Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi neznámá kulturní památka âeské republiky

Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi neznámá kulturní památka âeské republiky árka RADOSTOVÁ A NOTACE: Pfiíspûvek publikuje dosud neznámou stfiedovûkou deskovou malbu Panny Marie s JeÏí kem z kostela sv. Jana Nepomuckého v Praze-Ko ífiích, kter je novostavbou dokonãenou roku 1942. PÛvod obrazu je neznám, autorka jej pfiedbûïnû zafiazuje do praïského okruhu tvorby polopostav madon a jeho vznik klade do 40. let 15. století. V rámci tohoto fondu jde o jediné zobrazení typu Eleusa, tudíï mûïe souviset s kulty italobyzantsk ch obrazû madon, uctívan ch v Neapoli a francouzském Cambrai. 1 Neuskuteãniteln m snem kaïdého medievisty b vá alespoà na okamïik zahlédnout památky stfiedovûku v jejich pûvodním bohatství a plném historickém kontextu. Z tohoto snu pak do skuteãnosti pfiechází snaha pfiiblíïit co nejlépe stfiedovûké umûní prostfiednictvím nov ch hypotéz a interpretací a také doplàováním fondu o novû objevená díla. Fond stfiedovûké deskové malby na území âeské republiky, systematicky publikovan po celé minulé století, zûstává jiï prakticky nemûnn. V souãasnosti jej obohacují pouze neznámá díla ze soukrom ch sbírek, která se vynofiují v aukcích. Sporadicky pfiiná ejí nové atribuce také depozitáfie muzeí a galerií. Pfiedmûtem tohoto pfiíspûvku je ale dílo, které bylo památkovou péãí evidováno jiï pfii základních soupisov ch pracích v 60. letech 20. století. Tehdy AlÏbûta Birnbaumová rozpoznala stfiedovûk charakter malby a pfiedmût byl zapsán do seznamu kulturních památek. 2 PfiestoÏe Obr. 1. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, celek. (Foto Adam Pokorn, 2010) 1 Pfiíspûvek vûnuji památce PhDr. Daniely Vokolkové, Ph.D., z jejíï pozûstalosti vy el podnût ke studiu deskové malby z Ko ífi. Za upozornûní na obraz a pomoc pfii jeho hledání jsem zavázána Kláfie VaÀákové. 2 Rejstfiíkové ãíslo kulturní památky je 89510-31-50023, zápis do Státního seznamu kulturních památek k datu 31. 12. 1971. V evidenãní kartû jsou vynechány údaje o rozmûrech a dataci. AlÏbûta Birnbaumová (1898 1967) v popisu obrazu jen struãnû konstatuje: Gotická, na desce malovaná Madona s dítûtem, raného typu. Emanuel Poche a AlÏbûta Birnbaumová postupovali pfii soupisu pamá- 1 105

2 3 Obr. 2. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, stav díla v 60. letech 20. století, adjustace v novûj ím rámu. (Fotoarchiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, ã. neg. 20639) Obr. 3. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, ãetné retu e v inkarnátech, UV snímek. (Foto Adam Pokorn, 2010) byla deska uloïena v Praze, sídle jednoho ze tfií tehdej ích stfiedisek medievistick ch studií, 3 malba nebyla publikována a odborné vefiejnosti zûstala utajena. Nálezová situace v dobû zápisu nevypovídá nic o star í historii deskového obrazu Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi. Malba byla uloïena v kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze-Ko ífiích. Novostavba kostela dokonãená roku 1942 podle projektu architekta Jaroslava âermáka byla uskuteãnûna v napjaté dobû druhé svûtové války z darû iroké vefiejnosti. Stavba nenavazuje na Ïádn star í prostor byla projektována na zelené louce. 4 Pfiedstavuje v ak jediné vodítko pfiinejmen ím k novodobé historii obrazu. Okolnosti poãínající zámûrem postavit v Ko ífiích kostel pfies pfiípravné a projektové práce pfied válkou i jeho stavební realizaci bûhem ní aï po nedostatek stavebního materiálu a pozdûji i dûlníkû a zákaz takzvan ch nevojensk ch staveb, které uspí ily dokonãení, podrobnû zaznamenal Josef Kru ina ve zprávû 5 dochované ve farním archivu. Právû jeho kronikáfisk text mû- Ïe b t oporou pfii hledání kontextu tohoto v jimeãného díla. Kru ina sice detailnû (se jmény i v í ãástek) eviduje pfiíspûvky dárcû, ov em deskov obraz nezmiàuje. O novodob ch osudech stfiedovûké malby tedy mûïeme usuzovat pouze hypoteticky. Nabízí se nûkolik moïností. Pfiedev ím mohlo jít o souãást svezeného mobiliáfie. Kostel byl totiï po dokonãení stavby spû nû vybavován zafiízením z kaplí a kostelû diecéze. Kru ina lokalizuje pûvod takto získaného mobiliáfie do zru eného kostela arcibiskupského semináfie Sacré Coeur na Smíchovû, do zru en ch kaplí gymnasia na Smíchovû, do Ústavu hluchonûm ch na Smíchovû a do b valého kostela sv. Vojtûcha v semináfiském areálu v Dejvicích. 