Velikost genomu a mutační rychlost

Podobné dokumenty
Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Molekulární podstata adaptací a detekce selekce na molekulární úrovni

Populační genetika II

Populační genetika II. Radka Reifová

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Evoluční (populační) genetika Radka Reifová

Populační genetika Radka Reifová

Populační genetika Radka Reifová

Vztah genotyp fenotyp

Populační genetika II. Radka Reifová

Drift nejen v malých populacích (nebo při bottlenecku resp. efektu zakladatele)

Typologická koncepce druhu

Evoluční genetika II. Radka Reifová

Populační genetika III. Radka Reifová

Populační genetika Radka Reifová

Typologická koncepce druhu

Genetické mapování. v přírodních populacích i v laboratoři

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Genetika vzácných druhů zuzmun

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Coalesce spojit se, splynout, sloučit se. Didaktická simulace Coalescence = splynutí linií

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Genetický polymorfismus

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).

Speciace. Radka Reifová. Katedra zoologie

Genetika populací. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Evoluce přírodním výběrem:

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Konzervační genetika INBREEDING. Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.

Typy selekce. Positive Balancing Background

Kameyama Y. et al. (2001): Patterns and levels of gene flow in Rhododendron metternichii var. hondoense revealed by microsatellite analysis.

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Chromosomy a karyotyp člověka

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Speciace. Proces vzniku nových druhů


Paleogenetika člověka

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Funkční genetika. Cílem je propojit konkrétní mutace/geny s fenotypem. Forward genetika. fenotyp. gen/mutace. Reverse genetika

Základy genetiky populací

GENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Jak měříme genetickou vzdálenost a co nám říká F ST

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Hardy-Weinbergův zákon - cvičení

Metody studia historie populací

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Dědičnost mísením (Blending inheritance)

Úvod do obecné genetiky

Genetika kvantitativních znaků

Genetická variabilita v populacích

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií

Genetika kvantitativních znaků. - principy, vlastnosti a aplikace statistiky

Tomimatsu H. &OharaM. (2003): Genetic diversity and local population structure of fragmented populations of Trillium camschatcense (Trilliaceae).

Cvičení č. 8. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek

FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Mendelistická genetika

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

= oplození mezi biologicky příbuznými jedinci

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Důsledky selekce v populaci - cvičení

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread,

Genomika hospodářských zvířat

Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Selekce v populaci a její důsledky

World of Plants Sources for Botanical Courses

Mikroevoluce = vznik a osud genetické variability na druhové a nižší úrovni děje a mechanismy v populacích

Genetická variabilita. rostlinných populací

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Variabilita metabolismu

GENETIKA POPULACÍ ŘEŠENÉ PŘÍKLADY

Genotypy absolutní frekvence relativní frekvence

Působení genů. Gen. Znak

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací. 1) Metody studiagenetickérozmanitosti komplexní fenotypové znaky, molekulární znaky.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Genetika populací. kvalitativních znaků

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Ekologické a evoluční aspekty genetiky

Transkript:

Velikost genomu a mutační rychlost Lynch et al. 2010

Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Adaptace

Typy selekce Pozitivní selekce vede k fixaci výhodných alel v populaci snižuje genetickou variabilitu v populaci ( selective sweep ) zvyšuje míru divergence mezi druhy Negativní selekce vede k odstranění škodlivých alel z populace snižuje genetickou variabilitu v populaci (selekce na pozadí) snižuje míru divergence mezi druhy Balancing selekce selekce ve prospěch heterozygotů, frekvenčně závislá selekce, cyklická selekce udržuje v populaci trvale polymorfismus

stabilizující Typy selekce usměrňující disruptivní

Metody detekce pozitivní selekce na molekulární úrovni 1. Nedávná selekce 2. Dlouhotrvající selekce Netřeba znát předem fenotyp. Lze detekovat i selekci, která působila v minulosti.

