P R E K L A D Y BUDOUCNOST FILOSOFIE Moritz SCHLICK Studium historie filosofie snad nejvìc zaujme toho, kdo chce porozumït civilizaci a kultu e lidstva. Kaûdá sloûka lidské p irozenosti, která nïjak m zp sobem napomáhá utvá et kulturu urëité epochy, se totiû tìm Ëi onìm zp sobem odráûì ve filosofii oné epochy nebo národa. Historie filosofie m ûe b t studována ze dvou odliön ch hledisek. PrvnÌ hledisko je hlediskem historika; druhé je hlediskem filosofa. Jak historik, tak filosof se zab vajì historiì filosofie s odliön mi pocity. Historik je uchvácen velk mi dìly myslitel vöech dob, podìvanou na nesmìrnou duöevnì energii a p edstavivost, úsilìm a neziötnostì, které byly zasvïceny jejich vytvo enì. Historik jistë ucìtì velké uspokojenì ze vöech tïchto v kon. I filosof, kter studuje historii filosofie, ovöem pocìtì rozkoö. 1 on nem ûe pop Ìt, ûe je inspirován p ehlìdkou géni nap ÌË stoletìmi. Nebude ale schopen sc radovat z pohledu, kter mu filosofie poskytuje, p esnï s t miû pocity jako historik. Nebude se schopen radovat z myölenek star ch i modernìch mistr, aniû by nebyl ruöen pocity zcela odliöné povahy. Filosof na rozdìl od historika nem ûe b t spokojen s otázkou, zda jsou vöechny ty systémy krásné, brilantnì Ëi historicky d leûité. Jediná otázka, která ho bude zajìmat znì: Kolik je pravdy v tïchto systémech?" V okamûiku, kdy si tuto otázku poloûì, zaëne ztrácet odvahu. Kdyû se totiû podìváme na historii filosofie, nalézáme tu, jak vöichni vìme, tolik rozpor mezi r zn mi systémy, tolik názorov ch spor a svár, ke kter m docházelo v r zn ch obdobìch mezi filosofy r zn ch národ, ûe se zprvu zdá nemoûné vï it, ûe v dïjinách filosofie, na rozdìl od ostatnìch oblastì projevu lidského ducha jako jsou vïda Ëi technika, docházì v bec k nïjakému pokroku. Otázka, kterou si dnes veëer poloûìme znì: Bude tento chaos, kter aû dosud existoval, existovat i v budoucnu?" Budou filosofové pokraëovat ve sporech, budou se i nadále vzájemnï uvádït v posmïch, anebo koneënï dojde v urëitém smyslu k obecnému souhlasu, k jednotï filosofického názoru na svït? ORGANON F 9 (2002), No. 4. 406-418 Copyright Filozofick ústav SAV, Bratislava
BUDOUCNOST ºLL.OSOFIE 407 Kaûd z velk ch filosof byl p esvïdëen, ûe jeho vlastnìm systémem zaëala nová epocha myölenì, ûe to byl právï on, kdo p inejmenöìm objevil definitivnì pravdu. Kdyby o tom p esvïdëen nebyl, mohl by stïûì v bec nïco dokonëit. Toto platì nap. o Descartovi, kdyû zavedl metodu, dìky nìû b vá obvykle naz ván,,otcem modernì filosofie"; dále o Spinozovi, kter se do filosofie pokusil zavést matematickou metodu; nebo dokonce i o Kantovi, kdyû ekl, ûe od nynïjöka by filosofie mïla zaëìt pracovat tak bezpeënï, jak dosud pracovala pouze vïda. Vöichni byli p esvïdëeni, ûe jsou s to ukonëit chaos a zaëìt nïco zcela nového, nïco, co by p inejmenöìm zv öilo hodnotu filosofick ch názor. Historik nicménï takovéto p esvïdëenì obvykle nesdìlì; m ûe se mu dokonce zdát smïöné. Chceme si poloûit otázku Jaká bude budoucnost filosofie?" v hradnï ze stanoviska filosofa. Abychom ji zodpovïdïli, musìme ovöem pouûìt historickou metodu. Nejsme totiû s to Ìci, jaké budou dïjiny filosofie, aniû bychom nevyvodili závïry z naöich znalostì jejì historie a jejìho souëasného stavu. PrvnÌm v sledkem historick ch úvah o filosofick ch názorech je dojem, ûe rozhodnï nem ûeme d vï ovat v ûádn systém. Jestliûe je tomu tak - jestliûe nem ûeme b t karteziáni. spinozisté. kantiáni atd. pak se zdá, ûe jediná alternativa spoëìvá ve skepticismu. ZaËneme se proto pozvolna klonit k názoru, ûe nem ûe existovat nïjak pravdiv filosofick systém. Existoval-li by takov, muselo by se o tom nëco vïdït a urëit m zp sobem by se to projevilo. NicménÏ kdyû poctivï zkoumáme historii filosofie, tak se zdá, ûe nenacházìme nejmenöì stopy jakéhokoli objevu, kter by mohl vést k nezaujatému filosofickému názoru. Takov skeptick závïr uëinila celá ada historik. NÏkte Ì filosofové se dokonce domnìvajì, ûe neexistuje nëco jako filosofick pokrok, a ûe filosofie nenì nic vìc neû historie filosofie. Tento názor byl hájen nejednìm filosofem na zaëátku stoletì a naz vá se historismus". To, ûe filosofie nespoëìvá v niëem jiném neû ve vlastnì historii, je jistï podivn názor, existovali ale jeho zastánci, a argumenty v jeho prospïch byly zdánlivï velice pádné. K tomu, abychom se uch lili k takovémuto stanovisku, vöak zde nedojde. Dosud jsme uvaûovali o dvou moûn ch alternativnìch názorech. Za prvé, ûe definitivnì pravda je skuteënï prezentována v nïjakém systému filosofie, a za druhé, ûe filosofie v bec neexistuje, existuje pouze historie myölenì. Nechci nynì ve prospïch ûádné z tïchto alternativ argumentovat. ChtÏl bych naopak p edloûit t etì názor, kter nenì ani skeptick ani nenì zaloûen na p esvïdëenì, ûe m ûe existovat nïjak filosofick systém jakoûto systém definitivnìch pravd. Zam ölìm zaujmout zcela odliön postoj, a samoz ejmï