6 Malba mohla b t zámûrnou ãi náhodnou souãástí tohoto vybavení. Jinou moïností je také pûvod stfiedovûkého díla z osobního majetku nûkterého knûze. Duchovní správu kostela totiï pfiislíbili strahov tí premonstráti a vykonávali ji, dokud jim to komunistická zlovûle neznemoïnila. 7 Novému kostelu mohl b t obraz vûnován také nûkter m z pfiíznivcû a mecená Û stavby. V znamn m a aktivním podporovatelem a zároveà rozhodující autoritou v oblasti estetického vzhledu, úprav architektonického projektu i návrhu oltáfie byl praïsk arcibiskup Karel kardinál Ka par. 8 Dárcem mohl b t také farník, popfiípadû mohlo uloïení v kostele v dobû komunistické totality pfiedstavovat úkryt cenné památky a podstatné okolnosti byly pozdûji zapomenuty. K zápisu obrazu do fondu kulturních památek do lo v roce 1971, kdy byla deska, zabalená do papíru, uschována v kredenãní skfiíni v sakristii. Dílo, které zfiejmû nikdy nebylo souãástí vybavení kostela, slouïí dnes osobní zboïnosti. Právû pro tento úãel byla malba ve stfiedovûku vytvofiena. tek v Praze vût inou spoleãnû. V zásadû vytipované památky jen obecnû hodnotili a popisovali. Pfiedpokládalo se, Ïe na jejich práci naváïe specializovan odborník, kter základní zafiazení památky dále upfiesní. 3 Studia stfiedovûkého umûní kromû Univerzity Karlovy v 60. letech 20. století soustavnû rozvíjela také Masarykova univerzita v Brnû a Univerzita Palackého v Olomouci. 4 Na území Ko ífi, v místû pod Klamovkou, stávala dle tradice kapliãka, kterou roku 1704 nahradila vysvûcená kaple Panny Marie se hfibitovem. Barokní architektura ustoupila v letech 1831 1837 kostelu Nejsvûtûj í Trojice postavenému spolkem Bratrstvo z lásky k bliïnímu. Za úãelem stavby nového kostela byl 18. fiíjna 1928 zaloïen Kostelní spolek katolíkû v Ko ífiích. Ke star í historii Ko- ífi viz napfiíklad HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Pamûti dûje- a místopisné vikariátního obvodu Libockého [online]. Praha : vlastním nákladem, 1893, s. 215 222 [cit. 1. bfiezna 2010]. Kapitola Ko ífie. Dostupné z WWW: <http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/abg001/1 17272>. 5 KRU INA, Josef. V stavba kostela svatého Jana Nepomuckého v Praze Ko ífiích [online]. 1955 [cit. 1. bfiezna 2010]. Dostupn z WWW: <http://kosirskafarnost.brucek.cz/data/pdf/kruskom.pdf>. Nepublikovan text z farního archivu. Autorem je poslední jednatel Kostelního spolku katolíkû v Ko ífiích, úãastník stavby i dal ích osudû kostela. Vychází také ze vzpomínek budovatele kostela P. Václava Chlumského: O stavbû bylo rozhodnuto 28. dubna 1940. Zapoãalo se ihned a hrubá stavba trvala 8 mûsícû a stavûlo 8 dûlníkû. Pokraãovaly práce na stfie e kostela a v interiéru. 10 dní po vysvûcení lodi kostela (17. 5. 1942) do lo k atentátu na fií ského protektora Reinharda Heydricha a 21. ãervna 1942 bylo oznámeno, Ïe byl pro schvalování atentátu na protektora zastfielen i s manïelkou stavitel kostela Franti ek Couf z Prahy-Libnû. 6 KRU INA, J., cit. v pozn. 5, s. 11, dále uvádí: Kalich daroval b val ko ífisk faráfi P. imûnek, monstranci SdruÏení katolické mládeïe v Ko ífiích. 7 Premonstráti stáli uï pfii svûcení kostela: PfiiblíÏil se v znamn den, nedûle 17. kvûtna roku 1942, kdy byla chrámová loì za velké úãasti vûfiících kancléfiem Dr. Kulaãem posvûcena. PfiíleÏitostnou promluvu proslovil strahovsk opat. KRU INA, J., cit. v pozn. 5, s. 3. V souãasnosti pûsobení premonstrátû pfii kostele pokraãuje. Poslední faráfi pfii zpûtném pfiedávání kostela premonstrátûm existenci obrazu nezmínil. 8 Arcibiskup Karel kardinál Ka par byl praïsk m arcibiskupem v letech 1931 1941. Tento v znamn teolog, filozof a právník publikoval fiadu ãlánkû z oblasti církevního práva a liturgie pfiedev ím v âasopise katolického duchovenstva. 9 Ve fondu stfiedovûké deskové malby patfií k nejmen ím: v ka 30,5 x ífika 20,5 x hloubka 1,8 2 cm. Formát se blíïí velikosti nûkter ch celostrann ch iluminací. 106

