Kompenzační cvičení v tenise. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví Kompenzační cvičení v tenise Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Beránková, Ph.D. Vypracovala: Jitka Gottvaldová Regenerace a výživa ve sportu Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Brně dne 15. dubna 2010

Ráda bych poděkovala paní doktorce Lence Beránkové za ochotu vypracovat se mnou tuto práci i za ztížených časových podmínek daných mým pobytem v zahraničí a za trpělivost při revizích mé práce.

OBSAH ÚVOD... 6 1. HISTORIE TENISU... 8 2. CHARAKTERISTIKA TENISU... 10 2.1 Vybavení... 10 2.2 Funkční a metabolická charakteristika... 11 2.3 Morfofunkční charakteristika sportovce... 13 2.4 Fyziologické aspekty tréninku... 14 2.5 Věkové a sexuální aspekty... 15 3. KINEZIOLOGICKÁ ANALÝZA... 16 3.1 Forhend... 16 3.2 Bekhend... 17 3.3 Forhendový volej... 18 3.4 Bekhendový volej... 20 3.5 Podání smeč... 21 4. ZDRAVOTNÍ ASPEKTY TENISU... 23 4.1 Nejčastější zdravotní problémy... 23 4.1.1 Skolióza... 23 4.1.2 Nestabilní rameno... 24 4.1.3 Tenisový loket... 25

4.1.4 Distorze kolenního kloubu... 26 4.1.5 Tenisový prst... 26 4.1.6 Distorze hlezenního kloubu... 27 4.1.7 Entezopatie Achillovy šlachy... 27 5. KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ... 29 5.1 Pomůcky... 29 5.1.1 Velký míč Fitball... 30 5.2 Kompenzační cvičení... 30 5.2.1 Uvolnění a protažení dolních končetin... 30 5.2.2 Uvolnění a protažení svalů zad... 35 5.2.3 Uvolnění a protažení horních končetin... 40 ZÁVĚR... 46 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 47 RESUMÉ... 49

Úvod Tenis je v dnešní době jedním z nejoblíbenějších sportů jak u nás, tak ve světě. Hrají jej všichni lidé od dětí mladšího školního věku, co umí sotva chodit, až po lidi, kteří mají svá nejlepší sportovní léta dávno za sebou. Je téměř všude dostupný, tenisové kurty najdeme v každém trošku větším městě, dokonce i v malých vesnicích, kde je sotva obchod s potravinami. Dá se také hrát v létě i v zimě, na mnoha různých površích, za různých podmínek. V mnoha případech je to spíše společenská událost a zábava než nějaký převratný sportovní výkon, ale o to přece jde, aby byl sport zábava. Pokud jsou hráči fyzicky méně zdatní, je možno hrát čtyřhru, která je méně náročná a pro spoustu hráčů i více zábavná. Tenis nepřímo učí děti i dospělé jak se chovat ve společnosti, jak zvládat emoce, respektovat protihráče, taktickou hru proti soupeři, prohry. Pokud se toto děti naučí zvládat odmalička (v pubertálním věku to odnese pár raket), může se to v budoucnu hodit. Jenže málokdo z častých hráčů nebo neprofesionálních (a velmi často i profesionálních) sportovců ví, jaká nebezpečí pro pohybový aparát tento sport skrývá a už vůbec jim není jasné, jak takovýmto akutním nebo chronickým úrazům nebo bolestem předejít. A vzhledem k tomu, že se v tenisovém světě už nějaký ten rok pohybuji, trénuji začínající tenisty i pokročilejší hráče různého věku, očekávání a výkonnosti, rozhodla jsem se věnovat tématu kompenzačních cvičení, která mohou předejít zraněním, nepříjemným svalovým dysbalancím, zkvalitnit výkon a vůbec mohou zpříjemnit hráči jeho požitek ze hry. Cílem této práce bude popsat problematiku jednostranného přetížení pohybového aparátu vlivem tenisu a nalezení ideálních kompenzačních cviků, které odstraňují, případně předcházejí a pomáhají eliminovat možné úrazy a bolestivé stavy pohybového aparátu. 6

K dosažení cíle práce bude použita metoda studia relevantní odborné literatury. 7

1. Historie tenisu Jeho úplná historie není zcela jasná, ale pravděpodobně se vyvinul z několika her z různých koutů Evropy. Jednou z nich je stará římská hra jménem funarium, která se prý hrávala dle provazu, kdy se napne napříč sítě provaz, podle něho se hází míč tolikrát sem a tam, až jedna strana docílí vítězství. Další hra pochází z Itálie a jmenuje se giuoco della corda. Přímo navazuje na funarium. Existují její 4 varianty: míč metaný, volná hra s pletenkou, hra dle provazu s míčem ručním a hra dle provazu s pletenkou. V dřívějších dobách se tenisové hry hrávaly přes provaz, plná síť pochází až z nové doby. Paume (dlaň) byla francouzská tenisová hra. Míč se hrál buď jednou dlaní nebo holí. Původně se hrávala přes nízkou zídku. První rakety oválného tvaru s krátkým držadlem se objevily až v 15. století a od 16. století se hrávalo raketami s dřevěným rámem a výpletem ze střevových strun. Neví se ale, odkud vychází jméno této hry: Tennis. Nejpravděpodobnější je francouzské slovo tenez, což znamená: držíte, máte, podáváte. Při tvrdší anglické výslovnosti pak mohlo vzniknout slovo tennis. Jsou ale i jiné názory, které vycházejí z italského slova tieni a názvu italské hry teneo a ze starogermánského slova tenne. Bezprostředním předchůdcem tenisu v Anglii byla tzv. sféristika. Byla to moderní hra, která se ale od dnešního tenisu lišila především tvarem svého hřiště, které představovalo tvar přesýpacích hodin. Na základnách bylo široké 9,15m, u sítě pouze 6,36m. Podávalo se jen z jedné strany hřiště a zápasy se hrály do 15 bodů. Moderní vývoj tenisu počal v Anglii, kde byla roku 1875 vyzkoušena hra lawn tennis. Z francouzské hry paume bylo převzato počítání 15, 30, 40, hra [13]. První tenisový klub vznikl také v Anglii v roce 1892. Mezinárodní tenisová federace ILTF byla založena v Paříži v březnu roku 1913 zástupci 13 národních 8

tenisových svazů. Ke změně názvu na ITF (vynechání slova Lawn travnatý) došlo v roce 1977. Sídlo ITF je v Londýně. Pořádá 3 základní týmové soutěže na mezinárodním charakteru [18]: Davis cup (muži) Fed cup (ženy) Hopman cup (smíšená družstva) Dále pak 4 Grandslamové turnaje (4 nejvýznamnější turnaje sezóny na různých površích): Australian Open (Melbourne, umělý betonový povrch) French Open (Paříž, antukový povrch) Wimbledon (Londýn - pro jednotlivce v podstatě mistrovství světa, travnatý povrch) US Open (New York, jiný umělý betonový povrch) [19]. Tenis je olympijský sport a na programu letních olympijských her byl zařazen původně v letech 1896 až 1924 a pak po delší přestávce až od roku 1988 [13.] Od roku 1972 rozeznáváme asociaci profesionálních tenistů ATP (Association of Tennis Professionals). Je to organizace pro tenisty hrající na mezinárodní úrovni [20]. V roce 1973 vznikla ženská tenisová asociace WTA (Women s Tennis Association). Během svých prvních let se tato organizace snažila zrovnoprávnit ženy a muže vzhledem k finančním odměnám za turnaje, což se nakonec povedlo (v dnešní době se ale diskutuje o tom, že alespoň na Grandslamech, kde muži hrají na tři vítězné sety, zatímco ženy pouze na dva, by se finanční odměny opět lišily). Historicky první předsedkyní se stala Billy Jean Kingová, poté Chris Evertová, Bety Stoveová, Martina Navrátilová a jiné [19]. 9

