Teorie práva VOŠ Sokrates Právní normy li. Mgr. Ondřej Havránek
Právní norma Struktura právní normy Tradičně se vychází z toho, že struktura právní normy je trichotomická (trojčlenná) a má podobu podmíněné věty (implikace): jestliže je p (hypotéza), pak nastává q (dispozice), neníli q, nastupuje r (jinak r - sankce). Tato logická podoba právní normy vyplývá z jejího charakteru jako pravidla chování. Pokud se pozorně podíváme na logické schéma právní normy, vidíme, že sankce nenastává vždy, nýbrž nastupuje jen v případě nedodržení dispozice (přesněji povinnosti stanovené v dispozici). Proto se v literatuře poukazuje na to, že se tedy spíše jedná o tetrachomickou (čtyřčlennou) strukturu o dvou částech: hypotéza > dispozice, porušení dispozice > sankce
Strukturální části právní normy Hypotéza (p) je ta část právní normy, která stanoví podmínky, za nichž nastane dispozice a popř. sankce. V hypotéze je zejména vymezen okruh adresátů normy, její časová působnost a jsou v ní uvedeny právní skutečnosti, s nimiž norma spojuje vznik, změnu nebo zánik subjektivních práv a právních povinností. V hypotéze tedy najdeme podmínky, které musí nastat, aby pravidlo působilo a mohlo se uplatnit na jednotlivé případy.
Strukturální části právní normy Dispozice (q), tj. vlastní pravidlo chování, je jádrem normy. V dispozici nalezneme jednotlivé žádoucí modality chování, tj. z hlediska normotvůrce příkaz, zákaz, dovolení a z hlediska adresáta oprávnění, povinnost. Dispozice nemůže u normy absentovat, jinak by ztratila smysl.
Strukturální části právní normy Sankce (r) je část právní normy, v níž je stanovena újma (postih) za porušení právních povinností, stanovených v dispozici právní normy. Normy s klasickou trojčlennou strukturou mají podobu podmíněné normativní věty. Jedná se o normy kondicionální.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí Níže uvedená tři hlediska lze samozřejmě kombinovat. Např. výčet podmínek v hypotéze může být taxativní, přitom relativně abstraktní a podmínky mohou být stanoveny alternativně. Může však být taxativní, zároveň relativně konkrétní a kumulativní atd. 1) Z hlediska míry abstraktnosti formulace strukturálních částí právní normy přestože jsou normy vždy obecné, je míra jejich abstraktnosti (resp. míra abstraktnosti jednotlivých částí normu tvořících) různá: a) relativně abstraktní formulace strukturálních částí b) relativně konkrétní formulace strukturálních částí
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí a) relativně abstraktní formulace hypotézy, dispozice, sankce vytvářejí větší prostor pro uvážení soudu a dalších orgánů veřejné moci aplikujících normy, který je dán zákonodárcem. Ten je vhodný tam, kde je větší možnost variability případů, na něž se norma vztahuje. Ani relativně abstraktní formulace nemůže být příliš široká či vůbec zcela vágní. Př) zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečností České republiky, ve znění pozdějších předpisů ČI.7 (1) Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. Př) zákon č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky, ve znění pozdějších předpisů 1 (1) Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky (dále jen vyznamenání") jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí b) relativně konkrétní formulace hypotézy, dispozice, sankce Formulace hypotézy (stanovení podmínek) a dispozice (práv a povinností), popř. i sankce je velmi konkrétní. Nevytváří prostor pro uvážení při aplikaci. Přináší vyšší míru právní jistoty pro adresáty norem. Př) vyhláška MV č. 25/1998 Sb. o vnějším označení policie a prokazování příslušností k policii 2 Způsob vnějšího označení policistů (1) Policisté, kteří nosí služební stejnokroj 92, jsou na rukávě stejnokroje označeni rukávovým znakem policie, který tvoří velký státní znak České republiky se slovem POLICIE " v bílém orámování na podkladě tmavomodré barvy, (dále jen rukávový znak"). Vzor rukávového znaku je vyobrazen v příloze č. l obr. 1.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí 2) Z hlediska a) kumulativnosti nebo b) alternativnosti formulace strukturálních částí právní normy. Jde o to, zda musí být splněny všechny podmínky, splněny všechny povinnosti, využita všechna oprávnění nebo uděleny všechny sankce, nebo zda stačí pouze jedna z nich.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí a) kumulativní charakter formulace hypotézy, dispozice a sankce Typickými znaky spojka a" a obdobné, např., jakož i", i", rovněž" ve významu slučovacím. Př) zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 28 Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí b) alternativní charakter hypotézy, dispozice, sankce Typickými znaky spojka nebo"a obdobné ( anebo") Př) zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů 42 Obec dá přezkoumat příslušným okresním úřadem nebo auditorem hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí 3) Z hlediska úplnosti či neúplnosti vymezení hypotézy, dispozice, sankce a) Taxativní (úplný, uzavřený) výčet b) Demonstrativní (příkladný) výčet
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí a) Taxativní (úplný, uzavřený) výčet nelze přihlédnout k jiným než uvedeným podmínkám, nelze ukládat jiné než uvedené sankce apod. Důležitý je taxativní výčet právních povinností a sankcí, taxativní musí být vymezení působnosti orgánů veřejné moci. Př) zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. 25 Orgány fakulty (1) Samosprávnými akademickými orgány fakulty jsou a) akademický senát fakulty, b) děkan, c) vědecká rada fakulty, d) disciplinární komise fakulty. (2) Dalším orgánem fakulty je tajemník.