Obr. 4. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, revers, novodobá parketáï zpevàující desku. (Foto Gabriela âapková, 2010) Obr. 5. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, detail reversu desky, novodobá parketáï, vyrovnání desky vertikálními klínky, viditelné v letové otvory dfievokazného hmyzu. (Foto Adam Pokorn, 2010) Drobn 9 komorní formát a intimní charakter zvoleného tématu pfiedurãují obraz k privátní modlitbû. Temperová malba na dfievûné desce 10 je dochovaná v dobrém stavu. âetné pfiemalby a retu e zfietelné na UV snímku (obr. 3) zasahují pfiedev ím inkarnáty, jejich charakter v ak respektuje pûvodní malbu a zásadnû nezkresluje v povûì stfiedovûkého díla. Malba zobrazuje polopostavu Panny Marie zahalenou v tmavomodr, modfie pod it plá È, kter kryje hlavu a celé tûlo. NûÏnou tváfi s vysok m klenut m ãelem rámuje prûsvitná tenká rou - ka s krumplovan m okrajem, v prûsvitu odhalující zvlnûné svûtlé prameny vlasû sãesan ch dozadu. Rou ka dále volnû spadá kolem krku pfies hruì. Marie drïí v náruãí nahého JeÏí ka, levou rukou zespoda a pravou kolem pasu. JeÏí ek klade pravou ruku na ruku matãinu a levou, rovnûï ohnutou v lokti, má v pohybu snad k matãinû tváfii ãi bradû. Oba tisknou hlavy k sobû, dot kají se v oblasti spánkû a pohledy oãí se vzájemnû spojují. Vlásky dítûte se stáãejí v jemné prst nky. Zlacené pozadí, novûji nanesené na pûvodním tmavoãerveném polimentu, ãlení rytá pásková síè. V jejím kfií- Ïení jsou trhliny pfiibliïnû kruhového tvaru, které kryjí místy rozpoznatelné puncy esticíp ch hvûzdic. Mimo síè ve ãtvercov ch polích se objevují dvojice a trojice jednotliv ch bodû. Tento motiv je nejasn (obr. 6 a 7). Nepravidelné rozloïení viditeln ch bodû nedovoluje odhadovat pûvodní ornament. 11 Rytá kresba zv razàuje obrys figur a oddûluje malbu a zlacené pozadí. Svatozáfie jsou naznaãeny jednoduchou rytou kruïnicí s bodov mi puncy, jejich vnitfiní plochu pfii vnitfiním okraji ãlení krátké vybíhající ryté paprsky a dále zdobí pravidelnû kladené malované ãervené, modré a modrozelené kameny. Kameny ve svatozáfii JeÏí ka jsou pouze oválného tvaru est modrozelen ch a jeden vût í ãerven uprostfied. Matãinu svatozáfi tvofií tfii obdélné modrozelené kameny, dva oválné modrozelené a tfii pfiibliïnû ãtvercové tmavoãervené. Ve vzdálenosti asi tfii centimetry od okraje desky je ve zlaceném podkladu zfieteln pravideln otisk pûvodního rámu, kter se nedochoval. Úbytek hmoty v tûchto místech doplàuje plo né tmelení. Novûj í rám, zachycen na fotografii ze 60. let 20. století (obr. 2), byl odstranûn pravdûpodobnû pfii posledním poloamatérském restaurování. Z této úpravy pochází také pevná parketáï a desku zpev- Àující a vyrovnávající vertikální klínky (obr. 4 a 5). Zobrazení polopostavy Madony s JeÏí kem patfiilo k nejãastûj ím tématûm stfiedovûké tvorby. V praïské produkci první poloviny 15. století pfievaïují milostné varianty madony z katedrály sv. Víta (takzvaná Madona svatovítská) 12 amadony z Roudnice (takzvaná Madona roudnická). 13 Madona z Ko ífi, charakterizovaná jako prostá Ïena bez koruny, agrafy a perkû, se zahalen mi vlasy a s nah m dítûtem v náruãí, odpovídá typu Beata, dle zjednodu ené barevnosti plá tû v takzvané modro-modré verzi. Autorem zpfiesnûného ikonografického pojmenování typu Beaty a Reginy je Ivo Kofián. Tématu polopostav madon se zevrubnû vûnoval v fiadû pfiíspûvkû publikovan ch pfiedev ím v ãasopise Umûní. 14 ShromáÏdil tyto 10 PfiedbûÏn restaurátorsk prûzkum deskové malby provedl Adam Pokorn v ateliéru AVU, kter potvrdil pfiedpokládan rozsah pfiemaleb i jejich respekt k pûvodní malbû, dále urãil tmavoãerven poliment i rozsah tmelení. Zmínûn prûzkum, na kter naváïe odbûr mikroskopick ch vzorkû pojidla a barev, byl proveden v rámci grantového projektu Praha a stfiední Evropa centra, periferie, sítû. Desková malba 1400 1420 (GA âr 408/09/P655; fie itel Jan Klípa). 11 K tématu napfiíklad FRINTA, Mojmír. Punched decoration : on late medieval panel and miniature painting. Part I., Catalogue raisonné of all punch shapes. Praha : Maxdorf, 1998. 556 s. ISBN 80-85800-94-2, publikuje 4 5 jednotlivé puncy, shodného tvaru s estiãetn mi puncy ko- ífiské desky, pln ornament ale nezaznamenává. K tématu dále napfiíklad HANZL, Alexandra. Technik der Goldgrundmalerei. In Auf goldenem Grund. Italienische Malerei zwischen gotischer Tradition und dem Aufbruch zu Renaissance. Wien : Liechtenstein Museum, 2008, s. 90 91. ISBN 978-3-85033-283-5. Katalog v stavy. 