2. Charakteristika tenisu Tenis je v dnešní době jednou z nejpopulárnějších her. Je to společně s badmintonem, stolním tenisem a volejbalem síťová hra. Můžou jej hrát jak rekreanti, tak závodní hráči různého věku a různé úrovně. Tenisový kurt má rozměry 23,8 x 8,2 m u dvouhry, respektive 23,8 x 10,7 m u čtyřhry. Soutěžní zápas trvá v průměru 1 2,5 h u ženské dvouhry a 2 3,5 h u mužské dvouhry. Tento čas pochopitelně závisí na počtu odehraných gemů a setů, na délce výměn, na pojetí hry (může být útočná nebo obranná) a na povrchu, na kterém se zápas hraje. Rychlost odraženého míče je totiž na každém povrchu jiná. Mezi aktuálně schválené povrchy patří tráva, beton, antuka a různá jiná umělá pokrytí. Letící míč z úderu může mít rychlost až 180 km/h, při podání ještě větší. Momentálně drží světový rekord Andy Rodick, který poslal své podání rychlostí 249 km/h. Tenis patří ke složitým acyklickým činnostem. Pohyb je bipedální a velmi pestrý: od rychlých startů s vysokým stupněm intenzity zatížení až po fáze relativního klidu a soustředění (což jsou přestávky mezi hrami). Pro závodní tenis se využívá celodvorcová hra s rychlými starty na míč a s rychlými změnami směru. Pro správnou techniku úderu je důležitá především vysoká úroveň koordinace. Různorodost herních situací klade vysoké nároky na velkou adaptaci integrační a asociační činnosti CNS, která se projevuje vysokou úrovní takzvaného herního myšlení [10]. 2.1 Vybavení Tenis je hra celosezónní. U nás se hraje jak v létě na otevřených kurtech, tak i v zimě v uzavřených halách. V některých zemích je ale celý rok teplé počasí, tak se hraje venku celoročně. Na hraní se používá různých typů raket různých značek. Dříve se používaly rámy dřevěné, v dnešní době se ale díky komfortu (jsou lehčí) 10

a jejich vlastnostem používají rámy z umělých materiálů. Záleží také na velikosti hlavy rakety. Ta je omezena pravidly, ale zpravidla platí, že závodní rakety mají hlavy užší, zatímco rekreační hráči používají rakety spíše širší (umožňuje jim to větší plochu na trefení úderu). Velké rozdíly jsou také ve výpletech. Od dřívějších střívek až po dnešní umělé výplety s rozdílnými vlastnostmi jako jsou pružnost nebo trvanlivost. Vybrat si můžeme také z velké palety oblečení. Je nepsaným pravidlem, že ženy hrají své zápasy v sukních nebo šatech a muži v šortkách. V dnešní době je toto oblečení speciálně upraveno právě na tenis (u mužských šortek jsou kapsy přímo na míček a ženské sukně jsou vybaveny spodními kraťáskami, kam si lze umístit míč, a které jsou nutné, aby při nynější módě neurážely). Jinak se v ošacení předbíhají firmy, která z nich přivede na trh nápaditější kousek, proto je v současné době možno k vidění všelicos. Jediným turnajem, kde je nějakým způsobem omezeno oblékání hráčů, je Wimbledon. Tam musí být muži i ženy oblečeni v bílém úboru. Povoleno je pouze 10% šatů v jiné barvě. Co se týče obuvi, tak hrát se dá ve všem možném. Doporučují se ale speciální boty na tenis, které jsou zpravidla velmi pevné (aby nedocházelo k distorzím), s velmi nevýrazným, ale důležitým vzorkem (aby pevně seděly na povrchu, ale zase se z nich dalo odrazit) a s kulatou špičkou (aby člověk při změnách pohybu nezakopával). Tyto boty jsou také důležité pro kvalitu antukových dvorců, kde nezanechávají příliš velké díry, což velmi ocení zvláště správci kurtů. 2.2 Funkční a metabolická charakteristika Náročnost tenisu vzhledem k potřebě energie závisí na spoustě věcí. Je to věk, herní úroveň, trénovanost a klimatické podmínky [10]. Jednotlivá výměna trvá u špičkových hráčů na palubovém povrchu v průměru 4,3 s, na pomalejším antukovém povrchu pak přibližně 7,2 s. Na antukovém povrchu naběhá hráč během jednoho setu zhruba 660 m. Na umělých površích je 11

to o něco méně, protože výměny jsou rychlejší a tím pádem také kratší. Čas hry (kdy je míč ve hře) je kolem 15% celkové délky zápasu na umělém povrchu a kolem 22% na antuce. U žen jsou výměny míčů zpravidla delší, proto je delší i čistý čas hry. Energetický výdej se v tenise velmi špatně měří, přístroje totiž brání hráči ve výkonu, takže se dají použít jen v modelových zápasech. Z těchto modelových zápasů jsou k dispozici údaje o energetickém výdeji, přestože u hodně hráčů se hodnoty v opravdovém zápase liší. V takovémto zápase bylo naměřeno, že energetický výdej mužů je asi 43,5 kj/min, u žen je to při stejném postupu asi 30 kj/min a u čtyřhry asi 32 kj/min. Je tedy patrné, že dámské dvouhry a čtyřhry jsou energeticky méně náročné. Stejně jako u ostatních sportovních her, také u tenisu dochází k energetickému krytí ze všech 3 metabolických zón (je to jak anaerobní alaktátová, anaerobní laktátová i aerobní). Fox [9] uvedl pro čistý čas hry následující schéma: 70% ATP-CP a LA, 20% LA a jen 10% oxidativního systému. Do zápasu se ale musí doplnit také různá přerušení hry, jako jsou přestávky mezi výměnami, jednotlivými gemy a pak delší přestávky mezi sety, proto byly posléze výsledky zcela odlišné. U mužů byla aerobní část 88%, u žen 86% a anaerobní u mužů 12% a u žen 14% z celkového výdeje energie [10]. Většina autorů [2, 5, 9, 6] udává, že oběhové zatížení se v tenise pohybuje na úrovni 60-78% maximální srdeční frekvence. Průměrné hodnoty při zápase činí 140-150 tepů za minutu a to bez ohledu na délku utkání. U žen jsou hodnoty trochu vyšší. Věk ani herní úroveň podle nich nehrají velkou roli. Velké rozdíly nebyly ani mezi podávajícím a přijímajícím hráčem. Zajímavé je, že někteří autoři naměřili v klidu dokonce vyšší srdeční frekvenci než v pohybu, což by mohlo být dáno tím, že v pohybu se hráč soustředí přímo na výkon, zatímco v klidu se zabývá i různými jinými rušivými elementy (jako jsou diváci, strach z prohry, případné bolesti, apod.). Po turnajovém zápase byly u hráčů veteránského věku zjištěny nepatrné změny krevního tlaku (zejména systolického) [10]. 12

