budou v tomto smûru hrát mrtvého brouka? PomÛÏe jeden v znamn den v kalendáfii, kdyï není podloïen dûraznou a hlavnû

bfiezen 2006 strana 5 dûslednû dodrïovanou legislativou, a kdyï ani prevence ve formû v uky ve kolách není na tuto problematiku dostateãnû zaostfiena? MoÏná nûkdo namítne, Ïe je den vzpomínek, a já sem vná ím soudobou politiku. Ale aè se nám to líbí nebo ne, vzpomínat nestaãí. Otázka zní, co mûïeme dûlat? A dûláme v e, co mûïeme? Obávám se, Ïe ne dost. Vezmûme pfiíklad: 28. fiíjna 2005 ohlásili ãe tí neonacisté manifestaci u nûmeckého velvyslanectví, kde hodlali protestovat proti procesu s Zündelem, kter byl právû v té dobû jako popíraã holocaustu postaven v Nûmecku pfied soud. Pro svou - úfiednû povolenou - manifestaci si vzali za záminku Zündelovo právo na svobodu projevu a poïadovali jeho propu tûní. Se- lo se jich tam nemnoho. Snad k padesáti. Ale na druhé stranû policejních zábran stálo tehdy mnohem více jejich odpûrcû, tûch, kdo vnímají hrozbu takovéto ideologie a povaïovali za svou povinnost dát najevo svûj protest proti nim. Se li se tam lidé pfieïiv í holocaust i dal í ãlenové Ïidovsk ch organizací, pfii li ãlenové a pfiíznivci hnutí Tolerance, umûlci, novináfii, nûkdej í disidenti a dal í, prostû lidé, ktefií vûdí, Ïe zlu je nutno se postavit. Proslovy vyholen ch náckû sice pfiehlu ili, ale na e pfiedstavitele se tím vyburcovat nepodafiilo. JenÏe kdyï o pár t dnû pozdûji neonacisté, tentokráte u rakouského velvyslanectví, opût manifestovali proti zatãení dal ího fale ného historika Irvinga v Rakousku, jejich odpûrcû pfii lo uï jen málo. A na manifestaci pfied slovensk m zastupitelstvím skoro nikdo. Proã? Nevím. Nûkdy propadáme pocitu marnosti, nûkdy se poddáváme vlastní pohodlnosti. Ale v ichni bychom mûli mít na pamûti, Ïe prozatím není nejnebezpeãnûj í tahle men ina fanatick ch kfiiklounû. Nebezpeãnûj í je, Ïe ta slu ná vût ina k tomu mlãí. A je tû nebezpeãnûj í je lhostejnost ãi laxnost zákonodárcû a politikû. ProtoÏe díky tomu se nacisté uï jednou dostali k moci. A o tu jim jde i dnes. JenÏe potom uï by bylo pozdû. Pak uï by o právu na svobodu nemluvili. Proto pfiipomínáme minulost. Nejen z piety k na im mrtv m, ale aby si vefiejnost a politici uvûdomili, Ïe proti hrozbû nacismu je nutno jednat, tady, teì a neustále, Ïe demokracii je nutno soustavnû bránit, aby se dûjiny neopakovaly. Proto je 27. leden v znamn m dnem nejen pro b valé vûznû, ale pfiedev ím jako memento pro budoucnost celé spoleãnosti. TRYZNA V TEREZÍNù Leto ní tradiãní kvûtnová terezínská tryzna se koná v nedûli dne 21. 5. 2006 od 10.00 hodin. Autobusovou dopravu zaji Èuje TI a prosíme v echny zájemce, aby se vãas pfiihlásili do sekretariátu TI na telefonním ãísle: 222 310 681. V rámci programu PraÏského jara bude pfiipomenuta jedna z nejpohnutûj ích kapitol hudební historie z období holocaustu - uvedení Verdiho Rekviem v terezínském ghettu v druhé polovinû roku 1943. Provedení díla americk m dirigentem Murrym Sidlinem a pfiibliïnû dvousetãlenn m souborem se sólisty, místními sbory a orchestrem Katolické univerzity ve Washingtonu, roz ífien m o komorní orchestr Virtuosi Pragenses, se pod patronací a ve spolupráci s Památníkem Terezín uskuteãní 21. 5. 2006 odpoledne ve 14.00 hodin v b valé Mûstské jízdárnû v Terezínû. Premiéra tohoto pfiedstavení, doplnûná projekcí s autentick mi v povûìmi osob, které pro ly terezínsk m ghettem a byly pfiím mi úãastníky pûvodního nastudování Rekviem dirigentem Rafaelem Schächterem, se konala v dubnu 2002 v Portland Expo Center v Oregonu. Dal í reprízy se uskuteãnily v loàském roce v dubnu pod zá titou prezidenta âeské republiky Václava Klause a prezidenta The Catholic University of America Rev. Davida M. O Connella ve Washingtonu a v listopadu v sále Rochester Philharmonic ve státû New York. Legendární dirigent a sbormistr Rafael Schächter pfii el do âeskoslovenské republiky z Rumunska a po studiu v Brnû absolvoval praïskou konzervatofi. Nûjakou dobu pûsobil i ve slavném Déãku E. F. Buriana. V roce 1937 zaloïil v Praze vlastní Komorní operu. Do Terezína pfii el s prvními transporty v roce 1941. Do terezínsk ch hudebních aktivit se zapsal je tû pfied uvedením Verdiho oratoria v roce 1942 památn m nastudováním