Výbor pro právní záležitosti

EVROPSKÝ PARLAMENT 2009 2014 Výbor pro právní záležitosti 23. 2. 2011 2009/0157(COD) ***I NÁVRH ZPRÁVY k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a veřejných listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení (KOM(2009)0154 C7-0236/2009 2009/0157(COD)) Výbor pro právní záležitosti Zpravodaj: Kurt Lechner PR\858633.doc PE441.200v02-00 Jednotná v rozmanitosti

PR_COD_1amCom Vysvětlivky * Postup konzultace *** Postup souhlasu ***I Řádný legislativní postup (první čtení) ***II Řádný legislativní postup (druhé čtení) ***III Řádný legislativní postup (třetí čtení) (Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu.) y k návrhu aktu V pozměňovacích návrzích Parlamentu je pozměněný text zvýrazněn tučnou kurzivou. Zvýraznění normální kurzivou je upozorněním pro technická oddělení a označuje části návrhu aktu, u nichž je navržena oprava, a má sloužit k usnadnění vypracování konečného znění (např. zjevné chyby nebo vynechání textu v některé jazykové verzi). Tyto navržené opravy podléhají dohodě příslušných oddělení. V záhlaví každého pozměňovacího návrhu k existujícímu aktu, který má být návrhem aktu pozměněn, je na třetím řádku uveden existující akt a na čtvrtém řádku ustanovení existujícího aktu, kterého se pozměňovací návrh týká. Převzaté části ustanovení existujícího aktu, které Parlament hodlá změnit, zatímco návrh aktu tento úsek nezměnil, jsou označeny tučně. Případné vypuštění takovýchto úseků se označuje [...]. PE441.200v02-00 2/60 PR\858633.doc

OBSAH Strana NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU...5 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ...57 PR\858633.doc 3/60 PE441.200v02-00

PE441.200v02-00 4/60 PR\858633.doc

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a veřejných listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení (KOM(2009)0154 C7-0236/2009 2009/0157(COD)) (Řádný legislativní postup: první čtení) Evropský parlament, s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0154), s ohledem na čl. 251 odst. 2, čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 5 druhou odrážku Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7 0236/2009), s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy (KOM(2009)0665), s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2010 1, s ohledem na článek 55 jednacího řádu, s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7 0000/2011), 1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení; 2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům. 1 Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 148. PR\858633.doc 5/60 PE441.200v02-00

1 Bod odůvodnění 8 (8) Oblast působnosti tohoto nařízení by se měla rozšířit na všechny otázky v občanských věcech týkajících se dědictví tj. na všechny formy převodu majetku z důvodu úmrtí, ať již se jedná o převod vycházející z projevené vůle ve formě závěti nebo dědické dohody, nebo o převod majetku z důvodu úmrtí, který vyplývá ze zákona. Netýká se českého znění 2 Bod odůvodnění 9 (9) Na platnost a účinky darů se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Měly by být tudíž vyloučeny z oblasti působnosti tohoto nařízení, stejně jako další práva a majetek vytvořený či převedený jiným způsobem než dědictvím. Mělo by to být nicméně dědické právo určené použitím tohoto nařízení, které by mělo upřesnit, zda tento dar či jiná forma disponování mezi živými (inter vivos) s okamžitým účinkem na věcné právo může uložit povinnost započítání, omezení či zohlednění při výpočtu dědických podílů podle dědického práva. (9) Na platnost a účinky darů se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Měly by být tudíž vyloučeny z oblasti působnosti tohoto nařízení, stejně jako další práva a majetek vytvořený či převedený jiným způsobem než dědictvím. Mělo by to být nicméně dědické právo určené použitím tohoto nařízení, které by mělo upřesnit, zda tento dar či jiná stanovená forma disponování mezi živými (inter vivos) může uložit povinnost započítání, omezení či zohlednění při výpočtu dědických podílů podle dědického práva. PE441.200v02-00 6/60 PR\858633.doc

3 Bod odůvodnění 10 (10) Zatímco toto nařízení by se mělo vztahovat na způsob nabytí věcného práva k hmotnému a nehmotnému majetku tak, jak je stanoven rozhodným právem pro dědický případ, měly by se vnitrostátní předpisy týkající se kolize právních předpisů vztahovat na restriktivní výčet ( numerus clausus ) věcných práv, které mohou ve vnitrostátním právu členských států existovat a které jsou obvykle upraveny právem místa polohy věci (lex rei sitae). Mělo by být rovněž vyloučeno zveřejňování těchto práv, zejména fungování katastru nemovitostí a účinky zapsání nebo nezapsání do tohoto katastru, které jsou rovněž upravovány místním právem. Vnitrostátní předpisy týkající se kolize právních předpisů by se měly vztahovat na restriktivní výčet ( numerus clausus ) věcných práv, které mohou ve vnitrostátním právu členských států existovat a které jsou obvykle upraveny právem místa polohy věci (lex rei sitae). V souladu s uznávanými zásadami mezinárodního práva soukromého je třeba provést úpravy. 4 Bod odůvodnění 10 a (nový) (10a) Toto nařízení by se mělo vztahovat na způsob nabytí věcného práva k hmotnému a nehmotnému majetku zásadně tak, jak je stanoven rozhodným právem pro dědický případ. Z působnosti nařízení by měly být vyňaty zápisy do veřejných rejstříků, zveřejnění uvedených práv a účinky zapsání či nezapsání položky, které rovněž podléhají právu PR\858633.doc 7/60 PE441.200v02-00

místa polohy věci (lex rei sitae). 5 Bod odůvodnění 12 (12) Vzhledem ke vzrůstající mobilitě evropských občanů a aby byl usnadněn řádný výkon práva v Evropské unii a zajištěna skutečná spojitost mezi dědickým případem a příslušným členským státem, mělo by toto nařízení stanovit na celé dědictví příslušnost soudu členského státu, ve kterém měl zesnulý poslední obvyklé bydliště. Ze stejných důvodů by toto nařízení mělo umožnit příslušnému soudu postoupit výjimečně a za určitých podmínek případ soudu státu, jehož byl zesnulý státním příslušníkem, pokud je tento soud pro případ způsobilejší. (12) Vzhledem ke vzrůstající mobilitě evropských občanů a aby byl usnadněn řádný výkon práva v Evropské unii a zajištěna skutečná spojitost mezi dědickým případem a příslušným členským státem, mělo by toto nařízení stanovit na celé dědictví příslušnost soudu ve sporném a nesporném řízení, a to ve členském státě, ve kterém měl zesnulý obvyklé bydliště. Ze stejných důvodů by toto nařízení mělo umožnit příslušnému soudu postoupit za určitých podmínek případ soudu státu, jehož byl zesnulý státním příslušníkem, nebo orgánu, který je v souladu s tímto nařízením oprávněn vydat evropské dědické osvědčení, pokud je tento soud nebo orgán pro případ způsobilejší. 6 Bod odůvodnění 12 a (nový) (12a) Při určování obvyklého bydliště coby centra života dané osoby je třeba přihlédnout k životním poměrům zesnulého v době úmrtí a v předchozích letech, především k trvání a pravidelnosti pobytu a k jeho okolnostem a příčinám. PE441.200v02-00 8/60 PR\858633.doc