V dnešní době se tenis hraje po celý rok a v různých podnebných pásmech. Hráči jsou často nuceni nastupovat ke svým utkáním ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách, kde je především nepříjemná vysoká teplota v kombinaci s velkou vlhkostí vzduchu. Zátěž organismu může být zvýšená také rozpáleným povrchem dvorce. Při teplotě 25 C stoupne pracovní metabolismus o 40%, při teplotě 30 C dokonce o 50%. Hmotnostní ztráty se důsledkem dehydratace zvyšují, je proto nutné doplňovat tekutiny během přestávek mezi hrami, aby se nestalo, že bude dehydratace příliš vysoká a dojde ke snížení výkonnosti nebo až k selhání organismu. Nejvhodnějším nápojem je voda nebo různé iontové nápoje. Také bylo zjištěno, že trénovaní jedinci trpí teplotním stresem mnohem méně. Průměrná hodnota laktátu po zápase byla naměřena asi 3mmol/l, při krátkých výměnách jeho hodnota příliš nestoupá, protože se využívá především fosfátových druhů energie. U veteránských hráčů byla zjištěna hodnota laktátu 4mmol/l, přičemž u mladších byly hodnoty vyšší než u starších (to je dáno větší pohyblivostí po kurtu a vyšší schopností využívat anaerobní krytí energie) [10]. 2.3 Morfofunkční charakteristika sportovce Výška zvýhodňuje sportovce především v některých herních činnostech jako je podání, smeč či hra na síti. Většina tenistů dosahuje většího vzrůstu než je průměrná výška jednotlivé věkově kategorie. Mezi závodními tenisty jsou ale také hráči, kteří dosahují podstatně menšího vzrůstu. Tito nahrazují tento nedostatek větší obratností a pohyblivostí po kurtu. Somatotyp tenistů odpovídá ektomezomorfii, u profesionálních hráčů byla naměřena větší mezomorfie než u hráčů amatérských. Velmi častá je také svalová a kostní hypertrofie hrající končetiny, která se opět mnohem více projevuje u profesionálů. U hrající ruky byla zjištěna o 22% větší svalová síla stisku než u ruky nehrající [10]. 13

Aby byl hráč dobrý, musí mít výbornou koordinaci pohybových struktur, rychlou opticko-motorickou reakci, dobrou práci nohou a švihový pohyb hrající horní končetiny. V tréninku je velmi podstatný trénink správné techniky úderů až do fáze automatizace. Špatná technická vybavenost zapříčiňuje nesprávné zapojení pohybového řetězce, neekonomické provedení úderu, neoptimální sílu a tím nedostatečnou účinnost úderu. Závodní a profesionální hráči mají lepší reakční rychlost a to jak na jednoduchý podnět, tak i na složitější výběrové řetězce. Bylo zjištěno, že při zimní přípravě v jinak barevných halách, se při přechodu na venkovní dvorce na čas zvyšuje reakční rychlost. Dobrý hráč se také pozná podle vysoké úrovně anticipace. Pokud by ji totiž neměl, nebylo by možné ani při vysoké rychlostní a reakční úrovni letící míč dostihnout. Hráč tudíž musí mít velmi dobrou časoprostorovou orientaci. Kromě rychlosti je u tenistů potřebná i dynamická síla. Ta je charakteristická převahou rychlých glykolytických vláken v kosterním svalu [10]. 2.4 Fyziologické aspekty tréninku Při tenisovém tréninku je kromě nacvičování správné techniky úderů důležitý také rozvoj rychlosti. I když je poměr rychlých a pomalých vláken kosterního svalu dán především geneticky, rychlost se dá rozvíjet. Stejně nedílnou součástí je také pohybová koordinace. Dobří tenisté proto patří k velmi koordinačně schopným sportovcům. Je proto velmi důležité do tréninků zařazovat také prvky gymnastiky a koordinačně těžké cviky. Vzhledem k náročnosti dnešního tenisu se také klade velký důraz na kondiční úroveň hráče, proto je potřeba tuto součást tréninku neopomíjet. Tréninkem je také možno zlepšit reaktivitu a to zejména výběrovou [10]. 14

2.5 Věkové a sexuální aspekty S tenisem se začíná již ve velmi útlém věku (zpravidla předškolním). Je to dobré pro rozvoj pohybových schopností a dovedností dítěte, získání citu pro míč a získání znalostí ze základů techniky úderů. V tomto věku se spíše než tenis hrají různé pohybové hry se všelijakými míči, děti si procvičují jemnou motoriku horních i dolních končetin a zjišťují chování míče v různých situacích. A protože v tenisovém tréninku dochází postupem času nejen k fyzickému, ale také k psychickému opotřebování, je důležité dodržovat zásady všestranného tréninku jak u dětí předškolního věku, tak u starších hráčů [10]. Tenis se může hrát v každém věku, pokud ovšem není kontraindikací zdravotní stav. V zhoršeném zdravotním stavu, je možno po konzultaci s lékařem hrát čtyřhru, která je fyzicky méně náročná. Hra je vhodná pro obě pohlaví. 15