12 Madona svatovítská, Metropolitní kapitula sv. Víta v Praze, zápûjãka Národní galerii v Praze, rám v majetku Národní galerie Praha (inv. ã. P 5463). 13 Mistr TfieboÀského oltáfie, Madona roudnická, Národní galerie (inv. ã. O 7102). K tématu napfiíklad ROYT, Jan. Obraz a kult v âechách 17. a 18. století. Praha : Karolinum, 1999. 362 s. ISBN 80-7184-662-7, se soupisem star í literatury. V syntetické práci k malífiství první poloviny 15. století M. Bartlová v BARTLOVÁ, Milena. Poctivé obrazy : deskové malífiství v âechách a na Moravû 1400 1460. Praha : Argo, 2001. 494 s. ISBN 80-7203-365-4; k v voji mariánského obrazu také FAJT, Jifií. Karel IV. 1316 1378. Od napodobení k novému císafiskému stylu. In FAJT, Jifií (ed.). Karel IV., císafi z BoÏí milosti : kultura a umûní za vlády LucemburkÛ 1310 1437. Praha : Academia, 2006, s. 52. ISBN 80-200-1399-7. 14 Ivo Kofián navázal na Antonína Matûjãka a dále se vûnoval pfiedev ím otázkám pûvodu tématu a funkce obrazû mariánsk ch polopostav s JeÏí kem. Jeho závûry pfiedev ím z metodologick ch dûvodû odmítla BARTLOVÁ, M., cit. v pozn. 13, s. 77 78; KO ÁN, Ivo; JAKUBOWSKI, Zbygniew. Byzantské vlivy na poãátky ãeské malby gotické a Roudnická Madona v Krakovû. Umûní. 1976, roã. 24, s. 218n. ISSN 0049-5123; KO ÁN, Ivo. K ãeskému v voji typu Madony doudlebské. Umûní. 1979, roã. 27, s. 119n. ISSN 0049-5123; T Ï. K v voji tzv. svatovítského typu Madony. Umûní. 1981, roã. 29, s. 193 217. ISSN 0049-5123; KO ÁN, Ivo; KUNZE, Wolfgang Dieter; 107

Obr. 6. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, detail puncování a rytí zlaceného pozadí v levém horním rohu desky. (Foto Adam Pokorn, 2010) Obr. 7. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, detail levého okraje desky. (Foto Adam Pokorn, 2010) Obr. 8. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, detail malby tváfie Panny Marie, makrofotografie. (Foto Adam Pokorn, 2010) Obr. 9. Anonym, Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi, Nepomuckého, detail malby draperie pod levou rukou Panny Marie. (Foto Adam Pokorn, 2010) 6 7 8 9 varianty (svatovítského) 15 typu Beata: Madonu píseckou, 16 lnáfiskou, 17 ryneckou 18 a stranovû obrácenou Madonu Cibulkovu. 19 Milena Bartlová mnoïinu dále roz ífiila o takzvanou Madonu Kramáfiovu. 20 Madona typu Beata je tématem fiady obrazû vznikl ch v prûbûhu 15. století a její svatovítské varianty se nacházejí i v místech znaãnû vzdálen ch od praïského centra. 21 Homogenita obou skupin (svatovítské Beaty a roudnické Reginy) je v prûbûhu první poloviny 15. století postupnû naru ována, vznikají obrazové kompozice kombinující oba základní typy a souãasnû nová fie ení. 22 Od dané tematické skupiny se obraz z Ko ífi v raznû li í ikonografick m posunem tématu. Panna Maria drïí nahé dítû vertikálnû, objetí je prohloubeno nûïn m pfiivinutím a pfiitisknutím tváfií, znám ch z byzantského typu oznaãovaného jako Eleusa ãi Glykophilousa. VáÏn tón malby vypovídá o pfiedvídané bolesti Matky BoÏí. Zvnitfinûl smutek, umocnûn soustfiedûn m vzájemn m pohledem do oãí a sevfien mi ústy, sdûluje budoucí obûè a utrpení. Soustfiedûnost pohledû a strnulost objetí mûní láskyplné pfiivinutí v kfieãovitou pfiedtuchu. Odpovídá tak stfiedovûké my lence o antitezi Ïivota a smrti. 23 V ãeském stfiedovûkém SACHS, Hannelore. Krásná madona frankfurtská. Umûní. 1985, roã. 32, s. 331 336. ISSN 0049-5123; KO ÁN, Ivo. Îivot na ich gotick ch madon. Umûní. 1989, roã. 37, s. 193 220. ISSN 0049-5123; T Ï. Gotické veraikony a svatoluká ské madony v praïské katedrále. Umûní. 1991, roã. 39, s. 286 321. ISSN 0049-5123; T Ï. Nobilitace a rustikalizace na ich gotick ch madon. âesk lid. 1992, ã. 4, s. 309 321. ISSN 0009-0794; T Ï. Etika Miraculosy, Umûní. 1995, roã. 43, s. 501 513. ISSN 0049-5123. 15 Svatovítsk typ byl dfiíve naz ván také zlatokorunsk z dûvodu odli ného datování jednotliv ch dûl. 16 Madona písecká, pûvodem z Emauzského klá tera v Praze, od roku 1682 v Písku na hlavním oltáfii kostela Narození Panny Marie, obraz je nezvûstn od krádeïe v listopadu roku 1975. 