408 Moritz SCHLICK jsem toho názoru, ûe tento postoj zaujme v budoucnosti kaûd. Opravdu bych se totiû divil, kdyby filosofie, jakoûto nej vzneöenïjöì duchovnì Ëinnost a úûasná vymoûenost lidstva, kter byl Ëasto naz ván královnou vïd", nebyla niëìm jin m neû velk m podvodem. Je proto pravdïpodobné, ûe peëlivou anal zou lze nalézt t etì cestu. Jsem p esvïdëen, ûe tato t etì cesta uëinì zadost vöem skeptick m argument m, a p ece nezbavì vzneöenosti a velikosti. filosofii niëeho z jejì Pouhá skuteënost, ûe dosud ûádn z velk ch systém filosofie nebyl úspïön a nezìskal obecné uznánì, nenì ovöem dostateën m d vodem proto, aby v budoucnu nemohl b t objeven nïjak filosofick systém, kter by byl obecnï povaûován za definitivnì eöenì velk ch problém. Takov to v voj bychom mohli reálnï oëekávat, kdyby filosofie byla vïdou". V e vïdï j sme totiû neustále svïdky toho, ûe jsou nalézána neëekaná a uspokojivá eöenì velk ch problém, a stane-li se, ûe v nïjakém zvláötnìm p ÌpadÏ nevidìme jasné eöenì, nezoufáme. Je nám jasné, ûe budoucì generace vïdc bude öùastnïjöì a objevì to, co jsme m y neobjevili. PrávÏ zde vöak vycházì najevo velk rozdìl mezi vïdou a filosofiì. AËkoli nïkte Ì lidé hovo Ì o vïdï skepticky, nenì nejmenöìch pochyb o tom, û e se vïda vyvìjì a tento v voj neustává. Nem ûe b t ani na okamûik váûnï zpochybnïno, ûe nap. o p ÌrodÏ vìme mnohem vìce neû vïdïli lidé v p edcházejìcìch stoletìch. V e vïdï se zcela nepochybnï ukazuje urëit druh pokroku, jenû vöak nem ûeme, jsme-li naprosto poctivì, objevit ve filosofii. Velké problémy, které jsou diskutovány dnes, byly diskutovány v dobách Platonov ch. Kdyû se jiû zdálo, ûe j e urëitá otázka definitivnï vy eöena, brzy se znovu vyno ila a bylo o nì t eba diskutovat a znovu ji prom ölet. Pro práci filosofa se stalo charakteristické, ûe musì zaëìnat stále a znovu od zaëátku. Nikdy nic nep edpokládá. CÌtÌ, ûe ûádné eöenì nenì dostateënï jisté, a ûe j e t eba opït vyjìt od samotn ch ko en. Je to právï tento rozdìl, dìky nïmuû jsme skeptiëtì ohlednï jakéhokoli budoucìho pokroku v e filosofii. Mohli bychom se sice domnìvat, ûe se Ëasy zmïnì a ûe bychom snad v budoucnosti mohli nalézt pravdiv filosofick systém. Tato nadïje j e vöak marná, neboù lze nalézt d vody, proë filosofie selhala a selhávat p i vytvá enì trval ch v sledk na rozdìl od vëdy musì. Jestliûe jsou tyto d vody dobré, pak j e naöe ned vïra v jak koli filosofick systém oprávnïna a j e rovnïû oprávnïno naöe p esvïdëenì, ûe se takov to systém ani v budoucnu neobjevì. P edem upozorúuji, ûe tyto d vody nespoëìvajì v obtìûnosti problém, jimiû se filosofie zab vá; ani j e nenalezneme v nedostateënosti a neschopnosti lidského chápánì. Jestliûe b y spoëìvaly právï zde, mohli bychom snadno i
BUDOUCNOST FILOSOFIE 409 dojìt k závïru, û e b y s e lidské chápánì a rozum mohly rozvinout. Pokud nemáme dostateëné p edpoklady k tomu, abychom vytvo ili systém nynì, naöi potomci by je jistï mìt mohli. Ne, skuteën d vod je t eba hledat v podivném nedorozumïnì a dezinterpretaci povahy filosofie; spoëìvá v tom, ûe j sme opomenuli rozliöit mezi vïdeck m a filosofick m postojem. SpoËÌvá v myölence, ûe povaha filosofie a vïdy je vìce ménï tatáû, ûe obï tyto disciplìny jsou systémem pravdiv ch propozic 1 o svïtï. V e skuteënosti filosofie nikdy nenì soustavou propozic, a tudìû j e zcela odliöná od vïdy. Náleûité pochopenì vztahu mezi filosofiì na jedné stranï a vïdami na stranï druhé j e - domnìvám se - nejlepöì zp sob, jak pochopit povahu filosofie. ZaËneme proto zkoumánìm tohoto vztahu a jeho historick m v vojem. T o nám poskytne nezbytné poznatky k tomu, abychom mohli p edpovïdït budoucnost filosofie. Protoûe budoucnost m ûe b t urëena z minul ch a souëasn ch zkuöenostì, j e v ûdy záleûitostì historického dohadu. Naöe otázky tedy znïjì: j ak byla chápána povaha filosofie ve srovnánì s povahou vïd? a dále, j ak s e toto pochopenì v pr bïhu dïjin vyvìjelo? Ve sv ch poëátcìch, jak asi vìte, byla filosofie jin m v razem pro hledánì pravdy" - byla s vïdou totoûná. Lidé, kte Ì hledali pravdu pro ni samotnou, byli naz váni filosofy a nerozliöovalo se mezi lidmi vïdy a filosofy. K malé zmïnï doölo dìky Sokratovi. Mohli bychom Ìci, ûe Sokrates pohrdal vïdou. NevÏ il v öem tïm spekulacìm o astronomii a struktu e vesmìru, j imû s e ranni filosofové oddávali. Byl p esvëdëcn, ûe nem ûeme nikdy v tëehto záleûitostech zìskat jisté poznánì a omezil svá zkoumánì na povahu