Dělení právních norem dle formulace strukturálních částí b) Demonstrativní (příkladný) výčet Používají se obraty typu zejména", například", jiné okolnosti". Vytváří prostor pro uvážení pro soudy a další orgány veřejné moci aplikující právní normy. Často používané zákonodárcem u hypotéz, kdy orgán aplikující právo může přihlédnout i k jiným podmínkám, resp. okolnostem, než jsou uvedeny v zákoně. V recentním právním státě nelze demonstrativně stanovit právní povinnosti a sankce za jejich nedodržení. Př) zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů 2f Další předpoklady pro plnění veřejné zakázky (1) Dalšími předpoklady pro plnění veřejné zakázky jsou například: a) technické a materiální vybavení k plnění veřejné zakázky, b) počet zaměstnanců odborných profesí rozhodných pro plnění veřejné zakázky, c) přehled významných zakázek uskutečněných uchazečem v posledních letech s uvedením objednatele, popřípadě kupujícího, místa a doby plnění.
Další dělení Právní normy a) zavazující b) opravňující Opravňující normy stanoví výslovně pouze oprávnění. Zavazující normy stanoví explicitně pouze povinnosti, ať už ve formě příkazu (norma přikazující), či zákazu (norma zakazující), implicitně lze však vyvodit odpovídající oprávnění nebo povinnost jiného subjektu.
Další dělení Právní normy a) dispozitivní (podmíněné) b) kogentní (kategorické)
Další dělení a) Dispozitivní normy nestanoví buď vůbec vlastní pravidlo chování, nebo ho stanoví pouze subsidiárně a nechávají na adresátech, aby si je stanovili sami, tj. aby upravili vzájemné vztahy svým vlastním projevem vůle. Jestliže tak neučiní, použije se ustanovení v normě. Dispozitivní normy se ponejvíce vyskytují v občanském a obchodním právu, tam, kde je větší variabilita řešení různých situací (seberegulace). Dávají přednost vůli adresátů; mluví se někdy o jimi vytvářeném autonomním právu. Př) zák. č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 262 (1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v 261, se řídí tímto zákonem.
Další dělení b) Kogentní (kategorické) normy imperativně stanoví pravidlo chování, práva a povinnosti, neponechávají prostor pro vůli adresáta, který tak nemá možnost platně se odchýlit od požadavků normy vlastním projevem vůle. Kogentní právní normy jsou typické pro oblast práva veřejného včetně práva procesního, mají však místo i v právu soukromém, kde stanoví limity smluvní autonomie účastníků soukromoprávních vztahů. Př) zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 2 Pojem přestupku (1) Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
Další dělení Perfektní (obsahují všechny strukturální části) Imperfektní (neobsahují všechny strukturální části)
Zvláštní normy a) Blanketové b) Odkazovací
Zvláštní normy Blanketová právní norma neobsahuje vlastní pravidlo chování, nýbrž ve své dispozici zmocňuje příslušný státní orgán nebo nestátní orgán veřejné moci k vydání prováděcího předpisu, kde teprve bude stanovena vlastní normativní úprava. Jedná se o zmocnění v relaci ústavní zákon - zákon nebo zákon - odvozený podzákonný právní předpis, zákon - právní předpis (resp. i vnitřní předpis) samosprávné instituce (krajské zastupitelstvo, obecní zastupitelstvo, veřejná vysoká škola, profesní komora atd.). Na základě blanketových norem probíhá extenze exekutivy do legislativy - výkonná moc může vykonávat legislativní činnost (vydávat podzákonné předpisy). Zákonodárce přenese část své pravomoci na výkonnou moc a ta poté může přijímat normy v rámci zákona. Tedy jakákoliv sekundární podzákonná norma může být vydána pouze na základě normy blanketové. Pokud jde o odvozené podzákonné právní předpisy, nelze ji vyplnit jakýmkoliv jednáním, které není contra legem, musí to být pouze jednání secundum et intra legem (na základě a v mezích zákona). Je vyloučeno postupovat praeter legem (vedle zákona). Nejedná se o dispozitivní normy, které jsou určeny pro fyzické a právnické osoby, které mohou na jejich základě jednat i praeter legem. Státní a jiné orgány veřejné moci mohou při výkonu této moci činit jen to, co jim zákon výslovně stanoví.