17 Madona lnáfiská, kostel Nejsvûtûj í Trojice ve Lnáfiích. 18 Madona rynecká (z rynku), Praha, deponováno. 19 Madona s Veraikonem z Tfiebonû, takzvaná Cibulkova, Národní galerie v Praze, inv. ã. O 1417, obraz se do NG dostal nákupem od M. Cibulky (1923) a jeho afinitu podporuje kromû takzvané modro-modré verze svatovítského typu i stranové pfievrácení, s nímï se setkáme také u Madony z Ko ífi. 20 BARTLOVÁ, Milena. Madona Kramáfiova : neznám obraz známého typu. Bulletin Národní galerie v Praze. 1999, vol. 7 8, no. 1, s. 4 13. ISSN 0862-8912; TáÏ, cit. v pozn. 13, kat. ã. 64, s. 225 226. Madona Kramáfiova, Národní galerie v Praze, inv. ã. O 1586, do sbírek zakoupena za V. Kramáfie z vídeàského obchodu E. A. Silbermanna roku 1937. 21 Fond obrazû Madony svatovítského typu zfiejmû roz ifiuje dosud nezmínûn deskov obraz mariánského oltáfie v nûmeckém Koblenci (St. Kastor, Koblenz), kter je povaïován za dílo ãeského malífie. 22 Ivo Kofián (KO ÁN, I., 1989, cit. v pozn. 14) pfiedpokládá zformování jednotliv ch typû do roku 1370. 108

malífiském fondu nemá takto pfiedstavené téma obdoby. ProkáÏe-li se praïsk slohov pûvod obrazu, bude stfiedovûk fond novû doplnûn a typologicky obohacen. Téma polopostavy Panny Marie objímající a laskající dítû v náruãí má své místo v byzantském malífiství pfiibliïnû od 11. století, ve 12. a 13. století byl motiv pfiijat západním malífistvím. Tuto skuteãnost dokládá existence takzvan ch italobyzantsk ch obrazû. Nûkteré z nich byly jiï od stfiedovûku uctívány a v kopiích dále ífieny. V Neapoli je údajnû od 13. století uctívána ikona madony zvaná La Bruna (respektive della Bruna), zfiejmû toskánského pûvodu, která je na emu typu nejbliï í. 24 Na ni pravdûpodobnû pfiímo navazuje malba Eleusy uctívaná od roku 1440 ve francouzském Cambrai. 25 V tomto zobrazení matka drïí dítû zahalené v rou ku a oba hledí k divákovi, téma je zde navíc posíleno motivem slz na tváfii Panny Marie. 26 Do Francie se v ak téma Eleusy dostalo jiï dfiíve. Jmenujme alespoà iluminaci Madony s JeÏí kem z rukopisu Zlaté legendy 27 a dále iluminaci Madona ve slávû z díla bratfií z Limburka. 28 Od roku 1927 se nachází ve Frick Collection v New Yorku drobná malba Eleusy povaïovaná za francouzskou, pfiesnûji burgundskou, datovaná 1390 1400 (o rozmûrech 21,91 x 14,29 cm). V echny pfiíklady jsou v ak stranovû obrácené. Madona z Frick Collection drïí v náruãi obleãené dítû, které ji objímá rukama kolem krku. S podobnou kompozicí matky a dítûte v daném typu objetí se setkáváme pomûrnû bûïnû od 14. století ve v pravn ch scénách Narození Krista, kde je dítû zahaleno v plenu, ale také v Útûku do Egypta, kde naopak Maria halí JeÏí ka sv m plá tûm. Analogicky pak Maria oplakává mrtvého dospûlého Krista a zpûsob objetí i aktéfii dûje jsou shodní s mystick m objetím, kde je vazba obrácená Vzkfií en Kristus objímá matku. V dochovaném ãeském materiálu takto pfiedstavené narozené dítû v náruãí nacházíme poprvé v rámci ir í kompozice v obrazech Narození a Oplakávání Mistra vy ebrodského oltáfie. Pfiijetím izolovaného motivu Narození se zab val Jaroslav Pe- ina. Oproti fiadû pfiíkladû ov em Mistr vy ebrodského oltáfie obohacuje téma o souãasn polibek. Typ Eleusy tak pfierostl v typ Glykofilousy, coï podle Pe iny nemá ãasnûj í obdobu v evropském malífiství. 29 Dal ím v âechách zachovan m zobrazením Eleusy je iluminace v Bibli Kun e oltáfiníka 30 jde o stranovû pfievrácenou kompozici blízkou ko ífiské madonû, 31 i kdyï je JeÏí ek odûn. Zfiejmû jediné pfiíklady stojící madony pfiedstavuje Eleusa malífiského skicáku pfiipsaného Jifiím Fajtem Sebaldu Weinschröterovi, datovaná kolem roku 1360, 32 dal í na nástûnné malbû v kapitulní síni benediktinského klá tera v Sázavû, datovaná Zuzanou V eteãkovou do 70. 80. let 14. století, a iluminace ve vatikánské Bibli královny Kristiny (f 284) datovaná kolem roku 1430. 33 Urãit posun ve zpûsobu objetí smûrem k pfiivinutí dítûte a zároveà vzájemn pohled do oãí zaznamenáváme také u Madony frankfurtské, kterou vlivu ãeské umûlecké produkce pfiipsali Hannelore Sachs a Ivo Kofián. 34 Roz ífiení kompozice s vertikální polohou dítûte v matãinû náruãi a vzájemného pohledu svûdãí také relikviáfiov oltáfiík z piaristického klá tera v Trenãínû. 