4. PORUCHY VNÍMÁNÍ A OBRAZOTVORNOSTI "vnímání" - proces integrování smylových dat různých modalit do celistvých psych. struktur nazývaných vjemy (je kognitivní a prožitkový, psych. obraz objektů či situace, kde se subjekt nachází) každá porucha je příznak, ten se může vyskytovat u různých chor. stavů; některé jsou char. pro urč. choroby, ale mohou se někdy vyskytovat i u psych. zdravých lidí 1. SMYSLOVÉ KLAMY nedokonalost smyslových orgánů, fyziologických jevů (např. přeceňování vodorovných tvarů) 2. PAREIDOLIE vytváření urč. obrazů něčem, např. obláčky - ovečky; krápníky - opice,...každý může vidět něco jiného záleží na náladě a situaci (rozchod - vidím partnera,...) ROSSCHACHŮV TEST (ROR) = rozmazané inkoustové svrny - A co v nich vidíš? 3. EIDETIZMUS asi u 50 % dětí Eidetická vloha = sch. vytvářet obrazy, velmi živé představy (takřka se kryje s opravdovým vjemem) souvisí s obsahem jódu ve stravě; v Tyrolech - více dětí do puberty zmizí - výjimečně přetrvává (zvl. u umělců, např. van Gogh, Karel Purkyně,...) vybaví si živě představu nebo detektivku 4. ILUZE většinou u duš. nemocných; je to patologický jev na zákl. bezprostředního působení = skutečnosti neodpovídající vjem skutečného na smysl. orgány působícího předmětu nebo děje; např. vnímá doktorku jako milenku, lavici jako zvíře,... - mohou to být poruchy: a) kvantitativní (vnímá se více či méně, než odpovídá skutečnosti) b) kvalitativní (zkreslení vjemu) - zvl. případem jsou afektivní iluze - dochází k nim v souvislosti s výraznou emocí (strach - ze strachu z přepadení slyší podezřelé zvuky, vidí číhající postavy,...) Podle subjektivního postoje k iluzím rozeznáváme: a) Pseudoiluze (nepravé iluze) - uvědomuje si, že jeho vnímání je klamné, že se nejedná o skutečnost (strom v v zešeřelém parku - shrbená postava, v keřích - číhající zvířata,...); když se přesvědčí o svém omylu uvědomí si to - vyskytují se u norm. lidí vlivem např. únavy, silných emocí - touhy, očekávání, strachu,... - zvl. u dětí - sklon díky bohaté fantazii b) Iluze pravé - čl. je o realitě vnímaného přesvědčen a podle toho jedná (D. vidí v ošetřující lékařce svou matku
- příznakem vážné duš. choroby rozeznáváme (podle příslušného receptoru) iluze: zrakové (záměna osob, změněné tvary předm.,...), sluchové (různé šumy a neutrální zvuky - jako řeč,...), tělové (zkreslené vjemy těla či jeho částí,..) a komplexní (zahrnují různé oblasti do jednoho intezivního celku) 5. HALUCINACE - nejzávažnější poruchy vnímání; podstatou je chorobné vnímání zdánlivé v daném prostoru a čase neexistující skutečnosti; hranice mezi hal. a iluzí nelze někdy ostře vymezit a) pravé halucinace - je o jejich reálnosti přesvědčen; na jejich existenci usuzujeme z výpovědi pacienta i z jeho chování (např. čl. je v místnosti sám a komunikuje s osobami, které vidí nebo které na něj mluví) b) pseudohalucinace - pokud si uvědomuje neskutečnost halucinovaného - rozenáváme hal. smyslové a intrapsychické 1) SMYLOVÉ HALUCINACE Elementární smysl. hal. - jen záblesky (fotomy), neurčité zvuky (akvazmy), závan urč. pachu a názak chutě Komplexní smysl. hal. a) Zrakové (vizuální) halucinace - nejčastější: - MAKROPSIE - hal. obrovkých rozměrů - MIKROPSIE - hal. drobných trpasličích rozměrů - HAL. LILIPUTÁNŮ - hal. malých postav, čertíků,... - MIKROZOOPSIE - hal. mnoha malých odporných zvířat - AUTOSKOPICKÉ HAL. - vidí vl. osobu - PEDUNKULÁRNÍ HAL. LHERMITTEROVY - zrak. přeludy, vidí barevné, ornamentální exotické motivy (ptáky, květy,...) s emočně velmi příjemným zbarvením - PICKOVY VIZE - dojem borcení, posunování místnosti, kde je, nebo vidí os. procházet zdmi a uzavřenými dveřmi - Některé z výše uvedených jsou specifickým symptomem intoxikace (mikrozoopsie - otrava kokainem, delirium tremens - "bílé myšky") b) Sluchové (auditivní) halucinace - nejčastější, projevují se výrazně v chování čl. - slyší led. mluvu, hudbu, válečnou vřavu, sténání, různé neartikulované zvuky,..; nejčastěji - charakter slovní, pacienti je označují jako "hlasy" - mluví k nim, volají je, radí jim (teologické hal.), hádají se mezi sebou (antagonistické hal.) - nejnebezpečnější - tzv. hal. imperativní - něco mu přikazují a on je pevně přesvědčen o jejich pravdivosti, tak je bezpodmínečně poslouchá c) Halucinace čichové (olfaktorické) - týkají se různých, hl. nepříjemných zápachů ("pekelné" sirné zápachy, záp. hniloby,...) d) Halucinace chuťové (gusatorické) - často sdružené s čichovými, spojením obou - např. čl. si myslí, že
jeho jídlo je otrávené, že do pokoje vniká kouř nebo plyn,... e) Halucinace tělocitné (tělové) - Hal. tělové v užším slova smyslu - pociťuje různé dotyky, hlazení, štípání, pohl. dráždění,... - Hal. útrobní (vescerální) - cítí, že polovina těla je větší nebo menší, žě některý orgán chybí, má porušený mozek, zkažená játra, červy v žaludku,... f) Halucinace pohybové (kenestické, motorické) - je v klidu na lůžku a má pocit pohybů jedn. údů nebo celého těla, je přesvědčen, že tyto pohyby s ním někdo provádí nezávisle na jeho vůli, někdy vjem pohybu celého lůžka, domu,... - Specifické formy: hal. posedlosti - domnívá se, že jeho tělo je posedlé jinými bytostmi, které jím pohybují, zvl. příp. - verbálně motorické halucinace Séglasovy - má pocity, že jiná bytost mluví jeho mluvidly hal. graficko - motorické - týkají se graf. projevu hal. reflektorické - halucinují jiné přesuny předmětů nebo dějů, než ve skut. vnímají (např. při spatření jehly - cítí píchnutí, zabíjení kuřete - zabíjejí je, pozorování těžké práce - cítí bolest ve svalech,...); zdrojem klamného vjemu je skutečný podnět (ale přes jiný analyzátor) g) Halucinace inadekvátní - zdánlivý vjem prostř. zcela nepřiměřeného analyzátoru nebo takové části těla, která tuto fci vůbec nemá (slyšení nosem, čichání vlasy, vidění jazykem,...) Kahlbaumovy hal. - neobyčejně hrubé zkreslení vjemu v obl. téhož analyzátoru (ve zvonění slyší slova, která jej haní,..) h) Halucinace nagativní - zrcadlovým obrazem skut. hal., nevnímu skut., která je plně na dosah norm. fungujících čidel (u psychotických pacientů nebo v hypnotickém stavu) 2) INTRAPSYCHICKÉ HALUCINACE - p. se domnívá, že jisté myšlenky a představy jsou mu do mozku přiváděny jakousi cizí silou, nebo naopak, že jsou mu touto silou z hlavy odcizovány - jsou zpravidla příznakem vážné duš. poruchy (paranoidní schizofrenie), někdy i u norm. jedinců při horečnatých stavech, vyčerpání,... - diagnostika hal. - založena jak na subjektivních výpovědích p. tak na pozorování chování nemocného 6. AGNOZIE porucha poznávání předm. reálného světa, je porušen korový analyzátor a zachován periferní receptor; důsl. organického poškození mozku (nádory, záněty nebo krvácení), např. při org. poruše zrak. analyzátoru čl. předm. nepoznává, přestože sítnice oka a zrakový nerv jsou neporušeny jestliže nastane v raném obd. ontogeneze - dochází k narušení duš. vývoje dítěte 7. PSYCHOSENZORICKÉ PORUCHY - podstatou je jak anomálie senzorické syntézy tak změna hodnocení vjemů - nejčastější projevy:
a) Depersonalizace - složitá porucha vnímání, projevuje se v pocitech odcizení urč. úseků reality vzhledem k vnímání vlastní osobnosti - 3 její formy: Autopsychická - dochází k paradoxnímu pocitu odcizení vl. duš. pochodů, hlavně emočních jevů, např. matka si stěžuje, že necítí lásku ke svým dětem, i když ví, že je má ráda Somatopsychická - pocit cizoty vl. těla nebo jeho některých fcí, např. zdá se mu jeho tělo cizí - "Jako by to nebyl on" Allopsychiká (derealizace) - pocit neskutečnosti světa, který jedince obklopuje - tyto poruchy mohou být neurotickým příznakem nebo při org. poruchách mozku (hl. při lokalizaci v temporálním laloku) popř. u některých forem schizofrenie b) Déja vécu (éprouvé) - vnímání již prožitého, pocit, že prožívaná situace je čl. vlastně známá, že už ji prožil, může mít různou formu: déja vu - nejčastější, iluze již viděného déja étendu - iluze již slyšeného c) Jamais vécu - pocit neznámosti či novosti již prožitého d) Porucha vnímání reálných proporcí - např. pocity neobyč. tíže, lehkosti, malosti, velikosti jedn. částí těla či pocitem změny jejich vzájemného poměru - nejzn. formou je tzv. "fantom údu" - po amputaci končetiny ještě cítí bolest - při vnímání okolního světa tyto poruchy: metamorfopsii - reálné předm., jejich kontury se zdají týt nesouvislé, křivé, zprohýbané allestézii - věci se zdají být dislokovány v prostoru na jiném místě, než jsou makropsii - předm. se zdají být větší mikropsii - předm. se zdají být menší 8. KVANTITATIVNÍ ZMĚNY VNÍMÁNÍ - za urč. okolností může jedinec vnímat silněji nebo slaběji některé z působících podnětů - oslabené či omezené vnímání - při únavě nebo v inkubační fázi jakéhokoliv onemocnění nebo v obd. rekonvalescence - někdy naopak s tzv. "senzorickou hypersterzií" - přecitlivělost na středně silné nebo slabé podněty PORUCHY OBRAZOTVORNOSTI - je to proces vytvářených psych. obrazů založených na paměťové reprodukci a kombinaci v minulosti vnímaných objektů a jevů, výsledkem - přestavy různé složitosti, doplňujcí a střídající aktuálně probíhající proces vnímání - zvýšená obrazotvornost - char. zvláštností dětské psychiky, projevuje se v zákl. soc. čin. dítěte, souvisí s jeho poznávací expanzí i rozvojem emoc. života - u předškoláků - tzv. "bovaryzmem" - sch. cítit se jiným než odpovídá skutečnosti, char. znakem - může se v každém okamžiku vrátit do reality (např. přeruší hru, musí vykonat jinou čin.,..); je
jedním ze zákl. znaků dět. struktury a součástí hrového a pohádkového světa předšk. - ve šk. věku se začíná vytrácet - znakem nezralosti, přetrvává-li do obd. dospívání či dospělosti - při vyšetřování předš. se s ním musí počítat (zvl. v souvislostech s věrohodností výp. - Poruchy obrazotvornosti (u dětí a dospělých): Denní snění - u dětí ml. a stř. šk. věku, náhražka za produktivní čin.; ztěžuje jim soc. přizpůsobivost - u dětí neurotických nebo prožívajících psych. trauma či vnitř. konflikt - může být i formou vyrovnávání se s náročnou živ. situací - v dospělosti - často symptomem nezralé či infantilní osobnosti Přebujelá fantazie - znakem hysteriodního vývoje osobnosti Chudá (snížená) fantazie - jednou z charakteristik vytvářejících obraz mentálně retard. osoby