Prodané nevûsty. Rafael Schächter zahynul za pochodu smrti pfii evakuaci Osvûtimi. Vstup na Rekviem bude voln, podrobnosti o získání vstupenek budou sdûleny dodateãnû. PROHLÁ ENÍ TEREZÍNSKÉ INICIATIVY Terezínská iniciativa je sdruïením nûkolika set dosud Ïijících ãesk ch Ïidovsk ch obûtí holocaustu a nûkolika desítek jejich potomkû. Jsme organizací nepolitickou a na imi deklarovan mi cíly jsou péãe o památku tûch, ktefií nepfieïili, o dne ní sociální situaci pfieïiv ích a úsilí pfiispût k tomu, aby se nûco takového, co jsme proïili my, jiï nikdy neopakovalo. V posledních mûsících sledujeme s obavami a hrûzou diskusi, která se rozvinula kolem b valého cikánského tábora v Letech. Sly íme, Ïe to nebyl Ïádn koncentrák, ale pracovní tábor, a pokud tam nûkdo umfiel, tak proto, Ïe nechtûl pracovat a nedodrïoval hygienu. Taková vyjádfiení dobfie známe z doby nacistické i pozdûj í. Terezínské ghetto nebylo koncentrák, ale Îidovské sídelní území, tak se to pfiece zcela oficiálnû jmenovalo; nûkolik milionû sovûtsk ch váleãn ch zajatcû, ktefií na podzim a v zimû 1941 zemfieli v zajateck ch táborech, si za to mohli sami, protoïe se nemyli; estonské Raasiku nebo polská Treblinka, kde byli bûhem hodiny po vystoupení z vlaku lidé po tisících zabíjeni, nebyly koncentráky, vïdyè tam nebyl ostnat drát jako v Buchenwaldu; na dopisnicích, které museli lidé pfied smrti v plynové komofie napsat, byla uvedena adresa odesilatele Pracovní tábor Birkenau. Je tfieba jasnû fiíci, Ïe v echna tato místa, a také Lety, byla souãástí promy leného a s velk m úsilím provádûného projektu nûmeckého státu na usmrcení nûkolika milionû EvropanÛ. Diskuse o názvech, uniformách stráïcû, mnoïství polední lichty, je v lep ím pfiípadû absurdní, v hor ím pfiípadû snaha o relativizaci genocidy a pfiíprava na dal í akci toho druhu. Pfiedsednictvo Terezínské iniciativy

strana 6 bfiezen 2006 ROZHOVOR SE STAROSTOU TEREZÍNA ING. JANEM HORNÍâKEM Foto: Luká Krákora Pfiedstavte se, prosím, na im ãtenáfiûm, ãlenûm Terezínské iniciativy. Je mi 42 let, pocházím z obce Poãaply, z rodiny zahradníka. Moji rodiãe cel Ïivot pracovali v zemûdûlství a já jsem tomu zûstal vûrn. Jsem zemûdûlsk inïen r, obor rostlinná v roba. Pracoval jste v tom oboru? Mám i zemûdûlskou praxi, pracoval jsem v Ústfiedním kontrolním a zku ebním ústavu zemûdûlském a nûjak ãas v oblasti pozemkov ch úprav, ve firmû, která má sídlo v Litomûfiicích. Îijete v Terezínû? Ne, Ïiji v Poãaplech, coï je jedna ze tfií obcí, které k Terezínu patfií, âeské Kopisty, Nové Kopisty a Poãaply. Je to nejmen í obec, ale jedna z nejstar ích. Má zhruba tisíciletou historii, na niï jsme py ní. Máme tam pfiekrásn kostel od barokního stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera, je to úïasná památka. Mûli jsme obrovské tûstí, pfied nûkolika lety k nám nastoupil nov pan faráfi a kostel je dneska ve fantastickém stavu. Je to cel areál - kostel, fara a márnice, v echny tfii stavby jsou zrekonstruovány a po desítkách let teprve vidíme, jak jsou krásné, je to na e p cha. Od kdy jste starostou Terezína? 15. listopadu to byly tfii roky, co jsem nastoupil do funkce starosty, ale uï od roku 1989, od prvních svobodn ch voleb, jsem b val vïdycky v zastupitelstvu mûsta. Tehdy jsem uï mûl nabídky na funkci místostarosty, ale dával jsem pfiednost svému zamûstnání. A kdyï pfii posledních volbách byla moïnost jít pracovat na radnici, tak jsem ji vyuïil. Myslím si, Ïe jsem se rozhodl dobfie, i kdyï to pfiineslo jak plusy, tak i mínusy. Klady jsou v tom, Ïe ãlovûk získá dal í Ïivotní zku enost, a dûlat starostu v Terezínû je obrovská zku enost. âlovûk spoustu vûcí vidí, spoustu vûcí pochopí, je to velmi zajímavé. Má to ov em i své stinné stránky, ponûvadï ve funkci starosty zaãnete taky s mnoha vûcmi i lidmi v uvozovkách válãit. Spousta lidí po mûstu nûco chce, kdyï nevyhovíte, tak jste jejich úhlavní nepfiítel. Dal í patná vûc je, Ïe zaãnete zanedbávat svou rodinu, protoïe starostou jste sedm dnû v t dnu, a to je velk problém, kter m je nejvíc postiïena rodina. Stal jste se starostou mûsta, které je neodmyslitelnû spojeno se Ïidovskou tragédií za druhé svûtové války, je sídlem Památníku Terezín, jehoï souãástí je Muzeum ghetta, cílem individuálních i hromadn ch náv tûv kolních dûtí i dospûl ch a v eho, co s tím souvisí. Jakou jste mûl pfiedstavu o práci pfiedsedy takovéhoto mûsta? Tím, Ïe jsem pûsobil v zastupitelstvu uï od roku 1989, tak jsem cel ten porevoluãní v voj proïíval, a nejsem tím nikterak pokraãování na stranû 8