35 Druh m v znamn m prvkem je úplná nahota Je- Ïí ka, kterého nekryje ani tenká prûsvitná rou ka. Toto zobrazování je vykládáno ve spojení s franti - kány ífienou idejí o lidství Krista, v umûní se vyskytuje od poãátku 14. století a zab vá se jím poãetná literatura. Eucharistick v klad nahého JeÏí ka podporuje jeho centrální umístûní i omezená barevnost. Malífi komponoval objetí jako ústfiední motiv a svou ideu doplnil modro-modrou textilií Mariina atu, která poskytuje kontrastní rámec inkarnátûm, tedy tváfiím obou a drobného dûtského nahého tûlíãka v dospûl ch rukou. PÛvodní zlacené pozadí nanesené na tmavoãerveném polimentu bylo zfiejmû ãlenûno ãtvercovou, ãi spí e kosoãtvereãnou diagonálnû kladenou pravidelnou sítí se zdûraznûn mi stfiedy kfiíïení a více- Do roku 1380 vznik smûsn ch typû a poté opakování pevnû fixovan ch typû v fiadû kopií. 23 Nejnázornûji téma zpracovává fiada diptychû Madony s JeÏí kem na stranû jedné a Bolestn m Kristem na stranû druhé. S nadsázkou fieãeno, v na em pfiípadû jde o diptych v jednom poli. HOMOLKA, Jaromír. Studie k poãátkûm krásného slohu v âechách. Acta Universitatis Carolinae. Philosofica et historica, Monographia LV, 1974, s. 70. ISBN 80-246-0833-2; PE INA, Jaromír. Mistr vy ebrodského cyklu. Praha : Odeon 1982, s. 20. 24 Itálie, Neapol, bazilika Santa Maria del Carmine Maggiore, karmelitáni. Jde zfiejmû o dílo toskánské koly z poloviny 13. století. Titulovaná La Bruna, nesená v procesí do íma roku 1500 11. 6. 1875 korunována, údajnû pochází z hory Karmel. Legenda fiíká, Ïe obraz pfiinesli z Palestiny mni i, ktefií utíkali pfied saracény, uctívali ji vnû mûsta v kapli sv. Mikulá e. Nejstar í doklad o pfiítomnosti karmelitánû v Neapoli pochází z roku 1268, kdy je Neapol zmínûna jako místo sluïby Corradina di Svevia. Zajímavostí je, Ïe varianta této madony, takzvaná Madona karmelská, se v âechách a na Moravû objevila v baroku, kdy byla uctívána od roku 1709 v karmelitánském klá tefie v Kostelním Vydfií. V Praze typ prezentuje oltáfiní obraz v kostele sv. Havla. K barokní úctû napfiíklad ROYT, J., cit. v pozn. 13, s. 257 258 a pozn. 208. 25 Malba z poloviny 14. století je blízká Madonû z Ko ífi také sv mi drobn mi rozmûry 35,7 x 25,7 cm. Její cesta do Francie v roce 1440 je spojena s osobou kanovníka Fursy de Bruille, kter ji obdrïel v ímû od Jeana Allarmeta, kardinála Brogny a papeïského legáta na koncilu v Kostnici (1414 1418). Kult této svatoluká ské madony, titulované Notre Dame de Grâce, se mohutnû rozvinul po roce 1451 a, doloïen víceménû plynule, vrcholí korunovací obrazu v roce 1894. Pro stfiedovûké období o nûm mimo jiné svûdãí fiada objednávan ch kopií. Obraz poctil svou náv tûvou také vévoda Filip Dobr v roce 1457 a Karel Smûl v roce 1460, jakoï i král Ludvík XI. (1468, 1477, 1478). Madona v Cambrai je povaïována za italskou kopii byzantské ikony, pfiím model madony je neznám. Slohov pûvod není pfiesnû urãen, pravdûpodobnû se jedná o sienskou práci, snad z okruhu Ambroggia Lorenzettiho. PASSAVANT, Günter. Zu einigen toskanischen Terrakotta-Madonnen der Frührenaissance. In Mitteilungen des Kunsthistorischen Institutes in Florenz. 1987, roã. 31, ã. 2 3, s. 197 236, zaznamenal lokální vliv typu v Toskánû v dobû koncilu ve Ferrafie a Florencii (1438 1445). K tématu také ROYT, J., cit. v pozn. 13, s. 191, v komentáfii Aurenhammerova názoru, kter hledá v Madonû z Cambrai prototyp k obrazu Panny Marie Pomocné, respektive Pasovské od Lucase Cranacha st. 26 V místech pod prav m okem Panny Marie z Ko ífi jsou drobná po kození, trhlinky v malbû zda jde o stejn motiv jako u Madony z Cambrai, bude moïné upfiesnit po restaurování malby. 27 VORAGINE de, Jacques. La Légende dorée. PafiíÏ 1404, Bibliothéque nationale de France, Parchemin: f 1 H.O,347 L: O,275. 28 Bratfii z Limburka. Pfiebohaté hodinky vévody z Berry. PafiíÏ, kolem 1406 1409, New York, Metropolitní muzeum umûní, sbírka v Cloisters, f 218. 29 PE INA, J., cit. v pozn. 23, s. 20 21. 30 Figurální iniciála O, 1389, Národní muzeum Praha Nostická knihovna, inv. ã. Msf1, f. 193. 