Zvláštní normy Př) Zák. č. 13/1993 Sb. Celní zákon 319 Sběr, zpracování a kontrola statistických údajů (1) Celní orgány zabezpečují sběr a zpracování údajů o zboží, kterému bylo přiděleno celně schválené určení, anebo o vybraných výrobcích, u kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani. (2) Formu, obsah a náležitosti dokladu pro statistické účely, jakož i rozsah údajů pro vedení statistiky, stanoví na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie32) Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou. (3) Celní orgány zabezpečují sběr, zpracování, prvotní a následnou kontrolu údajů o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie, jejichž rozsah a způsob vykazování stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie33) a poskytují je pro statistické účely. (4) Osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34) povinna poskytnout informace o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé a úplné údaje o tomto obchodu s použitím dokladu nebo elektronicky, způsobem a za podmínek, které stanoví Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou.
Zvláštní normy Odkazující normy Od norem blanketových je nutno odlišit odkazující ustanovení v zákonech. Ta za použití legislativní zkratky odkazují na konkrétní pramen práva v té době již platný. Nevytváří však pravidlo chování, a to ani pro tvůrce norem. Př) zák. č.40/1964 občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 27 (1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
Působnost právních norem Působností právní normy se rozumí vymezení rozsahu realizace a aplikace právní normy. Rozlišují se čtyři roviny působnosti právních norem: a) věcná působnost, b) prostorová působnost, c) osobní působnost, d) časová působnost.
Působnost právních norem Věcná působnost právní normy se týká skutkové charakteristiky případů, které právní norma (jejich souhrn, tedy právní institut) upravuje. Je dána předmětem, na který působí (věcnou problematikou, která je normou upravena). Podle věcné působnosti se normy dělí na: obecné (s obecnou působností) - lex generalis" - vztahují se na větší počet stejných případů, speciální (se zvláštní působností) - lex specialis" - upravují odlišně věcně shodnou problematiku. Například občanský zákoník upravuje soukromoprávní vztahy, obchodní zákoník upravuje vztahy podnikatelů. Pro předpisy stejné právní síly platí: speciální norma má přednost (lex specialis derogat legi generali), pokud však v určité problematice není zvláštní úprava, použijeme obecnou.
Působnost právních norem Prostorová působnost někdy bývá označována jako působnost místní či teritoriální. Řeší otázku, kde lze konkrétní právní normu použít z pohledu (aspektu) místa. Tedy na jakém území právní norma platí, resp. je účinná, popř. v jaké míře platí a je účinná nad a pod tímto územím. Prostorová působnost vychází z teritoriální působnosti orgánů veřejné moci, které vydávají či oficiálně uznávají příslušné právní normy. Podle toho rozlišujeme právní normy s celostátní působností (např. zákon) a lokální právní normy (např. nařízení rady kraje či obecně závazná vyhláška obce). Významná je i problematika exteritoriality (použití právní normy mimo území státu, jehož právního řáduje součástí). Soudobé právo stojí na principu teritoriality, který platí primárně. Oproti němu stojí princip personality (užívaný ve starověku, středověku a částečně i dnes). Podle principu teritoriality působí právo na všechny osoby na území státu, pod jehož jurisdikcí se nacházejí. Princip teritoriality je modifikován principem personality. Další otázkou je, zda normy působí na celém území, nebo pouze na jeho části (celostátní kontra regionální působnost).
Působnost právních norem Osobní působnost je založena na principu rovnosti před zákonem a spočívá v druhovém vymezení právních subjektů v hypotéze právní normy. Odpovídá na otázku, na které osoby platí právní norma. Tato koncepce dopadá do dvou oblastí: a) v oblasti platnosti právní normy pro cizí státní příslušníky (resp. bezdomovce apod.) a pro vlastní státní příslušníky v cizině, b) jak širokému (popř. jakými kritérii určenému) spektru subjektů je právní norma určena. Kritéria mohou být např.: státní občanstvi, dosažení určitého věku, dosažení určitého stupně kvalifikace apod. Recentní právní úprava přitom vychází ze zákazu diskriminace (v ČR srov. či. 3 odst. l Listiny základních práv a svobod).
Působnost právních norem Součástí problematiky osobní působnosti právních norem je i možnost stanovit imunitu a exempce (a vymezit jejich rozsah) pro určité skupiny právních subjektů. Rozsah imunity a exempcí je dán především postavením (funkcí) osoby a je stanoven v normách mezinárodního, ale i vnitrostátního práva (např. právní postavení soudců, poslanců, senátorů aj.). Lze tak vymezit jednotlivé typy imunity.
Působnost právních norem Časová působnost souvisí jednak s platností a účinností právního předpisu, jednak s možností retroaktivity, tj. jeho zpětné účinnosti, a nakonec s otázkou intertemporality právní normy, tedy přechodných ustanovení právního předpisu. Platnost a účinnost PN viz přednáška Právní normy I.