3. Kineziologická analýza Z následující kineziologické analýzy je patrné, že tenis je opravdu sportem téměř celého těla. Každý hráč má samozřejmě jinou techniku jednotlivých úderů, takže se zapojení svalů může nepatrně lišit, avšak základní svaly zůstávají u všech stejné. Avšak některé části pohybového aparátu jsou přetížené a některé naopak. Velmi nebezpečné je jednostranné zatížené, které je nutno vyrovnávat. 3.1 Forhend Svaly pro pohyby hlavy kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), vzpřimovač páteře (m. erector spinae) Svaly pro pohyby trupu vnitřní šikmý břišní sval (m. obliquus internus abdominis), vnější šikmý břišní sval (m. obliquus externus abdominis) Svaly pro pohyby dominantní horní končetiny sval deltový (m. deltoideus), velký sval oblý (m. teres major), široký sval zádový (m. latissimus dorsi), přední pilovitý sval (m. serratus anterior), sval nadhřebenový (m. supraspinatus), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval hákopažní (m. coracobrachialis), sval podhřebenový (m. infraspinatus), malý sval oblý (m. teres minor), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), sval supinující (m. supinator), zevní ohybač zápěstí (m. flexor carpi radialis), dlouhý sval dlaňový (m. palmaris longus), vnitřní ohybač zápěstí (m. flexor carpi ulnaris), dlouhý a krátký zevní natahovač zápěstí (m. extensor carpi radialis longus et brevis), vnitřní natahovač zápěstí (m. extensor carpi ulnaris), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) Svaly pro pohyby nedominantní horní končetiny - dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval hákopažní (m. coracobrachialis), přední pilovitý sval (m. serratus anterior), sval nadhřebenový (m. supraspinatus), hluboký sval pažní (m. 16

brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), pronující sval čtyřhranný (m. pronator quadratus), pronující sval oblý (m. pronator teres) Svaly pro pohyby dominantní dolní končetiny (u praváka pravé) střední sval hýžďový (m. glutaeus medius), napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae), malý sval hýžďový (m. glutaeus minimus), hruškovitý sval (m. piriformis), velký sval hýžďový (m. glutaeus maximus), vnější ucpávač (m. obturator externus), vnitřní ucpávač (m. obturator internus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Svaly pro pohyby nedominantní dolní končetiny dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) 3.2 Bekhend Svaly pro pohyby hlavy - kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), vzpřimovač páteře (m. erector spinae) Svaly pro pohyby trupu - vnitřní šikmý břišní sval (m. obliquus internus abdominis), vnější šikmý břišní sval (m. obliquus externus abdominis) Svaly pro pohyby dominantní horní končetiny velký sval prsní (m. pectoralis major), velký sval oblý (m. teres major), široký sval zádový (m. latissimus dorsi), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), pronující sval čtyřhranný (m. pronator quadratus), pronující sval oblý (m. pronator teres), sval deltový (m. deltoideus), sval hákopažní (m. coracobrachialis), zevní ohybač zápěstí (m. flexor carpi radialis), vnitřní ohybač zápěstí (m. flexor carpi ulnaris), dlouhý sval dlaňový (m. palmaris longus), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) 17

Svaly pro pohyby nedominantní horní končetiny - sval deltový (m. deltoideus), sval hákopažní (m. coracobrachialis), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), velký sval oblý (m. teres major), široký sval zádový (m. latissimus dorsi), přední pilovitý sval (m. serratus anterior), sval nadhřebenový (m. supraspinatus), sval supinující (m. supinator), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii), sval loketní (m. anconeus), dlouhý a krátký zevní natahovač zápěstí (m. extensor carpi radialis longus et brevis), vnitřní natahovač zápěstí (m. extensor carpi ulnaris), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) Svaly pro pohyby dominantní dolní končetiny (u praváka pravé) - sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. rectus femoris), sval hřebenový (m. pectineus), sval krejčovský (m. sartorius), štíhlý sval stehenní (m. gracilis), hruškovitý sval (m. piriformis), velký sval hýžďový (m. glutaeus maximus), vnější ucpávač (m. obturator externus), vnitřní ucpávač (m. obturator internus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Svaly pro pohyby nedominantní dolní končetiny - střední sval hýžďový (m. glutaeus medius), napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae), malý sval hýžďový (m. glutaeus minimus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) 3.3 Forhendový volej Svaly pro pohyby hlavy - kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), vzpřimovač páteře (m. erector spinae) 18

Svaly pro pohyby trupu - vnitřní šikmý břišní sval (m. obliquus internus abdominis), vnější šikmý břišní sval (m. obliquus externus abdominis) Svaly pro pohyby dominantní horní končetiny - sval nadhřebenový (m. supraspinatus), sval deltový (m. deltoideus), sval podhřebenový (m. infraspinatus), malý sval oblý (m. teres minor), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval supinující (m. supinator), sval hákopažní (m. coracobrachialis), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) Svaly pro pohyby nedominantní horní končetiny - sval deltový (m. deltoideus), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval hákopažní (m. coracobrachialis), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), pronující sval čtyřhranný (m. pronator quadratus), pronující sval oblý (m. pronator teres) Svaly pro pohyby dominantní dolní končetiny (u praváka pravé) - střední sval hýžďový (m. glutaeus medius), napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae), malý sval hýžďový (m. glutaeus minimus), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), hruškovitý sval (m. piriformis), velký sval hýžďový (m. glutaeus maximus), vnější ucpávač (m. obturator externus), vnitřní ucpávač (m. obturator internus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Svaly pro pohyby nedominantní dolní končetiny - sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. rectus femoris), sval hřebenový (m. pectineus), sval krejčovský (m. sartorius), štíhlý sval stehenní (m. gracilis), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) 19

3.4 Bekhendový volej Svaly pro pohyby hlavy - kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), vzpřimovač páteře (m. erector spinae) Svaly pro pohyby trupu - vnitřní šikmý břišní sval (m. obliquus internus abdominis), vnější šikmý břišní sval (m. obliquus externus abdominis) Svaly pro pohyby dominantní horní končetiny - velký sval prsní (m. pectoralis major), velký sval oblý (m. teres major), široký sval zádový (m. latissimus dorsi), pronující sval čtyřhranný (m. pronator quadratus), pronující sval oblý (m. pronator teres), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval deltový (m. deltoideus), sval hákopažní (m. coracobrachialis), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) Svaly pro pohyby nedominantní horní končetiny - sval deltový (m. deltoideus), sval nadhřebenový (m. supraspinatus), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval supinující (m. supinator), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis) Svaly pro pohyby dominantní dolní končetiny (u praváka levé) - střední sval hýžďový (m. glutaeus medius), napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae), malý sval hýžďový (m. glutaeus minimus), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), hruškovitý sval (m. piriformis), velký sval hýžďový (m. glutaeus maximus), vnější ucpávač (m. obturator externus), vnitřní ucpávač (m. obturator internus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Svaly pro pohyby nedominantní dolní končetiny - sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. rectus femoris), sval hřebenový (m. pectineus), sval krejčovský (m. sartorius), štíhlý sval stehenní (m. gracilis), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. 20

semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) 3.5 Podání a smeč Svaly pro pohyby hlavy - svaly kloněné (mm. scaleni), dlouhé svaly hlavy a krku (mm. praevertebrales), kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), sval trapézový (m. trapezius), vzpřimovače hlavy a trupu (m. erector spinae) Svaly pro pohyby trupu - hluboké svaly zádové (m. erector spinae), čtyřhranný sval bederní (m. quadratus lumborum), přímý sval břišní (m. rectus abdominis), vnější šikmý sval břišní (m. obliquus externus abdominis), vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus internus abdominis) Svaly pro pohyby dominantní horní končetiny - dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval deltový (m. deltoideus), sval hákopažní (m. coracobrachialis), velký sval oblý (m. teres major), široký sval zádový (m. latissimus dorsi), hluboký sval pažní (m. brachialis), sval vřetenní (m. brachioradialis), pronující sval čtyřhranný (m. pronator quadratus), pronující sval oblý (m. pronator teres), trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii), sval loketní (m. anconeus), zevní ohybač zápěstí (m. flexor carpi radialis), vnitřní ohybač zápěstí (m. flexor carpi ulnaris), dlouhý sval dlaňový (m. palmaris longus), červovité svaly (mm. lumbricales), hřbetní mezikostní svaly (mm. interossei dorsales), dlaňové mezikostní svaly (mm. interossei palmares) Svaly pro pohyby nedominantní horní končetiny - deltový (m. deltoideus), sval nadhřebenový (m. supraspinatus), sval hákopažní (m. coracobrachialis), dvouhlavý sval pažní (m. biceps brachii), sval supinující (m. supinator) Svaly pro pohyby dominantní dolní končetiny (u praváka pravé) - velký sval hýžďový (m. glutaeus maximus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) 21

Svaly pro pohyby nedominantní dolní končetiny - sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. rectus femoris), sval hřebenový (m. pectineus), sval krejčovský (m. sartorius), štíhlý sval stehenní (m. gracilis), sval pološlašitý (m. semitendinosus), sval poloblanitý (m. semimembranosus), dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) 22

4. Zdravotní aspekty tenisu Tenis je sice sportem téměř celého těla, ovšem je také sportem jednostranným, obzvláště hraje-li hráč backhand jednoruč. Vznikající svalové dysbalance, povolené a zkrácené svalstvo mohou vést ke snížení výkonnosti, bolestem či zraněním pohybového aparátu a pokud se tyto svalové dysbalance neodstraní nebo se alespoň nezmírní jejich účinky, může u profesionálního hráče dojít až ke konci kariéry. Nebezpečí jsou také pro mládež, která je ve vývinu. Nejvíce přetěžovanými jsou svaly dolních končetin, svaly hrající končetiny a svaly zádové. Naopak tendenci k ochabování mají svaly nedominantní horní končetiny a svaly břišní. Všechny svalové skupiny se musí pravidelně protahovat, aby nedocházelo k jejich zkrácení a tudíž ke zbytečným rupturám. Oslabené svalové skupiny je nutno posilovat [12]. 4.1 Nejčastější zdravotní problémy 4.1.1 Skolióza Při skolióze je páteř vybočena laterálně vpravo nebo vlevo. U těžších případů je možno, že páteř vybočuje na obě strany. Postihuje převážně děti v období růstu. Příčina skoliózy je v případě tenisu způsobena jednostranným zatížením pohybového aparátu, většinou je odhalena učiteli tělesné výchovy, trenéry nebo rodiči a měla by následovat včasná návštěva lékaře [14]. Skolióza postihuje přibližně 5% dětí, ale mírná forma se velmi často vyskytuje u sportovců s jednostranným zatížením, což tenis skutečně je. 23

Příznaky: V raném stádiu ji člověk těžko pozná, protože málokdy způsobuje bolest. Dá se poznat na rentgenových snímcích. Vážné skoliózy mohou ve středním věku způsobit potíže se srdcem nebo s plícemi [14]. Léčba: Všichni lidé postižení skoliózou by měli být pod dohledem specializovaného ortopeda. U mírné formy dochází pacient na pozorování, u těžších forem se onemocnění léčí operací. U lehčích forem skoliózy je základním léčebným prostředkem léčebná či zdravotní tělesná výchova. 4.1.2 Nestabilní rameno Ve většině případů je to chronické, často se vracející zranění. Směr nestability může být anteriorní a inferiorní, posteriorní a inferiorní, posteriorní nebo ve více směrech. Míra stability může být od narušení, částečné vykloubení až po úplnou luxaci ramenního kloubu. Je to onemocnění vyskytující se převážně u sportovců, kteří nějakým způsobem vrhají předměty nebo využívají jiné části techniky prováděné nad hlavou (tzv. over head activity). Tato okolnost může mít za následek změny v technice, opožděnou práci lopatky nebo/a problémy s loktem. Pohyb kloubu uvnitř jamky může bolet během sportovní aktivity i po ní. Sportovci mají často pocit, jakoby jim rameno téměř vyklouzlo z jamky. Abychom mohli léčit toto poranění, je nutné předcházet směru opakovaného vykloubení a kontrolovat velikost nestability [14]. 24

Příznaky: Bolest ramenního kloubu během a po sportovní aktivitě. Může se objevovat takzvaná mrtvá paže. Je to náhlý počátek slabosti, ochromení a pálení v paži. Při upažení a vnější rotaci má pacient pocit vykloubení. Diagnóza se určuje pomocí testů stability, RTG, magnetické rezonance (velmi spolehlivý, avšak drahý test) a artroskopické operace. Léčba: Sportovec musí upevnit správnou činnost ramene aktivním cvičením. Velmi vhodné jsou stabilizační ortézy. Při dlouhotrvajících problémech se provádí operace. Pokud je ale nestabilita do více směrů, je operace nutná vždy [14]. 4.1.3 Tenisový loket Jedná se o velmi časté a nepříjemné onemocnění svalových a šlachových úponů loketního kloubu a to nejen u sportovců. Vzniká z přetížení svalů, které začínají na laterálním epikondylu pažní kosti (extenzorová skupina). Je důsledkem pohybů předloktí maximálně pronovaného. Na laterálním epikondylu humeru se tvoří drobné trhlinky ve svalech, v přechodu šlachy na kost jsou patrné zánětlivé změny. Tenisový loket může být v akutní a chronické formě. Akutní forma nastává po jednorázovém přetížení. Chronická forma je diagnostikována po 6 týdnech trvání obtíží. Tyto změny se mohou vyskytovat také na periostu, projevují se tvorbou kostní apozice. Přerušení tréninku je až na 3 měsíce [8]. Příznaky: Bolest v oblasti zevního kostního výstupku lokte. Typickým příznakem je význačná bolestivá extenze třetího prstu, neschopnost aktivní extenze zápěstí a ruky proti odporu [15]. 25