7 Bod odůvodnění 14 (14) Aby byl usnadněn život dědicům a závětním dědicům žijícím v jiném členském státě než ve státě, jehož soudy jsou příslušné k vypořádání dědictví, mělo by jim nařízení dovolit učinit prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví ve formě stanovené právními předpisy státu jejich obvyklého bydliště, případně před soudem tohoto státu. (14) Aby byl usnadněn život dědicům a závětním dědicům žijícím v jiném členském státě než ve státě, jehož soudy jsou příslušné k vypořádání dědictví, mělo by jim nařízení rovněž dovolit učinit prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví ve formě stanovené právními předpisy státu jejich obvyklého bydliště, případně před soudem tohoto státu. 8 Bod odůvodnění 15 (15) Vzhledem k tomu, že se dědický status a věcný status úzce prolínají, mělo by nařízení stanovit výjimečnou příslušnost soudů členského státu, kde se majetek nachází, pokud zákon tohoto státu vyžaduje příslušnost svých soudů pro přijetí opatření týkajících se převodu tohoto majetku a jeho zapsání a zveřejnění v katastru nemovitostí. vypouští se PR\858633.doc 9/60 PE441.200v02-00

9 Bod odůvodnění 18 (18) Toto nařízení by mělo občanům rozšířit možnosti předem uspořádat jejich dědictví tím, že jim umožní zvolit si rozhodné právo. Tato volba by měla být striktně vymezena, aby byly respektovány oprávněné nároky dědiců a závětních dědiců. (18) Toto nařízení by mělo občanům rozšířit možnosti předem uspořádat jejich dědictví tím, že jim umožní zvolit si rozhodné právo. Tato volba by měla být striktně vymezena, aby byly respektovány oprávněné nároky dědiců a závětních dědiců. V souladu se zásadou favor testamenti by měla mít osoba možnost zvolit za právo, podle kterého se spravuje celé její dědictví, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době, kdy toto rozhodnutí učinila nebo v době svého úmrtí. V případě vícenásobné státní příslušnosti by měla mít možnost zvolit jednu z nich. Volba by měla být dostatečně jasná a její výklad podléhat obecně uznávaným kritériím. 10 Bod odůvodnění 19 (19) Platnost, pokud se jedná o formu úkonu mortis causa, není zahrnuta v tomto nařízení. V členských státech, které ratifikovaly Haagskou úmluvu o kolizních právních předpisech týkajících se formy stanovení závěti ze dne 5. října 1961, je upravována ve své oblasti působnosti jejími ustanoveními. (19) Platnost je v členských státech, které ratifikovaly Haagskou úmluvu o kolizních právních předpisech týkajících se formy stanovení závěti ze dne 5. října 1961, upravována ve své oblasti působnosti jejími ustanoveními. Přesto by měla být do nařízení zahrnuta dodatečná ustanovení o platnosti formy úkonu mortis causa, a to včetně dědických dohod. PE441.200v02-00 10/60 PR\858633.doc

11 Bod odůvodnění 19 a (nový) (19a) Je třeba zavést další ustanovení o rozhodném právu pro způsobilost k úkonu mortis causa. 12 Bod odůvodnění 20 (20) Aby bylo usnadněno uznávání dědických práv získaných v jednom členském státě, předpis pro kolizi právních předpisů by měl upřednostňovat platnost dědických smluv za použití alternativních kolizních kritérií. Oprávněné nároky třetích osob by měly být zachovány. (20) Platnost dědických dohod a práv, která z nich vyplývají, by měla být uznávána ve všech členských státech. Právo, které bude pro dědictví použito, je třeba stanovit u každého zesnulého zvlášť v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení. Věcná platnost, závaznost a další konkrétní právní otázky týkající se dědických dohod by měly být upraveny samostatně. Tato ustanovení by se měla rovněž vztahovat na spojené závěti, připadá-li to v úvahu. PR\858633.doc 11/60 PE441.200v02-00

13 Bod odůvodnění 20 a (nový) (20a) Jedná-li se o nemovité dědictví nebo o zapsání majetku zahrnutého do dědictví do rejstříku, neměly by být dotčeny předpisy platné ve státech, v nichž se majetek nachází, pro vznik či převod věcných práv nebo jejich zápis do rejstříku. 14 Bod odůvodnění 23 a (nový) (23a) Pokud by uplatnění právních předpisů jiného členského státu vycházelo ze zvoleného práva, použijí se pouze ustanovení týkající se hmotného práva v souladu se zásadami mezinárodního práva soukromého. V ostatních případech by měla být použita pravidla mezinárodního práva soukromého platná v daném státě, jelikož odkazují na právo členského státu. Ten uplatní své hmotné právo. PE441.200v02-00 12/60 PR\858633.doc

15 Bod odůvodnění 24 (24) Důvody veřejného zájmu by za výjimečných okolností mohly soudům členských států dát možnost neuplatnit zahraniční právní předpisy v případě, kdy by to bylo v rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná. Soudům by nemělo být umožněno použít výjimku veřejného pořádku, a tak neuplatnit právní předpisy jiného členského státu či odmítnout vykonat vydané rozhodnutí, úřední listinu, soudní smír či uznat evropské dědické osvědčení vyhotovené jiným členským státem, pokud by tím byla porušena Listina základních práv Evropské unie, a zejména její článek 21, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. (24) Důvody veřejného zájmu by za výjimečných okolností mohly soudům členských států dát možnost neuplatnit zahraniční právní předpisy v případě, kdy by to bylo jednoznačně v rozporu s veřejným pořádkem státu, jehož soud ve věci jedná. Soudům by nemělo být umožněno použít výjimku veřejného pořádku, a tak neuplatnit právní předpisy jiného členského státu či odmítnout vykonat vydané rozhodnutí, úřední listinu, soudní smír či uznat evropské dědické osvědčení vyhotovené jiným členským státem pouze tehdy, pokud by tím byla porušena Listina základních práv Evropské unie, a zejména její článek 21, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. Rozdíly v požadavcích na právní předpisy by zpravidla neměly být důvodem k zamítnutí použití práva jiného členského státu. 16 Bod odůvodnění 26 (26) Aby byly zohledněny různé způsoby, jakým se dědictví z důvodu úmrtí v členských státech vypořádávají, mělo by toto nařízení zajistit uznávání a vykonatelnost úředních listin. Úřední listiny ale nemohou být, pokud se jedná o jejich uznávání, považovány za rozhodnutí soudu. Uznávání úředních listin znamená, (26) Aby byly zohledněny různé způsoby, jakým se dědictví z důvodu úmrtí v členských státech vypořádávají, mělo by toto nařízení zajistit volnou dostupnost a vykonatelnost úředních listin. Úřední listiny ale nemohou být, pokud se jedná o jejich uznávání, považovány za rozhodnutí soudu. Úřední listiny by měly mít ve PR\858633.doc 13/60 PE441.200v02-00

že tyto požívají stejné důkazní hodnoty, pokud se jedná o obsah listiny, a že mají stejné účinky jako v jejich státě původu a platí presumpce platnosti, která může být v případě sporu zrušena. Tato platnost bude moci být vždy zpochybněna před soudem členského státu původu úřední listiny za procesních podmínek určených tímto členským státem. vztahu k ustanovením států, v nichž vznikly a rovněž těch, jimž jsou určeny, mít co se týče obsahu stejnou průkazní váhu a presumpci platnosti, kterou však lze v případě sporu vyvrátit. Tato platnost bude moci být vždy zpochybněna. Právní úkon, z něhož listina vychází, podléhá mezinárodnímu právu soukromém a právu, které je použito pro dědictví. 17 Bod odůvodnění 27 (27) Zrychlené, cenově přijatelné a účinné vypořádání dědictví s mezinárodním prvkem v Evropské unii vyžaduje, aby měl dědic, závětní dědic, vykonavatel dědictví či správce možnost rychle a nesporně dokázat svoji způsobilost v členských státech, kde se nachází majetek, který je předmětem dědictví. Toto nařízení by mělo zavést jednotný vzor evropského dědického osvědčení a určit příslušný orgán k jeho vydávání, aby byl usnadněn volný pohyb tohoto důkazu v Evropské unii. Toto osvědčení by nemělo nahradit vnitřní postupy členských států, aby byla dodržena zásada subsidiarity. Nařízení by mělo upřesnit skloubení s těmito postupy. (27) Zrychlené, cenově přijatelné a účinné vypořádání dědictví s mezinárodním prvkem v Evropské unii vyžaduje, aby měl dědic, závětní dědic, vykonavatel dědictví či správce možnost rychle a nesporně dokázat svoji způsobilost v členských státech, kde se nachází majetek, který je předmětem dědictví. Toto nařízení by mělo pro přeshraniční případy zavést jednotný vzor evropského dědického osvědčení a určit příslušný subjekt k jeho vydávání, aby byl usnadněn volný pohyb tohoto důkazu v Evropské unii. Tímto subjektem mohou být soudy, úřady, notáři nebo další orgány na srovnatelné úrovni. Tyto subjekty určí členský stát soudu, který má v souladu s ustanoveními tohoto nařízení v daném případě rozhodovací pravomoc; a to včetně situací, kdy příslušnost soudu vznikla postoupením případu soudu, popřípadě subjektu, který je k jeho posouzení způsobilejší. Toto osvědčení by nemělo nahradit vnitřní postupy členských států, aby byla dodržena zásada subsidiarity. Nařízení by mělo upřesnit PE441.200v02-00 14/60 PR\858633.doc

skloubení s těmito postupy. 18 Bod odůvodnění 30 (30) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi 1. (30) Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, jež uplatní v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č..../2011 ze dne..., kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí 1. 1 Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. 1 Úř. věst. L... Or. en 19 Bod odůvodnění 31 (31) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí jakýchkoli změn formulářů stanovených v tomto nařízení postupem podle článku 3 rozhodnutí 1999/468/ES. (31) K přijetí jakýchkoli změn formulářů stanovených v tomto nařízení by měl být použit poradní postup, a zároveň je třeba přihlédnout k povaze prováděcího aktu. Or. en PR\858633.doc 15/60 PE441.200v02-00

20 Bod odůvodnění 33 (33) Jelikož cílů tohoto nařízení, kterými jsou volný pohyb osob, možnost pro evropské občany předem uspořádat své dědictví s mezinárodním prvkem a práva dědiců a závětních dědiců a dalších osob spřízněných se zesnulým, jakož i věřitelů zůstavitele, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. (33) Jelikož cílů tohoto nařízení, kterými jsou volný pohyb osob, možnost pro evropské občany předem uspořádat své dědictví s mezinárodním prvkem a práva dědiců a závětních dědiců a dalších osob spřízněných se zesnulým, jakož i věřitelů zůstavitele, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, a s ohledem na rozsah a účinky tohoto nařízení jich může být lépe dosaženo na úrovni EU, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadnou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, 21 Čl. 1 odst. 3 písm. a a) rodinný stav fyzických osob, rodinné vztahy a vztahy se srovnatelnými účinky; a) otázky upravující rodinný stav fyzických osob, rodinné vztahy a vztahy, které mají podle rozhodného práva srovnatelné účinky; PE441.200v02-00 16/60 PR\858633.doc

22 Čl. 1 odst. 3 písm. b b) způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům s výhradou čl. 19 odst. 2 písm. c) a d); b) způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům, aniž je dotčen čl. 19 odst. 2 písm. c) a d) a článek 18a;; 23 Čl. 1 odst. 3 písm. c c) zmizení, nepřítomnost a předpokládané úmrtí fyzické osoby; c) zmizení, nepřítomnost a předpokládané úmrtí fyzické osoby, aniž je dotčen článek 23; 24 Čl. 1 odst. 3 písm. d d) otázky vlastnických vztahů v manželství a úprava majetkových vztahů, která se použije na vztahy s účinky srovnatelnými s manželstvím; d) otázky vlastnických vztahů v manželství a majetkového uspořádání ve vztazích, jejichž účinky jsou podle rozhodného práva srovnatelné s manželstvím; PR\858633.doc 17/60 PE441.200v02-00

