MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav regionální a podnikové ekonomiky Vývoj produkce vepřového masa v ČR v evropském kontextu Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Vypracovala: Bc. Jana Majerová Brno 2009 2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a pod odborným vedením prof. Ing. Věry Bečvářové, CSc. V Brně dne 25. května 2009.. Jana Majerová 3
Poděkování Velmi ráda bych touto cestou poděkovala prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za veškerou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování diplomové práce. 4
Abstrakt Majerová, J. Vývoj produkce vepřového masa v ČR v evropském kontextu. Diplomová práce. Brno, 2009. Diplomová práce se zabývá vývojem světového a evropského trhu v komoditní vertikále vepřové maso. Detailně se zabývá problematikou formování komoditní vertikály navazující na chov jatečních prasat v ČR. Dokumentuje vývoj cen a cenových hladin zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a spotřebitelů. Pomocí vybraných indexů charakterizuje konkurenceschopnost českého zahraničního obchodu s komoditou vepřové maso a prasata a srovnává výsledky s vybranými zeměmi Evropské unie. Klíčová slova: cena, cenová hladina, konkurenceschopnost, vepřové maso. Abstract Majerová, J. Pig Meat Production Progress in the Czech Republic in European Connection. Diploma Dissertation. Brno, 2009. This dissertation analyses the progres sof the Pork industry on the European Union and World markets. Main focus is drawn on the question of commodity chain formation on accompanying abattoir pig-breeding in the Czech Republic. It reports in detail the development of prices and price levels of agricultural producers, industrial producers and consumers. The work provides a general assessment of the competitiveness of Czech producers and its forein trade with commodities as are pigmeat and pigs. These detected results based on selected indices of competititveness are compared with choosen countries of the EU afterwards. Keywords: Price, Price level, Competetiveness, Pork. 5
Obsah 1 ÚVOD... 7 2 CÍL A METODIKA PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 13 3.1 Agrární trh a agrobyznys... 13 3.1.1 Vymezení agrárního trhu... 13 3.1.2 Projevy globalizace a liberalizace v agrobyznysu... 16 3.2 Zemědělství v České republice z pohledu trhu prasat a vepřového masa... 19 3.2.1 Komoditní řetězec výroby vepřového masa... 19 3.2.2 Náklady v chovu prasat... 20 3.2.3 Tržby a rentabilita v chovu prasat... 20 3.2.4 Vývoj a podmínky na trhu krmných směsí v ČR... 21 3.3 Vztah kvality a ceny při nákupu jatečních prasat... 22 3.4 Souvislosti cen a tržních vztahů ve vertikále... 23 3.5 Zahraniční obchod... 25 3.6 Přístupy k hodnocení konkurenceschopnosti... 27 3.6.1 Konkurenceschopnost zemědělství... 27 3.6.2 Vybrané přístupy hodnocení konkurenceschopnosti... 28 4 VLASTNÍ PRÁCE... 31 4.1 Světový trh vepřového masa... 31 4.1.1 Vývoj stavů prasat a produkce vepřového masa ve světových regionech... 31 4.1.2 Diferenciace ve spotřebě vepřového masa... 37 4.1.3 Zahraniční obchod s vepřovým masem a jeho důsledky... 38 4.2 Evropská unie... 45 4.2.1 Stavy prasat a produkce vepřového masa... 45 4.2.2 Regionální rozdíly ve spotřebě vepřového masa v EU... 51 4.2.3 Ceny jatečních prasat na trhu v EU... 54 4.2.4 Zahraniční obchod Evropské unie... 58 4.3 Analýza trhu prasat a vepřového masa v ČR... 60 4.3.1 Vývoj stavů prasat... 60 4.3.2 Produkce vepřového masa a bilance výroby... 64 4.3.3 Spotřeba vepřového masa... 68 4.3.4 Cenové podmínky na trhu jatečních prasat a vepřového masa... 70 4.3.5 Zahraniční obchod ČR s komoditou... 78 4.3.6 Analýza konkurenceschopnosti v komoditní vertikále vepřové maso v ČR a komparace s vybranými zeměmi EU... 82 5 ZÁVĚRY... 94 6 LITERATURA... 102 7 PŘÍLOHY... Chyba! Záložka není definována. 6
1 ÚVOD Zemědělství v ekonomice každého státu plní velmi důležitou roli týkající se zajišťování produkce potravin, respektive dalších výrobků založených na využití zemědělských surovin. Není však pouze odvětvím výrobním. Je také rozhodujícím činitelem v tvorbě životního prostředí a trvale udržitelném rozvoji společnosti. Zemědělská výroba svým výrobním procesem spojeným s přírodou, specifickou sociálně-ekonomickou strukturou výrobců a odlišnostmi ve fungování agrárního trhu má určitá specifika i v současné společnosti. Moderní přístupy v chápání zemědělství se však poněkud odlišují od původního, pouze produkčního vymezení, komplexní přístupy se projevují v ohledu i na jeho mimoprodukční funkce, tedy rozvoj krajiny a kvalitnější život na venkově. Z ekonomického pohledu všechny tyto faktory a jejich kombinace jsou příčinami krátkodobých fluktuací v cenách produkce i zákonitostmi vývoje agrárního trhu projevujícími se poklesem zemědělských cen v dlouhodobějším horizontu. Důsledkem je důchodová disparita zemědělců ve srovnání s příjmy výrobců ostatních sektorů národního hospodářství. Současný ekonomický vývoj i vývoj v zemědělství navíc ovlivňuje globalizace, která se v agrárním sektoru projevuje rozšiřováním relevantního trhu při zvyšování konkurence jako předpokladu pro lepší alokaci výrobních zdrojů; zároveň tyto faktory žádají, ale i umožňují rychlejší vědeckotechnický rozvoj, vývoj nových výrobků, procesů a postupů na nadnárodním trhu. Jsou i jedním z rozhodujících motivů vzniku celých komoditních vertikál a nadnárodních sítí v celém agrobyznysu. Zemědělství je tedy ovlivňováno specifickými faktory agrárního sektoru a současně procesy globalizace projevujícími se v struktuře celé společnosti. Jednou z komoditních vertikál zemědělství, ve kterých se důsledky těchto procesů projevují, je komoditní vertikála prasat a vepřového masa. Světový trh vepřového masa ovlivňuje fenomén nárůstu spotřeby masa zejména v asijských zemích. V Číně jako největším světovém výrobci vepřového masa lze očekávat i další nárůst produkce i při větších objemech dovozu zejména kvůli očekávanému hospodářskému růstu. V posledních několika letech došlo k významnému růstu exportu vepřového masa z USA a z EU. Ta jako druhý největší světový producent byla posunuta v exportu za USA. Nejdůležitější importními zeměmi je Japonsko a při rozmáhající se domácí výrobě také Rusko. V tomto globálním soutěžním prostředí pak významnou roli hraje i míra, forma a strategie státních zásahů do daného odvětví i celé vertikály v rámci konkrétní agrární, resp. hospodářské politiky. Jak známo, jedním ze základních principů společné zemědělské politiky EU (dále SZP) je růst a udržení konkurenceschopnosti evropského zemědělství, aniž by došlo k podkopání tradičního charakteru evropské rodinné farmy. Vývoj však ukazuje, že v chovech prasat struktura malovýrobních forem prvovýrobního hospodaření pro udržení konkurenceschopnosti již plně nevyhovuje a že dochází k strukturálním přeměnám právě v tomto odvětví. Počet chovatelů prasat se snižuje při růstu koncentrace zvířat a využívání lepších technologií, výrazně se zvyšuje produktivita práce. V ČR naopak se proces 7