Léčba: Odstraněné zátěže postiženého svalstva. Může pomoci bandáž pod loketním kloubem (tzv. epikondylární páska). Při přetrvávajících obtížích je nutné operativní řešení [15]. 4.1.4 Distorze kolenního kloubu Toto poranění vzniká násilným pohybem, který přesahuje fyziologické hranice normální kloubní pohyblivosti. Dochází ke zranění kloubního pouzdra často doprovázeného natažením, natržením nebo i přetržením okolních ligamentů (nejčastěji postranních). Příznaky: Bolestivost na vnitřní straně kolena, výpotek a krevní výron v kloubu [8]. Léčba: Provádí se RTG vyšetření, pro upřesnění poškození nitrokloubních struktur (menisků, chrupavek a vazů) se používá metoda artroskopie, která současně umožní jejich ošetření a naplánování dalšího léčebného postupu. Její indikací je pokud dojde k blokádě kloubu, kterou nelze odblokovat a ke klinicky nejasné diagnóze. Pokud jsou ligamenty pouze natažené, aplikujeme chladné obklady a klid (2-4 týdny), pokud jsou natržené, použijeme fixační ortézu na 2-4 týdny (léčení 4-6 týdnů). V případě úplného přetržení vazu je využíváno operačního řešení rekonstrukce poraněného vazu. V tomto případě je fyzická aktivita možná 4-9 měsíců po operaci [7]. 4.1.5 Tenisový prst Subunguální hematom neboli tenisový prst vzniká tehdy, pokud se krev nahromadí pod nehtem. Většinou je přičten nevhodné obuvi. Je nutné navštívit lékaře, při menší závažnosti pomůže zchlazení ledovými obklady [14]. 26

4.1.6 Distorze hlezenního kloubu Je to určitý stupeň poškození vazů okolo kloubního spojení hlezenního kloubu, jenž může sahat od lehkých přepětí přes natržení až k úplnému přetržení vazu. K tomuto zranění dochází nejčastěji na nerovných (antukových) površích, vlivem únavy v důsledku nadměrného přetížení nebo nedostatečnou pevností svalů okolo hlezenního kloubu. Je to velmi bolestivé zranění, které hráče vyřazuje podle závažnosti na minimálně 3 týdny z tréninkového procesu. Pokud jsou poraněny také měkké tkáně (především vazy, které mají zásadní význam pro stabilitu kloubu), je vynucená přestávka ještě delší (minimálně 6 týdnů) a pokud se nedoléčí správně, je velká pravděpodobnost, že se bude vracet. Příznaky: Trauma vznikající nesprávným došlápnutím chodidla, vedoucí k patologickému pohybu hlezenního kloubu na stranu exteriorní nebo interiorní, následované nemožností došlapu na dolní končetinu, okamžitý otok, popř. hematom v oblasti hlezna, mohou se dostavit také přechodné celkové příznaky, jako je pocení, chvilková slabost až pocity na omdlení, nevolnost, pocity na zvracení nebo zatmívání před očima [16]. Léčba: V první chvíli je nutno sundat obuv, přiložit ledový obklad, končetinu zvednout nad horizontálu (nad úroveň srdce nejlépe setrvat v lehu, končetinu umístit na podložku složenou například ze dvou polštářů), stáhnout končetinu bandáží (pomáhá redukovat otok), nezatěžovat. Sportovec musí navštívit specializovaného lékaře a podle závažnosti zranění se určuje pozdější léčba, která trvá 3-8 týdnů [17]. 27

4.1.7 Entezopatie Achillovy šlachy Je to poranění v důsledku nadměrného přetížení dolních končetin. Náhlé přetížení Achillovy šlachy (která spojuje trojhlavý sval lýtkový s patní kostí) nebo její opakované zatěžování bez rozcvičení a protažení (zejména lýtkových svalů) vede nejdříve k mikrotraumatům, následně k horšímu krevnímu zásobení a později pokud je šlacha stále zatěžována až k ruptuře celé šlachy. Na rentgenovém snímku lze v pozdějším stádiu pozorovat kalcifikace v úponu šlachy. Příznaky: Šlacha je zduřelá, oteklá, bolest při výponu. Může se objevit i lokálně zvýšená teplota, začervenání a ztráta funkce. Při ruptuře prudká bolest (jako prásknutí bičem). Léčba: Při zánětu je nutno končetinu chladit, případně přikládat Priessnitzovy obklady, velmi omezit pohybovou aktivitu šlachy a znovu nezačít dokud zánět neustoupí (lehká aktivita je možná až pokud je sportovec schopen zvednout prsty u nohou bez bolesti). Ke zlepšení by mělo dojít během dvou týdnů, avšak samotná léčba zabere často až 8 týdnů. Při ruptuře je nutné operativní léčení [15]. 28

5. Kompenzační cvičení Aby měli hráči tělo dobře připravené na těžká tréninková i zápasová období, nestejné hrací povrchy, složité pohyby a náročné pohybové výkony, je nutno, aby byli připraveni nejen psychicky, takticky a úderově, ale také fyzicky. A aby bylo tělo v optimální formě, je třeba správně regenerovat a vyrovnávat svalové dysbalance. V tréninkovém procesu jsou pohyby převážně rychlé, které sice nervový systém spustí, ale není již schopen v dané rychlosti zpracovávat pokyny a informace přicházející ze svalů a kloubů, aby mohl průběžné pohyby opravovat. To vede k nesprávnému provádění pohybů a riziku úrazu. V kompenzačních cvičeních jsou pohyby pomalé a řízené, takže učí sportovce postupně využívat zpětnou vazbu při kontrole a korekci průběhu pohybů [3]. Na následujících stranách jsou ukázány příklady různých cvičení na jednotlivé postižené tělesné partie. 5.1 Pomůcky Aby nebylo cvičení pořád stejné, měnily se okolnosti, měnila se intenzita zatížení a sportovce to bavilo (to platí hlavně pro tenisty mladších věkových kategorií nebo začátečníků), používáme různé pomocné prostředky, jako jsou Overball, Fitball, balanční plošiny nebo theraband (posilovací guma) apod. Tato práce je zaměřena zejména na uvolnění a protažení namáhaných svalových partií, proto je použit pouze velký míč, ostatní pomůcky jsou využívány především na posílení oslabených partií. 29

5.2.1 Velký míč Fitball Je to velký nafukovací míč. Má velmi široké využití, je velmi oblíbený u lidí, kteří pravidelně necvičí nebo mají všeobecně ke cvičení nějaký druh odporu. Je použitelný pro velké množství cviků, mohou na něm cvičit lidé nemocní, zdraví, obézní, těhotné ženy a také sportovci. 5.2 Kompenzační cvičení Cvičební jednotky byly vytvořeny na základě studia na FSpS, vlastních zkušeností z trenérské praxe a studia odborné literatury autorů [1, 3, 4]. 5.2.1 Uvolnění a protažení dolních končetin Dolní končetiny jsou u tenisu jedny z nejvíce přetížených částí pohybového aparátu, proto je nutno je umět správně uvolnit, zrelaxovat a protahovat. U uvolnění opakujeme cvik alespoň 10x, při protažení vydržíme za stálého pravidelného dýchání alespoň 20 vteřin a opakujeme minimálně 3x. 30