25 Čl. 1 odst. 3 písm. e e) vyživovací povinnost; e) vyživovací povinnosti, za předpokladu, že nevznikly v důsledku úmrtí; 26 Čl. 1 odst. 3 písm. f f) práva a majetek vytvořený nebo převedený jiným způsobem než dědictvím z důvodu úmrtí, jako například dary, společné vlastnictví několika osob převoditelné na pozůstalého, důchodová pojištění, pojistné smlouvy a podobné dohody s výhradou čl. 19 odst. 2 písm. j); f) práva a majetek vytvořený nebo převedený jiným způsobem než dědictvím z důvodu úmrtí, jako například dary, darovací slib učiněný za života dárce, společné vlastnictví několika osob převoditelné na pozůstalého, důchodová pojištění, pojistné smlouvy a podobné dohody, aniž je dotčen čl. 19 odst. 2 písm. j); 27 Čl. 1 odst. 3 písm. g g) otázky upravené právem obchodních společností, jako ustanovení v zákládajících listinách a statutech společností, sdružení a právnických osob, které určují nakládání s podíly v případě úmrtí jejich členů; g) otázky týkající se práva obchodních společností, sdružení a právnické osoby, jako jsou ustanovení v zákládajících listinách nebo ve stanovách společností, sdružení či právnických osob, které určují zachování podílů v případě úmrtí jejich členů; PE441.200v02-00 18/60 PR\858633.doc

28 Čl. 1 odst. 3 písm. h h) rušení, zánik a slučování společností, sdružení a právnických osob; h) rušení, zánik a slučování společností, sdružení nebo právnických osob; 29 Čl. 1 odst. 3 písm. i i) zakládání, fungování a rušení trustů; (I) zakládání, správa a rušení trustů, s výjimkou těch, které vznikly úkonem mortis causa nebo v rámci zákonem daného dědictví; 30 Čl. 1 odst. 3 písm. j j) povaha věcných práv vztahující se k majetku a zveřejňování těchto práv. j) povaha věcných práv, zápis věcných práv do veřejného rejstříku nebo jejich zveřejnění a účinky provedení či neprovedení zápisu věcného práva do určitého veřejného rejstříku. PR\858633.doc 19/60 PE441.200v02-00

31 Čl. 2 písm. a Definice pojmů a) dědictvím z důvodu úmrtí : jakákoli forma převodu majetku z důvodu úmrtí, ať již se jedná o převod vycházející z projevené vůle ve formě závěti nebo dědické dohody, nebo o převod majetku z důvodu úmrtí, který vyplývá ze zákona; Definice pojmů a) dědictvím z důvodu úmrtí : jakákoli forma převodu majetku, práv a závazků z důvodu úmrtí, ať již se jedná o převod vycházející z projevené vůle ve formě závěti nebo dědické dohody, nebo o převod majetku z důvodu úmrtí, který vyplývá ze zákona; 32 Čl. 2 písm. b b) soudem : každý soudní orgán či příslušný orgán členského státu vykonávající funkci soudu ve věcech dědictví. Za soudy se považují rovněž jiné orgány veřejné moci, které vykonávají funkce soudu přenesením pravomocí, jak jsou stanoveny v tomto nařízení. b) soudem : každý soudní orgán či příslušný orgán členského státu nebo soudem určená osoba či orgán vykonávající funkci soudu ve věcech dědictví; za soudy se považují rovněž jiné orgány veřejné moci, které vykonávají funkce soudu přenesením pravomocí, jak jsou stanoveny v tomto nařízení. PE441.200v02-00 20/60 PR\858633.doc

33 Čl. 2 písm. c c) dědickou dohodou : dohoda, která uděluje, mění či odpírá, s náhradou nebo bez náhrady, práva v budoucím dědictví jedné či více osobám, které jsou smluvními stranami; c) dědickou dohodou : dohoda, která s náhradou nebo bez náhrady uděluje, mění či odpírá, práva jedné či více osobám, které jsou smluvními stranami, na budoucí dědictví; 34 Čl. 2 písm. d d) spojenou závětí : závěť ustanovenou dvěma či více osobami v jedné listině ve prospěch třetí strany a/nebo k vzájemnému prospěchu; d) spojenou závětí : závěť ustanovenou dvěma či více osobami v jedné nebo více listinách na základě jejich společného rozhodnutí; 35 Čl. 2 písm. e e) členským státem původu : členský stát ve kterém bylo vydáno rozhodnutí nebo schválen či sjednán soudní smír nebo vystavena úřední listina; Netýká se českého znění PR\858633.doc 21/60 PE441.200v02-00

36 Čl. 2 písm. f f) dožádaným členským státem : členský stát, ve kterém je žádáno o výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny; f) členským státem výkonu : členský stát, v němž má být provedeno uznání, rozhodnuto o vykonatelnosti nebo proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny; 37 Čl. 2 písm. g g) rozhodnutím : každé rozhodnutí ve věcech dědictví vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem; g) rozhodnutím : každé rozhodnutí nebo opatření ve věcech dědictví vydané soudem členského státu nebo soudem určenou osobou či orgánem bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem; 38 Čl. 2 písm. g a (nové) ga) soudním smírem každý smír ve věcech dědictví, jejž schválil soud nebo který byl před soudem uzavřen v průběhu řízení; PE441.200v02-00 22/60 PR\858633.doc

39 Čl. 2 písm. h návětí h) úřední listinou : dokument, který byl formálně vyhotoven nebo registrován jako úřední listina a jehož ověření: h) úřední listinou : dokument ve věcech dědictví, který byl formálně vyhotoven nebo registrován jako úřední listina a jehož ověření: 40 Čl. 2 písm. i i) evropským dědickým osvědčením : osvědčení vydané příslušným souden podle kapitoly VI tohoto nařízení. i) evropským dědickým osvědčením : osvědčení vystavené příslušným soudem nebo příslušným orgánem podle kapitoly VI tohoto nařízení. 41 Článek 4 S výhradou ustanovení tohoto nařízení jsou příslušnými soudy ve věcech dědictví soudy členského státu, na jehož území měl zesnulý v době úmrtí své obvyklé bydliště. K řízení ve věcech celého dědictví zesnulého mají příslušnost soudy členského státu, na jehož území měl zesnulý v době úmrtí své obvyklé bydliště. PR\858633.doc 23/60 PE441.200v02-00

