Mobilní hospic v ČR: mýty, realita, vyhlídky Martina Špinková 2012
Z čeho při prosazování mobilní paliativní péče vycházíme? z toho, že konec života do života patří a že bychom měli mít možnost volit kde a jak jej prožijeme že je možné dobré umírání situace u nás stále není uspokojivá že má smysl se o zlepšení snažit v legislativě, ve vzdělávání odborníků i v práci s veřejností
Co jsou hlavní překážky prosazení mobilního hospice? není v našem zdravotně-sociálním systému péče není možno jej uspokojivě financovat panuje kolem něj mnoho mýtů a nejasností realita je nesnadná vyhlídky neradostné Zkusme se na panující mýty, s nimiž bojujeme podívat, porovnat s realitou a uchovat si naději, že bude líp:
1. Nadšenci to zařídí stejně by to nikdo jiný nedělal těší je to, poradí si, vydrží to ale realita je jiná: poradí si, ale věčně nevydrží i oni mají svůj život, své potřeby potřebují jistotu a perspektivu pracovního zázemí, plat a úctu ke své práci Nestačí nadšení, ale je nutná politická vůle k organizaci této péče
2. Služba už existuje a je levná péče je dostatečně zabezpečena praktiky a homecare, který se i o umírající stará nová služba není třeba, lidem to takto stačí ale realita je jiná: neexistuje možnost úhrady práce lékaře v terénu praktik není dostupný 24 hodin denně nejde to levně, ale jde to levněji, než na akutním lůžku (5 000 a více ku 1900 Kč/den) Je nutná vůle k uznání a hrazení této zatím neexistující péče
3. Lékař v terénu není třeba, máme praktiky Praktický lékař má možnost terénních návštěv, zná pacienta Praktický lékař si může vyžádat návštěvu paliativního specialisty ale realita je jiná: praktik je limitován ambulancí i limity návštěv dostupnost lékaře je nereálná, praktik nemůže držet 24 hodin pohotovost na telefonu praktici nemají zkušenosti s léčbou těchto složitých pacientů s komplikovanými symptomy a s komunikací s nimi a s rodinou Je nutné hrazení lékaře mobilního hospice.
4. Lidé nechtějí umírat doma rodina péči nezvládne, bojí se, musí do práce nemocní lidé nechtějí být své rodině na obtíž zdravotníci rodinu dostatečně nepodpoří ale realita je jiná: v Praze máme za sebou již přes 1000 rodin, které to chtěly a zvládly, když měly MH k dispozici pokud bychom měli dostatečné informace a možnosti zůstat pár týdnů z práce doma, bude o službu ještě větší zájem lidé, kteří to zvládli, jsou vděční a spokojení, byť jistě ne méně smutní Je potřeba připravit podmínky pro péči doma
5. Mobilní hospic nemůže existovat bez kamenného zázemí kamenného hospice je nezbytné, aby bylo kam zhoršeného pacienta přeložit samostatně mobilní hospic nepřežije ale realita je jiná: Cesta domů pracuje již 11 let samostatně do kamenného hospice občas odcházejí lidé, když rodina je vyčerpaná z péče či nejsou dobré vztahy, jen minimálně z medicínských důvodů pokud chceme zlepšit péči po celé ČR, je nutno doplnit síť lůžkových hospiců hospici mobilními MH je jedna forma z paliativní nabídky
6. Mobilní hospice existují je mnoho mobilních hospiců po celé ČR fungují, starají se, co ještě chtít více ale realita je jiná: Cesta domů je nejstarší, největší, existuje, ale příští rok snadno nemusí být, ostatní podobně většina mobilních hospiců nemá lékaře, nejsou to vpravdě mobilní hospice, takové jsou jen asi 4 všechny MH tak či onak bojují o existenci standardy péče nejsou a péče je velmi rozdílná Je nezbytné definovat MH a zakotvit jej v legislativě a u pojišťoven
7. Musíme počkat, až to domluví nahoře stejně nemá smysl něco vymýšlet, dokud nenastolí politici nový systém jistě se na tom pracuje, často o tom již hovoří ale realita je jiná: pro ZP nemáme atraktivní skupinu pacientů ani politici ani lékaři nemají s touto péčí zkušenosti bojí se jako všichni a nechápou, co by měli zařídit již 10 let jednáme, podařil se nový zákon, ale pojišťovna na něj stejně nehledí Nezbývá, než se snažit dál. Ale vydržíme?
Možná u nás zůstane mobilní hospic navždy utopií
Máme i jiné vyhlídky? Máme: můžeme si přiznat, že jsme konečné bytosti můžeme si říci, že mobilní hospic opravdu chceme pochopit jej jako novou službu, jednu z pestré paliativní nabídky nabídnout tak realizaci práva člověka si volit, kde chce umírat, nabídnout dostupnost peníze z pojištění tím neubudou přibude dobře obstaraných pacientů a spokojených pozůstalých a budeme slušnou zemí v Evropě
A co když to neuděláme? Nadále bude v dobré paliativní péči končit život přinejlepším 3,5% z nás My ostatní budeme umírat v nemocnici, domově důchodců a v LDN Takhle to ale asi nikdo nechceme
asi si to přejeme jinak. Děkuji za pozornost a inspiraci