Cvik č. 1: Cíl: Uvolnění hlezenního kloubu Popis: Leh na zádech, pravá (levá) přednožit. Kroužíme nohou v hlezenním kloubu na obě strany (viz obr. 1). Modifikace: Totéž lze praktikovat ve stoji. Chyby: Bederní páteř není protlačena k zemi. obr. 1: Uvolnění hlezenního kloubu Cvik č. 2: Cíl: Uvolnění kolenního kloubu Popis: Leh na zádech, pravá (levá) přednožit. Kroužíme nohou v kolenním kloubu na obě strany (viz obr. 2). Modifikace: Totéž lze praktikovat ve stoji. Chyby: Bederní páteř není protlačena k zemi. obr. 2: Uvolnění kolenního kloubu 31

Cvik č. 3: Cíl: Uvolnění kyčelního kloubu Popis: Leh na pravém (levém) boku, pokrčit přednožmo poníž levou, chodidlo se opírá o koleno. Vtočit pokrčenou nohu kolenem vzhůru, poté zpět do základní polohy (viz obr. 3). Chyby: Páteř není v jedné rovině, pánev padá dopředu (vzad). obr. 3: Uvolnění kyčelního kloubu Cvik č. 4: Cíl: Protažení svalů bérce Popis: Stoj snožný, levá (pravá) pokrčmo, chodidlo na nárt. Mírně přeneseme váhu vpřed, s výdechem tlačíme do kolene směrem dolů (viz obr. 4). Chyby: Páteř není narovnána, dolní končetina (koleno) nesměřuje přímo vpřed. obr. 4: Protažení svalů bérce 32

Cvik č. 5: Cíl: Protažení svalu lýtkového zaměřený na m. gastrocnemius a harmstringy Popis: Sed na míči, pravou (levou) přednožmo, pata na podložce, špička vzhůru, s výdechem mírný předklon (viz obr. 5). Chyby: Páteř není narovnána, dolní končetina není extenzována, šlapka není dostatečně flexována. obr. 5: Protažení svalu lýtkového zaměřený na m. gastrocnemius a harmstringy Cvik č. 6: Cíl: Protažení svalu lýtkového zaměřený na m. soleus Popis: Podřep přednožný pravou (levou) pokrčmo, chodidlo na podložce. S výdechem přeneseme váhu na přední chodidlo, zadní chodidlo setrvává na podložce (viz obr. 6). Chyby: Špička končetin nesměřuje přímo vpřed. obr. 6: Protažení svalu lýtkového zaměřený na m. soleus 33

Cvik č. 7: Cíl: Protažení svalů zadní strany stehna Popis: Leh na zádech, pravou (levou) nohou pokrčmo, švihadlo, které držíme v obou rukou, je zaháknuté pod chodidlem. S výdechem napínáme pravou nohu do přednožení (viz obr. 7). Chyby: Končetina není extenzována, pánev není v jedné rovině. obr. 7: Protažení svalů zadní strany stehna Cvik č. 8: Cíl: Protažení svalů vnitřní strany stehna Popis: Sed roznožný pokrčmo, kolena vytočena, stehna na podložce. S výdechem náklon vpřed (viz obr. 8). Chyby: Páteř není narovnána. obr. 8: Protažení svalů vnitřní strany stehna 34

Cvik č. 9: Cíl: Protažení svalů vnitřní strany stehna a ohybačů kolene Popis: Sed roznožný, s výdechem hluboký předklon k pravé (levé) noze (viz obr. 9). Chyby: Noha není extenzována, páteř není narovnána. obr. 9: Protažení svalů vnitřní strany stehna a ohybačů kolene Cvik č. 10: Cíl: Protažení svalů přední strany stehna Popis: Leh na břiše, pravá (levá) skrčmo, uchopíme nohu rukou za hlezno a s výdechem přitahujeme nohu k hýždím (viz obr. 10). Chyby: Koleno protahované nohy není bezprostředně vedle druhého kolena, páteř není narovnána, pánev není v jedné rovině. obr. 10: Protažení svalů přední strany stehna 5.2.2 Uvolnění a protažení svalů zad Páteř u tenisu velmi trpí velkým množstvím rotací, svaly jsou namáhány nesouměrně, v důsledku velké námahy může dojít ke zkrácení a následným 35

bolestem. Proto budeme svaly páteř uvolňovat, protahovat, relaxovat, ale následně také posilovat. Cvik č. 1: Cíl: Uvolnění krční páteře Popis: Sed na míči, půlkruhy hlavou (viz obr. 11). Chyby: Páteř není narovnána, hlava dosahuje za úroveň ramene. obr. 11: Uvolnění krční páteře Cvik č. 2: Cíl: Uvolnění páteře Popis: Leh, upažit, přednožit pravou (levou). S výdechem unožit pravou (levou) vlevo (vpravo), hlavu vpravo (vlevo) (viz obr. 12). Chyby: Pohyby nejsou plynulé. obr. 12: Uvolnění páteře 36

Cvik č. 3: Cíl: Uvolnění bederní páteře Popis: Sed na míči, vodorovné kroužení pánví (viz obr. 13). Chyby: Hlava není vzpřímena, ramena jsou spadlá dopředu, páteř není narovnána. obr. 13: Uvolnění bederní páteře Cvik č. 4: Cíl: Uvolnění páteře Popis: Leh na břiše na míči, špičky nohou na zemi. Provádíme pohyby do různých směrů nohama tak, aby se míč lehce kutálel a tím lehce pohyboval páteří (viz obr. 14). Chyby: Horní část těla není uvolněna, pohyby jsou příliš velké a trhané. obr. 14: Uvolnění páteře 37

Cvik č. 5: Cíl: Protažení svalů horní části zad Popis: Klek sedmo, vzpažit, hluboký předklon. Paže natahujeme dopředu a do dálky (viz obr. 15). Chyby: Hýždě jsou vybočeny, paže nejsou napnuty. obr. 15: Protažení svalů horní části zad Cvik č. 6: Cíl: Protažení svalů páteře Popis: Vzpor klečmo mírně rozkročný, postupně prohýbáme páteř od hlavy k bederní páteři. S výdechem ohýbáme celou páteř od bederní části až k hlavě (viz obr. 16). Chyby: Hlava příliš zakloněna, velké vyhrbení hrudní páteře, ramena zvednuta. obr. 16: Protažení svalů páteře 38

Cvik č. 7: Cíl: Protažení bederní části zad Popis: Leh přednožný skrčmo, uchopíme stehna pod koleny. S výdechem přitáhneme kolena k bradě a zvedneme boky ze země. Chyby: Zvedání hlavy, neuvolněná páteř. obr. 17: Protažení bederní části zad Cvik č. 8: Cíl: Protažení čtyřhranného svalu bederního Popis: Stoj rozkročný, pravá (levá) ruka vbok, levá (pravá) paže vzpažit. S výdechem hluboký úklon vpravo (vlevo) (viz obr. 18). Chyby: Páteř není v jedné rovině (předklon, záklon). obr. 18: Protažení čtyřhranného svalu bederního 39