ËlovÏka. Nebyl muûem vïdy, nemïl k nì d vïru, a p ece j ej vöichni uznáváme za nejvïtöìho filosofa, kter kdy ûil. NenÌ to nicménï Sokrates, dìky nïmuû vzniklo nep átelstvì mezi vïdou a filosofii - to vzniklo pozdïji. A û jeho následovnìci spojovali bez rozpak studium lidské p irozenosti s vïdou o hvïzdách a univerzu. Filosofie z stala sjednocena s rozliën mi vïdami do té doby, dokud s e o d nì tyto vïdy postupnï neoddïlily. Takto s c postupnï oddïlila matematika, astronomie, mechanika a medicìna; tìm vznikl rozdìl mezi filosofiì a vïdou. Mohli bychom vöak Ìci, û e urëit druh jednoty Ëi sounáleûitosti mezi vïdou a filosofiì p etrval témï d o modernìch dob, tj. d o 19. stoletì. Dokonce jeötï dnes se nïkteré katedry teoretické fyziky oficiálnï naz vajì katedrami p ÌrodnÌ filosofie". 1 Anglick termìn proposition p ekládám jako propozice. V raz propozice nejspìöe odpovìdá Ëeskému v rok.
410 Morilz SCIILICK Ke skuteënému nep átelstvì, doprovázenému urëit m pocitem nesnáöenlivosti jak ze strany filosof smïrem k vïdc m, tak ze strany vïdc smïrem k filosof m, doölo rovnïû v 19. stoletì. Pocit nesnáöenlivosti se objevil, kdyû filosofové zaëali tvrdit, ûe k objevovánì pravdy majì vzneöenïjöì a lepöì metodu neû vïdci, kte Ì se opìrali o metodu pozorovánì a experimentu. V NÏmecku na poëátku 19. stol. byl dìky Schellingovi, Fichtemu a Hegelovi ûiv názor, ûe vïdec kráëì k pravdï vöednì a velmi zdlouhavou stezkou experimentálnì metody, která nevyûaduje nic jiného neû pouhou mechanickou zruënost. Pro filosofa je vöak vyhrazena cesta královská. K téûe pravdï, kterou se pokouöel objevit vïdec, lze pr daleko snadnïji dospït tak, ûe se vydáme zkratkou, která je urëena pouze pro filosofického génia. O tïchto názorech nicménï nebudu hovo it, lze je totiû, jak se domnìvám, povaûovat za p ekonané. Existuje zde vöak jeötï jin názor: Jeho zastánci se pokouöì rozliöit mezi vïdou a filosofiì tìm, ûe tvrdili, ûe filosofie se zab vá nej obecnïjöìmi pravdami, které v bec lze o svïtï poznat a vïda pravdami, které majì specifiëtïjöì charakter. Dnes se chci zab vat právï tìmto názorem na povahu filosofie. Pom ûe nám to totiû porozumït dalöìm úvahám. Názor, ûe filosofie je vïda, která se zab vá tïmi nejobecnïjöìmi pravdami, jeû nepat Ì do oblasti ûádné ze speciálnìch vïd, je velmi rozöì en. Naleznete jej témï v kaûdé uëebnici; byl p ijat vïtöinou souëasn ch filosofick ch autor. Je rozöì eno p esvïdëenì, ûe jako se nap. chemie zab vá pravdiv mi v roky o chemick ch slouëeninách a fyzika pravdiv mi v roky o fyzick ch událostech, tak se filosofie zab vá nejobecnïjöìmi otázkami, které se t kajì povahy hmoty. PodobnÏ jako se dïjepis zab vá r zn mi s etïzenìmi jednotliv ch událostì, které urëujì osud lidského pokolenì, tak filosofie (jakoûto filosofie historie") pr objevuje obecné principy, jimiû se tyto události ÌdÌ. Ten, kdo pojìmá filosofii jako vïdu, která se zab vá nejobecnïjöìmi pravdami, je p esvïdëen, ûe by nám mïla poskytnout univerzálnì obraz svïta, tj. obecn svïtonázor, v jehoû rámci vöechny moûné pravdy speciálnìch vïd nalézajì svá mìsta a jsou sjednoceny do jednoho velkého obrazu, coû je cìl, kter speciálnì vïdy samy o sobï nejsou s to dosáhnout. Nejsou totiû dostateënï obecné a zab vajì se jednotliv mi rysy a Ëástmi velkého celku. Tento tzv. synoptick pohled" na filosofii, jehoû zastánci se domnìvajì, ûe filosofie je vïda, která se liöì od speciálnìch vëd pouze mìrou obecnosti, vedl, zdá se mi, k hroznému zmatku. Na jedné stranï uëinil z filosofa vïdce. SedÌ totiû ve své knihovnï, nahlìûì do neuvï itelného mnoûstvì knih, pracuje u svého stolu a studuje r zné názory celé ady filosof. Máme dojem, ûe p ed sebou máme historika, kter porovnává r zné prameny, Ëi vïdce, kter se
BUDOUCNOST FILOSOFIE 411 zab vá nïjak m zkoumánìm nïjaké zvláötnì oblasti poznánì. Filosof se chová úplnï stejnï jako vïdec a je p esvïdëen, ûe urëit m zp sobem uûìvá vïdeckou metodu. Od ostatnìch se liöì pouze v mì e obecnosti. Povaûuje proto filosofii za v jimeënïjöì a vzneöenïjöì vïdu neû jsou vïdy ostatnì, nikoli vöak od ostatnìch podstatnï odliönou. Pokud si v mysli podrûìme právï vylìëenou charakteristiku filosofa, zjiöùujeme, ûe existuje z ejm protiklad v sledk, které byly takto praktikovanou filosofiì dosaûeny. Mezi vïdcov m a filosofov m zp sobem práce j e naprostá vnïjöì shoda, avöak nenì nejmenöì shody mezi v sledky. VÏda se neustále vyvìjì, jejì v sledky sc vzájemnï doplúujì a zìskávajì obecné uznánì. O takovémto procesu vöak nem ûe b t ani eë v oblasti filosofie. Co si o této situaci máme myslet? Vedla k podivn m a mnohdy smïön m d sledk m. Kdyû otev eme uëebnici filosofie nebo kdyû nahlédneme do jednoho z velk