Metody detekce nedávné pozitivní selekce 1. Založené na hledání průvodních jevů selective sweep - snížení genetické variability (Hudson-Kreitman-Aguadé test) - zvýšení vazebné nerovnováhy (Extended haplotype test) - změna v distribuci frekvence alel (Tajima s D test) Selekce před max. ~ N e generacemi (u člověka ~ 250 000 let). Doba fixace pozitivní mutace: 2ln(2Ne)/s generací (u člověka, Ne = 10 000, generační doba 25 let, s = 5%, bude trvat 10 000 let) vznik výhodné mutace neúplný selective sweep úplný selective sweep

Hudson-Kreitman-Aguadé (HKA) test Srovnává míru polymorfismu uvnitř druhu (θ) a divergence mezi druhy (D) pro dva či více lokusů. Pro neutrální sekvence je poměr θ a D pro konstantní Pozitivní selekce vede ke snížení θ, ale neovlivní D. Selekci nelze detekovat srovnáváme-li mezi sebou dva lokusy, které jsou oba pod působením pozitivní selekce. Pozitivní HKA test může být způsoben selekcí na lokus, který je ve vazbě s námi studovaným lokusem. θ = 4N e μ D = 2μt θ D Lokus 1 θ 1 D 1 Lokus 2 θ 2 D 2 Lokus 3 θ 3 D 3 Software: http://genfaculty.rutgers.edu/hey/software#hka Lokus 4 θ 4 D 4

Tajima s D test Založen na frekvenčních spektrech sekvencí Frekvenční spektrum pro neutrální sekvence v populaci je nejvíce vzácných alel a nejméně častých alel. 9

Tajima s D test Pozitivní a negativní selekce vede ke zvýšení počtu vzácných alel. Balancing selekce vede ke zvýšení počtu středně četných alel.

Tajima s D test Srovnání hodnot dvou odhadů genetické diverzity, θ w a π Statistika: D = (π - θ w )/Var(D) Pro neutrální sekvence: θ w = π. D = 0. Při nadbytku vzácných alel θ w > π. D < 0. (pozitivní a negativní selekce) Při nadbytku středně četných alel π > θ w. D > 0. (balancing selekce) Selekci je možné detekovat jen v omezeném časovém okně (ne ihned po působení pozitivní selekce není žádná variabilita, ani moc pozdě dojde k obnovení variability). POZOR! Populační expanze má podobný vliv na frekvenční spektrum jako pozitivní či negativní selekce. Naopak bottle-neck má podobný vliv jako balancing selekce. Jak odlišit působení selekce od vlivu demografických faktorů?

Tajima s D test pro mnoho lokusů. Signifikance Tajima s D statistiky testovaná na základě simulací, pomocí kterých se vytvoří distribuce D statistiky za platnosti nulové hypotézy. Lokusy na které působí selekce by měli vykazovat extrémní hodnoty Tajima s D.

Testy selekce založené na míře vazebné nerovnováhy, linkage disequilibrium (LD) Detekce v populaci četného haplotypu s vysokou mírou LD vůči ostatním haplotypům. Detekce velmi recentní selekce, kdy ještě nedošlo v úplné fixaci mutace. Nebo kdy k selective sweep došlo jen v jedné subpopulaci. Hledání selective sweep na základě LD je účinnější v oblastech se sníženou mírou rekombinace.

Laktázová persistence V lidské populaci vzniklo nezávisle několik mutací v LCT genu (kóduje laktázu), které umožňují trávit mléko i v dospělostí. Souvisí s rozšířením pastevectví. Výskyt laktázové perzistence s = ~1,4-15% (jeden z nejsilněji selektovaných lokusů v lidském genomu). Evropská populace Asijská populace

Zbarvení pleti Geny ovlivňující zbarvení pleti u lidí: HERC2, SLC45A2, TYR Silná selekce ve prospěch světlejší pleti v Evropě. Selekční koeficient 2 10% na generaci.