bfiezen 2006 strana 7 ROZHOVOR S GABY FLATOW Foto: archiv ãasopisu Respekt Útlou, rozhodnou Gaby Flatow znají v ichni, kdo se zúãastàují koncertû, které v Terezínû pofiádá Nadaãní fond Hanse Krásy. Jejich obsahem b vají pfieváïnû díla terezínsk ch skladatelû, ale i dal ích autorû. Paní Flatow objevila terezínské mistry a jejich díla nejprve pro sebe, a poté je s neúnavnou zarputilostí pravidelnû uvádûla v Terezínû. Psali jsme i o její roztrïce s vedením mûsta, v povûdi z místností, které dosud uïívala, i o jejím rozhodnutí z Terezína odejít, doufáme, Ïe jen nakrátko. Abyste tuto neobvyklou Ïenu lépe poznali a pochopili, dali jsme se s ní v Terezínû 14. ledna do del ího rozhovoru. Souãasnû uvefiejàujeme interview se starostou Terezína ing. Janem Horníãkem, kter nám poskytl 27. listopadu 2005. Seznámil nás v nûm se svou prací i s dal ími plány mûsta a sdûlil nám také své stanovisko ke kauze Nadaãní fond Hanse Krásy. Ráda bych vás pfiedstavila na im ãtenáfiûm, ãlenûm Terezínské iniciativy, prozraìte nám o sobû alespoà nûkolik základních informací. Narodila jsem se v Mnichovû v roce 1941. Vystudovala jsem germanistiku, Ïurnalistiku, archeologii a divadelní vûdu. Teì je tû nûco o va ich rodiãích. MÛj otec pocházel z V chodního Pruska, matka z Berlína, válka je zavála do Mnichova, kde jsem se narodila. Po svém otci a celé jeho rodinû jsem zdûdila lásku k hudbû, umûní, ke kultufie. Jeho otec byl zanícen m amatérsk m operním pûvcem, matka milovala hru na piano. Dosud mám doma krásnou fotografii, jak dûdeãek zpívá a babiãka ho doprovází na klavír. V tomto smûru byl tatínek i m m nejlep ím pfiítelem, v bornû jsme si rozumûli. âím byl vá tatínek? Obchodníkem, ale miloval kulturu. Máte sourozence? Mám o est let star ího bratra, je inïen r. Ale pfiedev ím mám bájeãného syna, na nûhoï jsem hrdá. Nedávno promoval v Oxfordu, byla jsem u toho a bylo to nádherné. Co studoval? Molekulární biologii, tedy nûco úplnû jiného neï já. Vy jste ov em také hodnû studovala, pfiekvapilo mû, Ïe dokonce i archeologii. Ano, ale to nebyla bûïná archeologie, spí antika, fascinoval mû antick duchovní svût. Chtûla jsem vlastnû studovat antickou filosofii, která mû silnû pfiitahovala. A protoïe to ne lo, tak jsem se do toho vloudila pfies archeologii. Pro kter obor jste se nakonec rozhodla? Pro divadlo - archeologii a germanistiku jsem nedokonãila, nakonec jsem vystudovala Vysokou kolu v tvarného umûní a hudby v Hamburku, obor herectví. A tam jsem taky skuteãnû hrála divadlo. Pak jsem ov em poznala svého manïela, a byla to tak horoucí láska, Ïe kdyï byl jako vedoucí pracovník Goethe-Institutu delegován do Indie, hodila jsem divadlo za hlavu a odjela s ním. Tak zaãala moje zahraniãní odyssea. MÛj druh manïel je v diplomatick ch sluïbách a odyssea v zahraniãí mohla pokraãovat. Procestovala a poznala jste velk kus svûta. Poznala jsem Indii a JiÏní Ameriku, neznám v chodní Asii, která mû uchvacuje, neznám Afriku, a ani ve Spojen ch státech jsem nebyla dost dlouho. Rozhodnû nemám pocit, Ïe bych toho tolik poznala. Poznala jsem v ak krajiny, pfiedev ím v Indii, které jsou úplnû jiné neï ná svût, je to jak si antisvût, kde se dosud Ïije v úplnû odli né kultufie, a taky mystice, kterou jsem velmi intenzivnû nasávala. Dûlala jsem hodnû jógu, Ïila v a rámech. pokraãování na stranû 9

strana 8 ROZHOVOR S ING. JANEM HORNÍâKEM bfiezen 2006 pfiekvapen. K tomu chci fiíct, Ïe vztahy mezi mûstem a Památníkem jsou naprosto bezproblémové, jsou velice pfiátelské a pfiíjemné. KaÏd máme svoji úlohu, Památník Terezín má jasnû definovan úkol pfiipomínat to, co dûlá Terezín Terezínem, a my na radnici tuto my lenku podporujeme a sv m zpûsobem ji pomáháme vytváfiet nebo spolupracovat na ní. Pro radnici je tu ov em i druhá stránka vûci, v Terezínû Ïijí lidé, chtûjí zde Ïít, a my máme úkol jim ten Ïivot zde umoïnit. Terezín se za poslední roky hodnû zmûnil, stává se z nûj barevné mûsto s opraven mi fasádami, a uï je tu vidût urãit