ch dïl nïjakého souëasného filosofa, Ëasto zjiöùujeme, ûe podstatná Ëást autorovy energie je vïnována úkolu zjistit, co vlastnï filosofie je. S tìmto jevem se nesetkáváme v ûádné jiné vïdï. Fyzikové ani historikové nemarnì Ëas tìm, aby zjiöùovali, co j e fyzika Ëi historie. Dokonce i ti, kte Ì souhlasì s názorem, ûe filosofie j e soustavou nejobecnëjöìch pravd, vysvïtlujì tuto obecnost znaënï odliön mi zp soby. Nebudu se, pokud jde o tyto vzájemnï odliöné definice, zab vat podrobnostmi. ZmÌnÌm pouze, ûe nïkte Ì ÌkajÌ, ûe filosofie j e vïda hodnot", protoûe pr nejobecnïjöì problémy, ke kter m vöechny naöe otázky v posledku vedou, sc tìm Ëi onìm zp sobem t kajì hodnot. JinÌ ÌkajÌ, ûe j e to epistemologie, tj. teorie poznánì, protoûe podle jejich názoru se teorie poznánì zab vá nejobecnïjöìmi principy, na nichû spoëìvajì ostatnì ménï obecné pravdy. Jeden z d sledk, kter z toho pro p Ìznivce právï uvedeného názoru plyne, je, ûe filosofie j e buô ËásteËnÏ nebo úplnï metafyzikou. O metafyzice se pak p edpokládá, ûe j e to jakási nadstavba vybudovaná a ËásteËnÏ spoëìvajìcì na budovï vïdy. Tato nadstavba nicménï ËnÌ do nezmïrn ch v öek, které jsou daleko mimo dosah jakékoli vïdy Ëi zkuöenosti. Z toho vöeho vidìme, ûe dokonce i ti, kte Ì souhlasì s vymezenìm filosofie, jakoûto nejobecnïjöì vïdy, se nemohou shodnout ohlednï jejìch podstatn ch rys. Tato záleûitost jistï m ûe vzbudit úsmïv, a za nïkolik set Ëi tisìc let se budou nïkte Ì historikové podivovat, ûe diskuse o povaze filosofie byla v naöì dobï brána tak váûnï. MusÌ tu b t jistï nïco v nepo ádku, kdyû diskuse vede k takovémuto zmatku. ExistujÌ nesporné d vody, na jejichû základï j e patrno, ûe obecnost" nem ûe b t uûita jako charakteristika, která odliöuje filosofii od speciálnìch vïd. Protoûe se pokusìm dosáhnout pozitivnìho eöenì kratöì cestou, nebudu se tïmito d vody zab vat.
412 Morilz SCHLICK Kdyû jsem p ed chvìlì hovo il o Sokratovi, poukázal jsem na to, ûe jeho myölenky byly v urëitém smyslu protikladem p ÌrodnÌch vïd; jeho filosofie proto nebyla totoûná s vïdami a nebyla tudìû nejobecnïjöì vïdou. Byla spìöe urëit m druhem ûivotnì moudrosti. Abychom porozumïli Sokratovu zvláötnìmu postoji a tìm i povaze filosofie, je si na jeho myölenì t eba povöimnout d leûitého rysu. Jeho moudrost, která se t ká ËlovÏka a lidského chovánì, v podstatï spoëìvá ve zvláötnì metodï, j eû j e odliöná od metody vïdy, a nevede tudìû k ûádnému vïdeckému" závïru. Kaûd z vás pravdïpodobnï Ëetl nïkter z Platonov ch dialog, v nïmû je Sokrates zobrazen, jak klade a zodpovìdá otázky. Jestliûe sc zamyslìte nad tìm, Ëeho bylo dosaûeno nebo Ëeho Sokrates dosáhnout chtïl, zjistìte, ûe se obvykle nedospïlo k urëité definitivnì pravdï, která by se vyjevila na konci dialogu. PrvotnÌm zámïrem celého zkoumánì bylo spìöe vyjasnit, co bylo mìnïno, kdyû byly poloûeny urëité otázky, anebo, kdyû byla pouûita urëitá slova. V jednom z Platonov ch dialog se Sokrates nap. ptá: Co j e to spravedlivost?" na svoji otázku obdrûì r zné odpovïdi, následnï se pak táûe, co tïmito odpovïômi bylo mìnïno, proë urëité slovo bylo tìm Ëi onìm zp sobem uûito. Obvykle poté vyjde najevo, ûe jeho ûákovi nebo protivnìkovi nenì jeho vlastnì stanovisko v bec jasné. Krátce eëeno: Sokratova filosofie spoëìvá v tom, co m ûeme nazvat zkoumánìm v znamu". Pokouöel se vyjasnit myölenì anal zou v znamu naöich v raz a ukázat skuteën smysl naöich propozic. Zde tedy nacházìme koneën protiklad mezi uvedenou filosofickou metodou, která má za cìl objevit v znam pravdu. a metodou vïd, jejichû cìlem j e objevit P ed tìm, neû budu pokraëovat, dovolte mi, abych krátce a jasnï ekl, ûe vïda b y mïla b t definována jako hledánì pravdy a filosofie jako hledánì v znamu. Sokrates jednou pro vûdy p edloûil p Ìklad pravé filosofické metody. Tuto metodu budu muset nicménï vysvïtlit modernìm zp sobem. Jestliûe cokoli o Ëemkoli tvrdìme, ËinÌme to tak, û e vyslovìme vëtu, a tato vïta zastupuje propozici. Propozice j e pravdivá nebo nepravdivá. Avöak p ed tìm, neû poznáme nebo se rozhodneme, zda j e pravdivá nebo nepravdivá, musìme pochopit, co tato propozice sdïluje. MusÌme nejprve pochopit v znam propozice. A û kdyû pochopìme jejì v znam, jsme s to zjistit, zda j e pravdivá nebo nikoli. Tyto dvï záleûitosti jsou samoz ejmï neoddïlitelnï spojeny. Nemohu zjistit pravdivost, aniû bych znal v znam, a jestliûe znám v znam propozice, j e mi p inejmenöìm jasné, kde zaëìt p i zjiöùovánì jejì pravdivosti Ëi nepravdivosti. To platì i tehdy, kdyû ji v p Ìtomném okamûiku z nïjak ch d vod zjistit nedokáûi. Budoucnost filosofie podle mého názoru závisì na rozliöenì mezi objevovánìm smyslu a objevovánìm pravdy.