koncentrace nepodporuje, výrobci prasat se sdružují v odbytových centrech pro lepší vyjednávání o svých pozicích (a hlavně cenách) na trhu. V rámci společné organizace trhu SZP není chov prasat regulován početními stavy ani produkčními kvótami a z rozpočtu EU není přímo dotován. Společná organizace trhu v tomto sektoru se projevuje prostřednictvím systému vývozních subvencí, právními regulacemi týkající se požadavků na kvalitu a existence společného celního sazebníku a opatření v obchodu EU se třetími zeměmi. Chovatelé prasat teoreticky nejsou ani příjemci přímých plateb, neboť ty jsou vázány na obdělávanou půdu a ne na produkci potravin. Pro ČR je chov prasat tradičním odvětvím živočišné výroby, ale jeho podíl na celkové produkci zemědělství se trvale snižuje a nyní dosahuje okolo 10 %. V současné době se potýká s problémy rentability, snižováním počtu prasat ve všech kategoriích, což je spojeno s nižší domácí produkcí vepřového masa. Z hlediska podmínek poptávky spotřeba vepřového masa je výrazně ovlivňována spotřebou ostatních druhů mas a je stále výrazněji vymezována požadavky na kvalitu, cenu a potravinovou bezpečnost. Projevují se požadavky na systém chráněných značek Evropské unie spolu s požadavky na označování potravin na jednotném trhu s ohledem na zpětnou dohledatelnost v případě vzniklých problémů. Přitom obchodní řetězce jako finální článek vertikály projevují svou tržní sílu tlakem snižování cen zpracovatelům, kteří se snaží promítnout tento tlak do výše ceny vyplácené zemědělcům. V této vertikále jsou tedy problémem nejen nízké ceny zemědělských výrobců, ale nastává problém i ve fázi průmyslového zpracování masa. Zvyšující se marže obchodních řetězců na úkor potravinářského sektoru způsobují problémy právě producentům prasat z pohledu neschopnosti dodávat zpracovatelům požadovanou kvalitu za akceptovatelné ceny oběma stranami, a proto je zvyšován levnější dovoz prasat. Například největší zemědělsko-potravinářský koncern Agrofert se netají tím, že ročně dováží až 60 tisíc tun prasat 1 pro udržení přiměřené ceny uzenin. Chov prasat a produkce vepřového masa je tedy v současnosti v České republice dlouhodobě aktuální téma. Z tohoto důvodu je však nezbytné posuzovat reálné předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců a zpracovatelů na globalizujících se trzích vepřového masa. 1 Rozhovor s Petrem Cingrem, Agrofert magazín, březen 2008, str. 7 (Adamčíková, 2008) 8
2 CÍL A METODIKA PRÁCE Cílem diplomové práce je zhodnotit postavení českých výrobců v komoditní vertikále vepřového masa. Analyzovat možnosti a předpoklady konkurenceschopnosti producentů prasat a zpracovatelů vepřového masa na evropském trhu. Vymezený cíl si vyžádal volit metodický přístup k řešení umožňující zkoumání problematiky v širších výrobních a ekonomických souvislostech vývoje trhů dané komodity. Celkově proto vycházel z charakteristik vývoje světového trhu prasat a vepřového masa, ve které byly současně specifikovány změny v postavení evropských producentů a producentů v ČR na těchto trzích. V uvedených souvislostech byl následně hodnocen vývoj produkce vepřového masa v EU 27, s podrobnější charakteristikou vývoje v zemích původní EU 15 a v nových členských zemích EU 10, resp. EU 12. Zpracování diplomové práce metodologicky vyžadovalo zpracování a propojení několika vzájemně souvisejících tematických okruhů, které umožnily postupné naplnit zadání vyplývající z výše uvedeného cíle. Okruhy řešení byly proto vymezeny tak, aby umožnily charakterizovat trh prasat a vepřového masa v celé komoditní vertikále, analyzovat obecné i specifické znaky současného vývoje na světovém trhu, charakterizovat vývoj i specifika na společném trhu EU a jejich projevy v konkrétních podmínkách českého zemědělství. Celkovému zaměření a zvolenému systémovému přístupu vycházejícímu z obecného vymezení problematiky až po konkretizaci v souvislostech zkoumané vertikály odpovídá již první teoreticko-metodologická část práce věnovaná zpracování literárního přehledu, který je zaměřen do následujících okruhů problematiky, týkající se: základní charakteristiky agrárního trhu a agrobyznysu, obecné charakteristiky formování nabídky a poptávky v zemědělství a faktory je ovlivňující, specifika formování cen v zemědělství, zemědělství v ČR a postavení chovu prasat s orientací na strukturu a vývoj nákladů a rentability v tomto odvětví s určitou komparací s vývojem podmínek na trhu obilovin jako složky krmných směsí, tedy nejvýznamnější položky nákladů na výkrm prasat, metodického přístupu k vymezení kriterií hodnocení prodeje jatečných prasat, problematiky zahraničního obchodu, otázek konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů v zemědělství včetně specifikace přístupů hodnocení konkurenceschopnosti obecně a volby ukazatelů umožňujících specifikaci potenciálních komparativních výhod českých producentů prasat a vepřového masa. 9
Na tyto okruhy navazují jednotlivé části vlastní práce, kde jsou uvedeny výsledky řešení v těchto oblastech: první oblast, věnovaná vývoji světového trhu, představuje výsledky analýzy světové produkce prasat a vepřového masa, vymezuje regiony s významným vlivem na světový trh, charakterizuje spotřebu vepřového masa a vývoj soběstačnosti v těchto regionech, na což navazuje vymezení důležitých světových trhů z pohledu exportu a importu, druhá oblast, zaměřená na rozbor trhu EU, vychází ze zpracování základních ukazatelů charakterizujících daný trh, jako jsou stavy prasat, intenzita chovu prasat a produkce vepřového masa, průměrná spotřeba na obyvatele vybraných zemí; další část je věnována úrovni cen jatečních prasat a komparaci mezi vybranými zeměmi EU; součástí je i zhodnocení zahraničního obchodu s vepřovým masem a živými prasaty, třetí oblast je věnována podrobnému rozboru situace na trhu České republiky, kde: - jsou zpracovány podrobné charakteristiky vývoje předpokladů nabídky