31 Pod názvem Ko ífiská Madona vefiejnost zná také fotografii od Freda Kramera ze 60. let 20. století, která se pozdûji stala logem Revolver revue; nejen proto tento pfiívlastek pouïívám jen jako odkaz na lokalitu nálezu. 32 FAJT, J., cit. v pozn. 13, s. 124 125, kat. ã. 32b. Sebald Weinschröter, archivnû doloïen dvorní malífi Karla IV., norimbersk mû Èan, kter podle J. Fajta vedl svou malífiskou dílnu v Norimberku, kde mu pfiipisuje fiadu malífisk ch dûl z oblasti nástûnné i deskové malby. 33 V souvislosti s v skytem tématu Eleusy ji uvedl Ivo Kofián (KO ÁN, I., cit. v pozn. 14, 1989, s. 209). 34 Frankfurt nad Odrou, viz pfiíspûvûk KO ÁN, I.; KUNZ, D.; SACHS, H., cit. v pozn. 14. 35 Kolem 1440 1450, Budape È, Maìarská národní galerie, inv. ã. 53.579.1 5. 36 SíÈ zlaceného pozadí nacházíme také napfiíklad na rámu Madony vratislavské, na zlatém pozadí oltáfie z H rova a dal ích. 109

ãetn m bodov m motivem v kaïdém poli. Takov zpûsob v zdoby imituje plátování dfieva, které mûlo kromû zpevàující funkce rovnûï estetick efekt a známe je z dvefií, bran a truhlic. V souvislosti se zobrazením Panny Marie s JeÏí kem mû- Ïe posilovat prostfiedkující roli Marie jako Brány nebes. Na zlaceném pozadí deskov ch maleb se motiv vyskytuje bûïnû od 14. století a dále obohacen vstupuje na pole ornamentu. 36 Symboliku drahokamû mûïeme vzhledem k jejich malífiskému ztvárnûní a s vûdomím zkreslení pfiemalbou konstatovat pouze obecnû. 37 Drahokamy b vají ztotoïàovány s Kristem i Pannou Marií a jejich pûsobením. Umístûní ve svatozáfii podtrhuje smysl ikonografie Panny Marie s JeÏí kem, jak bylo pojednáno v e. Jednotlivé kameny lze konkretizovat jen obtíïnû. âervená, modrá a zelená barva patfií k mineralogicky nejroz ífienûj ím a zároveà v umûní nejãastûji zobrazovan m, dokonce ani z tvarû nelze odhalit jejich hlub í smysl. 38 S ohledem na charakter díla nelze pfiedpokládat nûjak sofistikovan zámûr fiazení, v bûru tvaru a barvy kamenû, pokud ov em dílo nesleduje star í vzor. Obecnû srozumiteln byl jistû v znam barev: ãervená (safír, ametyst?) jako barva krve, lásky a obûti; zelená (jaspis, chrysopras, smaragd?) jako symbol víry, Krista i vûãného Ïivota; modrá (hyacint, topaz?) jako barva nebes, symbol kontemplace, nadûje. V jimeãnost malby leïí v rovinû volby tématu a kompozici zpracování. Malífiské provedení je opro tûno od drobn ch detailû i jemn ch valérû, postrádá i jakékoliv snahy o ztvárnûní prostoru. Tûlesné hmoty jsou subtilní, nepropracované, ztrácejí objem a dochází zde ke zplo tûní. Záhybov systém draperie prozrazuje pouïití urãitého jednoduchého, ale funkãního schématu. Zfietelná je koncentrace na odhalené inkarnáty rámované prostou, témûfi formálnû ãlenûnou draperií zti eného koloritu. Urãitá plo - nost je zfiejmû zãásti zpûsobena pfiemalbami, v zásadû v ak koresponduje s malífisk m pfiístupem. Hloubky stínû záhybû vznikají vrstvením malby pravdûpodobnû azuritem, 39 o ãemï svûdãí typick reliéf. Záhybov systém charakterizuje lomení linií vrcholû draperie. Inkarnáty jsou zãásti zkreslené retu emi, jejichï rozsah dobfie odhaluje UV snímek (obr. 3). Také linky oboãí, oãí a rysû tváfií i tûla jsou zv raznûny nevhodnû ostrou retu í, která pfiesnû nerespektuje pûvodní malbu. NiÏ í kvalita provedení kontrastuje s pomûrnû vzácnou ikonografií. Malífi zfiejmû není autorem inovativního ikonografického fie ení, ale zpodobil téma, které bylo v dobû vzniku díla jiï známé a jehoï obsah byl jasnû ãiteln. Domnívám se, Ïe jde o dûkaz existence star í uznávané malby, která byla této prototypem. Pozoruhodná invence a charakteristická typika tváfií odpovídá praïské tvorbû kolem roku 1400. Navazuje na téma Panny Marie, které bylo praïsk m malífistvím soustavnû zpracováváno. Nejde v ak o blízkost ãasovou, spí e odkazuje na praïsk pûvod díla, kter bude nutné ovûfiit srovnávacím studiem evropské produkce. PfiedbûÏná datace do 40. let 15. století vychází ze základních slohov ch znakû, kter mi jsou uzavfien hladk obrys figury, ãetné lomy draperie, stlaãení objemû do plochy, ztemnûní a redukce barevnosti. Duchovní prostfiedí reformaãních âech vznik malífisky opro tûného díla nevyluãuje. Naopak reformaãním poïadavkûm konvenuje prezentace ãistû lidské podoby bez insignií, kdy k v jimeãnosti zobrazen ch odkazuje pouze náznaková svatozáfi. 