Funkční analýza genů, na které působí pozitivní selekce Kandidátních genů, na které působí pozitivní selekce v lidském genomu stovky. Recentní pozitivní selekce se často týká genů s funkcí v metabolismu. Souvisí pravděpodobně s výraznou změnou ve stravování lidí v nedávné historii. Akey JM. Genome Research. 2009

Mezi pozitivně selektovanými geny jsou i geny podmiňující různé lidské choroby CFTR gen (cystická fibróza) ALMS1 gen (Alstromův syndrom) GBA gen (Gaucherova choroba) PCDH15 (Uscherův syndrom) atd. Jak může frekvenci mutací způsobujících lidské choroby ovlivňovat pozitivní selekce? 1. Mutace způsobující chorobu jsou recesivní a v heterozygotním stavu přinášejí nějakou výhodu (balancing selekce). 2. V historii došlo ke změně ve směru působení selekce

Rezistence vůči malárii Mutace v hemoglobinu mohou způsobit resistenci vůči malárii. Srpkovitá anémie. Způsobena recesivní mutací. Recesivní homozygoti nepřežijí. Heterozytoti jsou v pořádku, navíc jsou imunní proti malárii. Proto častý výskyt této choroby v tropické Africe. Srpkovitá anémie Distribuce malárie 1900-2002

Industriální melanismus u drsnokřídlece březového (Biston betularia) způsoben inzercí transpozonu V 19 st. v době průmyslové revoluce způsobující znečištění ovzduší se v Anglii objevila tmavá variant drsnokřídlece březového. V druhé polovině 20. století došlo ke zlepšení ovzduší, tmavá forma začala ubývat. Tmavá varianta způsobena inzercí transpozonu do genu cortex okolo roku 1819. van t Hof et al. 2016

Adaptace pomocí denovo mutací vs. adaptace ze stávající genetické variability Fu and Akey, 2013

Adaptace ze stávající genetické variability koljuška tříostná forma mořská (nahoře) a říční (dole) Říční forma vznikla mnohokrát nezávisle při kolonizaci řek. Fylogeneze založená na genu Ectodisplasin (Eda), který odpovídá za určité rozdíly mezi mořskou a říční formou. Ukazuje, že alely způsobující říční fenotyp jsou staré a do řek se musely dostat už při kolonizaci mořskou formou. Analýza celých genomů 20 říčních a 20 mořských forem ukázala, že mutace odpovědné, že paralelní evoluci jsou často v inverzích a nevznikly nezávisle. Jones et al. Nature. 2012

Darwinovy pěnkavy Adaptivní radiace začala před cca 900 000 lety. Hybridizace mezi druhy. Adaptivní introgrese genu pro velikost zobáku (ALX1)? Fylogeneze Darwinových pěnkav Haplotypový strom založený na genu ALX1 Lamichhaney et al. 2015

Adaptivní introgrese Mezidruhová introgrese genů podmiňujících Mullerovské mimikry u motýlů rodu Heliconius The Heliconius Genome Consorcium. Nature. 2012

Adaptivní introgrese: Co jsme zdědili od neandrtálců? Referát Neafrická lidská populace zdědila 2-4% genomu od neandrtálců. V Tibetské populaci mutace v genu EPAS1 usnadňuje život ve vysokých nadmořských výškách. Původem z neandrtálců. Adaptivní introgrese se také týká genů ovlivňujících kvalitu kůže a srsti. Některé alely získané od neandrtálců způsobují choroby (např. obezitu, deprese).

Metody detekce nedávné pozitivní selekce 2. Založené na hledání zvýšená míry genetické diferenciace (sub)populací - Detekce genů odpovědných za lokální adaptace. - Disruptivní selekce.

Ostrovy se zvýšenou genetickou diferenciací (F ST ) Oblasti genomu (1) se sníženým genovým tokem mezi subpopulacemi a nebo (2) na které působí pozitivní selekce v subpopulacích vykazují zvýšené F ST

Ostrovy diferenciace u drozda malého (Catharus ustulatus) Odlišné tahové cesty u dvou poddruhů Delmore et al. 2015

d XY, absolutní divergence Průměrná divergence mezi dvojicemi sekvencí z populace X a Y. Nezávisí na π S Vyšší d XY v ostrovech nižší d XY v ostrovech Cruickshank and Hahn, 2014

Ostrovy diferenciace u lejsků Ostrovy se zvýšeným F ST vykazují snížené d XY. Vznikly v důsledku pozitivní selekce uvnitř druhů. Burri et al. 2015