dané komodity, tj. celkových stavů prasat i jednotlivých kategorií prasat na území státu celkem i v jednotlivých krajích ČR, obdobně je zpracována i analýza produkce vepřového masa, - jsou zpracovány předpoklady vymezení poptávky na bázi analýz vývoje spotřeby vepřového masa včetně aplikace systému SEUROP pro vyhodnocení zastoupení jakostních tříd prasat, - jsou analyzovány cenové podmínky a jejich vývoj ve vertikále jatečních prasat a vepřového masa; jedná se o ceny zemědělských výrobců, ceny průmyslových výrobců a ceny spotřebitelské, cenové vazby v komoditní vertikále jsou charakterizovány porovnáním cen vybraného druhu masa a výrobku z masa, - je charakterizován agrární zahraniční obchod České republiky, zahraniční obchod s živými prasaty a vepřovým masem, vyhodnocena bilance a obrat u těchto komodit a uvedeny rozhodující obchodní partneři, - je propočten podíl ČR na agrárním exportu/importu EU a světovém agrárním exportu/importu, dále podíl ČR na exportu/importu EU a světa u vepřového masa a živých prasat a zpracovány ukazatele užívané pro identifikaci komparativních a relativních obchodních výhod v této komoditní vertikále a v závěru práce jsou získané výsledky využity pro některé pohledy mezinárodních komparací situace na trhu vepřového masa a prasat v ČR a vybraných členských zemí EU, a to Francie, Polska, Dánska, Německa a Španělska. Získané výsledky, propočty a zjištění jsou celkově vyhodnoceny v rámci diskuse a formulovány obecnější závěry resp. doporučení vyplývající z poznatků z provedených analýz ve vlastní práci. Dokumentace k prováděným analýzám je součástí přílohy. 10
V rámci vlastních analýz jsou v kapitole (4.2) týkající se komparací států Evropské unie zpracovány údaje Faostatu o počtech kusů prasat na 100 hektarů orné půdy. Následuje porovnání reprezentativních cen realizovaných na vybraných trzích EU. Zdrojem těchto dat jsou Zprávy o trhu hovězího a vepřového masa dostupné z internetových stránek Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). V rámci analýz zahraničního obchodu EU byly přepočteny hodnoty zboží v EUR na kilogram exportu a importu vepřového masa a živých prasat. Podkladem pro tyto výpočty byly údaje ComExt aplikace Eurostatu. V kapitole 4.3 týkající se analýzy českého trhu prasat a vepřového masa jsou uváděny stavy prasat v ČR od roku 1980 z údajů ČSÚ s využitím bazického indexu, kdy základem byl právě rok 1980 a index řetězový porovnávající meziroční změny stavů prasat. V další části analyzující časové řady cen zemědělských výrobců, cen průmyslových výrobců a cen spotřebitelských všech komodit a výrobků byly použity bazické indexy s pevným základem k měsíci září roku 2002. Analýzy CZV vycházejí ze Zpráv o trhu hovězího a vepřového masa, od 3. čtvrtletí roku 2002 až do aktuálnějších dat 10. týdne roku 2009. V komparaci CZV, CPV a SC jsou použita data stejného období jako u zbývajících cen. CPV a SC byly zjištěny z Českého statistického úřadu. Nejprve jsou porovnány ceny a cenové hladiny u zemědělských výrobců, následuje srovnání cen a cenových hladin průmyslových výrobců, kde jsou hodnoceny dva druhy vepřového masa, a to vepřová kýta bez kosti a vepřová pečeně s kostí a dva druhy masných výrobků z vepřového masa, tedy šunkového salámu a vepřové šunky. Pro celkové zhodnocení cen jednotlivých fází vertikály je použito komparace těchto cen a cenových hladin u vepřové kýty a vepřové šunky. Metodické poznámky ke kapitole 4.3.6 Pro analýzu konkurenceschopnosti českých producentů prasat a vepřového masa jsou použity hodnoty agrárního zahraničního obchodu a obchodu s komoditami z (údaje z Faostatu) v milionech USD. Na základě srovnání ČR a pěti vybraných zemí jsou postupně porovnávány komparativní výhody, relativní obchodní výhoda a úroveň vnitroodvětvové směny v letech 1995-2006. Nejdříve je hodnocen podíl českého agrárního zahraničního obchodu na agrárním zahraničním obchodě Evropské unie. Následně jsou hodnoceny podíly českého agrárního exportu a exportu komodit vepřové maso a prasata na trhu EU i na trhu světovém, stejně tak jsou hodnoceny podíly českého agrárního importu a importu komodit na trhu EU i světovém. Tyto výpočty pak odpovídají prvnímu zmíněnému indexu v kapitole 3.6.2, tedy indexu RCA 1. Následuje vyhodnocení indexu RCA 2 nejprve pro Českou republiku u vepřového masa a u prasat a poté komparace s vybranými státy EU, stejně tak jsou provedeny analýzy indexů RCA 4 a RCA 6. Stejně tak je vyhodnocen index vnitroodvětvové směny (Grubel-Lloyd index). 11
Tato diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru PEF MZLU MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu jako součást řešení tematického směru 04 Vývojové tendence v agrobusinessu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 12
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Agrární trh a agrobyznys 3.1.1 Vymezení agrárního trhu Pro vymezení trhu obecně existuje v literatuře řada definic z různých úhlů pohledu. V dané souvislosti lze trh definovat kupř. podle Macákové (2005): trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží. Agrární (zemědělsko-potravinářský) trh představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací. Agrární trh obecně je charakterizován různou časovou odezvou výrobců a spotřebitelů potravinářské produkce na signály trhu. Poptávka po potravinách v určitém v určitém období je závislá na cenách platných v tomto určitém období: Dt = f (Ct), kde Dt je poptávka v období t a Ct je cena v období t. Spotřebitel ve své poptávce se řídí informací trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity a zpravidla reaguje na ceny bezprostředně. Faktory ovlivňující poptávku po produktu: cena produktu, cena substitutů produktu, cena komplementárních (doplňkových) produktů, příjem spotřebitelů, spotřebitelské preference (chuťové zvyklosti spotřebitelů), očekávání dalšího růstu cen produktu, počet spotřebitelů růst populace. Nabídka zemědělských výrobků (pokud abstrahujeme od zásob), je na druhé straně v krátkodobém pojetí zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu: St = f (Ct 1), kde St je nabídka v období t a Ct 1 je cena v období (t 1). Rozhodování výrobců vychází z předpokladu, že ceny, které jsou platné v současném období (roce), budou na stejné úrovni i v období (roce) příštím. Bez kvalifikovaných prognóz je však tento předpoklad nedoložený a nabízená produkce v období t + 1 může přijít na trh za zcela jiných podmínek, než které platily pro tržní situaci v období t. V případě víceletého výrobního cyklu (např. chov skotu, ovocnářství, vinohradnictví, chmelařství) je nabídka v období t odezvou na ceny, které platily před dvěma, třemi i čtyřmi léty. Požadavky trhu se pak tím více mohou lišit od toho, co budou nabízet výrobci (Bečvářová, 2001). 13