5.2.3 Uvolnění a protažení horních končetin Je všeobecně známo, že tenis je hra nohou, ovšem téměř stejnou mírou se na výkonu podílejí horní končetiny, bez kterých by byl tento sport nemožný. A stejně tak jako dolní končetiny, jsou také horní končetiny výrazně přetíženy. Budeme se tedy věnovat jejich uvolnění, protažení a relaxaci. Cvik č. 1: Cíl: Uvolnění kloubu zápěstí Popis: Stoj, krouživý pohyb zápěstí (viz obr. 19). Chyby: páteř není narovnaná. obr. 19: Uvolnění kloubu zápěstí 40

Cvik č. 2: Cíl: Uvolnění loketního kloubu Popis: Stoj, krouživý pohyb lokte (viz obr. 20). Chyby: Páteř není narovnaná. obr. 20: Uvolnění loketního kloubu Cvik č. 3: Cíl: Uvolnění ramenního kloubu Popis: Sed na míči, kroužíme rameny vpřed (vzad) (viz obr. 21). Chyby: Páteř není narovnaná. obr. 21: Uvolnění ramenního kloubu 41

Cvik č. 4: Cíl: Protažení svalů ramene Popis: Stoj snožný asi 0,5 m zády od zdi. Upažit vzad povýš, dlaně na zeď, prsty vzhůru. S výdechem pokrčíme kolena (viz obr. 22). Chyby: Páteř není narovnaná, obě ruce se nenacházejí vedle sebe, prsty nesměřují vzhůru. obr. 22: Protažení svalů ramene Cvik č. 5: Cíl: Protažení svalů vnější strany ramene Popis: Sed na míči, upažit pravou (levou) vlevo (vpravo), předloktí vzad. Druhou rukou uchopíme loket, s výdechem přitahujeme loket k trupu (viz obr. 23). Chyby: Loket příliš nahoře (dole). obr. 23: Protažení svalů vnější strany ramene 42

Cvik č. 6: Cíl: Protažení svalů ramene Popis: Sed snožný, opřeme se pažemi za zády, prsty směřují vzad. S nádechem zvedneme pánev od země, pokrčíme kolena, tlačíme hrudník vpřed, pánev vzhůru. S výdechem zpět do základní polohy (viz obr. 24). Chyby: Pánev není v jedné rovině s rameny, hlava není zakloněna. obr. 24: Protažení svalů ramene Cvik č. 7: Cíl: Protažení prsních svalů Popis: Klek, upažit pokrčmo pravou (levou), položíme předloktí na míč. S výdechem hluboký předklon (viz obr. 25). Chyby: Ramenní kloub není v pravém úhlu s osou těla. obr. 25: Protažení prsních svalů 43

Cvik č. 8: Cíl: Protažení zadní strany paže Popis: Vzpažit skrčmo pravou (levou), ruka se dotýká lopatky, levou (pravou) uchopit druhou končetinu za loket a s výdechem tlačíme loket za hlavu (viz obr. 26). Chyby: Páteř není narovnána. obr. 26: Protažení zadní strany paže Cvik č. 9: Cíl: Protažení přední strany paže Popis: Vzpor klečmo, ruce ke kolenům, prsty směrem vzad. S výdechem přeneseme váhu těla na paže a nakloníme se vpřed (viz obr. 27). Chyby: Prsty nesměřují směrem vzad, paže nejsou napnuté. obr. 27: Protažení přední strany paže 44

Cvik č. 10: Cíl: Protažení svalů předloktí Popis: Předpažit poníž pravou (levou), dlaň vzhůru, vzklopit zápěstí, prsty směřují dolů. S výdechem tlačíme do prstů směrem k sobě (viz obr. 28). Chyby: Paže není napnuta, prsty nesměřují kolmo k zemi. obr. 28: Protažení svalů předloktí Cvik č. 11: Cíl: Protažení svalů předloktí Popis: Stoj, předpažit pravou (levou) poníž, dlaň směřuje dolů, sklopíme zápěstí. Uchopíme ruku druhou rukou a tlačíme do prstů směrem k sobě (viz obr. 29). Chyby: Paže není napnuta, prsty nesměřují kolmo k zemi. obr. 29: Protažení svalů předloktí 45

Závěr Zranění často komplikují kariéru vrcholových sportovců, je proto důležité je nejen léčit, ale především jim umět předcházet. A snaze vyhnout se zraněním přizpůsobit celý tréninkový proces: zaměřit se na řádné rozcvičení, sledovat reakci těla na tréninkovou zátěž, zaměřit se na kompenzaci jednostranného namáhání. Vždyť i ve sportu platí osvědčené pravidlo, že profylaxe je levnější než řešení vzniklých problémů. Mým cílem bylo popsat problematiku jednostranného přetížení pohybového aparátu vlivem tenisu a nalezení ideálních kompenzačních cviků, které odstraňují, případně předcházejí a pomáhají eliminovat možné úrazy a bolestivé stavy pohybového aparátu. Tento cíl se mi podařilo splnit. Práce byla zaměřena především na uvolnění a protažení horních končetin, zad a dolních končetin. Ostatní problémy se mi z kapacitních důvodů vyřešit nepodařilo, avšak nesmíme na ně zapomínat. Je to posílení svalů břišních, zádových a nehrající horní končetiny a prevence zranění způsobených přetížením nebo náhlým úrazem. Doufám, že zkušenosti z vypracovávání bakalářské práce využiji jak ve svém tréninkovém plánu, tak i v plánu, který hodlám připravit budoucím tenisovým nadějím. 46

Seznam použité literatury Monografie 1. ALTER, M. J. Strečink : 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. 2. vyd. Champaign : K. Galasyn - Wright, 1994. ISBN 80-7169-763-X. 2. BROOKS, G.A. - FAHEY, T.D. Energy physiology : Human Bioenergics and its application. New York: John Wiley, 1984. 3. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. IBSN 80-247-0948-1. 4. BUZKOVÁ, K. Strečink. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 1 s. ISBN 80-247-1342- X. 5. COPLEY, B.B. Morphological and physiological study of tennis players with special reference to the effects of training. S. Afr. : J. Res. Sport, 1980. 6. DOCHERTY, D. A comparison of heart rate responses in racquet games. Br. J. : Sports Med., 1982. 7. DUNGL, P. a kol. Ortopedie. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0550-8. 8. EIS, E. KŘIVÁNEK, F. Ortopedie, traumatologie a ortopedická protetika. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1972. 9. FOX, E.L. Sports Physiology. Philadelphia : Saunders, 1984. 10. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II.: Speciální část 1. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 11. LICHNER, I. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985. 12. Motyčka J. Seniorský tenis a zdraví z pohledu ortopeda. Amatérský tenis, 2005, roč. 1, č. 3, s. 40. ISSN: 1801-402X. 47