Science 2015 Ostrovy se zvýšeným F ST vykazují zvýšené d XY. Vznikly v důsledku diferenciálního genového toku. Asociace genů v ostrovech s vizuálním vnímáním a morfogenezí

Metody detekce dlouhodobě působící selekce Založené na srovnání počtu nesynonymních (K A ) a synonymních (K S ) substitucí K A /K S test Narozdíl od předchozích testů nevyžaduje data o genetické variabilitě v rámci druhu, ale jen data o divergenci mezi druhy. Detekce dlouhodobě působící pozitivní či negativní selekce K A = počet nesynonymních mutací na celkový počet nesynonymních míst K S = počet synonymních mutací na celkový počet synonymních míst K A /K S = 1 K A /K S > 1 K A /K S < 1 neutrální evoluce pozitivní selekce negativní selekce

K A /K S test Většina genů má K A /K S zhruba 0,1 0,2. Tzn. na většinu genů působí negativní selekce. člověk vs myš

K A /K S test V rámci jednoho genu může na některé kodóny působit pozitivní selekce, na jiné negativní a jiné se mohou vyvíjet neutrálně. Nové metody umožňují počítat K A /K S pro jednotlivé kodóny či pro jednotlivé evoluční linie. Užitečná je analýza sliding window umožnující počítat K A /K S pro různé oblasti genu.

Geny s vysokým poměrem K A /K S Často důležitou roli v reprodukci (zvláště ve spermatogenezi), imunitní odpovědi (např. MHC geny), u savců také v čichu (např. OBP geny)

McDonald-Kreitman (MK) test Porovnává počet nesynonymních a synonymních mutací uvnitř druhu (P) a mezi druhy (D) pro daný gen. Pro neutrální lokusy by měl být poměr Ds/Ps a Dn/Pn stejný. Pozitivní selekce způsobí zvýšení počtu nesynonymních mutací fixovaných mezi druhy (Dn/Pn >> Ds/Ps). Test je velmi robustní vůči porušení demografických předpokladů Pozitivní MK test znamená, že selekce působí přímo na zkoumaný gen. Není vhodný pro detekci recentní selekce (selective sweep). fixované polymorfní synonymní Ds Ps nesynonymní Dn Pn

MK test umožňuje odhadnout proporci aminokyselinových substitucí fixovaných pozitivní selekcí (α). Organismy s vyšší Ne mají vyšší odhad α. Selekce je ve velkých populacích účinnější. Drosophila (Ne ~ 10 6 ) α > 50% Mus musculus castaneus (Ne ~ 5 x 10 5 ) α ~ 40-60% Topol osika (Ne ~ 10 5 ) α ~ 30-40% Mus musculus domesticus (Ne ~ 10 5 ) α ~ 13% Human (Ne ~ 10 4 ) α ~ 10 20%

Balancing selekce Udržuje ohromnou variabilitu v MHC genech

Balancing selekce Udržuje velkou rozmanitost lidských obličejů Sheeman and Nachman. 2014. Nature.

A supergene determines highly divergent male reproductive morphs in the ruff (Nature Genetics, 2016) Referát Polymorfismus samců jespáka bojovného

Význam kódujících a regulačních změn při vzniku adaptací Změny v genové expresi? diferenciace tkání diferenciace pohlaví diferenciace populací a druhů, vznik adaptací 40

Variabilita v expresi častá v rámci druhů i mezi druhy člověk šimpanz Drosophila melanogaster Rozdíl v nukleotidové sekvenci ve ~ 4% genomu. Rozdíl v expresi vykazuje cca 32% genů exprimovaných v testes a cca 8% genů exprimovaných v mozku, srdci, játrech a ledvinách. 20% - 40% genů se liší v expresi mezi různými kmeny jednoho druhu. Khaitovich et al. 2004, Ranz et al. 2003, Nuzhdin et al. 2004

Studium evoluce genové exprese Komplikovanější než studium evoluce nukleotidové sekvence. 1. Pro každý gen máme jen jeden údaj o míře exprese. 2. Variabilita v míře exprese ovlivněna nejen geneticky, ale i environmentálně. Navíc častá chyba měření. 3. Exprese jednotlivých genů na sobě závisí. Změna v expresi jednoho genu může vyvolat změnu v expresi mnoha dalších genů. 4. Změna v expresi může být způsobena změnou v cis či transregulační oblasti.