Faktory ovlivňující nabídku: cena produktu, cena dalších produktů, které podnik může vyrábět, cena výrobků produkovaných společně (mléko maso, mák makovina), náklady na produkci, úroveň technologie (technologie + šlechtění, výzkum, vývoj), cíle výrobců (ne vždy zisk), očekávání změny cen produktu, nepředvídatelná rizika. Pesimistická a optimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci se projeví v cyklických změnách cen, které vypadají jako pavučina znázorněná v nabídkověpoptávkovém grafu a v analýze agrárního trhu je znám pod pojmem pavučinový teorém. Fungování agrárního trhu dále je modifikováno: Obecně: část produkce (výrobní a osobní spotřeba v podniku) má naturální charakter, neprochází trhem: není bezprostředně podřízena zákonitostem trhu a naopak zkresluje parametry v nabídce a poptávce některých komodit, u části zemědělských surovin a produktů z nich vyráběných neexistuje jednotný národní trh, komodity si konkurují pouze v rámci (užších či širších) místních trhů = existuje nedokonalá konkurence při velkém počtu výrobců, působení tržních signálů může být podstatně modifikováno průběhem počasí stimulační funkce ceny na zvýšení nabídky může být podpořena, omezena resp. negována počasím, stejně jako časové parametry utváření tržní rovnováhy. Na straně poptávky: poptávka po zemědělských komoditách je zpravidla odvozena od poptávky po finálních produktech = spotřebních statcích, které jsou ze zemědělských surovin průmyslově zpracovány, přičemž vývoj poptávky po potravinových a zemědělských surovinách není lineárně závislý z hlediska množství, času, ani místa, poptávka se vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností, vyplývající z toho, že spotřeba potravin má dané hranice minimální a maximální spotřeby - hranice minimální spotřeby je dána fyziologickým minimem člověka nutným k zachování životních funkcí, - hranice maximální spotřeby je dána zdravotně-fyziologickou hranicí ( normy racionální výživy ), při vysokém stupni nasycenosti potřeb potravinami nedochází k dalšímu růstu v objemu poptávky po potravinách, změna tržní ceny, za jinak nezměněných podmínek, vyvolává pouze malé změny v objemu spotřeby potravin, 14
při růstu důchodu (za podmínky vysokého stupně nasycenosti potravinami) klesá přírůstek výdajů za potraviny na jednotku přírůstku důchodů obyvatelstva = podíl výdajů za potraviny z důchodů obyvatelstva v dlouhodobém vývoji klesá. Na straně nabídky: nabídka v podmínkách tržního hospodářství je souhrnem rozhodnutí samostatných výrobců o výrobě, tj. o množství jednotlivých výrobků, o použité technologii a technice, charakteristickým znakem je obtížná adaptace výroby (nabídky) na změny tržních cen, velikost nabídky však nezávisí pouze na rozhodnutí samotných výrobců o množství použití výrobních faktorů: zemědělská výroba, zejména rostlinná, je značně ovlivněna proměnlivými a nepředvídatelnými faktory klimatu, kvality půdy a počasí, tj. rizikem, že změny rozhodnutí o výrobě nevyvolají adekvátní změny v časově opožděné nabídce, mezi rozhodnutím o výrobě v závislosti na signálech trhu a skutečnou změnou v nabídce uplyne poměrně dlouhá doba, ve které se může situace na trhu podstatně změnit: konzervativnost v rozhodnutích o změně rozsahu a struktury výroby, omezenost množství půdy a institut soukromého vlastnictví půdy ztěžují jak vstup kapitálu do zemědělství, tak i jeho odliv (Bečvářová, 2001). Pro agrární trh je rovněž charakteristické, že se v zemědělství nevytváří nové pracovní příležitosti, poptávka je po pracovnících velice nízká a nabídka práce na tomto trhu kvůli nízkým mzdám v zemědělství je rovněž malá. Neočekávaná poptávka zemědělských výrobců například pro sezónní práce po kvalifikovaných pracovnících lze následně těžce realizovat. Na agrárním trhu funguje mechanismus formování cen, tedy mechanismus cen zemědělských výrobců a cen spotřebitelských. V prostředí nedokonalé konkurence (Bečvářová, 2005), např. omezený monopol, resp. bilaterální monopol/oligopol se promítá v přenosu (odvození) poptávky a nabídky. Tržní síla se projevuje deformací odvozené poptávky po zemědělských produktech včetně negativních vlivů na tvorbu cen placených zemědělcům. Spotřebitelskou cenu (P r ) determinuje primární poptávková křivka (spotřebitelská poptávka) a odvozená nabídková křivka (primární nabídka farem plus marketingová marže). Zemědělskou cenu (P f ) determinuje primární nabídková křivka (nabídka na úrovni farem) a odvozená poptávková křivka (poptávka po zemědělském produktu). Rozdíl mezi maloobchodní cenou a zemědělskou cenou tvoří marketingová marže. 15
Obrázek 1 Tržní determinace formování zemědělských a spotřebitelských cen Podle uvedených principů dlouhodobě fungoval původně regionálně vymezený agrární trh (přesněji trh zemědělských produktů), ale v souvislosti s jeho rozšiřováním v důsledku procesů integrace a liberalizace měly podstatný vliv na výrazně změny fungování globalizujícího se trhu. Tyto přeměny se promítly v podnikatelském prostředí agrárního sektoru a v posílení vlivu celého agrobyznysu. 3.1.2 Projevy globalizace a liberalizace v agrobyznysu Globalizace v ekonomickém pojetí je podle OECD procesem, který zvyšuje závislost trhů a výroby různých zemí díky dynamice obchodu se zbožím a službami, pohybem kapitálu a technologií. Současný stav agrárního trhu je silně ovlivňován faktorem liberalizace trhu. Díky levné a neomezené dopravě a také dostupné komunikaci se zvyšuje konkurence na větším prostoru a faktorem vytváření agrobyznysu, kdy zesiluje vliv poptávky po zemědělské produkci. Liberalizace trhů v agrobyznysu naráží na řadu problémů především proto, že zemědělské produkty, potraviny a výroba dalších produktů zemědělského původu jsou považovány za strategickou součást potravinové a národní bezpečnosti jednotlivých zemí (Bečvářová, 2004). Stávajícím problémem, který je ovlivňován těmito faktory, jsou 2/3 světového agrárního obchodu, které představují potraviny a další vysoce finalizované produkty a pro zemědělské výrobce to není pozitivním jevem. 16
