Teorie práva (TePr) Základy práva (ZPr) PhDr. et Mgr. Jan Šmíd PhD. VŠE, VŠFS
Literatura ke kurzu: Teorie práva: Povinná: Kubů L., Hungr P., Osina P.: Teorie práva, Linde Praha 2007 Gerloch Aleš: Teorie práva, Plzeň 2007, nakl. Aleš Čeněk Doporučená: Blažek Petr: Základy práva, Praha, VŠFS 2007 Knapp Viktor: Teorie práva, Praha, C.H.Beck 1995 - detaily viz Metodický list Základy práva: Blažek Petr: Základy práva, Praha, VŠFS 2007
Právo Pokus o definici: Ucelený a komplexní systém závazných a státní autoritou vynutitelných právních norem, jejichž předmětem je chování jednotlivých subjektů práva.
2 základní právně-teoretické směry Teorie přirozeného práva Sofisté Aristotelés Tomáš Akvinský Hugo Grotius Hobbes Locke Jacques Maritain Gustav Radbruch Právní pozitivismus T. Hobbes Francouzská škola právní exegeze Německý právní pozitivismus: Historická škola: Friedrich Carl von Savigny Vlastní právní pozitivismus Georg Jellinek Normologická škola Hans Kelsen Britský: John Austin
Postuláty přirozenoprávní teorie právo platí vždy a pro všechny lidi přirozené právo je stabilní, neměnné přirozený nárok člověka realizace přirozeného práva zaručuje spravedlivé uspořádání společnosti dualismus předpokládá souběžnou existenci pozitivního (zákonného) práva, je jeho základem
Přirozenoprávní teorie (= iusnaturalismus) Uznání určitého normativního systému, který je zakotven přímo v lidské přirozenosti, a to nezávisle na skutečnosti, zda je či není promítnut do nějakého právního předpisu. Může dojít k rozporu mezi platným (pozitivním) právem a právem přirozeným (viz např. Norimberské zákony)
Klasická teorie přirozeného práva - vrcholem Tomáš Akvinský Definice zákona: Zákon je (1) příkaz rozumu, (2) vyhlášený (3) oprávněnou autoritou (4) za účelem obecného dobra. Druhy zákona: 1) věčný 2) přirozený 3) lidský 4) Božský (zjevený)
Základní postuláty právního pozitivismu: Právo není člověku vrozené, ale je produktem jeho vůle. Právo a morálka jsou dva odlišné normativní systémy. Právo je uzavřený systém norem.
Právní pozitivismus Jediné pro společnost i státní orgány platné právo je platné psané (= tzv. pozitivní) právo.
Sociologické přístupy k právu zakladatelem Eugen Ehrlich rozlišení 3 typů práva: 1. právo státní 2. právo juristů 3. společenské právo ( živé právo ) teorie volného práva Herman Kantorowicz teorie zájmové jurisprudence Rudolf von Ihering
americký právní realismus O. W. Holmes K. N. Llewellyn Jerome Frank
Psychologický přístup k právu Leon Petraźycki
Dějiny práva Římské právo V období republiky (5.-1. stol. př. Kr.) Ius civile přijímáno zákonodárnými sněmy Ius honorarium = prétorské edikty Ius gentium (právo národů) pro cizince, cizinecký prétor - Prétorské právo pružné (zásady spravedlnosti a slušnosti = aequitas, equity) - Corpus iuris civilis Justiniánem vydaná kodifikace
Velká Británie Magna Charta libertatum 1215 (Velká listina práv) Petition of Rights 1628 (Požadavek o práva) Habeas Corpus Act 1679 (úprava práv zatčených) Bill of Rights 1689 (Listina práv)
Francie 1804 Code civil = občanský zákoník Code de commerce 1807 Code pénal 1810 Rakousko Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch 1811 (!!!) (ABGB)
Právo v zemích koruny České 1039 Břetislavovy dekrety (uznání církevního práva v ot. manželství) 1212 - Zlatá bula sicilská dědičný královský titul 1500 - Vladislavské zřízení zemské normy zemského práva různých oblastí 1579 Práva městská království českého 1627 Obnovené zřízení zemské posílení pozice panovníka
1768 - Constitutio criminalis Theresiana 1811 ABGB až do r. 1950 1867 Prosincová ústava zakotvení lidských práv
Objektivní x subjektivní právo Objektivní právo Platné právo, obsažené v právních předpisech toho či onoho státu, právo, které lze dohledat v oficiálních sbírkách zákonů daného státu. Subjektivní právo Subjektivní právní nárok, který má oporu a stojí pod ochranou práva objektivního, tj. urč. oprávnění jednotlivých subjektů práva, jehož naplnění garantuje právě právo objektivní.
Veřejné právo x soukromé právo Široký výskyt kogentních právních norem Ochrana veřejného zájmu Min. jeden subjekt je subj. veřejnoprávních vztahů Nerovnost subjektů Široký výskyt dispozitivních právních norem Smluvní autonomie Účastníci vztahů spadají do soukromého práva Rovnost subjektů Ochrana jen soukromého zájmu
Ústavní právo Trestní právo Správní Finanční Sociálního zabezpečení Životního prostředí Občanské Obchodní Autorské - pracovní - rodinné
Právo hmotné a procesní Upravuje právní vztahy mezi FO a PO, případně i státem. Upravuje (procesní) postavení a postup FO a PO v řízení před správními orgány či soudy.
Právo vnitrostátní a mezinárodní Vnitrostátní právo upravuje vztahy mezi subjekty práva uvnitř určitého státu. Mezinárodní právo (veřejné) zavazuje v prvé řadě pouze státy samotné a jen zprostředkovaně i jednotlivé FO či PO.
Zvláštnosti mez. práva Způsob zveřejnění Postavení v hierarchii právních norem Přezkoumání ÚS Inkorporace Zvláštnost evropského práva kombinace mezinárodního a nadnárodního práva
Prameny práva formy obsahující objektivní právo, které jsou zároveň bezprostředním pramenem jeho poznání Hierarchie pyramida
Prameny práva Právní předpisy (zákony) Normativní smlouvy (především mezinárodní) Soudní precedenty Doplňující prameny Právní obyčeje Právní zásady Jurisprudence Obchodní zvyklosti Nálezy ústavních soudů
Prameny práva v ČR Právní předpisy (ústavní zákony, zákony, podzákonné předpisy) Mezinárodní smlouvy (inkorporace) Nálezy Ústavního soudu
Základní rozdělení: - kontinentální - anglosaská - islámská - Další kultury: Právní kultury - africké obyčejové právo - čínsko-japonská právní kultura - právní systémy indického subkontinentu
Kontinentální právní kultura - původ v římském právu - zrod ve středověku - kodifikace - primárním pramenem je legislativa - soudy pouze právo nalézají, nevytvářejí jej - Evropa, Latinská Amerika, Japonsko, část Afriky a Blízkého východu
Anglosaská právní kultura - common law, equity - Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland
Prameny v anglosaské právní kultuře Soudní precedens ( judge made law, case law ) - ratio dicendi, obiter dictum Právní předpis ( code law ) Mezinárodní smlouva Právní obyčej ( custom )
Islámská právní kultura Šaría Zásada taklíd (absolutní neměnnost práva) Propojení práva, náboženství a morálky