pokrok. Máme samozfiejmû spoustu nedostatkû, protoïe Terezín byl desítky let zanedbáván. Dokud zde byla armáda, nebyla snaha, aby sem jezdili turisté, a zejména cizinci. V echna kasárna byla oplocená, utajovaná, hlídaná, a nesmûlo se zde fotografovat. Celé mûsto bylo znaãnû zanedbané, na co se podíváte, v echno potfiebuje nûjak zásah. Na ím úkolem je, abychom tyto nedostatky odstranili. Pfii svém nástupu do funkce jsem mûl trochu vût í oãi, pfiedpokládal jsem, Ïe v echno pûjde rychleji. Ale takov je Ïivot, v echno se urychlit nedá. Jsem rád, Ïe se dneska mûïeme lidem podívat do oãí, máme zrekonstruovanou základní kolu, jaká snad není v celé âeské republice. Dokázali jsme na ni získat 70 milionû korun, je naprosto nová, úplnû jiná, neï byla, a chceme tam mít krásné sportovi tû. Máme tfii kolky, rovnûï úplnû zrekonstruované, nové. Zaãali jsme od na í mládeïe, od na ich dûtí, a snaïíme se pokraãovat dál. Setkal jste se nûkdy s tím, Ïe ãinnost, která tu probíhá, napfiíklad prohlídky mûsta, rûzné vefiejné akce atd., není zdej ími obyvateli dobfie pfiijímána? Nikdy jsem se s niãím takov m nesetkal, nikomu to nepfiekáïí, protoïe je to nedílná souãást historie Terezína, a pro spoustu lidí znamenají tito náv tûvníci i obïivu. Já spí cítím, Ïe mûsto v pfiedcházejících letech zanedbalo dal í ãást sv ch dûjin. Terezín zde stojí 225 let a je to úïasná stavební památka, je to pevnost bastionového typu, která se zhruba z 95 procent zachovala, coï je svûtov unikát. Máme zde témûfi 40 kilometrû podzemních chodeb, kompletní pevnostní systém. Je to ãást na ich dûjin, kdy jsme je tû patfiili pod jednu z nejvût ích velmocí Evropy, Rakousko- Uhersko. Na i dûdové a pradûdové v tomto státû Ïili a bojovali za nûj. Mrzí mû, sám jsem to na kole zaïil, Ïe jsme se o této ãásti dûjin nikdy pofiádnû neuãili. Podle v kladu to byla doba temna a útisku HabsburkÛ, ktefií âechy utlaãovali, ale nikdo nás nenauãil znát jednotlivé panovníky, nebo vysvûtlit úlohu Marie Terezie. V Polsku, na Slovensku, kamkoli se podíváme, zanechala úïasné stopy. Byli jsme souãástí velmoci, která urãovala dûjiny Evropy. Dnes máme partnerské vztahy s mûstem Komárnem, kde na námûstí stojí bronzová socha Marie Terezie. My nemáme ani jednu. Myslím, Ïe náv tûvníci, ktefií sem pfiijdou, by mûli vidût v echno, co k mûstu patfií, jak památky na druhou svûtovou válku, tak i ty, které pfiipomínají 1. svûtovou válku. Myslím, Ïe by zde mûlo vzniknout muzeum, které by se vûnovalo období Rakousko-Uherska, Ïe by to Terezínu velice dobfie slu elo a patfiilo by to sem. My jsme vlastnû taková v spa, jsme na hranici stfietávání národû slovansk ch a germánsk ch, myslím, Ïe toto téma by sem velice dobfie pasovalo, je to pro nás jeden z velk ch úkolû. Chcete zdûraznit, Ïe historie mûsta nezaãíná 2. svûtovou válkou? Ano, ale ne proto, Ïe bychom pfiipomínku Ïidovského utrpení chtûli zlehãovat, to rozhodnû ne. Letos jsem byl prvnû v Ïivotû v Osvûtimi, a musím fiíct, Ïe s tamním starostou by byla fantastická spolupráce, velice jsme si porozumûli. KdyÏ jsem vidûl jejich mûsto a jejich pfiipomínky války, tak jsem si fiíkal, Ïe by to mûl vidût kaïd âech. Terezín nav tûvuje spousta lidí, ale Osvûtim je o nûãem úplnû jiném, tam ãlovûk zaãne skuteãnû pfiem let o Ïivotû a smrti. JenÏe vût ina terezínsk ch vûzàû byla deportována právû do Osvûtimi a dal ích vyhlazovacích táborû, a jen nepatrná ãást je pfieïila. Ano, to propojení tûch dvou mûst je obrovské. Na v stavû v Praze jste ukazovali vá plán vytvofiit z Terezína univerzitní mûsto. Ano, a jsem rád, Ïe i vláda cítí, Ïe Terezín není jen jedním z mûst âeské republiky, Ïe je to mûsto, které má celosvûtov dosah, a chce mu pomoci. Se souãasn m pfiedsedou vlády Paroubkem jsme zaãali spolupracovat je tû v dobû, kdy byl ministrem pro místní rozvoj, a v echno je s ním konzultováno. Zkrátka jsme se rozhodli, Ïe pfievezmeme ve ker vojensk majetek od armády, potaïmo od státu, ale bez jediné koruny. Pfii tom objekty jsou v takovém stavu, Ïe kaïdá budova by potfiebovala 400 aï 500 milionû na rekonstrukci, jinak se tam nedá nic dûlat. Mûli jsme jen dvû moïnosti, buì nechat Terezín postupnû chátrat a spadnout, nebo vymyslet pro tyto objekty smyslupln projekt. Mûsto je ov em památkovû