Podle Davise a Goldberga (1957) je agrobyznys definován v klasickém pojetí jako souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě, to znamená výrobní činnosti na farmě a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených. Podle této klasické definice jsou do agrobyznysu zahrnována tato odvětví: a) dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (energetika, specializované strojírenství, chemie atd.), b) zemědělská prvovýroba, c) krmivářský průmysl, d) služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.), e) potravinářský a další zpracovatelský průmysl, f) potravinářský obchod a veřejné stravování. Pro aktuální zpřesnění reflektující situaci na přelomu tisíciletí, kdy se významně posiluje vliv genetického a biologického výzkumu v předvýrobních fázích, lze využít definici podle Sonky a Hudsona (1999), kteří definují agrobyznysu jako řetězec subrektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující: a) výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu, b) dodavatele ostatních vstupů, c) zemědělské výrobce, d) nákupce zemědělských produktů, e) zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků, f) (malo)obchod a instituce veřejného stravování. Princip agrobyznysu znamená vymezení a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku, do potravin. Představuje doslova průřez celým spektrem odvětví ekonomiky, která se přímo či zprostředkovaně zapojují v procesech výroby potravin (Bečvářová, 2005). Z výzkumu formování světového agrobyznysu a jeho projevů v podmínkách evropského regionu podle Bečvářové (2004) vyplývá, že zásadní změnou, typickou pro současnou fázi vývoje zemědělství v rámci celého komplexu odvětví podílejících se na výrobě potravin, je změna charakteru samotný agrárních a potravinových trhů. 17
Obecně lze danou fázi vývoje charakterizovat těmito projevy: nabídka zemědělských produktů je formována na základě vyhodnocení vzájemných interakcí nabídky a poptávky a vazeb v celém řetězci agrobyznysu, přičemž finální poptávka má rozhodující vliv na množství a strukturu výroby i dodávek v čase a prostoru, do toku potravin a zemědělských produktů zasahuje celá škála firem a organizací často nezemědělského charakteru, globálních sítí, soukromých společností i veřejných subjektů, které se podílejí na identifikaci i ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů, zájem spotřebitelů je zaměřen na hodnotu potravin (kvalita za nízké ceny) i na sortiment, roste poptávka po potravinách s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou kuchyňsky upravené, konzervované, zmrazené a dehydratované výrobky; obchody nabízející tento typ potravin se stávají vůdčími, rozhodujícími v maloobchodě a určují model obchodu v konkrétním potravinovém řetězci, posilují se kritéria ochrany spotřebitelů ve vztahu ke kvalitě potravin z hlediska péče o zdraví, potravinovou bezpečnost, bio-terorismus, identifikaci původu potravinových zdrojů, prohlubuje se integrace potravinového hospodářství ve světě, klesá vliv ochrany vnitřních potravinových trhů jednotlivých států obchodními bariérami; agrární trhy se liberalizují, prosazuje se konsolidace firem ve všech segmentech potravinového řetězce, která využívá přínosů z rozsahu, prohlubuje se kontrola a koordinace navazujících činností, ve vzájemných vazbách se uplatňuje e-commerce, forwardové kontrakty apod., konkurence dostává podobu soutěžení celých komoditních vertikál na příslušném segmentu potravinového trhu. Rozhodujícím vztahem determinujícím množství a kvalitu zemědělských produktů i cenově nákladové podmínky na trzích se stává poptávka, která stále výrazněji působí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů. Vazba mezi výrobcem zemědělské suroviny a konečným spotřebitelem je zprostředkovaná (Bečvářová, 2004). Zemědělství jako prvovýrobní článek je úzce propojeno s organizacemi nákupu, skladování a zpracování zemědělských produktů (především potravinářský průmysl), s organizacemi dopravních a dalších distribučních služeb, obchodem i institucemi veřejného stravování, jako jsou restaurace, hotely, nemocnice, školy apod. Samozřejmě, že procesy globalizace a liberalizace se projevily různou mírou i způsoby v každém odvětví národního hospodářství. V zemědělství byly ovlivněny řadou specifik, rozdílně působí v rostlinné a živočišné výrobě; stejně tak je rozdílný individuální dopad na komodity v rámci jednotlivých komoditních vertikál. 18
3.2 Zemědělství v České republice z pohledu trhu prasat a vepřového masa České zemědělství od počátku devadesátých let prošlo razantními proměnami, zejména obnovení vlastnických vztahů a ekonomického mechanismu. Od tohoto období je chov prasat v ČR charakteristický poklesem stavů prasat, například v roce 2003 se chov prasat podílel na celkové produkci ČR 15,49 procenty, v roce 2008 pak tento podíl klesl na 9,46 % 2. Chov prasat se totiž dlouhodobě potýká s nízkými realizačními cenami a růstem nákladů. Tyto faktory způsobují odchod mnoha chovatelů z tohoto odvětví. Dalším faktorem snižujícím domácí nabídku prasat na tuzemském trhu je zvýšený vývoz zvířat do ostatních zemí. 3.2.1 Komoditní řetězec výroby vepřového masa Řetězec výroby vepřového masa je možné si představit jako dynamický systém (Fiedler & Smital, 2002), který je utvářen soustavou vzájemně komunikujících prvků a lze ho vymezit z různých úhlů pohledu. Z hlediska ekonomického jsou těmito prvky (viz obrázek 2): spotřebitel, marketing, výroba (řízení, prostředí, výživa a zdraví); podobně lze zobrazit hledisko zootechnické: chov prasnic s odchovem plemenných nebo chovných zvířat, inseminační stanice kanců a výkrm; z genetického hlediska jsou to prvky jako šlechtitelské, rozmnožovací a užitkové chovy. Spotřebitel Marketing Výroba chov prasat Řízení Prostředí Šlechtění Výživa Zdraví Obrázek 2 Řetězec výroby vepřového masa hledisko ekonomické (Fiedler & Smital, 2002) V těchto systémech se vyskytuje celá řada dílčích proměnných a faktorů, z nichž některé jsou kontrolovatelné a lze jimi systém aktivně regulovat, jiné jsou nekontrolovatelné a ty vymezují prostor možností daného systému. Za nejdůležitější produkční vstupy je považována spotřeba krmiv, cena krmiv a fixní náklady. Náklady, tržby a rentabilita v chovu prasat a stav trhu krmných směsí v ČR jsou tedy další částí literárního přehledu. V následující části jsou uvedeny výsledky analýzy nákladů a rentability vybraných zemědělských výrobků (Poláčková, 2008) pro pochopení širších souvislostí v chovu prasat. 2 Zdroj ČSÚ, Souhrnný zemědělský účet, výsledky za rok 2003 a 2008 19