BUDOUCNOST FILOSOFIE 413 Jak vöak urëìme, jak j e smysl propozice Ëi co mìnìme vïtou, která j e vy Ëena, napsána nebo vytiötïna? Zp ÌtomnÌme si z ejmï nejprve v znam jednotliv ch slov, j eû jsme se nauëili pouûìvat, a pak se zamï Ìme na hledánì smyslu p Ìsluöné propozice. NÏkdy tìmto zp sobem postupovat lze, jindy nikoli; druh p Ìpad nejëastïji naneötïstì nastává u domnïle filosofick ch" propozic. Jak si ale m ûeme b t zcela jisti, ûe skuteënï rozumìme tomu, co tvrdìme? OdpovÏÔ znì takto: v znamu propozice rozumìme tehdy, kdyû jsme s to p esnï ukázat okolnosti, za nichû j e pravdivá (nebo, coû j e totéû, okolnosti, dìky nimû j e nepravdivá). PrávÏ popis tïchto okolnostì j e naprosto jedin m zp sobem, kter m ûe objasnit v znam vïty. Po jeho objasnïnì m ûeme pokraëovat v e zjiöùovánì aktuálnìch okolnostì v e svïtï a rozhodnout, zda tyto okolnosti ËinÌ naöi propozici pravdivou Ëi nepravdivou. Neexistuje p itom podstatn rozdìl mezi urëovánìm pravdivosti Ëi nepravdivosti v e vïdï a v bïûném ûivotï. VÏda se vyvìjì stejn m zp sobem, jak m se vyvìjì vïdïnì v rámci kaûdodennìho ûivota. Metoda verifikace j e v podstatï vûdy tatáû. RozdÌl je, ûe fakta, která ËinÌ pravdiv mi vïdecké v roky, j e obvykle obtìûnïjöì pozorovat. Zdá se b t zcela evidentnì, ûe kdyû vïdec nebo filosof vy kne nïjakou propozici, musì p ed tìm, neû zaëne zjiöùovat jejì pravdivost, vïdët, o Ëem hovo Ì. Je vöak pozoruhodné, ûe v historii lidského myölenì se Ëastokrát stalo, ûe se ten Ëi onen badatel pokouöel zjistit, zda j e urëitá propozice pravdivá Ëi nikoli, a to, aniû b y mu byl jasn jejì v znam, aniû by tedy vïdïl, co j e to, co touûì zjistit. K tomuto nïkdy docházelo dokonce i v oblasti vïdeck ch zkoumánì, o Ëemû v krátkosti pohovo Ìm. (Mám vöak pokuöenì Ìci, ûe k tomu docházelo témï vûdy v tradiënì filosofii.) Jak jsem ekl, má vïdec dva úkoly. MusÌ zjistit pravdivost propozice a musì rovnïû zjistit jejì v znam nebo j ej musì pro nïj zjistit nïkdo jin, obvykle j e ale schopen jej zjistit sám. Do té mìry, do jaké se vïdec zab vá skryt m v znamem, j e filosofem. Vöichni velcì vïdci dali skvïlé p Ìklady této filosofické metody. Objevili skuteën v znam slov, které byly v poëátcìch vïdy zccla bïûnï uûìvány, ale j eû dosud nikdo p esnï, jasnï a s koneënou platnostì nevysvïtlil. Kdyû Newton objevil pojem hmotnosti, byl v tomto okamûiku filosofem. V poslednì dobï j e nejznámïjöìm p Ìkladem tohoto druhu Einsteinova anal za v znamu slova souëasnost", tak jak j ej pouûìvá fyzika. Neustále se nïco dïje v e stejn okamûik v New Yorku a v San Francisku. Lidé byli vûdy p esvïdëeni, û e naprosto dokonale chápou, co j e takov mto v rokem mìnïno. Einstein byl vöak prvnì, kdo j ej skuteënï objasnil a odstranil urëité nezd vodnïné p edpoklady ohlednï Ëasu, o nïû jsme se opìrali, aniû b y si toho byl kdokoli vïdom. PrávÏ toto lze povaûovat za skuteën filosofick úspïch - objev v znamu,
414 Moritz SCHLICK jehoû bylo dosaûeno pomocì logického vyjasnïnì propozice. Mohl bych uvést vìce p Ìklad, domnìvám se nicménï, û e uvedené dva postaëì. VidÌme, û e v znam a pravda jsou vzájemnï spojeny prost ednictvìm procesu verifikace; avöak zatìmco k v znamu dospìváme pouhou úvahou o moûn ch pomïrech ve svïtï, pravdivost rozhodujeme skuteën m objevovánìm existence nebo neexistence takov ch pomïr. Reflexe v prvnìm p ÌpadÏ j e filosofickou metodou, jejìmû nejjednoduööìm p Ìkladem j e Sokrat v dialektick postup. Z toho, co jsem doposud ekl, b y se mohlo zdát, ûc filosof b y bylo moûno definovat jako vïdu o v znamu. PodobnÏ j e nap. astronomie vïda o nebesk ch tïlesech nebo zoologie vïda o zvì atech. Filosofie b y