42 Čl. 5 odst. 1 1. Pokud byly zesnulým pro dědické řízení zvoleny právní předpisy členského státu podle článku 17, může soud příslušný podle článku 4, na žádost jedné strany či pokud se domnívá, že soudy členského státu, jehož právní předpisy byly zvoleny, jsou pro projednání případu způsobilejší, případ odročit a požádat strany, aby ho předložily soudu tohoto členského státu. 1. Pokud byly zesnulým pro dědické řízení zvoleny právní předpisy členského státu podle článku 17, může soud příslušný podle článku 4, na žádost jedné strany či účastníka a pokud se domnívá, že soudy členského státu, jehož právní předpisy byly zvoleny, jsou pro projednání případu způsobilejší, případ odročit a požádat strany, aby ho předložily soudu tohoto členského státu nebo případně orgánu příslušnému podle článku 37. 43 Čl. 5 odst. 2 2. Soud příslušný podle článku 4 stanoví lhůtu, během které musí být v souladu s článkem 1 případ předložen soudu členského státu, jehož právní předpisy byly zvoleny. Pokud během této lhůty nebude případ soudům předložen, pokračuje soud, který případ projednává, ve výkonu své příslušnosti. 2. Soud pověřený podle článku 4 určí stranám či účastníkům lhůtu, v níž musí být v souladu s odstavcem 1 případ postoupen soudu členského státu. Není-li věc do konce uvedené lhůty postoupena soudům druhého členského státu, zůstává výkon příslušnosti soudu příslušnému podle článku 4. PE441.200v02-00 24/60 PR\858633.doc

44 Čl. 5 odst. 3 3. Soudy členského státu, jehož právní předpisy byly zvoleny se prohlásí příslušnými nejpozději do osmi týdnů ode dne předložení případu podle odstavce 2. V tomto případě soud, který projednával případ jako první, prohlásí bezodkladně svou nepříslušnost. V opačném případě soud, který projednával případ jako první, pokračuje ve výkonu své příslušnosti. 3. Soudy členského státu, jehož právní předpisy byly zvoleny se prohlásí příslušnými v průběhu tří měsíců ode dne předložení případu podle odstavce 2. V tomto případě soud, který projednával případ jako první, prohlásí bezodkladně svou nepříslušnost. V opačném případě soud, který projednával případ jako první, pokračuje ve výkonu své příslušnosti. 45 Čl. 6 odst. 1 a (nový) V případech uvedených v odst. 1 písm. a), b) se příslušnost vztahuje na celé dědictví. 46 Článek 7 Soud, u kterého probíhá řízení podle článků 4, 5, nebo 6, je rovněž příslušný pro přezkoumání protinávrhu, pokud protinávrh spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Soud, u kterého probíhá řízení podle článků 4, 5, nebo 6, je rovněž příslušný k řízení o protinávrhu, za předpokladu, že protinávrh spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. PR\858633.doc 25/60 PE441.200v02-00

47 Článek 8 Soudy členského státu, kde má dědic či závětní dědic obvyklé bydliště, jsou rovněž příslušné přijímat prohlášení týkajících se přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu nebo prohlášení za účelem omezení odpovědnosti dědice či závětního dědice, pokud tato prohlášení musí být učiněna před soudem. Soudy členského státu, kde má dědic či závětní dědic obvyklé bydliště, jsou kromě soudu příslušného podle článku 4 rovněž příslušné přijímat prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu nebo prohlášení za účelem omezení odpovědnosti dědice či závětního dědice, pokud tato prohlášení musí být učiněna před soudem. 48 Článek 9 Článek 9 Příslušnost soudů v místě, kde se majetek nachází Pokud právní předpisy státu polohy majetku vyžadují příslušnost svých soudů k přijetí opatření věcného práva vztahujících se na převod tohoto majetku, jeho zápis nebo jeho převod do rejstříku, jsou soudy tohoto členského státu příslušné k přijetí těchto opatření. vypouští se PE441.200v02-00 26/60 PR\858633.doc

49 Čl. 10 písm. b Zahájení soudního řízení b) písemnost byla převzata orgánem příslušným pro její doručení v případě, že musí být doručena před podáním u soudu, za předpokladu, že žadatel následně učinil kroky nutné k tomu, aby mohl být dokument doručen protistraně. Zahájení soudního řízení b) písemnost byla převzata orgánem příslušným pro její doručení v případě, že musí být doručena před podáním u soudu, za předpokladu, že žadatel následně učinil kroky nutné k tomu, aby mohl být dokument doručen protistraně, nebo 50 Čl. 10 písm. b a (nové) ba) proběhne první soudní řízení, je-li zahájeno z vlastního podnětu soudu. 51 Článek 11 Pokud je soudu některého členského státu předložena věc, k níž není příslušný podle tohoto nařízení, prohlásí tento soud z vlastního podnětu svou nepříslušnost. Pokud je u soudu některého členského státu zahájeno řízení ve věci dědictví, k němuž není příslušný podle tohoto nařízení, vysloví tento soud z vlastního podnětu svou nepříslušnost. PR\858633.doc 27/60 PE441.200v02-00

52 Čl. 12 odst. 2 2. Má-li být návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost zaslán podle tohoto nařízení z jednoho členského státu do druhého, použije se místo odstavce 1 tohoto článku článek 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie. 2. Měl-li být návrh na zahájení řízení nebo jiný rovnocenný dokument zaslán podle tohoto nařízení z jednoho členského státu do druhého, použije se namísto odstavce 1 tohoto článku článek 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie. 53 Čl. 12 odst. 3 3. Pokud nelze použít nařízení (ES) č. 1393/2007, doručí se návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost do ciziny podle článku 15 Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních. 3. Nelze-li použít nařízení (ES) č. 1393/2007, uplatní se článek 15 Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních v případě, že návrh na zahájení řízení nebo jiný rovnocenný dokument musel být v souladu s touto úmluvou doručen do ciziny. PE441.200v02-00 28/60 PR\858633.doc

54 Čl. 14 odst. 3 3. Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních. 3. Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo případnému vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních. 55 Čl. 17 odst. 1 1. Osoba si může zvolit za právo, podle kterého se spravuje celé její dědictví, právo státu, jehož je státním příslušníkem. 1. Osoba si může zvolit za právo, podle kterého se spravuje celé její dědictví, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době tohoto rozhodnutí. Platnost zvoleného práva přetrvává i ve chvíli, kdy je osoba v okamžiku úmrtí státním příslušníkem státu, jehož právo si zvolila. 56 Čl. 17 odst. 2 2. Určení rozhodného práva pro dědictví 2. Určení rozhodného práva pro dědictví PR\858633.doc 29/60 PE441.200v02-00