chránûné a ke v emu se vyjadfiují i památkáfii. Z toho dûvodu nebylo moïno uplatnit napfiíklad návrh na pfiebudování nûkter ch kasáren na koncertní sál. Pro budovy bylo tfieba najít podobné vyuïití, pro jaké byly stavûny. My lenka koly, vzdûlávacího centra, není nová, to není moje my lenka, ta uï tady byla del í dobu, ale my jsme ji zaãali realizovat a uvádût do praxe. Jednodu e fieãeno, budova, kde bylo ubytováno vojsko, by slouïila pro ubytování studentû, a ve staré vojenské nemocnici by bylo centrum koly. Máme tady Posádkov dûm armády, b val VíznerÛv dûm, kde je pfiekrásn sál, kanceláfiské prostory, kuchynû atd., kaïdá budova by na la své uplatnûní. Ostatnû armáda a studenti, to je velice podobná skupina, jsou mladí, mají stejné zájmy a potfieby, jenomïe jedni mají flintu na zádech a druzí ji nemají. Vlastnû to spolu krásnû ladí, ta symbolika je neskuteãná. Jsem rád, Ïe i paní Wallström z Evropské komise to tak cítí a spolupracuje s námi. Má velkou snahu zfiídit zde jedno z evropsk ch stfiedisek setkávání. Je to její velk cíl, kter chce prosadit do rozpoãtu Evropské komise pro léta 2007-2013. S projektem se seznámila a fiíkala, Ïe je perfektní. Îe ov em podmínkou pro jeho splnûní je, Ïe jej musí chtít i ãesk stát. KdyÏ ho nebude chtít ãesk stát, nejsme schopni pro vás nûco udûlat. Proto je tak dûleïité, aby vláda návrh projednala. Usnesení vlády bude i signálem do Evropy, Ïe vláda âeské republiky ví, Ïe má Terezín, a ví, Ïe ho potfiebuje fie it. Nakonec se nemohu vyhnout problému spolupráce mûsta s Nadaãním fondem Hanse Krásy a jeho pfiedstavitelkou paní Gaby Flatow. Terezínská iniciativa pfied jedenácti lety uvítala projekt koncertní ãinnosti v Terezínû, zamûfien pfieváïnû na uvádûní terezínské hudby, kterou skladatelé vytvofiili v dobû svého pobytu v Terezínû. Díky paní Flatow se projekt zaãal slibnû pokraãování na stranû 10

bfiezen 2006 ROZHOVOR S GABY FLATOW strana 9 Jste ãinorod ãlovûk, kam jste vkládala svou energii? Hodnû jsem se zab vala divadelními inscenacemi. V Indii jsem inscenovala indické spisovatele, ale adaptovala jsem i Brechtovy hry, jako kdyby se odehrávaly v Indii, a s indickou hudbou. Brechtovy songy jsme pfiekomponovali a zpívaly se na indickou hudbu, to bylo fantastické. Do toho jsem byla hodnû hluboko ponofiená. Jak vás místní lidé pfiijímali? NezapomeÀte, Ïe jsem pracovala s umûlci, a umûlci si bájeãnû rozumûjí i bez znalosti jazyka. Napfiíklad indiãtí hudebníci - neznala jsem hind tinu a oni neumûli anglicky, ale to nám vûbec nevadilo. Herci hráli pfieloïené texty a hudebníci zaãali prostû improvizovat. Zahájila to flétna, pfiidala se tabla, potom sitár, a najednou se to zrodilo, bylo to tady. Jazyk jsme nepotfiebovali a rozumûli jsme si. Podobné to bylo v JiÏní Americe, kde jsem inscenovala indické bajky. To byl takov úspûch, Ïe to pfievzala televize a hrálo se panûlsky. panûl tina je jednodu í neï hind tina nebo ãe tina. Té jsem rychle porozumûla, ale zpoãátku jsem panûlsky pofiádnû nemluvila. Ale kdyï reïisér pfieru il natáãení, tak jsem okamïitû vûdûla, co má na mysli, a kdyï jsem je pfieru ila já, reïisér pfiesnû vûdûl proã. To je umûlecké dorozumívání, které nepotfiebuje jazyk. TakÏe v ude, kam jste s manïelem pfii la, jste pracovala? Ano, v ude jsem inscenovala divadlo. A v JiÏní Americe jsem zase zaãala hrát divadlo, dokonce nûmecky, hrála jsem v ude, kde bylo nûjaké nûmecké spoleãenství, a mûla jsem velké role. A v ude jsem pûsobila jako novináfika. V Indii jsem psala ãlánky anglicky, to nebyl problém. V Chile jsem pravidelnû pfiispívala do nûmecky psan ch novin, coï mi umoïnilo proniknout do kulturního Ïivota Santiaga de Chile. Ale zvlá È intenzivnû jsem psala v Praze. Je tû pfiedtím, neï jsem pfii la do Terezína. Kdy to bylo? Do Prahy jsem pfii la v roce 1991, právû tam byly zaloïeny nûmecké noviny Prager Zeitung, kde byli Èastní, Ïe hned nûkoho na li. Témûfi dva roky jsem fiídila kulturní rubriku a kaïd t den jsem musela naplnit své dvû stránky. A je tû jsem pracovala pro rozhlas. To byla neuvûfiitelná spousta práce. PraÏsk kulturní Ïivot byl po revoluci tak bohat, Ïe materiálu jsem mûla dost, ãeho se mi nedostávalo, byl ãas, pracovala jsem ãasto celé noci. Jak jste se dostala k Terezínu? V roce 1993 