3.2.2 Náklady v chovu prasat Vliv na výkrm prasat má zejména struktura nákladů, která je zobrazena v následujícím přehledu, odkud vyplynulo, že nejvýznamnější položkou nákladů jsou krmiva s více než 65% podílem na celkových nákladech. Další velmi významnou složkou jsou pracovní náklady. 1,5% 7,6% krmiva nakupovaná krmiva vlastní 6,9% 7,1% 11,8% 16,9% 48,3% ostatní přímý materiál ostatní přímé náklady a služby pracovní náklady náklady pomocných činností režie Obrázek 3 Struktura nákladů výkrmu prasat v roce 2006 (Poláčková, 2008) S rostoucí užitkovostí prasat jsou spojeny úměrně zvyšující se požadavky a náklady na kvalitní krmiva a v této spojitosti se zkracuje doba výkrmu a zrychluje obrátkovost a jsou lépe využívány stájové kapacity. Tyto souvislosti jsou zachyceny v následující tabulce 1. Tabulka 1 Náklady výkrmu prasat v závislosti na užitkovosti v roce 2006 Ukazatel Interval průměrného přírůstku (kg/kd) do 0,590 0,591-0,680 nad 0,680 Vlastní náklady celkem (Kč/100 KD) 1 418 1 477 1 570 Užitkovost (kg/kd) 0,538 0,631 0,745 Vlastní náklady na přírůstek (Kč/kg) 25,63 23,05 20,87 Vlastní náklady na živou hmotnost (Kč/kg) 38,13 34,29 31,05 Pramen: Poláčková, 2008 3.2.3 Tržby a rentabilita v chovu prasat Rentabilita výkrmu prasat odráží jak celkové náklady vynaložené na výkrm, včetně zohlednění nákladů vyplývajících z obratu stáda 3, tj. vlastní náklady na 1 kg ž. hm. jatečného prasete, tak dosaženou realizační cenu. Realizační ceny jsou dlouhodobě pod vlastními náklady na výrobu, výjimkou byl rok 2005, kdy byl v průměru dosažen zisk 0,84 Kč/kg ž. hm. V roce 2006 realizační ceny respondentů poklesly meziročně průměrně o 2,6 % na 31,06 Kč/kg ž. hm. V důsledku růstu nákladů a poklesu realizačních cen v roce 2006 poklesla průměrná míra rentability ve výkrmu prasat na -4 %, v roce 2005 byla průměrná míra rentability +2,7 % (Poláčková, 2008). 3 náklady na sele a předvýkrm 20
Na rentabilitu chovu mají vliv kromě nákladovosti ve výkrmu prasat a úrovně realizačních cen také vliv náklady a užitkovost v chovu prasnic, popř. v kategorii předvýkrm prasat. Podle studie podniků s uzavřeným obratem stáda (Poláčková, 2008) byly rozděleny skupiny podle počtu narozených selat na prasnici a pro tyto skupiny byly vypočteny náklady na předvýkrm a výkrm prasat a tedy bylo zjištěno, že: ve skupinách do 18 a mezi 18,1-21 narozených selat na prasnici jsou většinou podniky s menšími koncentracemi zvířat, přičemž u těchto skupin je celková doba laktace delší, což negativně ovlivňuje obrátkovost 4 a naopak pozitivně působí na hmotnost odstavených selat, ve skupině nad 21 narozených selat jsou převážně velkochovy prasat s velkou intenzitou výroby, které využívají moderní technologie snižující potřebu lidské práce, u této skupiny jsou náklady na jatečné prase lepší, protože je zde kratší laktace a vyšší obrátkovost. Hlavním faktorem ovlivňujícím cenu vepřového masa jsou tedy náklady na krmiva. Vyšší míry rentability mohou tedy teoreticky dosahovat ti výrobci, kteří využívající moderních technologií a jsou současně schopni dosáhnout větší užitkovosti 5. Zpravidla by se mělo jednat o chovy prasat s větší koncentrací zvířat, umožňující optimální využití technologií i systémů chovu zvířat včetně konverze krmiv projevující se v užitkovosti. Vzhledem k tomu, že právě krmiva a krmné směsi jsou jedním z rozhodujících faktorů efektivnosti této produkce, je součástí charakteristiky podmínek českých producentů prasat je také rozbor situace na trhu krmných směsí na domácím trhu. 3.2.4 Vývoj a podmínky na trhu krmných směsí v ČR Krmné směsi podle předchozí kapitoly tvoří více než 65 % nákladů na výkrm prasat, je tedy potřeba zaměřit se na vývoj výroby a ceny krmných směsí jako důležité součásti pro pochopení situace tuzemských zemědělských výrobců. V České republice nedocházelo do roku 2003 k podstatným změnám ve výrobě krmných směsí, výraznější pokles byl zaznamenán v roce 2004 a na této úrovni produkce se pohybuje i v současnosti, přičemž 80-90 % krmných směsí je vyrobeno pro realizaci na trhu pro cizí odběratele, zbylých 10-20 % tvoří krmné směsi pro vlastní potřebu. Tabulka 2 Výroba krmných směsí u prasat v tis. tun 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Prasata celkem 1 423,4 1 507,7 1 416,7 1 474,8 1 213,7 1 199,4 1 243,0 1 268,1 uváděné do oběhu pro cizí 1 192,6 1 265,2 1 211,1 1 265,4 1 028,7 990,2 1 066,8 1 051,2 odběratele určené pro vlastní spotřebu 230,8 242,5 205,7 209,4 185,0 209,1 176,2 217,0 (Situační a výhledová zpráva Průmyslová krmiva, 2008) 4 počet vrhů na prasnici za rok 5 než 0,680 kg/kd 21
Zatímco u výroby krmných směsí nedochází k podstatným výkyvům, ceny produkce krmných směsí nabývají rozdílných částek v jednotlivých letech. V roce 2004, kdy došlo k intenzivnějšímu poklesu výroby krmných směsí, došlo zároveň ke zvýšení ceny krmných směsí pro prasata nad 65 kg o 9,3 % oproti roku 2003 a k ještě výraznějšímu růstu ceny krmných směsí pro předvýkrm prasat (12,2 %). Roky 2005 a 2006 byly význačné klesajícími cenami krmných směsí pro obě uvedené skupiny prasat, avšak v roce 2007 došlo ve srovnání s rokem 2006 k 26% růstu krmiv pro prasata nad 65 kg a k 19% růstu krmiv pro předvýkrm prasat. Tabulka 3 Průměrné roční ceny průmyslových výrobců krmných směsí v Kč/t 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Krmná směs prasata nad 65 kg 4 751 5 383 5 030 4 590 5 015 4 206 3 914 4 927 Krmná směs pro předvýkrm prasat 5 194 6 030 5 506 5 176 5 805 4 861 4 660 5 550 (Situační a výhledová zpráva Průmyslová krmiva, 2008) Nestabilita cen krmných směsí se projevuje v nákladech zemědělských výrobců, přičemž ceny krmných směsí pro předvýkrm jsou obecně dražší (cenové rozpětí 4.600-6.000 Kč) než ceny krmných směsí pro prasata nad 65 kg (cenové rozpětí 3.900-5.400 Kč). 3.3 Vztah kvality a ceny při nákupu jatečních prasat Pro vyjádření kvality jatečných prasat a její odraz v ceně je podkladem jatečná hodnota pro stanovení cen zemědělským výrobcům. Základními ukazateli JUT (jatečně upravené tělo) při zpeněžování prasat je podíl svaloviny a hmotnost. Podle podílu svaloviny se zařadí JUT do tříd jakosti podle systému SEUROP dle tab. 4 pro standardní jateční prasata a dle tab. 5 pro prasata nestandardní. Nejvyspělejší státy neusilují o další zvyšování zmasilosti, udržují dosaženou úroveň a snaží se o zajištění vysoké standardní jakosti. Tabulka 4 Klasifikační schéma systému SEUROP pro standardní prasata S E U R O P Podíl svaloviny v JUT (%) 60 a více 55-59,9 50-54,9 45-49,9 40-44,9 méně než 40 Pramen: Agris Tabulka 5 Klasifikační schéma pro nestandardní prasata N T Z H K JUT do JUT nad zmasilé prasnice a hubené prasnice a kanci a Kritéria 59,9 kg 120 kg řezanci řezanci kryptorchidi Pramen: Agris 22