musí být výslovné a obsažené v prohlášení, které má formu úkonu mortis causa. musí vycházet z úkonu mortis causa. Odůvodnění Z formulace právního předpisu je třeba vypustit výraz výslovné (čl. 17 odst. 2). Uskutečnění volby práva je vyjádřením vůle, které podléhá všeobecně uznávaným kritériím. Obecnou zásadou dědického práva je, že nejvyšší platnost má vůle zesnulého (favor testamenti). 57 Čl. 17 odst. 4 4. Změna nebo odvolání určení rozhodného práva autorem musí formálně splňovat podmínky změny nebo odvolání úkonu mortis causa. 4. Pro změnu nebo odvolání zvoleného práva se obdobně použijí odstavce 2 a 3. 58 Čl. 18 odst. 1 1. Dohoda týkající se dědictví určité osoby je upravována právem, které by podle tohoto nařízení bylo rozhodné pro dědictví této osoby ke dni uzavření této dohody. Pokud podle tohoto práva není dědická dohoda platná, bude její platnost přesto uznána, pokud je platná podle práva, které je pro dědictví rozhodné podle tohoto nařízení v době úmrtí. Dohoda je tedy upravena tímto právem. 1. Dohoda týkající se dědictví určité osoby je upravována právem, které by podle tohoto nařízení bylo rozhodné pro dědictví této osoby formou úkonu mortis causa, pokud by právo na dědictví vzniklo uzavřením této dohody. PE441.200v02-00 30/60 PR\858633.doc

Odůvodnění Čl. 18 odst. 1 věty 2 a 3 vychází ze zásady favor testamenti. V dědické dohodě však bude třeba stanovit smluvní závazky mezi jednotlivými stranami, a to na základě právního řádu, jemuž dohoda v okamžiku svého uzavření hypoteticky podléhá. Tento základ by měl zůstat neměnný i změní-li pouze jedna strana právo použité na dědictví, pročež byly vypuštěny dvě poslední věty. 59 Čl. 18 odst. 2 2. Dohoda týkající se dědictví více osob je platná ve věci samé, pouze pokud je platnost uznána právem, které by podle článku 16 bylo rozhodné pro dědictví jedné z dotčených osob ke dni uzavření této dohody. Pokud je dohoda platná podle práva rozhodného pro dědictví jedné z dotčených osob, použije se toto právo. Pokud je dohoda platná použitím práva rozhodného pro dědictví několika z těchto dotčených osob, je upravena právem, se kterým nejúžeji souvisí. 2. Dohoda týkající se dědictví více osob podléhá právu, které bylo určeno podle tohoto nařízení jako rozhodné pro dědictví všech osob, jichž se dědictví týká, a byla by použita v případě, že by právo na dědictví vzniklo uzavřením této dohody. Vztahuje-li na dědickou dohodu v souladu s první větou více než jeden právní řád a je-li dědická dohoda uznána pouze jedním z nich, pak se na dohodu uplatní právě tento právní řád. Je-li dědická dohoda uznána více právními řády, podléhá právu, s nímž souvisí nejúžeji. 60 Čl. 18 odst. 3 3. Strany mohou zvolit za právo upravující jejich dědickou smlouvu právo, které by si osoba nebo jedna z osob, jejichž majetek je dotčen, mohla zvolit podle článku 17. 3. Účastníci mohou zvolit za právo upravující jejich dědickou dohodu právo, které by si jedna z osob, jejichž majetek je dotčen, mohla zvolit podle článku 17, pod podmínkou, že tento právní řád uznává PR\858633.doc 31/60 PE441.200v02-00

dědické dohody. 61 Čl. 18 odst. 4 4. Použití práva podle tohoto článku se nedotýká práv jakékoli osoby, která není stranou dohody a která podle práva určeného podle článků 16 a 17 má právo na povinný dědický díl či jakékoli další právo, jehož nemůže být zbavena osobou, jejíž dědictví je dotčené. 4. Odstavce 1, 2 a 3 se týkají pouze částí dědické dohody, pokud jde o formu úkonu mortis causa,, jako je věcná platnost, povaha a rozsah závazků, výklad dědické dohody a rovněž její zrušení a vypovězení. 62 Čl. 18 odst. 4 a (nový) 4a. Tento článek se obdobně vztahuje na spojené závěti. 63 Článek 18 a (nový) Článek 18a Způsobilost k úkonu mortis causa PE441.200v02-00 32/60 PR\858633.doc

1. Zesnulý je způsobilý k úkonu mortis causa podle: a) práva, které by se na dědictví vztahovalo v případě, že by zesnulý zemřel v den, kdy byl vyhotoven úkon mortis causa, nebo b) práva, které by v souladu s tímto nařízením mělo být na dědictví uplatněno v době jeho úmrtí. 2. Stejně tak platí odstavec 1 pro změnu a odvolání úkonu mortis causa a rovněž pro zrušení dědické dohody. 64 Článek 18 b (nový) Článek 18b Formální platnost úkonu mortis causa 1. Úkon mortis causa je formálně platný pokud a) by bylo formálně platné podle práva, které by se na dědictví vztahovalo v případě, že by zesnulý zemřel v den, kdy byl proveden úkon mortis causa, nebo b) je formálně platné podle práva, které by v souladu s tímto nařízením mělo být na dědictví uplatněno v době jeho úmrtí. 2. Stejně tak platí odstavec 1 pro změnu a odvolání úkonu mortis causa a rovněž pro zrušení dědické dohody. Odůvodnění Je třeba zaručit, aby se úkon mortis causa, který je v okamžiku vystavení formálně platný, nestal neplatným z důvodu změny práva, a dále je zde vysvětlena otázka formální platnosti dědických dohod. PR\858633.doc 33/60 PE441.200v02-00

65 Čl. 19 odst. 1 1. Právem podle kapitoly III se řídí celé dědické řízení, od jeho zahájení až do konečného převodu dědictví oprávněným osobám. 1. Právem podle této kapitoly se řídí celé dědické řízení, od jeho zahájení až do konečného převodu dědictví oprávněným osobám. 66 Čl. 19 odst. 2 písm. b b) určení dědiců a závětních dědiců, včetně dědických práv pozůstalého manžela/ky, určení dědických dílů těchto osob, břemena, která jsou jim zesnulým uložena, a další práva k dědictví, která vznikla v důsledku úmrtí. b) určení dědiců a závětních dědiců, včetně dědických práv pozůstalého manžela/manželky nebo životního partnera/partnerky, určení dědických dílů těchto osob, břemena, která jsou jim zesnulým uložena, a další práva k dědictví, která vznikla v důsledku úmrtí, a rovněž zřeknutí se dědictví; 67 Čl. 19 odst. 2 písm. f f) převod majetku a práv, které tvoří dědictví, dědicům a závětním dědicům, včetně podmínek a účinků přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu; f) převod majetku, práv a závazků, které tvoří dědictví, na dědice a případně na závětní dědice, včetně podmínek a účinků přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu, aniž je dotčen článek 20a; PE441.200v02-00 34/60 PR\858633.doc