tak byla vïdou právï tak jako jiné vïdy, pouze jejì p edmït by byl odliön - v znam". Tento názor zastává Susanne K. Langerová v e své vynikajìcì knize Praxe filosofie". Autorka zcela jasnï vidì, ûe se filosofie zab vá zkoumánìm v znamu. SouËasnÏ se vöak domnìvá, ûe zkoumánì v znamu m ûe konstituovat vïdu, m ûe tedy vést k souboru pravdiv ch propozic. Z toho d vodu j e pr p imï ené naz vat filosofii vïdou. Fyzika nenì nic jiného neû systém pravd o fyzikálnìch tïlesech. Astronomie je souborem pravdiv ch propozic o nebesk ch tïlesech atd. Filosofie vöak v tomto p ÌpadÏ vïdou nenì. Nem ûe existovat vïda o v znamu, protoûe neexistuje soubor pravdiv ch propozic o v znamu. D vod spoëìvá v tom, ûe k odhalenì v znamu vïty respektive propozice je t eba jìt za propozice. Nelze totiû doufat v to, ûe vysvïtlìme v znam propozice pouze uvedenìm propozice jiné. Kdyû se nïkoho zeptám Jak je v znam toho Ëi onoho?", musì dotyën odpovïdït vïtou, která se pokouöì p Ìsluön v znam popsat. Avöak uvedená odpovïô, protoûe nenì niëìm jin m neû opït propozicì, nem ûe b t definitivnì. Mohl bych se jistï dále ptát,,a co myslìö tìmto?". Mohli bychom pokraëovat v definovánì toho, co bylo mìnïno uûitìm jin ch slov, a tak opakovat p Ìsluönou myölenku znovu a znovu uûitìm nov ch vït. Mohu vûdy znovu poloûit otázku Jak je ale v znam této nové propozice?" Je patrné, ûe tento druh zkoumánì by nikdy neskonëil. Jestliûe tedy neexistuje jin zp sob, jak objasnit v znam neû adou propozic, pak v znam nem ûe b t nikdy objasnïn. Vöe okamûitï pochopìte, kdyû uvedu p Ìklad. Kdykoli se setkáte s obtìûn m slovem, jehoû v znam byste rádi znali, sáhnete po p Ìsluöné encyklopedii." Definice slova j e zde vyjád ena pomocì rozliën ch jin ch termìn. Jestliûe se stane, ûc neznáte ani tyto termìny, pak si vyhledáte i tyto termìny. Tento postup nicménï nem ûeme opakovat do nekoneëna. V posledku totiû " A utor hovo Ì o Encyclopcdia Britannica". (pozn. p ekladatele)
BUDOUCNOST FILOSOFIE 415 dospïjeme k velmi jednoduch m termìn m, pro nïû v encyklopedii nenalezneme ûádné vysvïtleni. C o jsou tyto termìny zaë? Jsou to termìny, které nemohou b t dále definovány. JistÏ p ipustìte, ûe takové termìny existujì. Mohli byste m Ï nap. poûádat, abych vysvïtlil, co myslìm ûlutou, kdyû Ìkám, ûe lampa má ûluté stìnìtko a j á bych to nemohl uëinit. Mohl bych vám ukázat nïjakou barvu a Ìci, ûe toto j c ûlutá. Nebyl bych vöak ani v nejmenöìm s to vám to vysvïtlit pomocì vët Ëi slov. Kdybyste ûlutou nikdy nevidïli, a j á bych nemïl p Ìleûitost vám ûlutou barvu ukázat, bylo by pro mne naprosto neuskuteënitelné vám objasnit, co jsem mïl na mysli, kdyû jsem ono slovo vy knul. Jc tudìû samoz ejmé, ûe slepec nikdy neporozumì tornu, co naöe slovo zastupuje. Kaûdá z naöich definic musì skonëit ukázánìm, tedy nïjakou ËinnostÌ. PrávÏ jako mohu dospït k v znamu slova, které oznaëuje barvu tak, ûe na tuto barvu ukáûi, existujì i slova, k jejichû v znamu dospìváme pomocì duöevnì Ëinnosti. Je nemoûné definovat barvu - na barvu je t eba ukázat. Je t eba urëité reflexe, abychom pochopili uûitì p Ìsluön ch slov. MusÌme uvaûovat o zp sobu, jìmû se tato slova uëìme a existuje rovnëû celá ada úvah, které nám objasúujì, co mìnìme r zn mi propozicemi. VzpomeÚme si nap. na termìn souëasnost" událostì, ke kter m doölo na r zn ch mìstech. Abychom opravdu zjistili, co j e tìmto termìnem mìnïno, j e t eba, tak jak to uëinil Einstein, analyzovat p Ìsluönou propozici a zkoumat, jak je souëasnost událostì, ke kter m doölo na r zn ch mìstech, vymezena; j e t eba poukázat k urëit m experiment m a pozorovánìm. Tyto úvahy by mïly vést k závïru, ûe