jsem zaãala psát o Terezínû, o terezínské hudbû, a pfiipravovala pofiady o hudbû pro rûzné rozhlasové stanice, napfiíklad v Hamburku nebo pro vysílací okruh Svobodn Berlín. Nejdel í pofiad byl ãtyfihodinov, dvakrát po dvou hodinách. Do toho uï byla hodnû zapojená Dagmar Lieblová, zaãala jsem spolupracovat s Karlem Bermanem, Zuzanou RÛÏiãkovou, Evou Herrmannovou a dal ími umûlci. Po dokonãení tohoto pofiadu, v bfieznu 1994, jsem zaãala opakovanû jezdit do Terezína - to uï jsem vûdûla, Ïe tady se hudba musí hrát, nejenom o ní psát. Abych se této ãinnosti mohla plnû vûnovat, dala jsem v povûì v rozhlase i v novinách. Je obdivuhodné, Ïe do tohoto vykofienûného mûsta, mûsta s pfietrhanou historií, jste pfiinesla nûco, co navazuje na historii a vytváfií urãitou novou tradici. Ano, chtûli jsme svou ãinností pomoci mûstu najít svou identitu. Identitou je bezesporu vojenská pevnost, identitou je Terezín jako vojenské mûsto, ale patfií k ní i období ghetta. Památník toto období sleduje z hlediska historického, my sledujeme linii kulturní. Chceme postavit most, kter vychází z ãasû ghetta, navazujeme na terezínskou hudbu, a vedle ní stavíme hudbu Mozartovu, Janáãkovu, Stravinského, Smetany, Dvofiáka atd. Pfiivádíme sem mladé lidi a vynikající umûlce, abychom oba bfiehy spojili, vytvofiili nûco nového, a pfiitom vyzvedli to minulé, tu pozoruhodnou terezínskou hudbu. Znala jste Eli ku Kleinovou? Ta pro zachování terezínské hudby udûlala hodnû velk kus práce. Eli ka Kleinová byla úplnû první ãlovûk, se kter m jsem o tom mluvila. Na PraÏském jaru 1993 byla na programu koncertu i skladba Gideona Kleina Partita pro smyãce, kterou dirigoval Gerd Albrecht. To uï jsem vûdûla, Ïe Gideon Klein nûjak souvisí s Terezínem, ale to bylo v echno. Nevûdûla jsem ani, Ïe byl skladatelem, znala jsem ho jen jako pianistu. Chtûla jsem o tom napsat, poïádala âeskou filharmonii o nûjaké podklady, a oni mû poslali za jeho sestrou Eli kou. A krátce dodali, Ïe byla v Osvûtimi a pfieïila. To bylo pro mû stra nû tûïké - jak se mohu já jako Nûmka podívat do oãí nûkomu, kdo byl v Osvûtimi? Trvalo mi nûkolik t dnû, neï jsem se ji odváïila zavolat. Eli ka mûla v sobû nûco záfiivého, pfii setkání s ní jako by vysvitlo slunce. Sedûla jsem u ní dvû nebo tfii hodiny a v echno mi vyprávûla, poãínaje Pfierovem, o Ïivotû v Praze, o Terezínû, Osvûtimi, o svém útûku i o neznámém Gideonovû konci. Já tam jen sedûla a plakala, ale magnetofon na tûstí bûïel. Eli ka mû pak spojila s dal ími, s Dagmar, Karlem Bermanem, Zuzanou RÛÏiãkovou. Eli ka vlastnû cel svûj Ïivot vûnovala Gideonovi. Prosadila, aby el do Prahy studovat hudbu, na la mu pedagogy, bydlel u ní, starala se o nûho. A po válce peãovala o to, aby jeho jméno nebylo zapomenuto. A dokázala to. Ov em Gideon byl navzdory svému mládí uï velmi silnou umûleckou osobností. Jak jste do la k rozhodnutí, Ïe se do Terezína nastûhujete a budete tu pracovat? Mûla jsem pocit, Ïe jiná cesta neexistuje. Jinak to prostû ne lo, já tu musela zûstat. UÏ kdyï jsem tady zpoãátku pobíhala jako pra iv pes, jsem vûdûla, Ïe zûstanu. To pfii lo samo, to nebylo Ïádné rozhodování. Jak se vám tady Ïilo, jak jste existovala? Vlastnû pozitivnû, v kulturním domû jsem mûla zpoãátku malinkou kanceláfi, zdaleka ne takovou jako dnes. Veãer jsem vystrãila Ïidli za dvefie a rozloïila si matraci na zem. Aãkoliv uï jsem tu mûla nûjaké bydlení, zûstávala jsem ve své kanceláfii. Ne Ïe bych mûla z nûãeho strach, prostû jsem nedokázala odejít. Pfiedstavovala jsem si v echno, co se tady za války odehrávalo, a stra nû to na mû doléhalo. Pou tûla jsem si hodnû hlasitû Dvofiákovo Requiem, nebo klavírní sonátu, bez hudby bych tu nemohla existovat a nemohla bych ani usnout. Vy jste zaloïila Nadaci Hanse Krásy? Ano, v roce 1995, v souvislosti s Terezínsk m vzpomínkov m pokraãování na stranû 11