68 Čl. 19 odst. 2 písm. g g) pravomoci dědiců, správců závěti a dalších správců dědictví, zejména v oblasti prodeje majetku a plateb věřitelům; g) pravomoci dědiců, vykonavatelů závětí a jiných správců dědictví, zejména s ohledem na prodej majetku a na platby věřitelům; 69 Čl. 19 odst. 2 písm. i i) část dědictví, se kterou může zůstavitel volně zacházet, povinné podíly a další omezení volného zacházení s dědictvím, včetně přidělení majetku z dědictví soudními orgány nebo jiným orgánem osobám spřízněným se zesnulým; i) část dědictví, s níž je možno nakládat, povinné podíly a další omezení práva nakládat s majetkem v případě smrti, včetně přidělení majetku z dědictví ve prospěch osob spřízněných se zesnulému a zřeknutí se povinných podílů; 70 Čl. 19 odst. 2 písm. k k) platnost, výklad, změna nebo odvolání úkonu mortis causa, s výjimkou platnosti jeho formy; k) věcnou platnost a výklad úkonu mortis causa, jakož i jeho změny nebo odvolání, aniž je dotčen článek 18a a 18b, a PR\858633.doc 35/60 PE441.200v02-00

71 Čl. 19 odst. 2 písm. l l) rozdělení dědictví. l) rozdělení dědictví, aniž je dotčen článek 20a. 72 Článek 20 Aniž je dotčen článek 19, je přijetí či odmítnutí dědictví nebo odkazu nebo prohlášení, kterým se omezuje odpovědnost dědice nebo závětního dědice, rovněž platné, pokud splňuje podmínky právních předpisů státu, ve kterém má dědic nebo závětní dědic obvyklé bydliště. Prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu nebo prohlášení, kterým se omezuje odpovědnost dědice nebo závětního dědice, je formálně platné, pokud splňuje požadavky práva, podle nějž je dědictví spravováno, nebo práva státu, ve kterém má dědic nebo závětní dědic obvyklé bydliště. 73 Článek 20 a (nový) Článek 20a Právo místa, kde se majetek nachází PE441.200v02-00 36/60 PR\858633.doc

Tímto nařízením není dotčeno uplatnění právních předpisů státu, v němž se nachází nemovitá část majetku zahrnutého do dědictví nebo část zapsaná ve veřejném rejstříku, pro nabytí či převod majetku nebo jiných věcných práv na zmíněné části majetku zahrnutého do dědictví nebo pro jejich zapsání do veřejného rejstříku. 74 Článek 20 a (nový) Článek 20a Právo místa, kde se majetek nachází Tímto nařízením není dotčeno uplatnění právních předpisů státu, v němž se nachází nemovitá část majetku zahrnutého do dědictví nebo část zapsaná ve veřejném rejstříku, pro nabytí či převod majetku nebo jiných věcných práv na zmíněné části majetku zahrnutého do dědictví nebo pro jejich zapsání do veřejného rejstříku, a to za předpokladu, že listina o nabytí či o převodu nebo rozhodnutí soudu má konstitutivní účinek. 75 Článek 26 Použití právního řádu státu určeného podle Použití právního řádu státu určeného podle PR\858633.doc 37/60 PE441.200v02-00

tohoto nařízení znamená použití platných právních norem tohoto státu s výjimkou jeho norem mezinárodního práva soukromého. tohoto nařízení znamená použití platných právních norem tohoto státu s výjimkou právních norem mezinárodního práva soukromého, jiných než těch, které zcela nebo částečně odkazují na právo členského státu. 76 Čl. 27 odst. 1 1. Určité ustanovení práva určeného podle tohoto nařízení se nepoužije jen tehdy, pokud by bylo jeho užití v rozporu se zásadami veřejného pořádku státu soudu, u nějž bylo řízení zahájeno. 1. Určité ustanovení práva státu určeného podle tohoto nařízení se nepoužije jen tehdy, pokud by jeho užití bylo ve zjevném rozporu se zásadami veřejného pořádku státu soudu, u nějž bylo řízení zahájeno. 77 Čl. 27 odst. 2 2. Použití ustanovení práva určeného podle tohoto nařízení nemůže být považováno za odporující veřejnému pořádku státu soudu, u nějž bylo řízení zahájeno, zejména když je jediným důvodem skutečnost, že ustanovení týkající se povinného dědického dílu jsou odlišná od platných ustanovení ve státě soudu, u nějž bylo řízení zahájeno. vypouští se PE441.200v02-00 38/60 PR\858633.doc

Odůvodnění Zpravodaj nepovažuje ustanovení čl. 27 odst. 2 za nezbytně nutné a navrhuje, aby jeho myšlenka byly včleněna do znění článku 27. 78 Článek 34 - název Uznávání veřejných listin Úřední listiny 79 Článek 34 Úřední listiny vypracované v jednom členském státě jsou uznávané v jiných členských státech, vyjma popření platnosti těchto listin postupy stanovenými v členském státě původu, a s výhradou, že toto uznání není v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá. Úřední listiny, které byly ve věcech dědictví vydány členským státem, mohou být v členských státech ve volném oběhu a jsou osvobozeny od úředního potvrzení a dalších podobných formálních postupů. Jejich průkaznost je v jiných členských rovnocenná s listinami vydanými v daném členském státě, nepřevyšuje však průkaznost, kterou mají v členském státě svého původu, za předpokladu, že jejich platnost nebyla zpochybněna, a s výhradou, že toto uznání není ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) členského státu, jemuž jsou určeny. PR\858633.doc 39/60 PE441.200v02-00

80 Čl. 36 odst. 1 1. Toto nařízení zavádí evropské dědické osvědčení, které je důkazem způsobilosti dědice, závětního dědice a pravomocí vykonavatelů závěti nebo třetích správců. Toto osvědčení je vydáváno příslušným orgánem podle této kapitoly v souladu s právem rozhodným pro dědictví podle kapitoly III tohoto nařízení. 1. Tímto nařízením se pro přeshraniční případy zavádí evropské dědické osvědčení (dále jen osvědčení ), které bude mít účinky ve všech členských státech v rámci podmínek stanovených v této kapitole. (Používání zkráceného výrazu osvědčení platí pro celé znění právního předpisu; bude-li tento pozměňovací návrh přijat, bude třeba tomu přizpůsobit celý text.) 81 Čl. 36 odst. 1 a (nový) 1a. Osvědčení bude uplatněno dědicem, závětním dědicem, vykonavatelem závěti nebo správcem dědictví, který musí v jiném státě, než je stát, jehož příslušné orgány vydaly osvědčení v souladu s ustanoveními této kapitoly, doložit, že podle práva, jež má být v souladu s kapitolou III na případ v uplatněno, má právní postavení a/nebo práva coby dědic nebo závětní dědic a/nebo pravomoci coby vykonavatel závěti nebo správce dědictví. PE441.200v02-00 40/60 PR\858633.doc