filosofické aktivity nemohou nikdy b t nahrazeny a vyjád eny souborem propozic. ObjevovánÌ v znamu j e v posledku vûdy urëitá Ëinnost, nïjaká bezprost ednì procedura, jejìmû p Ìkladem m ûe b t ukázánì ûluté; v znam nem ûe b t dán v rámci propozice. Filosofie, jakoûto zkoumánì v znamu", proto nem ûe spoëìvat v propozicìch, nem ûe tedy b t vïdou. V d sledku toho nenì zkoumánì v znamu niëìm jin m, neû urëit m druhem mentálnì aktivity. Náö závïr znì: Filosofie byla nesprávnï pochopena, kdyû se lidé domnìvali, û e jejì v sledky lze vyjád it v propozicìch. Nem ûe existovat systém filosofie jakoûto soustava propozic, které vyjad ujì odpovïdi na filosofické" otázky. NeexistujÌ ûádné specificky filosofické" pravdy, v nichû b y bylo obsaûeno eöenì specifick ch filosofick ch" problém. Úkolem filosofie j e hledánì v znamu \'öech problém a jejich eöenì. Filosofie j e definována jako Ëinnost, dìky nìû nalézáme v znam. Filosofie j c Ëinnost, nikoli vïda. Avöak tuto Ëinnost zcela samoz ejmï provádìme v kaûdé jednotlivé vïdï. P ed tìm, neû vïdci mohou objevit
416 Moritz SCHLICK pravdivost Ëi nepravdivost propozice, musì nejprve uchopit jejì v znam. NÏkdy jsou totiû v pr bïhu své práce p ekvapeni rozporupln mi v sledky, k nimû dospïli právï dìky tomu, ûe uûìvali slova, která nemïla zcela jasn v znam. Po tomto zjiötïnì se musì zamï it na filosofickou aktivitu vyjasnïnì v znamu. V e zkoumánì pravdivosti tak nemohou pokraëovat, aniû by zkoumánì v znamu bylo úspïöné. DÌky této skuteënosti j e filosofie pro vïdu nadmìru d leûit m Ëinitelem a zaslouûì si, aby byla oznaëována jako královna vïd". Královna vïd sama vïdou nenì. Je to Ëinnost, kterou pot ebujì vöichni vïdci, a prostupuje vöemi jejich aktivitami. NicménÏ vöechny skuteëné problémy jsou problémy vïdecké; neexistu jì jiné problémy. Co vöak bylo p edmïtem onïch velk ch otázek, na nïû bylo po mnoho stoletì pohlìûeno - nebo spìöe k nimû bylo vzhlìûeno - jako k specificky filosolick m problém m". Zde musìme rozliöit dva p Ìpady. V prvé adï existuje celá ada otázek, kterc jako otázky vypadajì, protoûe jsou formulovány p i respektovánì gramatick ch pravidel. Tyto otázky vöak nejsou skuteën mi otázkami, protoûe lze snadno ukázat, ûe slova, tak jak jsou uspo ádána, nedávajì logick smysl. Kdybych se nap. zeptal: Je modrá identiëtïjöì neû hudba?", pak j e na prvnì pohled patrné, ûe tato vïta, i kdyû v nì nejsou poruöena pravidla bïûné gramatiky, nemá v znam. Tato vïta nenì otázkou, ale pouhou adou slov. PeËlivá anal za ukazuje, ûe totéû lze Ìci o vïtöinï tzv. filosofick ch problém. VypadajÌ jako otázky a j e velice obtìûné odhalit jejich nesmyslnost. Logická anal za nicménï ukazuje, ûe nejsou niëìm jin m neû urëit m zmaten m uûitìm slov. Po takovémto zjiötïnì vöak otázka sama mizì, a naöi filosofickou mysl nemusì dále jiû nic znepokojovat. VÌme, ûe tam, kde neexistujì ûádné otázky, nemohou existovat ani ûádné odpovïdi - problém jiû dále neexistuje. Za druhé existujì urëité filosofické" problémy, o nichû se ukáûe, ûe jsou skuteën mi otázkami. PomocÌ pat iëné anal zy vöak lze ukázat, ûe tyto otázky m ûeme zodpovïdët metodou vïdy, aëkoli nemusìme b t s to tuto metodu z ËistÏ technick ch d vod v p Ìtomnosti aplikovat. M ûeme p i nejmenöìm Ìci, co b y mïlo b t vykonáno, abychom naöi otázku zodpovïdïli, aëkoli to pomocì prost edk, které máme v souëasnosti k dispozici, uëinit nelze. Jin mi slovy: Problémy tohoto druhu nemajì specificky filosofick " charakter, ale jsou jednoduöe otázkami vïdy. Jestliûe ne v praxi, pak alespoú v principu jsou vûdy zodpovïditclné a odpovïô m ûe b t podána pouze na základï vïdeckého bádánì.