strana 10 ROZHOVOR S ING. JANEM HORNÍâKEM bfiezen 2006 rozvíjet a zdá se, Ïe uï se tu vytvofiila i jakási tradice. Jak se stalo, Ïe tato zásluïná ãinnost skonãila nedorozumûním mezi obûma stranami, stornováním pfiedstavení opery Viktora Ullmanna Císafi Atlantidy a vypovûzením Nadace z jejích místností? Nadaãní fond Hanse Krásy tady fungoval pfies deset let. Myslím, Ïe se toho napsalo víc, neï se vlastnû stalo. Nastal spor o to, Ïe Nadaãnímu fondu byly kdysi pronajaty dvû místnosti v Kulturním domû. Ten v ak v souãasné dobû slouïí podstatnû ir ímu okruhu kultury a koná se tu daleko více akcí neï pfied pûti lety. Vedle hlavního sálu jsou tfii místnosti a sociální zázemí, které mají slouïit úãinkujícím. ProtoÏe dvû z tûchto místností jsou obsazeny Nadaãním fondem, zb vá pro úãinkující jen jedna místnost, coï je zcela nedostateãné, nepraktické, a máme z toho ostudu. To jsem fiekl paní Flatow, která odpovûdûla, Ïe to taky tak cítí. V té dobû se za rohem Kulturního domu uvolnil nebytov prostor, kter byl zrekonstruován, a já jsem chtûl, aby se tam Nadaãní fond pfiestûhoval. JenÏe mezitím se stala dal í vûc, vznikla totiï mezi námi neshoda kvûli koncertu 8. kvûtna 2005. Myslím, Ïe ze strany paní Flatow do lo k nedorozumûní, a fieknu svûj názor. Mûsto získalo dotaci na koncert sedmi hudebníkû ze sedmi státû, coï byl pûvodní nápad paní Flatow, kter se mûl v Terezínû konat 8. kvûtna. Symbolická, krásná my - lenka, napsala se Ïádost, a grant jsme získali. Paní Flatow mûla koncert realizovat, ale pfii la s tím, Ïe tady je tû veãer uvede operu Císafi Atlantidy. Upozornili jsme ji, Ïe grant není na Císafie, ale tvrdila, Ïe peníze má. Asi tfii mûsíce pfied 8. kvûtnem nám sdûlila, Ïe peníze nemá, Ïe nebude koncert sedmi hudebníkû, Ïe bude Císafi Atlantidy. Vysvûtlili jsme jí, Ïe peníze získala Nadace Terezín, a Ïe je nemûïeme pouïít na nic jiného, neï bylo v projektu, Ïe bychom je museli vrátit, coï by byla mezinárodní ostuda, a Ïe koncert sedmi hudebníkû se musí uskuteãnit. Odpovûì znûla ne, bude Císafi Atlantidy. Povûfiili jsme tedy nûkoho jiného, kdo koncert pfiipravil, a dobfie to dopadlo. To byl okamïik, kdy se paní Flatow na nás zaãala patnû dívat, a já sv m zpûsobem na ni. K tomu se je tû pfiidruïila skuteãnost, Ïe jsem ji poïádal, aby opustila ty dvû místnosti a pfiestûhovala se jinam. Nûjakou dobu to trvalo, ale 24. záfií tu byla konference Terezín ve tfietím tisíciletí, el jsem za paní Flatow a navrhl jí, abychom si sedli za stûl, vyfie ili to jako lidi, a neosoãovali se pfies média. Tam jsme se naprosto dohodli. ekl jsem jí, Ïe chci, aby tu Nadaãní fond dále pûsobil, aby nikam neodcházela. ekla mi, Ïe z osobních a zdravotních dûvodû si chce udûlat roãní pfiestávku. A vím, Ïe se dohodla s panem Voglem, Ïe by ten rok táhl Nadaãní fond Hanse Krásy sám. Dohodli jsme se i na tom, Ïe umístûní kanceláfie vyfie íme dohodou. V echno jsme si vysvûtlili a pfiipili si na to. Pfiipravujeme rozhovor i s paní Flatow, oba budou uvefiejnûny v jednom ãísle na eho ãasopisu. Vûfiím, Ïe vám fiekne stejné závûry, jaké jsem vám fiekl já. S Janem Horníãkem hovofiila Anna Lorencová Foto: Matûj Stránsk

bfiezen 2006 ROZHOVOR S GABY FLATOW strana 11 festivalem. Spolu s muzikoloïkou Blankou âervinkovou, které vdûãím za mnohé. ekla tfieba, tohle udûlej, pomûïu ti, budu s tebou. Dal í byla Vlasta Reittererová, tehdy je tû Benetková, docentka Karlovy univerzity, kde pfiedná ela hudební vûdu. A záhy pfii la Eva Herrmannová. To byly moje opory. Eva se brzy stala nejpevnûj ím sloupem v kaïdém smûru. Mûla plno energie, spoustu kontaktû, a pomáhala, vïdycky pomohla. Dodnes jsem jí neskonale vdûãná. A byli i dal í ãlenové. Na la jste tu nûjakou spfiíznûnou du i? Nemám na mysli úfiady, spí nûkoho z terezínsk ch obyvatel. To bylo zvlá tní, zpoãátku, v prvním pûlroce aï roce, jsem tfieba sedûla v restauraci a nedonesli mi ani kolu ani kávu. To v echno jsem akceptovala. Staãilo mi, kdyï jsem si ráno kupovala cigarety a prohodila s prodavaãem pár vlídn ch slov o poãasí a podobnû. Nebo kdyï jsme si v Parkhotelu s paní Raclovou fiekly dvû tfii slova, pozdûji nûkolik vût. S Památníkem jsem mûla od poãátku dobré vztahy, a pak uï se to zaãalo pomalu rozrûstat. SblíÏila jsem se se svou úãetní paní Brzákovou, s tehdej í starostkou paní âechovou a dal ími. Na del í pfiátelsk rozhovor to ov em nebylo, na to moje ãe tina nestaãila. Ale byla jsem vdûãná i za vlídné pousmání nebo gesto, cítila jsem, Ïe mnozí lidé uï mû pfiijali. V létû jsem nûkolikrát na la pfied dvefimi kanceláfie kytici kvûtû, misku s jablky nebo dvû okurky. Nemám tu ení, od koho to bylo, ale myslím, Ïe to pfiinesli