82 Čl. 36 odst. 1 b (nový) 1b. Osvědčení lze zejména použít jako doklad o jedné nebo více následujících skutečností: a) práva každé osoby, která je v osvědčení uvedena jako oprávněná dědit, a její podíl na dědictví; b) přidělení určené části nebo částí majetku zahrnutého do dědictví osobě/osobám, které jsou v osvědčení uvedeny jako oprávněné dědit; c) pravomoci osob stanovených v osvědčení k vykonání závěti či správě dědictví. 83 Čl. 36 odst. 2 2.Použití evropského dědického osvědčení není povinné. Osvědčení nenahrazuje vnitřní postupy. Účinky osvědčení jsou ale rovněž uznávané v členském státě, který podle této kapitoly osvědčení vydal. 2. Použití osvědčení není povinné. Osvědčení nenahrazuje vnitřní postupy. Účinky osvědčení jsou ale rovněž uznávané v členském státě, jehož příslušné orgány podle této kapitoly osvědčení vydaly. PR\858633.doc 41/60 PE441.200v02-00

84 Čl. 37 odst. 1 1. Osvědčení je vydáváno na žádost každé osoby, která má povinnost dokázat svoji způsobilost dědice, závětního dědice a pravomoci vykonavatelů závěti nebo třetích správců. 1. Osvědčení je vydáváno na žádost každé osoby, která jej potřebuje, aby v jiném státě, než je stát, jehož příslušné orgány vydaly osvědčení v souladu s ustanoveními této kapitoly, doložila své právní postavení dědice či závětního dědice nebo své pravomoci vykonavatele závěti či třetího správce. 85 Čl. 37 odst. 2 2. Osvědčení je vyhotoveno příslušným soudem členského státu, jehož orgány jsou příslušné podle článků 4, 5 a 6. 2. Osvědčení vydává příslušný soud podle ustanovení členského státu nebo příslušný orgán (dále jen příslušný orgán pro obě možnosti). Ustanovení článků 4,5 a 6 jsou nadále platná. (Používání výrazu příslušný orgán platí pro celé znění právního předpisu; bude-li tento pozměňovací návrh přijat, bude třeba tomu přizpůsobit celý text.) PE441.200v02-00 42/60 PR\858633.doc

86 Čl. 37 odst. 2 a (nový) 2a. Členské státy předají Komisi informace o příslušných orgánech, aby mohly být zpřístupněny veřejnosti. 87 Čl. 38 odst. 1 - návětí 1. Žadatel o vydání evropského dědického osvědčení musí prostřednictvím formuláře, jehož vzor se nachází v příloze I uvést následující informace, jsou li mu známy: 1. Žadatel o vydání osvědčení musí prostřednictvím formuláře, jehož vzor se nachází v příloze I uvést následující informace, jsou li mu známy: 88 Čl. 38 odst. 1 písm. a a) údaje o zůstaviteli: příjmení, jméno/a, pohlaví, rodinný stav, státní příslušnost, jeli k dispozici, jeho identifikační kód, adresa posledního obvyklého bydliště, den a místo úmrtí; a) údaje o zůstaviteli: příjmení, jméno/a, pohlaví, rodinný stav, státní příslušnost, jeli k dispozici, jeho identifikační kód, adresa obvyklého bydliště v době úmrtí, den a místo úmrtí; PR\858633.doc 43/60 PE441.200v02-00

89 Čl. 38 odst. 1 písm. e e) zda zesnulý sepsal manželskou smlouvu, v případě kladné odpovědi, musí připojit ke své žádosti kopii manželské smlouvy; e) zda zesnulý sepsal manželskou smlouvu nebo smlouvu o partnerském soužití; v případě kladné odpovědi musí připojit ke své žádosti kopii této smlouvy; 90 Čl. 38 odst. 2 2. Žadatel musí dokázat přesnost poskytnutých informací prostřednictvím úředních dokumentů. V případě, že tyto dokumenty nemohou být předloženy či mohou být předloženy pouze za nepřiměřených obtíží, jsou přípustné další způsoby důkazu. 2. Žadatel musí v určitých případech dokázat správnost poskytnutých informací prostřednictvím úředních dokumentů. V případě, že tyto dokumenty nemohou být předloženy či mohou být předloženy pouze za nepřiměřených obtíží, jsou přípustné další způsoby důkazu. 91 Čl. 38 odst. 3 3. Příslušné soudy přijmou vhodná opatření, aby se ujistily o pravdivosti učiněných prohlášení. Pokud to vnitrostátní právo umožňuje, vyžaduje soud, aby byla tato prohlášení učiněna pod přísahou. 3. Příslušný orgán přijme vhodná opatření, aby se ujistil o pravdivosti učiněných prohlášení. Příslušný orgán vyžaduje, aby byla tato prohlášení učiněna pod přísahou, čestným prohlášením nebo jiným zesíleným způsobem, jedině tehdy, PE441.200v02-00 44/60 PR\858633.doc

umožňuje-li to vnitrostátní právo. 92 Čl. 40 odst. 1 1. Osvědčení je vydáno pouze v případě, pokud příslušný soud považuje skutečnosti předložené jako odůvodnění žádosti za prokázané. Příslušný soud vydává osvědčení bez odkladu. 1. Osvědčení je vydáno pouze v případě, že příslušný orgán považuje skutečnosti předložené jako odůvodnění žádosti za prokázané. Příslušný orgán vydává osvědčení bez odkladu. 93 Čl. 40 odst. 2 2. Příslušný soud z vlastního podnětu v závislosti na prohlášeních žadatele, na listinách a dalších předložených důkazech rychle provede šetření nezbytná k ověření skutečností a hledá další vhodné důkazy. 2. Příslušný orgán z vlastního podnětu v závislosti na prohlášeních žadatele, na listinách a dalších předložených důkazech rychle provede šetření nezbytná k ověření skutečností a hledá další vhodné důkazy. 94 Čl. 40 odst. 3 3. Pro účely této kapitoly umožní členské 3. Pro účely této kapitoly umožní členské PR\858633.doc 45/60 PE441.200v02-00