BUDOUCNOST FILOSOFII; 417 TudÌû osud vöech filosofick ch problém " j e tento: NÏkteré se vytratì dìky tomu, ûe ukáûeme, ûe jsou d sledkem chyb a nesprávného pochopenì jazyka, o dalöìch se zjistì, ûc jsou zamaskovan mi otázkami vïdy. DomnÌvám se, ûe tyto post ehy ukazujì cclou dalöì budoucnost filosofie. NÏkte Ì velcì filosofové, p estoûe jeötï nevyjád ili svoje myölenky dostateënï p esnï, pomïrnï jasnï pochopili podstatu filosofického myölenì. Nap. Kant p i sv ch p ednáökách Ìkával, ûe filosofie nem ûe b t vyuëována. Jestliûe b y vöak podobnï jako astronomie Ëi geologie byla vïdou, proë b y nemïla b t vyuëována? MÏlo by ji p ece b t moûné vyuëovat. Kdyû Kant tvrdil jediná vïc, kterou mohu uëit j e filosofovat", jistï mïl podez enì, ûe filosofie nenì vïdou. Kdyû tedy v uvedeném kontextu pouûil sloveso a odmìtnul podstatné jméno, naznaïil zcela jasnï, i kdyû témï bez zjevného úmyslu, ûe povaha filosofie spoëìvá v Ëinnosti. Tento postoj do jisté mìry odporuje jeho spis m, v nichû se pokouöì vystavït filosofii na zp sob vïdeckého systému. Podobn p Ìklad nalezneme u Leibnize. Kdyû v BerlÌnÏ zakládal Pruskou akademii vïd a naznaëil jejì organizaënì strukturu, p idïlil urëité mìsto kaûdé vïdï, filosofii vöak ponechal stranou. V systému vïd Leibniz nep idïlil filosofii ûádné mìsto, protoûe si z ejmï uvïdomil, ûe se v nì nejedná o zkoumánì pravdy urëitého druhu, ale o Ëinnost, která musì prostupovat kaûd m hledánìm pravdy. Názor, kter hájìm, byl v souëasné dobï nejjasnïji vyjád en Ludwigem Wittgensteinem; svoje pojetì vyjad uje v tïchto vïtách: P edmït filosofie j e logické vyjasnïnì myölenek. Filosofie nenì teorie ale Ëinnost. V sledkem filosofie nenì urëit poëet filosofick ch propozic, ale objasnïnì propozic." Toto j e p esnï názor, kter jsem se zde pokouöel vysvïtlit. M ûeme nynì pochopit, proë byla filosofie v historii povaûována za velmi obecnou vëdu: d vodem tohoto nesprávného porozumïnì je fakt, ûe v znamy propozic jsou, protoûe formujì základ veökerého diskursu, nïco velmi obecného. M ûeme rovnïû porozumët tomu, proë byla v dávn ch dobách filosofie a vïda identická: bylo to tak proto, ûe pojmy, které se tehdy k popisu svïta pouûìvaly, byly velice vágnì. Úloha vïdy byla tak urëena tìm, ûe neexistovaly jasné pojmy. Pojmy musely b t v pomalém v voji teprve objasnïny. NejvËtöÌ úsilì vïdeckého zkoumánì se muselo obrátit právï k tomuto objasúovánì, tj. muselo b t filosofické - nemohlo se rozliöovat mezi vïdou a filosofiì. V souëasnosti rovnïû nalézáme skuteënosti, které dokazujì pravdivost naöich v rok. V naöì dobï jsou urëité specifické oblasti, jako etika a estetika, naz vány filosofick mi" a p edpokládá se, ûe jsou Ëástmi filosofie. Avöak filosofie jakoûto aktivita vytvá Ì jednotu, která nem ûe b t rozdïlena do ËástÌ
418 Moritz SCHLICK Ëi nezávisl ch disciplìn. ProË potom o tïchto oblastech hovo Ìme jako o filosofii? D vodem je, ûe jsou v poëátcìch vïdeckého v voje; domnìvám se, ûe v jisté mì e totéû platì i o psychologii. V budoucnosti se vöak samoz ejmï stanou souëástì velkého systému vïd. Doufám, û e v budoucnosti filosofové pochopì, ûe j e nemoûné, aby p ijali metody vïdc, a to t eba jen co do vnïjöì podoby. Jestliûe knihy o filosofii budu posuzovat z opravdu p Ìsného hlediska, pak jsou, musìm se p iznat, v e své vïtöinï smïöné. Protoûe se zdá, ûe pouûìvajì vïdeckého jazyka, p sobì vöechny p ÌsnÏ vïdecky. P i hledánì v znamu vöak nem ûeme postupovat stejn m zp sobem jako p i hledánì pravdy. Tento vyjde mnohem jasnïji najevo v budoucnosti. Schopenhauer (aëkoli jeho vlastnì myölenì povaûuji za znaënï nedokonalé) má kus pravdy v tom, kdyû popisuje rozdìl mezi skuteën m filosofem a akademick m uëencem, kter povaûuje filosofii za p edmït vïdeckého bádánì. Schopenhauer projevil zdrav instinkt, kdyû s pohrdánìm hovo il o profesorské filosofii profesor filosofie". Podle jeho názoru bychom se pr v bec nemïli pokouöet uëit filosofii, ale pouze jejì historii a logiku; a v e prospïch tohoto názoru lze Ìci opravdu hodnï. Doufám, û e jste mi nerozumïli tak, jako bych obhajoval pro souëasnost charakteristické oddïlenì vïdecké a filosofické práce. Naopak, v e vïtöinï p Ìpad budou filosofové budoucnosti muset b t i vïdci, protoûe bude nezbytné, aby pracovali na urëit ch tématick ch oblastech vëdy. Budou p edevöìm v jejich základech nacházet p Ìpady zmateného Ëi vágnìho v znamu. NicménÏ objasnïnì v znamu bude p irozenï rovnïû t eba u velkého mnoûstvì otázek, které se t kajì naöeho bïûného ûivota. NÏkte Ì myslitelé, a to právï snad ti nejtalentovanïjöì, mohou b t v této praktické oblasti obzvláötï nadáni. V takovémto p ÌpadÏ filosof nemusì b t vïdcem, ale na kaûd pád musì b t ËlovÏkem hlubokého porozumïnì. Jsem p esvïdëen, ûe náö pohled na povahu filosofie budou vöichni v budoucnosti akceptovat, a d sledkem toho s eji jiû nikdo nebude pokouöet vyuëovat jako systém. Budeme vyuëovat speciálnì vïdy a jejich historii v duchu skuteëné filosofie, v duchu touhy po pr zraënosti, a tak vypïstujeme skuteëného filosofického ducha budoucìch generacì. Toto je vöe, co lze Ëinit, nicménï i to j e velk m krokem v duchovnìm rozvoji ËlovÏka. Z angliëtiny p eloûil Prokop SousedÌk