terezín tí. To bylo milé. Víc jsem nepotfiebovala. Setkala jste se i s negativními projevy? Urãitû ano, zpoãátku nám tfieba strhávali plakáty, nechodili na koncerty, ty byly skoro prázdné, cítila jsem urãitou nevraïivost. Ale zase jsme mûli napfiíklad velmi dobr vztah se kolou. Tak i onak. Ale nemûla jsem to tûstí, abych cítila, Ïe jsem tu vítána, od poãátku tu byl urãit odstup. Souãasnû jsem se v ak stále ãastûji setkávala i s povzbuzením, se sympatiemi. Jak se vám dafiilo to pfiekonat, kde jste brala sílu? Pfiedev ím ze svého pfiesvûdãení, a sílu mi dodávali lidé, ktefií pfiicházeli na koncerty - a hlavnû umûlci. Kdykoli jsem nûkoho poïádala, aby v Terezínû hrál, kaïd to s radostí pfiijal. To bylo fantastické. Nejenom Nûmci, i ãe tí umûlci. Mám dvû velké sloïky vzácn ch dopisû od lidí, ktefií mi dûkovali za koncerty. Nebo oficiální dopisy velvyslancû, to bylo pro mne velké povzbuzení. Proã vlastnû vznikla roztrïka mezi vedením mûsta a Nadaãním fondem Hanse Krásy? Pan ing. Horníãek mluvil o tom, Ïe pfiíãinou bylo va e rozhodnutí realizovat v Terezínû 8. kvûtna 2005 operu Viktora Ullmanna Císafi Atlantidy. Byla to podle vás tato skuteãnost, nebo uï tu pfiedtím nûco bylo? V podvûdomí urãitû, myslím, Ïe to byla uï jen ta povûstná poslední kapka. Od samého poãátku jsem v mnoha ohledech naráïela na urãit odpor. Do jisté míry jsem to akceptovala a chápala. Skuteãnost, Ïe by tady pravideln hudební Ïivot mûla realizovat právû Nûmka, mohla b t nahlíïena velmi skepticky. Ale postupnû jsme získávali pfiátele z ãeské i nûmecké strany a zejména z umûlecké oblasti. Pfiedsudky mûsta ov em pfietrvávaly. V buch nastal, kdyï jsem panu âernému, kter byl pfiedsedou Nadace Terezín a zároveà ãlenem mûstské rady, ukázala e-mailovou zprávu z kanceláfie eurokomisafiky Wallström, Ïe se zúãastní plánovaného pfiedstavení Císafie Atlantidy 8. kvûtna 2005. To nebyla pocta jen pro mne, pro nás, to byla pocta vyslovená zejména skladateli Ullmannovi i v em umûlcûm, ktefií v ghettu pûsobili a tvofiili, ale i souãasn m interpretûm, ktefií se opefie vûnují. Bylo to ocenûní základní my lenky opery - autoritativní moc pfieïije katarzi a vzdá se sv ch despotick ch forem ve prospûch lidství. To je nadãasové poselství této opery, která, bohuïel, nemohla Foto: archiv G. Flatow b t provedena. Byl by to vlastnû úspûch Terezína, neboè mûsto bylo hostitelem paní Wallström, mûsto by prezentovalo dílo, které se rozhodla nav tívit. Nûkolik dnû poté, co jsem o zprávû eurokomisafiky informovala radnici, se konaly rûzné porady v Praze, k nimï mû nepfiizvali, aãkoliv jsem o to prosila. Na 25. bfiezna 2005, kdy jsem byla v Berlínû, byla svolána porada do Terezína. Nûkdo mi to v ak den pfiedtím zavolal, nazítfií v 5 ráno jsem odjela z Berlína a ve ãtvrt na jedenáct vstoupila do dvefií místnosti, kde jednání probíhalo. Na této schûzi bylo na návrh ing. Horníãka pfiedstavení Císafie Atlantidy zru eno. S panem Voglem jsme hlasovali proti zru ení pfiedstavení, ale byli jsme pfiehlasováni. A nejen to, zároveà jsem dostala i v povûì z na ich kanceláfisk ch místností, mûla jsem odevzdat klíãe od sálu i klíã od Kfiídla pro Terezín, které by mûsto bez na í ãinnosti nikdy nezískalo. V echna tato opatfiení radnice vûãi Nadaãnímu fondu Hanse Krásy nás samozfiejmû citelnû po kodila jak finanãnû tak morálnû, neboè smûfiovala proti základní motivaci na í ãinnosti. PovaÏuji to dokonce za uráïku Terezínské iniciativy, b val ch vûzàû, ktefií budou tûmito opatfieními nakonec také postiïeni. Nemluvû o tom, jak hluboce se to dotklo mne osobnû. Jak si to vysvûtlujete? Nevím, snad se obávali, Ïe jim pfierostu pfies hlavu, coï je smû né. Pracuji v Terezínû s nad ením a nezi tnû víc neï 10 let, a nechci nic jiného, neï tady pofiádat koncerty. Nedávno jsem zjistila, Ïe to dokonce ohroïuje mou penzi, neboè tûch deset let mi bude chybût. To uï je i váïná existenãní záleïitost. Velmi váïná, ale já pfiesto, tak jako Edith Piaf, Je ne regrette rien - niãeho nelituji. Pracuji s pfiesvûdãením, je krásné vûnovat se nûãemu, o ãem jste pfiesvûdãená, Ïe je správné a potfiebné. Jsem ãlovûk, kter má vize a vûfií v jejich realizaci. Ná úplnû první koncert v roce 1994, to byl rozhodující záïitek. âekali jsme, dokonãení na stranû 12