Při stanovení cen zemědělských výrobců se každé jakostní třídě přidělí ekonomická váha, která vyjadřuje cenu za 1 kg JUT. Výsledná cena je tedy závislá na dosažené jakostní třídě a hmotnosti JUT. Uvedený cenový model má šest samostatných tříd s rozsahem 5 % svaloviny uvnitř každé třídy. Určení ceny, zvláště v mezních hodnotách tříd, se může jevit jako málo spravedlivé. Proto se častěji uplatňuje vícestupňový cenový model, kdy každá třída jakosti je dále dělena podle 1 % svaloviny na pět podtříd. Základní cena, tj. 100 % je stanovena pro vybranou podtřídu zmasilosti. Vlastní zpeněžení se uskuteční prostřednictvím základní ceny za kg JUT za studena aktuálně domluvené mezi dodavatelem a odběratelem jatečných prasat. Za navýšení zmasilosti se cena do určité hranice zvyšuje, při poklesu zmasilosti klesá. V současnosti je většina prasat porážena v intervalu živé hmotnosti 90 až 120 kg, evropský průměr se pohybuje kolem 110 kg. Odlišné porážkové hmotnosti jsou požadovány zvláštními segmenty trhu. Jedná se o lehčí jatečná těla žádaná pro prodej čerstvého výsekového masa, nebo naopak o jatečná těla s vyšší hmotností určená pro výrobu velké, pomalu konzervované gurmánské šunky. V těchto případech jsou ceny za dodaná jatečná prasata stanoveny s ohledem na speciální využití suroviny. Ceny za jatečná prasata vycházejí z kvality jatečných těl zjištěné při klasifikaci podle podílu svaloviny a hmotnosti. Ceny v tržním hospodářství dále ovlivňuje nabídka a poptávka, která významně působí na cykly produkce jatečných prasat (Pulkrábek, 2005). 3.4 Souvislosti cen a tržních vztahů ve vertikále Jedním z nejdůležitějších předpokladů konkurenceschopnosti producentů jatečních prasat a vepřového masa je cena a její formování (viz výše). V komoditních vertikálách lze obvykle analyzovat tři kategorie cen pro zachycení vývoje a podmínek na trhu, a to ceny zemědělských výrobců (CZV), ceny průmyslových výrobců (CPV) a ceny spotřebitelské (SC). Ceny zemědělských výrobců (CZV) jsou Českým statistickým úřadem měsíčně zjišťované ceny u vybraných výrobců v zemědělství. Ceny jsou očištěny od daně z přidané hodnoty a prostým aritmetickým průměrem jsou vypočítány z cen jednotlivých výrobců. Analýza cen v práci však vychází ze Zpráv o trhu hovězího a vepřového masa vydávané v intervalu 14 dní a ceny jsou zjišťovány jako týdenní průměry až u 35 zemědělských podniků v ČR, stejně jako údaje ČSÚ jsou uváděny bez DPH. Ceny průmyslových výrobců (CPV) jako ceny následující fáze vertikály jsou ceny vyplácené zpracovatelům výchozí suroviny. Obvykle jsou tyto ceny vyšší než CZV a nižší než ceny spotřebitelské. Jsou zjišťovány měsíčně na základě údajů z vybraných organizací (cca 1.300) za vybrané reprezentanty (cca 5.700). Vykazované ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem v tuzemsku jsou uváděny bez DPH a spotřební daně (bez nákladů na dopravu k zákazníkovi a nákladů s ní spojených). 23
Spotřebitelská cena (SC) patří mezi ekonomické faktory, které poptávku a spotřebu ovlivňují nejvíce. Není to však jediný faktor a rozhodně vždy neplatí, že vývoj spotřeby konkrétního potravinářského výrobků je přímo závislý na vývoji jeho spotřebitelské ceny. Ceny jednotlivých druhů zboží a služeb jsou zjišťovány měsíčně přímo ve vybraných prodejnách a provozovnách služeb (cca 10.000 míst) pracovníky statistických orgánů v 41 vybraných okresech v celé ČR a hlavním městě Praze. Šetření je prováděno ve 2. dekádě příslušného měsíce. Ze zjištěných cen je vypočtena za jednotlivé reprezentanty průměrná cena za ČR. Pro vytvoření představy o určitém vývoji cenových hladin k určitému datu lze použít relativní srovnávání těchto cen pomocí poměrných indexů, jak uvádí např. Minařík (2004): bazické indexy (indexy se stálým základem), které jsou konstruovány tak, že v celé časové řadě zůstává ve jmenovateli indexu hodnota téhož základního období, kterým může být buď první období řady, nebo je hodnota základního období konstruována uměle, např. jako průměr hodnot několika období, bezprostředně předcházejících počátečnímu období řady, ale možná jsou i jiná řešení. U bazických indexů však hrozí nebezpečí, že první (případně jiná zvolená) hodnota řady nemusí být z hlediska objektivity závěrů nejvhodnější, neboť shodou okolností může jít o hodnotu pro danou řadu netypickou. řetězové indexy (indexy s řetězově měnícím se základem) jsou konstruovány důsledně jako podíl běžné a bezprostředně předcházející hodnoty. Základní období se tedy v tomto případě systematicky mění, což mimochodem vylučuje i případné manipulace s hodnotou základu. Autor ve starší publikaci (1996) dále k řetězovým indexům uvádí, že ve srovnání s bazickými indexy postrádají aspekt dlouhodobosti pohledu na vývoj zkoumaného jevu. 24
3.5 Zahraniční obchod Procesy globalizace, liberalizace a integrace přinášejí pro národní ekonomiky značné změny v charakteru propojování těchto ekonomik, neboť podle Plchové (2001) jde o širokou škálu obousměrných toků nejen hmotných, tj. finančních, úvěrových, pracovních sil, nýbrž stále s větší dynamikou i toků nehmotných, jako jsou informace, poznatky, technické služby, výsledky vědy a techniky ve formě patentů, licencí aj. Dále uvádí, že od směny finálních výrobků se váha výrazně přenesla na směnu polovýrobků jako výsledků etap zpracování. V rámci společného trhu EU se realizuje zahraniční obchod bez cel, tedy tarifních překážek, avšak netarifní překážky na tomto trhu v některých zemích stále fungují (dorovnání výše přímých plateb všem členským státům do stejné úrovně). Obchod EU a třetích zemí je však stále založen na tarifních překážkách, proti čemuž brojí WTO. Další faktory, které kromě výše zmíněných ovlivňují agrární zahraniční obchod, upraveno podle Krause (2007): řada obchodních operací vysloveně ziskového charakteru ve vývozu/dovozu (např. spekulativní prodeje a nákupy), převažující nabídka nad poptávkou na mezinárodním trhu, tedy výhodnější a snazší nakupovat než prodávat, vývoj měnového kurzu (posilování domácí měny znamená zdražování exportu, tedy znesnadnění vývozu a naopak usnadňování dovozu), větší informovanost a znalosti zahraničních exportérů, znalosti jako konkurenční výhoda. Navazují hlavní nevýhody českých subjektů operujících na mezinárodním trhu: rozměr exportních či dovozních firem, nedostačující výrobní kapacita tuzemských zpracovatelů, neuspokojivé image nabízeného zboží a jeho prezentace v zahraničí, nízká kapitálová síla exportních firem, či méně výhodné exportní úvěry atd. Dále je poukazováno na často méně příznivé výchozí podmínky konkurence: náklady produkce, obchodní náklady, schopnost pružně reagovat na požadavky trhu včetně potřebné flexibility vůči požadavkům zákazníka. Současně autor zmiňuje i zcela neuspokojivý stupeň integrace mezi prvovýrobci, zpracovateli a přepravci, který je ve srovnání se zahraniční konkurencí obecně na velmi nízké úrovni. Výše uvedené faktory v zásadě ovlivňují i pozici českých producentů prasat a vepřového masa na zahraničních trzích, ovlivňují úroveň cen i přístupy ke kvalitě dodávaných komodit. Stávají se i předpokladem konkurenceschopnosti producentů. 25