Jsou mezidruhové rozdíly v expresi neutrální či adaptivní? Za předpokladu neutrality Míra expresních rozdílů by měla vzrůstat lineárně s dobou divergence. Míra divergence mezi druhy by měla být přímoúměrná míře vnitrodruhové variability. Míra expresních rozdílů by neměla korelovat s fenotypickou divergencí (alespoň ne tou adaptivní). Za předpokladu pozitivní selekce Poměr mezidruhové divergence a vnitrodruhového polymorfismu by měl být vyšší než za předpokladu neutrality. Míra divergence v expresi by měla korelovat s mírou fenotypické divergence.

Míra expresních rozdílů vzrůstá přibližně lineárně s dobou divergence M. musculus M. spretus M. caroli člověk šimpanz gorila orangutan makak (Rifkin et al. 2003 Nat Genet Zhang et al. 2007 Science) (Khaitovich et al. 2004 Plos Biol)

Míra divergence mezi druhy je přímoúměrná míře vnitrodruhové variability Míra v divergenci exprese mezi člověkem a šimpanzem pro geny s nízkou a vysokou vnitrodruhovou variabilitou u člověka (Khaitovich et al. 2005 Science). Míra vnitrodruhové a mezidruhové variability v genové expresi u M. m. domesticus a M. m. musculus (Staubach et al. 2010 Evolution)

Pozitivní selekce zvyšuje mezidruhovou divergenci v expresi v testes Testes vykazuje zhruba třikrát vyšší poměr divergence a variability v expresi ve srovnání se somatickými tkáněmi (srdce, mozek, ledviny, játra). V testes často odlišná regulace transkripce ve srovnání se somatickými tkáněmi (alternativní sestřih či alternativní počátky transkripce). Důsledek vyšší míry pohlavního výběru v testes či meiotického tahu? Khaitovich et al. 2006. Nat Rev Genet 46

Pozitivní selekce zrychluje evoluci genové exprese v lidském mozku Délka větve odráží míru expresních rozdílů Ernard et al 2002 Science.

Míra divergence v expresi koreluje s mírou divergence na úrovni sekvence DNA Divergence v expresi a proteinové sekvenci mezi člověkem a šimpanzem sequence divergence mozek srdce ledviny játra testes Khaitovich et al. 2005 Science

Sean B. Carroll Důležitější při vzniku adaptací jsou mutace v regulačních oblastech genů, způsobující rozdíl v expresi genu. Nemají tak velké pleiotropické účinky. Ne, ne, většina adaptací je podmíněna mutacemi v kódující části proteinu. Hopi E. Hoekstra Jerry A. Coyne Hoekstra HE and Coyne JA (2007). The locus of evolution:evo devo and the genetics of adaptation. Evolution. Zbarvení u pytloušů

Both coding and regulatory changes occur in the set of loci underlying marine-freshwator evolution, but regulátory changes appear to predominate. marine stickleback freshwater stickleback

Adaptivní evoluce genovou duplikací Salivary amylase gene (AMY1) Odpovědný za štěpení škrobu. Jeden z nejvariabilnějších genů co do počtu kopií v lidském genomu. Počet kopií AMY1 genu v genomu koreluje s množstvím enzymu ve slinách. Populace s vysokým množstvím škrobu v potravě (tj. živící se především zemědělstvím) mají více kopií AMY1 genu Perry et al. 2007, Nature Genetics

Počet kopií genu pro amylázu (AMY2B) souvisí s typem potravy i u domestikovaných psů Reiter et al. 2016

Doporučené čtení: Nachman, M.W., 2006. Detecting selection at the molecular level. In: Evolutionary Genetics, Concepts and Case Studies, edited by C.W. Fox and J.B. Wolf. Oxford University Press, Oxford.

Referáty (10 min prezentace) Jak sex urychluje adaptivní evoluci. Co jsme zdědili od neandrtálců a neandrtálci od nás? Supergen a morfologická variabilita u jespáků. Supergen a čtyři pohlaví u strnadce bělohrdlého.