40 Na závûr pfiipojuji drobn exkurz pfiedeslan zdánliv m rozporem v názvu tohoto pfiíspûvku. Smyslem statusu kulturní památky je poskytnout dílu vy í ochranu (napfiíklad pfied neodborn m restaurováním ãi nevhodn m umístûním) a zajistit jeho uchování jako souãásti kulturního dûdictví na území âeské republiky. V pfiípadû prodeje mûïe stát uplatnit pfiedkupní právo a obohatit nûkterou vefiejnou sbírku. Ústfiední seznam kulturních památek veden ze zákona ã. 20/1987 Sb. je vûrn svému názvu, neboè se soustfieìuje víceménû na zanesení díla do seznamu. Ve keré informace (existence díla, status kulturní památky, datace, autorství a tak dále) zûstávají v pfiípadû movit ch kulturních památek vefiejnosti utajeny. Pfiinejmen- ím základní informace vãetnû obrazové by v ak mûly b t zpfiístupnûny, i kdyï se tomu fiada odborníkû z rûzn ch dûvodû brání (nejãastûj ím je starost o bezpeãí památky pfied krádeïí). Obavy se opírají o porevoluãní vlnu krádeïí v sakrálních objektech, kdy zmizelo neb valé mnoïství movit ch pfiedmûtû a vût ina je dosud nezvûstn ch. Ohro- Ïení památek v tomto smyslu se v ak mûní vût ina mobiliáfiem vybaven ch kostelû je uï opatfiena zabezpeãením a fiada pfiedmûtû deponována, proto je tyto památky moïné zvefiejnit. Vhodn m systémem se jeví virtuální galerie (virtuální Korpus), která by formou otevfieného badatelského prostfiedí zpfiístupnila tento fond pro odbornou vefiejnost. Zvefiejnûní poskytne památkám také ochranu, která vyplyne z vûdomí jejich identity. ZároveÀ pfiedstaví fond kulturních památek stfiedovûku v jeho dochované rozmanitosti a bohatství. V bûrovû bude moïné podobnû prezentovat i umûlecké a kulturnûhistorické památky následujících slohov ch období. ada z nich bude v znamn m podnûtem i pro pfiípadná mezioborová studia (portréty historick ch osobností, signovaná díla a podobnû). 41 Pfiíspûvek vznikl v rámci v zkumného zámûru Ministerstva kultury âr ã. MK 07503233302 Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence movitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny, v zkum metod presentace kulturních hodnot památkového fondu. 37 MoÏnost pozdûj ího doplnûní motivu drahokamû prokáïe pfiípadn restaurátorsk zásah. 38 Zdobení svatozáfie drah mi kameny nacházíme napfiíklad u Madony schwarzenberského archivu z Tfiebonû, kde je ov em pouze u JeÏí ka. Kameny jsou aplikovány do malby. Zdobení malovan mi drahokamy je u trûnící Madony z Louvre, Madony frankfurtské (viz pozn. 14) a dal ích. Tématu se vûnuje EDINOVÁ, Hana. Symbolika drah ch kamenû v kapli sv. Václava. Umûní. 1997, roã. 45, s. 32 35. ISSN 0049-5123; dále také ROYT, Jan, EDINOVÁ, Hana. Slovník symbolû : kosmos, pfiíroda a ãlovûk v kfiesèanské ikonografii. Praha : Mladá fronta, 1998. 201 s. ISBN 80-204-0740-5. 39 Teoretická moïnost existence pûvodních vrstev ultramarínu mûïe b t objasnûna pfiípadn m restaurováním malby. 40 V klad omezené barevnosti v souvislosti s reformaãními poïadavky nelze dle mého názoru jednoznaãnû pou- Ïít. Jak ukázala nedávná konference Umûní reformace v ãesk ch zemích (1380 1620), konaná u pfiíleïitosti stejnojmenné v stavy, problematika promítání reformaãních ideí do malífiské tvorby je stále pfiedmûtem odborné diskuse. Inspirativní polemick pfiíspûvek Jana Klípy vyvrátil názory o programovém omezení koloritu na pfiíkladu konkrétních památek (oltáfi z Pählu, ilustrace cestopisu Sira Johna Mandevilla uveden ch Robertem Suckalem právû do této souvislosti). V pfiípadû obrazu Panny Marie z Ko ífi bude nutná vût í opatrnost vzhledem k tomu, Ïe jde o omezenou kompozici a také omezená barevnost draperie, respektive volba modro-modré textilie, je pro postavu Panny Marie bûïná jiï kolem roku 1400. K tématu viz KLÍPA, Jan. Husitství a styl. V tisku (v rámci sborníku pfiíspûvkû z konference); SUCKALE, Robert. Die Bedeutung des Hussitismus für die bildende Kunst, vor allem in den Nachbarländern Böhmens. In Künstlerisches Austausch / Artistic Exchange. Akten des XXVIII. Internationalen Kongreßes für Kunstgeschichte. Band II, Berlin 1992, s. 65 70. 41 První kroky tímto smûrem zahrnuje pfiíprava nového evidenãního a informaãního systému InList, jehoï spu tûní Národní památkov ústav plánuje v roce 2012. 110