26
3.6 Přístupy k hodnocení konkurenceschopnosti 3.6.1 Konkurenceschopnost zemědělství Obecně lze konkurenceschopnost na úrovni odvětví podle Rojíčka (2006) vymezit jako schopnost daného odvětví prosadit se v konkurenčním boji s podobnými odvětvími v ostatních ekonomikách při umisťování svých výrobků nebo služeb na domácím trhu i na zahraničních trzích za předpokladu efektivního využití výrobních faktorů používaných při výrobě daných výrobků nebo poskytování služeb. Slaný (2008) uvádí, že konkurenceschopnost jako schopnost ekonomiky dosahovat dlouhodobě ekonomický růst podle ekonomických teorií determinují tři skupiny faktorů: lidský kapitál jako pracovní síla a dílčí vazby na trh práce, sociální politiku, demografický vývoj a migraci, fyzický kapitál jako zásoba kapitálu s dílčími vazbami na kapitálový trh, monetární a fiskální politiku a mezinárodní pohyby kapitálu, celková produktivita výrobních faktorů a dílčí vazby na politický vývoj, regulace, strukturální politiku a zahraniční obchod. Konkurenceschopnost zemědělství daného státu ovlivňuje další rozvoj zemědělství a obráceně rozvoj ekonomiky a tím i zemědělství jako integrální součásti národního hospodářství výrazně ovlivňuje možnosti tuzemských zemědělských a potravinářských výrobců. Pojem konkurenceschopnost zemědělství podle Gregy (2004) odráží vývoj a stav, resp. úroveň zemědělství země z hlediska uplatnění jeho produkce na národním i mezinárodních trzích a cenově nákladové poměry, za nichž se tato produkce realizuje. Pro úroveň konkurenceschopnosti zemědělství je však důležitá nejen skutečnost, že konkurenceschopnost agrárního sektoru je spoluutvářena technicko-technologickou úrovní zpracovatelského a potravinářského průmyslu, ale je také existence různých forem nedokonale konkurenčního prostředí v těchto odvětvích, které na zemědělství navazují. V potravinových vertikálách existuje mezi zeměmi rozdílná míra monopsonizace, resp. oligopsonizace postavení podniků zpracovatelského a potravinářského průmyslu a obchodu na trzích se zemědělskými produkty, přičemž síla tohoto tržního postavení, která ještě může být umocněna monopolním nebo oligopolním postavením na trhu s finálními produkty, se projevuje především v rozdílném poměru cen placených zemědělcům k cenám spotřebitelským, ale též v podmínkách realizace produktu a v míře protimonopsonních opatření ze strany státu (Grega, 2004). Vzájemná závislost navazujících článků potravinové vertikály při naplňování kritérií konkurenceschopnosti na rozšiřujícím se evropském a světovém potravinovém trhu se podstatně zvyšují. Odbyt zemědělských výrobků na domácích i na mezinárodních trzích se ve stále větší míře realizuje prostřednictvím výrobků ve vyšších stadiích zpracování. V rámci trhu potravin stoupá úloha zpracování a finalizace, což současně mění postavení zemědělské výroby v potravinovém řetězci (Bečvářová, 2005). 27
3.6.2 Vybrané přístupy hodnocení konkurenceschopnosti K měření a hodnocení konkurenceschopnosti lze použít mnoho různých přístupů zejména kvůli její složité definici. Existuje řada různých indikátorů pro analýzu konkurenceschopnosti a člení jednotlivé nástroje do tří skupin 6 : cenové a nákladové indikátory, kde jako první hlavní cenový index uvádí deflátor HDP 7, indexy cen spotřebitelských (CPI) a cen výrobců (PPI) a jednotkové náklady kapitálové (UCC) a pracovní (ULC), mezi multikriteriální ukazatele zahrnuje zejména index konkurenceschopnosti růstové (GCI) a mikroekonomické (MICI), třetí skupinu tvoří hodnocení obchodní výkonnosti vysvětlující vztah zahraničního obchodu a konkurenceschopnosti. Třetí část je vysvětlena podrobněji, neboť vybrané ukazatele jsou pak použity ve vlastní práci pro analýzu konkurenceschopnosti českých producentů prasat a vepřového masa a srovnání ČR s vybranými zeměmi EU. Rojíček (2006) uvádí, že jako indikátory konkurenceschopnosti na úrovni odvětví slouží nejčastěji ukazatele odhalené komparativní výhody (Revealed Comparative Advantage = RCA), ukazatele exportní výkonnosti (Export Ratio), penetrace dovozu (Import Penetration), směnných relací (Terms of Trade), ukazatele produktivity na bázi hrubé přidané hodnoty a jednotkových nákladů práce. Pro porovnání konkurenceschopnosti byly vybrány ukazatele zjevné komparativní výhody (RCA 1, RCA 2, RCA 4 ), ukazatel relativní obchodní výměny (RTA) a ukazatel obousměrného obchodu Grubel-Lloyd index. Index RCA 1 vyjadřuje podíl určité země s vybranou komoditou na celkovém exportu vybraných zemí (např. EU) s touto komoditou, což je považováno za nejjednodušší analytickou metodu, které se aplikují na podrobnější rozbor struktury zahraničního obchodu. Je to metoda srovnání podílů jednotlivých skupin na celkovém obchodu. Tento postup je použit ve vlastní práci i pro analýzu importu komodit. RCA 1 = X ij / X nj 8 (1) Dokonalejším ukazatelem odhalené komparativní výhody je originální RCA Balassův index RCA 2 index, který měří export dané země s komoditou (nebo odvětví) vztažený k celkovému zahraničnímu obchodu (zde agrární zahraniční obchod) a odpovídající exportům souboru zemí (EU, svět). Je-li ukazatel RCA 2 větší jak 1, pak daná země má odhalenou konkurenční výhodu se zkoumanou komoditou. V případě, že RCA 2 je menší jak jedna, země nemá konkurenční výhodu s komoditou, popř. v daném odvětví. RCA 2 = (X ij / X nj ) / (X it / X nt ) = (X ij / X it ) / (X nj / X nt ) (2) 6 upraveno podle (Slaný, 2008) 7 poměr HDP v cenách běžného období a HDP v cenách základního odvětví 8 index navržený Liesnerem (1958) jako první index v oblasti ukazatelů komparativní výhody RCA. 28